Návrh odůvodní ministr vnitra s. Jaromír Obzina.

Ministr vnitra ČSSR doc. PhDr. J. Obzina, CSc.: Soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o úpravě dvojího státního občanství, kterou jménem vlády předkládám k projednání a ke schválení Federálnímu shromáždění, má značný politický význam. Cílem této smluvní úpravy je jednak odstranit úplně a s konečnou platností dnes existující případy dvojího státního občanství osob ve vztahu mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, jednak i do budoucna efektivně vyloučit vznik nových podobných případů.

Existence dvojího státního občanství, jak v průběhu historického vývoje vznikla, vytváří situaci, v níž jsou některé osoby považovány současně oběma státy za vlastní občany se všemi z toho plynoucími důsledky. To nemůžeme považovat a také nepovažujeme za optimální řešení. Proto smluvní vyřešení otázek dvojího občanství, kterým se právně tyto problémy překonávají, bude mít kladný vliv na uspořádání poměrů osob, kterých se tato úprava bezprostředně dotýká a tím i obou našich států. V tomto směru je navrhovaná Smlouva z hlediska mezistátních vztahů opatřením, likvidujícím možnost potenciálních kolizí, a z hlediska zainteresovaných občanů politickým výrazem socialistického humanismu a péče obou států o blaho a práva svých občanů.

V souladu s demokratickými principy socialistické společnosti a právy občanů v obou bratrských státech je rozhodnutí o tom, které z obou státních občanství si osoba ponechá, svěřeno této osobě, která je uskuteční svobodnou volbou. Pokud si občan ponechá státní občanství toho státu, na jehož území žije, nevyžaduje se od něho pro uskutečnění volby žádný další úkon. Jen v případech, kdy osoba s dvojím státním občanstvím sama o svém občanství nerozhodne, nastoupí automatické řešení ze Smlouvy, které velmi důsledně vychází z toho, ke kterému z našich států má tato osoba bližší vztah, a pokud jde o děti, přihlíží se též k prostředí, v němž vyrůstaly, aby rozhodnutím o státním občanství nebyly narušovány rodinné, společenské a jiné vztahy osob, o něž při rozhodování jde.

Smlouva se samozřejmě netýká osob německé národnosti, které jsou československými státními občany, ale výhradně osob s dvojím státním občanstvím. To znamená, že se dotýká pouze těch osob, a to bez ohledu na jejich národnost, které jsou dnes současnými právními řády Československé socialistické republiky i Německé demokratické republiky považovány za vlastní občany.

Závěrem chci připomenout, že výkon předložené Smlouvy je v působnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Současně vyjadřuji přesvědčení, že předložená Smlouva plně odpovídá zájmům Československé socialistické republiky a Německé demokratické republiky a je výrazem přátelských internacionálních vztahů mezi našimi státy. Ve svých důsledcích je nejen projevem hlubokého socialistického humanismu, nýbrž představuje i posílení vážnosti státního občanství Československé socialistické republiky i Německé demokratické republiky v mezinárodním měřítku.

Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, prosím proto, abyste vzhledem k prospěchu plynoucímu z navrhované Smlouvy pro náš stát i občany, vyjádřili s jejím uzavřením souhlas.

Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu ministrovi. Nyní prosím poslance Antonína Jankoviče, který je společným zpravodajem výborů Sněmovny lidu.

Zpravodaj poslanec SL A. Jankovič: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o úpravě dvojího státního občanství je smlouvou závažnou, která má odstranit, aby v budoucnu nedocházelo mezi našimi občany a občany NDR k pochybení při posuzování jejich státního občanství.

Otázky spojené se státním občanstvím jsou pro každého občana velmi důležité, neboť jsou s ním spojena jeho práva a povinnosti, jako např. právo aktivně se účastnit na hospodářském, kulturním a politickém životě. Občan má právo na práci, na odměnu za vykonanou práci, právo na odpočinek po vykonané práci, na ochranu zdraví apod.; má však také i povinnosti, a to zachovávat ústavu a ostatní zákony, chránit a upevňovat socialistické vlastnictví, svědomitě a poctivě vykonávat veřejné funkce, službu v ozbrojených silách a uvědoměle zachovávat pravidla socialistického soužití.

Vzhledem k tomu má každý stát zájem na tom, aby otázky, týkající se státního občanství jeho příslušníků byly jasné, nepřipouštěly různý výklad, zejména pak, aby jeho příslušník byl občanem jen jednoho státu. Jak dochází ke vzniku dvojího státního občanství? Mezi příslušníky různých států se rozšiřují stále více kontakty, které jsou motivovány jak hospodářskými, tak kulturními, případně sportovními důvody; do zahraničí jezdí technici, montéři, vědečtí a kulturní pracovníci, zvyšuje se rok co rok počet občanů jezdících na rekreaci do zahraničí. Z těchto kontaktů vznikají mnohdy bližší osobní vztahy mezi příslušníky obou národů, vyúsťující v uzavření sňatků a zakládání rodin, jejichž členové pak tou či onou formou nabývají dvojí státní občanství. Dvojí státní občanství je proto nežádoucí, a to jak z hlediska praktického životního postavení, tak i vývoje každého jednotlivce, neboť občan s dvojím státním občanstvím je zároveň příslušníkem dvou států a podléhá také jejich zákonodárství. Tím vznikají nepříjemnosti a potíže, zejména při závazku výkonu vojenské služby apod. Tato situace se navíc umocňuje, je-li uzavřena rodina, kdy právní postavení otce, matky i dětí může být z hlediska státního občanství rozlišné a může tedy přinášet řadu problémů, týkajících se rodinného života, výchovy dětí, jazyka, kultury apod.

Aby odstranily tyto potíže, uzavírají státy mezi sebou dvojstranné smlouvy, kterými chtějí řešit nejen existující případy, ale vhodnou formou i předcházet dalšímu vzniku takových případů dvojího státního občanství.

Předložený návrh Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o úpravě dvojího státního občanství je příkladem takové smlouvy, neboť upravuje jak případy odstranění dvojího státního občanství, tak zabránění vzniku dvojího státního občanství. Smlouva tak dá možnost občanům zvolit si vyhovující státní občanství a zamezí tím i do budoucna vzniku dvojího státního občanství u občanů obou smluvních stran.

Soudružky a soudruzi poslanci, předkládaná Smlouva odpovídá vzájemným vztahům přátelství a spolupráce mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou. Z pověření výborů ústavně právního, zahraničního a branného a bezpečnostního Sněmovny lidu proto navrhuji, aby Federální shromáždění Československé socialistické republiky s ní vyslovilo souhlas a doporučilo ji presidentu republiky k ratifikaci. - Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu Jankovičovi. Uděluji slovo poslanci Evženu Krauskopfovi, který je společným zpravodajem výborů Sněmovny národů.

Zpravodaj poslanec SN E. Krauskopf: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, předložená Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o úpravě dvojího státního občanství, podepsaná v Praze dne 10. října 1973, řeší řadu otázek spojených s dvojím státním občanstvím. Zpravodaj ústavně právního výboru Sněmovny lidu poslanec Jankovič hovořil o významu Smlouvy a důležitosti úpravy poměrů spojených s touto problematikou.

Dovolte, abych svou pozornost zaměřil na to, jakým způsobem jsou ve Smlouvě upraveny otázky dvojího státního občanství nezletilých dětí starších 14 let. A zde bych upozornil, že Smlouva tyto otázky upravila obdobně jako Úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o úpravě státního občanství osob s dvojím státním občanstvím, sjednaná v Praze dne 5. října 1957.

Podle článku 4 odst. 1 předložené Smlouvy musí nezletilé osoby starší 14 let vyslovit souhlas se zvoleným státním občanstvím svých rodičů. Takové ustanovení neodporuje našemu právnímu řádu, zejména pak ustanovení § 36 zákona o rodině, dle něhož rodiče jsou oprávněni a povinni své nezletilé děti zastupovat a spravovat jejich záležitosti, neboť podle ustanovení § 9 občanského zákona mají nezletilí způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a mravní vyspělosti odpovídající jejich věku. Při dnešním stupni morální a politické vyspělosti naší mládeže může nezletilý starší 14 let zajisté posoudit sám i otázky související se státním občanstvím. Vyčerpávajícím způsobem je také řešeno dvojí státní občanství ostatních nezletilých dětí a jejich rodičů.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v souladu s vystoupením zpravodaje ústavně právního výboru Sněmovny lidu poslance Jankoviče doporučuji z pověření výborů ústavně právního, zahraničního a branného a bezpečnostního výboru Sněmovny národů, aby Federální shromáždění vyslovilo souhlas se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o úpravě dvojího státního občanství.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Krauskopfovi. Písemné přihlášky do rozpravy jsem nedostal. Hlásí se někdo z poslanců o slovo? Není tomu tak.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. V zasedací síni je v této chvíli přítomno 161 poslanců Sněmovny lidu, 61 poslanců Sněmovny národů zvolených v ČSR a 65 poslanců zvolených v SSR. Obě sněmovny jsou tedy schopny se usnášet.

Prosím poslance Sněmovny národů, kdo z nich souhlasí s předloženým návrhem? Děkuji. Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? Není tomu tak.

Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s předloženým návrhem? Děkuji.

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? Není tomu tak.

Obě sněmovny vyslovily s návrhem souhlas.

Zjišťuji, že Federální shromáždění ČSSR souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o úpravě dvojího státního občanství, která byla podepsána v Praze dne 10. října 1973.

Nyní máme projednat, soudružky a soudruzi, vládní návrh zákona o ochraně označení původů výrobků.

Návrh jménem vlády ČSSR odůvodní ministr pro technický a investiční rozvoj s. Ladislav Šupka.

Ministr ČSSR pro technický a investiční rozvoj ing. L. Šupka: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vláda ČSSR předkládá Federálnímu shromáždění k projednání návrh zákona o ochraně označení původu výrobků. Návrh zákona vychází z koncepce hospodářské politiky schválené XIV. sjezdem strany. Vyplňuje mezeru v našem právním řádu spočívající v tom, že označení původu výrobků není dosud upraveno speciálním zákonem, jak je tomu u vynálezů, průmyslových vzorů a ochranných známek.

Naléhavost právní úpravy tohoto institutu potvrzuje skutečnost, že otázkám označování původu výrobků a zajištění jeho účinné ochrany se v posledních letech věnuje značná pozornost nejen ze strany jednotlivých států, ale i v mezinárodních organizacích. Dokladem toho je, že v rámci RVHP i Světové organizace na ochranu duševního vlastnictví byly vypracovány typové zákony, které se staly východiskem také při přípravě československého zákona.

Socialistické i kapitalistické státy jsou si vědomy rostoucího ekonomického významu označení původu výrobků a snaží se ho proto postavit na pevný právní základ.

Označení původu se týká výrobků, které za své specifické vlastnosti vděčí zeměpisnému prostředí, v němž byly vyrobeny. A právě tato sepjatost výrobků s určitým zeměpisným prostředím jim dodává jejich nenapodobitelnou jedinečnost, ceněnou na světových trzích. Tak např. kvalita žateckého chmelu je dána složením tamní půdy a klimatickými poměry. Jedinečnost plzeňského Prazdroje spočívá v chmelu, sladu a vodě, z nichž je vařen, ve sklepích, v nichž zraje, a přirozeně je dána také dlouholetými zkušenostmi a tradicí. Skutečnost, že výrobky opatřené označením původu mají na domácím i zahraničním trhu dobrou pověst a dosahuje se za ně zpravidla vyšších cen, vede však mnohdy ke zneužívání označení původu pro výrobky, které nepocházejí z daného nebo našeho zeměpisného prostředí a kvalitou se nevyrovnají původnímu výrobku. Nekalou soutěží je poškozován nejen oprávněný uživatel označení původu, ale zejména také spotřebitelé. Speciální zákonná úprava slouží tedy výrobcům i spotřebitelům.

Dovolte, abych co nejstručněji uvedl hlavní principy předloženého návrhu zákona. Zákon především definuje pojem označení původu, zavádí tzv. přihlašovací a zápisný princip, což znamená, že ochrana podle tohoto zákona vzniká zápisem označení původu do rejstříku vedeného Úřadem pro vynálezy a objevy. Zákon ukládá Úřadu provádět formální i věcný průzkum přihlášek označení původu. Výslovně stanoví, že zapsané označení původu smí užívat jen zapsaný uživatel, příkladno uvádí formy zneužívání zapsaného označení a zajišťuje zapsanému uživateli právo domáhat se zákazu takového zneužívání jeho výlučných práv.

Návrh čs. zákona je v souladu s unifikačními záměry v rámci RVHP vyjádřenými typovým zákonem o ochraně označení původu. V plném souladu je rovněž s ustanoveními mezinárodní Lisabonské dohody o ochraně označení původu a jejich mezinárodním zápisu, jejíž je naše republika členem.

Při vypracování zákona byl dodržen postup stanovený jednacím řádem FS a legislativními pravidly.

Při přípravě návrhu osnovy zákona byly některé otázky konzultovány s podniky, jakožto uživateli označení původu i s experty. Připomínky k návrhu zákona vzešlé z jednání výborů Federálního shromáždění byly pečlivě zváženy a využity při jeho konečné formulaci.

Věcně se zákon dotkne zejména výrobků z oboru zemědělství, potravinářského průmyslu, ale i dalších průmyslových odvětví. Jako příklad lze uvést kromě již zmíněného plzeňského piva a žateckého chmele zejména Pezinské zámocké, Hurbanovské pivo, Třeboňského kapra, Karlovarskou vřídelní sůl, Český křišťál, Modranskou keramiku, Jabloneckou bižuterii, Spišský travertin, ale i Vítkovickou ocel a další tradiční výrobky.

Většinou tedy jde o výrobky, o které je na zahraničních trzích zájem a které jsou proto pro národní hospodářství devizově významné. Proslulost uvedených označení však v některých případech, jak jsem se již zmínil, vede zahraniční konkurenci k jejich zneužívání. V současné době probíhají před soudy v NSR a Rakousku tři spory o označení plzeňské pivo a karlovarská sůl.

Předkládaný zákon spolu s Lisabonskou dohodou omezí možnost vzniku takovýchto sporů a současně bude významnou oporou čs. uživatelům při vedení eventuálních sporů, pokud k nim přece jen dojde.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, k realizaci zákona učiní Úřad pro vynálezy a objevy příslušná opatření, zejména vydá v souladu se zákonem prováděcí předpis.