Jestliže tedy shrneme, soudružky a soudruzi poslanci, celkovou bilanci naší práce, můžeme s oprávněnou hrdostí konstatovat, že v letošním roce pokračoval vzestup ve všech oblastech života naší společnosti.

Naše současná situace se vyznačuje vnitropolitickou stabilitou a výrazným prohlubováním sociálních a životních jistot.

Přispívá k tomu i vcelku pozitivní vývoj ve světě, k němuž vedlo především soustavné a trpělivé mírové úsilí Sovětského svazu a ostatních zemí socialistického společenství. Jsme rádi, že se na tomto koordinovaném postupu podílí i Československo, jehož mezinárodní autorita neustále roste.

Tyto příznivé podmínky nezůstávají bez o vlivu na myšlení lidí, na jejich vztah k práci a k veřejným záležitostem. Na našich dobrých výsledcích má nespornou zásluhu i činnost stranických, státních, hospodářských orgánů a společenských organizací.

Dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abych v této souvislosti jménem vlády upřímně poděkoval Federálnímu shromáždění ČSSR, Sněmovně lidu, Sněmovně národů a jejich výborům za iniciativní podněty a návrhy pro naši činnost, za soustavnou pomoc a podporu, která umožnila vládě důsledně a odpovědně zajišťovat usnesení a závěry XIV. sjezdu KSČ.

Vláda si je plně vědoma, že nastávající závěrečná fáze této pětiletky a příprava na další období bude mimořádně náročná nejen z hlediska úkolů, které si vytyčujeme, ale i proto, že musíme překonávat některé dosud trvající potíže i nově vyvstalé vážné problémy.

Jsme přesvědčeni, že ve svém úsilí o jejich řešení a další rozvíjení socialistické výstavby naší země, při zvyšování životní a kulturní úrovně lidu budeme mít plnou podporu všech poctivých občanů, že budeme mít plnou podporu a pomoc vás, poslanců Federálního shromáždění, zastupitelských sborů obou republik, národních výborů i organizací a orgánů Národní fronty.

Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji předsedovi vlády s. Štrougalovi za přednesenou zprávu.

Soudružky a soudruzi poslanci, uděláme třicetiminutovou přestávku. Po ní bude následovat rozprava. Do rozpravy jsou přihlášeni řečníci Zdeněk Pšenička, Pavel Auersperg, Jaroslav Kalkus, Tomáš Trávníček, Oldřich Burger, Karel Neubert, Ján Bandžák, Libuše Kvasnicová, Jaroslav Srb, Samuel Kodaj, Michal Rusňák, Helena Králová a Anna Skácelová.

Žádám členy návrhové komise, aby se o přestávce dostavili do salonku č. 019 v přízemí za předsednictvem.

Přerušuji jednání na 30 minut. Žádám vás, abyste po přestávce včas zaujali místa.

/Jednání přerušeno v 9.58 hod./

/Jednání opět zahájeno v 10.30 hod./

Předsedající předseda SL V. David: Vážené soudružky a soudruzi, následuje rozprava ke zprávě vlády ČSSR o plnění jejího programového prohlášení. Uděluji slovo poslanci Zdeňku Pšeničkovi.

Poslanec SN Z. Pšenička: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi, předseda vlády hovořil také o plnění úkolů vlády v oblasti ekonomiky a rozvoji základních odvětví národního hospodářství. Dovolte, abych se zmínil o jednom z důležitých úseků průmyslu, o plnění úkolů v palivoenergetické základně.

Směrnice XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletému plánu uložila zabezpečovat rozvoj palivoenergetické základny v souladu s růstem potřeb národního hospodářství, se zaměřením podílu ušlechtilých druhů energie. Současně byly stanoveny konkrétní úkoly pro rozvoj kapacit jednotlivých druhů energie.

Vláda pak svými usneseními stanovila úkoly k zajištění plynulého zásobování národního hospodářství a obyvatelstva palivy a elektřinou ke zlepšení struktury palivoenergetické bilance a také ke zlepšení celé palivoenergetické základny.

Jak se daří vládě a jejím orgánům zabezpečovat a plnit tyto úkoly? Rozhodujícím hlediskem bude jistě úroveň uspokojování potřeb národního hospodářství a obyvatelstva.

Když jsme před měsícem hodnotili ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod plnění těchto úkolů za poslední tři roky, s uspokojením jsme mohli konstatovat, že vláda i federální ministerstvo paliv a energetiky věnuje mimořádnou pozornost zabezpečení národního hospodářství palivy, elektrickou energií a plynem. Podařilo se zabezpečit plynulé zásobování uhlím. Byly vytvořeny vysoké spotřebitelské zásoby tuhých paliv. Vysoké předzásobení spotřebitelů a připravenost těžebních a výrobních kapacit uhelného průmyslu vytváří předpoklady plynulého zásobování i ve zbývajících letech 5. pětiletky.

Poněkud horší situace je v zásobování topnými plyny. Obyvatelstvo bylo sice zásobováno plynule, ale v průmyslu bylo nutno v některých špičkových pásmech provádět regulaci spotřeby. I když rozsah regulace byl poměrně malý, přece jen ovlivňoval nepříznivě organizaci výroby. Pro zbývající období 5. pětiletky je však ještě větší rozdíl mezi spotřebou a zdroji topných plynů, především v obdobích nejvyšší spotřeby. Nepodařilo se včas investičně dokončit systém podzemních zásobníků, s jehož pomocí měla být snížena napjatost právě v období energetických špiček. Tato oblast bude vyžadovat velmi pečlivé hospodaření a citlivou regulaci spotřeby.

U elektřiny probíhalo uspokojivě zásobování obyvatelstva. Spotřeba obyvatelstva roste poněkud rychleji, než předpokládá 5. pětiletý plán a vzroste za pětiletku o více než plánovaných 70 %. S uspokojením je možno konstatovat, že u obyvatelstva je ve větší míře používáno nočních akumulačních spotřebičů, takže rychleji roste noční spotřeba elektřiny. Zásobování průmyslu elektrickou energií je zejména v poslední době méně příznivé a v důsledku poklesu rezerv v pohotových zdrojích, je i nižší spolehlivost. Pokles rezerv ve zdrojích elektřiny byl způsoben zpožděním ve výstavbě nových energetických kapacit, jako jsou Vojany III, Nováky IV, Počerady II a další. Pro zajištění plynulého zásobování palivy, elektrickou energií a plynem v zimním období 1973 - 1974, přijala vláda řadu konkrétních opatření.

O těchto opatřeních a o jejich zajištění informoval ministr paliv a energetiky ČSSR s. prof. Matušek poslance výboru pro průmysl, dopravu a obchod. Výbor považuje tato opatření za nezbytná a bude je ve své činnosti podporovat.

Ke zlepšení situace v zásobování národního hospodářství elektrickou energií neprovádí opatření jen vláda a příslušné orgány.

V řadě elektráren přijímají pracující závazky, podle kterých i při současných ztížených podmínkách provozu bude nad státní plán vyrobena tak potřebná elektrická energie. Např. v těchto dnech přijali pracující n. p. Severočeské elektrárny Komořany, podnik 50. výročí vzniku KSČ, závazek ke 30. výročí Slovenského národního povstání, ve kterém hlásí, že splnili plánovanou dodávku elektrické energie již k 30. 11. 1973 a v tomto roce dodají ještě navíc tak potřebné megawatty. Dále se zavazují, že v roce 1974 vyrobí nad plán 6,67 mW denního výkonu a ušetří 12 000 tun měrného paliva. Hodnota závazku představuje více než 4 mil. Kčs. Takovýchto závazků v současné době se v odvětví energie formuje více, např. elektrárny Tisová a další.

Největším nedostatkem plnění úkolů v oblasti paliv a energetiky je opožďování výstavby palivo - energetické základny nejen u elektřiny, ale i u plynu a některých staveb v severočeském hnědouhelném revíru. Příčiny jsou jak v opožděné projektové připravenosti, tak i v nedostatečných dodavatelských kapacitách. Zarážející je, že ke zpoždění dochází zejména na závazných a centrálně posuzovaných stavbách, z nichž některé mají být uvedeny do provozu již v posledních letech páté pětiletky a ovlivnit výkonovou bilanci jak v elektrizační, tak plynárenské soustavě. Při zhodnocení let 1971 - 1973 vidíme, že problémy v tomto směru a jejich důsledky se kumulují do let 1974 a 1975. Tento vývoj však také ukazuje, že bude nezbytné, aby vláda v oblasti investiční výstavby palivo - energetické základny přijala ještě účinnější opatření než dosud, aby nedošlo k nesplnění úkolů, vytyčených pátým pětiletým plánem v této oblasti.

Současně však bude třeba nadále věnovat maximální pozornost racionalizaci spotřeby paliv a energie. Státní program racionalizačních opatření v oblasti paliv a energetiky obsahuje soubor opatření zaměřených na zlepšení systému řízení energetického hospodářství v ČSSR. Kontrola plnění tohoto plánu, zejména výsledky kontroly prováděné orgány Státní energetické inspekce ukazují kromě dobrých výsledků i na řadu nedostatků, zejména že se neprovádí periodické prověrky hospodaření palivy a energií u energeticky náročných spotřebičů a technologií, že se neprovádějí rozbory odstranitelných energetických ztrát, že se používá pouze statistických norem spotřeby energie místo technicky zdůvodněných norem.

Bude tedy nutno, aby z výsledků kontrol Státní energetické inspekce byly vyvozovány závěry pro zlepšení práce na tomto úseku hospodaření palivy a energií v celém národním hospodářství.

Chtěl bych v souladu se závěry výboru pro průmysl, dopravu a obchod při této příležitosti ocenit systematické informace, které v současné době tisk, rozhlas a televize podává o problémech v oblasti paliv a energetiky a napomáhá tak účinně zainteresovat všechny občany na úsporách energie. Účast vedoucích pracovníků federálního ministerstva paliv a energetiky v čele se s. ministrem prof. Matuškem při těchto relacích zajišťuje jejich odbornou úroveň a tím i vysokou účinnost.

Na závěr mi, vážené soudružky a soudruzi, dovolte vyjádřit přesvědčení, že za účinné spolupráce stranických a hospodářských orgánů spolu s odborovými a mládežnickými organizacemi se podaří zajistit úspěšné splnění úkolů pátého pětiletého plánu v oblasti paliv a energetiky a vytvořit dobré předpoklady pro plynulé zásobování národního hospodářství palivy a energií v šesté pětiletce. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslanci Pšeničkovi. Nyní má slovo poslanec Auersperg.

Poslanec SN P. Auersperg: Vážený soudruhu generální tajemníku, soudružky a soudruzi poslanci, vážené Federální shromáždění, předseda federální vlády s. Štrougal ve svém obsažném expozé nás seznámil s potěšujícími úspěchy a výsledky, jichž bylo dosaženo při plnění vládního programu, který před dvěma roky konkretizoval a promítl do činnosti vlády úkoly stanovené XIV. sjezdem KSČ. Chtěl bych konstatovat, že pro nás, poslance Federálního shromáždění, je radostné vyslechnout bilanci, v níž mají takovou dominující úlohu pozitivní skutečnosti. To platí jak o vnitropolitické, tak i o zahraničně politické oblasti i o jejich vzájemné podmíněnosti, kdy dosažená pozitiva i aktiva našeho vnitřního socialistického rozvoje vytvářejí jako určující činitel pevné zázemí pro rozlet našeho působení v mezinárodních vztazích.

Zahraničně politická část výkladu předsedy federální vlády dává plastický, názorný obraz o všech otázkách, které v této oblasti federální vláda řeší, jakož i o výrazné aktivitě a iniciativě čs. zahraniční politiky v tomto roce.

Bez jakékoliv sebechvály možno konstatovat, že linie XIV. sjezdu KSČ, rozpracovaná dále usneseními pléna a předsednictva ÚV KSČ se stala zdrojem širokého záběru i výrazné dynamiky zahraniční politiky Československa, pro jaké těžko najít srovnání v minulosti.

Zkušenosti tohoto roku ukazují ještě v jasnějším světle i na mezinárodní souvislosti a předpoklady všech našich zahraničně politických úspěchů. Pravicové síly v letech krize tvrdily, že chce-li čs. zahraniční politika hrát důležitější roli v mezinárodních vztazích, musí na sebe upoutávat pozornost prosazováním své jakési vlastní tváře a že proto se musí odpoutat od těsnějších svazků se Sovětským svazem a druhými socialistickými zeměmi a nemůže se vázat na společnou internacionální linii. Různí apoštolové pražské obrody zároveň šířili všelijaké legendy o tom, že prý vzájemné svazky, jednota mezinárodního socialistického společenství, jsou činiteli omezujícími zahraničně politickou autonomii, svazujícími operační volnost Československa.

Důsledek takového postupu v roce 1968 - 1969 byl vpravdě katastrofální, především pro samotné zájmy socialistického Československa. Projevil se v hlubokém úpadku a poklesu autority a prestiže Československa, v oslabení reálného vlivu čs. zahraniční politiky v mezinárodních vztazích, v hrozbě zahraničně politické izolace našeho státu. Manévry pravice kromě toho deformovaly celkový proces zlepšování mezinárodních vztahů, zejména uvolňování napětí na evropském kontinentě. Naproti tomu právem můžeme prohlásit, že rychlý a podstatný růst autority a vážnosti Československa po dubnu 1969. vysoká dynamika jeho zahraničně politické aktivity neoddělitelně souvisí s procesem plné obnovy, upevňování a prohlubování internacionálních svazků, spolupráce a zahraničně politické koordinace s bratrskými socialistickými zeměmi, především se Sovětským svazem, s procesem, který v plné šíři rozvinul jako vůdčí linii XIV. sjezd.

Tím se dostávám k širší, obecnější souvislosti, která má právě v současné době nanejvýš závažný význam. Pravicoví oportunisté se pokoušeli stavět proti sobě do vzájemně se vylučujícího protikladu dva základní principy zahraniční politiky socialistického státu - socialistický internacionalismus a mírové soužití. Také propaganda na Západě se spekulativně snaží klást otázku, zda prý internacionalistický charakter zahraniční politiky socialistických zemí včetně Československa není v rozporu s uplatňováním principů mírového soužití. Ostatně v průběhu konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě některé kapitalistické země činí pokusy obcházet, nerespektovat, ba dokonce přímo vyloučit těsné, vzájemné svazky mezi socialistickými státy pod záminkou, že prý jsou v rozporu s důsledným uplatňováním projednávaných principů vztahů míru, nevměšování a spolupráce mezi všemi evropskými státy.

Máme tu ve skutečnosti co činit s logikou, jak se říká velmi přitaženou za vlasy. Skutečnost je taková, že tytéž kruhy na Západě, jimž je trnem v oku jednota a solidarita socialistických zemí, volají po tzv. harmonizaci zahraniční politiky Západu proti socialismu, kterou také důsledně realizují, burcují do společného boje proti rostoucímu vlivu socialistického světa. Zkrátka řečeno, hájí a prosazují jednotnou třídní pozici soudobého kapitalismu.

V úsilí tohoto druhu je zcela zřetelná konkrétní snaha některých kapitalistických zemí, uplatňovat hegemonické snahy, vnucovat druhým státům pod heslem společných zájmů ve skutečnosti své mocenské zájmy, především zájmy vlastních koncernů. Na adresu socialistických zemí však na druhé straně přicházejí s heslem, že prý vzájemná solidarita socialistických států při výstavbě socialismu a v úsilí o mír je na škodu mírovému soužití. Nic nového pod sluncem, i v tom se zračí třídní logika našich protivníků.

Naše vlastní praktické zkušenosti dávají na tyto otázky více než výmluvnou odpověď. Právě upevnění bratrských svazků zemí socialistického společenství otevřelo dokořán i dveře aktivitě a iniciativě ČSSR v provádění politiky mírového soužití. Právě naše trpké zkušenosti z minulého období potvrzují, že každá tzv. "aktivita" socialistické země uplatňovaná mimo, ne-li dokonce v rozporu s linií společného postupu, jakkoli vyvolává potlesk ze strany našich protivníků, je z jejich strany přijímána jedině jako příležitost narušovat solidaritu mezi socialistickými zeměmi, poškozovat jejich společné zájmy i zájmy uvolňování napětí. A naopak, naše vlastní poznatky jen potvrdily, že možnost opřít se o Sovětský svaz, o společný postup socialistických zemí, o jejich společný potenciál a vliv, přímo násobí síly každé socialistické země, a podstatně zvyšuje její reálnou možnost uplatnit vlastní zkušenosti, úspěšně vyřešit i její specifické problémy, rozvinout vysokou aktivitu a iniciativu na mezinárodním poli.