V těchto dnech si např. připomínáme 30. výročí uzavření čs. - sovětské Smlouvy o spojenectví, přátelství a poválečné spolupráci. V tomto historickém dokumentu byl poprvé v době války zakotven požadavek obnovení suverenity Československa v jeho předválečných hranicích. V souvislosti s tím byl tehdy znovu odsouzen mnichovský diktát jako akt násilí, zvůle, agrese a bezpráví, jako akt od počátku neplatný. S uspokojením můžeme konstatovat, že ve dnech tohoto třicetiletého jubilea byla v Praze u příležitosti návštěvy spolkového kancléře Willy Brandta předevčírem podepsána Smlouva o vzájemných vztazích mezi oběma zeměmi, která normalizuje jejich vzájemný poměr a prohlašuje tzv. mnichovskou dohodu z roku 1938 za nulitní. Díky koordinovanému a jednotnému postupu socialistických zemí a především účinné podpoře Sovětského svazu podařilo se čs. zahraniční politice dovést do konce úsilí o definitivní a úplné anulování mnichovského diktátu a na základě obapolné realistické vůle upravit vzájemné vztahy s NSR v souladu s principy odpovídajícími životním zájmům evropské bezpečnosti a spolupráce.

Proto podepsání smlouvy považujeme za událost velkého významu a plně souhlasíme s hodnocením, předneseným s. Štrougalem. Budeme mít ještě na tomto fóru příležitost, abychom se v průběhu ratifikačního řízení podrobně vrátili k této smlouvě o vzájemných vztazích a z politicko-právních, aktuálních i perspektivních hledisek ocenili její význam a pozitivní přínos.

Existence a další upevňování mezinárodního socialistického společenství je tedy výrazným akcelerujícím faktorem zlepšování vzájemných vztahů mezi socialistickými a kapitalistickými zeměmi v duchu mírového soužití. Je tomu tak i proto, že společné zájmy a cíle socialistických zemí jsou v plném a naprostém souladu s životními zájmy všech národů, s mírovými zájmy všech zemí, se zájmy bezpečnosti, demokracie, nezávislosti a nevměšování do vnitřních věcí. Těsné internacionální svazky socialistických zemí jsou fakticky progresívním jádrem, zdrojem síly a rostoucího vlivu idejí mírové a dobré sousedské spolupráce v Evropě.

Realistické kruhy některých kapitalistických zemí ostatně ne náhodou docházejí k závěru, že dobré vztahy se socialistickými zeměmi mohou být velmi významným konsolidujícím faktorem mezinárodního vývoje v Evropě a ve světě vůbec, a dokonce i vidí, že mohou pozitivně působit na vzájemné vztahy mezi samotnými kapitalistickými státy.

Mezinárodní socialistické společenství se tak dnes ve světě a zejména v Evropě stává nejdůležitějším faktorem, garantem mírového řešení otevřených otázek a důsledného uplatňování principů nevměšování do vnitřních věcí, vzájemné úcty, vážnosti a spolupráce.

Ze všech uvedených skutečností vyplývají závažné závěry i pokud jde o budoucí vývoj. Klade se především otázka, jaké závěry a důsledky vyplývají z celého soudobého procesu hluboké a zásadní strukturální změny v mezinárodních vztazích pro nás, pro Československo.

Chtěl bych podtrhnout, že hodnotíme tento proces s hlubokým uspokojením, neboť poprvé v dějinách se vytvářejí reálné předpoklady pro možnost soustavně a trvale zmenšovat nebezpečí válečného konfliktu, zejména války jaderné, a uplatňovat stále výrazněji ve vzájemných vztazích zemí s protikladným zřízením princip mírového soužití. Zároveň se však jako marxisté a socialisté díváme na tento proces z jasných třídních pozic; plně si uvědomujeme komplikovanost, jeho velkolepé možnosti na straně jedné - i jeho meze a záludy na straně druhé.

Ve svých posledních projevech, zejména na Světovém kongresu mírových sil v Moskvě a při návštěvě v Indii, podrobil generální tajemník ÚV KSSS L. I. Brežněv hlubokému marxisticko-leninskému rozboru současný mezinárodní vývoj ve světle plnění linie XIV. sjezdu. Závěry Krymu, výsledky nedávné návštěvy soudruha Brežněva a krátce poté i soudruha Husáka v Indii jen potvrzují, že proces přechodu od studené války k uvolňování, od konfrontace k postupnému uplatňování principů mírového soužití má široký, všeobsáhlý charakter a zasahuje svým blahodárným vlivem postupně další a další oblasti a je s to dokonce působit jako velmi pozitivní faktor v rozvoji sociálních procesů.

Nedávno byl však pozitivní tok událostí letošního jara a léta narušen několika událostmi velmi nebezpečného dosahu pro mezinárodní vývoj. Násilným vojenským převratem v Chile byla svržena legální, demokraticky zvolená Allendova vláda a namísto ní byla nastolena krvavá fašistická diktatura. Krátce poté znovu vzplanuly boje na Středním východě a svět se stal znovu svědkem nebezpečných důsledků agresivní politiky izraelských militaristických sil podporovaných světovým sionismem i některými vlivnými kruhy mezinárodního imperialismu. U našeho obyvatelstva tyto události právem vyvolaly rozhodný odpor a krajní rozhořčení a velice intenzivní solidaritu s chilským lidem a spravedlivým bojem arabských národů. Zároveň však třeba konstatovat, že nemálo zneklidnily mnohé naše občany, kteří si kladli otázku, zda těmito událostmi není vážně narušen nebo dokonce zmařen celkový proces uvolňování napětí.

My pochopitelně přistupujeme jak k událostem v Chile, tak na Středním východě s veškerou vážností a vyvozujeme z nich všechny potřebné závěry pro další vývoj. Násilný vojenský převrat v Chile znovu ukázal, že buržoazie, která se v soudobém politickém i ideologickém boji tolik ohání lidskými právy a svobodami, která se tak vehementně angažuje ve prospěch různých forem takzvaného "vylepšování socialismu", nebyla v Chile s to pokojně uplatnit ani svou převahu v parlamentě, anebo jít cestou politického zápasu na platformě vlastní ústavy. Ale naopak tuto vlastní ústavu zničila, vtiskovala koncepci pluralismu kontrarevoluční záměr a záchranu svých třídních privilegií i vyvlastněných pozic zahraničního kapitálu nakonec našla v nastolení otevřeného násilí a fašistického teroru. Tento zvrat v Chile znovu úděsně potvrzuje prozíravé varování F. X. Šaldy, které vyslovil po nástupu Hitlera, že "každý vypjatý nacionalismus vyúsťuje v bestialitu".

Události na Středním východě potvrdily oprávněnost závětů krymského setkání nejvyšších představitelů komunistických a dělnických stran koncem července letošního roku o tom, že proces uvolňování napětí se musí postupně rozšířit i na další oblasti, že je nezbytné účinně řešit a spravedlivě vyřešit krizovou situaci v jednotlivých ohniscích mezinárodního napětí. Zájem míru a bezpečnosti všech národů vylučuje, aby si na Středním východě agresor ponechával násilím obsazená území a pod ustavičným tlakem vojenské síly, opřené do října letošního roku o mýtus neporazitelnosti, udržoval naprosto nenormální situaci v této oblasti.

Události na Středním východě dokázaly zákonitý růst solidarity a rostoucí akceschopnosti arabských zemí, která se projevila jak v oblasti vojenské, tak i v oblasti politické, zejména použitím takové zbraně, jako je naftové embargo. Tyto události prokázaly zároveň obrovskou účinnost solidarity a praktické pomoci, kterou arabským zemím poskytují socialistické státy, zejména Sovětský svaz. Posléze pak přinesly nové důkazy toho, jak blahodárný vliv má na veškerý vývoj mezinárodních vztahů zahraničně politické úsilí Sovětského svazu a dalších socialistických zemí. Bez rozsáhlého, konkrétního pokroku, k ně muž došlo v tomto roce kupř. ve vztazích mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, nebyl ani myslitelný společný postup těchto zemí, vedoucí k přerušení operací a přijetí známých rozhodnutí v OSN, jejichž realizace se může v průběhu očekávaných mírových jednání stát jedině reálným předpokladem pro skutečně mírové a spravedlivé řešení konfliktu na Středním východě.

Právem můžeme říci, že přes všechny složitosti a obtíže prokázal proces uvolňování mezinárodního napětí i v posledním období svoji obrovskou sílu a účinnost. Je tomu tak především proto, že poprvé v dějinách mezinárodních vztahů se toto úsilí opírá o takový poměr sil ve světovém měřítku, který už dávno nemluví ve prospěch válkychtivých generálů a zbrojařských koncernů, ale vyvíjí se ve prospěch socialismu, míru, demokracie a pokroku. Je tomu tak dále proto, že mohutná ofenzíva socialistických zemí v současných mezinárodních podmínkách nejenže neztrácí svou dynamiku, ale naopak ji dále zvyšuje. Pod vlivem těchto faktorů se i nadále rozvíjejí realistické tendence ve vládnoucích kruzích kapitalistických zemí. Ne proto, že by tyto kruhy pojednou pocítily nával sympatií k míru a socialismu, ale především proto, že je k tomu vedou vlastní bezprostřední zájmy, a to jak zájem na tom, aby nepropukla jaderná válka, tak i zájmy vyplývající z jejich ekonomické i jiné situace.

My si ovšem znovu a znovu uvědomujeme, že sám proces zásadní přestavby mezinárodních vztahů, jehož jsme aktivními činiteli, je nejen produktem, ale i formou ostrého třídního zápasu. Že v jeho průběhu se nadále mobilizují síly krajní reakce, snažící se jej zadržet, zvrátit. Dosud neztratily svůj vliv ty síly, které se houževnatě staví proti uvolňování mezinárodního napětí. Bylo by to v rozporu se všemi historickými zkušenostmi, v rozporu se základní dialektikou dějin. Na Západě probíhá ostrý zápas mezi stoupenci uvolňování napětí a těmi, kdo zastávají pozice návratu ke studené válce. Hlavními nositeli odporu proti uvolňování napětí jsou zejména ty síly, jimž se právem dostalo souhrnného názvu vojensko-průmyslový komplex. Kromě toho v průběhu studené války roztočila se na Západě na plné obrátky antikomunistická propagační mašinérie a byly vytvořeny desítky institucí jakožto instrumentů protikomunistického a protisovětského boje, z nichž žádný dosud nepřestal existovat, ale působí nadále setrvačnou silou, uplatňují nové metody a formy ideologického zápasu s cílem znesnadňovat proces uvolňování napětí.

K nejhouževnatějším a nejvlivnějším nositelům odporu k mírovému soužití patří síly mezinárodního sionismu, A nelze zapomínat ani na ty kruhy na druhém konci světa, na Dálném východě, které se tvrdošíjně staví proti každému náznaku uvolňování napětí a přilévají oleje do ohně, pokud jim jen vlastní možnosti na to stačí. Soudobé vedení Čínské lidové republiky, které vyzvedlo antitřídní doktrínu o nebezpečí dvou supervelmocí, buduje celou svoji mezinárodně politickou koncepci na principu tzv. "velkého chaosu" a očekává, že právě v "kalných vodách" takového chaosu bude možno úspěšně lovit v zájmu jejich velmocenských, antisovětských aspirací.

Přes všechny tyto skutečnosti - resp. právě proto, že je známe, že chápeme jejich podstatu, známe příčiny, z kterých vyplývají, že jsme se už naučili odpovídat patřičnými ideologickými protiúdery i díky tomu, že realisticky oceňujeme své síly a možnosti v boji za další uvolňování mezinárodního napětí a za nastolení spravedlivého míru - právě proto je naše filosofie světového vývoje - jak to zdůraznil soudruh Brežněv - filosofií optimismu.

Jsme si velmi dobře vědomi, že ještě nikdy nebyly předpoklady zabránit nové válce, udržet a upevnit mír, přebudovat mezinárodní vztahy na základě mírového soužití tak reálné, jako je tomu v současné mezinárodní situaci. To v nás ovšem nemůže vyvolávat pocit nějakého sebeuspokojení, ale naopak, vědomí tím větší odpovědnosti.

Československá socialistická republika jako pevný článek mezinárodního socialistického společenství má a musí v tomto procesu sehrát důležitou úlohu tak, jak to odpovídá tužbám a přáním našeho lidu i reálným možnostem naší země. Zejména v příznivém vývoji na evropském kontinentě Československo rozhodně nehodlá být pouhým divákem. Historické zkušenosti, těsná spjatost osudů naší země s vývojem v Evropě, dává nám veškeré oprávnění uplatnit náš aktivní vliv, úměrný naší síle i možnostem na další přeměnu tohoto kontinentu v kontinent mírového soužití a vzájemně prospěšné spolupráce. Budeme dále pokračovat ve svém aktivním a iniciativním přístupu k jednání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě i k vídeňským jednáním o snížení ozbrojených sil a výzbroje ve střední Evropě. V žádném případě nepropadáme pacifistickým iluzím, ale hlavní důraz klademe na to, aby na těchto multilaterálních platformách byla vytvořena spolehlivá základna pro další pozitivní vývoj našeho kontinentu. Nedíváme se proto na tato jednání jako na jednorázovou záležitost. Považujeme je pouze za první fázi vývoje, na niž musí navazovat další soustředěné a pozitivní úsilí. Také v oblasti dvoustranných vztahů jsou dosud četné rezervy a budeme vyvíjet všemožné úsilí k tomu, aby byly naplněny pozitivním úsilím v zájmu naší země, v zájmu všestranného upevňování míru a rozvoje oboustranné i mnohostranné spolupráce v Evropě. Nepochybně významnou úlohu může Československo sehrát také v úsilí o postupné odstraňování dalších ohnisek mezinárodního napětí, zejména v oblasti Středního východu. Výsledky cesty generálního tajemníka ÚV KSČ soudruha Husáka v Indii názorně ukazují na možnosti, které má Československo v zájmu posílení bezpečnosti a míru v Asii.

Dovolte mi však, soudružky a soudruzi poslanci, využít této příležitosti a připomenout, že zahraničně politická aktivita Československé socialistické republiky není zdaleka pouze záležitostí diplomaticko-politického charakteru. Pro soudobý mezinárodně politický vývoj je charakteristický stále vzrůstající vliv ekonomické a také ideologické oblasti, Jejich prostřednictvím se stává aktivním a důležitým činitelem mezinárodně politického dění fakticky každý náš závod, každé naše pracoviště.

Už dosavadní zkušenosti potvrzují, že mírové soužití bude tím pevnější a spolehlivější, čím více bude podloženo - jak o tom hovořil také s. Štrougal - rozsáhlou i dlouhodobou ekonomickou spoluprací mezi socialistickými a kapitalistickými státy. I tady platí základní poznatek, že čím vyšší bude stupeň komercionalizace mezinárodních vztahů mezi socialistickými a kapitalistickými zeměmi, tím menší je riziko vojenského střetu a pevnější záruka mírového rozvoje. Přitom vycházíme z přesvědčení, že čím hlubší a intenzívnější budou ekonomické svazky Československa se Sovětským svazem, s bratrskými socialistickými zeměmi, čím rychleji a úspěšněji půjde kupředu proces mezinárodní socialistické integrace, úspěšně se budou rozvíjet naše hospodářské vztahy s rozvojovými zeměmi, tím větší, rozsáhlejší a bezpečnější jsou i možnosti naší ekonomiky spolupracovat s vyspělými kapitalistickými zeměmi. Jak už bylo mnohokráte řečeno, jsme k tomu připraveni jak po linii RVHP, tak na dvoustranné základně a počítáme i s potřebnou iniciativou, která by umožnila zvýšit rozsah i úroveň této hospodářské, obchodní i vědeckotechnické spolupráce. Je samozřejmé, že to je možné jen na tom základě, že budou vůči nám odstraněna diskriminační opatření jak bilaterální, tak multilaterální povahy a že budou důsledně respektovány zásady rovnosti, vzájemné výhodnosti i prospěšnosti. O všech těchto otázkách ekonomické spolupráce s kapitalistickými zeměmi podrobně hovořil ve svém expozé s. Štrougal. Můžeme říci, že vyložená pozice vlády i její záměry v tomto směru se jistě setkají s plnou podporou FS.

Stále významnější roli hraje v soudobých mezinárodních vztazích ideologický zápas. Zostřování boje na tomto poli je zcela zákonité. Ba dokonce lze konstatovat, že čím účinněji se uplatňují principy mírového soužití v mezinárodních vztazích, čím více se nebezpečí války bude snižovat, tím více se střetávání v rámci zákonitého třídního zápasu v mezinárodní oblasti bude přenášet právě do oblasti ideologické.

Náš třídní protivník vystoupil s heslem tzv. "volného pohybu osob, myšlenek a informací". Požaduje, aby - prý v zájmu mírového soužití - bylo dosaženo tzv. větší propustnosti hranic socialistických států. Náš postoj k podobným požadavkům je jasný a principiální. Vycházíme z toho, že upevnění míru, bezpečnosti a spolupráce mezi zeměmi dvou protikladných společenských soustav musí vést logicky i k rozvoji jejich spolupráce v oblasti kulturní, školské, sportovní, turistické - i v oblasti informací a styků mezi lidmi. Takový vývoj v podmínkách mírového soužití je ovšem naprosto neslučitelný se snahami některých zemí, vměšovat se do vnitřních věcí socialistických států, poučovat nás, ba dokonce vnucovat nám, jak má vypadat náš právní řád, naše předpisy. Nemenším právem bychom my mohli žádat na kapitalistických státech, aby přijaly naše zásady, naše zákonná opatření v oblasti práva na práci a nepřípustnosti nezaměstnanosti, sociálního zabezpečení, péče o nemocné, bezplatného poskytování zdravotní péče, péče o děti a jejich bezplatné vzdělávání, o ženy v mateřství atd. My jsme si ovšem dobře vědomi toho, že vnucovat podobné požadavky kapitalistickým zemím by nebylo reálné, protože by to bylo v rozporu se samou podstatou právě jejich, kapitalistického společenského řádu, navíc, pak víme, že jde o věci, jejichž probojování je záležitostí lidu a pracujících těchto zemí. Žádáme ovšem zcela kategoricky jedno: aby ani představitelé kapitalistických států neoktrojovali své představy, své názory nám, socialistickým zemím.

V ideologické oblasti není a nemůže být smíru mezi socialismem a kapitalismem. A my v tomto zápase nehodláme být a také nebudeme v defenzívě. I v naší vlasti prokázal socialistický společenský řád dosud v dějinách nevídanou schopnost, řešit problémy týkající se života a práce miliónů lidí. Budeme šířit tuto pravdu o socialismu, o blahodárnosti vlivu jeho mírové politiky pro vývoj na celém světě. A budeme dále odhalovat i pravdu o kapitalismu, o jeho skutečné tváři, tak jak ji znovu demaskovaly události v Chile nebo v Řecku.