Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Blažejovi a nyní prosím poslance Josefa Doležala, který je společným zpravodajem výborů Sněmovny lidu.

Zpravodaj poslanec SL J. Doležal: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, souhrnný státní závěrečný účet federace za rok 1973 byl projednáván na společné schůzi obou výborů sněmoven pro plán a rozpočet a obdobně byly na společných schůzích jednotlivých výborů obou sněmoven projednávány přidělené jim kapitoly tohoto účtu. S ohledem na to bych se jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu chtěl především připojit k tomu, co zde již přednesl k projednání souhrnného účtu přede mnou společný zpravodaj Sněmovny národů. Dále pak vás chci ve své zprávě zvlášť seznámit s tím, z jakých bližších hledisek přistoupily jednotlivé výbory k projednání celkem 29 kapitol tohoto účtu a k jakým závěrům přitom dospěly.

Celková úroveň zpracování závěrečných účtů jednotlivých kapitol zaznamenala další zlepšení a za účinné koordinace federálního ministerstva financí výrazněji splňuje požadavky, které sledují, aby obsah každé kapitoly v její textové i tabulkové části poskytoval podrobnější obraz o činnosti každého ústředního orgánu a organizací na jeho rozpočet napojených, o spojené s tím problematice a dále o způsobu hospodaření podle stanovených pravidel. Dále pak, aby ukázal, že této problematice a způsobu jejího řešení je ústředními orgány věnována potřebná pozornost a že jsou realizována či připravována opatření k jejímu zvládnutí, zvláště pak k upevnění přijatého systému řízení a k dosahování vyšší účinnosti společenské práce.

Způsob projednání těchto kapitol byl - jak zde bylo již připomenuto - doporučen předsednictvy obou sněmoven. Směřoval k tomu, aby výbory na základě předložených jim materiálů, doplňujícího je výkladu představitele ústředního orgánu a zprávy svých zpravodajů mohly objektivně posoudit, a to s přihlédnutím k doplňujícím údajům soustavy sociálně ekonomických informací, pracovním poznatkům výborů a osobním poznatkům svých členů, s jakými výsledky byly realizovány plánované úkoly každého orgánu v jeho řídící, koncepční a kontrolní činnosti, a s nimi spojené záměry. Směřoval dále k tomu, aby výbory mohly přitom docenit, jaký podíl a jaké zásluhy má každý tento orgán a organizace jím řízené popř. na jeho rozpočet napojené, na celkově pozitivním vývoji národního hospodářství v minulém roce, na vyšší tvorbě hmotných a finančních zdrojů a na postupném zvyšování efektivnosti.

V této konfrontaci dosažených výsledků s mírou prostředků na ně vynaložených a s jejich rozpočtovými předpoklady, posuzovaly výbory celkovou úroveň práce orgánů a její efektivnosti, jakož i tendence projevující se v činnosti a hospodaření orgánu a v jejich souvislosti zvažovaly možnosti dalšího rozvíjení jejich pozitiv, či omezování negativních vlivů. Své stanovisko vyjádřily v usnesení k jednotlivým kapitolám.

V jejich souhrnu lze říci, že podle názoru výborů byly ústředními orgány federace dosaženy při plnění jejich úkolů a zabezpečování politicko-hospodářských cílů v rozhodující míře pozitivní výsledky. V nich se odráží kvalita soustředění úsilí těchto orgánů v duchu závěrů, vytyčených na XIV. sjezdu KSČ a v navazujících na něj plenárních zasedáních ústředního výboru naší strany na klíčové otázky a potřeby rozvoje na posílení centrálního řízení a funkce státního plánu a státního rozpočtu, a dále, že se v nich odráží i zvýšená orientace na kvalitativní stránky hospodářského vývoje.

Výsledky celkově dosažené těmito orgány v oblasti hmotné a finanční proto výbory hodnotí celkem příznivě, s tím že odpovídají potřebám, vytyčeným pro rok 1973 a že svůj podíl na tom mají též systémová opatření, prováděná s cílem prohlubovat způsob řízení a zabezpečovat vyšší efektivnost společenské práce, a podporovaná rozvojem iniciativy pracovníků a jejich závazky.

V rozpravě výborů ke kapitolám státního závěrečného účtu se staly předmětem dílčích připomínek též některé poznatky, vztahující se ke skutečnostem, které svými účinky ovlivňují dosažitelné vyšší tempo hospodářského rozvoje v tom kterém odvětví, či oboru a které podmiňují i možnosti růstu životní úrovně. Tyto připomínky se většinou vztahují hlavně ke známým již průvodním jevům při naplňování a realizaci investičních záměrů a k situaci ve vstupních a výstupních úkolech vědeckotechnického rozvoje.

Další připomínky se hlavně týkají důsledků v oblasti materiálového zabezpečování výroby a potřeb racionálního hospodaření se surovinami zahraničního a domácího původu a dále potřeb, souvisejících se zabezpečováním vnitřního trhu, z hlediska vývoje peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva.

Výbory v tom směru věnovaly značnou pozornost též výdajům investičního a neinvestičního charakteru ve skupině "hospodářství" a jejich rostoucímu trendu a celkovému dopadu na státní rozpočet. Ocenily přitom všeobecnou tendenci k úsporám, resp. o 3 - 24 % nižším nákladům a v ostatních výdajových skupinách, tj. ve výdajích na kulturní a sociální opatření, na obranu a bezpečnost a na správu, soudy, prokuratury a arbitráž. Ocenily v tom i snahu příslušných ústředních orgánů hospodařit se svěřenými prostředky odpovědně a účelně a podpořit dosažení příznivého salda vztahů orgánů ke státnímu rozpočtu, které by svými důsledky posílilo zajištění plánovaného rozpočtového přebytku. Poukázaly přitom i na vzniklé úspory, které z hlediska společenských potřeb se jeví jako nežádoucí, a to zvláště ve stavu plnění úkolů na úseku investic a technického rozvoje a na takové úspory, které vznikají např. odložením akcí, či jejich nižším než původně plánovaným rozsahem a které potom mohou mít i ráz úspor fiktivních.

Při svých celkově pozitivních závěrech si výbory uvědomují, že docílené příznivé výsledky skrývají ještě řadu rezerv, jejichž mobilizace a aktivizace by zvýšila a posilovala potřebné hmotné a finanční zdroje ekonomiky a přispívala ke snížení napětí mezi zdroji a potřebami. Nejsou jen ve způsobu využívání základních a oběžných prostředků, či v oblasti pracovních sil, ale i v dosahování celkově nižší než potřebné úrovně práce některých podniků. V tom směru se proto ztotožňuji s názorem, který zde přede mnou vyslovil s. ministr ve svém výkladu, že se nelze uspokojovat jen s docílenými a celkově příznivými globálními výsledky, ale že je nezbytné působit na příslušných k tomu úsecích řízení, aby stanovené úkoly byly na všech místech hospodářské sféry plněny rovnoměrněji a beze zbytků.

Soudružky a soudruzi poslanci, výbory ve své rozpravě ke kapitolám státního závěrečného účtu za rok 1973 oceňují snahu ústředních orgánů federace o vyvození správných a konkrétních závěrů pro letošní rok, které vycházejí z výsledků v minulém roce dosažených, a z potřeb zabezpečení jejich realizace. Kladou přitom důraz na jejich účinnost a na prohlubováni politického přístupu k řešení jednotlivých problémů.

V této souvislosti zvláště oceňují ta opatření, která mají v duchu listopadového zasedání ÚV KSČ v roce 1973 bezprostřední význam pro zajišťování politicko-hospodářských úkolů vytyčených pro letošní rok. Jde zvláště o opatření na úseku investiční výstavby, tj. zejména koncentrace na zabezpečení rozhodujících staveb, plynulosti výstavby a dodržování rozpočtových nákladů, dále pak o zabezpečování všech životně důležitých surovin a vysoké efektivnosti jejich využití a konečně i o krytí kvalitativně nových potřeb vnitřního trhu a potřeby celkově vyšší úrovně řízení a plánování. Jsou to opatření, která ve svém souhrnu a podstatě směřují jednak k omezování jevů, které nejsou v souladu s potřebami ekonomiky a jednak k rozvíjení a upevňování pozitivních tendencí.

V závěrech, které byly přijaty k jednotlivým kapitolám, vyslovují výbory podle výsledků svého hodnocení souhlas se zněním těchto kapitol. Pokud to považovaly v zájmu zdůraznění některých aktuálních potřeb za účelné, vyjadřují v rámci svého usnesení ke kapitolám též konkrétní doporučení, adresované příslušným orgánům, v nichž uvádějí, kterým otázkám je nutné věnovat zvláštní pozornost, či zabývat se výhledově řešením sledované problematiky. Tato doporučení se konkrétně zejména týkají efektivnějšího plnění investičních úkolů, plynulejšího zabezpečování jednotlivých potřeb, efektivního využívání dovezených a domácích surovin a materiálů a pohotového uvádění výsledků rozvoje na úseku vědy a techniky do praxe.

Vyslovením souhlasu s návrhem jednotlivých kapitol vytvořily výbory sněmoven jeden z důležitých předpokladů pro přijetí souhrnného znění státního závěrečného účtu za rok 1973, v němž tyto kapitoly představují zhruba asi 40 % podíl, a pro schválení návrhu federální vlády na usnesení Federálního shromáždění k tomuto účtu, které je uvedeno v předloženém nám tisku č. 70.

Děkuji za pozornost, kterou jste této zprávě věnovali.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Doležalovi. Soudružky a soudruzi, zahajuji rozpravu, do které se zatím písemně přihlásili poslankyně a poslanci: Juraj Vraňuch, Jarmila Zadražilová, Ladislav Hurdálek, Ladislav Kopřiva, Alžbeta Korbeľová, Antonín Jankovič, Věroslav Vondrouš, Jiří Přibyl, Jan Zelenka, Marie Fialková, Vojtěch Erban, Jan Konečník, Maxmilián Jirák, František Krupík, Jan Červinka a Jan Pravda.

Jako první vystoupí v rozpravě poslanec Vraňuch, připraví se poslankyně Zadražilová.

Poslanec SN ing. J. Vraňuch: Vážené súdružky a súdruhovia! Výsledky hospodárenia podľa štátneho rozpočtu za rok 1973, ako nám ich podáva štátny záverečný účet vo svojich údajoch, potvrdzujú vcelku priaznivé plnenie základných zámerov štátnej hospodárskej politiky a základných smerov rozvoja národného hospodárstva. Proces reprodukcie sa uskutočňoval pri dôslednejšom presadzovaní jeho kvalitatívnych stránok a žiadúce tempo rozvoja sa prejavilo najmä v oblasti tvorby hmotných zdrojov. Dosiahnuté výsledky v raste spoločenského produktu o 5,4 % a národného dôchodku o 5,1 % potvrdzujú, že pozitívny vývoj našej ekonomiky nastúpený v prvých rokoch 5. päťročnice trval i v roku 1973.

Pri jeho posudzovaní na novembrovom pléne ÚV KSČ bolo zdôraznené, že náročnosť úloh ďalšieho vývoja ekonomiky vyžaduje zamerať sa na všetkých rozhodujúcich úsekoch na mobilizáciu vnútorných rezerv našej ekonomiky ako jedného zo základných prostriedkov zvyšovania efektívnosti výroby a zaistenia potrieb intenzifikácie ďalšieho rozvoja.

Výsledky dosiahnuté v roku 1973 ukazujú konkrétne, v ktorých smeroch a na ktorých úsekoch sa tieto rezervy našej ekonomiky objavujú a v akej miere sa vyskytujú na úrovni podnikov, výrobných a hospodárskych jednotiek a rezortov.

Možnosť využitia týchto rezerv predstavuje výrazný vzrastový faktor, a preto treba venovať im v tomto roku i v roku 1975 potrebnú pozornosť.

Predovšetkým to platí o rezervách v uvoľnení materiálových fondov, ktoré sú v oblasti zásob, a v ich využívaní. Tento problém nie je neznámy a predsa má, ako to opäť potvrdzujú výsledky minulého roku, trvalý charakter a pôsobí rôznou intenzitou. Absolútny prírastok zásob štátnych hospodárskych organizácií bol v minulom roku pri viac než 14 miliardách Kčs podstatne vyšší oproti plánu a najvyšší za posledné 3 roky. Obrat zásob aj napriek určitému zrýchleniu nedosiahol plánovanú výšku. Stále ešte existujú zásoby nadmerné a zásoby so sťaženým odbytom. Štátna banka československá a Federálne ministerstvo financií odhadujú nadmernosť zásob v rozsahu 4 - 5 miliárd Kčs.

To je pomerne veľká imobilizácia zdrojov prírastku národného dôchodku, a preto sa treba znovu zapodievať príčinami tohto stavu a hľadať ďalšie cesty, ktoré by z hľadiska zdrojov priniesli úspory. Možnosť lepšieho využitia zásob v priemysle i v stavebníctve, ako sa ukazuje, aj v tom, aby sa skôr vyjasňovali výrobné programy, včas uzavierali dodávateľsko-odberateľské vzťahy, aby sa v nich upevňovala štátna disciplína a venovala zvýšená pozornosť aj skvalitňovaniu celej oblasti materiálno-technického zásobovania.

Pokiaľ ide o základné fondy výroby, je naše hospodárstvo stále vybavované novými výrobnými fondmi, ale stupeň ich využívania nie je ešte uspokojivý. Pritom ide o faktor, ktorý - možno povedať - rozhodujúcou mierou ovplyvňuje produktivitu práce a hospodárnosť výroby.

Rozbory využitia uskutočnené Štátnou bankou československou svedčia o prevahe niektorých tendencií, ktoré zvyšujú náročnosť tvorby národného dôchodku, nákladovosť výroby a rovnovážnosť vývoja. Poukazujú tiež na veľké rozdiely vo vývoji účinnosti základných prostriedkov medzi jednotlivými podnikmi tej istej výrobnej a hospodárskej jednotky. Tento stav nadobúda na závažnosti tým viacej, čím sú dnes nové stavby, stroje a technologické zariadenia nákladnejšie a čím výraznejšie rastie podiel základných prostriedkov na výrobe. Tento problém znásobuje nie vždy včas dostatočné vyjasnenie výrobných programov ani pokles smennosti, ktorý ukazuje, že bolo málo investované do úspor živej práce, že nie sú v potrebnom tempe vyraďované neperspektívne prevádzky a výroba a že potreba pracovníkov pre nové kapacity je riešená na úkor druhých smien.

Stretávame sa aj s tým, že pri presadzovaní nových investícií sa operuje priaznivými ukazovateľmi ich efektívnosti a ich nákladov. Skutočnosť však vyzerá ináč. Napríklad v roku 1973 došlo podľa registrovaných dokladov k zvýšeniu nákladov o 4,4 miliardy Kčs a z toho len 40 % pripadlo na vecné zmeny, zlepšujúce parametre investícií. Je to akýsi bumerang, pretože každá zdražená investícia a jej skutočná nižšia výkonnosť nutne sa musí pozdnejšie spätne prejaviť svojím nepriaznivým vplyvom na možnosť zabezpečenia nových progresívnych úloh. V týchto smeroch vystupuje do popredia, ako to zdôraznilo už novembrové plénum ÚV KSČ, požiadavka vyššej náročnosti na úroveň riadenia celého investičného procesu a na dodržiavanie zodpovednosti od rezortov až po jednotlivé akcie.

Významnou oblasťou rezerv je i využívanie pracovných síl a fondu pracovnej doby. Ukazuje to predovšetkým skutočnosť, že niektoré naše závody plnia rozhodujúcu časť svojich mesačných úloh až v tretej dekáde v mesiaci. V pracovných procesoch sme pri asi 7,2 mil. činných osôb dosiahli jednu z najlepších pracovných aktivít vo svetovom meradle. Tým je značne obmedzený ďalší prírastok pracovných síl. Musí nastať ich racionálne využívanie. To musia tiež napomáhať potrebné štrukturálne zmeny výroby a hlavne tempo ich uskutočňovania.

V súvislosti s často sa vyskytujúcimi námietkami nedostatku pracovných síl si zasluhuje pozornosť otázka pracovnej neschopnosti. V minulom roku nebol prerušený doposiaľ priaznivý vývoj rozsahu pracovnej neschopnosti, a tým sa zlepšilo i percento využitia fondu pracovnej doby. Aj napriek tomu v priemere denne chýbalo na svojich pracoviskách pre onemocnenie viac ako štvrť milióna pracujúcich. Vzrastajúci podiel medzi nimi zaznamenáva počet prípadov tzv. mimopracovných úrazov, ktorý už od roku 1970 má stále stúpajúcu tendenciu, zatiaľ čo počet pracovných úrazov sa vďaka uskutočňovaným opatreniam znižuje.

I keď ide o úrazy vznikajúce mimo pracovného výkonu, napr. pri domácich prácach, pri športe alebo v doprave, majú tieto prípady svojimi dôsledkami ekonomický dosah i na pracoviskách. Preto by si naše hospodárske organizácie mali všímať i tieto mimopracovné úrazy a zaujímať sa napr. i o to, ako pracovníci dodržiavajú bezpečnostné predpisy i mimo ich pracoviska, a zamyslieť sa nad svojím možným podielom na ich prevencii.

Významný zdroj rezerv je stále i v oblasti materiálových a iných nákladov. Správa k štátnemu záverečnému účtu hovorí o tom, že došlo k priaznivejšiemu vývoju materiálovej náročnosti výroby, ale že ešte nie je všetko v žiadúcom poriadku.

Napríklad zhruba tretina priemyselných výrobných a hospodárskych jednotiek nesplnila v roku 1973 plánovaný ukazovateľ podielu materiálových nákladov a v 41 výrobných a hospodárskych jednotkách sa oproti roku 1972 materiálová nákladovosť zvýšila. Pôsobí tu mnoho príčin, ako je oneskorené prispôsobovanie noriem spotreby zmenám vlastností a užitných parametrov výrobkov, zmeny dodávateľov; svoj podiel tu má i nežiadúca kooperácia, spôsob uplatňovania nových materiálov a štrukturálne zmeny výroby. Poznatky získané v roku 1973 ukazujú, že sa treba vysokou materiálovou náročnosťou tvorby zdrojov s plnou vážnosťou a stále zaoberať tak, aby sa výsledný efekt výraznejšie prejavil v znižovaní nákladov a raste rentability.

Ide o to, aby rast zisku, ktorý v roku 1973 predstavoval oproti roku 1972 12,2 %, bol predovšetkým dosahovaný znižovaním všetkých nákladov výroby, a nie pomocou rôznych dotácií k tržbám a ich rastu.

V tomto úsilí o ďalšie využívanie rezerv v prospech potrieb rozvoja ekonomiky nejde len o otázku kvality riadenia, o rýdzo organizačnú alebo ekonomickú problematiku. Ide i o vzťah pracovníkov k ich pracovným povinnostiam a k celej spoločnosti.

Nie je vždy ľahko dosiahnuť, aby sa tento vzťah vytváral v prospech našej ekonomiky, pretože sa v ňom prelínajú rôzne individuálne a skupinové záujmy s potrebami spoločnosti.

Úspech mobilizácie na efektívne využitie známych rezerv v našej ekonomike bude preto závisieť i od toho, ako sa podarí vytvoriť pre tento vzťah potrebné politicko-morálne zázemie a k tomu musíme i my ako poslanci svojou prácou vždy prispievať. Ďakujem za pozornosť.