Náš stát věnuje obrovské prostředky na vědeckou činnost na vysokých školách. Má to dvojí základní smysl. Vysoce kvalifikovaní profesoři, docenti a další pedagogické kádry mohou dále obohacovat své poznatky a klást si nové úkoly k řešení. Ale také početné skupiny studentů, kteří při vědeckých výzkumech pomáhají, se dostanou velmi brzy do jádra metodologie vědy, a tím i po studiu v praxi zůstanou potencionálními příznivci uplatňování moderní vědy a techniky v životě, tj. především v našem národním hospodářství.

Částky, které vykazuje závěrečný účet, jsou úctyhodné. Vědecká činnost na vysokých školách byla zajištěna položkou téměř 415 mil. Kčs. Představuje dost prudký růst, když si uvědomíme, že ještě v roce 1965 dostávaly vysoké školy na vědeckou činnost necelou čtvrtinu této částky.

Loňské červencové plénum ÚV KSČ o výchově mladé generace zdůraznilo nezbytnost sepětí školy se životem. Ve vědecké činnosti vysokých škol, kterou jsme v kulturních výborech zkoumali, to znamená, že vedle vlastního základního vědeckého výzkumu se činnost vysokých škol musí výrazně přiblížit tvorbě výzkumných programů naší pětiletky. Jak jsme na mnohých příkladech poznali, může takové racionální spojení školy s výrobně společenskou praxí pomoci do značné míry ujasnit obsah jednotlivých studijních oborů a formovat profil absolventa; možná i stanovit optimální délku studia. Není pochyb, že navázání vědecké činnosti vysokých škol na výrobu a její plány může přispět i ke zkvalitnění postgraduálního studia. Z tohoto hlediska si myslíme, i když jsme nalezli dost dobrých příkladů, že by výběr témat diplomových prací mět maximálně respektovat potřeby naší společnosti. Konkrétní diplomovou práci může student pomoci řešit třeba i dílčí úkol určitého podniku a na druhé straně takové účelné spojení vědecké, pedagogické a národohospodářské práce v nedílné jednotě se musí blahodárné projevit i v jednotě odborné a politické úrovně absolventa vysoké školy. Rozvíjejí se jeho pozitivní morálně politické vlastnosti, pěstuje si smysl pro odpovědnost v práci a ve společnosti. Dnešní úkoly mohou studenty přivádět dokonce k týmové práci, kterou budou tolik v nejbližší budoucnosti potřebovat.

Máme i příklady velmi náročných vědeckých expertíz, které zná celá veřejnost, na nichž se podílely, vysoké školy se svými profesorskými i studentskými kádry. Nejznámější jsou zatěžkávací zkoušky na mostě K. Gottwalda v Praze a na mostě Slovenského povstání v Bratislavě.

Na Vysoké škole technické v Košicích jsme viděli zanícené vědecké pracovníky, kteří s nejmodernějším elektromikroskopem a dalšími laboratorními přístroji účinně pomáhají Východoslovenským železárnám. Úmluva mezi vysokou školou a tímto východoslovenským metalurgickým gigantem nese dobré ovoce v kvalitě práce, v zaměření na ušlechtilé oceli, v kontrole hutního materiálu nejmodernějšími způsoby atd. O tom všem jsme se na vlastní oči přesvědčili.

Dovolte mi však i kritickou poznámku. Tatáž vysoká škola nabízí své vědecké služby i dalším podnikům. Nechci je jmenovat. Nejsou v současné době zdaleka na špičce evropské kvality a přesto nevyužívají nejmodernějších vědeckých rozborů, které jsou v stavu předurčit vysokou kvalitu výroby. Košická technika má volnou kapacitu, nabízí se a nikdo ji nevyužívá. Jestli je to tak i na dalších vysokých školách, pak nám leží ladem ještě velká část významného vědeckotvůrčího potenciálu, jehož dosavadní výsledky, založené většinou na vlastní iniciativě, nejsou k zahození. Např. v roce 1973 podali vysokoškolští pracovníci 263 přihlášek vynálezů a podle poslední informace bylo uděleno 90 patentů. Většina z nich se také využívá v praxi.

Je ještě jedna oblast, kterou však samy vysoké školy málo využívají. Všechna vysoká učiliště mají družební a jiné styky s partnerskými školami a institucemi socialistických zemí. Mají s nimi smlouvy, většinou však jen v pedagogických oblastech. Bohužel minimálně se setkáváme se spoluprácí na konkrétních výzkumných tématech. Přitom taková činnost by vedla - a tam, kde se objevuje, také vede - studenty k účelné internacionální výchově, k chápání integrovaného výzkumu, a tím konečně i k pochopení, co je to vlastně RVHP. Dnešní studenti budou přece za 10 - 15 let pravděpodobně v řídících funkcích v praktickém životě. V té době bude určitě mezinárodní propojení národních ekonomik socialistických zemí na novém, vyšším stupni, otázky vědeckotechnického rozvoje se už budou řešit důsledně z hlediska mezinárodní dělby práce. Vysoké školy tu mají právě ve spolupráci s bratrskými školami politickou příležitost už dnes potírat národně omezený přístup k řešení vědeckotechnických a ekonomických problémů a vychovávat své absolventy s patřičným předstihem.

V kulturních výborech v diskusích s profesory a docenty, ale - jak se říká - i v terénu jsme poznali, co vysoké školy představují pro oblast vědecké činnosti a jejího spojení s národním hospodářstvím. Soudíme, že je možné ještě více využívat této mozkové kapacity a obrovských prostředků, které stát tomuto úseku věnuje. Je možné využívat vědecké činnosti vysokých škol efektivněji, je třeba však ji řídit a koordinovat a přímo v plánu s ní také počítat.

Poslanci kulturních výborů Federálního shromáždění věnují těmto otázkám i nadále pozornost a budeme se v rámci své ústavní pravomoci podílet na jejich řešení. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN prof. dr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Zelenkovi, hovorí poslankyňa Fialková, pripraví sa poslanec Vojtěch Erban.

Poslankyně SN M. Fialková: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, jedním z důležitých předpokladů pro další efektivní rozvoj naší ekonomiky v příštím období je strukturální přestavba našeho průmyslu. XIV. sjezd KSČ uložil zaměřit se na rozvoj technicky a ekonomicky progresívních oborů a výrobních programů, které by měly zabezpečit podmínky pro vyšší účinnost naší ekonomiky a pro odpovídající přizpůsobivost výroby rostoucím potřebám domácího i zahraničního trhu. Strukturální změny se musí uskutečňovat při hlubším zapojování čs. ekonomiky do mezinárodní dělby práce a v souladu s úkoly Komplexního programu socialistické ekonomické integrace členských zemí RVHP.

Změna struktury je dlouhodobou záležitostí. Je to vlastně nepřetržitý proces. V každém roce však musí být splněny určité konkrétní úkoly, aby mohly být v 5. pětiletce uskutečněny plánované strukturální změny.

Pro zabezpečení plánovaných strukturálních změn bylo zpracováno více než 40 tzv. rozvojových programů, z nichž ve strojírenství je 18 nosných oborů a v chemickém průmyslu 15 rozvojových nosných programů. Další jsou zejména ve spotřebním průmyslu.

Chtěla bych říci několik poznámek k tomu, jak byly rozvojové programy v roce 1973 zajišťovány a jak se jejich výroba projevila v hospodaření.

Zajištění rychlejšího růstu výroby rozvojových programů vyžaduje soustředit značné investiční prostředky. V roce 1972 bylo na tyto programy proinvestováno 4,2 mld Kčs a v roce 1973 již téměř 7 mld Kčs, to je vzrůst o 65 %. Z celkového objemu investičních prací a dodávek pro resorty federálního ministerstva hutnictví a strojírenství a ministerstva průmyslu ČSR a SSR to představuje 31 %, což je jistě uspokojivé soustředění investic. U některých programů je toto soustředění ještě vyšší, například u skupiny rozvojových programů chemického, dřevozpracujícího a papírenského průmyslu představuje více než 52 % z celkových investic těchto oborů.

V roce 1973 dosáhla výroba zboží u rozvojových nosných programů téměř 46 a půl mld Kčs a proti roku 1972 vzrostla o 15,4 %. Tempo růstu této výroby bylo tedy téměř třikrát větší než u ústředně plánovaného průmyslu. Přitom zhruba o 50 % vzrostla výroba u skupiny programů chemického, dřevozpracujícího a papírenského průmyslu, kde byla zahájena výroba palyamidového textilního hedvábí a polypropylenu na nových kapacitách. O více než 20 % vzrostla výroba u sklářského, textilního a chemického průmyslu, u strojírenských rozvojových programů to bylo více než o 12 %.

Můžeme tedy říci, že v celkovém objemu už se správně projevuje přednostní růst výroby nosných programů. Horší už je to uvnitř těchto skupin, protože v každé z nich je výroba u některého výrobku nesplněna. Například ze 42 rozvojových programů sledovaných v roce 1973 nebyl splněn plán výroby u 14 programů, tzn. u jedné třetiny z celkového počtu. Za zmínku stojí jednak příčiny nesplnění a u jiných zase důsledky. Tak u programu A 20 - moderní telekomunikační systémy - je jako příčina uváděn nedostatečný zájem u zahraničních odběratelů. U programu D 2 - pocínované obalové plechy - je příčinou nedostatek zakázek od našich odběratelů a v důsledku toho nebyly dány do provozu ani nově instalované lakovací linky na plechové tabule. Protože jde o rozvojové programy, bude třeba, aby se příslušné orgány opravdu vážně nad těmito příčinami zamyslely a provedly zejména pro další postup účinná opatření.

U jiných nesplněných programů jsou zase vážnější důsledky. Například nesplnění u programu C 17 - velkoplošné materiály ze dřeva - se nepříznivě promítá do nábytkářského průmyslu. Stejně tak u programu C 12 - polypropylén - nebyly splněny dodávky o celou jednu čtvrtinu, a to v důsledku opožděného dokončení výstavby. Tyto nedostatky tedy snižují jinak celkově velmi uspokojivý nárůst výroby nosných programů.

Teď bych se chtěla zmínit o tom, jaké je užití produkce rozvojových nosných programů. U strojírenských programů je na vývoz orientováno 44 %, ve sklářském, textilním a obuvnickém průmyslu 24 %, v chemickém, dřevařském a papírenském více než 12 %. Strojírenský vývoz je převážně zaměřen do zemí RVHP stejně jako sklářský, textilní a obuvnický, zatímco chemický je z více než 85 % zaměřen do kapitalistických států, kam prodáváme zejména polotovary a výchozí materiály pro další zpracování.

Efektivnost vývozu výrobků z rozvojových oborů a programů je však neuspokojivá a nesplňuje předpoklady. Ceny dosahované při vývozu do socialistických zemí i do kapitalistických států u těchto programů byly nižší ve franko cenách než tuzemské velkoobchodní ceny. Výjimku tvoří strojírenské výrobky vyvážené do socialistických zemí.

Stejně tak byly u těchto odvětví v průměru dosahovány nižší franko ceny, než jsou průměrné franko ceny za celá tato odvětví. Výjimkou je opět strojírenství, a to jen při vývozu do socialistických států. Je tedy celková efektivnost vývozu u rozvojových programů dosažená v roce 1973 neuspokojivá.

Celkový přínos rozvojových programů v růstu výroby a v některých dalších ukazatelích je však velmi příznivý. U těchto programů bylo dosaženo snížení výrobních nákladů proti roku 1971 téměř o 1 mld Kčs, růstem produktivity práce byla dosažena úspora více než 23 tisíc pracovníků a zvýšení vývozu o 3,8 mld Kčs.

Závěrem je tedy možno říci, že rozvojové programy se v roce 1973 projevily jako určitý stimulátor výroby a jejího zhospodárňování. Bude však třeba při vývozu produkce rozvojových nosných programů věnovat více pozornosti zvýšení efektivnosti tohoto vývozu, aby strukturální změny průmyslu splnily i v tomto směru svůj účel a vytvářely další předpoklady pro další zefektivnění naší výroby a pro vyšší účinnost naší ekonomiky v dalším období. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN prof. dr. D. Hanes: Ďakujem súdružke Fialkovej. Hovorí poslanec Vojtěch Erban. Pripraví sa poslanec Ján Konečník.

Poslanec SN JUDr. V. Erban: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, po prostudování státního závěrečného účtu za rok 1973, kapitoly federálního ministerstva zahraničních věcí a po jejím projednání konstatovaly zahraniční výbory obou sněmoven, že s prostředky této kapitoly se nakládalo hospodárně a uváženě. Ministerstvo přitom usilovalo o nejvyšší možnou efektivnost při jejich využití, a to jak na úkoly předem plánované, tak na ty, které nebylo možné předvídat a s nimiž se muselo proto vypořádat operativně. Dělo se tak v rámci jednotného koordinovaného úsilí států socialistického společenství, jehož je ČSSR spolehlivým a účinným článkem. To platí také o prostředcích, které umožňují naší aktivní účast v mezinárodních organizacích, zejména i v těch, které jsou součástí Organizace spojených národů nebo které OSN řídí nebo spravuje. V tomto vystoupení mám na zřeteli právě tyto mezinárodní organizace.

Svými představiteli a delegáty se podílíme především na práci OSN jako takové, jejího Valného shromáždění, tedy vrcholného orgánu, i tří stálých výborů - politického, hospodářského a finančního, sociálního a humanitního, je to, jak víme, mimořádně závažné fórum, které vzešlo z vítězství protihitlerovské koalice ve druhé světové válce. Charta OSN odpovídá zásadám mírového soužití států s rozdílným společenským zřízením, zásadám kolektivního úsilí o prosazování a zachování míru a bezpečnosti ve vztazích mezi státy s rozdílným společenským zřízením, podpory hospodářského a sociálního rozvoje a uplatňování práv národů na sebeurčení.

Bylo ovšem údobí, kdy napětí a konflikty v mezinárodních vztazích, vyvolané silami studené války, velmi činnost této organizace znesnadňovaly. l tehdy Sovětský svaz, socialistické země a významnou měrou také ČSSR soustavně prosazovaly politiku aktivní podpory národům, které bojovaly za své osvobození z kolonialismu, proti světovému imperialismu. Nezůstávalo jen u proklamací. Politika socialistických států byla vždy politikou jasných stanovisek, ale i plodných činů.

Na počátku šedesátých let se vytváří stále silnější základna národně osvobozeneckého, protikoloniálního a protiimperialistického boje. Na místě bývalých kolonií vznikají nezávislé státy. A především - to byl patrně faktor objektivně pro další vývoj rozhodující - sílí a mohutní Sovětský svaz a celá socialistická soustava. Tak se postupně vytvářejí předpoklady proto, aby se OSN mohla vracet ke svému poslání tak, jak je formulováno v Chartě OSN.

Dnešní proces uvolňování napětí v mezinárodních vztazích a postupného vytváření systému mezinárodní bezpečnosti a mírové spolupráce, který je výsledkem důsledné realizace mírového programu XXIV. sjezdu KSSS, Pražské deklarace Politického poradního výboru států Varšavské smlouvy z ledna 1972 a také XIV. sjezdu KSČ se v práci OSN odráží příznivě. Naše delegace na řádných a mimořádných Valných shromážděních i ve stálých výborech OSN pracují aktivně a iniciativně. S dobrými výsledky usilují o zasvěcený výkon funkcí, které jsou jim v těchto orgánech svěřovány. V souhrnu lze říci, že v rámci koordinovaného politického postupu socialistických zemí působí především k obhájení, prosazení a realizaci rozhodujících článků naší mírové politiky, k posílení současného pozitivního vývoje v mezinárodních vztazích.

Respekt si nesporně získala československá účast a práce na plnění Deklarace o posílení mezinárodní bezpečnosti, na prosazení rezoluce o nepoužití síly v mezinárodních vztazích a zákazu jaderných zbraní na věčné časy. Československá reprezentace se důsledně staví na odpor jakékoli snaze o odpolitizování OSN, jejích orgánů a organizací. ČSSR je členem zvláštního výboru OSN pro světovou konferenci o odzbrojení a účinně napomáhá tomu, aby se tato konference stala skutkem. Pomáháme prosazovat návrh SSSR na 10 % snížení vojenských rozpočtů stálých členů Rady bezpečnosti, a to především ve prospěch rozvojových zemí. Obdobně účinný a respektovaný je československý podíl na prosazování úplné likvidace dosud ne zcela překonaných konfliktních situaci v různých částech světa, zejména v Indočíně a na Blízkém a Středním východě. Naše republika je stálým členem výboru OSN pro realizaci Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním územím a národům, kde působí ve prospěch národně osvobozeneckého hnutí ve zbývajících koloniálních zemích a k tomu, aby dosáhly plné samostatnosti a nezávislosti. V této souvislosti je třeba zaznamenat, že na loňském XXVIII. VS OSN bylo Československo spoluautorem 16 rezolucí, které byly vesměs Valným shromážděním přijaty.

Československo je platným členem i v dalších orgánech a organizacích, např. v Evropské hospodářské komisi OSN, v Konferenci OSN pro obchod a rozvoj, ve Všeobecné dohodě o clech a obchodu, v Organizaci OSN pro průmyslový rozvoj, ve Světové zdravotnické organizaci, za obtížných podmínek v Organizaci OSN pro výživu a zemědělství, v UNESCO, tj. v Organizaci OSN pro výchovu a vědeckou spolupráci, i v četných dalších mezinárodních organizacích a uniích. Významná, a to bezprostředně i pro nás, je naše činnost v Programu OSN pro rozvoj, za jehož účasti bylo v Bratislavě zřízeno Výzkumné výpočetní středisko a Československé středisko pro výzkum a rozvoj životního prostředí.

Kontakty s OSN, jejími orgány a organizacemi, rozšiřujeme i jinak. Na pozvání ministra zahraničních věcí navštívil ČSSR generální tajemník OSN Kurt Waldheim. Dále nás navštívili generální tajemníci Mezinárodní telekomunikační unie, Mezinárodni organizace civilního letectví a Světové meteorologické organizace.

Význam OSN v mezinárodních vztazích vzrostl a roste dále úměrně tomu, jak - nesporně zásluhou zemí socialistické soustavy - se daří uvádět v život principy mírové koexistence mezi státy s rozdílným společenským zřízením, úměrně tomu, jak se postupně prosazuje střízlivý realismus v kapitalistickém světě, i v nejedné jeho metropoli. Jak jsou jejich vlády a reprezentace schopny respektovat jak realitu, která je důsledkem vítězství protihitlerovské koalice ve druhé světové válce, tak i realitu dneška, která byla poznamenána kvantitativně i kvalitativně novým poměrem sil mezi oběma společenskými soustavami. Je objektivní skutečností, že tento poměr sil se vyvíjí ve prospěch soustavy socialistické. Je to pochopitelné a zákonité. Je to koneckonců ve prospěch míru a optimálních perspektiv všech národů a kontinentů, zejména národů žijících v Evropě. Tomuto vývoji je účinnou pomocí a podporou i aktivní a iniciativní československá účast v OSN, v jejich orgánech a mezinárodních organizacích.