Uvedených příznivých výsledků mohlo být dosaženo proto, že v celém dosavadním průběhu budování socialistického zemědělství vycházela Komunistická strana Československa vždy z konkrétních podmínek dané etapy rozvoje. Citlivě reagovala na dosažený stupeň vývoje, dokázala postřehnout vznikající problémy včetně jejich důsledného a rozhodného řešení i stanovení reálných cílů a konkrétních úkolů. Dovedla správně podpořit iniciativu družstevníků a pracovníků zemědělství a orientovat ji žádoucím směrem.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, za hlavní obsah hospodářské politiky stanovil XIV. sjezd Komunistické strany Československa důsledné a všestranné zvyšování efektivnosti všech odvětví národního hospodářství, a to uplatněním intenzívních faktorů růstu. Při realizaci této strategické linie v zemědělství je třeba vycházet z rezoluce XIV. sjezdu KSČ, která stanovila, že:

"Socialistické zemědělství vstupuje do nové etapy svého vývoje. Další mohutný rozvoj výrobních sil, zejména efektivní uplatnění velkovýrobní technologie a techniky, vyžaduje výraznou cílevědomou koncentraci a specializaci rostlinné a živočišné výroby.

Základním předpokladem k tomu je zejména vytváření a prohlubování kooperačních vztahů mezi zemědělskými podniky na základě ekonomické výhodnosti a dobrovolnosti při respektování celospolečenských zájmů. K tomu zaměřit investiční, subvenční, intervenční a daňovou politiku státu."

K zabezpečení těchto úkolů musí působit celý systém řízení, plánování a financování.

Stejně jako analyzujeme celkovou soustavu řízení zemědělství s cílem jejího zdokonalení v souladu s politickoekonomickými záměry dalšího všestranného rozvoje zemědělství, tak byla podrobena analýze i zemědělská daň. Rozbory prokázaly, že dosavadní daň neodpovídá svým potřebám.

Současně zemědělská daň z důchodu, která je založena na zdanění hrubého důchodu v podstatě však na zdaňování fondu osobní spotřeby, a to bez vztahu k dosaženému zisku, nevyvolává dostatečný ekonomický tlak na zvyšování efektivnosti a snižování nákladů v zemědělské výrobě a nejen že nečelí prohlubující se důchodové diferenciaci mezi jednotlivými zemědělskými podniky, ale naopak tuto diferenciaci nežádoucím způsobem ještě prohlubuje. Přitom, jak je dostatečně známo, docílené výsledky hospodaření nevyplývají jen bezprostředně z úrovně řízení, i když úroveň řízení je nutno považovat za rozhodnou, ale také ve značné míře z přírodních podmínek, z rozdílné rentability obsažené v cenách jednotlivých zemědělských výrobků, z rozdílného podílu nezemědělské činnosti a v neposlední řadě i rozdílné výše finančních vkladů společnosti vynaložené na rozvoj té které oblasti. To vede ke značným rozdílům v možnostech úrovně odměňování a tím i získávání kvalifikovaných pracovníků, vytváření vlastní finanční základny pro rozvoj výroby i uspokojování některých společenských potřeb. To vyvolává současně na jedné straně větší potřeby dotací ze státního rozpočtu, avšak na druhé straně se snižuje finanční tlak na zvyšování hospodárnosti a efektivnosti využívání vlastních zdrojů, včetně optimálního působení úvěru.

Výsledky všech těchto vlivů se projevují ve značných rozdílech v dosahované úrovni zisku. Při průměrném zisku dosaženém na 1 ha zemědělské půdy v roce 1973 za všechna JZD ve výši 1862 Kčs vykázalo 268 JZD ztrátu ve výši 548 Kčs na 1 ha, zatímco 302 JZD dosáhlo průměrného zisku 4421 Kčs. Družstva s nižší rentabilitou přitom odváděla i při výrazně nižších odměnách na dani z důchodu relativně podstatně víc než družstva s nadprůměrnou rentabilitou. Tak např. u JZD s rentabilitou do 5 % činilo v roce 1973 daňové zatížení bilančního zisku 27,7 %, přičemž těmto JZD zůstalo po celkovém zdanění na 1 ha zemědělské půdy v průměru 817 Kčs, zatímco u JZD s průměrnou rentabilitou 42,5 % zůstalo 5606 Kčs při daňovém zatížení 11,3 %. Tento nežádoucí stav vyplývá především z vlastní konstrukce zdaňování upraveného hrubého důchodu.

Dnes platné sazby daně z pozemků již plně neodpovídají dosahovaným výsledkům v tvorbě důchodu. Rovněž tak tomu je u diferenciálních příplatků. Je tomu tak především proto, že poslední roky jsou charakteristické podstatně vyšší úrovní zemědělské výroby, zejména v nejprodukčnějších oblastech jako výsledky všeobecné intenzifikace zemědělské výroby, a to při její diferencované účinnosti v rozdílných přírodních podmínkách.

Dnešní systém zdanění organizací zemědělské výroby a zemědělských služeb je nejednotný a není v souladu s tendencí rozvoje kooperačních vztahů v zemědělství. Platný daňový systém u JZD a státních statků je založen na hrubém důchodu, zatímco u společných zemědělských podniků a podniků zemědělských služeb je založen na zdaňování zisku. To nepříznivě ovlivňuje další vývoj koncentrace, specializace a kooperace.

Současný daňový systém byl utvářen v podmínkách, kdy převládal univerzální typ zemědělského podniku s mnohaodvětnou strukturou výroby při poměrně nízké rozvinutosti dělby práce nejen uvnitř zemědělství, ale i mezi zemědělstvím a průmyslem. Navíc i důchodová situace včetně úrovně odměn byla podstatně jiná. Uvedený daňový systém měl v dřívější době nesporně své oprávnění, avšak v současné době již neodpovídá novým podmínkám a potřebám dalšího všestranného intenzívního rozvoje socialistické zemědělské velkovýroby.

Za účelem odstranění dosavadních nedostatků se navrhuje upravit zemědělskou daň s účinností od 1. ledna 1975 jako jedno z opatření dalšího zdokonalování a rozvíjení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství. Potřebu změny daňového systému doporučovaly i příslušné orgány Federálního shromáždění a její naléhavost pociťují delší dobu i samotné řídící zemědělské orgány.

Specifičnost výrobního procesu v zemědělství, zejména působení přírodních podmínek, úloha zemědělství při zabezpečování výživy obyvatelstva, velké množství organizací při převaze skupinového vlastnictví, si vyžaduje osobitý přístup při volbě systému vztahu ke státnímu rozpočtu. S ohledem na existující kooperační a integrační vztahy, nutnost jejich dalšího prohlubování za účelem zvyšování efektivní zemědělské výroby v rámci celého družstevního i státního sektoru, je účelné uplatnit pro celý úsek zemědělství jednotný a ucelený daňový systém, který ve svých principech je shodný s odvodovou a daňovou politikou uplatňovanou u organizací v ostatních odvětvích národního hospodářství.

Návrh zemědělské daně sleduje především:

Aktivní působení zemědělské daně v rámci komplexní soustavy plánovitého řízení, přičemž základním nástrojem řízeni je plán. Jednotlivé složky zemědělské daně musí proto podporovat záměry a úkoly plánu, a to především v oblasti tvorby zdrojů a jejich efektivního užití.

Zemědělská daň musí vyvíjet ekonomický tlak na zvyšování efektivnosti a hospodárnosti zemědělské výroby, a to jak v oblasti důslednějšího využívání stávajících rezerv a zdrojů, zvyšování úrovně řízení a organizátorské činnosti, tak i správnou orientací hmotné zainteresovanosti zemědělských podniků, a jejich pracovníků na docilovaných výsledcích, včetně utváření správných proporcí mezi fondem akumulace a spotřebou.

Nová zemědělská daň musí zajistit přiměřený podíl organizací a státu na výsledcích hospodaření tím, že progresivní zdanění zisku bude založeno na dosahované rentabilitě při vytvoření dostatečného prostoru hmotné zainteresovanosti na zvyšování hospodárnosti. Spolu s úpravou daně z pozemků a navazující úpravou diferenciálních příplatků bude nová daň lépe reagovat na rozdílnosti v důchodech zemědělských organizací vyplývající především z rozdílných přírodních podmínek a dalších objektivních vlivů.

Vytvoření podmínek pro rozvíjení integračních a kooperačních vztahů v zemědělství, jak sjednocením daňového systému u všech zemědělských organizací zabývajících se zemědělskou výrobou a službami, tak i přechodným daňovým osvobozením nově budovaných podniků.

Dále má nová zemědělská daň zajistit přiměřenou úpravu intenzity zdaňování příjmů občanů ze zemědělské činnosti tak, aby odpovídala současné úrovni zemědělské výroby a příjmů z ní dosahovaných.

Přestože předložený vládní návrh zákona obsahuje podrobné zdůvodnění navrhované úpravy zdaňování zemědělských organizací, považuji za účelné alespoň ve stručnosti shrnout základní principy nové zemědělské daně.

Posláním daně z pozemků je především zmírňovat rozdíly v důchodech zemědělských podniků vyplývajících z vlivů rozdílných přírodních podmínek, tj. reagovat na diferenciální rentu I. a dále působit též na lepší využívání zemědělské půdy.

Na základě podrobných rozborů a kvantifikací provedených za uplynulé období navrhuje se upravit sazby této daně tak, aby odpovídaly novým podmínkám. V nejlepších přírodních stanovištích se daň zvyšuje z dosavadní maximální sazby 930 Kčs na 1000 Kčs na 1 ha zemědělské půdy, přičemž v některých přírodních stanovištích se sazba zvyšuje až o 400 Kčs. Naopak v horších přírodních stanovištích se daň snižuje nebo zcela ruší, čímž se odstraňuje nežádoucí stav, kdy z půdy byla odváděna daň z pozemků a současně byly poskytovány diferenciální příplatky. Úpravou sazeb daně z pozemků i diferenciálních příplatků se sleduje i další sblížení úrovně těchto nástrojů na území celé ČSSR.

Daň ze zisku představuje základní změnu, která spočívá především v tom, že u organizací zemědělské prvovýroby se ruší systém zdaňování hrubého důchodu, a že základem zdaňování se stává zisk. Znamená to, že i zemědělské podniky budou zdaňovány podle skutečného výsledku svého hospodaření, který je zdrojem jejich rozšířené reprodukce i hmotné zainteresovanosti. Tato změna odpovídá potřebě soustředit se na efektivnost veškeré činnosti, na snižování nákladů a na růst tvorby a efektivní užití zisku. Obdobný systém progresívního zdaňování zisku je uplatňována např. i v SSSR.

Dosažený zisk upravený o odůvodněný okruh připočitatelných a odpočitatelných položek bude zdaňován podle progresívní stupnice v závislosti na dosažené rentabilitě tak, že sazba této daně bude činit za každé procento rentability 0,8 %. Tak např. při průměrné rentabilitě 16 % bude sazba daně ze zisku činit 12,8 %. Přitom i podniky s nejvyšší rentabilitou budou odvádět formou této daně maximálně 40 % ze zisku, což znamená, že z každých 100 Kčs vytvořeného zisku jim zůstane 60 Kčs. Navrhované sazby daně odpovídají nejen rozdílné důchodové situaci, která je ovlivněna především objektivními podmínkami, ale vytvářejí dostatečný prostor pro hmotnou zainteresovanost a působí i na růst výroby, její efektivnost a hospodárnost.

Navrhovaná úprava sazeb daně ze zisku plně zohledňuje připomínky zejména zákonodárných orgánů, které byly uplatněny při projednávání zásad zákona.

Nový zákon o zemědělské dani přináší také významnou podporu procesu koncentrace a specializace. Osvobozuje nově budované společné zemědělské podniky s převážně zemědělskou činností a agrochemické podniky od daně ze zisku po dobu pěti let od jejich založení. Je to především výraz další podpory státu v uplatňování nových progresívních organizačních forem, které jsou zárukou vyšší efektivnosti našeho moderního zemědělství. Stanovením úlevy od založení těchto podniků je současně sledován cíl zkrácení doby jejich výstavby a urychleného využití nově budovaných kapacit.

Vzhledem k tomu, že agrochemické podniky budou poskytovat specializované služby pro členské organizace na úrovni vlastních nákladů, budou si moci členské organizace odpočítávat od základu daně ze zisku složené členské podíly na jejich budování. Touto formou se tedy i stát podílí na budování těchto podniků.

Kromě zemědělské výroby zabývají se podniky nezemědělskou činností, a to převážně za účelem lepšího celoročního využití stávajících kapacit. Je však mnoho zemědělských organizací, u nichž přesahuje tato činnost přiměřený podíl. Pokud tato činnost neslouží přímo zemědělským organizacím, popř. jmenovitě stanoveným účelům a přesahuje rozsah optimálního využití výrobních kapacit v období vegetačního klidu, je potřebné i v oblasti zdaňování stanovit relativně stejné ekonomické podmínky v rámci celého národního hospodářství. Proto bude nezemědělská činnost přesahující rámec daňového osvobození podléhat zvýšení daně ze zisku ve výši 10 % z tržeb dosažených z této činnosti.

Za účelem objektivnějšího daňového posuzování rozsahu nezemědělské činnosti v jednotlivých přírodních stanovištích, bude v prováděcí vyhlášce stanoven diferencovaný podíl tržeb z této činnosti na celkových tržbách, a to od 3 až do 40 %, který nebude podléhat zvýšení daně ze zisku za nezemědělskou činnost. Aby nedocházelo k dvojímu zdanění, bude zvýšení daně z nezemědělské činnosti odpočitatelnou položkou od základu daně ze zisku.

Jen samotnou formou zdanění však nelze regulovat rozsah a zaměření této činnosti. Proto bude i nadále potřebné, aby příslušné ústřední orgány a v praxi především národní výbory a zemědělské správy v rámci své pravomoci důsledně usměrňovaly tuto činnost tak, aby byla v souladu s celospolečenskými potřebami a zájmy.

Návrh na uplatnění daně z překročení mezd a odměn u JZD vychází ze skutečnosti, že u JZD nejsou zatím uplatňovány jednotné zásady odměňování, což má značný vliv i na úroveň nákladů a zisku, a tím i na výši daně ze zisku. Tato daň je proto logickou a nedílnou součástí zdaňování zisku. Daň budou platit pouze ta JZD, která překročí normativně stanovený objem mezd a odměn poskytovaných z nákladů. Pro výpočet této daně stanoví vláda ČSSR podle navrhovaného zmocnění normativní částku průměrné celoroční nákladové odměny, a to v souladu se mzdově politickou koncepcí v JZD s přihlédnutím k úrovni průměrných mezd u státních statků.

Základem této daně bude objem překročení normativní výše odměn, která se vypočte jako násobek vládou stanovené normativní odměny a průměrného evidenčního počtu pracovníků. Navrhovaná 50 % sazba sleduje, aby nebylo pro JZD výhodnější zvyšovat základní odměny na úkor zisku. Tím se sleduje i dosažení správných relací mezi použitím zisku pro účely akumulace a osobní spotřeby.

Na rozdílnou úroveň dosahovaných hospodářských výsledků má především reagovat doplňková odměna vyplácená z prostředků po zdanění. To umožňuje, aby bez postihu touto daní mohla celková odměna vyjadřovat diferencovanou míru zásluh družstevníků na dobrých hospodářských výsledcích.

Podle vládního návrhu zákona může vláda ČSSR stanovit, že u těch JZD, kde bude potvrzena nová soustava odměňování včetně mzdové regulace, nebude tato daň uplatňována. Význam této daně není tedy v odčerpávání prostředků, ale především v podpoře cílevědomého plánovitého vývoje mezd a odměn i v JZD.

U ostatních zemědělských organizací se ponechává v současné době uplatňovaný systém doplňkové mzdové regulace.

Zdanění příjmů občanů z provozované zemědělské výroby je předmětem dnes značné kritiky zejména v tom směru, že je nízké, že neodpovídá v mnoha případech docilovaným vysokým příjmům. Tyto připomínky byly uplatňovány i v průběhu přípravy zákona téměř všemi orgány. K odstranění těchto nedostatků se proto navrhuje jak zvýšení zdanění příjmů ze základní zemědělské výroby, a to formou přiměřené úpravy průměrných norem výnosnosti, na základě kterých se vypočítává základ daně, tak především zdanění příjmů nad 20 tis. Kčs plynoucích občanům z pěstování zvláštních velmi výnosných plodin a z provozování specializované živočišné výroby, které budou podléhat dani z příjmů obyvatelstva, která je svou intenzitou vyšší než zemědělská daň.

Výkon správy zemědělské daně i rozpočtové určení příjmů budou upraveny zákony národních rad. Předpokládá se, že správu této daně budou vykonávat i nadále příslušné národní výbory, do jejichž rozpočtu bude plynout tato daň s výjimkou daně z překročení mezd a odměn a příspěvků na sociální zabezpečení, které mají být příjmem státních rozpočtů republik.

Předložený vládní návrh zákona o zemědělské dani nesleduje odčerpání vyšších finančních prostředků ze zemědělství. Vztah ke státním rozpočtům bude zachován, a to na srovnatelné úrovni roku 1972. Návrh znamená v podstatě především přerozdělení daňové povinnosti mezi jednotlivými zemědělskými podniky. Navrhovaný systém zdaňování zemědělských organizací bude však v dalších letech lépe reagovat na dosaženou úroveň zisku a jeho efektivnějšího užití.