Domnívám se, že za situace, ve které se naše ekonomika nachází, bude potřebné položit - více než kdykoli předtím - důraz zejména na:

- zvýšení úrovně řídící práce a kvality i odpovědnosti řídících kádrů na všech stupních, primérně pak na úseku hospodářského a finančního plánování,

- komplexní racionalizaci, která by měla zahrnout i všestrannou iniciativu všech pracujících, přičemž konečný racionalizační efekt by měl být vodítkem pro zaměřování socialistické soutěže,

- intenzívní zapojení výsledků vědeckých a vývojových organizací do ekonomických procesů. Ty by do nich měly vnést kvalitativně nové prvky a touto cestou vést k jejich žádoucí dynamizaci.

Myslím, že vynecháme-li kteroukoliv z nich, nebude výsledek optimální a nepovede ke splnění plánovaných cílů.

Sám bych se rád věnoval problému racionalizačních metod, s nimiž máme bohaté a v naprosté většině kladné zkušenosti, neboť vedou k lepšímu využití zdrojů, minimalizaci ztrát v procesu výroby, oběhu i spotřeby, a to při velice malém nároku na nové zdroje.

Komplexní socialistická racionalizace již přestala být jen čistě teoretickou, či jen technokratickou záležitostí. Postupně se rozvíjí a ve výrobní praxi uplatňuje a významně se podílí na zabezpečování úkolů 5. pětiletky. Z hlediska svých ekonomických cílů se zaměřuje na řadu oblastí a promítá do konkrétních racionalizačních programů a opatření, ať již jde o státní racionalizační programy podporované současně vyhlášeným tématickým soutěžením, či o programy odvětvové a podnikové.

Tyto programy jsou převážně zaměřeny na zvyšování technologické a technickoekonomické úrovně výroby. Dalo by se hovořit o poměrně rozsáhlých efektech, které právě na tomto úseku racionalizace již pro zvýšení výroby a její úrovně a zejména pro zvýšení dosahované produktivity práce a pro účinnější využívání různých výrobních činitelů přinesla. V příštím roce čekají toto racionalizační úsilí a činnost různých racionalizačních útvarů a brigád velké úkoly, zejména v potřebě docílit relativně nižší spotřeby základních materiálů, paliv a energie.

S rozvojem ekonomiky, zvláště pak s rozvojem průmyslové a zemědělské výroby, s rozvojem dopravy, životní úrovně obyvatelstva jako takové, rostou zcela zákonitě požadavky na odpovídající surovinové zabezpečení a na spotřebu energie a paliv, zvláště pak elektřiny, plynu a nafty. Jejich další opatřování je nejen u nás, ale i v celém světě stále náročnější a bude stále obtížnější a nákladnější.

Právem je proto nutné vyvodit z tohoto vývoje včas a v celé řídící a hospodářské oblasti potřebné závěry, které by se měly projevit již v průběhu zabezpečování úkolů příštího roku a které budou mít pochopitelně i dlouhodobější platnost.

Pokud jde o suroviny a materiály všeho druhu, měly by se v přínosech racionalizačních směrů a racionalizačního úsilí a v hospodářských rozborech příštího roku objevovat výsledky, které budou dokumentovat, jak se více využívá naší domácí surovinové základny a jak dovedeme v našich závodech tyto domácí suroviny a suroviny k nám dovážené stále efektivněji využívat a zhodnocovat ve finálních výrobcích.

Bez racionálního a obezřetného hospodaření se neobejdeme ani v oblasti paliv a energie. Před asi 20 lety stačilo mít v naší ekonomice asi 45 mil. tun měrného paliva. V příštím roce se bude tohoto paliva potřebovat zhruba dvojnásobné množství. V elektřině bude zapotřebí vyrobit asi 85 mld kWh. Jsou to na naše podmínky množství nemalá a také náklady na jejich opatření představují nemalou částku. Požadavek na jejich relativní úspory je více než oprávněný. Bylo již mnohokrát zdůrazněno, že např. uspořit v palivech a energii pouhé 1 % znamená dosáhnout na druhé straně úspory kolem ¹/₂ mld Kčs. Cesty k úsporám energie a paliv vedou, jak na to ukazují nedávno proběhlé ankety, od zdánlivých maličkostí až po různou modernizaci a rekonstrukci zařízení, od nerovnoměrnosti užití, zvláště ve spotřebě elektřiny, k větší rovnoměrnosti a efektivnějšímu rozložení. Je mnoho příkladů, které ukázaly, že naše ekonomika má ještě dost rezerv a možností, jak lépe hospodařit s cenou energií a jak sebemenší čin, sledující tyto záměry, může svými účinky nemalým podílem přispívat již dnes či zítra ke společnému prospěchu.

Máme hodně pracovních kolektivů i jednotlivců, kteří plně pochopili, že socialistická racionalizace neznamená jen technická či organizační opatření ve výrobě, ale že znamená racionálně přemýšlet a jednat, mít vysoký smysl pro to nové, co je aktuální a právě dnes tolik potřebné. Najdeme je v brigádách socialistické práce a v kolektivech o tento titul teprve soutěžících a v řadě racionalizačních brigád, které již mají jako nová forma iniciativy pracujících, své místo v závodech a podnicích. Všichni jejich členové pochopili, že svou účastí a aktivním podílením se na úspěších racionalizačního úsilí nejlépe prokazují svou politickou vyspělost a uvědomění. Potřebný rozmach účelné tvůrčí a pracovní iniciativy zajišťuje i socialistické soutěžení. Pracující odpověděli na letošní výzvu ústředních orgánů na počest slavných výročí mnoha konkrétními činy a závazky a rozvinutím dalších forem iniciativy zejména ve zlepšovatelské i vynálezecké oblasti.

Dosavadní výsledky práce na úseku racionalizace přinesly mimořádně příznivé výsledky. Na jejich konto lze připočítat přírůstek výroby ve výši několik miliard, relativní úspory několika desítek tisíc pracovníků, úspěchy ve snižování nákladů v některých oborech apod. Racionalizace se stala metodou, směřující k zabezpečení bezporuchového chodu ekonomiky.

Zdůrazňuji tyto výsledky zejména proto, že rozvojové investice a nově vybudované investiční celky v prvních etapách uvedení do provozu zpravidla nevedou ke snižování vlastních nákladů. Nechci rozebírat příčiny této skutečnosti, proti jejíž objektivní oprávněnosti hovoří i řada zahraničních zkušeností. Přijmeme-li však tento závěr jako fakt, znamená to, že racionalizace současné ekonomické základny musí nejen zajistit její další hladké fungování, ale krýt vysoké nároky rozvojového programu.

To na druhé straně vytváří jakousi jednostrannou závislost rozvojového programu a vědeckotechnického rozvoje na účinnosti racionalizačních metod. Domnívám se, že by bylo správné prohloubit oboustrannost této závislosti:

- za prvé tím, že by do rozvojového programu byly důsledně zařazovány jen ty investiční akce, které budou přinášet jednoznačný kladný efekt po stránce všech kvalitativních ukazatelů;

- za druhé pak tím, že by vědeckotechnický rozvoj měl být plně vtažen do samotného procesu racionalizace stávající základny, a to jako neinvestiční faktor růstu.

Myslím tím konkrétně požadavek, aby vědecké útvary a ústavy vnášely své poznatky do racionalizačních programů, aby konzultovaly jejich zaměření a postup realizace, aby stoupl podíl předávání organizátorsko-řídících vědeckých poznatků ve výrobní a odbytové sféře. Zkrátka, aby investiční rozvoj přestal být výlučnou formou realizace vědeckých poznatků a vědeckotechnického rozvoje, jako je tomu do značné míry dnes.

Potřeba propojení racionalizačních metod s využitím vědeckotechnického pokroku je nezbytná. Trvalá motivace vývoje tímto směrem však potřebuje zabudovat základní nástroje přímo do systému řízení, a to tak, aby soustava ekonomických nástrojů, užívaná všemi řídícími stupni, působila ve směru racionalizace vědecké, resp. plně využívající vědeckých poznatků.

Za nedílnou součást racionalizace považuji i racionalizaci a modernizaci celé administrativy, centrem počínaje a závody konče. Je mnoho důkazů, že racionalizace ve sféře výroby přinesla a dále bude přinášet nevídané úspěchy. Dělníci to dokázali. Jsou vzorem administrativě. Proto administrativa musí následovat, hledat sama u sebe rezervy, odhalovat a využívat je. Navštívil jsem řadu podniků, závodů a jiných zařízení. Slyšel jsem mnoho oprávněných stesků a přesvědčivých důkazů, jak lze i na tomto úseku, ve kterém pracuje několik set tisíc lidí, dosáhnout přesvědčivých výsledků.

Soudružky a soudruzi poslanci, máme široké možnosti, jak sledovat a ovlivňovat návrhy i průběh realizace hospodářských a finančních plánů. Jako poslanci ale máme menší možnost se bezprostředněji zapojit do tvorby základních podmínek při prohlubování racionalizačních tendencí v procesu řízení, jak jsem o nich hovořil.

Tímto problémem by se měly trvale zabývat výbory Federálního shromáždění. Měla by jim být podávána zpráva o postupu řešení a o dosahovaných výsledcích. Všichni máme zájem, aby racionalizace státní správy, a to nejen ve smyslu zvýšení hospodárnosti, ale především ve smyslu zvýšení účinnosti jejího vlivu na zefektivňování všech těch složitých společenských a ekonomických jevů, které řídí, o nichž rozhoduje a pro jejichž realizaci vytváří podmínky, byla co nejúčinnější.

Samo zaměření pozornosti nejvyššího zastupitelského sboru na problémy řízení a racionalizace by pak jen podtrhlo jejich význam a obecné povědomí, že jsou nedílnou součástí přípravy na naši šestou pětiletku. Děkuji.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Kakosovi, který byl posledním řečníkem před polední přestávkou. Odpolední jednání bude řídit místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů s. Dalibor Hanes. Jako první po přestávce vystoupí v rozpravě poslankyně Kuželová.

Velmi vás prosím, soudružky a soudruzi, sejděme se přesně, opakuji přesně ve 14.00 hod. Dobrou chuť vám přeji!

(Jednání přerušeno ve 12.40 hod.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.00 hod.)

(Řízení převzal místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů prof. D. Hanes).

Předsedající předseda SN D. Hanes: Vážené súdružky a súdruhovia, otváram odpoludňajšiu časť rokovania spoločnej schôdzky Snemovne ľudu a Snemovne národov. Budeme pokračovať v rozprave k vládnem u návrhu zákona o štátnom rozpočte čs. federácie na rok 1975. Udeľujem slovo poslankyni Václave Kuželovej a pripraví sa poslankyňa Růžena Kolářová.

Poslankyně SL V. Kuželová: Soudružky a soudruzi, při projednávání státního rozpočtu kapitoly federální ministerstvo zemědělství a výživy, vyslechli poslanci výborů pro zemědělství a výživu kromě jiného též informaci o převedení některých ústavů vědeckovýzkumné základny, řízených národními ministerstvy zemědělství a výživy a zároveň byli seznámeni s jejich zaměřením a činností. Tato skutečnost se také odráží v rozpočtové kapitole federálního ministerstva. Zatímco dříve rozpočtová kapitola federálního ministerstva zemědělství a výživy ve výdajové části činila 23 mil. Kčs, dosahuje po převedení některých ústavů v plánu na rok 1975 93 mil. Kčs. V této souvislosti bych vás chtěla seznámit s některými záměry vědeckotechnického rozvoje v zemědělství a se zabezpečováním jejich realizace.

Zasedání ÚV KSČ ve dnech 14. a 15. května letošního roku se zabývalo otázkami plnění závěrů XIV. sjezdu strany v oblasti vědeckotechnického rozvoje a posoudilo, jak se tyto závěry rozpracovávají a plní a co je třeba dělat, aby se zvýšila úloha vědy a techniky ve zbývajících letech 5. pětiletky a v přípravě 6. pětiletého plánu. V usnesení Sněmovny lidu ze 30. října 1973 bylo doporučeno výborům Sněmovny lidu sledovat, jak příslušné resorty plní úkoly, které ze závěrů sjezdu strany a dalších usnesení ústředního výboru KSČ vyplývají. V tomto pojeti přistoupily i naše výbory k projednávání rozpočtu federálního ministerstva zemědělství a výživy na rok 1975.

Výbory pro zemědělství a výživu konstatují, že nové uspořádání vědeckovýzkumné základny odvětví zemědělství a výživy vytváří jeden z předpokladů pro zvládnutí nových náročných úkolů, kladených na vědeckovýzkumnou základnu odvětví. Vytváří předpoklady pro soustředění sil a prostředků na rozhodující úkoly v souladu s dlouhodobou koncepcí odvětví zemědělství a výživy. Není přehnané, že úspěšné zvládnutí rozvoje zemědělské výroby bude závislé na výsledcích vědy a výzkumu a na tom, jak se nám podaří v co nejkratším čase je uplatnit v praxi. Žijeme v době, kdy praxe čeká na progresívní řešení některých problémů spojených s výstavbou a přestavbou zemědělské velkovýroby. A naše zemědělství má dostatek kvalifikovaných pracovníků schopných prověřit a realizovat výsledky vědy a výzkumu v praxi. V našich podmínkách při prakticky vyčerpaných možnostech rozšiřování půdního fondu, nedostatečných zdrojích některých surovin důležitých pro zemědělství a ubývání pracovních sil je jedinou cestou k dalšímu efektivnímu zvyšování zemědělské produkce zprůmyslnění a uplatnění vědeckotechnického pokroku.

Zemědělské výbory jsou toho názoru, že vědeckovýzkumná základna by se měla zaměřit na úseku rostlinné výroby k optimálnímu využívání půdního fondu a k vědeckému řešení výživy rostlin a agrochemické služby, k dalšímu růstu výroby obilovin a jejich hospodárnějšímu využívání, jakož i ke zvyšování výroby tukových surovin a kvalitní objemové píce pro uvažovaný rozvoj živočišné výroby. Dále a rychleji je nutno pokračovat v realizaci programu zabezpečení dostatku bílkovin z vlastních zdrojů a tak omezovat závislost na dovozu z kapitalistických států.

Na úseku živočišné výroby musí věda přispět k řešení podmínek pro budování a provoz velkokapacitních objektů pro chov skotu, včetně intenzívní plemenářské práce a veterinární péče, k řešení systému výživy zvířat a účelné likvidaci výkalů z velkokapacitních provozů, zvláště u prasat.

U zemědělské techniky je nezbytné řešit soustavu strojů v rámci zemí RVHP, dále se zabývat výzkumem mechanizace, automatizace a elektrifikace pracovních procesů v rostlinné a živočišné výrobě a komplexním řešením péče o zemědělskou techniku, jak to v loňském roce doporučila Sněmovna lidu.

Závažné úkoly čekají vědeckovýzkumnou základnu v oblasti ekonomiky zemědělství. Zde vystupuje do popředí nutnost dořešit řídící strukturu nových velkovýrobních celků a ekonomické vztahy v kooperačních seskupeních, do hloubky propracovat potřebné metody a operativně zavádět výpočetní techniku jako nezbytnou podmínku pro přechod řízení zemědělství na odpovídající vysokou úroveň. Je třeba se orientovat na řešení otázek rozvoje odvětví jako celku a jeho vztah k ostatním odvětvím národního hospodářství.

Je nezbytné, aby pracovníci vědy a výzkumu vytvářeli již v průběhu řešení úkolů předpoklady pro zavádění výsledků do provozu. Praxe potřebuje zcela jednoznačný návod provozně ověřeného souboru opatření z agrotechniky, výživy, ochrany, technologie a techniky sklizně. Komplikovanější je situace v živočišné výrobě z hlediska stavebního řešení a technologických systémů. Bylo by třeba, aby zemědělská investiční výstavba zejména nyní v nové etapě, kdy jsou budovány nové velkokapacitní stavby, probíhala podle opakovaných a později typových projektů, abychom v ní maximálně uplatnili prvky průmyslové výstavby. Aby to byly stavby ověřené praxí, moderní, aby shromažďovaly vědeckotechnické poznání naše i světové, aby byly laciné, umožňovaly stavět rychle a levně, aby byly z estetického hlediska pěkné a vyhodnocovat soubor opatření v rámci kooperačních seskupení a celých okresů. Prvé zkušenosti z ověřování nových poznatků zemědělského výzkumu již máme ze sdružení státních statků Tachov, kde byly řešeny a realizovány nové soustavy výživy rostlin v rámci celého okresu. Obdobně vyúsťuje řešení úkolu rozvoje čs. bramborářství do výstavby dvou experimentálních objektů na výrobu sadbových a konzumních brambor v JZD Brtnice a Okrouhlice. K úspěšnému řešení složitých problémů rozvoje zemědělství se vytvářejí široké kolektivy pracovníků z řad vědních oborů, výzkumu a vývoje, které jsou a musí být ve spojení s praxí. Své výsledky ověřují přímo v zemědělských podnicích. Znamená to, že přenášejí nové poznatky do praxe již v procesu řešení. Domníváme se, že tato forma spojení výzkumu s praxí je velmi účinná, neboť tyto objekty jsou nejenom novým zdrojem zkušeností a podnětů pro další kvalitativně vyšší řešení, ale především jsou praktickou ukázkou pro ostatní zemědělské podniky.