Myslím, že právě díky zvýšené pozornosti, která byla po stranické a státní linii věnována zvláštní problematice investic, jako oblasti, která má pro zvládnuti potřeb rozvoje klíčový význam, můžeme na tomto úseku zaznamenat určitý konsolidační proces a jeho pozitivní výsledky. Nepodařilo se však ještě plně odstranit některé nežádoucí jevy.

Jak na to zvláště položilo důraz listopadové plénum ÚV KSČ, je třeba dále zlepšovat zejména samotnou úroveň řízení a plánování v této oblasti, s cílem dosáhnout odpovědnějšího a komplexnějšího posuzování návrhů na zařazení a zahájení nových investic a potřebné projektové a územní připravenosti; dosáhnout také lepšího vybilancování dodavatelských kapacit a materiálového zabezpečení; podobně i lepší organizací práce a využitím pracovní doby a stavebních mechanismů. V neposlední řadě pak dosáhnout též vyšší hospodárnosti a dodržování rozpočtových nákladů staveb.

Soudružky a soudruzi, ke dvěma z těchto požadavků bych chtěl nyní podrobněji hovořit. Především o přístupu k podávání návrhů nových investic.

Podle zpráv naší statistiky jsme k počátku tohoto roku disponovali již úctyhodnými základními fondy v hodnotě 1 bilión 836 mld Kčs. Z nich pak podstatnou část tvoří základní výrobní fondy. Při soudobém proinvestování více než 140 mld Kčs se hodnota těchto fondů každoročně velmi zvyšuje a lze mít za to, že tak rozsáhlá míra investování a reprodukce základních fondů je při vysokém podílu investic na užitém důchodu asi jednou z největších na světě. Přitom není žádným tajemstvím, že tlak na další investice je stále značný a trvá.

Z hlediska zásad dobrého hospodaření máme povinnost uvážlivě rozdělovat hmotné a finanční zdroje pro osobní a společenskou spotřebu a pro tvorbu nových hodnot, podmiňujících zabezpečení dalšího rozvoje. Máme však také stejnou povinnost již existující velký výrobní potenciál plně a lépe využívat. Zatím tomu tak ještě není, jak např. naznačuje ukazatel směnnosti, který od roku 1970 stále klesá. Máme část podniků, kde základní fondy jsou nadále využívány jen na jednu směnu a máme i řadu míst, kde úroveň časového využití strojního vybavení se nemění, ba spíše klesá.

Zvýšení časového využití základních fondů zřejmě není pro tyto podniky snadným úkolem. Ve světle závěrů listopadového pléna ÚV KSČ bude však nutné, aby se znovu zamýšlely nad příčinami, které brání dosáhnout lepšího využití základních fondů a využít zkušeností podniků, které již ve vícesměnném provozu pracují.

Ještě ne všude si správně uvědomují, že vyšší směnnost umožňuje především snižovat náročnost na vybavení pracovníků základními fondy, která není u nás nízká a která dosahuje v průmyslu a stavebnictví kolem 290 000 Kčs na pracovníka. Neuvědomují si, že vyšší směnnost podporuje při snížení podílu nepřímých nákladů na výrobek docílení lepší efektivnosti výroby; že vyšší využití výrobních prostředků dává možnost vyrobit více výrobků bez nároků na dodatečné výrobní fondy a tak zmírnit investiční náročnost při potřebě rozšiřování výroby. Je pochopitelné, že při vícesměnném provozu se strojní vybavení rychleji opotřebovává, ale na druhé straně nezastarává aspoň morálně a zmenšuje tak nebezpečí, že v době uplatňování a prosazování pokrokových prvků výroby bude výrobní proces ještě dlouho probíhat na méně dokonalém a technicky již překonaném zařízení.

Myslím si, že zejména tam, kde jde o přístup ke specializaci a mezinárodní kooperaci a sériovou výrobu, si jednu směnu ani nemůžeme dobře představit. Podobně tam, kde bylo zabudováno drahé a nákladné výrobní zařízení, je nutno se poctivě zamýšlet nad tím, zda je možné je využívat jen několik hodin každého dne.

Mám za to, že v dalším průběhu se společensky naléhavý požadavek na uplatňování vyšší směnnosti všude tam, kde je to zapotřebí, neobejde bez vyvolání patřičného zájmu organizátorů výrobního procesu.

Nechtěl bych tuto otázku nějak zjednodušovat, ale domnívám se, že určité pozornosti by si především zasloužil zejména náročnější způsob rozdělování hmotných a finančních prostředků pro potřeby nové výstavby výrobních zařízení. V podstatě by měla být potřeba výstavby nových kapacit více spojována s využitím již stávajících výrobních fondů a nová výstavba učiněna oproti podmínkám vytváření vícesměnného provozu úkolem náročnějším. Nelze opomenout ani takové podmínky pro zvyšování směnnosti, které tkví v možné širší koncentraci výstavby bytů a ubytovacích zařízení tam, kde je to ze sledovaného hlediska žádoucí. V neposlední řadě přichází v úvahu i možnost využívat při rozpisu výrobních úkolů na úrovni středního článku řízení ve větší míře hlediska kapacitní a technologická, která sledují zvýšení nároků na využití fondů. Využívat také každé možnosti k převádění nepotřebného strojního vybavení jiným organizacím a znovu přezkoušet příčiny pomalého tempa realizace tzv. útlumových programů, týkajících se nevyhovujících provozů a zastaralé výroby.

Soudružky a soudruzi poslanci, druhou poznámku bych měl k náročnosti řízení u průmyslové investiční výstavby, jejíž složitost se odráží zvláště v konkrétní předprojekční a vlastní projektové přípravě jednotlivých investic.

Naše státní projektové organizace představují významné soustředění inženýrů a techniků různých profesí a mají předpoklady, aby pro investory byly potřebnou tvůrčí oporou a technickoorganizačním centrem při modernizaci výroby nebo pracovního prostředí.

Jak to v červenci 1974 konstatovaly ve své zprávě orgány lidové kontroly, byly v minulém roce zahajovány některé stavby bez náležité přípravy projektové, smluvní i materiálové. Častou příčinou a vážným důvodem neplnění úkolů projektové organizace byla zejména neuspokojivá předprojektová příprava staveb ze strany investora, či změny projektu přicházející dodatečně od investora a dodavatele stavby. To vše působilo na ztrátu projektové připravenosti a ovlivnilo kvalitu projektů, a to i po stránce rozpočtových nákladů. Dokumentuji to statistické údaje za rok 1974, z nichž vyplývá, že bylo povoleno zvýšit tyto náklady celkem o 8,7 mld Kčs, z nichž však jen 30 % připadalo na věcné změny, zlepšující parametry staveb.

Jako poslanci se často setkáváme s připomínkou, že projekty jsou drahé a nákladné. To rozhodně nutí k zamyšlení. V době, kdy projektové ústavy byly ještě příspěvkovými organizacemi, byla jejich práce hodnocena převážně podle kvalitativních ukazatelů a jejich srovnání s u kazateli podobných staveb, resp. podle dodržení plánovaných nákladů stavby a termínů předání hotové dokumentace. Když byly projekční ústavy v roce 1967 převedeny na režim hospodaření a hmotné zainteresovanosti, platný pro příslušné odvětví hospodářských organizací, přesunula se váha hodnocení projekčních prací spíše na kvantitativní ukazatele a na hospodářský výsledek. Některé ohlasy to charakterizuji tak, že "projektová dokumentace již dnes není věcí společenské objednávky, ale obchodním artiklem" a že sám investor není nic víc, než v podstatě jen "zákazníkem."

Snad by po létech získaných zkušenosti nebylo na škodu věci zhodnotit, jak se změna systému celkově osvědčila a hlavně, jak působí jeho klady i nedostatky na celkové zefektivnění procesu přípravy a realizace investičních celků.

Dost problémů vzniká i u samotných stavebních podniků. Jsou někdy zahrnovány až přemírou různých požadavků a objednávek a mají z čeho si vybírat. Není divu, že pak dochází k přijímání těch stavebních dodávek, které jsou krátkodobě výhodnější, a že se do plánu dostávají akce různého významu. na úkor staveb důležitějších. Už několikrát jsme se ve výborech pro plán a rozpočet dotkli v rozpravě toho principu, že uplatňovat prioritu staveb důležitých pro rozvoj ekonomiky také znamená omezovat na druhé straně možnost, aby stavební podniky si vytvářely priority podle vlastního měřítka.

Znát včas dodavatele stavebních prací je důležité především z hlediska konzultace záměrů projekční a dodavatelské složky, která příznivě ovlivňuje včasnost a kvalitu projektové dokumentace. Neméně je důležitá i z hlediska schvalování projektového úkolu, protože dodavatel stavby dnes často ovlivňuje konstrukční řešení stavební části investic a s ním podstatně ovlivňuje i rozpočtové náklady stavby.

V podstatě u všech partnerů investiční výstavby a na všech stupních řízení je třeba v duchu závěrů listopadového pléna ÚV KSČ pokračovat v systematickém hledání a vytváření podmínek ovlivňujících účinnost a kvalitativní prvky procesu přípravy a realizace investičních akcí.

Soudružky a soudruzi, vyžaduje to po mém soudu i přidat v poctivosti přístupu ke každému jejímu dílčímu úkolu a zejména zvýšit náročnost a odpovědnost v každé složce a kolektivu na ní zúčastněném.

Poznatky, které jako poslanci získáváme, naznačují, že v tom je mnohdy jeden ze zdrojů velkých potenciálních rezerv této oblasti. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Doležalovi. Odpoledne jako první vystoupí v rozpravě poslanec Čermák.

Velmi vás prosím, abyste zaujali svá místa tak, abychom mohli zahájit odpolední jednání přesně ve 13.30 hod.

(Jednání přerušeno v 11.58 hod.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.30 hod.)

Předseda FS A. Indra: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, zahajuji přerušené jednáni. Budeme pokračovat v rozpravě ke zprávě vlády ČSSR o plnění jejího programového prohlášení.

Slovo má poslanec Černák, připraví se poslanec Srb.

Poslanec SN ing. Z. Černák: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci! V správe vlády ČSSR o plnení jej programového vyhlásenia je podstatná časť venovaná rozvoju československej ekonomiky, plneniu zámerov a cieľov schválených v smerniciach XIV. zjazdu KSČ k plánu 5. päťročnice.

Dovoľte mi, aby som v tejto súvislosti krátko zhodnotil výsledky dosiahnuté za prvé štyri roky tejto päťročnice na úseku poľnohospodárstva a potravinárskeho priemyslu.

Výbory Snemovne ľudu a Snemovne národov pre poľnohospodárstvo a výživu sa podľa svojich plánov práce zaoberali na svojich spoločných zasadnutiach tak prípravou a úlohami ročných plánov, ako aj hodnotením výsledkov v jednotlivých rokoch na základe podkladov Federálneho ministerstva poľnohospodárstva a výživy a skúseností poslancov získaných z poslaneckých prieskumov, ale hlavne z denného styku s praxou vo svojich volebných obvodoch.

Výbory sa zhodli v tom, že k dosiahnutiu vcelku pozitívnych výsledkov v plnení plánu v odvetví poľnohospodárstva a výživy podstatne prispeli i opatrenia vlády ČSSR, ktorá v duchu svojho vládneho vyhlásenia venovala veľkú pozornosť rozvoju odvetvia, ktoré zabezpečuje výrobu potravín a výživu ľudu.

Celý rad opatrení prijatých straníckymi orgánmi a vládou ČSSR v rokoch 1971-1974 kládol dôraz na politicko-organizátorskú prácu všetkých stupňov riadenia poľnohospodárstva a na rastúcu úlohu priemyselných vkladov v rozvoji poľnohospodárstva. Opatrenia zdôraznili pre všetky dodávateľské odvetvia, ale hlavne pre chémiu, strojárstvo a stavebníctvo úlohy, ktoré pre tieto odvetvia vyplývajú zo zabezpečovania rastu poľnohospodárskej produkcie a zvyšovania jej efektívnosti. Úspechy dosiahnuté na úseku poľnohospodárstva sú úspechmi i ostatných odvetví a hlavne úspechmi našej robotníckej triedy.

Ako základný cieľ poľnohospodárskej výroby v 5. päťročnici určil XIV. zjazd kryt prírastok spotreby základných potravín z vlastnej výroby.

Bola stanovená úloha zvýšiť za päťročnicu poľnohospodársku výrobu o 14 % a nákup do štátnych fondov o 18-19 % v porovnaní s rokom 1970.

Výsledky za prvé štyri roky ukazujú, že vývoj v hrubej poľnohospodárskej produkcii má trvalo vzostupnú tendenciu a že predpoklad oslnenia, ale i prekročenia celkového objemu päťročného plánu je - reálny. Na dobrom plnení sa podieľa hlavne živočíšna výroba, kde sme dosiahli prekročenie o 7 miliárd Kčs. Naproti tomu sa nedarí plniť úlohy na úseku rastlinnej výroby, kde sa nenaplnili 2 miliardy.

Vývoj živočíšnej výroby bol v uplynulých rokoch vcelku úspešný. Dobré výsledky dosahované na úseku živočíšnej výroby umožnili v roku 1974 v nákupe všetkých živočíšnych výrobkov prekročiť úlohy stanovené plánom 5. päťročnice na rok 1975. Za roky 19711974 dalo poľnohospodárstvo navyše nad úroveň plánu 5. päťročnice za toto obdobie celkom o 264 000 ton jatočných zvierat, 86 000 ton jatočnej hydiny a 500 mil. litrov mlieka.

Vyššie nákupy živočíšnych výrobkov umožnili upustiť od dovozu mäsa z kapitalistických štátov a zrušiť dovoz masla. Dovoz mäsa v roku 1974 poklesol na tretinu oproti dovozu v roku 1970, pritom bolo možné zvýšiť dodávky mäsa do trhových fondov nad úroveň plánu 5. päťročnice za roky 1971-1974 o 45 tis. ton mäsa a o 40 tis. ton jatočnej hydiny.

Napriek tomu, že za rastlinnú výrobu ako celok sa v hrubej produkcii úlohy nesplnili, možno konštatovať, že výrazný úspech sa dosiahol na úseku obilninárstva. Rok 1974 bol v tejto oblasti rekordný. Cieľavedomá práca v celom komplexe, od zabezpečenia kvalitnej prípravy vysokovýkonných odrôd, výživy, ochrany, výkonnej a dobre organizovanej zberacej techniky, zabezpečila, že úlohy boli splnené i vysoko prekročené. Za rok 1974 sa dosiahol priemerný hektárový výnos 38,3 q a úroda za tento rok 10,4 mil. ton, čo znamená prekročenie plánu 5. päťročnice pre rok 1975 o 1,5 mil. ton. Za štyri roky 5. päťročnice vyrobili poľnohospodári už 90 % z celkovej úlohy výroby zrnín pre 5. päťročnicu.