Napriek týmto dobrým výsledkom na úseku obilnín nedarí sa plniť úlohy plánu 5. päťročnice v hrubej poľnohospodárskej produkcii v rastlinnej výrobe. Nesplnili sme plánované úlohy v zbere cukrovej repy, zeleniny, ovocia, zemiakov a neúnosne pomalým tempom rastie intenzita výroby objemových krmovín. Práve v riešení týchto úsekov sú naše slabiny a nedostatky, o ktorých hovoril i s. dr. Husák na novembrovom pléne ÚV KSČ v minulom roku.

Napriek tomu, že priemysel dodal do širokej praxe pomerne výkonné stroje na mechanizáciu cukrovej repy, nedarí sa plniť výrobu a nákup tejto dôležitej plodiny. Za štyri roky je schodok 24, mil. ton. Ani pri zvýšení úloh v pláne na rok 1975 sa tento schodok nepodarí zlikvidovať.

Najväčšou slabinou v plnení 5. päťročnice na úseku poľnohospodárstva je výroba objemových krmovín. Tento úsek v mnohých ukazovateľoch dosahuje neúnosne nízke tempo rastu intenzity. Nedostatočné riešenie tejto oblasti rastlinnej výroby má za následok, že priamo znižuje efekt, ktorý sa dosiahol pri obilninách. Nezabezpečenie dostatku kvalitných objemových krmovín pri prudkom raste na úseku živočíšnej výroby spôsobilo, že sa prírastok výroby mäsa a mlieka pokrýval prevažne vysokou spotrebou jadra. V rokoch 1971-1974 sa prekročil dovoz pokrutín oproti plánu 5. päťročnice o 224 tis. ton.

Nedostatočná starostlivosť o objemové krmoviny má za následok, že v posledných rokoch prudko stúpa spotreba jadra na vyprodukovanie 1 mil. Kčs živočíšnej produkcie.

Kým v roku 1960 spotreba jadra na 1 mil. Kčs hrubej živočíšnej produkcie bola 142 ton, v rokoch 1970-1973 to bolo už 178 ton.

Je potrebné v čo najkratšom období sústrediť pozornosť na túto oblasť, ktorá skrýva veľké rezervy nášho poľnohospodárstva, a dostať do povedomia všetkých pracujúcich, funkcionárov v poľnohospodárstve, že riešením tohto problému sa pomáha zabezpečovať i úloha sebestačnosti v zrninách. Pre ďalšie zefektívnenie využívania obilnín je potrebné dôslednejšie a urýchlene riešiť i otázku pozberovej úpravy, ale hlavne skladovacích kapacít pre obilniny, Vysoké straty, ktoré vznikajú pri uskladňovaní v rôznych provizóriách sú priamou hmotnou stratou, ale majú aj zlý morálny vplyv na nášho družstevníka a pracovníka štátnych majetkov, pretože pred ich očami sa znehodnocujú výrobky, do ktorých oni vložili svoju prácu, um, ale aj svoje srdce a elán.

Rýchlejší rozvoj poľnohospodárskej výroby a nákupu vytvoril predpoklady pre splnenie a prekročenie úloh na úseku potravinárskeho priemyslu. Päťročný plán ukladá zvýšiť hrubú výrobu potravinárskeho priemyslu o 16 % a dodávok pre trhové fondy o 17 %. Za štyri roky sa dosiahlo zvýšenie hrubej výroby o 21 % a dodávok pre trhové fondy 17,5 %. Podstatne sa zlepšilo zásobovanie vnútorného trhu potravinami a s výnimkou cukru plnia sa i úlohy vývozu. Napriek tomu, že úlohy 5. päťročnice potravinársky priemysel plní, nedarí sa mu dostatočne riešiť potrebu prírastku spracovateľských, skladovacích a mraziarenských kapacít. Rast poľnohospodárskej prvovýroby je rýchlejší ako prírastok nových a modernizovaných kapacít niektorých odborov potravinárskeho priemyslu, čo sa odráža v nedostatočnej plynulosti odberu surovín od prvovýroby, ako i v nedostatočnom rozširovaní sortimentu a v mnohých prípadoch i v kvalite výrobkov. Pozornosť riešeniu tejto problematiky považujeme za rovnako dôležitú ako rozvíjanie poľnohospodárskej prvovýroby.

Súdružky a súdruhovia! Novembrové plénum, ktoré kladne hodnotilo výsledky dosiahnuté v poľnohospodárstve v plnení plánu 5. päťročnice, vytýčilo pre celé odvetvie poľnohospodárstva a výživy novú náročnú úlohu - dosiahnuť postupne za niekoľko rokov sebestačnosť vo výrobe zrnín a ďalej zvýšiť našu celkovú sebestačnosť vo výrobe potravín. V tomto smere je už postavený i plán na rok 1975.

Pre nás poslancov a členov výborov pre poľnohospodárstvo a výživu v oboch snemovniach vyplýva úloha vo svojich volebných obvodoch vynaložiť maximálne úsilie na riešenie problémov, s ktorými sa prax denne stretáva pri zabezpečovaní tohoročného plánu, a konštruktívne spolupracovať a pôsobiť pri realizácii cieľov ďalšieho rozvoja výroby potravín. Ďakujem za pozornosť.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Černákovi. Hovoří místopředseda FS J. Srb, připraví se poslanec Přibyl.

Místopředseda FS JUDr. J. Srb: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, zpráva ze zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, uveřejněná dne 30. listopadu 1974, zdůrazňuje, že ústřední výbor vysoko ocenil výsledky obětavé práce při uskutečňování linie XIV. sjezdu KSČ a úkolů páté pětiletky. Uvádí dále, že velký podíl na těchto výsledcích má iniciativa pracujících a rozvoj socialistické soutěže. Na jiném místě zprávy se praví, že k úspěšnému dokončení páté pětiletky bude třeba účinněji využívat nástrojů hmotné zainteresovanosti a odměňování, zejména při plnění kvalitativních ukazatelů - a tak vytvářet podněty k vyšší hospodárnosti, ke zhodnocování surovin ve výrobě a k vyšší efektivnosti zahraničního obchodu i investiční výstavby.

Obdobně hovořil dnes ve své zprávě o plnění programového prohlášení vlády předseda federální vlády s. dr. Štrougal.

Dovolte mi, vážení přítomní, abych ve svém vystoupení uvedl několik skutečností a myšlenek k naznačené tematice významu jednoty hmotných a morálních faktorů v uplatňování socialistické zásady odměňování za práci.

V životě člověka zaujímá rozhodující úlohu pracovní činnost. Lidé pracují proto, aby uspokojili své potřeby, především základní potřeby materiální. Tento stav bude trvat, dokud se nevytvoří materiálně ekonomická základna komunismu, která umožní odměňovat každého podle jeho potřeb, dokud se neuskuteční onen "skok z říše ekonomické nutnosti do říše svobody".

Odměňování v epoše budování vyspělé socialistické společnosti je limitováno objektivním i subjektivním činitelem. Objektivně je omezeno daným stavem rozvoje výrobních sil a subjektivně postojem jednotlivců k práci - či chcete-li stupněm rozvoje společenského vědomí lidí - což v tomto případě znamená především stupněm socialistického uvědomění. Právě stupeň socialistického uvědomění určuje rozhodující měrou postoj jednotlivce k zájmům celku, k socialistickému vlastnictví a k práci.

Z této situace vyplývá, že musíme ještě počítat s tím, že lidé pracují převážně z ekonomické nutnosti a dále, že v jejich vědomí existuje řada přežitků, které je vedou k maloměšťáckému egoismu. Právě proto nesmíme zanedbávat otázku hmotné zainteresovanosti.

To samozřejmě neznamená, že bychom se měli smířit s existujícím stavem. Naopak naším prvotním politickým úkolem je cílevědomým působením přispívat k formování socialistického společenského vědomí našich občanů. Úměrně s prohlubováním socialistického vědomí narůstá i reálný význam morálních stimulů při odměňování.

Je tedy zřejmé, že bychom se měli snažit, aby souhrn všech opatření zaměřených ke zvýšení hmotné a morální zainteresovanosti vytvářel dialekticky jednotný celek, umožňující pružně a pohotově stimulovat ekonomickou činnost v procesu dalšího ekonomického rozvoje národního hospodářství.

V otázce hmotných a morálních faktorů bychom měli vycházet z přesných zjištění o konkrétním působení hmotných a morálních stimulů na pracovní výkony. Pokud jde o hmotné stimuly, možno říci, že se v praxi provozovaná politika socialistických zásad odměňování za práci plně osvědčila.

Úspěchy, kterých jsme za uplynulých třicet let dosáhli, nespadly z nebe. Dynamický rozvoj společnosti a vysoká životní úroveň, to jsou výsledky poctivé práce všech pracujících, které vedla Komunistická strana Československa. Není sporu o tom, že o rozvoj bohatství společnosti se přičinila i přes dílčí nedostatky socialistická zásada odměňování. Průměrná měsíční mzda 2230, Kčs, doplněná o 520, Kčs ze společenské spotřeby, stabilita hladiny maloobchodních cen základních potřeb, plné výkladní skříně spotřebního zboží, více než 100 mld Kčs úspor na vkladech obyvatelstva, jsou výmluvným svědectvím o tom, jak se vede našim pracujícím.

Nelze spoléhat jen na automatické působení hmotných faktorů vyjádřených peněžním ekvivalentem. To by bylo nejen v příkrém rozporu se základními principy socialismu, ale odporovalo by to též struktuře reálných potřeb našich lidí. Prostředky hmotné stimulace je třeba chápat mnohem šíře. Vždyť např. vhodný byt, zdravé a kulturní prostředí, dobře vybavené školy všech stupňů, vhodné pracovní příležitosti pro ženy, vyspělá péče o zdraví lidu, kvalitní a dobře fungující služby - to vše jsou nezanedbatelné prvky objektivní stimulace pracujících.

Pokud jde o samotné finanční faktory zainteresovanosti pracujících, musíme se snažit, aby byla v praxi co nejadekvátněji uskutečňována socialistická zásada odměňování podle zásluh. Neměli bychom se bát opravdu dobře honorovat mimořádný výkon, pracovní iniciativě by neměly být stavěny těsné meze. Na druhé straně ovšem bychom se měli snažit, aby nebyl nikdo mimořádně odměňován za nízký či průměrný výkon. Je jasné, že konkrétní rozpracování těchto obecných zásad je nesmírně obtížné. Nelze si dělat iluze, že tento soubor opatření se všemi průvodními okolnostmi vyřešíme naráz, ale naopak si musíme uvědomit, že se této problematice budeme muset věnovat soustavně a neustále přizpůsobovat systém odměňování potřebám dalšího ekonomického rozvoje.

Větší pozornost než dosud bychom měli napříště věnovat oblastem, které k hmotné zainteresovanosti patří spíše zprostředkovaně. Mám tím na mysli otázku životního a pracovního prostředí. Bylo by nesprávné přehlížet skutečnosti, které vyplývají například z výzkumu motivace pracovního úsilí, uveřejněného nedávno v teoretickém časopise Ústřední rady odborů - Odbory a společnost. Jako hlavní důvod nespokojenosti zde totiž dotázaní uvedli pracovní prostředí. Nemůže přitom být pochyb, že spokojenost či nespokojenost pracujících těsně souvisí s pracovními výkony. Neustálé zlepšování pracovního prostředí proto nelze chápat jen jako jakýsi "dárek pracujícím", jen jako projev dobročinnosti či péče, ale jako neoddělitelnou součást celkové zainteresovanosti všech pracujících. Úmyslně neříkám hmotné zainteresovanosti, protože právě otázka pracovního prostředí negativně ovlivňuje pracovní výkony především podlamováním pracovní morálky. Pod nevhodným pracovním prostředím si konečně nelze představovat jen šedivé, zaprášené dílenské haly, ale též nedobré mezilidské vztahy mezi pracovníky. Je zřejmé, že tato otázka souvisí s otázkou morální stimulace a může sloužit za příklad těsné spjatosti a neoddělitelnosti hmotného a morálního prvku.

Tím se dostáváme k nesmírně citlivému a svrchovaně důležitému problému, totiž k otázce: jak máme postupovat při politické propagaci a komplexním posilování morálních stimulů?

Domnívám se, že bychom přitom neměli vycházet jen z hlásání abstraktních kodexů socialistické morálky. Nezvratnou skutečností je existence naší socialistické společnosti. Proto bychom měli především citlivě a konkrétně ukazovat, že její zájem je nadřazen zájmům jednotlivce, nikoliv však tak, že by stál proti zájmům jednotlivce, ale naopak, že je s tímto zájmem v plném souladu. Konkrétní a správné vysvětlování této zásady nalezne odezvu u našich pracujících, neboť se bude pohybovat na rovině jejich nejvlastnějších zkušeností.

Mnou již uvedený výzkum dokládá například, že téměř polovina (přesně 44,9 %) dotázaných pracujících odpověděla, že se různých forem pracovní činnosti účastní proto, že chce pomoci společnosti a zvýšení životní úrovně. Konkrétním dokladem tohoto kladného postoje je rozvoj socialistického soutěžení.

Podle zprávy Federálního. statistického úřadu o výsledcích rozvoje iniciativy pracujících a socialistického soutěžení v průmyslu za období leden-červen 1974 bylo ke konci června 1974 v ČSSR z evidenčního počtu 2375 tis. pracovníků zapojeno do soutěže 80,3 %, tj. 1908 tis. pracovníků. O titul "Brigáda socialistické práce" soutěžilo 36 761 kolektivů s půl miliónem členů a nositeli titulu BSP bylo již 14 706 kolektivů s téměř 300 tis. členy. Ustaveno bylo 2939 komplexních racionalizačních brigád. Ekonomický přínos socialistického soutěžení v globále, tj. v hrubé výrobě, výrobě zboží, úsporách materiálů a ve výkonech byl za první polovinu loňského roku 3,797 mld Kčs.

Tyto údaje hovoří jasnou řečí o poměru našich pracujících k našemu zřízení.

O tyto výsledky bychom se měli opírat a snažit se trpělivou, konkrétní a cílevědomě zaměřenou politickou prací o to, aby ještě větší část našich občanů považovala zájmy celospolečenské za své zájmy vlastní.

Nechtěl jsem snížit význam kodexů socialistické morálky. Šlo mi o to ukázat, že vzhledem ke své nutné obecnosti nemůže být považován za východisko, ale spíše za cíl ve výchově nového socialistického člověka.

Neoddělitelnou součástí boje za vyšší morální zainteresovanost pracujících by měla být též snaha o zvyšování působnosti všech dalších morálních stimulů. Například, pokud jde o udělování čestných titulů, diplomů a jiných morálních ocenění, neměli bychom tyto odměny nikterak podceňovat. Ukazuje se, že drtivá většina pracujících si jejich nositelů opravdu váží. Měli bychom však dbát, aby se neudělovaly formálně, aby se jich neudělovalo příliš mnoho, ale abychom vytvořili atmosféru patřičné důslednosti a vážnosti při jejich předávání.

Na závěr bych chtěl připomenout, že hmotné a morální faktory v socialistickém odměňování tvoří jednotu dialektickou, tj. nelze je chápat ani odděleně, ani staticky, ale naopak je třeba mít na zřeteli jejich neustálé proměny. Proměny, které se, jak věříme, budou v budoucnosti vyznačovat ústupem faktoru hmotné zainteresovanosti a vzrůstem důležitosti faktoru morálního.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych vás za Klub poslanců Československé strany lidové ujistil, že se všichni budeme ze všech sil snažit, aby se heslo "Socialisticky pracovat, učit se a žít" stalo obecnou společenskou normou. Plně se ztotožňujeme se závěry listopadového pléna ÚV KSČ a zprávou předsedy federální vlády o plnění jejího programového prohlášení. Jsme opravdu Hrdí na to, že v letošním jubilejním roce můžeme prokázat svou prací pro socialismus, že chceme opravdu upřímně přispět k dalšímu rozkvětu naší vlasti a šťastné budoucnosti všeho našeho lidu. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji místopředsedovi FS Srbovi. Slovo má poslanec Přibyl a připraví se místopředseda SL Exner.

Soudružky a soudruzi poslanci, pracovnice Kanceláře federálního shromáždění vám rozdaly, popřípadě ještě rozdají, návrh usnesení k prvnímu bodu našeho pořadu. Pokud k němu budete mít nějaké připomínky, prosím, abyste je prostřednictvím pořadatelů odevzdali návrhové komisi.

Poslanec SN J. Přibyl: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, v oblasti národního hospodářství bylo dosaženo za období let 1971-1974 významných úspěchů. Nemalou měrou na těchto úspěších se podílelo a podílí hutnictví a těžké strojírenství. Ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod jsme za účasti s. ministra Půčka podrobně a kriticky hodnotili výsledky tohoto odvětví. Došli jsme k závěru, že plnění ročních plánů ve čtyřech uplynulých letech páté pětiletky zahrnuje rozhodující úkoly stanovené směrnicí a vytváří předpoklady pro zabezpečení úkolů páté pětiletky jako celku.

Objem výroby hutí a těžkého strojírenství byl za čtyři roky páté pětiletky splněn s předstihem. Za léta 1971-1974 dosáhla hrubá výroba 416,1 mld Kčs, tj. o 8,4 mld Kčs více než předpokládal rozpis plánu na toto období. Je předpoklad, že toto odvětví překročí záměry páté pětiletky přibližně o 4 mld Kčs.

Je možno říci, že se daří zabezpečovat a udržet dynamiku rozvoje strojírenského resortu. V těžkém strojírenství se na celkovém přírůstku výroby, který představoval 6,8 mld Kčs proti roku 1973, podílelo hutnictví 56,6 % a strojírenství 43,4 %. Plnění těchto výrobních úkolů bylo zajištěno vyšší produktivitou práce, která zajistila přírůstek výroby z 88,9 %. Ve struktuře výroby a do.dávek se však projevila řada nedostatků.

Listopadové plénum ústředního výboru strany, které analyzovalo současný stav naší společnosti a nastínilo další směr a linii, kam zaměřit svoji pozornost, jednoznačně mělo na paměti, abychom postupně vytvářeli předpoklady pro odstraňování nedostatků i v oblasti hutí a strojírenství.