Průzkumy i diskuse v kulturních výborech sněmoven prokázaly nezbytnost dalšího prohloubení účinného řízení a koordinace všech složek, které pečují o organizování a zabezpečování dalšího rozvoje tělesné výchovy.

Ve svých závěrech doporučily soustředit pozornost v příštím období na řešení především těchto otázek:

Dosáhnout, aby tělovýchovný proces vedl k optimálnímu rozvoji fyzických sit a schopnosti občanů, k upevňování jejich morálně politického profilu.

Podstatně rozvinout masovou tělesnou výchovu a společným úsilím společenských organizací NF a státních orgánů vytvořit takové metodické, organizační, kádrové a materiální podmínky, aby zejména všechna naše mládež se mohla ve svém volném čase věnovat tělesné výchově.

Důsledně dořešit problematiku vrcholového a výkonnostního sportu, jejich řízení a materiálního zabezpečení.

Soustavně usilovat o zlepšování úrovně školní tělesné výchovy.

Prohloubit účinné řízení a koordinaci všech složek, které pečují o organizování a zabezpečování dalšího rozvoje tělesné výchovy.

V listopadu 1973 se uskutečnil IV. sjezd ČSTV, jemuž předcházela úspěšná kampaň výročních členských schůzí, svazových konferencí a republikových sjezdů. IV. sjezd ČSTV zhodnotil období, ve kterém tělovýchovná organizace prošla složitým vývojem a současně vytyčil velké a náročné úkoly v rozvoji tělesné výchovy. Konkretizoval charakter a společenskou funkci organizace, stanovil směry činnosti v oblasti masového rozvoje tělesné výchovy, výkonnostního i vrcholového sportu, metodické a politickovýchovné práce, uplatňování vědy i ekonomiky v řízení vnitřního života organizace, které budou ovlivňovat její účinnost na mnoho let dopředu. Jde o úkoly politicky, obsahově i organizačně náročnější než kdykoliv předtím.

Při projednávání závěrů IV. sjezdu ČSTV projednaly kulturní výbory další neméně závažný úkol - přípravy na Československou spartakiádu. V letošním roce v rámci oslav 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou se uskuteční místní, okrskové, okresní a jako vyvrcholení Československá spartakiáda na Strahově. Československé spartakiády jsou vždy příležitostí k rozvoji aktivity uvnitř tělovýchovné organizace i mimo její rámec k získání dalších tisíců mladých lidí k tělovýchovné činnosti. Proti minulým spartakiádám je pozitivním prvkem, že sportovní soutěže a turistické akce Československé spartakiády 1975 jsou svým rozsahem a zaměřením rovnocenným partnerem hromadných tělovýchovných vystoupeni. Má-li přinést spartakiádní iniciativa trvalé hodnoty, má-li naplňovat dlouhodobé záměry v masovém rozvoji tělesné výchovy, je třeba spartakiádu nejen důkladně připravit, úspěšně realizovat a zhodnotit, ale využít ji funkčně, obsahem i organizací k trvalé péči o člověka, o mládež. To vyžaduje promyšleně a efektivně řešit obsah i formy pospartakiádní aktivity, zejména v tělovýchovné organizaci. Kulturní výbory se budou i nadáte zabývat problematikou tělesné výchovy a sportu, které mají v naši zemi bohaté tradice a široké zázemí aktivních účastníků i obětavý aktiv funkcionářů. Poslanci Federálního shromáždění jsou si plně vědomi, že tělesnou výchovu a sport je třeba trvale rozvíjet ve vyhraněně socialistickém duchu, aby sloužily potřebám a rozvoji naší socialistické společnosti.

Proto věříme, že i poslanci ostatních výborů sněmoven v rámci své ústavní pravomoci přispějí ve svých volebních obvodech k zdárnému rozvoji masové tělovýchovy našeho lidu, zejména pak mládeže jako důležité složky socialistické výchovy.

Soudružky a soudruzi poslanci, zpráva předsedy vlády Československé socialistické republiky soudruha Lubomíra Štrougala o plnění vládního prohlášení se dotýká všech podstatných otázek rozvoje naší společnosti. Vládní prohlášení z roku 1971 vycházelo z cílů XIV. sjezdu Komunistické strany Československa.

Tyto úkoly a závěry byty přijaty celou naší Národní frontou jako úkoly vyjadřující ze všech hledisek skutečné podstatné potřeby a současně i možnosti celé společnosti v této etapě socialistické výstavby naší vlasti.

Jako nedílná součást Národní fronty se i Československá strana socialistická, jménem jejíhož Klubu poslanců také hovořím, k těmto úkolům jednoznačně přihlásila a na dobrých výsledcích při jejich plnění mají i její členové a funkcionáři svůj podíl. S radostí zjišťujeme, že přes některé problémy a nedostatky se vcelku dařilo plnění úkolů páté pětiletky a že hmotná a kulturní úroveň našeho lidu neustále roste.

Podporujeme samozřejmě i nadále úsilí vlády Československé socialistické republiky, dosahovat vytyčených cílů a řešit problémy, na které se programové prohlášení z roku 1971 zaměřovalo, i ty, které v průběhu doby nově vyvstaly.

Jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické proto Federálnímu shromáždění ČSSR doporučuji, aby přednesenou zprávu o plnění vládního prohlášení schválilo.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Čermákové, slovo má poslanec Bocek.

Poslanec SN K. Bocek: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, když federální vláda vyložila našemu shromáždění v prosinci 1971 svůj program pracovních záměrů, zdůraznila, že kvalitativně vyšší úkoly, které ji čekají, jsou náročné a budou vyžadovat, aby se soustavně zlepšovala práce všech řídících složek a zvláště práce státního aparátu.

Dosavadní vývoj potvrdil tyto předpoklady. Ukázal přitom, že potřeba zabezpečování dostatečně dynamického a vyváženého vývoje společnosti klade při rostoucí složitosti úkolů a náročnějších vnějších i vnitřních podmínek dalšího rozvoje naši ekonomiky, vědy a kultury stále vyšší požadavky na kvalitu řídící práce. Listopadové plénum ÚV KSČ v souvislosti s tím zdůrazňuje potřebu zvýšit zejména úroveň organizátorské a koncepční práce řídicích orgánů a zvyšovat účinnost práce státního a hospodářského aparátu.

Z těchto požadavků je zřejmé, že jejich naplňování může probíhat jen cestou odpovídající intenzifikačnímu procesu, cestou zkvalitňování aparátu, mobilizace rezerv a modernizace a racionalizace správy a nikoli cestou zvyšování počtu pracovníků tohoto aparátu.

Naší pozornosti si v souvislosti s tím zasluhuje především vývoj počtu pracovníků řídícího a správního aparátu. Je známo, že v šedesátých letech nebyl tento stav příznivý a nebyl ve vztahu k potřebám rozvoje. K dosažení úspor v oblasti správy a řízení byl proto do konce roku 1970 snížen stav řídícího a správního aparátu v hospodářských, rozpočtových a příspěvkových organizacích o známých 10 %, takže k počátku roku 1971 činil něco přes 603 tis. osob.

V letech 1971-1973 však počet pracovníků řídícího a správního aparátu znovu narůstal a dosáhl 634 tis. osob, a to hlavně v oblasti hospodářských organizací. V minulém roce tato tendence dále pokračovala a je známo, že tlak na další zvyšování počtu řídících a správních pracovníků sílil. Za jednu z příčin tohoto vývoje lze považovat skutečnost, že k důkladnějšímu poznávání společenského vývoje je třeba také více ekonomických informací, rozborů, zpráv či hlášení a evidencí, čímž pochopitelně vzrůstá zejména rozsah administrativních prací.

Určitý vliv však zde má i nedůsledné uplatňování potřebných racionalizačních opatření. Setkáváme se např. s tím, že v dlouhodobém vývoji se v našich podnicích příliš nemění podíl technickohospodářských pracovníků připadajících na stav dělníků, že se mnoho nemění ani organizační struktura technickoadministrativních a ekonomických prací.

Do práce se zapojuje stále více různých typů počítačů, ale jejich efektivnost není ještě taková, aby se výrazněji projevila jak v komplexnějším řízení celého podnikového systému informací, tak i v úspoře pracovních sil. Jestliže se k dosažení vyšší produktivity práce zaměřujeme intenzívně na mobilizaci rezerv ve výrobní sféře, pak bychom měti se stejným úsilím hledat i rezervy v oblasti řídící a administrativně technické činnosti, a to v podnicích a jim nadřízených orgánech. Zvláště v souladu s rozvojem vědeckotechnického pokroku bychom měli pružněji přizpůsobovat organizaci a řízení v hospodářské sféře a nepřecházet určité rezervy, které v této oblasti ještě máme.

Zatím můžeme přijmout s uspokojením ujištění, že k zamezení dalšího narůstání počtu řídících a správních pracovníků v letošním roce byl pro resorty a KNV (s výjimkou organizací podléhajících systemizaci) stanoven nepřekročitelný limit těchto pracovníků, jehož výše se opírá o statistikou vykázaný, skutečný jejich stav ke konci roku 1973.

Se souhlasem můžeme také vzít na vědomí, že vláda se bude letos zabývat též souborem opatření, která povedou k účinné regulaci počtu řídícího a správního aparátu i v období šesté pětiletky. Myslím si, že by mělo jít hlavně o vytváření takového systému řízení, který by bez zásahů zvenčí sledoval udržení počtu řídícího a správního aparátu na potřebné výši a který by umožňoval trvalou jeho korekci, k dosažení optimálního stavu, odpovídajícího kvalitativně náročnějším potřebám řízení a správy.

Pokud jde o centrální řídící sféru, je výrazem úsilí vlády o realizaci racionalizačních záměrů státní správy zejména provádění systemizace a její prohlubování. Nárůst počtu pracovníků v ústředních orgánech státní správy se v podstatě podařilo znovuzavedením systemizace k 1. lednu 1972 zastavit a v praxi omezit na nové úkoly vládou přijaté a na organizační změny. V důsledku toho se v letech 1972-1974 vývoj celkového počtu pracovníků těchto orgánů mnoho neměnil.

Po zavedení systemizace je celkový počet pracovníků v ústředních orgánech státní správy a v národních výborech každoročně schvalován. Pro letošní rok bylo doporučeno počet těchto pracovníků, ač požadavky na jejich zvyšování neustále rostou, proti systemizaci na rok 1974 nezvyšovat. Podobně bylo doporučeno ponechat na úrovni plánu na rok 1974 i počet pracovníků v rozpočtových a příspěvkových organizacích, podřízených ústředním orgánům a národním výborům.

Považuji to za významná opatření vlády, z nichž je však také nutno vyvozovat v každém článku správy správné závěry. Totiž vycházet z toho, že nemá-li být stanovený počet pracovníků překračován, musí být vzniklé potřeby pracovních sil řešeny uvnitř každého orgánu, zvláště tedy přesunem z jiných pracovišť. Myslím si, že i zde přitom platí to, co jsem uváděl na adresu hospodářské sféry, totiž že i zde je nutné mobilizovat dostupné rezervy a zejména zdůrazňovat, že problém zvládnutí stále náročnějších úkolů spočívá hlavně v schopnostech a přístupu ke koncepční, organizátorské, vyhodnocovací a kontrolní práci a v její celkové efektivnosti.

Vážené soudružky a soudruzi, myslím, že při dnešní příležitosti můžeme s uspokojením uvítat, že vláda se již koncem minulého roku rozhodla uplatňovat osvědčená systemizační opatření také v období šesté pětiletky a že přijala zásadu, aby v období této pětiletky se počet pracovníků v orgánech státní správy nad celkový jejich počet schválený v systemizací pro letošní rok, nezvyšoval.

Jistě se souhlasem můžeme též vzít na vědomí, že vláda se bude letos zabývat dalším programem opatření, která budou krátkodobě i dlouhodobě sledovat zvýšení účinnosti řízení a práce orgánů státní správy, a vyslovit přitom přání, aby naše výbory byly s přijatými opatřeními seznámeny. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Bockovi. Všichni písemně přihlášení řečníci vystoupili. Přeje si ještě někdo slovo? Hlásí se poslanec Cyprich.

Poslanec SL M. Cyprich: Vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, vážení hostia! V minulom roku Československé štátne dráhy prijali opatrenia na zrýchlenie cestovnej rýchlosti a na všestranné skvalitnenie kultúry dopravy. Týka sa to najmä rýchlikovej dopravy, kde pri diaľkových trasách jedným z týchto opatrení bolo tiež zníženie počtu zastávok v niektorých staniciach.

Tieto opatrenia iste priniesli pozitívne výsledky. Je však nemálo aj takých prípadov, že doprava cestujúcich sa sťažila, a to dokonca aj v nejedno priemyslovom centre. Tieto opatrenia sa týkajú širokého okruhu občanov, čo potvrdzujú aj ich časté dotazy na verejných schôdzach.

V súvislosti s prípravou nového cestovného poriadku mám dotaz na súdruha ministra Šutku, aké opatrenia budú prijaté, aby urýchlenie dopravy sa nedialo na úkor našej cestujúcej verejnosti.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Cyprichovi. Hlásí se ještě někdo? Není tomu tak.

Chce ministr dopravy s. Šutka odpovídat hned nebo v průběhu zítřejšího jednání? (Ministr Šutka: Zítra.)

Přeje si soudruh předseda vlády zaujmout stanovisko k rozpravě? (Předseda vlády: Ano.) Prosím.

Předseda vlády ČSSR dr. L. Štrougal: Soudružky a soudruzi poslanci, prosíme, aby soudruh ministr Šutka mohl odpovídat zítra ne z důvodu, že by nemohl na tu otázku reagovat, ale z časových důvodů vašeho harmonogramu.

K druhému dotazu, pokud se týká vnitřního trhu:

Pochopitelně, soudružky a soudruzi, že otázka rovnováhy na vnitřním trhu je vysoce politickou a ekonomickou otázkou. Chceme-li kvalitní práci, výkonnou práci, musíme zabezpečit, aby člověk za vydělané peníze nalezl uspokojení, a to nejen v kvantitě, ale v sortimentu, o který má zájem. A v tom je problém. Tam směřuje předložený dotaz. K otázce zabezpečení trhu zbožím průmyslového charakteru dlouhodobé spotřeby.

Několik čísel: Jestliže se podíváme na dodávky do tržních fondů pro rok 1975 ve srovnání s rokem 1974, a vezmeme jen některé položky (nemohu zde pochopitelně jmenovat 20 nebo 30 položek), které jsou nejvíce nedostatkové nebo kde není poptávka uspokojena nabídkou, vypadá to takto: automatických praček v roce 1974 jsme prodali 86 000 kusů, v roce 1975 je zajištěno, že bude dodáno do obchodu 105 000 kusů, to znamená zvýšení o 21 %. Nábytku jsme prodali v roce 1974 za 5925 mil. Kčs, v roce 1975 je zajištěno za 7035 mil. Kčs, to znamená zvýšení o 19 %. Koberců jsme prodali 5,462 mil. m², v roce 1975 je nabízeno 6,525 mil. m², tedy zvýšení o 20 %. Osobní automobily - prodali jsme v roce 1974 150 tis. osobních automobilů, v roce 1975 je na trhu celkem zajištěno 172 tis. automobilů. Mohli bychom tak pokračovat.

Jestliže vezmeme tyto a další položky, jde o výrazné zvýšení. Na druhé straně ovšem musíme konstatovat, že v řadě těchto a jiných položek, které jsem z důvodů času nejmenoval, nedochází k vyrovnání poptávky s nabídkou. Stojí otázka: proč to nedokážeme?

Vlastní výroba se často, u automatických praček je to v kooperaci se zahraničním, zvyšuje tempem, které je abnormální, které je maximálně únosné, něco můžeme řešit zvýšením dovozu. Ovšem z důvodů celkové platební a obchodní bilance není možné řešit vše. Celkový dovoz zboží pro vnitřní trh zvyšujeme proti 23 mld Kčs v roce 1974 na více než 25 mld Kčs v roce 1975, tedy více než o 12 %. Když k tomu připočteme potíže, o kterých jsme zde mluvili, je neúnosné, abychom tento rozsah dále zvyšovali. Přitom se domníváme, že uspokojíme větší počet zájemců, ale neuspokojíme zájemce vůbec v některých nedostatkových sortimentech.

V dlouhodobějším trendu, počítáme-li rok 1976 nebo někde i rok 1977, dojdeme u některých nedostatkových sortimentů, včetně elektroinstalačního materiálu atd., podle našeho současného stavu prací k vyrovnání nabídky a poptávky. Je třeba ovšem říci, že tento problém stojí před námi. Nemůžeme slibovat vzdušné zámky, nemůžeme jako vláda říci, že jsme s to v roce 1975 plně vyrovnat nabídku a poptávku, jsme s to však slíbit a zajistit důstojné trendy, které nám ovšem tu proporciálnost trhu hned nevyrovnají.

Souvisí to s dvěma otázkami. Především s integrací výroby spotřebního zboží v rámci socialistického společenství, která právě v těchto sortimentech je velice nedostatečná a která bude delší dobu trvat, poněvadž to vyžaduje společné investování a určitou dobu, než se takové projekty zkoordinují a uskuteční. Na druhé straně to souvisí se známými nedostatky, které máme ve vlastní ekonomice, musíme realizovat inovace, výsledky vědy a techniky rychleji než dosud.