Přítomni: 195 poslanců Sněmovny lidu

75 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice

73 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice

Omluveni poslanci:

- Sněmovny lidu

K. Neubert, M. Ridziková, J. Šimek

- Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice

N. Lefflerová

Předseda FS A. Indra: Vážené Federální shromáždění, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, zahajuji společnou schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění Československé socialistické republiky.

Jménem všech poslanců vítám členy ústředního výboru Komunistické strany Československa, jeho předsednictva a sekretariátu, členy ústředního výboru Národní fronty Československé socialistické republiky, členy předsednictev České a Slovenské národní rady, členy federální i obou národních vlád a vedoucí ústředních úřadů.

Vítám i delegace politických a společenských organizací, delegace všech krajů naší vlasti, Československé lidové armády, Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí.

Jsme rádi, že při dnešní významné příležitosti jsou mezi námi i naši lucemburští přátelé, v čele s předsedou lucemburské poslanecké komory panem Wehenklem.

Našimi milými hosty jsou i představitelé zastupitelských úřadů, církevní hodnostáři, českoslovenští a zahraniční novináři.

Soudružky a soudruzi, včera schválily obě sněmovny novelizaci článku 64 ústavního zákona o československé federaci. Současně jsme vyslechli zprávu o tom, že zdravotní stav nedovoluje prezidentu republiky soudruhovi Ludvíku Svobodovi už více než rok vykonávat funkci hlavy státu. Proto podle ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění svolalo předsednictvo Federálního shromáždění společnou schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů k volbě prezidenta Československé socialistické republiky.

V této chvíli pokládají všichni poslanci za svoji prvořadou povinnost upřímně poděkovat soudruhu Ludvíku Svobodovi. Stejně jako všichni občané naší země vážíme si nesmírně i my, poslanci, jeho velkého celoživotního díla. Soudruh Ludvík Svoboda nebyl nikdy pouhým divákem života, jeho těsné spojení s pracujícími předurčovalo jeho činy, na osudových křižovatkách dějin volil vždy správný směr. Své osobní zájmy i zájmy svých nejbližších podřizoval soudruh Svoboda úsilí o štěstí svého lidu, boji za naši národní svobodu a státní nezávislost. Zvláště záslužná byla jeho účast v boji proti nacistickým okupantům. Československé vojenské jednotky, organizované v Sovětském Svazu pod vedením soudruha Svobody, se staly symbolem našeho národně osvobozeneckého zápasu i výrazem tužby našeho lidu po spravedlivém uspořádání poválečných poměrů v osvobozené vlasti. V únoru 1948, v rozhodujícím třídním střetu s reakcí, se soudruh Ludvík Svoboda bez výhrad postavil do služeb lidu, podpořil pokrokové síly v čele s Komunistickou stranou Československa, stál věrně po boku Klementa Gottwalda.

Věrnost svému lidu osvědčil soudruh Ludvík Svoboda i poté, když před sedmi lety stanul po zásluze v čele československého státu. V úsilí o upevnění socialismu a prohloubení přátelství se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy podporoval nové vedení Komunistické strany Československa, byl věrným druhem soudruha Gustáva Husáka a jeho spolupracovníků, podílel se na uskutečňování závěrů XIV. sjezdu.

Soudruh Ludvík Svoboda je pro nás celým svým příkladem čestného člověka, statečného vlastence a věrného přítele Sovětského svazu. Jako voják, občan, komunista i prezident republiky se výrazně podílel na utváření osudů našeho lidu; proto zůstane soudruh Ludvík Svoboda navždy zapsán zlatým písmem v novodobých dějinách československého lidu. (Potlesk.)

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, volba prezidenta republiky patří mezi nejvýznamnější práva a nejdůležitější povinnosti Federálního shromáždění. Poslanci obou sněmoven, volení zástupci lidu, rozhodují jménem svých voličů o tom, kdo bude pro příštích pět let postaven do čela státu.

Každý z nás si jistě uvědomuje vážnost této chvíle i svoji osobní odpovědnost. Vždyť ústavní zákon o československé federaci určuje prezidentu republiky velké pravomoci ve vnitřním životě země i v mezinárodních vztazích. Prezident je i symbolem jednoty československé federace je symbolem naší národní svobody a nezávislosti naší republiky.

Ústřední výbor Komunistické strany Československa i ústřední výbor Národní fronty Československé socialistické republiky navrhly za kandidáta na úřad prezidenta republiky soudruha Gustáva Husáka. (Potlesk.) Budeme tedy volit člověka, který svým dosavadním životem, politickými i lidskými vlastnostmi plně odpovídá náročným požadavkům, spojeným s výkonem tohoto vysokého a u nás tradičně ctěného úřadu.

Nedávno hodnotil náš lid výsledky své třicetileté svobodné práce, posuzovali jsme plody naší socialistické vnitřní i zahraniční politiky. Znovu jsme měli příležitost uvědomit si, jak úspěšná je politika Komunistické strany Československa a Národní fronty, jakým rozvojem prošly hospodářství, společenský život, věda i kultura, jak výrazně vzrostla mezinárodní vážnost Československa.

Na tvorbě a uskutečňování tohoto dobrého socialistického díla má významný podíl i soudruh Gustáv Husák. Jako syn svého lidu našel už v mládí cestu do komunistické strany, byl předním organizátorem slavného Slovenského národního povstání a jedním z nejvýznamnějších tvůrců našeho poválečného života. Osvědčil své charakterové vlastnosti a nezlomnou věrnost komunistickým idejím i v období těžkých osobních zkoušek. Jeho osobní vlastnosti a schopnosti se projevily v zápase proti nejrůznějším reformátorům a odpůrcům socialismu, v úsilí o obnovení socialistických hodnot v životě naší společnosti, v přípravě XIV. sjezdu Komunistické strany Československa a v organizování realizace jeho závěrů. Všichni známe soudruha Husáka jako vyspělého marxistu-leninovce, jako oddaného stoupence zásad proletářského internacionalismu, jako věrného přítele Sovětského svazu a ostatních zemí socialistického společenství. Jsme přesvědčeni, že soudruh Gustáv Husák bude důstojným nástupcem Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého a Ludvíka Svobody.

Ujišťujeme občany naší vlasti i své zahraniční přátele, že naše dnešní volba bude manifestačním projevem důvěry ke kandidátovi, kterého navrhují ústřední výbor Komunistické strany Československa a ústřední výbor Národní fronty Československé socialistické republiky. Vyjádříme tím jednotu naší socialistické společnosti, vedené Komunistickou stranou Československa, vyjádříme tím vůli našeho lidu. (Potlesk.)

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, pro dnešní společnou schůzi sněmoven navrhlo předsednictvo Federálního shromáždění tento pořad:

1. Volba prezidenta Československé socialistické republiky

2. Slib prezidenta Československé socialistické republiky.

Má někdo z poslanců k navrhovanému programu doplňující návrhy nebo připomínky? (Nikdo.) Není tomu tak.

Konstatuji, že podle účasti jsou obě sněmovny v souladu s čl. 40 ústavního zákona o československé federaci schopny se usnášet.

Prosím, aby nejdříve hlasovali poslanci Sněmovny lidu.

Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s návrhem pořadu společné schůze obou sněmoven? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

Sněmovna lidu schválila návrh pořadu jednomyslně.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí s navrženým programem společné schůze obou sněmoven? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

I Sněmovna národů schválila návrh jednomyslně.

Konstatuji, že obě sněmovny se jednomyslně usnesly na pořadu dnešní společné schůze.

Prvním bodem dnešního jednání je

Volba prezidenta Československé socialistické republiky

Prosím člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa, předsedu federální vlády, poslance Sněmovny lidu soudruha Lubomíra Štrougala, aby předložil návrh na volbu prezidenta Československé socialistické republiky.

Předseda vlády ČSSR dr. L. Štrougal: Vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Ústřední výbor Komunistické strany Československa a ústřední výbor Národní fronty Československé socialistické republiky projednaly mimořádnou situaci, která vznikla v důsledku vážného a dlouhodobého onemocnění prezidenta republiky armádního generála soudruha Ludvíka Svobody a která znemožňuje, aby nadále vykonával úřad hlavy státu.

Hluboce litujeme spolu se vším československým lidem, že z aktivní a činorodé práci odchází politik a státník, který má čestné a trvalé místo v moderních dějinách našich národů. Jeho celoživotní dílo, jímž důstojně navazoval na novou tradici této funkce, tak výrazně spjaté s prvními dělnickými prezidenty, s nezapomenutelnými soudruhy Klementem Gottwaldem a Antonínem Zápotockým, bylo již nejednou vysoce oceněno.

Novodobá historie našeho státu je neodlučitelně spojena se jménem soudruha Ludvíka Svobody, s jeho hrdinstvím, s jeho pevným postojem ve chvílích pro naše národy nejobtížnějších. Celým jeho životem prostupuje upřímné vlastenectví, které ho po okupaci Československé republiky nacisty neomylně vedlo do Sovětského svazu. Soudruh Svoboda nešel do Sovětského svazu náhodou. Hluboce pochopil tužby pracujícího lidu, který zrazen západními spojenci hledal oporu a ochranu v první zemi socialismu.

Vlastenectví soudruha Svobody, charakterizované tak skvěle jeho cestou v čele bojovníků za naše osvobození z Buzuluku, od Sokolova přes Kyjev a Duklu až do Prahy se stalo strhujícím příkladem, inspirací a povzbuzením celému našemu domácímu i zahraničnímu odboji proti nacistické zvůli a hrůzovládě. A tehdy se dále prohlubuje i láska soudruha Svobody k sovětským lidem a k Sovětskému svazu. Toto přátelství, utužené ve společném boji, se stalo nedílnou součástí jeho myšlení, bylo navždy obsaženo v každém jeho činu.

Nelze nevzpomenout i organického sepětí osobnosti soudruha Ludvíka Svobody s lidem. Tento rys své povahy prokázal tak jednoznačně v roce 1948. v dalším rozhodujícím okamžiku pro vývoj naší vlasti k socialismu. Ve významné funkci ministra národní obrany se postavil na stranu lidu a přispěl tak k jeho vítězství nad reakcí.

V padesátých letech stál soudruh Svoboda v ústraní, ale neodpočíval. Pracoval jako poslanec Národního shromáždění, čelný člen Svazu československo-sovětského přátelství a Svazu protifašistických bojovníků. Ve všech těchto funkcích se věnoval především mládeži, která mu jeho lásku a obětavost vracela svou příchylností a hlubokou úctou. Již tehdy všechno, co soudruh Svoboda pro svou vlast, pro svůj národ, pro přátelství k sovětským lidem, pro věc socialismu vykonal, vrchovatě naplňovalo život jednoho člověka. A přesto soudruh Svoboda tak, jak již nejednou v minulosti, znovu v krizových měsících roku 1968 je hotov vzít na sebe břemeno nejvyšší státní funkce, úřad prezidentský.

Naše společnost procházela tehdy těžkými zápasy. Soudruh Ludvík Svoboda v této složité situaci stál věrně na pozicích socialismu, na pozicích přátelství k Sovětskému svazu. Jeho moudrost, pevnost a jeho autorita byly velikou oporou těm, kteří usilovali o překonání krizového vývoje v naší zemi a o plné obnovení bratrských vztahů k Sovětskému svazu i ostatním zemím socialistického společenství.

Soudruh Svoboda má velké zásluhy i na tom, čeho jsme od dubnového pléna roku 1969 dosáhli. Jako člen předsednictva ústředního výboru strany, prezident republiky a nejbližší spolupracovník soudruha Gustáva Husáka, účastnil se práce nového vedení strany, příprav XIV. sjezdu a usiloval ve vysoké stranické a státní funkci o důsledné uskutečňování jeho závěrů.

Velikost osobnosti soudruha Ludvíka Svobody, jeho hrdinského života, pevnost a čistota jeho charakteru, jeho státnická moudrost, uznání a vřelé přátelství, které je mu prokazováno ve světě, láska kterou požívá u sovětského lidu, to vše se stalo i zdrojem hrdosti našich občanů na svého prezidenta, úcty a lásky k němu.

Každé jeho slovo pronesené ve dnech temné nejistoty krizových let i ve dnech úspěšného bilancování všeho, co jsme od té doby vykonali, bylo vždy chápáno v širokých masách českého a slovenského lidu jako slovo moudrého a zralého člověka. Osobnost prezidenta Ludvíka Svobody se stala jednotící silou v soužití obou našich národů, při budování úspěšně se rozvíjejícího Československa, pevného článku socialistického společenství.

Všechen náš lid, Češi, Slováci i příslušníci ostatních národností, dělníci, rolníci, inteligence i mládež jednomyslně po dvakrát vyjádřili své přání a vůli, aby soudruh Ludvík Svoboda stál v čele našeho státu. Jeho veliké celoživotní dílo bylo oceněno mnoha nejvyššími československými, sovětskými a jinými zahraničními poctami a vyznamenáními. Armádní generál soudruh Ludvík Svoboda je nositelem dvou čestných titulů hrdiny Československé socialistické republiky, byl mu udělen titul hrdiny Sovětského svazu, obdržel dva Leninovy řády a další vysoké řády a vyznamenání.

K naší velké lítosti přestává nyní vykonávat úřad hlavy státu. Zůstává však i nadále mezi námi, obklopen všestrannou péčí a láskou našeho lidu. Jeho práce a dílo nebudou nikdy zapomenuty a jeho jméno a osobnost zakotvily natrvalo v paměti našeho lidu, v historii této země a jejích národů.

Ústřední výbor Komunistické strany Československa a federální vláda doporučují, aby soudruhovi Ludvíku Svobodovi v ocenění jeho velikých zásluh o naši vlast a její socialistický rozvoj, za upevňování československo-sovětského přátelství a jednoty zemí socialistického společenství, byl udělen třetí čestný titul hrdina Československé socialistické republiky. (Potlesk.)

Dále doporučují, aby jménem armádního generála Ludvíka Svobody byla nazvána významná náměstí či ulice v hlavních městech Praze a Bratislavě a aby je též nesly Ružombersko-fatranský svazek Československé lidové armády a Vysoká vojenská škola pozemních vojsk ve Vyškově.

Uskutečněním těchto návrhů bude po zásluze oceněn velký a nezapomenutelný podíl soudruha Ludvíka Svobody v zápase o náš socialistický dnešek.