Pri tomto hodnotení bezpochyby ešte presvedčivejšie vystupuje do popredia skutočnosť, že tieto výsledky sme mohli dosiahnuť len vďaka každodennej starostlivosti a pozornosti našej strany, jej vedenia, vďaka principiálnosti, rozhodnosti a dôslednosti pri plnení zahraničnopolitickej línie XIV. zjazdu KSČ.

Vláda republiky si je plne vedomá toho, že ďalší vývoj medzinárodných vzťahov na nás kladie rastúce nároky. Tento vývoj bude vyžadovať nielen vysokú aktivitu a iniciatívu na samotnom poli medzinárodnej politiky a všestranné využívanie a zdokonaľovanie všetkých jej nástrojov, ale predovšetkým ďalšie politické a ekonomické upevnenie našej socialistickej spoločnosti.

Úsilie našej zahraničnej politiky bude aj naďalej zamerané na vytváranie priaznivých vonkajších podmienok pre budovanie vyspelej socialistickej spoločnosti, na neustále posilňovanie jednoty socialistického spoločenstva, na podporu politiky zachovania mieru, na znižovanie napätia a rozvoj medzinárodného porozumenia a spolupráce.

Dovoľte mi, súdružky a súdruhovia, aby som vás z tejto významnej tribúny ubezpečil, že československá zahraničná politika je plne pripravená splniť všetky veľké úlohy, ktoré pred ňu vytýči nadchádzajúci XV. zjazd našej strany. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk).

Předseda FS A. Indra: Děkuji ministru zahraničních věcí s. Chňoupkovi za jeho výklad.

Soudružky a soudruzi, doporučuji vám zvolit šestičlennou komisi poslanců, která by posoudila vaše stanoviska vyslovená v jednání jednotlivých výborů i v dnešní rozpravě a připravila návrh závěrečného usnesení.

Zahraniční výbory doporučují toto složení komise poslanců: ze Sněmovny lidu poslanci Exner, Fučíková a Manca, ze Sněmovny národů poslanci Auersperg, Kožík a Helena Čermáková.

Jsou k navrhovanému složení nějaké připomínky nebo doplňující návrhy? (Nebyly.) Není tomu tak.

V této chvíli je v zasedací síni přítomno 174 poslanců Sněmovny lidu, 66 poslanců Sněmovny národů zvolených v České a 68 poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou tedy usnášení schopné.

Prosím poslance Sněmovny národů, aby se vyjádřili, zda souhlasí se složením návrhové komise. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu. Kdo z nich souhlasí s navrhovaným složením? (Hlasuje se.) Děkuji vám.

Kdo je proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Komise poslanců k přípravě návrhu usnesení byla zvolena.

Soudružky a soudruzi, zahajuji rozpravu, do které se zatím písemně přihlásili poslanci: Josef Plojhar, Bedřich Kačírek, Zdeněk Pšenička, Ján Riško, Ján Marko, Otakar Svěrčina, Richard Nejezchleb, Oľga Vacková, Tomáš Trávníček, Pavel Auersperg, Ján Bandžák, František Exner, Václav Králíček a Margita Adamová.

Uděluji slovo poslanci Plojharovi, připraví se poslanec Kačírek.

Poslanec SL ThDr. J. Plojhar: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté! Soudruh ministr Chňoupek zdůraznil, že československá zahraniční politika "neúnavně ruku v ruce s dalšími zeměmi socialistického společenství, usiluje o vytvoření co nejlepších mezinárodních podmínek pro úspěšné budování vyspělé socialistické společnosti v naší vlasti".

Před několika dny jsme spolu s celým pokrokovým lidstvem oslavili výročí Velké říjnové socialistické revoluce a vstoupili jsme do už tradičního Měsíce československo-sovětského přátelství. S našimi sovětskými přáteli nás však nespojuji jen vzpomínky na slavné a historicky významné události minulosti, ale především stále se prohlubující spolupráce na řešení aktuálních problémů naší současnosti.

Se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi nás spojuje především zájem na vytvoření příhodných podmínek pro mírové budování našich zemí a pro klidný a spokojený život jejich obyvatelstva. Proto usilujeme, aby se ve světovém měřítku prosadily principy mírového soužití zemí s odlišným společenským systémem, aby se sporné otázky řešily ne na bojištích, ale jednáním, a aby se rozvíjela vzájemně prospěšná spolupráce mezi státy.

V zápase za prosazení těchto ušlechtilých zásad se už podařilo dosáhnout mnoha cenných úspěchů. V posledních letech se nesporně prosadila výrazná tendence ke zmírňování napětí ve světě.

Sovětský svaz a Spojené státy, dvě největší mocnosti současného světa, uzavřely řadu důležitých smluv, směřujících k odvrácení nebezpečných konfliktů.

Ve Vietnamu umlkly zbraně a po dlouholeté válce úspěšně skončil boj vietnamského lidu za národní nezávislost, svobodu a socialismus.

Ve Vídni probíhá jednání o omezení stavu ozbrojených sil a výzbroje ve střední Evropě. Dodejme, že jednání je velmi nesnadné, protože kapitalistické země se místo symetrického snížení stavů snaží prosadit asymetrické omezení, a to jednostranně ve svůj vlastní prospěch.

V Helsinkách byla podepsáním závěrečného dokumentu uzavřena Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Co je v pozadí těchto změn v mezinárodním ovzduší? Jejich hybnou silou je cílevědomá a soustavná mírová zahraniční politika Sovětského svazu a dalších socialistických zemí, politika, která neúnavně bojuje za mírové soužití ve světě a za vytvoření takových vztahů mezi státy, které by vyloučily použití síly nebo hrozby silou a které by nynějšímu uvolnění v mezinárodních vztazích zajistily nezvratný charakter.

Naše republika jako pevná součást světového socialistického společenství podporovala a podporuje tuto mírovou ofenzívu. V souladu s vůlí a přesvědčením všech našich poctivých občanů přispíváme k zabezpečení jednotné a koordinované zahraniční politiky socialistického společenství, neboť soudíme, že právě společný přístup a postoj socialistických zemí k světovým problémům je jednou z rozhodujících opor dosažených úspěchů a zdrojem rostoucí mezinárodní autority socialistického společenství.

Jednota socialistických zemí a totožnost jejich zájmu a cílů je vyjádřena spojeneckými svazky v rámci Varšavské smlouvy, prohlubující se hospodářskou spoluprací členských zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci i rozmanitými dvoustrannými nebo mnohostrannými smlouvami, dohodami a vůbec prací vzájemně prospěšné součinnosti. Domníváme se, že bude k prospěchu celého socialistického společenství, jestliže najdeme další cesty, jak dosavadní spolupráci prohlubovat a zdokonalovat. To platí i o spolupráci na úseku zahraničně politického působení socialistických zemí.

Takové prohloubení součinosti je o to potřebnější, že ve světě i dnes existují a působí síly, jimž dnešní tendence ke zmírňování mezinárodního napětí nevyhovují. Militaristické a krajně pravicové síly hledají způsoby, jak do soukolí mezinárodních vztahů nasypat písek. Rozvíjejí pomlouvačné kampaně proti socialistcikému společenství, organizují různé provokace, prosazují stupňování zbrojení a zvyšování nákladů na armády. Připomeňme např., že když se holandská vláda rozhodla snížit vojenský rozpočet, stala se terčem kritiky ze strany některých severoatlantických spojenců.

I když se soustavným úsilím mírové politiky socialistických zemí a vlivem veřejného mínění ve světě podařilo stoupence studené války a politiky z pozice síly zatlačit do defenzívy, i když tyto politické kruhy dnes neurčují směr vývoje, nelze v žádném případě složit ruce do klína.

Je třeba stát na stráži dosažených výsledků a proces uvolňování mezinárodního napětí dále prohlubovat a posilovat. Tato snaha však rozhodně neznamená, že bychom byli ochotni přistoupit na ideologický smír. Rozhodně odmítáme pokusy zneužít takzvaného třetího kola helsinských rozhovorů jako zástěny pro ideologickou diverzi v socialistických zemích.

Zahraniční politika socialistického společenství tedy stojí před mnoha složitými a náročnými úkoly. A právě tento fakt vyžaduje, aby působila jednotně a koordinovaně. V tom je záruka jejich dalších úspěchů.

Náš lid podporuje zahraniční politiku Komunistické strany Československa a vlády. Vyjadřuje to nejen svými stanovisky, ale zejména svou obětavou prací na díle socialistické výstavby. Protože i dnes platí, že věc světového míru je tak silná, jak silní jsou její obhájci.

Konečným cílem všeho našeho snažení je vítězství socialismu a komunismu ve světě. Cesta k tomuto cíli není snadná a bez problémů. Pokrokové lidstvo ji však zdolá, i když ji nebudou vroubit jen úspěchy, ale i retardační události, jak je představuje třeba oživení pravicových živlů ve Španělsku, anebo i některé rysy vývoje na Středním východě. Naše marxisticko-leninské přesvědčení nás však opravňuje k závěru, že dějinný pokrok, který uvedla do pohybu Velká říjnová socialistická revoluce, nelze zastavit a že vyústí v konečné vítězství socialismu a komunismu na naší planetě a tím i ve vítězství míru a šťastného života všeho lidstva.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Plojharovi. Před polední přestávkou promluví ještě poslanec Kačírek.

Poslanec SN B. Kačírek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, když hodnotíme realizaci zahraničně politické linie XIV. sjezdu KSČ, který tvoří nedílnou součást mírového úsilí celého socialistického společenství, koncentrují se její vysoce pozitivní výsledky především ve skutečnosti, že i za našeho účinného přispění byly vytvořeny předpoklady k nastolení kvalitativně nových vztahů mezi státy našeho kontinentu, jejichž zásadní aspekty zakotvuje závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Často se zdůrazňuje, že dokumenty podepsané v Helsinkách nejvyššími představiteli evropských států, Spojených států amerických a Kanady, nesou pečeť výjimečnosti v celé dosavadní historii mezinárodních vztahů. Toto hodnocení plně vystihuje mnohostranný dosah podmínek, jež konference vytvořila pro upevnění a další rozvinutí procesu zmírnění mezinárodního napětí. Musíme mít totiž stále na zřeteli, že na konferenci nešlo o souhrn obecných ujednání o mírovém soužití, ale o konkrétní dohody, podmiňující mírové soužití států s různým společenským zřízením, s rozdílnými společenskými systémy a ideologií, a řekněme přímo - i když to není právě diplomatická terminologie - mezi státy reprezentujícími vládu dělnické třídy, společnosti reálného socialismu a státy, kde vládnou buržoazie a monopoly. Helsínské dohody nejen tyto rozdíly v ideologii i společenských soustavách v ničem nezastírají, ale naopak, všestranně berou v úvahu problémy plynoucí ze současné reality světa, které bude třeba ještě vyřešit, aby se mezinárodní uvolnění stalo nejen trvalým a nezvratným "stále životaschopnějším a obsáhlejším, univerzálním svým rozsahem", jak se zdůrazňuje v úvodní části závěrečného aktu. O to je však vítězství neúnavné, aktivní mírové zahraniční politiky Sovětského svazu a celého socialistického společenství, k němuž přispělo svým podílem také socialistické Československo, významnější, proto je svým dějinným dosahem tak mimořádné.

Rozhodující a dlouhodobě působící faktor procesu zmírňování a upevňování mírové spolupráce států s rozdílným společenským zřízením spatřujeme v tom, že konference v Helsinkách stvrdila takové normy vztahů mezi státy, které vycházejí z respektování jejich svrchovaných práv, vylučují hrozbu násilím a válkou, jež by při současném nahromadění jaderných zbraní znamenala totální zničení evropské i světové civilizace, že stanovila trvale platné principy, jejichž dodržování umožní dosáhnout mezi evropskými státy nové úrovně spolupráce v zájmu míru, bezpečnosti a blaha národů.

Prvořadý význam deseti základních principů vyjadřujících klíčové podmínky zajištění míru a bezpečnosti v Evropě potvrzují nejen naše historické zkušenosti, ale i zkušenosti dalších evropských národů, které se staly nejednou v minulosti obětí agresí a válek. Podíváme-li se zpátky na vývoj vztahů mezi evropskými státy jen v posledních třiceti letech - po skončení druhé světové války, byli jsme svědky toho, že nejednou docházelo k situacím na pokraji nového ozbrojeného konfliktu právě proto, že socialistickým zemím byla upírána svrchovaná práva svobodně si volit a rozvíjet svůj politický, sociální, hospodářský a kulturní systém, že byly vedeny útoky proti neporušitelnosti hranic vzniklých po druhé světové válce a v poválečném vývoji, že místo normalizace vztahů byly národům vnucovány metody a praktiky studené války.

Teprve zásluhou Sovětského svazu a dalších socialistických zemí i československé zahraniční politiky, se podařilo proti tvrdošíjnému odporu nepřátel uvolnění mezinárodního napětí, ale s rostoucí podporou všeho pokrokového lidstva a nakonec i s porozuměním realisticky uvažujících představitelů vládnoucích kruhů kapitalistických zemí, krok za krokem, a nejprve v dílčích dohodách, prosadit takové pojetí vztahů mezi státy, které zajišťují bezpečnost každého z nich i dobré sousedské vztahy, a které vyjadřují v rámci mírového soužití států s různým společenským zřízením ochotu k vzájemné spolupráci. Toto dlouhodobé, neúnavné i složité úsilí dostatečně ověřilo na dvoustranné základně životnost a sílu základních principů mírových vztahů mezi státy různých společenských soustav. Právem se proto stalo východiskem i pro formulaci podmínek a norem mnohostranných vztahů mezi evropskými státy, jak je obsahuje nejpodstatnější část závěrečného aktu helsinské konference - kapitola o bezpečnosti v Evropě.

Jestliže především na tuto část dohod podepsaných na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě se soustřeďuje náš zájem, vedou nás k tomu četné zkušenosti, které prokazují, že jinak není možné mezi státy s různým společenským zřízením rozvíjet všestrannou, vzájemně prospěšnou a rovnoprávnou spolupráci, nejen v politické, ale ani v hospodářské, vědecké, kulturní, či kterékoli jiné oblasti. Copak lze přistupovat ke spolupráci tohoto druhu z pozic respektování svrchovaných zájmů, bez jakékoli formy diskriminace motivované rozdílností společenských systémů, na základě vzájemné výhodnosti, když nejsou ujasněny a uznávány principiální politické zásady a dodržovány patřičné normy ve vztazích zúčastněných států?

Jsme přesvědčeni, že plné uznání principů mírového soužití bezpečnosti a spolupráce evropských národů otevírá mnohem nadějnější perspektivy také intenzívnějšímu společnému úsilí na poli hospodářství, vědeckotechnické spolupráce, výrobní kooperace i zlepšování životního prostředí. Na řešení těchto problémů, které úzce souvisejí s hospodářským a společenským pokrokem jsou přece zainteresovány milióny pracujících především v kapitalistických zemích, na něž veškerou tíhou dopadají důsledky nezadržitelné inflace, poklesu výroby a rostoucí nezaměstnanosti. Nezapomínejme, že jen za současnými čísly, která charakterizují dosud ještě skromný rozsah hospodářské spolupráce kapitalistických a socialistických zemí, stojí v jednotlivých zemích západní Evropy osudy statisíců dělnických rodin i ostatních pracujících. Ale také naši pracující, jejichž životní i sociální jistoty jsou plně zabezpečeny před krizovými otřesy, plně sdílí názor, jak zdůraznil v Helsinkách generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky soudruh Gustáv Husák, "že všestranný rozvoj takovéto spolupráce je dosud zdaleka nevyčerpatelným zdrojem nových možností ekonomického rozvoje".

Stejnými hledisky, která se opírají o důsledné uskutečňování závěrečného aktu jako celku, se neochvějně řídí i naše stanovisko k uskutečňování spolupráce v humánních a jiných oblastech, kde dohodnuté zásady nejpřesvědčivěji vyjadřují potvrzení i uznání rozdílů ve společenských systémech i rozdílů ideologií zúčastněných států.