ČSSR ako socialistický štát, v ktorom sa dosiahol vysoký stupeň realizácie a zabezpečenia ľudských práv, vo svojej zahraničnej politike systematicky prispieva k tomu, aby činnosť OSN, dokumenty ňou pripravené i činnosť odborných organizácií a ich dokumentov, týkajúcich sa ľudských práv, zodpovedali zásadám vyjadreným v Charte OSN.

Ochrana a zabezpečenie ľudských práv sa v poslednom čase dostali do popredia záujmu svetovej verejnosti. Stalo sa tak predovšetkým v dôsledku rozhorčenia, ktoré vyvolali zločiny, ktorých sa dopustili kolonialistické a rasistické režimy voči národom bojujúcim za svoju nezávislosť a najmä v dôsledku mohutnej vlny odporu, ktorú vyvolali barbarské zločiny chilskej vojenskej junty.

Kým pokroková verejnosť podporuje boj chilského ľudu za základné ľudské práva a proti krvavému teroru fašistickej junty, takisto ako aj boj za nezávislosť národov žijúcich pod područím koloniálnych a rasistických režimov, určité kruhy na západe sa snažia zneužiť ušľachtilé myšlienky ochrany ľudských práv k útokom proti socialistickým krajinám a k zasahovaniu do ich vnútorných záležitostí. Mimoriadne intenzívne sa táto aktivita samozvaných "ochráncov ľudských práv prejavila v súvislosti s rokovaním Konferencie o európskej bezpečnosti a spolupráci. Ale aké sú skutočné dôvody tejto takzvanej "pozornosti" a "úprimných obáv" o zabezpečenie ľudských práv v socialistických krajinách? Nemajú iný dôvod, než aby odpútali pozornosť medzinárodnej verejnosti od krvavého teroru v Chile, od zločinov rasistov a kolonialistov a v neposlednom rade i od nedostatkov v zabezpečení ľudských práv v týchto západných krajinách, ktoré vystupujú najmä teraz, v období, keď v kapitalistických štátoch prebieha najväčšia hospodárska kríza v povojnovom období, ktorá prináša nezamestnanosť a sociálnu neistotu širokým vrstvám pracujúceho ľudu.

Prejavy rasizmu, rasovej diskriminácie a neonacistických ideológií v niektorých častiach kapitalistického sveta, rovnako ako diskriminácia žien, viedli k tomu, že v OSN i v jej odborných organizáciách, ako je Medzinárodná organizácia práce i UNESCO, boli prijaté dokumenty, zaoberajúce sa osobitne zákazom rasovej diskriminácie a diskriminácie žien. Ide najmä o Deklaráciu o odstránení všetkých foriem rasovej diskriminácie z roku 1963, Dohovor rovnakého znenia z roku 1965 a Dohovor o odstránení diskriminácie v zamestnaní a povolaní, prijatý v Medzinárodnej organizácii práce v roku 1958. Pokiaľ ide o diskrimináciu žien, mohla by som citovať niekoľko dohovorov, týkajúcich sa postavenia ženy, prijatých v Organizácii spojených národov, ako napríklad Dohovor č. 102 o rovnakej odmene za práce rovnakej hodnoty z roku 1951, prijatý v Medzinárodnej organizácii práce, a Deklaráciu a odstránení diskriminácie žien zo 7. novembra 1967. Československá socialistická republika sa aktívne zúčastnila príprav všetkých uvedených dokumentov, ktorých zásady v našom právnom poriadku i v praxi boli nielen naplnené, ale ďaleko prekročené, čo sme mohli dokumentovať i na faktoch i v tohoročnom Medzinárodnom roku ženy.

Presvedčivo preto, súdružky a súdruhovia, zazneli a boli prijaté s veľkým ohlasom na Svetovom kongrese v Medzinárodnom roku ženy v Berlíne slová pozdravného posolstva generálneho tajomníka UV KSC a prezidenta republiky súdruha Gustáva Husáka, že "naša socialistická spoločnosť poskytuje ženám veľké vymoženosti. Plne im umožňuje, aby svoje tvorivé schopnosti a energiu dávali v prospech svojho ľudu a zúčastnili sa na politike svojho štátu, na politike mieru, spolunažívania, priateľstva, solidarity a bratstva so všetkými národmi sveta."

Súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, o tejto skutočnosti sa na vlastné oči presvedčili i naši hostia z Afriky, Ázie a z Blízkeho a Stredného východu.

Pred svetovým kongresom v Medzinárodnom roku ženy sa konal na pozvanie ÚV ČSZŽ a Čs. výboru solidarity pre krajiny Afriky a Ázie v Humpolci seminár, ktorého sa zúčastnilo 30 žien z uvedených krajín. Naše priateľky boli nadšené tým, čo v ČSSR videli, čo sa pre pracujúceho človeka u nás urobilo a nazvali nás svojimi šťastnejšími sestrami, pretože my, československé ženy, žijeme takú socialistickú skutočnosť, o ktorej ony len snívajú a o ktorú musia usilovať a za ktorú musia ešte tvrdo bojovať.

Socialistické krajiny, medzi nimi i ČSSR, zohrali dôležitú úlohu v úsilí o rozvoj nového odvetvia medzinárodného práva, známeho ako medzinárodná ochrana ľudských práv, ktoré odráža požiadavku epochy oslobodenia ľudstva od vykorisťovania.

ČSSR spolu s ostatnými socialistickými štátmi usiluje o to, aby uskutočňovanie zásady ochrany ľudských práv sa dialo v súlade s ostatnými základnými zásadami obecného medzinárodného práva v duchu rozširovania medzinárodnej spolupráce a v záujme udržania medzinárodného mieru a bezpečnosti. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk).

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Vackové. Slovo má poslanec Trávníček, připraví se poslanec Auersperg.

Poslanec SN prof. MUDr. T.Trávníček, CSc.: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, s opravdovým zájmem a s pocitem hlubokého uspokojení jsme vyslechli zprávu ministra zahraničních věcí, soudruha ing. Bohuslava Chňoupka. S opravdovým zájmem proto, ze se vývoj mezinárodních vztahů přímo osudově promítá do života každého našeho občana. Příslušníci střední a starší generace prožili v tomto směru mnoho těžkých až tragických, ale i nakonec radostných, optimistických životních zkušeností. S hlubokým uspokojením pak proto, že jsme si ve všech ve zprávě uvedených souvislostech vnitřní a zahraniční politiky KSČ, vlády ČSSR, na jejich výsledcích znovu připomněli, jak se novému vedení strany podařilo vyvést stranu a společnost z hluboké krize a v neoddělitelné souvislosti s tím i Československo z mezinárodní izolace, jak se tento vývoj zrychlil po XIV. sjezdu KSČ, po přijetí programu míru XXIV. sjezdem KSSS.

Všechny občany naší země naplňuje hrdostí, že překonáním krize, obnovou výstavby rozvinuté socialistické společnosti, jak byla schválena XIV. sjezdem KSČ, úspěšnou realizací jeho závěrů, mohli přispět svým čestným dílem tomuto příznivému vývoji. Mnozí naši občané si ani nedovedli představit, jak se svět změní za necelých pět let od vyhlášeni programu míru, od XIV. sjezdu KSC. S hrdostí budou členové slavné Leninovy strany - Komunistické strany Sovětského svazu i Komunistické strany Československa na svých sjezdech konstatovat, že si leninské principy mírového soužití států s různým společenským zřízením zákonitě, a proto nezadržitelně a vítězně razí cestu do života.

Uvědomujeme si, že jednou ze základních příčin tohoto příznivého vývoje je stále rostoucí ekonomická, politická, morální síla SSSR, morálně politická jednota sovětského lidu, jednota a síla zemí socialistického společenství. Známe také dobře síly, které tomuto příznivému vývoji brání, které by jej chtěly zastavit, případně zvrátit.

S mimořádným zájmem a souhlasem přijali naši občané jeden z posledních velkých úspěchů tohoto příznivého vývoje, kterým bylo podepsání závěrečných dokumentů helsinské "Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě vedoucími státníky 33 států Evropy, USA a Kanady.

Plné respektování a uvádění v život 10 principů obsažených v deklaraci o zásadách vztahů mezi státy je naším neochvějným cílem právě tak, jako čestné a odpovědné plnění všech dohod podepsaných v Helsinkách.

Zvláštní pozornost poslanců kulturních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů se přirozeně v této souvislosti soustředila na dohodnutý rozvoj rovnoprávné a vzájemně výhodné spolupráce v oblasti kultury, školství, informací a styků mezi lidmi, tedy na úsek, na který se od počátku jednání v Helsinkách a pak v Ženevě v tzv. třetím koši soustřeďovala pozornost nepřátelské propagandy, sil, které nepřejí pozitivnímu vývoji. Tito lidé by se rádi postavili do role soudců vnitřních poměrů u nás, rádi by nás, vycházejíce ze svého pojetí "svobody", svého pojetí "demokracie", s kterým nemůžeme a nebudeme nikdy souhlasit, v budoucnosti obvinili z nedodržování dohod, ačkoliv podle jednomyslně schválených principů suverenity, práva svobodně si volit a rozvíjet vlastní politický, společenský, hospodářský a kulturní systém, a podle principu nevměšování do vnitřních záležitostí k tomu nemají žádné oprávnění. Naopak jsme hluboce přesvědčeni, že jen v zemi budující reálný socialismus se práva na objektivní informovanost, na vzdělání, péči o zdraví, dostupnost kulturních statků a hodnot, výsledků vědy slovně, deklarativně nevyhlašují, ale realizují.

Svědčí o tom fakta. Naše socialistická vlast se může pochlubit jednou z nejlepších soustav vzdělání na světě; síť škol všech stupňů, počet učitelů plně zajišťuje úplnou dostupnost vzdělání. Síť divadel, kin, knihoven, muzeí, galerií, kulturních památek, počet vydávaných novin, časopisů, knih, produkovaných filmů, skutečnost, že prakticky v každé rodině je rozhlas a televize, to vše vytváří podmínky pro vysokou míru informovanosti našich občanů i nejširší všelidový, vpravdě demokratický přístup ke všem opravdovým hodnotám.

V kulturním výboru Sněmovny národů jsme svého času projednávali rozbor, srovnání výměny kulturních statků. Mohu odpovědně prohlásit, že není světového díla literárního, které by nebylo přeloženo do češtiny a slovenštiny, světového díla uměleckého, které by nebylo v naší zemi reprodukováno, světového díla divadelního, filmového, hudebního, které by nebylo v ČSSR uvedeno. Počet překladů, reprodukcí, uvedení vynikajících děl našich autorů je však v kapitalistických státech nesrovnatelně nižší a je spíše výjimkou. Výměna všech uvedených hodnot probíhá úspěšně na základě rovnoprávných, vzájemně výhodných bilaterálních kulturních dohod, které má ČSSR uzavřeny s řadou států, i za pomoci mezinárodních universálních organizací a institucí. Široký proud vzájemné výměny všech kulturních hodnot je pro naši vlast tradiční, je mimořádně široký a bohatý. Tato výměna, jak ji požadují dohody z Helsinek, je pro nás dávno samozřejmností, neumíme si bez ní kulturní život v Československu představit.

Významné a rozsáhlé jsou i kontakty mezi lidmi. Doufám, že světové veřejnosti neunikne skutečnost, kterou ve svém expozé uvedl soudruh ministr: že totiž ročně navštíví naši zemi přes 14 miliónů turistů a že kolem 6 miliónů našich občanů jako turistů vyjíždí každoročně do zemí všech kontinentů. Turistický ruch propočtený na počet obyvatel staví ČSSR na jedno z předních míst na světě. Přepočteme-li počet našich turistů vyjíždějících do jednotlivých kapitalistických zemí na počet našich obyvatel a totéž učiníme u turistů přijíždějících k nám z jednotlivých kapitalistických zemí na počet obyvatel jejich zemí, vyjde toto srovnání výrazně v náš prospěch, tj. jako značně vyšší počet našich turistů vyjíždějících do kapitalistických zemí.

Rozsáhlé a tradiční jsou naše kontakty v oblasti mezinárodních nevládních organizací. Mohu uvést číslo, které je překvapující. K 1. 1. 1975 existuje v 1125 mezinárodních nevládních organizacích našich 464 kolektivních a 2164 individuálních členství. Tento počet stále narůstá. Potěšitelné je, že v řadě z těchto organizaci pracují naši občané v jejich řídících orgánech, redakčních radách apod.

Celková vzestupná tendence československých kulturních, školských, vědeckých a zdravotnických styků může být charakterizována těmito několika čísly: v roce 1971 bylo do socialistických zemí vysláno téměř 27 000 našich občanů, v roce 1975 se očekává dosažení počtu přes 38 000. Do kapitalistických států bylo v roce 1971 vysláno od nás 15 000 občanů a v tomto roce se očekává, že to bude přes 20 000. Do rozvojových zemí to bylo v roce 1971 1300, letos to bude téměř 2500.

Ze socialistických zemí jsme přijali v roce 1971 téměř 21 000, očekává se přes 33 000, z kapitalistických států to bylo v roce 1971 přes 5500 a očekává se jen 4000, z rozvojových zemí to bylo přes 1075 a letos se očekává téměř 2000 návštěv v Československu. Tedy vcelku vyrovnaná bilance vyslání a přijetí do zemí socialistických a rozvíjejících se a výrazně nevyrovnaná bilance se státy kapitalistickými, srovnáme-li počet v roce 1975 námi vyslaných (20 000) a námi přijatých (4000).

Celkem bylo tedy vysláno a přijato po linii nevládních mezinárodních organizací přes 100 000 lidí. 60 000 našich občanů vyjelo za tímto účelem za hranice. Tady bych si dovolil udělat malou poznámku. Vládní komise pro řízení a rozvoj těchto kulturních, školských, zdravotnických a vědeckých styků udělala za několik let ohromný kus práce v zavedení pořádku a plánovitosti do těchto styků. Ale právě z hlediska mimořádně zvýšených nároků po helsinské konferenci, mimořádných nároků vyplývajících ze současné mezinárodně politické situace, je zde otázka dalšího pronikavého zvýšení kvality přípravy všech našich občanů, kteří vyjíždějí po této linii za hranice, jejich ofenzívního nástupu k výkladu politiky KSČ i k výkladu výsledků budování rozvinuté socialistické společnosti v Československu.

Vypočítávat bohaté kontakty naší tělovýchovné a sportovní organizace, Svazarmu, které jsou opět tradiční, není snad zapotřebí. Nechybíme prakticky na žádném evropském a světovém šampionátu, zúčastníme se všech mezinárodních soutěží, rozvíjíme bohaté styky a kontakty mezi jednotlivými kluby, sportovními odvětvími apod. ČSSR se stala uznávaným organizátorem evropských a světových šampionátů, oblíbenou hostitelskou zemí všech jejich účastníků.

Rozsáhlá je rovněž široká a bohatá oblast styků společenských organizací sdružených v Národní frontě, které rozvíjejí rovnoprávné vzájemně výhodné, věci míru a společenského pokroku prospěšné kontakty se svými partnerskými organizacemi po celém světě, ať jde o odbory, organizaci mládeže, žen, družstevní organizace, Svaz protifašistických bojovníků, vědeckotechnickou společnost, Čs. červený kříž, Svaz novinářů a další organizace sdružené v Národní frontě.

Kdo tu tedy může hovořit o malých kontaktech, o omezených mezinárodních stycích, o malé, omezené výměně kulturních a jiných hodnot? Helsinkami pro nás mezinárodní styky a výměna všech kulturních a jiných pozitivních hodnot nezačaly.

Poslanci kulturních výborů v plném souladu s oficiálním stanoviskem strany a vlády a výkladem soudruha ministra Chňoupka rozhodně však zdůrazňují tyto zásady: