Je vidět, že mnohé kapitalistické státy nerespektují zvláštní postavení ženy ve společnosti a mnohde nižší věková hranice pro odchod do důchodu je důvodem pro podstatné snížení důchodu, jako je tomu například ve Francii. V šíři tradic parlamentní demokracie je nižší důchod u žen zajímavě odůvodněn nejen dřívějším odchodem do důchodu, ale také faktem, že ženy žijí déle a že tedy svůj důchod déle pobírají. Vysokou úroveň našeho důchodového zabezpečení podtrhuje i skutečnost, že naše republika je jedním ze tří evropských států, který poskytuje ze zákona stanovených podmínek vdovské důchody vedle pracovního příjmu ženy či vdovy. Všude jinde výplata vdovských důchodů končí, jakmile je vdova ekonomicky činná.

Třetím neméně důležitým ukazatelem je výše důchodu měřená v relaci k výdělku. Z pramenů, ze kterých bylo možné srovnání čerpat, vyplývá, že typické důchody po 35 letech zaměstnání, jako podíl starobního důchodu k průměrné mzdě posledního roku před odchodem do důchodu a také k zákonné věkové hranici jednotlivých států činí: u nás 52 až 55 %, v Rakousku 59 %, ale ve Švédsku 47 %, v NSR 42 %, ve Švýcarsku 37 %, v USA 30 %, v Anglii 29 % a ve Francii dokonce jen 24 %. Tyto srovnávané údaje jsou z let 1971 až 1973.

Právě tento ukazatel se změní přijetím zákona, který projednáváme. V příštích letech nastane u nás další podstatné zlepšení ve prospěch našich občanů.

Přitom nesmíme zapomenout, že vliv inflace ve většině kapitalistických států ohodnocuje každoročně výši důchodců růstem cen životních potřeb. Je pravda, že v takto postižených státech bývá uzákoněno ustanovení o roční valorizaci důchodů v poměru ke zvýšení cen. Toto zvýšení důchodů je však ke zvýšení cen nepřiměřené, poskytuje se zpravidla opožděně, a proto stále k tíži příjemců důchodů za inflací značně pokulhává.

Uvědomíme-li si, že u nás jsou starobní důchody poskytovány v nejvýhodnější věkové hranici proti kapitalistickým státům, vyniká ještě více všestrannost a vysoká úroveň našeho důchodového zabezpečení.

Kdyby totiž v naší Československé socialistické republice žádali pracující o přiznání důchodu ve věkové hranici na Západě zcela obvyklé, to je v 65 letech, pak by výše jejich důchodů měla činit již podle dosud platných předpisů nejméně 72 až 75 % průměrného ročního výdělku a takový důchod by byl daleko vyšší než kdekoliv na světě.

Čtvrtým ukazatelem nám bude porovnání nákladů vynaložených na důchodové zabezpečení v jednotlivých státech. Celkové výdaje na důchody jsou souhrnným ukazatelem důchodového systému. V relaci k hrubému společenskému produktu je tento podíl u nás dosud asi 8,6 %.

Vyšší podíl má Rakousko a NSR, a to 9,5 % a 9,2 %. V těchto státech je tomu tak pro mimořádně vysoké a benevolentně přiznávané důchody státní byrokracie a vysokých důstojníků. Tuto skutečnost z historie poválečné doby dobře známe a víme, že nemá nic společného s péčí kapitalistického státu o většinu pracujících občanů. V dalších státech se podíl výdajů na důchody z hrubého produktu ukazuje takto: v Holandsku 8 %, ve Švédsku 6,1 %, v Anglii 4,9 %, ve Francii 4,8 %, v USA 4,5 %, v Belgii 4,5 %, ve Švýcarsku 4,1 %, v Kanadě 2,6 % a v Japonsku dokonce 0,4 %.

Také tento ukazatel v příštích letech po přijetí dnes projednávaného zákona se v ČSSR zvýší ve prospěch našich občanů a v mezinárodním srovnání tedy ve prospěch naší ČSSR.

Ze srovnání je dobře patrné, že v kapitalistických státech není dosaženo vyváženosti, je-li tam jeden nebo dva ukazatelé na dobré úrovni, pak zpravidla další ukazatelé celkový výsledek podstatně odhodnotí. Můžeme tedy oprávněně říci, že v mezinárodním srovnání se prokazuje, že systém důchodového zabezpečení u nás patří k nejlepším na světě pro svou univerzalitu a vysokou vyváženost všech ukazatelů.

Ještě je nutno připomenout, že u nás náklady důchodového i dalšího sociálního zabezpečení hradí společnost, které přispíváme jen nepatrným podílem v dani ze mzdy. V kapitalistických státech bývá polovina příspěvku na důchodové zabezpečení strhávána pracujícím ze mzdy.

Pokusil jsem se srovnat některé údaje důchodového zabezpečení. Ale musíme vzít v úvahu ještě další péči společnosti o důchodce, tedy další vztahy sociálního zabezpečení.

Naši důchodci se podílejí na další části společenské spotřeby a je jim věnována péče jak národními výbory, tak dalšími institucemi i závody. Máme doplňkovou sociální péči národních výborů, máme domovy důchodců, domy soustředěné pečovatelské péče, máme řadu dalších výhod pro důchodce.

V táboře kapitalistických zemí ani v oblasti této sociální péče nevidíme vyrovnanost. Dovolte mi jednu osobní vzpomínku. Navštívil jsem v roce 1972 s parlamentní delegací vedenou soudruhem Indrou Finsko. Ukázali nám za polárním kruhem u Rovanieni finský vzorný domov důchodců pro osamělé důchodce dříve těžce pracující na těžbě dřeva. Byl to velmi hezký domov dobře zajištěných a jistě i velmi spokojených staříků, jichž tam žilo necelé jedno sto. Škoda jenom, že tato péče byla výjimečná, ukázková, protože jsme byli informováni, že o umístění v tomto domově žádá dalších asi 4000 důchodců, jejichž osamělý život se podobá životu osamělého soba vyloučeného ze stáda. Sebekrásnější péče v této oblasti je nedostatečná, pokud je pro vyvolené a ne pro každého, kdo ji opravdu potřebuje.

Příslušníci naší mladé generace už nevědí, co je to žebrák, co je to organizovaná dobročinnost sbírající almužny ve prospěch ubožáků. Kapitalistický svět většinou nezaviněnou bídu, nouzi, hlad a nezaměstnanost části svých občanů nedovedl odstranit.

U nás, spolu se zdravotními službami tvoří celé sociální zabezpečení součást společenské spotřeby, jejíž vysoký podíl je charakteristickým rysem našeho společenského zřízení, projevem jeho humanismu v činech.

Naplňujeme dnes sociální program XIV. sjezdu KSČ pro pátou pětiletku a můžeme s hrdostí říci, že naše sociální zabezpečení je budováno na leninských principech univerzálnosti, přiměřenosti a demokratičnosti a že je přímým odrazem úspěchů naší společnosti především na ekonomickém poli.

I mezinárodní srovnání tedy plně prokazuje, že naše sociální zabezpečení je velkou vymožeností naší socialistické společnosti před nerovnoměrným, neúplným a mnohde ještě primitivním sociálním zabezpečením četných kapitalistických států. Konstatoval jsem v úvodu, že sociální zabezpečení a zejména důchodové zabezpečení je výrazem stupně zralosti společnosti. Navrhovaný zákon tomuto stupni zralosti plně odpovídá. Děkuji za pozornost.

Předsedající I. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Holubovi. Slovo má poslankyňa Drahomíra Leflerová. Pripraví sa poslankyňa Cabalková.

Poslankyně SL D. Leflerová: Vážené soudružky a soudruzi, výbory SL a SN pro zemědělství a výživu projednaly dne 23. října 1975 vládní návrh zákona o sociálním zabezpečení a zabývaly se přitom jak obecnými požadavky, které jsou občany našeho státu kladeny na úpravu tohoto druhu, tak i otázkou, jak tento návrh řeší problematiku sociálního zabezpečení našich spoluobčanů pracujících v zemědělství, především též v jednotných zemědělských družstvech. Změnám, které předkládaný vládní návrh zákona přináší tomuto okruhu pracujících, věnovaly výbory obzvláštní pozornost. Je to pozornost plně zasloužená a - jak ukázalo mimo jiné i říjnové plénum ÚV KSČ k otázkám dalšího rozvoje zemědělství a výživy - odůvodněná především dosaženými ekonomickými výsledky práce družstevního rolnictva v zabezpečování potřeb naší společnosti, jakož i skutečností, že naše JZD produkují plné 2/3 veškeré zemědělské výroby ČSSR.

Jedním ze základních rysů nové zákonné úpravy je, že v souladu se směrnicemi XIV. sjezdu KSČ odstraňuje dosavadní rozdíly v důchodovém systému platném pro pracovníky ostatních odvětví a družstevními rolníky, které vyplynulo z celkového odlišného vývoje důchodového zabezpečení zemědělců i z rozdílného ekonomicského rozvoje JZD, zejména pokud jde o vývoj pracovních odměn družstevních rolníků. Tyto rozdílnosti spočívají zejména v tom, že zatímco pro členy JZD s vyšší úrovní hospodaření platí již v zásadě stejný způsob výpočtu důchodů jako pro pracovníky, pro členy ostatních družstev zůstal zachován původní pásmový systém důchodů. Zavedení tohoto systému odůvodňovala především skutečnost, že v počátečním období kolektivizace zemědělství byla úroveň pracovních příjmů družstevních rolníků nízká (až do roku 1964 nedosahovala 1000 Kčs měsíčně) a za tohoto stavu byl pásmový systém důchodů pro družstevní rolníky výhodnější, neboť jim umožňoval přiznat vyšší důchody, než by odpovídalo dosaženým výdělkům, resp. důchodům vyměřeným podle předpisů pro pracovníky.

V důsledku ekonomického rozvoje, který zaznamenala JZD v posledních letech a který byl provázen výrazným vzestupem pracovních příjmů družstevních rolníků, získala již téměř všechna JZD charakter družstev s vyšší úrovní hospodaření, takže rozdíly ve výpočtu důchodů družstevních rolníků se staly neodůvodněnými. Proto nová úprava ruší dosavadní systém pásmových důchodů a zavádí jednotnou důchodovou soustavu pro pracovníky i pro členy JZD.

Přitom však na přechodnou dobu pěti let umožňuje v jednotlivých případech, kde by byl důchod podle pásmového systému vyšší (může se jednat o ženy pracující v rostlinné výrobě), přiznat tento vyšší důchod pásmový.

Nová zákonná úprava odstraňuje zároveň i dosavadní odlišné stanovení podmínky potřebné doby pracovní činnosti pro nárok na starobní důchod, které - s ohledem na to, že se pro účely důchodového zabezpečení hodnotí dosud jen doba zemědělské činnosti od 1. října 1948 - umožňuje přiznat družstevním rolníkům plný starobní důchod i při kratší době pracovní činnosti než 25 let.

Tuto rozdílnou úpravu nutno dnes považovat také za odůvodněnou, neboť od zavedení důchodového pojištění zemědělců uplynulo již 27 let a kromě toho nový zákon umožňuje hodnotit členům JZD dobu samostatné zemědělské činnosti od 9. května 1945 do 30. září1948, takže mohou splnit podmínky potřebné doby zaměstnání jak pro nárok na plný starobní důchod, tak i pro jeho zvýšení. Samotný zápočet doby samostatné zemědělské činnosti v délce více než 3 roky představuje zvýšení důchodu zhruba o 3 % průměrného měsíčního výdělku a najde nepochybně příznivý ohlas u našich družstevníků i pracovníků ve státním zemědělském sektoru.

Současně se sjednocením podmínek potřebné doby zaměstnání zavádí nový zákon - stejně jako u pracovníků v pracovním poměru - poměrný starobní důchod pro ojedinělé případy členů JZD s kratší započitatelnou dobou pracovní činnosti.

Vedle uvedených základních změn budou provedeny v dosavadním systému důchodového zabezpečení členů JZD některé další úpravy, kterými bude sjednoceno důchodové zabezpečení družstevních rolníků s důchodovým zabezpečením pracovníků v pracovním poměru. Tak např. shodně s úpravou platnou pro sezónní a kampaňové pracovníky v zemědělství bude rozsah pracovní činnosti členů JZD pracujících jen v rostlinné výrobě potřebný pro započteni celého roku pro účely důchodového zabezpečení, stanoven jednotně na 150 pracovních dnů. Další změnou je, že nesplní-li člen JZD pracovní úvazek stanovený pro zápočet celého kalendářního roku, jehož činnost však zakládala účast na zabezpečení v nemoci, započte se mu pro účely důchodového zabezpečení skutečně odpracovaný počet dnů.

Od 1. ledna 1976 bude tedy důchodové zabezpečení členů JZD sjednoceno se zabezpečením ostatních pracujících. Družstevním rolníkům budou přiznávány důchody v podstatě za stejných podmínek a stejným způsobem jako pracovníkům v ostatních odvětvích a budou jim přiznávány také všechny další výhody a přídavky, které se přiznávají k důchodům.

Rovněž vyplácené důchody družstevních rolníků budou zvýšeny o stejné částky jako důchody pracovníků. Pokud jde o nejnižší důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu a které budou zvýšeny podle obecných zásad na 600 Kčs měsíčně u jednotlivce a 1100 Kčs měsíčně u manželské dvojice, nutno jako sociální opatření vyzvednout, že při zkoumání, zda je důchod jediným zdrojem příjmu, nebude se přihlížet k výnosu ze záhumenku.

I po úpravách podle navrhovaného zákona zůstanou však určité rozdíly ve výši důchodů vyměřených před účinností nové úpravy, zejména důchodů z počátečního období kolektivizace. K částečnému vyrovnání těchto rozdílů poskytují některá JZD k vypláceným důchodům příspěvky ze svých fondů kulturních a sociálních potřeb. Praxe však není jednotná a naprostá většina JZD poskytování příspěvků dosud nezavedla.

Uvedu příklad z našeho havlíčkobrodského okresu, kde v roce 1974 devět JZD pravidelně měsíčně doplácelo 88 důchodcům k nízkým důchodům, a to ještě podle rozdílných hledisek, jako délky členství v JZD, výši důchodu ze státních prostředků apod. Tak např. JZD Oudoleň doplácelo jednotlivci důchod do výše 550 Kčs, manželské dvojici do 900 Kčs. JZD Šmolovy rozlišuje výši příspěvků podle délky členství v JZD. Je proto správně vládou ČSSR uloženo, připravit návrh jednotného systému, podle kterého by byly z fondu kulturních a sociálních potřeb JZD poskytovány příspěvky některým skupinám rolnických důchodců, zejména zasloužilým členům JZD. Toto opatření nutno uvítat, neboť dosažený stupeň ekonomické úrovně JZD je v nemalé míře výsledkem obětavé práce těch členů, kteří stáli u zrodu družstev, kteří statečně překonávali počáteční potíže a připravili podmínky pro jejich hospodářský růst. Mělo by proto být samozřejmou povinností družstev, aby těmto svým členům zajistila zasloužené spokojené stáří.

Vážení soudruzi a soudružky, projednáváme-li dnes návrh tak významného zákona, je namístě, abychom si připomněli, že naše KSČ přikládala otázkám sociálního zabezpečení pracujících vždy velký význam, že tyto otázky hrály významnou roli již v politických zápasech za prvé republiky, zaujímaly přední místo i v Košickém vládním programu a dostaly konkrétní výraz v zákoně o národním pojištění, který byl prvním velkým krokem na cestě všestranného uskutečňování sociálního programu strany po dobytí moci dělnickou třídou v únoru 1948. Významné jsou v tomto směru i závěry letošního dubnového pléna ústředního výboru KSČ.