Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslanci Balogovi. Srudružky a soudruzi poslanci, písemné přihlášky do rozpravy k tomuto návrhu nedošly. Ptám se proto, zda chce někdo z poslanců vystoupit v rozpravě. Nikdo. Žádá ministr financí ČSSR s. Lér závěrečné slovo? Nežádá.

Můžeme přistoupit k hlasování. V zasedací síni je v této chvíli přítomno 162 poslanců Sněmovny lidu, 57 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a 63 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou usnášení schopné.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny národů. Kdo z poslanců Sněmovny národů souhlasí s předloženým návrhem doporučeným společným zpravodajem, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? Nikdo.

Sněmovna národů vyslovila s návrhem souhlas.

Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny lidu. Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s předloženým návrhem, podle doporučení společné zpravodajky, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se hlasování? Nikdo.

Též Sněmovna lidu vyslovila s návrhem souhlas.

Mohu proto konstatovat, že Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Finské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsanou v Helsinkách dne 31. ledna 1975.

Dalším bodem programu je

Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu návrh na přístup Československé socialistické republiky k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel - CVR, podepsané v Ženevě dne 1. března 1973 (tisk 95)

Prosím i ministra dopravy dr. ing. Štefana Šutku, aby návrh odůvodnil za federální vládu.

Ministr dopravy ČSSR dr. ing. Š. Šutka: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci! Po prerokúvaní v ústavnoprávnom výbore predkladáme spoločnej schôdzke oboch snemovní FZ návrh federálnej vlády na prístup ČSSR k Dohovoru o prepravnej zmluve v medzinárodnej cestnej preprave osôb a batožín podpísanej v Ženeve 1. marca 1973. Je to už druhý dokument v tejto oblasti, nadväzujúci na Dohovor, ktorý sa dotýka nákladnej cestnej prepravy.

V súčasnosti prerokúvaný Dohovor je v podstate jedným z ďalších článkov mnohostranných medzinárodných zmlúv v rámci cestnej dopravy a dopína, resp. upravuje medzinárodnoprávne vzťahy podobne, ako je to v železničnej, leteckej a námornej doprave.

Medzinárodný Dohovor spracovala skupina pre cestnú dopravu Európskej hospodárskej komisie OSN a na konečnej úprave jeho textu sa zúčastnili experti 17 štátov, z toho 6 socialistických, ako aj zástupci niektorých medzinárodných organizácií. Výbor pre vnútrozemskú dopravu Európskej hospodárskej komisie, na ktorom sa zúčastnili delegácie 27 štátov, z toho 9 socialistických, prijal text Dohovoru a rozhodol o jeho otvorení na podpis od 1. marca 1973 do 1. marca 1974.

Spomínaný Dohovor obsahuje predovšetkým:

- úpravu náležitostí prepravných dokladov, čiže cestovných a batožinových lístkov;

- hovorí o podmienkach pre ich vydávanie a používanie, ako aj o dôsledkoch, ktoré vyplývajú zo straty alebo z rôznych nedostatkov v týchto dokladoch.

Dohovor ďalej upravuje zodpovednosť dopravcu za škody spôsobené cestujúcemu na zdraví, či na jeho batožine počas dopravy, a napokon hovorí aj o procesných otázkach. Dohovor však nerieši tieto právne vzťahy v celom rozsahu. Netýka sa napríklad otázok zodpovednosti dopravcu za neuskutočnenú alebo oneskorenú prepravu, nehovorí ani o podmienkach dopravnej prevádzky z hľadiska štátnej správy a podobne.

Napriek tomu má Dohovor veľký význam najmä pre unifikáciu medzinárodného práva v tejto oblasti a odstraňuje doterajšiu neistotu pri riešení konkrétnych sporných prípadov, vyplývajúcich okrem iného aj z odlišnosti právnych úprav v rôznych štátoch.

Podľa odseku 1 prvého článku Dohovoru sa tento vzťahuje na každú zmluvu o cestnej preprave osôb, ktorá sa má uskutočniť po území najmenej dvoch štátov. Podmienkou je, že miesto odchodu, cieľové miesto alebo obidve tieto miesta sú na území jedného ze zmluvných štátov, bez ohľadu na sídlo a štátnu príslušnosť strán.

Z toho vyplýva, že súd sídliaci na území členského štátu Dohovoru bude podľa tohto dokumentu riešiť spory, na ktoré sa Dohovor vzťahuje, aj v tom prípade, že účastníkom konania bude osoba či organizácia, ktorá prislúcha do štátu, ktorý nie je členom Dohovoru.

To znamená, že taký súd bude prerokúvať spory podľa Dohovoru, v ktorých sa môžu ocitnúť čs. dopravcovia alebo cestujúci, aj keby ČSSR k tomuto Dohovoru nepristúpila.

V tejto súvislosti treba zdôrazniť, že pre nadobudnutie platnosti Dohovoru je potrebné, aby päť štátov uložilo svoje ratifikačné listiny alebo listiny o prístupe u generálneho tajomníka OSN. Doteraz však nedošlo oznámenie o tom, že by predmetný dokument nadobudol platnosť.

Predpokladáme, že k Dohovoru pristúpia štáty, ktorých delegáti sa podieľali na jeho vypracovaní tak, ako to bolo pri podobných dokumentoch, platných v železničnej, leteckej a námornej doprave a predovšetkým v nákladnej cestnej doprave. Ďalej možno počítať s prístupom tých štátov, ktoré sú členmi berlínskej dohody z roku 1970, ktorá upravuje všeobecné podmienky medzinárodných prepráv cestujúcich autobusmi. Tento predpoklad potvrdil aj zástupca Sovietskeho zväzu na zasadnutí Výboru pre vnútrozemskú dopravu EHK v Ženeve.

Považujem za potrebné pripomenúť, že Dohovor sa v niektorých častiach dosť podstatne odlišuje od ustanovení československého práva. Ide najmä o maximálne sumy náhrady škody pri usmrtení alebo poškodení zdravia cestujúcich a podobne. Preto je nevyhnutné, aby podľa článku 36 odsek 3 ústavného zákona o čs. federácii vyslovilo Federálne zhromaždenie súhlas s prístupom ČSSR k tomuto Dohovoru, ešte pred jeho ratifikáciou.

Pri prístupe k Dohovoru treba:

1. podľa článku 30, odsek 1 Dohovoru, uplatniť výhradu, že ČSSR sa necíti byt viazaná článkom 29 Dohovoru, podľa ktorého každý účastník prepravnej zmluvy môže predložiť spor o výklad či použitie. Dohovoru na rozhodnutie Medzinárodnému súdnemu dvoru v Haagu;

2. podľa článku 31, odsek 1 Dohovoru treba oznámiť generálnemu tajomníkovi OSN, že pri prepravách po území členských štátov berlínskej dohody z roku 1970 a pri podmienkach, uvedených v spomínanom článku, sa ČSSR bude riadiť berlínskou dohodou.

Na záver mi dovoľte pripomenúť, že prístup Československej socialistickej republiky k Dohovoru bude v plnom súlade so závermi prijatými v oblasti rozvoja dopravy na helsinskej konferencii o bezpečnosti a spolupráci v Európe.

A to je azda jeden z najpádnejších argumentov i dôvodov pre vyslovenie súhlasu s prístupom našej republiky k Dohovoru o prepravnej zmluve v medzinárodnej cestnej preprave cestujúcich a batožín.

Preto prosím, aby ste s predloženým návrhom vyslovili súhlas. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji ministru soudruhu Šutkovi.

Vládní návrh byl přikázán k projednání výborům ústavně právním, zahraničním a pro průmysl, dopravu a obchod obou sněmoven. Výbory Sněmovny lidu určily společným zpravodajem poslance Jana Petříka a výbory Sněmovny národů poslance Ľudovíta Poláka.

Prosím nejdříve zpravodaje poslance Jana Petříka, aby přednesl společnou zpravodajskou zprávu.

Zpravodaj poslanec SL J. Petřík: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi, dne 24. dubna 1974 vyslovily obě sněmovny Federálního shromáždění souhlas s Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě.

Dnes projednáváme vládní návrh na přístup Československé socialistické republiky k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel. Tato úmluva je logickým doplňkem uvedené úmluvy o nákladní dopravě, protože i v silniční přepravě cestujících a jejich zavazadel došlo k mimořádně vysokému rozvoji mezinárodní silniční přepravy. V Československé socialistické republice se taktéž výrazně projevil celosvětový rozmach mezinárodní autobusové přepravy, zejména v důsledku rostoucího turistického ruchu. Například v roce 1973 bylo přepraveno autobusy ČSAD v mezinárodní pravidelné přepravě tři čtvrtě miliónu osob a v příštích letech lze počítat s dalším rozvojem této přepravy. Uvedený vývoj vyžaduje, aby i Československo přistoupilo k Úmluvě o mezinárodní přepravě osob.

Předpokládaná Úmluva byla vypracována pod záštitou Evropské hospodářské komise OSN a v této souvislosti je třeba ocenit snahu orgánů OSN vytvářet podmínky pro rozvoj mezinárodní spolupráce i na tomto úseku.

Předkládaná Úmluva vychází z nutnosti mezinárodní unifikace předpisů, upravujících přepravně právní vztahy v mezinárodní přepravě osob a jejich zavazadel.

Smlouva neřeší sice uvedenou problematiku v plném rozsahu, avšak zahrnuje jednotnou úpravu nejdůležitějších problémů, tj. především odpovědnost dopravce za usmrcení, zranění a ostatní zásady do zdraví cestujících a odpovědnost za ztrátu a poškození jeho zavazadel.

Na závěr bych chtěl ještě podtrhnout ujištění vlády, že předkládaná Úmluva plně respektuje berlínskou dohodu ze dne 5. prosince 1970, která upravuje vzájemné vztahy mezi zeměmi RVHP při provádění silniční přepravy osob. Vyžaduje však podle článku 31 odst. 1 Úmluvy učinit o tom oznámení.

Považuji proto za správný návrh vlády, aby při ratifikaci bylo provedeno prohlášení vlády k článku 31 z Úmluvy o tom, že v případě rozporu mezi touto Úmluvou a Dohodou o Všeobecných podmínkách mezinárodních přeprav cestujících autobusy, sjednanou v Berlíně 5. prosince 1970 a přijatou většinou států RVHP bude se Československo řídit touto berlínskou dohodou. Stejně tak považuji za správné, že vláda navrhuje provést výhradu podle článku 30 v tom smyslu, že se necítí vázána článkem 29 o nutnosti předložit spory mezinárodnímu soudnímu dvoru k rozhodnutí.

Předkládaný vládní návrh projednal výbor zahraniční, výbor ústavně právní a výbor pro průmysl, dopravu a obchod. V souladu se závěry jednání těchto výborů jako společný zpravodaj výboru zahraničního, výboru ústavně právního a výboru pro průmysl, dopravu a obchod Sněmovny lidu navrhuji Sněmovně lidu osuhlasit s přístupem Československé socialistické republiky k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel - CVR, podepsané v Ženevě dne 1. března 1973, při němž bude učiněna výhrada k článku 29 o oznámení podle článku 31 odst. 1 Úmluvy. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslanci Petříkovi. Slovo má zpravodaj výborů Sněmovny národů poslanec Ľudovít Polák.

Zpravodaj poslanec SN Ľ. Polák: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, vládny návrh, ktorým sa predkladá Federálnemu zhromaždeniu Československej socialistickej republiky na súhlas návrh na prístup Československej socialistickej republiky k Dohovoru o prepravnej zmluve v medzinárodnej cestnej preprave cestujúcich a batožín, prerokovali tieto výbory Snemovne národov: zahraničný, ústavnoprávny a výbor pre priemysel, dopravu a obchod.

Príslušné výbory oboch snemovní prerokovali vládny návrh na spoločných schôdzkach. O názoroch na celkové poňatie Dohovoru, jej väzby i význam, ktoré vyplynuli z rokovania a výborov, vás informoval spravodajca Snemovne ľudu. Dovoľte mi, aby som nadviazal na jeho správu a zmienil sa o niektorých rozdieloch Dohovoru v porovnaní s československými právnymi predpismi.

Právne vzťahy vznikajúce pri preprave osôb sú v československom právnom poriadku upravené Občianskym zákonníkom, Občianskym súdnym poriadkom, Zákonom o medzinárodnom práve súkromnom a procesnom, Zákonom o hospodárskej arbitráži a príslušnými vyhláškami na vykonávanie uvedených zákonov.

Ako sa už zmienil spravodajca Snemovne ľudu, nezahŕňa Dohovor uvedenú problematiku v plnom rozsahu. Neupravuje napríklad podmienky vzniku prepravnej zmluvy, takže vznik prepravnej zmluvy sa bude i naďalej riadiť zákonom o medzinárodnom prepravnom práve súkromnom i procesnom. Významnejší rozdiel sa týka zbavenia zodpovednosti za škody na zdraví cestujúcich. Kým zmluva ustanovuje, kedy sa dopravca nemôže zbaviť zodpovednosti za škody na zdraví spôsobené cestujúcim behom prepravy v dôsledku cestnej dopravnej nehody, Občiansky zákoník vylučuje zbavenie zodpovednosti vo všetkých prípadoch, keď škoda bola spôsobená okolnosťami, ktoré majú pôvod v prevádzke.

Celkove vyplynie zo zmluvy pre československých dopravcov vyššia zodpovednosť za škody vzniklé cestujúcim v súvislosti so smrťou alebo ublížením na zdraví, pretože maximálna výška náhrady týchto škôd podľa Dohovoru značne prevyšuje výšku určenú československými predpismi. Naopak, nižšie náhrady sú za škody na batožinách. Rovnaké podmienky však platia opačne, ak prepravcom bude cudzozemská organizácia a cestujúcim bude československý občan, takže povinnosti i práva sú pre všetkých účastníkov rovnaké.

Vážené súdružky a súdruhovia, v súlade so závermi výborov ako spoločný spravodajca Zahraničného výboru, Ústavnoprávneho výboru a Výboru pre priemysel, dopravu a obchod Snemovne národov navrhujem Snemovni národov súhlasiť s prístupom Československej socialistickej republiky k Dohovoru o prepravnej zmluve v medzinárodnej cestnej preprave cestujúcich a batožín - CVR, podpísanej v Ženeve dňa 1. marca 1973, pri ktorom bude urobená výhrada k článku 29 a oznámenie podľa článku 31 odsek 1 Dohovoru. Ďakujem za pozornosť.