Zvládnout tuto situaci na úrovni závěrů XV. sjezdu KSČ je možné pouze komplexním úsilím. Především chceme použít opatření organizačního rázu, a to v terciární sféře, řízené národními výbory. Jejich cílem je zejména lepší využití pracovních sil ve prospěch služeb obyvatelstvu a činností nezbytně nutných pro hlavní město. Proto došlo ke sloučení podniku Kovoslužba s Kovodělným podnikem, které umožní v rámci strukturálních změn postupný přesun pracovníků z oblasti výroby do sféry služeb, předpokládá úsporu 26 technickohospodářských pracovníků a vytváří možnost posílit opravárenskou činnost podniků, zejména při úpravách spotřebičů na zemní plyn. Proces omezování a rušení některých činností v podnicích místního hospodářství v období šesté pětiletky představuje celkovou úsporu 320 pracovníků, s nimiž se v období do roku 1980 počítá pro potřebu služeb. Připravuje se také integrace podniků komunálních služeb dosud řízených některými místními národními výbory v připojených obcích, jejímž základním cílem je vytvoření podmínek pro všestranné zlepšení a zkvalitnění služeb, zefektivnění provozu a zvýšení úrovně řízení a organizátorské práce. Pro představu jde v souhrnu téměř o 3 tis. pracovníků v uvedených podnicích.

Dalším mimořádně důležitým nástrojem řešení této problematiky je komplexní využívání výsledků vědy a jejich rychlejší zavádění do praxe. Tento záměr byl rozpracován v pražských národních výborech z iniciativy MV KSČ jako konkrétní, pražským podmínkám odpovídající reagence na výsledky zasedání ÚV KSČ z listopadu roku 1974. Již v minulém roce byly vyřešeny celkem 104 úkoly, z toho 11 úkolů, které směřovaly kromě jiného k absolutní úspoře pracovních sil. Nerad bych vyvolal domněnku, že šlo o veliké úspory a veliká čísla. Např. ve vodním hospodářství Pražských vodáren použití doporučených úprav na čeřičích a při čištění vodojemů znamenalo úsporu 35 pracovníků, zavedení vysokotlakého čisticího agregátu v Pražských teplárnách úsporu 20 pracovníků, využití elektronického měření při zjišťování poruch kabelových hlav v Elektropodniku hl. m. Prahy vedlo k úspoře 10 pracovníků. Domníváme se, že i tyto úspory jsou ve svém souhrnu významné a chceme v takovém postupu pokračovat.

Pro následující období jsou připravovány podklady k řešení úkolů snížit počty pracovníků v administrativě, archivech a skladovém hospodářství.

Prohlubující se spolupráce Národního výboru hl. m. Prahy a jím řízených podniků a institucí s vědeckovýzkumnou základnou a pražskými vysokými školami se v současné době soustřeďuje na řešení 143 tematických úkolů. Kromě toho jsou ve prospěch hlavního města řešeny dva úkoly státního plánu rozvoje vědy a techniky.

Konečně třetí významnou cestou řešení vleklého problému pracovních sil je aktivní migrační politika spojená s procesem technické inovace v rozhodujících pražských závodech. Praha v minulosti vždy rozvíjela zaměstnanost na základě přírůstků z migrace. V posledních letech se však objevila spíše opačná tendence.

V souladu se schválenou ekonomickou strukturou je namístě vytvořit předpoklady pro zvýšení migrace, a to v potřebné sociální, kvalifikační a věkové struktuře při současném úsilí o stabilizaci mladých lidí. Je nezbytné dále zvyšovat přitažlivost města pro mladé lidi a jejich rodiny. Přitom nám jde o takovou strukturu obyvatelstva, která by upevnila postavení pražské dělnické třídy koncentrované ve velkých rozvojových výrobních závodech. Národní výbory v Praze vytvářejí takové podmínky jak v pětiletém plánu rozvoje hospodářství, tak v ročních prováděcích plánech a rozpočtech. Jednou z těchto podmínek je zabezpečit rozvoj a bezporuchové fungování základních zařízení městského organismu pro zlepšování životního prostředí a tím i základních životních podmínek pražského obyvatelstva. Ke stejnému cíli bude zaměřen i volební program Národní fronty v hlavním městě Praze na léta 1976 - 1980, v němž bude stát v popředí všestranné zajišťování růstu životní úrovně pražského obyvatelstva a uspokojování jeho rostoucích potřeb v oblasti služeb všeho druhu.

Spojitost řešení problémů rozvoje vybavenosti města s otázkami strukturálních změn pražské výroby vyniká v oblasti zabezpečení nových pracovních sil právě pro sféru hospodářství řízeného pražskými národními výbory a pro resorty zabezpečující funkce obsluhy, ať již jde o obchod, energetiku, spoje a další.

Za nejvýznamnější opatření, které jsme ve městě přijali k vytvoření podmínek migrace i k zabezpečení potřebné stabilizace pracujících, považujeme rozhodnutí vyčlenit z 58 tis. bytů, které ukládá státní plán dokončit v šesté pětiletce, plných 20 tis. jako byty podnikové. Orgány Národního výboru hl. m. Prahy dohodly již v závěrečných měsících roku 1975 s resorty i jednotlivými podniky nejen konkrétní počty bytů, ale i jejich rozdělení podle let a určených lokalit. Sledovali jsme přitom i záměr zabezpečit v mezích možnosti byty poblíž výrobních závodů tak, aby se v souladu s požadavkem komplexnosti nezhoršovala již beztak složitá situace pražské dopravy.

Podniková bytová výstavba se tak vedle pokračující výstavby ubytoven hotelového typu stává jedním z hlavních nástrojů realizace migrace a stabilizace pracovníků. Půjde o to, aby tato forma byla současně co nejlépe využita i pro posílení autority jednotného provádění státní bytové politiky.

Rozsáhlé, složité a proto náročné úkoly dalšího rozvoje výstavby hlavního města Prahy v šesté pětiletce vyžadují, aby v úsilí o jejich splnění bylo využito osvědčených přístupů. Navíc půjde o to, rozvinout promyšlený systém cílevědomě prováděné ideově výchovné a organizátorské práce zvolených orgánů národních výborů všech stupňů, a to nejen u národních výborů, ale také u všech orgánů a organizací Národní fronty.

Úkol, zabezpečit stabilizaci a migraci všech, není adresován jen národním výborům. Jde současně o prosazení a uskutečnění sociálních programů přímo na pracovištích a zejména o naléhavou obměnu technického vybavení pražského průmyslu, o energeticky zabezpečovaný, diferencovaný proces jeho modernizace a vymísťování. A to je odpovědnost vedoucích hospodářských pracovníků a resortů.

Jsem přesvědčen, že zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky na léta 1976 až 1980, s jehož návrhem souhlasím, vytváří příznivé předpoklady pro zvládnutí problematiky pracovních děl i dalších úkolů souvisejících s formováním ekonomické struktury hlavního města Prahy.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Zuskovi. Slovo má poslanec Ján Machoň, pripraví sa poslanec Jozef Škula.

Poslanec SL J. Machoň: Vážené soudružky a soudruzi, základním cílem šestého pětiletého plánu, jak to uvádí § 2 návrhu právě projednávaného zákona, je zajistit v souladu s prohlubováním socialistického způsobu života uspokojování rostoucích hmotných i duchovních potřeb obyvatelstva a další upevňování jeho životních a sociálních jistot na základě trvalého rozvoje a vysoké efektivnosti společenské výroby a kvality veškeré práce. Už zde, v samotné preambuli zákona, je tak jednoznačně rozlišeno, co je cílem a co prostředkem, a plně se tu zrcadlí, co na XV. sjezdu KSČ zdůraznil s. Gustáv Husák, když řekl: "Vybudovat socialismus a komunismus předpokládá jak rozvoj materiální výrobní základny vědy a techniky, zdokonalování socialistických vztahů, tak růst socialistické uvědomělosti, kultury a vzdělanosti lidu."

Šestá pětiletka staví před nás úkoly, které se dotýkají všech sfér a všech projevů lidské činnosti. Své místo, své úkoly, nároky a potřeby tu mají i úseky, které nás, členy kulturních výborů, především zajímají, jako školství, kultura, tělovýchova, věda. Současně - a to je pro socialistický společenský řád příznačné - objevují se otázky vzdělávání, výchovy, kultury a vůbec péče o člověka a rozvoj jeho osobnosti nejen v úkolech příslušných resortů, ale i v mnoha souvislostech dalších.

Charakteristickým znakem socialistické kultury, znakem, který ji protikladně odlišuje od možností a postavení kultury v kapitalistickém světě, je její demokratizace. A to nejen ve smyslu dostupnosti všech kulturních hodnot pro všechny členy společnosti, ale - a to zejména - v tom, že tak jak se daří rozvíjet výstavbu socialismu, proniká kultura do dalších a dalších oblastí a projevů života pracujících. Vstupuje do jejich myšlení, obohacuje a rozvíjí jejich poznání jako nezastupitelný syntetizující činitel. Na dnešním stupni vývoje se tu projevuje i těsná spojitost rozvoje kultury s vědeckotechnickým pokrokem, když - stručně řečeno - oba tyto zdroje společenského pohybu představují v leninském pojetí dvojjediný úkol s jediným cílem, jímž je naplnění humanistických cílů socialismu a komunismu.

Takto komplexně pojatému významu kultury, umění, vzdělání a výchovy odpovídá pozornost, péče i prostředky, které na jejich rozvoj vynakládá náš socialistický stát. V šesté pětiletce jde téměř o celou třetinu rozpočtu. V souhrnu to představuje částku přesahující 600 mld Kčs, což ve srovnání s pátou pětiletkou znamená zvýšení o 38 %. A to už v páté pětiletce tu bylo využito o 138 mld Kčs více než v pětiletí, které ji předcházelo, přičemž další mnohamiliardové částky byly a jsou čerpány ještě z fondu kulturních a sociálních potřeb podniků a organizací.

Rozsah mého vystoupení neumožňuje vypočítávat, jak se rozrostla síť kulturních zařízení, škol, tělovýchovných zařízení; vypočítávat náklady knih, návštěvnost divadel, koncertů, výstav; vzpomenout tu všeho, co dokumentuje rozmach obou našich národních kultur. Jak to jasně vyplývá ze závěrů XV. sjezdu KSČ a jak to fakticky dokládají skladba i cíle šesté pětiletky, dosažená životní a kulturní úroveň je nám znovu jen základem a východiskem k dalšímu všestrannému rozvoji, rozvoji, který před nové, kvalitativně vyšší a náročnější úkoly staví i celou naši kulturní frontu. Stejně jako jinde i zde je plně aktuální požadavek vyšší kvality a snahy po maximální účinnosti. Jde zejména o cílevědomé stupňování a dokonalé sepětí ideové, umělecké, estetické a výchovné funkce kultury, o to, aby více a hlavně emotivněji pomáhala ve výchově uvědomělého, všestranně vzdělaného, ideově pevného a společensky aktivního občana.

Mimořádně náročné jsou tu však i některé úkoly po stránce věcné a organizační. Tak příznivý populační vývoj se nám nyní odráží v neodkladných nárocích na úseku předškolní výchovy. V šesté pětiletce se počítá s tím, že do roku 1980 se zvýší počet dětí umístěných v mateřských školách asi o 116 tis., což znamená, že by na konci šesté pětiletky procházelo předškolní výchovou 70,6 % všech dětí příslušného věku, zatímco loni přes všechno, co se už udělalo, dosáhl tento podíl 67 %.

Dosažení vytčeného stavu představuje velmi náročný úkol nejen pokud jde o stavební kapacity a včasnou přípravu a zahájení staveb. Při stávající napjatosti ve stavech pracovních sil stává se problémem zabezpečení provozu nově postavených mateřských škol. Přitom je jasné, že každá mateřská škola, kterou uvedeme do provozu, nám přivede do práce více pracovních sil, než kolik je jich třeba k zajištění jejich provozu. Obecně se naléhavost tohoto úkolu chápe, avšak v jednotlivých případech (a v konkrétní situaci je každý případ případem jednotlivým) se ukazuje, že tomuto problému bude neodkladně nutno věnovat všestranně trvalou pozornost.

Zmínil jsem se už o tom, jak kultura - v jiných společenských systémech doména a výsada, obrazně řečeno, horních deseti tisíc - proniká ve stále širším záběru celou naší společností. Živým důkazem toho je velmi rozsáhlá a vnitřně bohatě členitá kulturní oblast řízená národními výbory. Při bohaté síti kin, divadel, muzeí, galerií a výstavních síní, za situace, kdy rozhlas je samozřejmostí v každé rodině, kdy televize večer co večer nabízí 2 programy, kdy si své pozice drží kniha, a kdy se po jejím boku stále více uplatňuje i gramofonová deska a magnetofonová páska, žije a bohatě se košatí zájmová umělecká činnost. A to už mezi dětmi a mládeží, takže dnes máme v Československu téměř 24 tis. kroužků a souborů uměleckého směru, v nichž pracuje přes 400 tis. členů.

Každý z nás, jak tu jsme, víme ze svých volebních obvodů, jakým přínosem se v průběhu minulých let staly jednotné plány kulturně výchovné činnosti. Jak sílila, a to v potřebách i v uplatnění, vazba kulturně výchovné činnosti na volební programy Národní fronty. Tak v Brně, kde mám svůj volební obvod, má dnes už tradici celoměstská soutěž obvodních národních výborů, které se v ní už neutkávají pouze v akci "Z", ale i v rozsahu a úrovni kulturně výchovné práce.

Jiný pohled: kolik měst, městeček a obcí pořádá u nás nejrůznější kulturní slavnosti? Kolik a jakých máme u nás přehlídek, festivalů a různých dalších programových akcí? Jak objemný by například byl jen pouhý přehled všech jednotlivých kulturních podniků, které se konaly loni, v roce 30. výročí našeho osvobození?

A to šlo o rok, v němž se uskutečnila Čs. spartakiáda a další rozsáhlé, často cyklické akce na vrcholné úrovni, jimiž se k slavnému výročí přihlásily umělecké svazy a všechna profesionální kulturní zařízení a instituce. V tomto roce, a to je nutno vzpomenout, protože šlo o podobným způsobem dříve nevyužívanou možnost mezinárodní socialistické kulturní spolupráce, se uskutečnila i výstava "30 vítězných let". Obdobný význam měl i festival lidové umělecké tvořivosti, organizovaný společně s Polskem a NDR v tzv. trojúhelníku těchto zemí, tj. v místech, kde se sbíhají jejich hranice. Sem patří i společný ediční projekt socialistických zemí, vydat do roku 1980 35 svazků Knihovny vítězství.

A jsme-li u projevů vrcholné kulturní reprezentace, nelze se nezmínit o výstavě českého a slovenského umění v Paříži a o dalším důkazu vztahu naší společnosti ke kulturnímu dědictví minulosti, jakým je úprava Jiřského kláštera na Pražském hradě pro skvělé sbírky našeho starého umění.

Nedávno skončilo Pražské jaro, v plném proudu a za účasti desetitisíců televizních diváků probíhá právě XIII. mezinárodní televizní festival pracujících. Co akce - to důkaz, jak jsme v souladu se závěry helsinské Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě i na úseku kulturní výměny schopni bohatě nabízet i bohatě přijímat. Ovšem, vždy na úrovni, na které jde o skutečné kulturní hodnoty.

Bylo by možno pokračovat a uvádět další formy a způsoby, jimiž se u nás kultura a všechno, co lze pod tento pojem zahrnout v nejširším pojetí, stává neodmyslitelnou součástí života naší společnosti i každého jejího příslušníka. Nejde však pouze o formy a způsoby, ale především o podíl, jímž se kultura uplatňuje při tvorbě nového, socialistického způsobu života, v němž z nových výrobních vztahů a sílícího kolektivismu vyvěrají nové morální hodnoty, které se stávají stále se obnovujícím zdrojem pracovního hrdinství a tvůrčí iniciativy. Zdrojem, z něhož pramení úcta k člověku a jeho práci, skutečně činné socialistické vlastenectví i správné chápání proletářského internacionalismu. Zejména dnes, za existence dvou třídně rozdílných světových soustav, mezi nimiž probíhá neúprosný ideologický zápas, jehož základní součástí je boj o vědomí lidí, záleží na tom, jak a pro co dokáže kultura ovlivňovat, inspirovat, a zda straní pokroku a míru.