Poslanec M. Karban: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, teoretická i praktická příprava mládeže pro dělnická povolání prošla složitým vývojem. Postavení učňů v podmínkách buržoazního zřízení nejlépe charakterizuje heslo "učedník-mučedník". Pro toto období byla charakteristická cílevědomá diskriminace a podceňování a potlačování vzdělávacích možností dělnické mládeže.

Učni sloužili především jako levná pracovní síla. Příprava učňů nebyla součástí vzdělávací soustavy a vyučením končila vlastně ve slepé uličce.

My mladí, kteří neznáme tyto poměry z vlastní zkušenosti, rádi studujeme dokumenty o životě tehdejší dělnické mládeže, stejně jako o výrazných změnách ve vývoji po roce 1948. Umožňují nám získat cenné poznatky o zlepšení, ke kterému od tehdejších dob došlo, ale zároveň nám umožňují vytvářet si vlastní názory, jak by se výchova mladé dělnické generace měla dále zlepšovat. Myslím si především, že musíme čelit zastaralým názorům, že dělník se nepotřebuje vzdělávat v literatuře, v přírodních vědách, v dějepise, matematice i ruštině, ale že mu stačí, když se naučí manuální zručnosti, eventuálně dobře obsluhovat stroj.

Když se mladý chlapec nebo děvče jde učit zedníkem, pokrývačem, frézařem, hutníkem anebo horníkem, je třeba věnovat jeho všeobecné i odborné přípravě nejméně tolik péče, jako studentům na gymnáziu nebo na průmyslové škole. Obsah studia a metody výuky budou ovšem přizpůsobeny jejich specifickým podmínkám. Rychlý rozvoj vědy a techniky, který se promítá bezprostředně do výroby, klade stále větší požadavky na úroveň znalostí dělníků a techniků. Musíme proto zajistit, aby učni buď už souběžně při učení anebo po skončení učňovského poměru měli možnost plynule získat kromě dělnické odborné kvalifikace i úplné středoškolské vzdělání. Tím bude také otevřena cesta pro nadané, schopné a vytrvalé, aby mohli pokračovat a studovat na vysoké škole.

Z těchto hledisek je učňovské školství v dnešní školní soustavě slabým článkem.

Současné uspořádání přípravy mládeže v učňovském poměru se dostává stále více do rozporu s nároky výroby na přípravu dělnické třídy.

Pro průmyslovou velkovýrobu jsou učni vychováváni v podstatě stejně jako pro malé výrobní, opravárenské provozy, v nichž převládá ještě rukodělná práce řemeslného charakteru.

Na mnohých místech se učni cvičí na starých, vyřazených strojích, což má v počáteční fázi výrobního výcviku určitou logiku, avšak v pokročilejší fázi výcviku je takovýto zastaralý strojový park brzdou.

Neoddělitelnou součástí při výchově dělnického dorostu se musí stát i různé formy studia při zaměstnání, střední školy pro pracující, dálkové a externí studium na středních a vysokých školách.

Úpravy v učebních oborech musí směřovat na všeobecnou přípravu učňů - hlavně ve výchově mimoškolní a mimopracovní a ve všech ročnících zavést všeobecně vzdělávací předměty, aby každý učeň mohl navazovat na přípravu získanou v základní devítileté škole.

Všechny tři části přípravy budoucích dělníků, tj. všeobecné vzdělání, odborné vzdělání a praxe musí tvořit jeden celek.

Také dosavadní určení a zařazování učně definitivně do učebního oboru nevyhovuje, neboť se provádí v době, kdy ani učeň si nemohl ověřit, zda mu daný obor vyhovuje, ale také ani závod neměl možnost se přesvědčit, zda učeň má předpoklady pro daný obor. To však ve svých důsledcích přináší celé společnosti značné škody.

Doporučuji oddálit definitivní volbu učebního oboru u většiny učňů o 1 rok a přispět k podstatnému snížení nahodilosti při výběru učebního oboru.

V celé řadě závodů a podniků se projevují hrubé nedostatky ve výchově učňů. Plán výuky je v řadě případů podřizován více potřebám plnění výrobních plánů, zatímco systematický výcvik se dostává až na poslední místo. Doporučuji příslušným ministerstvům, aby pro střední řídící články GŘ a VHJ byly vymezeny úkoly a odpovědnost v režimu přípravy mládeže na dělnická povolání a jejich postavení a úloha byla doplněna v příslušných předpisech.

Na utváření vztahu učňů k práci neblaze působí ustanovení ministerstva práce a soc. věcí č. 18/1968, podle něhož živitel rodiny nepobírá rodinný přídavek na toho učně, jehož čistý měsíční výdělek po poslední úpravě přesahuje částku 620 Kčs. Tato vyhláška postihuje nejvíce rodiny s více dětmi. Velká část učňů proto ve snaze nepřekročit výše uvedenou částku záměrně neplní normy, učí se lajdačit a schovávat si práci. Řešení tohoto problému zůstává stále aktuální.

Musíme také odstraňovat operativně to, co už zastaralo i ve výuce a nebát se rozumně experimentovat.

V n. p. Kovosvit se již před 8 lety začala řešit problematika kvalifikační struktury dělníků zřízením experimentu - univerzální obráběč kovů. Tato forma studia se osvědčila a nyní se zkouší další čtyřletý obor - mechanik číslicově řízených strojů.

Je přirozené, že větší učiliště při dobře vybavených závodech, s moderními dílnami, mají pro takovýto způsob přípravy mnohem lepší předpoklady než malé závody, které mnohdy disponují pouze tradiční technikou.

Domnívám se proto, že bude správné soustřeďovat učně do větších kolektivů při takovém závodě, který by byl schopen zajistit vysokou úroveň jejich odborné i mimoškolní přípravy.

Jako příklad chci uvést vybudování nadpodnikového učiliště generálního ředitelství Vzduchotechniky při jeho největším podniku ZVVZ Milevsko. V současné době probíhá jednání mezi závody a v nejbližších dnech bude žádost předána k posouzení federálnímu ministerstvu hutnictví a těžkého strojírenství a ministerstvu školství. Očekávám, že příslušná ministerstva posoudí objektivně nutnost postupného koncentrování učňů do větších odborných učilišť, kde vzhledem k náročnosti studia by měli působit profesoři pro výuku všeobecně vzdělávacích předmětů a inženýři pro vyučování odborných předmětů.

Tak snáze učiníme učňovské školství rovnocenné s ostatními školami druhého cyklu, zvedneme společenskou prestiž dělnických povolání a povzbudíme sebedůvěru mladých, plně kvalifikovaných členů výrobních kolektivů.

Vážnou, dosud nedořešenou otázkou, zůstává systematická péče o mladé dělníky po vyučení.

Zatímco v průběhu učební doby se mládeži věnuje potřebná péče v těsném spojení vyučování s výrobní praxí, která dává dobrou možnost přímého výchovného a politického působení mistrů, učitelů, kádrových pracovníků na učně - dnem vyučení jsou mladí lidé často ponecháni sami sobě a svému okolí, které mnohdy na ně negativně působí.

Svou roli také hraje zařazování do kolektivů nebo přímo na samostatnou práci, kde si málo vydělávají, a tak roste nespokojenost s prací a prostředím.

Mladí lidé odcházejí z továrny ihned po vyučení, anebo po návratu z vojenské služby přecházejí do jiných podniků, kde jim vytvoří lepší sociální a pracovní podmínky. Fluktuace vyučenců, zejména u hutních učebních oborů, dosahuje v průměru jedné třetiny a je stále důležitým problémem. Učně totiž nestačí připravit jen po odborné stránce, je třeba je získat jako stálé pracovníky a vypěstovat v nich hrdost k jejich povolání a dělnické třídě.

S dobrou péčí o mladé dělníky jsem se setkal v n. p. Kovosvit Sezimovo Ústí, kde pracovní skupina výborů pro průmysl, dopravu a obchod prováděla průzkum.

Zde soudruzi již poznali, že mladé lidi nestačí jen dobře vyučit, ale ukázalo se, že stálá péče a kontrola je nutná alespoň dva roky po vyučení. Jednotliví členové brigád socialistické práce, přední dělníci a odborníci, přejímají osobní patronát nad učni a mladými dělníky. Pomáhají jim nejen po stránce pracovní a odborné, ale výrazně je ovlivňují i v oblasti ideově výchovné.

Výsledkem této činnosti je skutečnost, že každým rokem připravují ze širokého výběru 20-25 kandidátů strany, v průměru 30 absolventů učiliště studuje ročně různé typy středních průmyslových škol a na vysoké školy podnik pravidelně vysílá nejlepší absolventy učiliště.

Vážené soudružky a soudruzi, jsem toho názoru, že o výchově mladé generace musíme vážně a zodpovědně za její účasti jednat, radit se a dohodnuté závěry také důsledně realizovat. Osobně se mi např. velmi líbil celostátní aktiv učňovského školství, který se konal letos v dubnu v Ostravě, protože přinesl řadu námětů a názorů z teorie i praxe, získané při výchově učňovského dorostu. Byl bych rád, kdyby se nám dnes také podařilo věcně o otázkách mladé generace jednat.

Ve svém vystoupení jsem chtěl několika názory a zkušenostmi rovněž přispět k tomu, aby naše jednání účinně napomohlo při zajišťování úkolů, které pro nás z červencového pléna ÚV KSČ vyplývají. Děkuji vám za pozornost.

Předseda SN prof. dr. D. Hanes, DrSc.: Ďakujem poslancovi Karbanovi. Hovorí poslankyňa Hollerová a pripraví sa poslanec Vojtech Mihálik.

Poslankyně B. Hollerová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dnes považujeme za samozřejmé, že u nás je vzdělání všech stupňů zpřístupněno širokým masám obyvatelstva. Tuto demokratizaci vzdělání zaručuje jednotná škola, o jejíž zavedení usilovala Komunistická strana Československa od samého počátku národně demokratické revoluce.

Ovšem v té části světa, která je ovládána kapitalismem, dochází k absolutnímu i relativnímu růstu analfabetismu; podle statistik vzrostl ze 740 miliónů analfabetů v roce 1960 na 912 miliónů v současnosti. V samotných Spojených státech - v nejbohatší kapitalistické zemi - je 13 % analfabetů z řad dospělých. V těchto zemích 250 miliónů dětí nemá možnost navštěvovat školu vůbec; v samotných USA je to 800 000 dětí ve stáří od 6-13 let. U nás naopak v průměru 65 % dětí tří až šestiletých má možnost už předškolní výchovy a naším cílem je nejen tuto výhodu zaručit veškeré mládeži, ale postupně umožnit - jak již bylo řečeno v hlavním referátě - veškeré mládeži středoškolské vzdělání. U nás od roku 1950 počet obyvatel se středoškolským vzděláním se zvýšil téměř čtyřikrát, což představuje více než 1 milión osob a počet obyvatel s vysokoškolským vzděláním se zčtyřnásobil. Celkově 60 % pracujících v ČSSR má vzdělání vyšší než základní.

To jsou nezvratná fakta, která jasně mluví ve prospěch socialismu a dokazují, že vysoké nároky na vzdělání, které si vyžaduje současná etapa, vědeckotechnická revoluce, je s to řešit jedině socialistická společnost.

U nás však právo na vzdělání není obyvatelstvu zaručeno jen pomocí široké sítě škol, ale máme vybudován celý systém mimoškolského vzdělávání, který je hlavní páteří kulturně výchovné činnosti národních výborů a společenských organizací.

Poslanci kulturních výborů obou sněmoven na základě širokého průzkumu ve všech krajích republiky zjistili, že v posledních 3 letech došlo na základě závěrů XIV. sjezdu KSČ a ve smyslu usnesení říjnového a červencového pléna ÚV KSČ k zesílení vlivu zastupitelských a státních orgánů v oblasti výchovy a vzdělání mládeže a dospělých, jak o tom svědčí některá opatření vlád, ministerstev školství a kultury, národních výborů a v neposlední řadě i společenských organizací, zejména ROH a SSM. K těmto otázkám byly vypracovány ministerstvy programové dokumenty. Národní výbory a společenské organizace zpracovaly dlouhodobé koncepce a plány kulturně výchovné činnosti a mimoškolského vzdělávání.

Půjde nyní hlavně o to, jak už řekl místopředseda vlády, aby všechny oblasti, jako je divadlo, hudební, filmové a výtvarné umění, knihovny, muzea, památková péče, ochrana přírody a péče o životní prostředí, pořady rozhlasu a televize, byly vzájemně propojeny a obsahově skloubeny v jednotný výchovný systém za účelem rozvoje vzdělání a politických znalostí naší mladé generace.

Za účelem zlepšení řízení této oblasti doporučujeme propracovat celý systém přímého i nepřímého řízení politickými a ekonomickými nástroji a využít zkušeností z let 1963/65, kdy pod vedením státních orgánů byl prováděn experiment k zintenzívnění mimoškolského vzdělávání ve vybraných 20 okresech na území celé republiky.

Kromě celé struktury kulturně výchovného zařízení NV a systému mimoškolského vzdělání nás pochopitelně zajímalo, jaký má mládež volný čas k dispozici a jak je tento čas tráven a jaké jsou postoje mládeže ke vzdělávání a ke kulturním hodnotám. Využili jsme i některých poznaků výzkumných pracovišť. Zjišťujeme, že většina mládeže (více jak 52 %) - má kromě sobot a nedělí! - denně 2-3 hodiny volného času; nejvíce volného času mají podle statistik učni - až 4 hodiny. Mladí lidé se více věnují kulturnímu vyžití než prohlubování svého vzdělání. Toto kulturní vyžití je však v praxi chápáno jednostranně, tj. že dávají přednost lehčím a zábavným žánrům. Jejich duševní obzor není obohacován a rozvíjen, estetická výchova je tudíž zatím minimální. Další problém je, že převážná část mládeže je jen pasivním konzumentem a málo se účastní jako aktivní činitel.

I když máme již dostatek pozitivních výsledků a počet ochotnických souborů divadelních, loutkařských, písní a tanců, hudebních pěveckých kroužků, kroužky uměleckého přednesu, lidové hudby a jiných nám v posledních 3 letech značně vzrostl, úkolem bude více než dosud rozvíjet zájmovou a uměleckou činnost mladých lidí.

Přesto, že náš socialistický stát má velkou přednost v tom, že zejména národní výbory v duchu zákona č. 62 z roku 1967 disponují pestrým a početným souborem kulturních a výchovných zařízení, statistiky ukazují, že značná část mládeže (kolem 40 %) není s možnostmi kulturního a společenského života ve svém bydlišti spokojena. Rozložení těchto kulturních a vzdělávacích zařízení je značně nerovnoměrné.

Alarmující je, že jen 1,4 % mládeže svůj volný čas věnuje veřejné činnosti. Zdůrazňujeme-li, že neoddělitelnou součástí přípravy mladého pokolení pro život v socialismu je účast mladých lidí na řízení a správě socialistického státu, pak musíme hledat cesty, jak tento stav změnit.

Nesporná výhoda dvou volných dnů v týdnu se nám např. začíná ukazovat jako vážný problém při výchově ve škole i mimo ni, a to nejen u mládeže, ale i u dětí. K tomu přistupuje další problém, a sice, že pod vlivem zvyšující se životní úrovně se mládež začíná přiklánět k hodnotám konzumního charakteru. Projevuje se tu mnohdy nedobrý vliv rodiny, ale i společnosti.

Nemělo by např. zůstávat bez povšimnutí, že některá kulturní zařízení, osvětové domy, besedy, sportovní haly, hřiště, nádvoří škol apod. zejí o volných sobotách a nedělích prázdnotou, zatímco někteří mladí lidé hledají "svůj odpočinek" v hostinci. Dříve se alespoň dbalo na to, že v hostincích nebo jejich blízkosti bylo možné hrát kuželky, kulečník, zatančit si, apod.; dnes podobné možnosti, často vzhledem k jednostrannému a tudíž nesprávnému uplatňování plánu akumulace, neexistují. Tyto neblahé zkušenosti mohu potvrdit ze svého volebního obvodu Kolín. Okresní komise veřejného pořádku se např. zabývala problémem tzv. druhých černých hospod, které vznikají při výstavbě kabin na hřištích, kde nejen při sportovních utkáních, ale i po celý týden se scházejí převážně mladí lidé, aby dopíjeli to, co se v neděli neprodalo. Touha podnikat v tomto směru je i v tělovýchovných organizacích tak veliká, jak mají někteří jednotlivci zájem v takovém zařízení pracovat nebo se obohacovat.

Ve výchově k volbě správných společenských hodnot jestě stále zaostáváme. Tyto nové problémy se často neřeší důsledně. Východiskem pro práci celé společnosti při výchově mladého pokolení musí být znalost současného stavu, a to nejen pokud jde o kvalifikační úroveň, ale musí nám jít i o stav politických postojů ke kulturním hodnotám, a v neposlední řadě i o stav fyzický a morální. Výrazně by v tomto směru mohl pomoci vědecký výzkum, který zatím zůstává v rovině zjišťování faktů, postojů a zálib bez hlubších rozborů a závěrů. Seriózně analyzovat kterýkoliv problém mladých lidí naráží mnohdy na nedostatek výzkumných výsledků.