-24-
Ukládání trestů za hospodářské trestné Činy
Statistické údaje patrné z tabulek A - D v příloze zprávy a po-
znatky nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu ČSSR především
ukazují některé kladné tendence praxe soudů při ukládání trestů za
trestné činy hospodářské, svědčící o tom, že se praxe soudů pod
vlivem intenzívní dozorové činnosti nejvyšších soudů republik zkva-
litnila. Je to zejména patrno z postupného růstu podílu nepodmíně-
ných trestů odnětí svobody pachatelům trestných činů rozkrádání ma-
jetku v socialistickém vlastnictví, které tvoří podstatnou část hos-
podářské kriminality. Dosud trvajícím nedostatkem je nevyužívání
celé trestní sazby a celého systému trestů a tím i nedostatečná indi-
vidualizace ukládaných trestů. To se projevuje zejména ve skupino-
vých trestních věcech, kdy tresty ukládané jednotlivým pachatelům
nejsou dostatečně individualizovány se zřetelem na míru zavinění pa-
chatelů a jejich osobní poměry. I tento nedostatek je však postupně
odstraňován.
Průzkum provedený Nejvyšším soudem ČSSR v druhé polovině
r. 1972 o výsledcích rozhodovací činnosti krajských soudů jako sou-
dů prvního stupně rovněž ukazuje, že tresty, které ukládají krajské
soudy za trestné činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnic-
tví, jimiž byla způsobena rozsáhlá
škoda (tj. škoda nejméně kolem
100 000 Kčs), poskytují socialistické ekonomice důraznou a zpra-
vidla všem hlediskům pro ukládání trestu odpovídající ochranu.
Stoupá i počet uložených trestů majetkové povahy. Za trestné činy
rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, jimiž byla způsobe-
na rozsáhlá škoda, se ukládají vedle trestu odnětí svobody v sazbě
8-15 let též tresty propadnutí majetku. Nedostatkem při ukládání
tohoto trestu je, že někdy není přihlíženo k zájmům poškozené orga-
nizace, kdy trest propadnutí majetku podstatně znesnadňuje poško-
zené socialistické organizaci dosáhnout úhradu způsobené škody.
Např. vedoucí pobočky České státní spořitelny byl za rozkrá-
dání majetku v socialistickém vlastnictví vedle trestu odnětí svobody
uložen trest propadnutí majetku a současně bylo obviněné uloženo
již trestním rozsudkem, aby poškozené české státní spořitelně na-
hradila škodu ve výši 750. 904, 10 Kčs těžko uhraditelnou jen z vý-
dělku obviněné.
Praxe soudů se zlepšila též při ukládání trestu zákazu čin-
nosti, který se ukládá především pachatelům trestných činů podle
§ 130 a § 132 tr. zák., pokud škodu zavinili úmyslně nebo z nedba-
losti porušením důležitých povinností hmotně odpovědných pracovní-
ků.
-25-
Závážným problémem některých forem rozkrádání majetku v so-
cialistickém vlastnictví je recidiva. Statistické ukazatele signalizu-
jí, že počet recidivistů z řad pachatelů trestných činů proti majetku
v socialistickém vlastnictví spáchaných především vloupáním - je
zhruba dvojnásobný oproti počtu pachatelů - recidivistů jiných trest-
ných činů.
O podílu zvlášt nebezpečných recidivistů na rozkrádání majet-
ku v socialistickém vlastnictví svědčí tyto statistické údaje:
|
Zvlášť nebezpečná recidiva |
|||
|
odsouzených celkem |
z toho zvlášť nebezp. |
||
|
67265 |
recidivistů |
0, 66% |
|
|
ČSR |
4 500 |
||
|
S S R |
33711 |
1350 |
0, 4 % |
|
pro tr. čin |
|||
|
podle § 132 |
|||
|
tr. zák. |
|||
|
ČSR |
7844 |
152 |
1, 9% |
Postih pachatelů trestných činů hospodářských - recidivistů, se
proto zpřísňuje. Lze důvodně očekávat, že v boji proti recidivě
sehraje kladnou úlohu zákon o ochranném dohledu, jehož základním
cílem je zintenzívnit ochranu společnosti a jejích zájmů před osoba-
mi propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody, které jsou i nadále
zdrojem nebezpečí pro společnost a současně vytvářet podmínky pro
soustavnější a déle trvající péči o takové osoby s cílem dovršit
jejich nápravu.
Ne zcela uspokojivé je naproti tomu ukládání trestů za trest-
né činy proti hospodářské kázni, kde převažují tresty odnětí svobo-
dy podmíněně odložené a nadto ještě nedostatečně individualizované;
převládají podmíněné tresty odnětí svobody uložené při dolní hrani-
ci zákonné trestní sazby, přičemž i zkušební doba podmíněného od-
souzení se pohybuje zpravidla při dolní hranici. Pachatelům těchto
trestných činů se jen výjimečně ukládají tresty zákazu činnosti, ač
právě u tohoto druhu trestné činnosti tento trest je schopen plnit
svoji výchovnou funkci a chránit společnost a socialistickou ekono-
miku před dalším hrubým porušováním hospodářské kázně.
-26-
Při podmíněném odsouzení by soudy měly též více využívat
možnosti uložit pachateli přiměřená omezení směřující k tomu, aby
vedl řádný život pracujícího člověka.
Spolupráce soudů se společenskými organizacemi
Výrazným projevem účasti společenských organizací v trest-
ním řízení je zejména přebírání záruk za nápravu obviněného /§ 4
odst. 1 tr. ř.
/, za dovršení nápravy odsouzeného /§ 6 odst. 1
tr. ř. /a záruk nahrazujících vazbu obviněného/§ 6 odst. 2 tr. ř. /;
v řízení před okresními soudy též vysílání společenských zástupců
/společenských obhájců a společenských žalobců/. Přesto, že
novelou č. 57/1965 Sb. byl okruh společenských organizací, kte-
ré mohou přebírat záruky a vysílat společenské zástupce, rozší-
řen, statistické údaje i výsledky průzkumu spolupráce soudů se
společenskými organizacemi signalizují, že současná úroveň
spolupráce soudů se společenskými organizacemi není v potřebném
souladu s principem socialistické státnosti /čl. 2 odst. 4 Ústavy
ČSSR/ a se základní zásadou trestního řízení o tento princip se
opírající, že orgány činné v trestním řízení spolupracují v nejširší
míře se společenskými organizacemi.
V r. 1965 bylo soudy přijato 2 491 záruk, v r. 1966 již
3 008 záruk, zatímco v r. 1970 bylo přijato již jen 1 124 záruk
a v r. 1971 1 599 záruk.
Stejně tak v letech 1970 a 1971 se snížila ve srovnání s lety
1965 a 1966 účast společenských zástupců.
V r. 1965 se zúčastnilo projednávání věci 1 280 společenských
obhájců a 253 společenských žalobců, v r. 1966 1 230 společenských
obhájců a 182 společenských žalobců, zatímco v r. 1970 se zúčast-
nilo na projednávání věci jen 189 společenských obhájců a 5 spole-
čenských žalobců a v r. 1971 243 společenských obhájců a 35
společenských žalobců.
V r. 1972 počet přijatých záruk a vyslaných společenských zás-
tupců stoupl oproti r. 1971 jen nepatrně.
Výrazně převažují záruky za nápravu těch obviněných, kteří
spáchali trestné činy na úseku dopravy, trestné činy rozkrádání
a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví a trestné činy
proti zdraví. V letech 1971 a 1972 též trestné činy neoprávněného
užívání cizího motorového vozidla. Plénum Nejvyššího soudu ČSSR
-27 -
proto ve dnech 5. a 12. října 1972 zhodnotilo po provedení celostát-
ního průzkumu praxi soudů při rozvíjení spolupráce se společenský-
mi organizacemi; konstatovalo pak, že tato praxe není uspokojivá,
i když je nepochybné, že aktivita společenských organizací při vy-
sílání společenských zástupců k soudnímu řízení a při přebírání
záruk za nápravu obviněných by mohla sehrát významnější roli
při převýchově pachatelů trestných činů a přečinů namířených
proti socialistické ekonomice a při formování právního vědomí pra-
cujících, zejména z hlediska společenského odsouzení závažné
trestné činnosti namířené proti majetku v socialistickém vlastnictví.
Plénum Nejvyššího soudu ČSSR proto přijalo usnesení, v němž
usměrnilo praxi soudů k důslednému dodržování všech ustanovení
trestních kodexů upravujících spolupráci soudů se společenskými
organizacemi. V usnesení jsou uvedeny též úkoly zaměřené k za-
jištění potřebné koordinace opatření ke zdokonalování této spolu-
práce i ze strany společenských organizací.
Stále trvajícím problémem praxe orgánů činných v trestním
řízení je nedůsledné používání těch ustanovení trestních kodexů,
které ukládají orgánům činným v trestním řízení zaměřit se též
na objasňování příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožni-
ly její spáchání a na zjištěné závady upozorňovat státní či jiný
orgán, organizaci nebo podnik, jichž se zjištěné nedostatky týka-
jí, resp. orgán jim nadřízený,
i když při objasňování trestné činnos-
ti namířené proti socialistické ekonomice počet takových upozorně-
ní v současné době stoupá, není vždy orgány činnými v trestním ří-
zení, zejména soudy, důsledně vyžadováno od orgánu, organizace
nebo podniku sdělení, jaká opatření byla učiněna k odstranění zjiš-
těných nedostatků a závad; často jde o takové nedostatky nebo záva-
dy, které by mohly i v budoucnu umožňovat spáchání trestného činu
/přečinů/ poškozujícího socialistickou ekonomiku.
Některé další problémy v práci orgánů činných v trestním řízení
Aktivizace v práci všech orgánů trestního řízení při ochraně
socialistické ekonomiky je očividná. Nevyplývá pouze z toho, že
tyto útoky reprezentují podstatnou část kriminality, ale i z rozpra-
cování materiálů XIV. sjezdu KSČ.
Z hlediska pracovního jde o velmi složitou problematiku, danou
nejenom rozsahem trestních věcí, ale i vysokými požadavky na zna-
lost netrestních norem a předpisů, jejich složitost a mnohdy i krát-
kou životnost. Situaci komplikuje i obsahová náročnost skutkových
podstat většiny hospodářských trestných činů na znalosti orgánů
-28 -
trestního řízení. Obtížnost práce dokumentuje i trvale stoupající
počet osob postavených pro tuto trestnou činnost před soud.
Stoupající nápad a vzrůstající komplikovanost hospodářských
trestních věcí a zejména strukturální změny v hospodářské trestné
činnosti, především u trestného činu rozkrádání majetku v socia-
listickém vlastnictví podle § 132 tr. zák., staví do popředí někte-
ré okruhy problémů.
Pro trestní řízení o většině hospodářských trestných činech,
vyjma rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví spáchaného
vloupáním a podobnými formami, je narozdíl od všech ostatních
trestných činů charakteristické, že orgány operativně pátrací
i orgány činné v trestním řízení, se s touto trestnou činností setká-
vají již v době, kdy byla odhalena a dokumentována jiným orgánem,
zpravidla kontrolním, a prokázána metodami upravenými v jiných
předpisech než v trestním řádu. Přitom výsledky práce těchto orgá-
nů /nejčastěji zprávy o prověrkách nebo revizích/ tvoří i v trest-
ním řízení důležitý a nenahraditelný důkazní prostředek. Není vý-
jimkou, že původní úkony kontroly jsou již v trestním řízení neopa-
kovatelné, protože došlo ke zničení nebo změnám původního stavu.
Takovými neopakovatelnými úkony je např. osobní prověření přímo
na místě podle § 20 nebo expertízy, posudky, analýzy, odebírání
vzorků, fotografické snímky, fonografické záznamy podle § 22 vy-
hlášky č. 75/1959 Ú. 1.
Některé úkony jsou sice opakovatelné, ale jsou nutně pozname-
nány a ovlivněny předchozí činností kontroly. Např. tomu bývá
u svědeckých výpovědí nebo výpovědí obviněných, která již byla
v dřívější době provedena kontrolními pracovníky, ať již formou
sdělení odpovědných osob podle § 24 vyhl. č. 75/1959 Ú. l., nebo
vysvětlivkami podle § 31 vyhl. č. 75/1959 Ú. l., nebo jinými pro-
tokolovanými výpovědmi, které byly časově nejblíže událostí,
o níž osoba později vypovídá jako svědek. Z hlediska kriminalis-
ticko-psychologických zásad je právě prvá výpověď nejdůležitější,
z hlediska vštípení si skutečnosti v paměť, prověrky správnosti
vnímání, možného omylu svědka, anebo prověrky možné úmyslně
nesprávné výpovědi. Zejména u komplikovaných hospodářských trest-
ných činů bývá tento postup pravidlem. Např. 91 % všech oznáme-
ných trestných činů podle § 130 tr. zák., vykazovalo předchozí
důkazní činnost kontrol, 72 % trestných činů proti hospodářské káz-
ni podle § 127 tr. zák., a pravidlem je tato činnost kontroly i u
trestných činů rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví,
páchaných vlastními zaměstnanci, zejména obchodně administrativ-
ní formou.
- 29 -
Činnost orgánů trestního řízení ovlivňuje dále i materiální
stránka zjištění kontroly. Typickým je například to, že jeden
z nejdůležitějších znaků skutkových podstat, jakým je výše škody,
je prakticky zcela závislý na zjištění kontrolních orgánů a dojde-
li ke kolísání zjištěné výše škody v trestním řízení, je tomu tak
zpravidla v důsledku změn v původní zprávě o prověrce nebo revi-
zi. Například prověrkou útoků proti hospodářské kázni bylo zjiš-
těno, že jen v 9 % případů došlo ke změnám výše škody v důsledku
vlastní činnosti orgánů činných v trestním řízení.
Činnost orgánů trestního řízení ovlivňuje i formální stránka
postupu kontrolorů. Tyto vady někdy neúměrně protahují přípravné
řízení bud tím, že musí být prováděny úkony za kontrolory, anebo
tím, že úkony kontrolorů byly provedeny v rozporu s vyhl. č. 75/
1959 Ú. 1. Nejsou výjimkou ani případy, kdy teprve soud vrátí
věc k došetření pro nedostatky v práci kontrolorů. Např. proto,
že odpovědná osoba nebyla seznámena a nevyjádřila se k revizní
zprávě, nebo proto, že chybí důležité doklady, nebo pro vady ve
výpočtech apod.
Zkušenosti z praxe prokuratur, jimž podle § 40 vyhl. č. 75/
1959 Ú. 1., náleží přijímat oznámení o hospodářských trestných či-
nech, ukazují, že ne vždy jsou tyto specifické zvláštnosti respekto-
vány a zejména, že se jich nedostatečně využívá k racionalizaci,
zrychlení a zproduktivnění trestního řízení.
I když v poslední době vzrůstá aktivita prokurátorů, zejména
ve fázi přijímání oznámení o trestných činech, nutno poukázat na
tyto nedostatky:
- přejímání věcí od kontrolních orgánů nebývá věnována dostatečná
obsahová pozornost. Pokud dojde k odmítnutí věci pro nedodržení
ustanovení vyhl. č. 75/1959 Ú. 1., často provázené i upozorně-
ním podle zákona o prokuratuře, nebývají nedostatky specifiková-
ny a tím věcně kontrolor usměrněn, ale pouze obecně se poukazu-
je nejčasteji na to, že chybí vysvětlivky nebo prvotní doklady;
- někdy se věci mechanicky předávají k prověření orgánům bezpeč-
nosti nebo prokuratury bez konkrétního pokynu, vlastní prověřo-
vání se protahuje a je jím nahrazována činnost kontrolních orgánů;
- plně se doposud nevyužívají možnosti prokurátora v době před při-
jetím věci od kontrolorů a zejména se v této fázi nerealizuje koor-
dinační poslání prokurátora, ať již ve vztahu k orgánům bezpečnosti
nebo ve vztahu ke kontrolním orgánům, a to ani tehdy, když nutnost
souběžných kontrol, např. s finančními orgány nebo podnikovými
kontrolami jiných organizací, je očividná;
-30-
Některé poznatky o plnění usnesení vlády ČSSR č. 300/1971
Především nutno zdůraznit, že jde o dokument dlouhodobého
charakteru, jehož splnění nelze realizovat jen pouhým rozpracová-
ním a přenesením na podřízené složky. Plnění tohoto usnesení si
vyžádá v mnohých závodech organizační zásahy a zejména spočívá
ve změně stylu práce a i způsobu přístupu u příslušných odpověd-
ných pracovníků. S ohledem na krátkost doby jeho platnosti a zej-
ména krátkost doby jeho znalosti na nejnižších článcích řízení,
nelze zatím očekávat podstatnější výsledky.
V souladu s podrobnou zprávou VLK ČSSR, podanou již vlá-
dě ČSSR, lze konstatovat, že většina ústředních orgánů včas
projednala ve svých resortech a na podřízených oborových ředi-
telstvích materiály, z nichž vycházela vláda při přijetí usnesení
č. 300/1971 a přijala vlastní opatření s cílem odstranit konstato-
vané nedostatky.
Většina ústředních orgánů přijala řadu opatření zaměřených
na:
- zabezpečení správy a ochrany majetku v socialistickém vlastnictví;
- prohloubení výchovy pracovníků odpovědných za správu a ochra-
nu majetku;
- zabezpečování vymáhání náhrad způsobených škod;
- ukládání kárných opatření a oznamování trestných činů prokura-
tuře;
- důsledné dodržování ustanovení vyhlášky č. 75/1959 Ú. l. a vy-
tváření podmínek pro její dodržování, zejména pokud jde o kádro-
vé vybavení, metodické řízení a výchovu kontrolních pracovníků.
l když přístup vedoucích pracovníků ústředních orgánů v za-
bezpečování úkolů byl vcelku odpovědný, účinnost přijatých opa-
tření byla oslabována řadou nedostatků v jejich realizaci. Prověr-
ky ukázaly, že přístup k rozpracování uložených úkolů je na jed-
notlivých orgánech a stupních řízení značně rozdílný. V důsledku
toho má v mnoha orgánech a organizacích administrativní charakter
a nevytváří věcné podmínky, ani pro čelení nedostatkům, ani pro
kontrolu dodržování právních předpisů a usnesení vlád, platných
pro ekonomický úsek včetně usnesení vlády č. 300/1971.
-31 -
Za hlavní problémy lze považovat:
- zúžení realizace jen na otázky oznamování trestných činů proku-
ratuře a na to navazujícího propracování metodického postupu
kontrolorů. Bez větší pozornosti zůstalo, jak zajistit, aby každo-
denní řídící a kontrolní prací byly odstraňovány ostatní, soudně
nepostižitelné projevy nekázně;
-i tento redukovaný pohled, zaměřený toliko na boj proti trestné
činnosti, byl ještě dále při rozpracování omezován jen na někte-
ré trestné činy, především tzv. manka a některé formy rozkrá-
dání majetku v socialistickém vlastnictví. Bez větší odezvy zůsta-
ly především projevy hospodářské nekázně, zejména vedoucích
pracovníků;
- příčiny škod a poruch nejsou řádně a věrohodně dokumentovány,
zejména v případech, kdy likvidace věci náleží orgánům podnikové
sféry, to má často za následek nemožnost zjistit odpovědnost za
vzniklou škodu a účinným způsobem vymáhat její náhradu;
-podceňování zjišťování odpovědnosti a nevymáhání škod tvoří sys-
tém vedoucí ve svých důsledcích k podceňování předpisů a kázně
vůbec a k deformaci právního vědomí, tento následek je svým
způsobem škodlivější než neuhrazení škody v konkrétním případě.
Jednou ze základních myšlenek usnesení vlády č. 300/1971
je i docílit naplnění stavu kontrolorů kvalifikovanými pracovníky
a prosadit kontrolu jako neoddělitelnou součást metod řídící práce
vedoucích pracovníků. Lze konstatovat, že ke kvalitativnímu zlep-
šení práce kontroly došlo především v činnosti tzv. vnějších kon-
trol /Výbory lidové kontroly, Zemědělské správy atd. /. V podni-
kové sféře došlo ke kvalitativním změnám jen z menší části. Obrat
není patrný ani v naplňování stavu kontrolorů. Přes mnohé nedos-
tatky lze sice konstatovat, že i pracovníci závodů a podniků ovlá-
dají metody kontrolní práce, o čemž svědčí především to, že k po-
kynům prokurátorů dovedou způsobem, odpovídajícím ustanovení
vyhlášky č. 75/1959 Ú. 1., vyžádané materiály doplnit. Z vlastní
iniciativy nebo z pokynu podnikových a závodních orgánů však takto
postupují jen výjimečně. Prověrky prokuratury i výborů lidové kon-
troly ukázaly, že dodržování zásad stanovených vyhl. č. 75/1959
Ú. 1. i po usnesení vlády č. 300/1971 jsou v tomto směru na nízké
úrovni.
-32 -
Nedostatkem je i to, že kontroloři vyvíjejí aktivitu pouze tam,
kde k tomu dostanou pokyn anebo kde je akce plánována. Bez povšim-
nutí ponechávají četné signály o nedostatcích a to i tehdy, když je
mají přímo sami k dispozici, avšak z titulu jiné funkce. Např. kon-
troloři jsou velmi často členy různých komisí a mají k dispozici ma-
teriály z jejich jednání, v nichž je množství poznatků o vážných zá-
vadách a škodách. Tyto materiály pouze evidují z titulu členství
v komisi, ale pro svoji práci je nevyužívají.
l v případech, kde z různých důvodů kontrolor ověřuje podezře-
ní z trestného činu a kde tedy postupuje zpravidla v souladu s vyhl.
č. 75/1959 Ú. 1., je patrný výrazný metodický i námětový stereotyp,
spočívající v tom, že:
- po objektivní stránce se kontrolor zaměřuje především na škody
z hlediska možného rozkrádání majetku v socialistickém vlastnict-
ví nebo tzv. manka a ignoruje signály o jiné trestné činnosti;
- po subjektivní stránce se zaměřuje především na hmotně odpověd-
né vedoucí různých prodejen, skladů a provozoven a na nižší slu-
žební kategorie zaměstnanců, přičemž ponechá bez povšimnutí čas-
to očividné vazby na nekázeň nebo spoluúčast vyšších kategorií
vedoucích pracovníků.
Tento stereotyp zužující poslání kontroly jen do úzké oblasti
některých jevů vede k tomu, že nejsou dokumentovány prvotní pří-
činy, mající většinou charakter útoků proti hospodářské kázni.
Kontrolní zjišťování je omezováno pouze na možné parazitické mo-
tivy i tehdy, když ve vysvětlivkách a jiných materiálech jsou moti-
vy vedoucí k opatření neoprávněného prospěchu organizaci očivid-
né. Takový přístup kontrolorů pak má za následek i nesprávné za-
měření orgánů činných v trestním řízení, ať již z hlediska právní
kvalifikace skutku, nebo z hlediska motivu. Příznačné je, že kon-
troloři se zpravidla snaží vůbec vyhnout odhalení nebo dokonce pro-
věrce příčin jednání, nasvědčují-li snaze některého z vedoucích pra-
covníků, prosadit skupinový nebo místní zájem na úkor zájmu celo-
společenského.
Ukázalo se, že v těchto případech nemusí jít o nedbalost nebo
odbornou neschopnost kontrolorů. Například několik vedoucích ho-
telů soustavně účtovalo i u vícelůžkových pokojů nocležné každému
hostu zvlášť, jakoby šlo o samostatnou místnost. Po několik let od-
váděli tržby až z trojnásobného počtu místností než ve skutečnosti
v hotelích bylo. Přesto, že šlo o očividný fakt, ředitelství tento
postup trpělo a souhlasilo s ním, protože se tím neúměrně zvyšova-
ly hospodářské výsledky. Teprve na základě anonymního oznámení
a po zákroku Výboru lidové kontroly došlo k nápravě.
-33 -
V jiném případě byl stíhán ředitel organizace proto, že vytvo-
řil černé fondy a z nich hradil generální opravu a různá pohoštění
četných delegací. Kontrolou byla věc dokumentována jako rozkrá-
dání majetku v socialistickém vlastnictví, kterého se dopustil ředi-
tel, ač skutečnost, že došlo ke generální opravě a tím uspořeny
náklady, byla zřejmá a hodnocena ostatními pracovníky kladně. Zřej-
mé bylo i to, že nákladná pohoštění delegací nejsou kryta legálními
fondy. Přesto nedošlo k prověrce spoluúčasti dalších funkcionářů
a ani k prověrce, zda k podobným machinacím nedochází i na jiných
závodech. V dalším případě byl oznámen ředitel komunálního podni-
ku, protože měl odcizit částku 300 000 Kčs, získanou přeceněním
zboží. Teprve v průběhu trestního stíháni se zjistilo, že v podniku
byl dostatek dokladů známých kontrolorům, svědčících o tom, že
částek bylo prakticky použito na úplatky s cílem získat neoprávně-
né výhody organizaci, přičemž úplatky byly poskytovány několika
stům osobám, včetně vedoucích pracovníků okresní, krajské i cen-
trální sféry.
Taková oportunita v práci kontroly a zejména vedoucích pra-
covníků má za následek, že existují celé sféry činnosti, kde v důs-
ledku finanční nebo jiné nekázně, jsou značné hodnoty k dispozici
nekontrolovatelným jednotlivcům. Tato situace pak vytváří podmín-
ky nejenom pro trestné činy proti hospodářské kázni, ale i proti
majetku v socialistickém vlastnictví. Zvlášť nedobrá situace je v pří-
padech, kdy se neevidovaných fondů nekontrolovatelně používá k pla-
cení černých mezd, úplatkářství a financování jiných socialistických
organizací, zejména sportovních jednot, kulturních zařízení apod.,
často za vědomí nebo pasivní asistence společenských organizací na
závodech nebo jiných orgánů a organizací.
Nebezpečnost této redukce zaměření kontroly, pouze na roz-
krádání majetku v socialistickém vlastnictví a manka zaviněná nižší-
mi služebními kategoriemi pracovníků, má i vážné ekonomické dopa-
dy, protože vytváří předpoklady, že hospodářská a finanční nekázeň
vede k obcházení a znemožňuje působení ekonomických stimulů, umož-
ňuje nekalou soutěž k získávání pracovních sil a zejména přispívá
u kategorie mladších zaměstnanců k zafixování představy o dvojí
morálce vedoucích pracovníků socialistických organizací.
-34-
Závěry
Různé formy útoků proti socialistické ekonomice reprezentují
značnou část kriminality v ČSSR, jak v kategorii trestných činů,
tak i přečinů. Tím přímo ovlivňují i celkový stav a vývoj trestnosti
v ČSSR.
Příčiny a podmínky vedoucí k páchání hospodářských trestných
činů a jejich následky ovlivňují stav kriminality i nepřímo tím, že na-
rušení pachatelů jiných trestných činů začíná a projevuje se obvykle
nejdříve na pracovištích porušováním pracovní kázně, absencemi,
podnapilostí apod., a v tomto počátečním stadiu mu lze čelit přede-
vším působením nadřízených a kolektivu pracujících.
Pro většinu hospodářských trestných činů a přečinů, kromě
útoků spáchaných vloupáním, je charakteristická značná latence,
ovlivněná především vnitřními ekonomickými disproporcemi a nega-
tivním posunem společenského vědomí. Jde především o trestné či-
ny nedovoleného podnikání podle § 118 tr. zák., zneužívání socia-
listického podnikaní podle § 120 tr. zák., poškozování spotřebite-
le podle § 121 tr. zák., všechny trestné činy proti hospodářské káz-
ni, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst.
1 písm. b/, c/ tr. zák. a neoprávněné užívání cizího motorového vo-
zidla podle § 209a tr. zák.
Nejčastějším trestným činem a přečinem v kategorii hospodář-
ských deliktů je trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém
vlastnictví podle § 132 tr. zák. a obdobný přečin podle § 3 odst. 1
zák. č. 150/1969 Sb. Pro vývoj, zejména trestného činu rozkrá-
dání majetku v socialistickém vlastnictví, je charakteristický trvale
se zvyšující podíl útoků, páchaných vlastními zaměstnanci a členy
družstev, vzestup komplikovanosti forem trestné činnosti a snižují-
cí se podíl pachatelů z řad dělnických kategorií. Pro rozkrádání ma-
jetku v socialistickém vlastnictví páchané formou vloupání je příznač-
ný pokles počtu stíhaných osob i počtu trestných činů a značně vyso-
ký stav neobjasněnosti. Zatím nelze zodpovědně dovodit, že pokles
je způsoben potlačením tohoto druhu trestné činnosti.
Pro trestné činy proti hospodářské kázni, zejména trestný čin
porušování povinnosti v provozu socialistické organizace podle §§
129, 130 tr. zák., a trestný čin porušování povinnosti při nakládá-
ní s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 tr. zák., je