7
Dohody uvedené sub a) jsou pak dále specifi-
kovány v § 1 vládního nařízení č. 114/1969 Sb.,
podle něhož může být vydání cestovního dokladu
občanům odepřeno ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a)
zák. č. 63/1965 Sb., je-li cesta do ciziny v rozporu
s ochranou bezpečnosti státu, vnitřního pořádku,
veřejného zdraví nebo morálky, a dále jde-li o cestu:
a) do státu, se kterými ČSSR neudržuje diploma-
tické styky;
b) k návštěvě občana, který se zdržuje v cizině
bez povolení čs. úřadů;
c ) občana, proti kterému je veden výkon rozhod-
nutí pro neplnění vyživovací povinnosti nebo
neplnění finančních závazků vůči státu nebo
socialistické organizaci;
d) občana, jehož jednání nasvědčuje tomu, že
hodlá zůstat v cizině po uplynutí doby povole-
ného pobytu v cizině;
e) která není devizově kryta;
f) bez příslibu, s výjimkou cest za příbuznými
v pokolení přímém, sourozenci a manžely,
nejde-li o případ uvedený pod písm. a) až d).
Pokud jde celkově o vztah ustanovení čl. 12
paklu o občanských u politických právech a uve-
dených čs. předpisů, které se práv v tomto ustano-
vení zakotvených týkají, lze říci, že mezi nimi
nejsou rozpory, které by bránily ratifikaci paktů
ze strany ČSSR, popř. které by vyžadovaly změn
čs. právních předpisů v této oblasti.
Podle článku 13 paktu může být cizinec, který
se nachází právoplatně na území státu, vyhoštěn
pouze na základě rozhodnutí učiněného podle zá-
kona a má nárok na přezkoumání tohoto rozhod
nutí, s výjimkou případu, kdy naléhavé důvody
bezpečnosti státu vyžadují jiný postup.
V ČSSR se podle § 3 zákona č. 68/1965 Sb.
nevztahuje na tyto případy správní řád a je uplat-
ňována zásada ústního rozhodování. Je postupo-
váno v souladu se zákonem a cizinec zásadně
může vznést proti takovému rozhodnutí stížnost.
Čs. právní úprava tudíž není s ustanovením paktu
v rozporu.
Článek 14 paktu se týká zásad soudního řízení
a postavení jeho účastníků. Jednotlivé zásady za-
kotvené v odst. 1-7 tohoto článku jsou zajištěny
čl. 20 a 98 Ústavy ČSSR a celou řadou ustanovení
trestního řádu a pokud jde o ustanovení odst. 1
i občanského soudního řádu.
Článek 15 odst. 1 paktu stanoví, že nikdo nesmi
být potrestán za čin, který nebyl trestný v době,
kdy byl spáchán. Pachateli nelze uložit vyšší trest
než dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy byl
trestný čin spáchán. Zpětná působnost nového zá-
kona je připuštěna pouze tehdy, je-li pro pacha-
tele příznivější. Toto ustanovení je zajištěno § 16
tr. zák.
Článek 15 odst. 2 paktu stanoví, že nic v tomto
článku není na újmu souzení a trestání jakéhokoli
činu nebo opomenutí, které v době, kdy byly spá-
chány, byly trestné podle obecných zásad mezi-
národního práva.
Článek 16 paktu uznává právo každého, aby
byla všude uznána jeho právní subjektivita. Způ-
sobilost občana mít práva a povinnosti vzniká
podle § 7 obč. zák. narozením. Podle § 8 obč. zák.
způsobilost občana k právním úkonům vzniká
v plném rozsahu zletilostí.
Článek 17 odst. 1 paktu se týká ochrany proti
svévolnému zasahování do soukromého života, ro-
diny, domova nebo korespondence a ochrany proti
útokům na čest a pověst. V čs. právním řádu tuto
ochranu poskytují čl. 26 a 31 Ústavy ČSSR a § § 11
a 12 obč. zákona o ochraně osobnosti.
Článek 17 odst. 2 paktu dává každému právo
na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo
útokům. Tuto zákonnou ochranu poskytuje § 13
občanského zákona a trestní sankce k zajištěni
těchto práv poskytuje trestní zákon.
Článek 18 paktu se týká náboženské svobody.
Náboženská svoboda je zaručena v čl. 32 Ústavy
ČSSR. Omezování svobody vyznání je trestným či-
nem podle § 236 tr. zák. V rozporu s tímto ustano-
vením paktu nejsou i právní předpisy, které upra-
vují hospodářské zabezpečení církví a nábožen-
ských společností státem.
Článek 19 paktu zakotvuje právo zastávat svůj
názor bez překážky, a dává každému právo na
svobodu projevu, které zahrnuje svobodu vyhledá-
vat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky
všeho druhu, bez ohledu na hranice, veškerými
prostředky podle vlastní volby.
Jsou v něm uvedena některá omezení těchto
práv, která musí být stanovena zákonem a musí
být nutná:
a) k respektování práv nebo pověsti jiných,
b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejné-
ho pořádku nebo veřejného zdraví nebo mo-
rálky.
Ústava ČSSR zaručuje v čl. 28 v souladu se
zájmy pracujícího lidu všem občanům svobodu
projevu ve všech oborech života, zejména také
svobodu slova a tisku. Občanům maďarské, němec-
ké, polské a ukrajinské (rusínské) národnosti je
dáno úst. zák. č. 144/1968 Sb., o postavení národ-
ností v ČSSR, právo na tisk a informace v jejich
jazyku (čl. 3e). Bližší úprava těchto práv je pro-
vedena zákonem č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku
8
a o ostatních hromadných informačních prostřed-
cích ve znění zákona č. 127/1968 Sb., o některých
přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostat
nich hromadných informačních prostředků. Tyto
zákony upravují otázky týkající se oprávnění vy-
dávat periodický tisk a podmínek jeho vydávání,
součinnosti státních orgánů a organizací s hro-
madnými informačními prostředky při poskytování
informací a podmínek, za nichž je možno od-
mítnout poskytnout informaci nebo přístup k ní.
Zák. č. 81/1966 Sb. rovněž upravuje výměnu infor-
mací mezi ČSSR a ostatními státy. V uvedených
zákonech jsou stanovena omezení proti zneužívání
svobody projevu, slova a tisku.
Svobody projevu a informací se týká i § 7
písm. b) zák. č. 102/1971 Sb., o ochraně státního
tajemství, který ukládá federálnímu ministerstvu
vnitra, aby mj. poskytovalo hromadným sdělovacím
prostředkům pomoc při plnění jejich úkolů souvi-
sejících s ochranou státního tajemství. Federální
ministerstvo vnitra podle § 7 písm. c) provádí kon-
trolu dodržování předpisů vydaných k ochraně
státního tajemství a doporučuje příslušným orga-
nizacím opatření ke sjednání nápravy.
Jak je zřejmé z uvedeného rozboru čs. práv-
ních předpisů v oblasti svobody projevu, tisku a
informací, omezení, která jsou stanovena těmito
předpisy se týkají zájmů státu a společnosti, důle-
žitých zájmů vnitřní nebo zahraniční politiky stá-
tu, tedy jedná se o omezení, která nejsou v rozpo-
ru s odst. 3 písm. a) a b) čl. 19 paktu.
Článek 20 odst. 1 paktu zakazuje jakoukoli
válečnou propagandu. Tento zákaz má být pro-
veden zákonem. Toto ustanovení paktu je zajištěno
jednak zák. č. 165/1950 Sb., na ochranu míru a
§§ 260 a 261 tr. zák. o podpoře a propagaci fašis-
mu a podobného hnutí.
Článek 20 odst. 2 paktu stanoví, že jakákoli
národnostní, rasová nebo náboženská nenávist, jež
představuje podněcování k diskriminaci, nepřátel-
ství nebo násilí, musí být zakázána zákonem. Tato
ustanovení jsou zajištěna trestním zákonem.
Článek 21 paktu upravuje právo shromažďo-
vací. V čs. právním řádu je právo shromažďovací
zakotveno v článku 5 Ústavy ČSSR. Jeho konkrétní
úpravu provádí zák. č. 68/1951 Sb., o dobrovolných
organizacích a shromážděních a zák. č. 126/1968
Sb., o některých přechodných opatřeních k upev-
nění veřejného pořádku, který uvádí důvody, pro
které ONV může zakázat nebo rozpustit veřejné
shromáždění, manifestaci nebo průvod.
Článek 22 paktu se týká práva spolčovacího.
Toto právo je v čs. právním řádu upraveno zejmé-
na čl. 5 Ústavy ČSSR a již uvedeným zákonem
č. 68/1951 Sb. Výkonu spolčovacího práva se vý-
znamnou měrou dotýká zák. č. 126/1968 Sb., který
uvádí důvody pro rozpuštění dobrovolných organi-
zací. Tyto důvody, obdobně jako důvody pro zákaz
nebo rozpuštění veřejného shromáždění nejsou
v zásadním rozporu s omezeními, připuštěnými
čl. 21 a 22 paktu.
Článek 21 a 22 obsahují sohlasná ustanovení,
že ,,výkon práva nesmí být žádným způsobem ome-
zován s výjimkou těch omezení, jež stanoví zákon
a jež jsou nutná v demokratické společnosti
v zájmu národní nebo veřejné bezpečnosti, veřej-
ného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo mo-
rálky nebo ochrany práv a svobod ostatních".
Jsou to tato přípustná omezení, s nimiž nejsou
čs. právní předpisy (jak uvedeny i ve zprávě
k čl. 8 Paktu o hospodářských, sociálních a kul-
turních právech) v rozporu.
Článek 23 paktu poskytuje ochranu ze strany
společnosti a státu rodině jakožto přirozené a zá-
kladní jednotce společnosti. Upravuje rovněž prá-
vo na uzavření manželství, svobodný a plný sou-
hlas snoubenců a rovnost práv a povinností snou-
benců i manželů. Základní ustanovení o ochraně
rodiny a manželství obsahuje v čs. právním řádu
čl. 26 Ústavy ČSSR, čl. 27 Ústavy ČSSR zajišťuje
rovnoprávné postavení žen v rodině, v práci a ve
veřejné činnosti a zák. č. 94/1903 Sb., o rodině ob-
sahuje další podrobnou úpravu.
Článek 24 paktu dává každému dítěti právo
na ochranu bez jakékoli diskriminace. Každé dítě
má být okamžitě po narození registrováno a má
dostat jméno. Každé dítě má právo na státní pří-
slušnost.
Tato práva zajišťují čl. 20 a 26 Ústavy ČSSR,
zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, zák. č. 268/1949 Sb.,
o matrikách, zák. č. 165/1968 Sb., o zásadách nabý-
vání a pozbývání státního občanství a další před-
pisy.
Článek 25 paktu dává všem občanům bez jaké-
koli diskriminace právo podílet se na vedení ve-
řejných záležitostí, volební právo a právo vstoupit
za rovných podmínek do veřejných služeb své
země.
Tato práva zajišťují čl. 2, 3 a 20 Ústavy ČSSR
a zákony o. volbách do Federálního shromáždění,
České národní rady a Slovenské národní rady
a o volbách do národních výborů.
Článek 26 paktu zakotvuje rovnost před záko-
nem a právo na stejnou ochranu bez jakékoli dis-
kriminace. Jakákoli diskriminace má být zakázána
zákonem a zákon má zaručit všem osobám stejnou
a účinnou ochranu proti jakékoli diskriminaci.
Rovná práva a povinnosti občanů a jejich rov-
noprávnost zaručuje čl. 20 Ústavy ČSSR. Trestní
zákon pak obsahuje řadu ustanovení, která posky-
tují ochranu proti jakékoli diskriminaci.
9
Článek 27 paktu zakotvuje kulturní, jazyková
a náboženská práva příslušníků etnických, jazyko-
vých a náboženských menšin. Tato práva v čs.
právním řádu jsou zaručena čl. 32 Ústavy ČSSR
a ústavním zákonem č. 144/1968 Sb., o postavení
národností v ČSSR.
Část IV paktu upravuje kontrolní mechanis-
mus realizace práv v něm zakotvených.
Podle části IV paktu čl. 28 má být zřízen
Výbor pro lidská práva, jakožto kontrolní orgán
implementace ustanovení patu. Tento Výbor má
být složen z 18 členů volených ad personam. Při
jejich volbě má být přihlédnuto ke spravedlivému
geografickému zastoupení a k zastoupení různých
forem civilizace a hlavních právních systémů.
Smluvní strany paktu se zavazují podávat zprávy
o opatřeních k realizaci práv zakotvených v paktu
a to jednak do jednoho roku poté, co se staly
stranami paktu a pak kdykoli, kdy to Výbor vy-
žádá. Výbor tyto zprávy prostuduje a může před-
ložit smluvním stranám své stanovisko a připo-
mínky.
Podle čl. 41 paktu Výbor pro lidská práva
může poskytnout smluvním státům paktu své dob-
ré služby ve sporech, které by mezi nimi mohly
vzniknout v souvislosti s realizací práv zakotve-
ných v paktu. Toto ustanovení je však fakultativní
povahy a vztahuje se pouze na státy, které pro-
hlásí, že uznávají příslušnost Výboru. Nepředpo-
kládá se, že by ČSSR takovéto prohlášení při rati-
fikaci paktů učinila, neboť pravomoci Výboru
podle čl. 41 dávají možnost zasahování do vnitř-
ních věcí států.
Část V obsahuje závěrečná ustanovení.
V souladu s ustanovením článku 36 odst. 3
ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, předkládají se oba pakty
Federálnímu
shromáždění k vyslovení souhlasu.
V Praze duo 15. května 1975
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
10
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
Preambule
Státy, smluvní strany tohoto Paktu,
majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených
v Chartě OSN, uznání přirozené důstojnosti a rov-
ných a nezcizitelných práv všech členů lidské ro-
diny je základem svobody, spravedlnosti a míru
ve světě,
uznávajíce, že tato práva se odvozuji od při-
rozené důstojnosti lidské osobnosti,
uznávajíce, že podle Všeobecné deklarace
lidských práv, ideálu svobodné lidské bytosti, osvo-
bozené od strachu a nouze je možno dosáhnout
jen tehdy, jestliže budou vytvořeny takové pod-
mínky, v nichž bude moci každý požívat svých
hospodářských, sociálních a kulturních práv, jakož
i svých práv občanských a politických,
majíce na zřeteli závazek států vyplývajících
z Charty Organizace spojených národů podporovat
všeobecnou úctu k lidským právům a svobodám
a k jejich zachovávání,
uvědomujíce si, že jednotlivec, mající povin-
nosti k druhým a ke společenství, ke kterému pří-
sluší, je povinen usilovat o rozvíjení a dodržování
práv uznaných v tomto Paktu,
ujednávají tímto, jak dále stanoveno:
Část I
Článek l
1. Všechny národy mají právo na sebeurčení.
Na základě tohoto práva svobodně určují svůj po-
litický statut a svobodně uskutečňují svůj hospo-
dářský, sociální a kulturní vývoj.
2. Všechny národy mohou pro své vlastní cíle
svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím
a zdroji bez újmy na jakýchkoli závazcích, vyplý-
vajících z mezinárodní hospodářské spolupráce,
založené na vzájemné výhodnosti a mezinárodním
právu. V žádném případě nesmí být národ zbaven
svých vlastních prostředků k životní existenci.
3. Státy, smluvní strany Paktu, včetně těch
států, které jsou odpovědny za správu nesamo-
správných a poručenských území, budou podporo-
vat uskutečnění práva na sebeurčení a budou toto
právo respektovat v souladu s ustanoveními Charty
Organizace spojených národů.
Část II
Č l á n e k 2
1. Každý stát, kléry je smluvní stranou Paktu,
se zavazuje podniknout při maximálním využití
svých zdrojů samostatně, i prostřednictvím mezi-
národní součinnosti u spolupráce, kroky zvláště
hospodářsko a technické, k postupnému dosažení
plného uskutečnění práv uznaných v tomto Paktu
všemi vhodnými prostředky, včetně zejména při-
jetím zákonodárných opatření.
2. Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují, že
zaručí, že práva formulovaná v tomto Paktu bu-
dou se uskutečňovat bez jakéhokoli rozlišování
podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství,
politického nebo jiného smýšlení, národnostního
a sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného
postavení.
3. Rozvojové země mohou s patřičným zřete-
lem na lidská práva a jejich národní hospodářství
určit, v jakém rozsahu by zaručily hospodářská
práva uznaná v tomto Paktu cizím stárním přísluš-
níkům.
Článek 3
Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují, že
zajistí rovná práva mužů a žen při požívání všech
hospodářských, sociálních a kulturních práv uve-
dených v tomto Paktu.
Článek 4
Státy, smluvní strany Paktu, uznávají, že při
požívaní těch práv, která byla poskytnuta státem
v souladu s tímto Paktem, stát může podrobit tálo
práva pouze takovým omezením, která stanoví zá-
kon a pouze potud, pokud to muže být slučitelné
s povahou těchto práv a výhradně za účelem pod-
pory obecného blaha v domokratické společnosti.
Článek 5
1. Nic v tomto Paktu nemůže býti vykládáno
jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli sku-
pině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet čin-
nost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly
k potlačení některého z práv nebo některé ze svo-
bod uznaných tímto Paktem nebo k jejich omezení
ve větším rozsahu, než tnuto Pakt stanoví.
2. Žádné omezení nebo odchylka od kterého
koli ze základních lidských práv uznávaných nebo
existujících v kterékoli zemi na základě zákona,
úmluv, předpisů nebo zvyklostí nebude připuštěno
pod záminkou, že Pakt taková práva neuznává
nebo že je uznává v menším rozsahu.
Část III
Č l á n e k 6
1. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo
na práci, které zahrnuje právo každého na příleži-
11
tost si vydělávat na živobytí svojí prací, kterou
si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné
kroky k ochraně tohoto práva.
2. Opatření, jež mají býti učiněna stály, smluv-
ními stranami Paktu, k dosažení plného uskuteč-
nění tohoto práva, budou zahrnovat programy
technického a odborného zaškolení a výcviku, plá-
ny a prostředky k dosažení stálého hospodářského,
sociálního a kulturního rozvoje a plné a produktiv-
ní zaměstnanosti za podmínek, zajišťujících jed-
notlivci základní politické a hospodářské svobody.
Článek 7
Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo
každého člověka na spravedlivé a uspokojivé pra-
covní podmínky, které zajišťují zejména:
a) odměnu, která poskytuje jako minimum všem
pracovníkům:
i) spravedlivou mzdu a stejnou odměnu za práci
stejné hodnoty bez jakéhokoli rozlišování,
přičemž zvláště ženám jsou zaručeny pracovní
podmínky ne horší než jaké mají muži, se stej-
nou odměnu za stejnou"práci;
ii) slušný život pro ně a jejich rodiny, v souladu
s ustanoveními tohoto Paktu;
b) bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní
podmínky;
c) stejnou příležitost pro všechny dosáhnout
v zaměstnáni povýšení na odpovídající vyšší
stupeň, přičemž nebudou uplatňována jiná kri-
téria, než délka zaměstnání a schopnosti;
d) odpočinek, zotavení a rozumné vymezení pra-
covních hodin a pravidelná placená dovolená,
jakož i odměna ve dnech veřejných svátků.
Článek 8
1. Státy, smluvní strany Paktu, se zavazuji
zajistit:
a) právo každého na zakládání odborových orga-
nizací a právo přistupovat do odborových or-
ganizací podle vlastního výběru, podléhající
pouze stanovám příslušné odborové organiza-
ce, k uplatňování a ochraně svých hospodář-
ských a sociálních zájmu. Výkon tohoto práva
nesmí býti omezen žádnými omezeními kromě
těch, která jsou stanovena zákonem a která
jsou nezbytná v demokratické společnosti,
v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejného
pořádku, nebo k ochraně práv a svobod
druhých;
b) právo odborových organizací na zakládání ná-
rodních federací nebo konfederací a jejich
právo vytvářet mezinárodní odborové organi-
zace nebo se k nim připojit;
c) právo odborových organizací na svobodnou
činnost, nepodléhající žádným omezením kro-
mě těch, která jsou stanovena zákonem a která
jsou nezbytná v demokratické společnosti
v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejného
pořádku nebo k ochraně práv a svobod dru-
hých;
d) právo na stávku za předpokladu, že je vyko-
náváno v souladu se zákony příslušné země.
2. Tento článek nebrání uložit zákonná ome-
zení výkonu těchto práv pro příslušníky ozbroje-
ných sil nebo policie nebo správních orgánů státu.
3. Nic v tomto článku neopravňuje smluvní
strany Úmluvy Mezinárodní organizace práce z ro-
ku 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva
organizovat se, aby přijaly zákonodárná opatření,
jež prejudikovala záruky stanovené v této Úmluvě,
nebo aplikovaly právo takovým způsobem, jež by
tyto záruky prejudikoval.
Článek 9
Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo
každého na sociální zabezpečení, zahrnujíc v to
právo na sociální pojištění.
Článek 10
Státy, smluvní strany Paktu, uznávají, že:
1. Nejširší možná ochrana a pomoc by měla
být poskytnuta rodině, která je přirozenou a základ-
ní jednotkou společnosti, zvláště k jejímu založení
a po dobu. kdy odpovídá za péči a výchovu nezleti-
lých dětí. Sňatek musí býti uzavřen na základě
svobodného souhlasu snoubenců.
2. Zvláštní ochrana by měla být poskytována
matkám v průběhu přiměřeného období před a po
narození dítěte. Během tohoto období by pracují-
cím matkám měla být poskytnuta placená dovo-
lená, nebo dovolená s odpovídajícími požitky ze
sociálního zabezpečení.
3. Zvláštní opatření by měla být činěna pro
ochranu a pomoc všem dětem a mládeži bez jaké-
koli diskriminace na základě rodinného původu
nebo jiných podmínek. Děti a mládež by měly být
ochraňovány před hospodářským a sociálním vy-
kořisťováním. Jejich zaměstnávání prací, která by
škodila jejich morálce nebo zdraví nebo byla nebez-
pečná jejich životu, nebo by mohla brzdit jejich
normální vývoj, by měla být trestná podle zákona.
Státy by měly také stanovit věkovou hranici, pod
kterou by dětská námezdní práce měla být zaká-
zána a trestána podle zákona.
Článek 11
1. Státy, smluvili strany Paktu, uznávají právo
každého na přiměřenou životní úroveň pro sebe
12
a jeho rodinu, zahrnujíc v to dostatečnou výživu,
šatstvo, byt, a na neustálé zlepšování životních
podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající
kroky, aby zajistily uskutečnění tohoto práva, uzná-
vajíce pro dosažení tohoto cíle zásadní důležitost
mezinárodní spolupráce, založené na svobodném
souhlasu.
2. Státy, smluvní strany Paktu, uznávajíce zá-
kladní právo každého na osvobození od hladu, uči-
ní jak jednotlivě, tak i na základě mezinárodní
součinnosti taková opatření, zahrnujíc v to zvláštní
programy, jichž je zapotřebí:
a) ke zlepšení způsobů výroby, uchovávání a dis-
tribuce potravin plným využitím technického
a vědeckého poznání, šířením znalostí o zása-
dách výživy a rozvíjením nebo reformováním
zemědělských systémů takovým způsobem, aby
se dosáhlo nejúčinnějšího rozvoje a využi-
tí přírodních zdrojů;
b) k zajištění spravedlivé distribuce světových
zásob potravin v poměru k potřebě, s při-
hlédnutím k problémům jak zemí dovážejících
potraviny, tak zemí, které potraviny vyvážejí.
Článek 12
1. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají prá-
vo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně
fyzického a duševního zdraví.
2. Státy, smluvní strany Paktu, učiní opatření
k dosažení plného uskutečnění tohoto práva, která
budou zahrnovat:
a) opatření ke snížení počtu potratů a kojenecké
úmrtnosti a opatření ke zdravému vývoji" dí-
těte;
b) zlepšení všech stránek vnějších životních pod-
mínek a průmyslové hygieny;
c) prevenci, léčení a kontrolu epidemických,
místních nemocí, chorob z povolání a jiných
nemocí;
d) vytvoření podmínek, které by zajistily všem
lékařskou pomoc a péči v případě nemoci.
Č l á n o k 13
1. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo
každého na vzdělání. Souhlasí, že vzdělání bude
směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a smys-
lu pro její důstojnost a posílení úcty k lidským
právům a základním svobodám.
Souhlasí, že vzdělání má umožnit všem oso-
bám účinnou účast ve svobodné společnosti, napo-
máhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a
přátelství mezi všemi národy a všemi rasovými,
etnickými a náboženskými skupinami, jakož i k roz-
voji činnosti Organizace spojených národů pro za-
chování míru.
2. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají, že
se zřetelem na dosažení plného uskutečnění tohoto
práva:
a) základní vzdělání bude povinné a svobodně
přístupné pro všechny;
b) středoškolské vzdělání ve svých různých for-
mách, zahrnujíc v to technické a odborné
středoškolské vzdělání, bude všeobecně umož-
něno a zpřístupněno pro všechny všemi vhod-
nými prostředky a zejména postupným zavá-
děním bezplatného vzdělání;
c) vyšší vzdělání bude rovněž zpřístupněno pro
všechny podle schopností všemi vhodnými
prostředky a zejména postupným zaváděním
bez platného vzdělání;
d) elementární vzdělání osob, které nezískaly
nebo nedokončily základní vzdělání, bude
pokud možno povzbuzováno nebo zintenziv-
něno;
e) bude na všech stupních aktivně usilováno
o rozvoj školského systému, bude zaveden při-
měřený systém stipendií, a soustavně budou
zlepšovány materiální podmínky vyučujících.
3. Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují
respektovat svobodu rodičů, případně poručníků,
zvolit pro jejich děti jiné školy než ty, které byly
zřízeny veřejnými orgány, které odpovídají takové-
minimální úrovni vzdělání, jaká je stanovena nebo
schválena státem, a zajišťovat náboženskou a mo-
rální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich vlastním
přesvědčením.
4. Žádná z částí tohoto článku nemá býti vy-
kládána jako vměšování do svobody jednotlivců
a organizací zřizovat a řídit výchovné instituce,
vždy však za podmínek zachování zásad stanove-
ných v odst. 1 tohoto článku a požadavků, že vzdě-
lání poskytované v takových institucích má odpo-
vídat minimální úrovni stanovené státem.
Článek 14
Každý stát, smluvní strany Paklu, který v době
kdy se stane smluvní stranou, nuní s to zabezpečit
na mateřském území nebo na jiném území pod jeho
pravomocí, povinné základní bezplatné vzdělání,
se zavazuje vypracovat a přijmout během dvou
let podrobný plán opatření pro postupné zavádění
zásady povinného a bezplatného vzdělání pro
všechny, a to v přiměřené době, která bude v plá-
nu stanovena.
Článek 15
1. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo
každého:
a) účastnit se kulturního života;