13
b) užíval plodů vědeckého pokroku a jeho využití:
c) požívat ochrany morálních a materiálních
zájmů, které vyplývají z jeho vědecké, literár-
ní nebo umělecké tvorby.
2. Opatření, která mají být učiněna státy,
smluvními stranami Paktu, k dosažení plného
uskutečnění tohoto práva, budou zahrnovat i ta,
jež jsou nutná pro zachování, rozvoj a šíření vědy
a kultury.
3. Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují
respektovat svobodu, nezbytnou pro vědecký vý-
zkum a tvůrčí činnost.
4. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají pro-
spěch, plynoucí z povzbuzování a rozvoje meziná-
rodních styků a spolupráce ve vědecké a kulturní
oblasti.
Část IV
Článek 16
1. Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují, že
budou podle ustanovení této části Paktu předklá-
dat zprávy o přijatých opatřeních a o pokroku do-
saženém při dodržování práv uznaných v tomto
Paktu.
2. a) Všechny zprávy budou předkládány ge-
nerálnímu tajemníkovi Organizace spojených náro-
dů, který předá jejich kopie Hospodářské a sociální
radě k posouzení podle ustanovení tohoto Paktu.
b) Generální tajemník Organizace spojených ná-
rodů předá rovněž kopie zpráv nebo příslušné
výňatky ze zpráv států, smluvních stran Paktu,
které jsou také členy odborných organizací,
těmto organizacím, pokud se tyto zprávy nebo
výňatky z nich týkají jakékoli věci, pro kterou
je ta nebo ona odborná organizace příslušná
podle svých ustavujících dokumentů.
Článek 17
1. Stály, smluvní sírany Paktu, budou podával
své zprávy postupně podle programu, který určí
Hospodářská a sociální rada během jednoho roku
od nabyti platnosti tohoto Paktu po konzultaci se
smluvními státy a s příslušnými odbornými orga-
nizacemi.
2. Zprávy mohou uvádět činitele a obtíže, ovliv-
ňující stupeň plnění závazků přijatých podle toho-
to Paktu.
3. V těch případech, kdy příslušné informace
byly již předloženy Organizaci spojených národů
nebo kterékoli odborné organizaci státem, smluvní
stranou Paktu, nebude nutné tuto informaci opako-
vat, ale postačí přesný odkaz na tyto informace.
Článek 18
Ve shodě se svou odpovědností podle Charty
Organizace spojených národů v oblasti základních
lidských práv a základních svobod, může Hospo-
dářská a sociální rada s odbornými organizacemi
OSN dohodnout, aby jí podávaly zprávy o pokroku
dosaženém při dodržování těch ustanovení tohoto
Paktu, která spadají do rámce jejich činnosti. Tyto
zprávy mohou zahrnovat údaje o rozhodnutích
a doporučeních, přijatých k provádění tohoto
úkolu jejich příslušnými orgány.
Článek 19
Hospodářská a sociální rada může postupovat
Komisi pro lidská práva ke studiu a k všeobec-
ným doporučením, popřípadě k informaci zprávy,
týkající se lidských práv, předložené státy podle
článku 16 a 17 nebo odbornými organizacemi
podle článku 18.
Článek 20
Státy, smluvní strany Paktu, a příslušné odbor-
né organizace mohou předkládat Hospodářské a so-
ciální radě připomínky ke kterémukoli obecnému
doporučení učiněnému podle článku 19 nebo k od-
kazu na takové obecné doporučení, obsažené v kte-
rékoli zprávě Komise pro lidská práva, nebo v kte-
rékoli dokumentaci, na niž zpráva odkazuje.
Článek 21
Hospodářská a sociální rada může čas od času
předkládat Valnému shromáždění zprávy s dopo-
ručeními obecné povahy a souhrn informací získa-
ných od států, smluvních stran Paktu, a od odbor-
ných organizací, o přijatých opatřeních a o pokro-
ku dosaženém v celkovém dodržování práv, uzna-
ných v tomto Paktu.
Článek 22
Hospodářská a sociální rada může upozorňo-
vat jiné orgány Organizace spojených národů,
jejich podřízené složky a odborné organizace za-
bývající se poskytováním technické pomoci, na
jakékoli záležitosti, vyplývající ze zpráv zmíněných
v této části Paktu, které by mohly takovým orgá-
nům pomoci - v rámci jejich příslušnosti - při
rozhodování o vhodnosti mezinárodních opatření,
jež by mohla přispět k účinnému a postupnému
plnění tohoto Paktu.
Článek 23
Státy, smluvní strany Paktu, souhlasí s tím, že
mezinárodní opatření k dosažení práv uznaných
v tomto Paktu zahrnuje takové metody, jako je
uzavírání úmluv, přijímání doporučení, poskytování
technické pomoci, koními regionálních a tech-
14
nických zasedání za účelem konzultaci, jakož
i studie, organizované ve spojení s příslušnými
vládami.
Článek 24
Nic v tomto Paktu nemůže být vykládáno tak,
jako by oslabovalo ustanovení Charty Organizace
spojených národů a stanov odborných organizací
OSN, která vymezují odpovědnost různých orgánů
Organizace spojených národů a jejich odborných
organizací v oblasti, kterou se zabývá tento Pakt.
Článek 25
Nic v tomto Paktu nemůže být vykládáno jako
by oslabovalo přirozené právo všech národů užívat
plně a svobodně jejich přírodního bohatství a
zdrojů.
Část V
Článek 26
1. Tento Pakt je otevřen k podpisu kterého-
koliv členského státu Organizace spojených náro-
dů nebo člena kterékoli její odborné organizace
kteréhokoli státu, účastníka Statutu Mezinárodní-
ho soudního dvora, a kteréhokoli jiného státu,
který byl Valným shromážděním Organizace spo-
jených národů vyzván, aby se stal účastníkem
tohoto Paktu.
2. Tento Pakt bude ratifikován. Ratifikační
listiny budou uloženy u generálního tajemníka
Organizace spojených národů.
3. Tento Pakt je otevřen k přístupu kteréhokoli
státu uvedeného v odst. 1 tohoto článku.
4. Přístup se provede uložením listin o pří-
stupu u generálního tajemníka Organizace spoje-
ných národů.
5. Generální tajemník Organizace spojených
národů vyrozumí všechny státy, které tento Pakt
podepsaly nebo k němu přistoupily, o uložení
každé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Článek 27
1. Tento Pakt nabude účinnost tři měsíce ode
dne uložení třicáté páté ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu u generálního tajemníka Organi-
zace spojených národů.
2. Pro každý stát, který bude tento Pakt ratifi-
kovat nebo k němu přistoupí po uložení třicáté
páté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu,
Pakt nabude účinnosti tři měsíce poté, kdy tento
stát uloží ratifikační listinu nebo listinu o pří-
stupu.
Článek 28
Ustanovení tohoto Paktu se vztahují na všech-
ny části federálních států bez jakýchkoli omezení
nebo výjimek.
Článek 29
1. Kterýkoli stát, smluvní strana Paktu může
navrhnout změnu Paktu a předložit ji generálnímu
tajemníkovi Organizace spojených národů. Gene-
rální tajemník poté seznámí s pozměňovacím ná-
vrhem státy, smluvní strany Paktu se žádostí, aby
mu sdělily, zda jsou pro svolání konference smluv-
ních stran Paktu, která by návrh posoudila a roz-
hodla o něm. Generální tajemník svolá konferenci
pod záštitou Organizace spojených národů, vyslo-
ví-li se alespoň třetina států pro její uspořádání.
Každý pozměňovací návrh, přijatý většinou států
přítomných a hlasujících na konferenci, bude
předložen Valnému shromáždění Organizace spoje-
ných národů ke schválení.
2. Změny nabudou účinnosti, budou-li schvá-
leny Valným shromážděním Organizace spojených
národů a přijaty dvoutřetinovou většinou států,
které jsou smluvními stranami Paktu podle jejich
ústavních předpisů.
3. Nabudou-li změny účinnosti, stanou se zá-
vaznými pro ty smluvní strany Paktu, které je
přijaly, zatímco ostatní smluvní strany budou dále
vázány jen ustanoveními tohoto Paktu a kteroukoli
dřívější změnou, jíž přijaly.
Článek 30
Bez ohledu na sdělení učiněná podle článku
26 odst. 5 generální tajemník informuje všechny
státy uvedené v odst. 1 téhož článku:
a) o podpisech a ratifikačních listinách a listi-
nách o přístupu podle článku 26;
b) o dni, kdy tento Pakt nabude účinnosti podle
článku 27 a o dni, kdy nabude účinnosti změna
podle článku 29.
Článek 31
1. Tento Pakt, jehož znění čínské, anglické,
francouzské, ruské a španělské jsou stejně auten-
tická, bude uložen v archivu Organizace spojených
národů.
2. Generální tajemník Organizace spojených
národů zašle ověřený otisk tohoto Paktu všem stá-
tům uvedeným v článku 26.
15
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
Úvod
Státy, smluvní strany tohoto Paklu,
majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených
v Chartě Organizace spojených národů je uznání
přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných
práv všech členů lidské rodiny základem svobody,
spravedlnosti a míru ve světe,
uznávajíce, že tato práva se odvozuji od při-
rozené důstojnosti lidské bytosti,
uznávajíce, že podle Všeobecné deklarace
lidských práv jo ideálu svobodno lidské bytosti
těšící se občanské a politická svobodě a svoboda
od strachu ti nedostatku možno dosáhnout jun
tehdy, jestliže budou vytvořeny takové podmínky,
v nichž bude moci každý požívali svých občan-
ských a politických práv, jakož i svých práv hos-
podářských, sociálních a kulturních.
majíce na zřeteli závazek států vyplývajících
z Charty Organizace spojených národů podporoval
všeobecnou úctu k lidským právům a svobodám
a k jejich zachovávání,
uvědomujíce si, že jednotlivec, mající povin-
nosti k jiným a ke společenství, ke kterému pří-
sluší, je povinen usilovat o rozvíjení a dodržování
práv uznaných v tomto Paktu,
ujednávají tímto, jak dále stanoveno:
Část I
Č l á n o k 1
1. Všechny národy mají právo na sebeurčení.
Na základě tohoto práva svobodně určují svůj
politický statut a svobodné uskutečňují svůj
hospodářský, sociální a kulturní vývoj.
2. Všechny národy mohou pro své vlastní cíle
svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a
zdroji bez újmy na jakýchkoli závazecích vyplýva-
jících z mezinárodní hospodářské spolupráce, zalo-
žené na vzájemné výhodnosti a medzinárodním prá-
vu. V žádném případe nesmí být národ zbaven
svých vlastních prostředků k životní existenci.
3. Státy, smluvní strany Paktu včetně těch
států, které jsou odpovědny za správu nesamo-
správných a poručenských území, budou podporo-
vat uskutečnění práva na sebeurčení a budou
toto právo respektovat v souladu s ustanoveními
Charty Organizace spojených návodů.
Část II
Článek 2
1. Každý stát který je smluvní stranou Paktu,
se zaväzuje respektovat práva uznaná v tomto
Paklu a zajistil táto práva všem jednotlivcům na
svém území a podléhajícím jeho jurisdikci, bez ja-
kéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, ná-
boženství, polilického nebo jiného smýšlení, ná-
rodnostního nebo sociálního původu, majetku,
rodu neho jiného postavení.
2. Každý stát, který je smluvní stranou Paktu,
se zavazuje, pokud tak již nestanoví existující zá-
konodárná nebo jiná opatření, že podnikne nutné
kroky v souladu se svými ústavními postupy
a ustanoveními tohoto Paktu k tomu, aby schválil
taková zákonodárná nebo jiná opatření nutná
k lomu, aby byla uplatněna práva uznaná v Paktu.
3. Každý stát, který je smluvní stranou Paktu,
se zavazuje:
a) zajistil, aby se kterékoli osobě, jejiž práva
nebo svobody tímto Paktem uznáno byly po-
rušeny, doslalo účinné ochrany bez ohledu na
to, zda se porušení jejího práva nebo svobody
dopustily osoby jednající v úřední funkci;
b) zajistit, aby každá osoba, jež se domáhá lakové
ochrany, měla na ni právo stanovené přísluš-
nými právními, správními nebo zákonodárný-
mi orgány nebo jakýmkoli jiným orgánem
ustanoveným právním systémem státu, a aby
měla možnost právní ochrany;
c) zajistit, aby příslušné orgány tuto odíránu
prosazovaly, jakmile je poskytnuta.
Článek 3
Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují za-
jistit stejná práva mužů a žen na požívání všech
občanských a politických práv stanovených v tomto
Paktu.
Článek 4
1. je-li za mimořádné situace, která je úředně
vyhlášena, ohrožen život národa, mohou státy,
smluvní strany Paktu, přijmout opatření zmírňující
jejich závazky podle Paktu v rozsahu, kléry si vy-
žádají potřeby taková situace za podmínky, že tato
opatření nejsou v rozporu s jejich jinými závazky
podle mezinárodního práva a neznamenají diskri-
minaci podle rasy. barvy, pohlaví, jazyka, nábo-
ženství nebo sociálního původu.
2. Podle tohoto ustanovení se nelze odchýlit
od článků 6, 7, 8 (odstavec 1 a 2), 11. 15, 10 a 18.
3. Každý stát, který je smluvní stranou Paktu,
používající práva ve smyslu odst. 1 tohoto článku;
okamžité uvědomí prostřednictvím generálního ta-
jemníka Organizace spojených narodil ustálili státy,
smluvní strany Paktu, o ustanoveních, ad nichž se
16
odchýlil a o důvodech, které ho k tomu vedly.
Další sdělení učiní stejnou cestou ke dni, kdy toto
opatření skončí.
Článek 5
1. Nic v tomto Paktu nemůže být vykládáno,
jako by dávalo kterémukoliv státu, kterékoli sku-
pině nebo osobě jakékoli právo vyvíjeti činnost
nebo dopouštěti se činů, které by směřovaly k po-
tlačení některého z práv nebo některé ze svobod
uznaných tímto Paktem nebo k jejich omezení ve
větším rozsahu než tento Pakt stanoví.
2. Jakákoli základní lidská práva uznávaná
v kterémkoli státě, který je účastníkem tohoto
Paktu na základě zákona úmluv předpisů nebo
zvyklostí nebudou omezena nebo zrušena pod zá-
minkou, že Pakt taková práva neuznává nebo je
uznává v menším rozsahu.
Část III
Článek 6
1. Každá lidská bytost má právo na život. Toto
právo je chráněno zákonem. Nikdo nebude své
volně zbaven života.
2. V zemích, kde nebyl zrušen trest smrti, může
být rozsudek trestu smrti vyhlášen pouze za nej-
těžší trestné činy v souladu s právem platným
v době, kdy byl trestný čin spáchán, a nikoli
v rozporu s ustanoveními tohoto Paktu a Úmluvy
o zabránění a trestání zločinu genocidia. Tento
trest může být vykonán pouze na základě koneč-
ného rozsudku vyneseného příslušným soudem.
3. Jestliže zbavení života znamená zločin ge-
nocidia, rozumí se, že nic v tomto článku neoprav-
ňuje kterýkoli stát, který je smluvní stranou Paktu,
odchýlit se od kteréhokoli závazku, jenž byl pře-
vzat na základě ustanovení Úmluvy o zabránění
a trestání zločinu genocidia.
4. Každý, kdo byl odsouzen k trestu smrti, má
právo žádat o milost nebo zmírnění trestu. Amnes-
tie, milost nebo zmírnění trestu smrti může být
uděleno ve všech případech.
5. Rozsudek trestu smrti nebude ukládán za
trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti
let a nebude vykonán na těhotných ženách.
6. Tohoto článku se nelze dovolávati proto,
aby se zabránilo zrušení trestu smrti nebo aby
zrušení trestu smrti bylo zdrženo kterýmkoli stá-
tem, účastníkem tohoto Paktu.
Článek 7
Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován kru-
tému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení
nebo trestu. Zvláště nebude nikdo bez svého svo-
bodného souhlasu podrobován lékařským nebo vě-
deckým pokusům.
Článek 8
1. Nikdo nesmí být držen v otroctví; všechny
formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.
2. Nikdo nesmí být držen v nevolnictví.
3. a) Na nikom se nesmí vyžadovat, aby vyko-
nával nucenou nebo povinnou práci;
b) článek 3 a) nebrání vykonávání těžké práce
v zemích, kde je možno uvalit trest vězení
s těžkou prací za trestný čin, byl-li vynesen
příslušným soudem takový rozsudek;
c) pro účely tohoto odstavce termín ,,nucená nebo
povinná práce" nezahrnuje:
(i) jakoukoli práci nebo službu, jež nejsou zmí-
něny v pododstavci b), které se normálně
vyžadují od osoby, která je ve vazbě v dů-
sledku pravomocného platného rozhodnutí
soudu, nebo od osoby, která je podmíněně
propuštěna z takové vazby;
(ii) jakoukoli službu vojenské povahy a v zemích,
kde se uznává odmítnutí vojenské služby na
základě přesvědčení, jakoukoli národní služ-
bu, jež se podle zákona vyžaduje od osob,
které odmítají vojenskou službu z důvodů
svého přesvědčení;
(iii) jakoukoli službu vynucenou v mimořádných
případech nebo při pohromě ohrožující život
nebo blahobyt společenství;
(iv) jakoukoli práci nebo službu, jež tvoří sou-
část běžných občanských povinností.
Článek 9
1. Každý má právo na svobodu a osobní bez-
pečnost. Nikdo nesmí být svévolně zatčen nebo
zadržen. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě
případů, kdy se tak stane na základě zákona a ve
shodě s řízením, jež je stanoveno zákonem.
2. Každý, kdo je zatčen, musí být v době zat-
čení seznámen s důvody svého zatčení a musí být
neprodleně Informován o obviněních proti němu
vznesených.
3. Každý, kdo je zatčen nebo zadržen na zá-
kladě obvinění z trestného činu, musí být neprodle-
ně předveden před soudce nebo jiného úředníka,
který je zákonem zmocněn vykonávat soudcovskou
pravomoc, a má právo na trestní zřízení v přimě-
řené době nebo na propuštění. Není obecným pra-
vidlem, aby osoby čekající na trestní řízení byly
drženy ve vazbě; propuštění může však být pod-
míněno zárukami, že se dostaví k trestnímu řízení
v jakémkoli jiném studiu soudního řízení a k vyne-
sení rozsudku.
17
4. Každý, kdo je zatčen nebo se nalézá ve
vazbě, má právo na řízení před soudem tak, aby
soud mohl rozhodnout bez prodlení o právoplat-
nosti jeho zadržení a nařídit jeho propuštění, jestli-
že vazba není zákonná.
5. Každý, kdo se stal obětí nezákonného zatče-
ní nebo vazby, má vymahatelně právo na náhradu.
Č l á n e k 10
1. Se všemi osobami zbavenými osobní svo-
body se jedná lidsky a s úctou k přirozené důstoj-
nosti lidské bytosti.
2. a) Obviněné osoby jsou s výjimkou mimo-
řádných okolností odděleny od osob odsouzených
a zachází se s nimi úměrně ke skutečnosti, že
o jejich vině dosud nebylo rozhodnuto;
b) obviněné mladistvé osoby jsou odděleny od
dospělých a jsou co možná nejrychleji posta-
veny před soud.
3. Vězeňský řád zajistí takové zacházení s věz-
ni, jehož hlavním cílem je jejich převýchova a ná-
prava. Mladiství zločinci budou odděleni od dospě-
lých a dostane se jim zacházení přiměřeného jejich
věku a právnímu postavení.
Článek 11
Nikdo nebude uvězněn pouze pro neschopnost
dostál smluvnímu závazku.
Článek 12
1. Každý, kdo se právoplatně nachází na úze-
mí určitého státu, má na tomto území právo svo-
body pohybu a svobody zvolit si místo pobytu.
2. Každý může svobodně opustit kteroukoli
zemi, i svou vlastní.
3. Výše zmíněná práva nepodléhají žádným
omezením kromě těch, která stanoví zákon a která
jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti, ve-
řejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky
nebo práv a svobod druhých a která jsou v soula-
du s ostatními právy uznanými v tomto Paktu.
4. Nikdo nesmí být svévolně zbaven práva
vstoupit clo své vlastní země.
Č l á n e k 13
Cizinec nacházející se právoplatně na území
státu, který je smluvní stranou Paktu, může být
z něho vyhoštěn pouze na základě rozhodnutí,
k němuž se dospělo v souladu se zákonem, a má
možnost, kromě případů, kdy naléhavé důvody ná-
rodní bezpečnosti vyžadují jiný postup,
předložit
námitky proti svému vyhoštění a dát svůj případ
přezkoumat příslušným orgánem nebo osobou nebo
osobami příslušným orgánem zvláště označenými
a být před nimi za tímto účelem zastoupen.
Článek 14
1. Všechny osoby jsou si před soudem rovny.
Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivé
a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným
soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a po-
vinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění
vzneseném proti němu. Tisk a veřejnost mohou být
vyloučeny z celého řízení nebo z jeho části z dů-
vodů morálky, veřejného pořádku nebo národní
bezpečnosti v demokratické společnosti nebo tehdy,
když si toho vyžaduje soukromý zájem stran, nebo
mohou být vyloučeny v rozsahu, který je podle
přísného mínění soudu nutný při zvláštních okol-
nostech, kdy by zveřejnění prejudikovalo zájmy
spravedlnosti; avšak každý rozsudek vynesený
v trestní nebo občanskoprávní věci bude zveřejněn
s výjimkou případů, kdy zájem mladistvých osob
vyžaduje jiný postup nebo kdy se řízení týká man-
želských sporů nebo opatrovnictví dětí.
2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu,
považuje se za nevinného, dokud není zákonným
postupem prokázána jeho vina.
3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má
mít tylo minimální záruky:
a) má být neprodleně a podrobně informován
v jazyce, jemuž rozumí, o povaze a důvodu
obvinění proti němu;
b) má mít dostatek času a možností pro přípra-
vu své obhajoby a mohl se spojit s obhájcem
podle své vlastní volby;
c) má být souzen bez zbytečného odkladu;
d) má být souzen za své přítomnosti a obhajovat
se osobně nebo prostřednictvím obhájce, kte-
rého si sám zvolí; má být poučen o svých
právech a má mu být poskytnuta právní pomoc
v každém případě, kdy toho zájmy spravedl-
nosti vyžadují, a aniž by v takovém případě
sám platil náklady, jestliže nemá dostatečné
prostředky k úhradě;
e) má mu být dána možnost, aby provedl výslech
nebo dal provést výslech svědků proti sobě a
aby měl možnost účasti a výslechu svědků svěd-
čících v jeho prospěch za stejných podmínek
jako u svědků svědčících proti němu;
f) má se mu dostat pomoci tlumočníka, jestliže
nerozumí jazyku nebo nemluví jazykem, jehož
se užívá na soudu;
g) nesmí být nucen svědčit proti sobě nebo při-
znat vinu.
4. V trestním řízení proti mladistvým se vez-
me v úvahu jejich věk a skutečnost, že je žádoucí
usilovat o jejich nápravu.
5. Každý, komu bylo dokázáno, že se dopustil
trestného činu, má právo, aby důkazy a rozsudek
byly přezkoumány vyšším soudem.
18
6. Jestliže bylo někomu dokázáno spáchání
trestného činu a jestliže byl později tento důkaz
vyvracím nebo byl zproštěn obžaloby nu základe
toho, že nějaká nová skutečnost přesvědčivě uka-
zuje, že výrokem soudu byl porušen zákon, po
skytne se tomu, kdo byl potrestán na základě
takového důkazu, náhrada podle zákona, pokud
se nedokáže, že včasné uvedení ve známost dříve
neznámé skutečnosti nejde zcela nebo částečně
na vrub této osoby.
7. Trestní stíháni nelze zahájit proti tomu,
proti němuž dřívější stíhání pro týž čin skončilo
pravomocným rozhodnutím soudu, jímž byl obžalo-
vaný uznán vinným nebo jímž byl obžaloby
zproštěn.
Článek 15
1. Nikdo nesmí být potrestán za čin, který
nebyl trestný podle zákona v době, kdy byl spá-
chán. Pachateli nelze uložit vyšší trest než dovo-
luje uložit zákon účinný v době, kdy byl trestný
čin spáchán. Nový zákon má zpětnou působnost
pouze tehdy, jestliže je pro pachatele příznivější.
2. Nic v tomto článku neprejudikuje potrestá-
ní za jakýkoli čin, který v době, kdy byl spáchán,
byl trestný podle obecných právních zásad uzná-
vaných společenstvím národu.
Článek 16
Každý má právo na to, aby byla všude uzná-
vána jeho právní osobnost.
Článek 17
1. Nikdo nesmí být vystaven svévolnému za-
sahování do soukromého života, do rodiny, domova
nebo korespondence ani útokům na svou čest a
pověst.
2. Každý má právo na zákonnou ochranu proti
takovým zásahům nebo útokům.
Článek 18
1. Každý má právo na svobodu myšlení, svě
domí a náboženství. Toto právo zahrnuje v sobě
svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství nebo
víru podle vlastní volby a svobodu projevovat své
náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými,
ať veřejně nebo soukromě, prováděním nábožen-
ských úkonů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a
vyučováním.
2. Nikdo nesmí být podroben donucování, které
by narušovalo jeho svobodu vyznával nebo přijmout
náboženství nebo víru podle své vlastní volby.
3. Svoboda projevovat náboženství nebo víru
může být podrobena pouze takovým omezením,
jaká předpisuje zákon a která jsou nutná k ochra
ně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo mo-
rálky nebo základních práv a svobod jiných.
4. Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují
respektovat svobodu rodičů, a tam, kde je to
vhodné, poručníků, zajistit náboženskou a morální
výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení
rodičů nebo poručníků.
Č l á n e k 19
1. Každý má právo zastávat svůj názor bez
překážky.
2. Každý má právo na svobodu projevu; toto
právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a roz-
šiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez
ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem,
prostřednictvím umění
nebo jakýmkoli jinými pro-
středky podle vlastní volby.
3. Užívaní práv uvedených v odstavci 2 tohoto
článku s sebou nese zvláštní povinnosti a odpověd-
nost. Může proto podléhat určitým omezením,
avšak tato omezení budou pouze taková, jaká sta-
noví zákon a jež jsou nutná:
aj k respektování práv nebo povésti jiných;
b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejně
ho pořádku nebo veřejného zdraví nebo mo-
rálky.
Článek 20
1. Jakákoli válečná propaganda je zakázána
zákonem.
2. Jakákoli národní, rasová nebo náboženská
nenávist, jež představuje podněcování k diskrimi-
naci, nepřátelství nebo násilí, musí být zakázána
zákonem.
Článek 21
Uznává se právo na pokojná shromažďování.
Výkon tohoto práva nesmí být žádným způsobem
omezován s výjimkami, jež stanoví zákon a jež jsou
nutné v demokratické společnosti v zájmu národní
bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného
pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo morálky
nebo ochrany práv a svobod jiných.
Článek 22
1. Každý má právo na svobodu sdružovat se
s jinými, i právo zakládat na ochranu svých zájmů
odborové organizace a přistupovat k nim.
2. Výkon tohoto práva nesmí být žádným způ-
sobem omezován; výjimkou jsou omezení, jež jsou
stanovena zákonem a jež jsou nutná v demokratic-
ké společnosti v zájmu národní nebo veřejné bez-
pečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného
zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod
jiných. Nic v tomto článku nebrání omezit zákonem
výkon tohoto práva příslušníkům ozbrojených sil
a policie.
19
3. Nic v tomto článku neopravňuje smluvní
strany Úmluvy Mezinárodní organizace práce
z roku 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva
organizovat se, aby přijaly zákonodárná opatření,
jež by prejudikovala záruky stanovené v tomto
Paktu nebo aplikovala právo takovým způsobem,
jenž by tyto záruky prejudikoval.
Článek 23
1. Rodina je přirozenou a základní jednotkou
společnosti a má právo na ochranu společnosti
a státu.
2. Uznává se právo mužů a žen uzavřít v při-
měřeném věku sňatek a založit rodinu.
3. Manželství nebude uzavřeno bez svobodné-
ho a plného souhlasu snoubenců.
4. Státy, smluvní strany Paktu, podniknou
vhodně kroky k tomu, aby zajistily stejná práva
a povinnosti snoubenců při sňatku, v manželství
a při rozvodu. Při rozvodu se rozhodne o nutné
ochraně dětí.
Článek 24
1. Každé dítě má bez jakékoli diskriminace
podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství,
národnostního nebo sociálního původu, majetku
nebo rodu právo na takovou ochranu, která mu
přísluší s ohledem na jeho postavení nezletilce,
ze strany jeho rodiny, společnosti a státu.
2. Každé dítě je registrováno okamžitě po na-
rození a dostane jméno.
3. Každé dítě má právo na státní příslušnost.
Článek 25
Každý občan má právo a možnost, bez jakých-
koli rozdílů uvedených v článku 2 a bez neodů-
vodněných omezení:
a) podílet se na vedení veřejných záležitostí pří-
mo nebo prostřednictvím svobodně volených
zástupců;
b) volit a být volen v pravidelných volbách, jež
se budou konat na základě všeobecného a rov-
ného hlasovacího práva, tajným hlasováním
zabezpečujícím svobodu hlasování;
c) vstoupit za rovných podmínek do veřejných
služeb své země.
Článek 26
Všichni jsou si před zákonem rovni a mají
právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli
diskriminace. Zákon zakáže jakoukoli diskriminaci
a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu
proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů, např. podle
rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politické-
ho nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo
sociálního původu, majetku a rodu.
Článek 27
Ve státech, kde existují etnické, náboženské
nebo jazykové menšiny, nebude jejím příslušníkům
upíráno právo, aby spolu s ostatními příslušníky
menšiny užívali své vlastní kultury, vyznávali a
projevovali své vlastní náboženství nebo používali
svého vlastního jazyka.
Část IV
Článek 28
1. Zřizuje se Výbor pro lidská práva (dále
v tomto Paktu nazývaný Výbor). Skládá se z osm-
nácti členů a vykonává funkce stanovené níže.
2. Výbor se skládá ze státních příslušníků
smluvních stran Paktu, jež budou osobami vyso-
kého morálního charakteru a uznávaných schop-
ností v oblasti lidských práv, přičemž se bude při-
hlížet ke skutečnosti, že bude užitečná účast ně-
kterých osob majících právní zkušenosti.
3. Členové Výboru se volí a působí jako soukro-
mé osoby.
Článek 29
1. Členové Výboru jsou voleni tajným hlaso-
váním ze seznamu osob majících vlastnosti přede-
psané v článku 28 a navržených k tomuto účelu
státy, smluvními stranami Paktu.
2. Každý stát, který je smluvní stranou Paktu,
může navrhnout nejvýše dvě osoby. Tyto osoby
budou státními příslušníky státu, který je navrhl.
3. Každá osoba může být navržena znovu do
funkce člena Výboru.
Článek 30
1. První volby se konají nejpozději do šesti
měsíců ode dne, kdy tento Pakt nabude účinnosti.
2. Nejméně čtyři měsíce přede dnem konání
každých voleb do Výboru, s výjimkou voleb, kde
se má obsadit uvolněné místo v souladu s článkem
34, generální tajemník Organizace spojených ná-
rodů vyzve písemně státy, které jsou smluvními
stranami Paktu, aby předložily do tří měsíců své
návrhy na členství Výboru.
3. Generální tajemník Organizace spojených
národů připraví seznam všech takto navržených
osob v abecedním pořádku s udáním států, které
tylo osoby navrhly, a předloží jej státům, nejpoz-
ději jeden měsíc přede dnem konání voleb.
4. Volby členů Výboru se konají na zasedání
zástupců států, které jsou smluvními stranami
Paktu, svolaném generálním tajemníkem Organi-
zace spojených národů v sídle Organizace spoje-