94

i sociální hlediska, zejména pokud jde o výši dů-
chodu, je-li tento důchod jediným zdrojem příjmu
důchodce, výši dávek u některých skupin invalid-
ních občanů a další. Podstatným sblížením pracov-
ních a životních podmínek pracujících měst a ven-
kova jsou již překonány i některé rozdíly v zabez-
pečení pracovníků a družstevních rolníků.

Vážným problémem je úprava důchodů, které
byly přiznány před delší dobou a jejichž výše se
dostala do disproporce k růstu mezd, i když před
rokem 1964 i po tomto roce došlo k několikerému
zvýšení, zejména nižších důchodů.

V podrobnostech se uvedené nedostatky pro-
jevují takto:

V systému důchodového zabezpečení pracovníků:

Vlivem růstu mezd a přechodem stále větších
skupin pracovníků do vyšších příjmových pásem se
při zachování dosavadních omezení výše důchodu
značně snižují důchody velké skupiny pracovníků
ve vztahu k výdělkům dosahovaným před odcho-
dem do důchodu. Přiznané průměrně starobní dů-
chody ve vztahu k průměrným čistým mzdám bě-
hem 12 let klesly ze 72 % v roce 1960 na 62, 2 %
v roce 1973.

V posledním období se značně zvyšuje podíl
pracujících s výdělky nad 2000 Kčs měsíčně. Za-
tím co v roce 1959 mělo mzdu vyšší než 2000 Kčs
měsíčně pouze 11 % pracovníků, v roce 1975 se
očekává, že výdělek přes 2000 Kčs měsíčně bude
mít již přes 64 % všech pracovníků; přitom mužů
s tímto výdělkem bude v roce 1975 asi 85 %. Podíl
na tomto nepoměru má i klesající relace nejvyšší
výměry důchodu (tj. 1600, 1800, 2200 Kčs měsíčně
podle kategorie) k průměrnému výdělku. V roce
1959 činila průměrná měsíční čistá mzda 1122 Kčs
a nejvyšší výměra starobního (invalidního) důcho-
du ve III. pracovní kategorii 1600 Kčs měsíčné,
což odpovídalo 143% této mzdy. V roce 1973 re-
lace této nejvyšší výměry důchodu k průměrné
měsíční čisté mzdě odpovídá již jen 79 % průměr-
né čisté mzdy a v roce 1975 cca 74 % této mzdy
(viz příloha 2).

Kromě toho se výše důchodů snižuje zvláštní
daní z důchodu, kterou se od r. 1964 zdaňují nejen
důchody vzniklé za účinnosti nových předpisů,
nýbrž i důchody přiznané předtím. Této dani pod-
léhají důchody převyšující 700 Kčs měsíčně, a to
progresivně od 1 % až do 12, 5 °/o důchodu. Zavede-
ním zvláštní daně z důchodu došlo prakticky ke
snížení maximální výměry důchodů, a to podle
pracovní kategorie z 2200 na 1925 Kčs, z 1800 na
1575 Kčs a z 1600 na 1400 Kčs měsíčně. Uvedená
omezení se nejvíce dotýkají občanů s vyššími pra-
covními zásluhami vyjádřenými vyššími výdělky
(vysoce kvalifikovaní dělníci, technicko-inženýr-
ské kádry, vedoucí hospodářští a vědečtí pracov-
níci).

Dosavadní úprava je vývojem překonána též,
pokud jde o nejnižší výměru důchodů, které jsou
jediným zdrojem příjmu důchodce, nejnižší výměru
sirotčích důchodů a invalidních důchodů někte-
rých skupin invalidních občanů; v oblasti sociální
péče je třeba na novém vyšším stupni společenské-
ho vývoje prohloubit péči o rodiny s dětmi a ně-
které další skupiny občanů.

V systému důchodového zabezpečení družstevních
rolníků:

Uvedené hodnocení se vztahuje vcelku i na dů-
chodové zabezpečení družstevních rolníků. Vedle
toho má však tato soustava i svou specifickou pro-
blematiku. V roce 1964 byla jen malá část jednot-
ných zemědělských družstev (asi 6% z celkového
počtu) na úrovni průmyslových podniků; pro čle-
ny těchto družstev - družstev s vyšší úrovní hos-
podaření - bylo možno zavést důchodové zabez-
pečení za podmínek nároků a způsobu výpočtu dů-
chodů v podstatě platných pro pracovníky. Pro
ostatní družstevníky byl zachován systém pásmo-
vých důchodů, podle kterého pro každé příjmové
pásmo byl stanoven jednotný důchod v pevné část-
ce; tyto důchody byly vyšší než by odpovídalo výši
důchodů podle předpisů pro pracovníky a zname-
naly pro družstevníky určitou ochranu vzhledem
k nízkým výdělkům dosahovaným v té době
v družstvech. Odchylně byla také stanovena pro
družstevní rolníky doba pracovní činnosti potřeb-
ná pro nárok na starobní důchod. V roce 1964,
kdy byl zákon č. 103/1964 Sb. schválen, mohli druž-
stevní rolníci dosáhnout podstatně menší počet let
pracovní činnosti než pracovníci. Proto se kromě
obecné podmínky potřebné doby 25 roků přiznává
starobní důchod družstevním rolníkům i při kratší
době pracovní činnosti (20 roků při dovršení 60 let
věku nebo 15 roků, ženy 10 roků pracovní činnosti
při dovršení 65 let věku). Naproti tomu není pro
družstevní rolníky zaveden poměrný starobní dů-
chod. Zákon o sociálním zabezpečení družstevních
rolníků zajišťoval stejné důchodové nároky také
občanům, kteří sice nebyli členy družstva, ani ne-
byli k družstvu v pracovním poměru, ale trvale
v družstvu pracovali.

V souvislosti s dalším vývojem staly se tyto
odlišnosti již neopodstatněné. V posledních letech
přešla téměř všechna jednotná zemědělská druž-
stva na vyšší úroveň hospodaření. Družstevní rol-
níci mohou nyní získat pro nároky důchodového za-
bezpečení podstatně delší dobu pracovní činnosti
a výrazně se zvýšila také úroveň jejich příjmů.
Tyto skutečnosti se projevily ve zvýšení důchodo-
vých nároků členů družstev s vyšší úrovní hospo-
daření, o čemž svědčí tyto údaje:

Průměrná výše nově přiznaných důchodů pracov-
níků ze zaměstnání III. pracovní kategorie a ze

95

zabezpečení družstevních rolníků z družstev s vyš-
ší úrovní hospodaření

v Kčs

S růstem výše důchodů družstevních rolníků pro-
jevuje se nepříznivě i u těchto důchodů procentní
omezení výše důchodu ke dni vzniku nároku na
důchod a zdanění důchodu.

Vzestup ekonomické úrovně jednotných země-
dělských družstev, průmyslové formy práce, nový
systém odměňování, doba trvání pojištění a sku-
tečnost, že dnes naprostá většina členů JZD má
již stejné podmínky pro nárok na dávky důcho-
dového zabezpečení jako pracovníci, nejen že
umožňuje vytvoření jednotného důchodového sy-
stému pro pracovníky a družstevní rolníky, nýbrž
pro další rozvoj výrobních sil našeho zemědělské-
ho družstevnictví, je toto sjednocení nutné. Přitom
budou v nové úpravě respektovány některé odliš-
nosti vyplývající ze způsobu zemědělské výroby.

Problematika vyplácených (dříve přiznaných) dů-
chodů

Otázka vyplácených důchodů je společná pro
oba systémy důchodového zabezpečení a předsta-
vuje svým významem pro životní úroveň velké
části obyvatel důležitý problém sociálního zabez-
pečení. Podle ekonomických možností byly prove-
deny různé dílčí úpravy, kterými došlo ke zvýšení
důchodů starodůchodců a nízkých důchodů. Zákon
č. 161/1968 Sb., vedle zvláštního přídavku přizná-
vaného i k těmto důchodům, stanovil také nejnižší
výměru důchodu, který byl jediným zdrojem pří-
jmu důchodce, na částku 445 Kčs a byl-li na dů-
chod odkázán též rodinný příslušník důchodce, na
částku 650 Kčs měsíčně (byla-li tímto rodinným
příslušníkem manželka, která měla důchod, vymě-
řil se důchod tak, aby spolu s důchodem náležejí-
cím manželce nečinil méně než 750 Kčs měsíčně).
Tyto hranice byly zákonem č. 71/1970 Sb. zvýšeny
na 500 (850) Kčs měsíčně a zákonem č. 106/1971
Sb. na částku 550 (900) Kčs měsíčně. Významným
sociálně politickým opatřením (zákon č. 106/1971
Sb. ) bylo zvýšení starobních a invalidních důchodů
pracovníků přiznaných před 1. 1. 1957 a důchodů
družstevních rolníků přiznaných před 1. 4. 1962
o částky Kčs 120, Kčs 200 a Kčs 300 měsíčně; ob-

dobně byly zvýšeny i vdovské důchody. Přesto ži-
votní úroveň důchodců ve srovnání s životní úrovní
aktivní části obyvatelstva zaostává vlivem toho, že
výše jednou přiznaných důchodu se nemění, za-
tímco mzdy pracovníků rostou.

Zaostávání vyplácených důchodů za růstem
mezd bylo prohlubováno některými specifickými
rysy vývoje našeho důchodového zabezpečení. Pře-
devším v tom směru, že nové výhodnější předpisy,
zejména v roce 1948 až 1956. se vyplácených dů-
chodů dotýkaly nestejnou měrou. Zákon o národ-
ním pojištění řešil např. do značně míry vyrovnání
dříve přiznaných důchodů, nemohl však odstranit
všechny rozdíly do důsledků. Přestavba národního
pojištění provedená pro pracovníky v roce 1956
znamenala zlepšení nových důchodových nároků,
ale ponechala vyplácené důchody z velké části beze
změny.

Dalším činitelem ovlivňujícím výši starých
důchodů je skutečnost, že za dobu před 1. 1. 1965
(a to i za platnosti zákona o národním pojištění)
se důchody vyměřovaly nikoliv podle délky doby
zaměstnání, nýbrž podle délky důchodového pojiš-
tění. Tím byly postiženy skupiny pracujících, je-
jichž pojištění bylo zavedeno později - zejména
dělníci. K tomu přistupuje - jak uvedeno - trvalý
růst průměrných mezd, který se výrazně projevuje
ve výši průměrných výdělků rozhodných pro výpo-
čet důchodu v té které době. Tak např. průměrný
výdělek za léta 1948 až 1952, rozhodný pro výši
důchodů napadlých v roce 1953, byl o 49 % nižší
než průměrný výdělek z období 1955 až 1959 roz-
hodný pro výši důchodů přiznaných v roce 1960.
Zatímco v roce 1957 činila průměrná mzda pracov-
níka 1269 Kčs, činí v roce 1974 její výše 2234 Kčs.
Podle činitelů, které buď samy nebo v součinnosti
s jinými způsoby zaostávání důchodů, resp. míry
tohoto zaostávání, lze vyplácené důchody rozdělit
clo tří skupin:

a) Vychází-li se z hlediska, že základní úprava
výhodnější konstrukce a způsobu výpočtu dů-
chodů, zavedená u pracovníků a příslušníků
ozbrojených sil od 1. ledna 1957 a u družstev-
ních rolníků od 1. dubna 1962. platí v podstatě
dosud, je třeba považovat důchody přiznané
před uvedenými daty za důchody méně výhod-
né a relativně nižší. I když došlo před rokem
1964 a později (zákon č. 161/1968 Sb., zákon
č. 106/1971 Sb. ) ke zvýšení těchto důchodů, je
jejich průměrná výše stále nižší než u nově
přiznaných důchodů.

b) Druhou skupinu tvoří důchody přiznané pra-
covníkům v pracovním poměru od 1. ledna
1957 (družstevním rolníkům od 1. dubna 1962)
do 31. prosince 1965. Tyto důchody byly sice
již vyměřeny podle výhodnější konstrukce výše

96

důchodů (platí v podstatě dosud), ale z prů-
měrných výdělků podstatně nižších, než jsou
výdělky nyní dosahované. Kromě toho byly
postiženy některými omezujícími opatřeními
(maxima, zdanění) a na rozdíl od důchodů
uvedených v předchozí skupině nebyly upravo-
vány v roce 1971. Vymezení této skupiny dů-
chodů je odůvodněno úrovní výdělků, z nichž
byly vypočteny, a která je přibližně stejná.
Průměrná měsíční mzda v letech 1957 až 1965
vzrostla z 1269 Kčs na Kčs 1493, tj. o necelé
2, 5 % ročně.

c) Třetí skupinu tvoří důchodci pobírající důcho-
dy přiznané od 1. ledna 1966 do 31. prosince
1975. Výše těchto důchodů je příznivější
vzhledem k rychlejšímu růstu mezd, jejich
zvýšení je však odůvodněno tím, že omezující
ustanovení platných předpisů negativně ovliv-
nila jejich výši.

Problém výše vyplácených starobních a inva-
lidních důchodů se odráží také ve výši vdovských
důchodů z nich odvozených.

Všechny uvedené nedostatky dosavadní úpra-
vy i problém vyplácených důchodů prohlubují ne-
odůvodněné rozdíly v důchodovém zabezpečení a
zeslabují hodnocení celoživotní práce občanů, a to
v období, kdy potřeby hospodářství zdůrazňují pro-
hlubování systému rozdělování podle práce.

3. Zásady nové úpravy

Z tohoto hodnocení dosažené úrovně důchodo-
vého zabezpečení a potřeb jeho dalšího vývoje vy-
cházel XIV. sjezd Komunistické strany Českoslo-
venska a stanovil směrnice pro zdokonalování jeho
soustavy. Uložil

- odstranit již neopodstatněné rozdíly ve způ-
sobu zabezpečení různých skupin obyvatelstva,

- řešit základní výši důchodu potřebnou ke krytí
nutných životních potřeb a zvýraznit vyjádření
zásluh z doby pracovní činnosti,

- upravit dříve přiznané důchody přiměřeně
k současným mzdovým podmínkám a vytvořit
předpoklady, aby důchody nezaostávaly za vý-
vojem hospodářství,

- podporovat dobrovolné pokračování v práci
osob, které získaly nárok na starobní důchod.

Po splnění nejnaléhavějšího úkolu zvyšování
důchodů starodůchodců v roce 1971 byly k reali-
zaci těchto směrnic schváleny usnesením ústřed-
ního výboru Komunistické strany Československa,
vlády Československé socialistické republiky a
Ústřední rady odborů z dubna 1975 zásady ke
zdokonalení soustavy důchodového zabezpečení
podle závěrů XIV. sjezdu KČS. V souladu s tímto

usnesením a usnesením vlády Československé so-
cialistické republiky ze dne 28. května 1975, vy-
chází návrh zákona z těchto hlavních zásad:

Okruh zabezpečených osob a doba zaměstnání

Podle předloženého návrhu se novým zákonem
zavádí jednotný systém sociálního zabezpečení pro
všechny pracující. Okruh osob zabezpečených po-
dle tohoto návrhu je tedy určen sjednocením dosa-
vadních dvou hlavních systémů důchodového za-
bezpečení. Jednotný zákon pro všechny pracující
je výrazem vysokého stupně rozvoje všech oblastí
naší ekonomiky a z toho vyplývající zásadní vy-
rovnanosti pracovních a životních podmínek dělní-
ků, družstevních rolníků a ostatních pracujících.

Základem důchodového zabezpečení je práce
diferencovaná podle společenského významu a ob-
tížnosti, množství a kvality. Princip pracovních zá-
sluh je vyjádřen jednak délkou doby zaměstnání,
jednak výší pracovní odměny započitatelnou pro
vyměření důchodu. Doba zaměstnání se hodnotí
jako dosud od vzniku československého státu, a
pokud jde o dobu pracovní činnosti v JZD, od
1. října 1948. Ke změně dochází v tom směru, že
ke zvýšení úrovně důchodů pracovníků v zeměděl-
ství se členům JZD a pracovníkům státních socia-
listických organizací se zemědělskou nebo lesní
výrobou započítává doba samostatné zemědělské
činnosti již od 9. května 1945. Rozsah náhradních
dob se rozšiřuje o dobu péče o blízkou osobu, která
je aspoň převážně bezmocná a není umístěna
v ústavu sociální péče. Ke změně dochází také
v tom, že náhradní doba pobíráni invalidního dů-
chodu bude napříště hodnocena nejen pro vznik
nároku na důchod, ale i pro jeho výši.

Zaměstnání se pro účely důchodového zabez-
pečení zařazují jako dosud, podle druhu vykoná-
vaných prací, do tří pracovních kategorií.

Soustava dávek důchodového zabezpečení

Základem pro nárok a výši důchodu zůstává
i nadále délka pracovní činnosti a příjem z ní.
Dosavadní způsob výpočtu důchodu se přejímá i do
nového zákona, neboť je poměrně jednoduchý a
v praxi vžitý. K posílení pracovních zásluh ve výši
důchodu se však zrušují některá omezení, zejména
zvláštní daň z důchodu. Zrušením těchto omezení
dojde téměř v 90 % nově přiznávaných starobních
a invalidních důchodů k vyšší výměre důchodů, než
by tomu bylo podle dosavadních předpisů. V sou-
vislosti se zájmem na prodloužení pracovní aktivity
důchodců se výhodněji upravují zvyšovací částky
za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na
starobní důchod.

Pro nárok na starobní důchod se zachovává
dosavadní věková hranice. U mužů se stanoví jako

97

dosud na 60 let a u pracovníků, kteří z celkové
doby zaměstnání pracovali v I. pracovní kategorii
aspoň 20 roků a v tomto zaměstnání byli činní ke
dni vzniku nároku na důchod, na 55 let, u některých
zaměstnání I. pracovní kategorie 58 let. U žen zů-
stává v platnosti věková hranice diferencovaná od
53 do 57 let podle počtu dětí, které žena vychovala.
Zachovává se také dosavadní úprava věkové hra-
nice pro přiznání důchodu účastníkům odboje.

V souvislosti se sjednocením důchodového za-
bezpečení všech pracujících se sjednocuje i pro
družstevní rolníky podmínka potřebné doby aspoň
25 roků pracovní činnosti pro nárok na plný sta-
robní důchod (doba důchodového zabezpečení se
jim započítává od 1. října 1948, popřípadě od
9. května 1945). Pokud však před účinností tohoto
zákona již získali nárok na starobní důchod podle
dosavadních předpisů za dobu pracovní činnosti
kratší než 25 roků, nárok na starobní důchod se
zachovává.

Proti platnému stavu se provádějí tři význam-
né změny, které zvyšují podíl výše důchodu na
výši pracovních odměn: ruší se zvláštní daň z dů-
chodu a zvyšují se relativní i absolutní maxima
starobních a invalidních důchodů.

Vlivem změn technologických podmínek a
charakteru práce se postupně sbližují podmínky
zaměstnáni zařazených do II. a III. pracovní ka-
tegorie. Preference náročných povolání bude také
po provedené racionalizaci mzdových soustav vý-
razněji uplatněna v úrovni mezd, ze kterých se dů-
chody vypočítávají. Je proto účelné vytvářel pod-
mínky ke sblížení výpočtu důchodu mezi pracov-
ními kategoriemi, zejména mezi II. a III. pracovní
kategorií. U pracovníků II. a III. pracovní kate-
gorie se proto stanoví že zvýšení k základní výmě-
ře důchodu nesmí činit více než 20 % průměrného
měsíčního výdělku. Stejný cíl sleduje i úprava nej-
vyšší výměry důchodů.

Nejvyšší výměra starobních (invalidních) dů
chodů v pevných částkách se zvyšuje na 3000 Kčs
měsíčně u důchodů účastníků odboje, na 2500 Kčs
měsíčně, jde-li o důchody ze zaměstnání I. pra-
covní kategorie, a na 2150 Kčs měsíčně, jde-li o dů-
chody ze zaměstnání II. pracovní kategorie, u dů-
chodů ze zaměstnání III. pracovní kategorie vyplý-
vá nejvyšší výměra ze způsobu výpočtu důchodu
(při 42 letech zaměstnání a při průměrném měsíč-
ním výdělku 5000 Kčs měsíčně, redukovaném na
3000 Kčs, může činit 2010 Kčs měsíčně). Jestliže
pracovník pokračuje v dalším zaměstnání po
vzniku nároku na starobní důchod, nesmí důchod
spolu se zvýšením za další zaměstnání přesáhnout
částku 3000 Kčs měsíčně a 90% čistého výdělku, "
a to ve všech případech a bez ohledu na pracovní
kategorii.

Podle návrhu zákona se zachovává dosavadní
konstrukce invalidního a částečného invalidního
důchodu, pokud jde o podmínky nároku, stupně
invalidity, hodnocení doby zaměstnání a doby do-
počtené, zvýšení invalidního důchodu nebo částeč-
ného invalidního důchodu při pracovním úrazu.
Také úprava výše důchodu zůstává v zásadě stejná,
ale upouští se, stejně jako u starobního důchodu,
od omezení této výše na 60 % nebo 70 % průměr-
ného měsíčního výdělku a nově se stanoví, že zvý-
šení k základní výměře důchodu nesmí činit u dů-
chodů ze zaměstnání II. a III. pracovní kategorie
více než 20 % průměrného měsíčního výdělku. Ta-
ké nejvyšší výměra invalidního důchodu stanovená
pevnými částkami se upravuje stejně jako u sta-
robního důchodu. Nejvyšší výměra v částce
2150 Kčs měsíčně platí i pro invalidní důchod ná-
sledkem pracovního úrazu ze zaměstnání III. pra-
covní kategorie.

Výhodněji se upravují podmínky nároku na
invalidní důchod a jeho výše občanům, kteří pro
plnou invaliditu vzniklou v mládí nemohli být za-
městnáni vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok
na invalidní důchod. Navrhovaný zákon zakládá
takovému občanu po dosažení věku 26 let nárok
na invalidní důchod ve výši 500 Kčs měsíčně, který
může být zvýšen až o 200 Kčs měsíčně.

Návrh zákona zavádí nově nárok na nové vy-
měření invalidního důchodu za podmínek blíže vy-
světlených v další části zprávy. Nové vyměření in-
validního důchodu znamená prohloubení zásady, že
důchod má být v přiměřené relaci k příjmům, které
měl důchodce v době aktivity, a zamezuje v mno-
ha případech zaostávání výše invalidního důchodu,
který dosud nemohl být za dobu další práce zvý-
šen.

Při úpravě nároku na vdovský důchod se na-
dále vychází ze skutečnosti, že většina žen je za-
bezpečena vlastní prací a tím pro případ stáří nebo
pracovní neschopnosti vlastním důchodem. Sou-
časně se však přihlíží k tomu, že úkoly ženy v ro-
dině, zejména v péči o děti, mají za důsledek, že
pracovní i sociální příjmy žen bývají nižší než
u mužů a nemohou proto vždy přiměřeně zabezpe-
čit potřeby pozůstalých. Okruh osob, z jejichž dů-
chodového zabezpečení se nárok na důchod pozů-
stalých odvozuje, se rozšiřuje o poživatele nově za-
vedeného důchodu za výsluhu let. Podmínky náro-
ku na vdovský důchod se vcelku nemění; do nové
ho zákona se však nepřebírá ustanovení, že vdov-
ský důchod nenáleží, jestliže manželství bylo uza-
vřeno po 60. roce věku pracovníka a netrvalo aspoň
2 roky, ani ustanovení o zastavení výplaty vdov-
ského důchodu, žije-li vdova ve společné domác-
nosti s druhem. Tato ustanovení nejsou v souladu
se společenským zájmem na vzájemné pomoci ob-
čanů ve stáří.

98

V návrhu zákona se výrazněji prosazují sociál-
ní hlediska ve výši sirotčího důchodu. Sirotčí dů-
chod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % a
oboustranně osiřelého dítěte 50 % důchodu zemře-
lého. Zvyšuje se i nejnižší výměra sirotčích dů-
chodů na nejméně 300 Kčs měsíčně, jde-li o si-
rotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte, a
u oboustranně osiřelého dítěte na nejméně 500 Kčs
měsíčně.

Sociální hlediska nové úpravy se promítají
l ve zvýšení částek, které jsou jediným zdrojem
příjmu důchodce. V souladu se zásadou posílení
sociálních jistot občanů je toto zvýšení, na rozdíl
od předchozí úpravy, nárokové. Podle návrhu zá-
kona činí starobní, invalidní a vdovské důchody a
sirotčí důchody oboustranně osiřelých dětí, pokud
jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, nejméně
600 Kčs pro jednotlivce a 1100 Kčs měsíčně, je-li
na důchod odkázán též rodinný příslušník dů-
chodce.

Návrh zákona zavádí nově důchod za výsluhu
let pracujícím v zaměstnáních, která pro svou
zvláštní povahu kladou mimořádně nároky na
schopnosti a organismus pracujícího (výkonní letci,
někteří umělci v pracovním poměru, vojáci z povo-
lání - výsadkáři a vojáci z povolání, kteří vykoná-
vají funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně
nebezpečnosti). Podmínkou je, že vykonávali ta-
kové zaměstnání (službu) po stanovenou dobu a
přestali být schopni je vykonávat; umělcům, kteří
pokračují ve své umělecké činnosti, ale jejich vý-
kon a pracovní příjem se výrazně snížil, náleží
částečný důchod za výsluhu let. Důchod za vý-
sluhu let (částečný důchod za výsluhu let) se při-
znává bez ohledu na věk těchto osob.

Nově se upravuje výše sociálního důchodu. So-
ciální důchod se poskytuje až do výše 600 Kčs mě-
síčně, a jestliže splňují podmínky pro přiznání so-
ciálního důchodu oba manželé (druh, družka), po-
skytuje se jim společný sociální důchod až do výše
1100 Kčs měsíčně.

V rámci posilování sociálních jistot občanů
bude také zvýšení důchodu pro bezmocnost dávkou
nárokovou; návrh zákona upravuje jednotlivé
stupně bezmocnosti a částky zvýšení.

Pokud jde o důchodové nároky účastníků od-
boje, přejímá návrh zákona v zásadě dosavadní
úpravu. Některé změny vyplývají z obecných změn
(např. úprava nejnižší a nejvyšší výměry důcho-
dů).

Zabezpečení členů rodin občanů konajících službu
v ozbrojených silách

Hmotné zabezpečení členů rodin občanů při
výkonu základní (náhradní] služby a vojenského

cvičení sleduje nejen sociální cíle, nýbrž i celo-
společenský zájem: přispět v zájmu obrany státu
k zvýšení stupně politického a morálního stavu
armády.

Zabezpečením občanů při výkonu základní
(náhradní) služby v československé armádě se
hmotně zajišťují členové rodiny občana, který na-
stoupil vojenskou základní (náhradní) službu,
jestliže mají trvalé bydliště v Československé so-
cialistické republice. Zabezpečují se především ne-
zaopatřené děti vojáka a jeho manželka; z ostat-
ních členů rodiny též děti, které převzal voják do
péče nahrazující péči rodiny, družka vojáka a zle-
tilá příbuzná. Rozvedená manželka a matka dítěte
vojáka, která není za vojáka provdána, se zabez-
pečují jen tehdy, jestliže k nim má voják vyživo-
vací povinnost. Zabezpečuje se i invalidní manžel
vojákyně, je-li na ni odkázán výživou.

Ustanovení o poskytování zaopatřovacího pří-
spěvku rodičům, prarodičům, tchánovi a tchýni vo-
jáka se do nové úpravy nepřejímá. Tyto občany
lze zabezpečit úpravou jejich důchodů, jestliže jsou
jediným zdrojem jejich příjmů, nebo přiznáním so-
ciálního důchodu.

Podmínky nároku na zaopatřovací příspěvek a
jeho výše se v podstatě proti dosavadnímu stavu
nemění.

Návrh zákona upravuje odlišně krácení za-
opatřovacích příspěvků při souběhu nároků více
oprávněných. Zaopatřovací příspěvky se snižova-
ly, jestliže samotný příspěvek nebo jejich úhrn
přesahoval 80 % průměru čistých výdělků vojáka
za posledních 12 měsíců před nástupem základní
(náhradní) služby. Podle předloženého návrhu se
zaopatřovací příspěvky na děti nesnižují. Zaopat-
řovací příspěvek ostatních oprávněných nesmí
přesahovat 65 % průměru hrubých výdělků vojáka
za posledních 12 kalendářních měsíců před nástu-
pem vojenské služby. Je-li poživatelů více, nesmí
úhrn zaopatřovacích příspěvků přesahovat 80 %
průměru hrubých výdělků vojáka, jinak se zaopat-
řovací příspěvky poměrně sníží.

V zabezpečení členů jednotných zemědělských
družstev při vojenském cvičení dochází jen k té
změně, že náhradu ušlé pracovní odměny budou
napříště poskytovat místo národních výborů jed-
notná zemědělská družstva. V návrhu zákona bylo
třeba upravit okruh vyživovaných osob (u pracov-
níků v pracovním poměru odkazují pracovněprávní
předpisy při vymezení rozsahu vyživovaných osob
na předpisy o dani ze mzdy).

V případech, že občan při výkonu vojenského
cvičení nemá nárok na náhradu ušlé mzdy (pra-
covní odměny), zajišťuje se členům rodin těchto
vojáků zaopatřovací příspěvek jako při výkonu za-