106

V konstrukci výše plného starobního důchodu
dochází ke změně v tom, že se dosavadní výše to-
hoto důchodu ke dni vzniku nároku stanovená na
60% (III. pracovní kategorie) a na 70% (II. pra-
covní kategorie) průměrného měsíčního výdělku
upravuje prakticky na 70% (III. pracovní katego-
rie) a 75% II. pracovní kategorie) tohoto výdělku.
Tato výše důchodu vyplývá z nové úpravy, podle
níž úhrn procent přičítaných k základní výměře
(50%, 55%) může dosáhnout 20% průměrného
měsíčního výdělku. Oprava znamená zvýraznění
pracovních zásluh pracujících s dobou zaměstnání
delší než 35 roků. Výše plného starobního důchodu
se takto neomezuje, byl-li pracující zaměstnán
nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii nebo
jde-li o účastníka odboje I. skupiny [§ 55 odst. 2
písm. b)].

Horní hranice plného starobního důchodu ze
zaměstnání III. pracovní kategorie ke dni vzniku
nároku na tento důchod je dána možností celkové
doby zaměstnání, kterou lze získat od dosažení
18. roku věku do 60. roku věku (42 roky), takže
důchod při získání plné této doby (50 % + 17 %
= 67%) ani nedosáhne uvedené hranice 70%.
Ovšem v případech, kdy pracující byl zaměstnán
nejen ve III. pracovní kategorii, nýbrž též ve II.,
popřípadě v I. pracovní kategorii, aniž získal ná-
rok na důchod ze zaměstnání v těchto zvýhodně-
ných pracovních kategoriích, může důchod spolu
se zvýšením o 20 % dosáhnout nikoliv však překro-
čit 70 % průměrného měsíčního výdělku; toto
omezení neplatí, jestliže pracujícímu náleží sice
plný starobní důchod ze zaměstnání III. pracovní
kategorie, pracující byl však zaměstnán aspoň
20 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie. V tom-
to případě je důchod - obdobně jako dosud -
omezen nejvyšší výměrou v pevné částce, platnou
pro důchod ze zaměstnání II. pracovní kategorie
(2150 Kčs), event. nejvyšší procentní výměrou dů-
chodu (90%).

Změnou proti dosavadnímu stavu je stanovení
nejvyšší výměry starobního důchodu v pevných
částkách ke dni vzniku nároku na důchod. Dosud
činila nejvyšší výměra plného starobního důchodu
ke dni vzniku nároku na důchod měsíčně 2500 Kčs,
šlo-li o důchod účastníka odboje, 2200 Kčs, šlo-li
o důchod ze zaměstnání I. pracovní kategorie, nebo
o důchod výkonného letce, 2000 Kčs, šlo li o dů-
chod vojáka z povolání, jehož služba je zařazena
do I. kategorie funkcí, 1800 Kčs, šlo-li o důchod
ze zaměstnání II. pracovní kategorie (II. katego-
rie funkcí), a 1600 Kčs v ostatních případech. Po-
dle návrhu zákona se zvyšují tyto nejvyšší výměry
na 3000 Kčs, 2500 Kčs a 2150 Kčs měsíčně. Částka
3000 Kčs platí pro důchod účastníka odboje, částka
2500 Kčs je stanovena, jde-li o důchod ze zaměst-
nání I. pracovní kategorie nebo o důchod vojáka

z povolání, jehož služba je, zařazena do I. katego-
rie funkcí. Částka 2150 Kčs měsíčně je stanovena,
jde-li o důchod ze zaměstnáni 11. pracovní kate-
gorie nebo ze služby zařazené do II. kategorie
funkcí.

Pro plné starobní důchody ze zaměstnání III.
pracovní kategorie vyplývá nejvyšší výměra dů-
chodu v pevné částce ke dni vzniku nároku na
důchod z nejvyšší procentní výměry důchodu k to-
muto dni a z nejvyššího možného průměrného mě-
síčního výdělku (3000 Kčs). Jestliže celková doba
zaměstnání byla získána jen v zaměstnáních III.
pracovní kategorie, může plný starobní důchod či-
nit nejvýše 2010 Kčs měsíčně (67% z 3000 Kčs):
se zvýšením za dobu zaměstnání v I. (II. ) pracovní
kategorii může tento důchod dosáhnout nejvýše
2100 Kčs měsíčně (70% / 3000 Kčs). Výjimečně
bude platit pro důchod ze zaměstnání III. pracovní
kategorie nejvyšší výměra důchodu 2150 Kčs mě-
síčně, jde-li - jak již uvedeno - o pracujícího,
který byl zaměstnán též v I. pracovní kategorii
aspoň 20 let, avšak nezískal nárok na důchod ze
zaměstnání této kategorie.

Tyto nejvyšší výměry důchodu ke dni vzniku
nároku na důchod mohou být překročeny jen zvý-
šením důchodu za dobu zaměstnání po vzniku ná-
roku na důchod, nejvýše do částky 3000 Kčs mě-
síčně, a to ve všech případech a bez výjimky, zda
jde o plný starobní důchod z I., II. nebo III. pra-
covní kategorie.

Zachovává se také nejvyšší procentní výměra
důchodu. Tato výměra činí 90 % průměrného mě-
síčního výdělku neomezeného podle § 14 odst. 4
navrhovaného zákona a sníženého o částku odpoví-
dající dani ze mzdy z tohoto výdělku (§ 23 odst. 3).
Na rozdíl od dosavadního stavu se částka rovnající
se dani ze mzdy stanoví pro všechny pracující jed-
notnou sazbou a nebude nutno zkoumat, jaká saz-
ba platila pro pracujícího v den vzniku nároku na
důchod. Tuto okolnost bylo obtížné zkoumat zejmé-
na u pracujících, kteří pokračují v zaměstnání, a
u nichž se daňová sazba po vzniku nároku na dů-
chod změnila. Pro výměru důchodů členů JZD, je-
jichž pracovní odměny nepodléhají dani ze mzdy,
bude v prováděcích předpisech stanoveno, že nej-
vyšší procentní výměra důchodu (90 % průměrné-
ho měsíčního výdělku) se určuje bez započtení pří-
spěvku JZD na částečnou úhradu nákladů sociál-
ního zabezpečení.

Ve zvyšování nároku na plný starobní důchod
za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na
důchod dochází k závažné změně v tom, že SR ná-
rok na důchod zvyšuje za každý rok (tři měsíce)
zaměstnání místo o 4% (1%) napříště o 7%
(1, 75%), průměrného měsíčního výdělku. Podmín-
kou je jako dosud, že se důchod při zaměstnání

106

nevyplácí. Do doby dalšího zaměstnání se nezapo-
čítávají náhradní doby, popřípadě i jiné doby, kdy
zaměstnání nebylo skutečně vykonáváno (např.
doba bezplatné dovolené, doba po neplatném roz-
vázání pracovního poměru, jestliže pracovní poměr
trvá, ale pracovník v té době nepracoval). Jde

o podstatné zvýšení nároku proti dosavadnímu
stavu, sledující posílení zájmu pracujících na dal-
ším zaměstnání i po vzniku nároku na starobní
důchod.

Výše poměrného starobního důchodu činí jako
dosud 2 % průměrného měsíčního výdělku za kaž-
dý rok zaměstnání. Nejnižší výměra poměrného
starobního důchodu se zvyšuje z dosavadních
300 Kčs měsíčně na 400 Kčs měsíčně, a bude tak
stejná pro plný i poměrný starobní důchod. Usta-
novení o nejvyšší procentní výměře důchodu platí

i v těchto případech.

Do nových předpisů se nepřebírají dosavadní
ustanovení, podle nichž po zvýšení za další práci
činí plný starobní důchod nejměné 440 Kčs, 480 Kčs
nebo 520 Kčs měsíčně a poměrný starobní důchod
nejméně 330 Kčs, 360 Kčs nebo 400 Kčs měsíčně,
trvalo-li další zaměstnání aspoň rok, dva nebo tři
roky. Uvedená ustanovení již nejsou praktická
s ohledem na výhody poskytované pracujícím dů-
chodcům a se zřetelem k tomu, že důchod, který je
jediným zdrojem příjmu důchodce, činí již nyní
550 Kčs měsíčně. V praxi se - vzhledem k stou-
pajícím mzdám - využívala tato ustanovení zcela
ojediněle.

Starobní důchod se jako dosud započne vyplá-
cet až po skončení zaměstnání, pokud vláda Čes-
koslovenské socialistické republiky nestanoví
jinak.

Jednotná úprava podmínek i výše starobního
důchodu (plného i poměrného) platí i pro členy
jednotných zemědělských družstev. Podrobnější
zdůvodnění této úpravy je uvedeno v obecné části
důvodové zprávy. Návrh zákona (§ 150) však po-
čítá s tím, že po přechodnou dobu bude třeba po-
nechat některé výhody plynoucí z dosavadního dů-
chodového systému (půjde zejména o zachování
důchodového pásma stanoveného dosavadními
předpisy pro členy JZD s nižšími pracovními pří-
jmy).

Pro pracovníky I. pracovní kategorie někte-
rých zvlášť rizikových pracovišť (např. těžba a
zpracování uranu) byly stanoveny zvláštními opa-
třeními mírnější podmínky pro nárok na starobní
důchod (např. snížení věkové hranice) a jeho výši,
které se zachovávají. Navrhovaný zákon obsahuje
zmocnění pro vládu Československé socialistické
republiky (§ 167), aby takové odchylně podmínky
mohla stanovit.

K § 24 až 34

Podmínky pro nárok na invalidní (částečný
invalidní) důchod, platné podle dosavadních před-
pisů, se v podstatě zachovávají (§ 25 odst. 1 a 2)
včetně ochranné lhůty dvou roků po skončení za-
městnání, která je nyní obsažena v § 13 odst. 3
jako obecně platná zásada pro vznik nároku na dů-
chod po skončení zaměstnání.

Získané zkušeností však ukázaly, že nemoci
z povolání, zejména silikóza, se projevují v závaž-
nější formě i po uplynutí více roků po skončení
zaměstnání. Proto navrhovaný zákon stanoví, že
vzniku nároku na důchod pro plnou (částečnou)
invaliditu, která je následkem nemoci z povolání,
nebrání, jestliže vznikla až po uplynutí obecné
ochranné lhůty dvou roků. Tyto případy se za
platnosti nynějších předpisů řeší pomocí ustano-
vení o odstranění tvrdosti zákona. Nadále budou
podle ustanovení o odstranění tvrdostí zákona ře-
šeny pouze ty případy, kdy následky pracovního
úrazu se prokazatelně projevily až po uplynutí
dvou let od úrazu.

Ani pojem plné a částečné invalidity se proti
dosavadnímu stavu nemění. Definice plné invalidi-
ty se jen doplňuje kritériem dosud stanoveným
v prováděcích předpisech, že výkon soustavného
zaměstnání za zcela mimořádných podmínek ne-
vylučuje, aby pracující (např. nevidomý) byl
uznán plně invalidním [§ 25 odst. 3 písm. d)].

Doba potřebná pro nárok na invalidní (čás-
tečný invalidní) důchod se nemění (§ 26); bylo
vypuštěno jen dosavadní ustanovení o kratší po-
třebné době zaměstnání mladších vdov, ježto se
ukázalo, že takové ustanovení nemá praktický vý-
znam.

Prováděcí předpisy k navrhovanému zákonu
blíže vymezí - jako dosud - některé pojmy, ze-
jména dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, sou-
stavné zaměstnání, zaměstnání zcela nepřiměřené
dřívějším schopnostem a společenskému významu
dosavadního povolání, zaměstnání stejně nebo mé-
ně kvalifikované a podstatný pokles výdělku. Za
podstatný bude považován pokles výdělku o jednu
třetinu. Hranice výdělku, při níž se podmínka pod-
statného poklesu výdělku považuje vždy za splně-
nou, bude zvýšena z dosavadních 1000 Kčs na
1200 Kčs měsíčně.

Pojem pracovního úrazu i úrazu zakládajícího
stejné nároky jako pracovní úraz (§ 27) se proti
dosavadnímu stavu nemění. V prováděcích předpi-
sech budou stanoveny v podstatě v dosavadním
rozsahu druhy činnosti, při jejichž výkonu utrpěný
úraz se posuzuje jako pracovní úraz. Prováděcí
předpisy budou obsahovat též seznam nemocí z po-
volání.

107

Dosavadní ustanovení o výši invalidního dů-
chodu (§28) se přejímají, avšak s obdobnými změ-
nami, jež se navrhují v předpisech o výši starob-
ního důchodu (§ 18 odst. 2); změní se tedy i zde
dosavadní omezení výše invalidního důchodu ze
70%, resp. 60% na 75%, resp. 70% průměrného
měsíčního výdělku.

Dosavadní ustanovení o výši částečného inva-
lidního důchodu (§ 30) se přejímají s tou změnou,
že se částečný invalidní důchod bude vyměřovat
i z invalidního důchodu stanoveného v nejnižší vý-
měře (§34 odst. 2 a 3).

Zvýšení invalidního (částečného invalidního)
důchodu při pracovním úrazu se zachovává (§ 31).

Dosavadní věcná úprava o invalidním (čás-
tečném invalidním) důchodu v mimořádných pří-
padech se v návrhu zákona (§32) jednak zpřes-
ňuje, a pokud jde o invalidy z mládí, zvýhodňuje.
Dosud náleží takový důchod za splnění ostatních
podmínek ode dne podání žádosti. Podle navrho-
vané úpravy se ani v těchto mimořádných přípa-
dech nepokládá podání žádosti za poslední pod-
mínku vzniku nároku na důchod. Proto vznikne
nárok i na důchod v mimořádných případech, jak-
mile budou splněny všechny podmínky nároku, bez
ohledu na podání žádosti. Přitom se potřebná doba
zaměstnání, která se podle § 26 odst. 1 zjišťuje
z doby před vznikem invalidity, zjišťuje v těchto
mimořádných případech za dobu po vzniku invali-
dity [v případě uvedeném v § 32 odst. 1 písm. a)],
popřípadě za dobu před vznikem invalidity a po
vzniku invalidity [v případě uvedeném v § 32
odst. 1 písm. b)]. Potřebná doba zaměstnání ne-
musí být v těchto případech vždy získána v nepře-
tržitém časovém sledu, může jít o případy opě-
tovných vstupů do zaměstnání. Proto podle návrhu
zákona se potřebná doba zaměstnání zjišťuje z kte-
réhokoli období 10 roků za sebou jdoucích.

Občanu, který pro plnou invaliditu vzniklou
v mládí, tj. před dovršením věku, v němž končí
povinná školní docházka (§ 32 odst. 2), nemohl být
zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro ná-
rok na důchod, bylo možno přiznat podle dosavad-
ních předpisů invalidní důchod jen do výše 400 Kčs
měsíčně po dosažení věku 25 let. Podle navrhované
úpravy vznikne takovému občanu po dosažení věku
26 let nárok na důchod ve výši 500 Kčs měsíčně,
který může být zvýšen až o 200 Kčs měsíčně. Ná-
rok na důchod vzniká dnem, od něhož se přestá-
vají poskytovat přídavky na děti, výchovné a si-
rotčí důchod. Nové ustanovení o výši invalidního
důchodu invalidy z mládí se vztahuje též na inva-
lidu z mládí, kterému se podaří získat potřebnou
dobu zaměstnání v kterémkoli období deseti roků po
vzniku invalidity, pokud by podle obecných usta-
novení nezískal nárok na invalidní důchod alespoň
ve výši 500 Kčs měsíčně.

Uvedené změny jsou motivovány humanitním
hlediskem, že je třeba invalidům z mládí, kteří
nemají možnost získat vlastní prací prostředky
k obživě, zajistit nárok na důchod, který by je
s event. jinou společenskou pomocí dostatečně za-
bezpečil.

Návrh zákona zavádí nové vyměření invalid-
ního důchodu (§ 33) pro poživatele Invalidního
důchodu, kteří po vzniku nároku na důchod pra-
covali aspoň 5 roků a zanechali zaměstnání. Před-
pokladem nároku je, že plná invalidita trvá, a že
nevznikl nárok na starobní důchod.

Návrh je odůvodněn tím, že dosavadní před-
pisy neumožňují poživatelům invalidního důchodu,
aby si zvýšili důchod dalším zaměstnáním. Zkuše-
nost však ukazuje, že jsou invalidé, jimž zdravotní
stav nezabraňuje, aby i v jiném zaměstnání zcela
nepřiměřeném původním znalostem a schopnos-
tem nebo v zaměstnání vykonávaném za mimořád-
ných pracovních podmínek dosahovali výdělků,
které jsou vyšší než ty, z nichž byl vyměřen dů-
chod, jde např. o nevidomé, invalidy z mládí a ob-
čany, kterým byl přiznán invalidní důchod v mla-
dém věku, kdy jejich výdělek nedosahoval výdělků
starších pracovníků téže profese. Na rozdíl od po-
živatelů starobního důchodu si poživatelé invalid-
ního důchodu dosud nemohli zvyšovat důchod dal-
ším zaměstnáním.

Při posuzování, zda invalidní důchodce získal
5 roků zaměstnání po přiznání invalidního důcho-
du, bude se přihlížet i k době získané před plat-
ností nové úpravy (§ 155 odst. 3], pokud zaměst-
nání již nebylo zhodnoceno při novém vyměření
důchodu podle předpisů platných před 1. červen-
cem 1964. Jestliže invalidní důchod pracujícího dů-
chodce byl za dobu zaměstnání pouze zvýšen
(např. podle § 15 zák. č. 55/1956 Sb. ), počítá se
doba 5 roků zaměstnání od přiznání původního
(nezvýšeného) důchodu. Vzhledem k vážným dů-
sledkům pracovního úrazu se umožňuje nové vy-
měření důchodu bez zřetele na délku odpracované
doby v případě plné invalidity následkem pracov-
ního úrazu (nemoci z povolání).

Vzhledem k tomu, že by nebylo odůvodněně
poskytovat vyšší důchod v době, kdy invalidní dů-
chodce má ještě výdělek, nové vyměření bude pro-
vedeno teprve ode dne, kdy důchodce skončí za-
městnání. Nové vyměření důchodu se považuje za
nový vznik nároku na důchod a proto se potřebná
doba zaměstnání, průměrný měsíční výdělek, výše
důchodu atd. stanoví podle předpisů platných v do-
bě splnění podmínek pro nové vyměření. Nové vy-
měření důchodu je možno provést jen jednou.

Nejvyšší a nejnižší výměry invalidního důcho-
du (§ 34) se stanoví obdobně jako pro starobní
důchod (§ 23).

108

Důchodem ze zaměstnání I. (II., III. ) pracovní
kategorie se rozumí důchod, jehož základní výmě-
ra (§18 odst. 2) odpovídá podmínkám stanoveným
pro nárok na důchod ze zaměstnání této pracovní
kategorie.

Do navrhovaného ustanovení o nejvyšší výmě-
ře invalidního důchodu (§ 34] nebylo pojato do-
savadní ustanovení o pracovnících, kteří konali za-
městnání I. nebo II. pracovní kategorie po dobu
potřebnou pro nárok na invalidní důchod, neboť se
stalo nepraktickým vzhledem k tomu, že výše dů-
chodu těchto pracovníků je prakticky omezena
70% průměrného měsíčního výdělku (srov. § 28
odst. 2 a 3), pokud pracující nekonal takové za-
městnání aspoň 20 roků nebo se nestal invalidní
následkem pracovního úrazu utrpěného při výkonu
takového zaměstnání.

Invalidní důchod, který je jediným zdrojem
příjmu důchodce, na nějž není odkázán žádný jeho
rodinný příslušník, může být zvýšen až na 700 Kčs
měsíčně, ne však více než činí nejvyšší procentní
výměra (§ 42 odst. 5).

K §35

Výkon některých zaměstnání klade mimořád-
né nároky na organismus a zvláštní schopnosti
pracujících, takže dochází k změnám organismu a
schopností dříve než u pracovníků v obvyklých za-
městnáních. Je tomu tak u výkonných letců, ně-
kterých kategorií umělců, vojáků z povolání -
výsadkářů a dalších vojáků z povolání a příslušní-
ků Sboru národní bezpečnosti, kteří vykonávají
funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně ne-
bezpečnosti.

Tak např. u výkonných letců, při nalétání
určitého počtu hodin, dochází v důsledku nároč-
nosti, které toto zaměstnání klade na psychiku a
zdravotní stav, k takovým změnám organismu, že
tito pracovníci jsou nuceni z důvodů zdravotních
a z důvodů bezpečnosti letu takové zaměstnání
zanechat. Stejně tak náročnost výkonu některých
uměleckých činností ovlivňuje negativně zdravotní
stav umělce a snižuje jeho uměleckou a estetickou
kvalifikaci. Z toho důvodu jsou někteří umělci nu-
ceni buď výkonu umělecké činnosti zcela zane-
chat, nebo se jejich výkon a tím i pracovní příjem
podstatně snižuje.

U těchto kategorií pracovníků dochází tedy
k ukončení jejich dosavadní pracovní činnosti ještě
před dovršením věku potřebného pro nárok na sta-
robní důchod. Aby tito pracovníci nebyli znevý-
hodněni oproti ostatním kategoriím pracovníků,
kteří mohou vykonávat své dosavadní zaměstnání
až do dosažení věku potřebného pro starobní dů-
chod, navrhuje se pro ně obnovit, jak tomu bylo již

podle předpisů platných v období od 1. ledna 1957
do 30. června 1964, důchod za výsluhu let (částeč-
ný důchod za výsluhu let).

Důchod za výsluhu let náleží po stanovené
době výkonu takového zaměstnání a po jeho skon-
čení. Vojákům z povolání a příslušníkům Sboru
národní bezpečnosti vykonávajícím činnosti (funk-
ce), které zakládají nárok na důchod za výsluhu
let, náleží tento důchod po skončení takových čin-
ností, resp. přechodu z takových funkcí na jiné
funkce v ozbrojených silách před skončením slu-
žebního poměru. Umělcům, kteří jsou vojáky z po-
volání, náleží důchod za výsluhu let až po skončení
služebního poměru.

Za výkonné letce se budou považovat zejména
velitelé letadel, piloti, navigátoři, palubní mecha-
nici, radiotelegrafisté, radiotelefonisté a palubní
průvodčí.

Při stanovení doby zaměstnání výkonného let-
ce se bude počítat jeden rok skutečného zaměst-
nání za jeden a půl nebo dva roky za předpokladu
nalétání určitého počtu hodin v roce, a to s při-
hlédnutím k druhu letecké činnosti, k typu letadla
a k tomu, zda určený počet hodin byl nalétán na
linkách v oblasti evropské nebo mimoevropské.

Potřebná doba pro nárok na důchod za výslu-
hu let se upraví u umělců diferencovaně s ohledem
na různou náročnost jednotlivých uměleckých pro-
fesí.

Částečný důchod za výsluhu let se zavádí pro-
umělce, kteří pokračují ve výkonu dosavadní umě-
lecké činnosti (pro umělce - vojáky z povolání
však až po skončení služebního poměru), s výděl-
kem podstatně sníženým pro dlouhodobě nepřízni-
vý zdravotní stav nebo pro trvalé zhoršení zvlášt-
ních schopností potřebných k výkonu umělecké
činnosti.

Prováděcí předpisy (§ 172 odst. 2) upraví bliž-
ší okruh pracovníků, jichž se tato úprava týká, ja-
kož i další podmínky pro nárok a jeho výši, zejmé-
na délku potřebné doby zaměstnání a výplatu dů-
chodu za výsluhu let (částečného důchodu za vý-
sluhu let). Okruh funkcí zvláštní povahy nebo
zvláštního stupně nebezpečnosti pro nárok na ten-
to důchod určí v oborech své působnosti federální
ministerstva národní obrany a vnitra.

K § 36 až 41

Okruh důchodců, z jejichž důchodového zabez-
pečení se odvozuje nárok na důchody pozůstalých
(vdovský a sirotčí), se rozšiřuje o poživatele nově
zaváděného důchodu za výsluhu let a částečného
důchodu za výsluhu let [§ 36 odst. 1 písm. b)].

109

Zásada platná pro výši vdovského důchodu po
poživateli částečného invalidního důchodu, který
nebyl zaměstnán, se rozšiřuje i na vyměření vdov-
ského důchodu po poživateli částečného důchodu
za výsluhu let; vdovský důchod se v těchto přípa-
dech vyměřuje z invalidního důchodu, na který by
měl zemřelý nárok v době smrti, kdyby byl plně
invalidní (§38 odst. 2).

Pro vdovské důchody po členech jednotných
zemědělských družstev, která nebyla uznána za
družstva s vyšší úrovní hospodaření, nebyla dosud
stanovena nejnižší výměra vdovského důchodu.
Vzhledem k navrhovanému sjednocení předpisů
bude vdovský důchod i v těchto případech činit
nejméně 360 Kčs měsíčně (§ 38 odst. 3).

Snižují-li se poměrně vdovské důchody vdovy
a rozvedené ženy, aby jejich úhrn nepřevýšil dů-
chod zemřelého (§ 38 odst. 5), nelze v tom spatřo-
vat překážku, aby byly tyto důchody upraveny na
nejnižší výměru stanovenou pro důchody, které jsou
jediným zdrojem příjmu důchodce, jestliže jsou
splněny podmínky pro takové zvýšení (§ 42).

Krácení vdovského důchodu s příjmem z výdě-
lečné činnosti se zachovává v dosavadním rozsahu.
Nově se upouští od krácení vdovského důchodu
s příjmem z výdělečné činnosti u vdov starších
70 let, poněvadž případy, kdy vdova v tomto věku
ještě soustavně pracuje s vyšším výdělkem, jsou
zcela výjimečné (§ 39 odst. 2).

Krácení vdovského důchodu s příjmem z vý-
dělečné činnosti bude i nadále prováděno systé-
mem zálohové výplaty a vyúčtováni. Z důvodů
zjednodušení administrativy se zúčtovací období
prodlužuje ze šesti na dvanáct kalendářních měsí-
ců (§68 odst. 2).

Výše sirotčího důchodu (§ 41) jednostranně
osiřelého dítěte činí jako dosud 30 % důchodu ze-
mřelého, zvyšuje se však nejnižší výměra důchodu
z 200 Kčs na 300 Kčs měsíčně.

Výše sirotčího důchodu oboustranně osiřelého
dítěte nebude již určena jednotně pevnou částkou
(450 Kčs měsíčně) jako dosud, nýbrž - obdobně
jako ostatní dávky pozůstalých - určitým podílem
z důchodu zemřelého. V pevné částce není totiž vy-
jádřena diferenciace podle zásluh zemřelého, ani
životní úroveň dítěte za života rodičů. Kromě toho
částka 450 Kčs měsíčně byla již ekonomickým vý-
vojem překonána. Návrh zákona proto stanoví dů-
chod oboustranně osiřelého dítěte ve výši 50 % dů-
chodu zemřelého a nejnižší výměru tohoto důcho-
du na částku 500 Kčs měsíčně.

Případy, v nichž jednomu dítěti vznikl nárok
na více sirotčích důchodů, řeší ustanovení o sou-
běhu nároků na důchody téhož druhu (§ 65
odst. 1).

K § 42 až 47

Nejnižší výměra starobního, invalidního, vdov-
ského důchodu a sirotčího důchodu oboustranně
osiřelého dítěte, které byly jediným zdrojem pří-
jmu důchodce, činila dosud 550 Kčs měsíčně, a
byl-li na důchod odkázán též rodinný příslušník
důchodce, 900 Kčs měsíčně. Dosavadní podmínky,
za nichž se důchod zvyšuje na uvedené částky, se
zachovávají, avšak na základě výsledků výzkumu
o krytí nutných životních potřeb zvyšují se uvede-
né částky z 550 Kčs na 600 Kčs a z 900 Kčs na
1100 Kčs. Okruh rodinných příslušníků stanoví
prováděcí předpisy.

Ve výčtu důchodů v § 48 odst. 1 není uveden
nově zavedený důchod za výsluhu let; se zřetelem
k povaze a podmínkám tohoto důchodu se vychází
z toho, že poživatel takového důchodu může dále
pracovat.

Zachovává se též možnost zvýšit invalidní dů-
chod, na nějž není odkázán žádný rodinný přísluš-
ník důchodce, a to o dalších 100 Kčs měsíčně v pří-
padech hodných zvláštního zřetele, nikoli však nad
nejvyšší přípustnou procentní výměru důchodu.

K posílení sociální jistoty občanů se v předlo-
ženém návrhu zákona upravuje zvýšení důchodu a
výchovného pro bezmocnost jako dávka nároková,
jak je tomu i v jiných socialistických státech.
Z toho vyplývá nutnost stanovit pevné částky zvý-
šení pro jednotlivé stupně bezmocnosti.

Dosavadní hranice pro úhrn důchodu a zvýšení
pro bezmocnost 1600 Kčs měsíčně se v souvislosti
s ostatními navrhovanými změnami zvyšuje na
1800 Kčs měsíčně.

O zvýšení důchodu pro bezmocnost bude roz-
hodovat na základě posudku příslušné správní ko-
mise národního výboru orgán sociálního zabezpe-
čení příslušný rozhodovat o dávce, k níž se toto
zvýšení poskytuje.

K § 48 až 50

Dosavadní věcná úprava důchodového zabez-
pečení občanů, kteří konají službu v ozbrojených
silách a nejsou vojáky z povolání, pro případ plné
(částečné) invalidity vzniklé při výkonu služby
nebo v době, kdy konali tuto službu, se přejímá
do navrhovaného zákona v podstatě jen s tou změ-
nou, že částka stanovená jako minimální průměr-
ný měsíční výdělek, z něhož se vypočítává důchod,
se zvyšuje z dosavadních 1000 Kčs na 1500 Kčs
(§ 48 odst. 3). To platí též pro příslušníky Lido-
vých milicí a ostatní občany uvedené v § 49, kteří
jsou obdobně zabezpečeni jako občané konající
službu v ozbrojených sílách nikoli z povolání.
Se zřetelem na uvedené zvýšení fiktivního výdělku

110

se dosavadní minimum invalidního důchodu 650
Kčs a částečného invalidního důchodu 450 Kčs stá-
vá nepraktickým a proto se do navrhovaného zá-
kona nepřejímá (§ 50).

Dosavadní minimální částka 1000 Kčs byla za-
vedena pro vojáky a některé další občany v roce
1957 a tehdy představovala téměř 80 % průměrné
mzdy v národním hospodářství. V současné době
tato částka nečiní ani 44 °/o průměrné mzdy a proto
je odůvodněno její zvýšení na 1500 Kčs.

K § 51 až 60

Účastníci odboje byli zvýhodněni v důchodo-
vém zabezpečení od 1. ledna 1969 oproti předcho-
zím dílčím úpravám jednotnou úpravou důchodo-
vých nároků provedenou zákonem č. 161/1968 Sb.
(čl. II a IV), o zvláštním přídavku k dávkám,
o změnách v důchodovém zabezpečení účastníků
odboje a o některých dalších změnách v sociálním
zabezpečení. Návrh zákona přejímá dosavadní stav
s některými změnami vyplývajícími z obecných
úprav.

Pro účastnici odboje, která byla zaměstnána
aspoň 20 roků, platila odchylka, podle niž jí nále-
žel poměrný starobní důchod při dosažení věku
60 let, i když nevychovala žádné dítě. Podle navr-
hovaného zákona budou mít všechny ženy nárok
na poměrný starobní důchod za uvedených podmí-
nek (§ 17 odst. 2); proto se tato odchylka stala
bezpředmětnou.

Starobní a invalidní důchod účastníka odboje
mohl dosud dosáhnout již ke dni vzniku nároku na
důchod nejvyšší výměry důchodu 2500 Kčs měsíč-
ně, tj. částky, které mohly dosáhnout ostatní sta-
robní důchody se zvýšením důchodu za dobu za-
městnání po vzniku nároku na důchod. Vzhledem
k tomu, že se tato nejvyšší výměra zvyšuje na
3000 Kčs měsíčně, upravuje se na tuto částku i nej-
vyšší výměra starobního a invalidního důchodu
účastníka odboje. Důchod účastníka odboje nesmí
tuto nejvyšší výměru přesáhnout ani spolu se zvý-
šením důchodu za dobu dalšího zaměstnání po
vzniku nároku na důchod ani s jakýmkoli důcho-
dem nebo dávkou podle § 157 (úrazové důchody,
zaopatřovací požitky válečných poškozenců aj. )
z důchodového zabezpečení (pojištění). Rovněž se
zvyšuje nejnižší výměra starobního a invalidního
důchodu účastníka odboje na částky uvedené
v § 56 odst. 2. Touto úpravou se sleduje zamezit
rozdílným výším této nejnižší výměry mezi důcho-
dy přiznanými před účinností zákona a zvýšený-
mi podle části sedmě zákona, a důchody přiznaný-
mi po 1. lednu 1976. Není-li vdova - účastnice od-
boje výdělečně činná, zajišťuje se jí vdovský dů-
chod v nejnižší výměře, která je stanovena podle
skupiny účastníka odboje (1600, 1300, 1100 a 900

Kčs měsíčně). Dosavadní úprava se zpřesňuje
v tom směru, že požívá-li tato vdova vedle vdov-
ského důchodu též částečný invalidní důchod, čás-
tečný důchod za výsluhu let nebo dávku podle
§ 157 a úhrn jejích důchodů nedosahuje nejnižší
výměry vdovského důchodu podle předchozí věty,
zvýší se vdovský důchod tak, aby spolu s dalším
důchodem (dávkou) dosáhl uvedených částek.
Vdovský důchod po účastníku odboje se zvyšuje
na částku nejméně 600 Kčs měsíčně.

V souladu s výše uvedenými úpravami nejnižší
výměry starobního (invalidního) důchodu účastní-
ka odboje a vdovského důchodu vdovy po účastní-
ku odboje se nově upravuje (§ 59) i výše sociálního
důchodu těchto občanů.

Další změnou vyplývající ze sociálních hledi-
sek návrhu zákona je zvýšení nejnižší výměry dů-
chodu rodičů účastníka odboje, který v souvislosti
s odbojovou činností padl, byl popraven, nebo ze-
mřel ve vězení (§ 60), z částky 900 Kčs měsíčně,
jde-li o manželskou dvojici, na částku 1100 Kčs
měsíčně.

K § 61 až 71

Společná ustanovení o dávkách důchodového
zabezpečení nepřinášejí zásadní změny proti dosa-
vadnímu stavu.

Ustanovení o možnosti zastavit výplatu dávky
podmíněné nepříznivým zdravotním stavem obča-
na, který se nepodrobí lékařskému vyšetření (§ 61
odst. 3), se doplňuje v tom smyslu, že zjistí-li se
v takovém případě, že invalidita pominula již před
zastavením výplaty dávky, dávka nenáleží ode dne
zastavení její výplaty; v tomto směru jde o od-
chylku od § 62 odst. 1 věty druhé. Tento doplněk
čelí prodlužování řízení o dávce, pro jejíž další po-
skytování již pominuly podmínky.

Dosavadní ustanovení o změně dávek, o nichž
bylo již rozhodnuto, se přejímají s tím, že se vý-
slovně vztahují i na případy, v nichž žádost o dáv-
ku byla neprávem zamítnuta (§ 62 odst. 1). V těch-
to případech byla dosud dávka zpravidla poskyto-
vána nejvýše rok nazpět od nového uplatnění ná-
roku. Podle navrhovaného zákona bude dávka po-
skytnuta i za předchozí dva roky, za tyto roky
však nejvýše jen 12 000 Kčs.

V ustanoveních o zastavení nebo snížení dů-
chodu při delším pobytu důchodce v léčebném
ústavu se navrhují některé změny.

Podle dosavadních předpisů se omezuje výpla-
ta důchodu důchodci, který je léčen v jiném lé-
čebném ústavu než v psychiatrické léčebně a ne-
plní vyživovací povinnost. Zkoumání, zda vyživo-
vací povinnost je plněna, se ukázalo v praxi ob-