111

tížným, zejména v případech vzájemné vyživovací
povinnosti mezi manželi. Proto se navrhuje omezit
důchod jen důchodcům svobodným, ovdovělým ne-
bo rozvedeným, kteří neplní vyživovací povinnost.
Tímto pojetím se přizpůsobí předpisy o důchodo-
vém zabezpečení předpisům o nemocenském pojiš-
tění (zabezpečení v nemoci). Období, po které se
vyplácí důchod v plné výši, se prodlužuje ze dvou
na čtyři měsíce (§ 63 odst. 3). Po tomto období se
důchod omezuje jako dosud na polovinu (nejvýše
500 Kčs měsíčná), nově se však stanoví, že důchod
nesmí po omezení činit méně než 300 Kčs měsíčně;
v důsledku zavedení této minimální částky se dů-
chod nižší než 300 Kčs neomezuje.

Pro důchodce léčené v psychiatrické léčebně
se zachovává dosavadní stav s tím rozdílem, že ob-
dobí dvou měsíců, po které se vyplácí důchod v plné
výši, se prodlužuje na tři měsíce (§ 63 odst. 2).

Dosavadní odchylné podmínky pro výplatu dů-
chodu, je-li důchodce léčen v psychiatrické léčeb-
ně, se ponechávají, takže při pobytu v této léčeb-
ně delším než tři měsíce se výplata důchodu za-
stavuje a vyplácí se zásadné pouze část důchodu
nezbytná k úhradě závazků a osobních potřeb dů-
chodce. Výplata vyšších částek by v těchto přípa-
dech znamenala pouhé hromadění peněžních pro-
středků na účtech důchodců a výplata dávky by
nesloužila svému účelu.

Občanům se změněnou pracovní schopností,
kteří pobírají jiný než částečný invalidní důchod
a jimž se v souvislosti s přípravou pro pracovní
uplatnění poskytuje bezplatné ubytování a stravo-
vání (§ 63 odst. 4), se důchod omezuje teprve od
sedmého měsíce, a to stejně jako důchodcům umí-
stěným déle než čtyři měsíce v jiném léčebném
ústavu než v psychiatrické léčebně. Podle dosavad-
ního stavu se snižoval jiný než částečný invalidní
důchod na polovinu již od počátku přípravy pro
povolání. Ukázalo se však, že toto opatření brzdilo
zájem zejména mladších invalidů o získání nové
kvalifikace a nebylo v souladu se záměry pracovní
rehabilitace postižených občanů.

Zastavení výplaty resp. její omezení se podle
navrhovaného zákona provádí ode dne splatnosti
měsíční splátky důchodu.

Dosavadní předpisy o výplatě dávek jiné oso-
bě (§ 64) se doplňují ustanoveními, že dávka může
být vyplácena také příslušnému národnímu výbo-
ru; vyskytují se totiž případy, kdy se nepodaří na-
lézt vhodného občana, kterému by mohla být dáv-
ka vyplácena místo oprávněnému.

Dosavadní předpisy o souběhu nároků na dů-
chody (§ 65 a 66) se doplňují v několikerém
směru.

Nově zavedený důchod za výsluhu let (částeč-
ný důchod za výsluhu let) se pro účely úpravy
důchodů při souběhu posuzuje obdobně jako inva-
lidní (částečný invalidní) důchod.

Nově se přiznává oprávněnému právo volby,
má-li nárok na dva důchody téhož druhu stejné
výše.

V souvislosti s novou úpravou nejvyšší výměry
starobního a invalidního důchodu stanovené pev-
nými částkami (2500 Kčs, resp. 2150 Kčs měsíčně,
a jde-li o důchod účastníka odboje 3000 Kčs měsíč-
ně) vztahuje se tato nejvyšší výměra i na úhrn dů-
chodů upravených se zřetelem k jejich souběhu. Do
této nejvyšší výměry se započítává starobní nebo
invalidní důchod, jakož i jakékoli důchody (dáv-
ky) důchodového zabezpečení (pojištění), např.
úrazově důchody nebo zaopatřovací požitky váleč-
ných poškozenců, přiznané podle dřívějších před-
pisů apod. Nevčítají se do této výměry nároky
z důchodového připojištění získané placením po-
jistného pracujícími po 31. prosinci 1952 (vyhláška
č. 156/1954 Ú. 1. ).

Tyto nejvyšší hranice důchodu ke dni vzniku
nároku na důchod mohou být překročeny jen zvý-
šením důchodu za dobu zaměstnání po vzniku ná-
roku na důchod, až na částku 3000 Kčs měsíčně, a
to i pokud jde o důchod účastníka odboje.

Navrhovaný zákon obsahuje na rozdíl od do-
savadních předpisů výslovné ustanovení (§ 66
odst. 3 a 4), že přesahuje-li při souběhu úhrn dů-
chodu starobního (invalidního) a důchodu vdovské-
ho (sirotčího) nejvyšší výměry důchodu nově sta-
novené pevnými částkami, snižuje se z tohoto dů-
vodu důchod vdovský (sirotčí) a nikoli jako dosud
starobní (invalidní) důchod.

Dochází k změně v ustanovení o souběhu ná-
roku na důchod vyplácený z ciziny s důchodem
z československého důchodového zabezpečení
vzhledem k tomu, že bylo třeba často povolovat vý-
jimky z důvodů mezinárodně politických a devi-
zově finančních.

Navrhovaná úprava (§ 65 odst. 3 až 6) vychází
z toho, že při souběhu československého důchodu
s důchodem z ciziny se československý důchod
sníží o částku odpovídající době zaměstnání v ci-
zině, která byla zhodnocena též v československém
důchodu, nebo o částku odpovídající události od-
škodněné dávkou těž v cizině, a nikoliv - jako
dosud - o celou částku důchodu vypláceného z ci-
ziny. Podle navrhované úpravy se bude postupo-
vat tak, že bylo-li např. zhodnoceno 10 roků za-
městnání v cizině při přiznání československého
důchodu a za tuto dobu je poskytován důchod z ci-
ziny, sníží se československý důchod o částky po-
skytnuté podle československých předpisů za 10

112

roků zaměstnání v cizině. S ohledem na to, že jde
jen o snížení důchodu, nemůže dojít ke ztrátě ná-
roku na důchod, i kdyby např. bez přihlédnutí
k době zaměstnání v cizině nebyla v českosloven-
ském důchodovém zabezpečení splněna podmínka
potřebné doby zaměstnání. Takto bude též postu-
pováno, jestliže stejná událost (pracovní úraz, vá-
lečné poškození) byla odškodněna dávkou jak
v cizině, tak československým důchodem, i když
se v jednom státě poskytuje invalidní (částečný in-
validní) důchod a v druhém státě úrazový důchod
nebo zaopatřovací požitky vojenských nebo váleč-
ných poškozenců. Zde bude přicházet v úvahu
zpravidla odpočet cizozemské dávky ze zvýšení
poskytnutého z důvodu pracovního úrazu. Aby se
tito důchodci nedostali do horší situace než dů-
chodci, kteří za obdobné situace pobírají jen dáv-
ky podle československých předpisů, stanoví se, že
snížení důchodu nesmí být vyšší než důchod vy-
plácený z ciziny.

Při souběhu vdovského a sirotčího důchodu
s jiným důchodem se zachovává dosavadní stav,
který je v souladu s úpravou platnou pro souběh
československých důchodů.

Dojde-li k souběhu dávky, poskytované z cizi-
ny za určitou událost, s československým důchodem
který s touto událostí nesouvisí, bude platit stejná
úprava jako při souběhu těchto dávek podle čes-
koslovenských předpisů, tj. nižší z dávek se sníží
na polovinu.

Podle těchto zásad bude postupováno jen teh-
dy, nestanoví-li jinak mezistátní úmluva.

Navrhovaná úprava omezí dosavadní povolo-
vání odchylek, je však nutno tuto možnost zacho-
vat. S ohledem na to, že stejné odchylky musí platit
na území celé federace, je federální ministerstvo
práce a sociálních věcí zmocněno stanovit v doho-
dě se zúčastněnými ústředními orgány odchylky od
ustanovení § 65 odst. 3 a 4 ve prospěch poživatelů
dávek.

Přejímá se a zpřesňuje dosavadní věcná úpra-
va o přechodu nároku na dávky při úmrtí opráv-
něného, o výplatě dávek a o jejich promlčení (§ 67
až 71].

Ustanovení o vyplácení dávek zálohou (§ 68
odst. 2) se navrhuje pozměnit tak, že zúčtovací
lhůta se prodlužuje ze šesti na dvanáct měsíců.
Tím se značně sníží počet rozhodování o krácení
vdovského důchodu při souběhu s příjmem z výdě-
lečně činnosti a podstatně se usnadní administra-
tivní práce.

Ustanovení o promlčení nároku na jednotlivou
splátku dávky (§ 71 odst. 2) se zpřesňuje se zře-
telem na některé pochybnosti dosavadní praxe při

výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení o promlče-
ní nároku na vrácení jednotlivých splátek dávek
poskytnutých neprávem se doplňuje zavedením
promlčecí lhůty tříleté počítané ode dne, kdy bylo
zjištěno, že dávka byla poskytnuta neprávem nebo
v nesprávné výši. Přitom zůstává zachována dosa-
vadní promlčecí lhůta 10 let jako objektivní pro-
mlčecí lhůta stanovená bez ohledu na okolnost,
zda vůbec a kdy byla nesprávnost zjištěna (§ 71
odst. 3).

K §72

Dosavadní označení těchto dávek jako zabez-
pečení důchodců v nemoci stalo se nevhodným se
zřetelem k tomu, že léčebně preventivní péče se
jim nyní poskytuje podle zákona č. 20/1966 Sb.,
o péči o zdraví lidu. Tato skutečnost se v navrhova-
ném zákoně proto jen uvádí v patrnost s tím, že
lázeňská péče se důchodcům poskytuje na účet
sociálního zabezpečení. Jinak se rozsah dalších dá-
vek, poskytovaných důchodcům vedle dávek dů-
chodového zabezpečení, ani okruh oprávněných
proti dosavadnímu stavu nemění.

K § 73 až 79

Dítěti, které bylo svěřeno do pěstounské péče,
náleží zaopatřovací příspěvek, nastoupí-li základní
službu jeho pěstoun (nikoli otec).

Proti dosavadnímu stavu náleží příspěvek ne-
jen zletilé příbuzné vojáka, která s ním žije ve
společné domácnosti, vede mu domácnost a pečuje
o jeho dítě do 3 let, ale za týchž podmínek i zletilé
příbuzné manželky vojáka.

Výše zaopatřovacího příspěvku zůstává stejná:
na dítě 200 Kčs měsíčně (dosud 170 Kčs + 30 Kčs
na zvláštním přídavku, podle čl. I odst. 3 a 5 zákona
č. 161/1968 Sb. ), na ostatní oprávněné 550 Kčs mě-
síčně (dosud 500 Kčs + 50 Kčs na zvláštním pří-
davku). Na rozdíl od dosavadní úpravy se posky-
tuje zaopatřovací příspěvek členům rodin jednot-
livě hospodařících rolníků a jiných osob samostat-
ně hospodařících ve stejné výši (dosud byl ve stej-
né výši jen zaopatřovací příspěvek na děti). Jde-li
o invalidní dítě, které potřebuje stálou péči a není
umístěno v ústavu pro takové děti, poskytuje se
k zaopatřovacímu příspěvku příplatek v částce
300 Kčs měsíčně, pokud se na dítě neposkytují
přídavky na děti, výchovné, sirotčí nebo invalidní
důchod. Jde o nové opatření.

Prováděcí předpisy upraví se zřetelem na § 73
odst. 2 a § 78 odst. 5, které příjmy se nezapočítá-
vají do vlastního příjmu dítěte, popřípadě ke kte-
rým příjmům se při zjišťování vlastního příjmu ne-
přihlíží, a to obdobně jako pro nárok na výchovné
a sirotčí důchod. Tyto předpisy také stanoví, které

113

příjmy z pracovní činnosti se nezapočítávají pro
výpočet náhrady ušlé pracovní odměny člena jed-
notného zemědělského družstva při vojenském cvi-
čení; bude se vycházet v podstatě z příjmů, které
se započítávají pro vyměření průměrného měsíč-
ního výdělku pro účely důchodového zabezpečení.

K § 82

Do oblasti péče o rodinu a dítě patří také po-
radenská a výchovná činnost národních výborů,
které připravují mladé občany na manželství a od-
povědné rodičovství. Na manželských vztazích zá-
visí život rodiny, zejména pak výchova dětí. Pří-
prava na manželství a rodičovství se realizuje ze-
jména individuálním poradenstvím v manželských
a předmanželských poradnách, formami besed,
kursů a přednášek. Manželské a předmanželské
poradny vznikají jako nový institut sociálního a
výchovného poradenství a zřizují je národní výbo-
ry. V současné době je na celém území státu v čin-
nosti 27 manželských poraden. Poskytují se zde
odborně porady a konsultace při plánování rodi-
čovství, osvojování dětí a při řešení narušených
manželských vztahů. Poradny úzce spolupracují
s jinými orgány a zařízeními zejména z resortů
spravedlnosti, zdravotnictví a školství (poradny
pro těhotné ženy, školy, dětské poradny, psycho-
logicko-pedagogické poradny apod. ).

K § 83 až 94

Zvláštní pozornost se věnuje občanům se změ-
něnou pracovní schopností s těžším zdravotním
postižením. Jde o občany, kteří jsou povětšině plně
invalidní, nemohou zpravidla pracovat v běžných
provozech a proto pracují za zcela mimořádně
upravených pracovních podmínek nebo pro ně or-
ganizace zřizují chráněně dílny nebo pracoviště.

Organizace mohou tyto občany přijímat do
pracovního poměru se souhlasem příslušného ná-
rodního výboru nad závazný limit počtu pracov-
níků a úměrně počtu těchto občanů přijatých nad
celkový plánovaný počet pracovníků překročit
i stanovený závazný plán mzdových prostředků.

V rámci pracovní rehabilitace poskytované ob-
čanům se změněnou pracovní schopností se dosud
poskytovala pouze příprava pro povolání, kterou
se získává zejména plná odborná kvalifikace stu-
diem nebo odborným výcvikem učňů. Návrh záko-
na zavádí přípravu pro pracovní uplatnění, která
vedle přípravy pro povolání zahrnuje i zaškolování
těch občanů se změněnou pracovní schopností,
u nichž získání plné odborné kvalifikace není nut-
né nebo vhodné, a dále přípravu pro práci připra-
vující psychicky, popř. i fyzicky občany se změ-
něnou pracovní schopností, kteří nebyli ze zdra-

votních důvodů po delší dobu zaměstnáni, aby
mohli vstoupit znovu do zaměstnání.

Občanům s těžším tělesným nebo smyslovým
postižením se poskytují podle potřeby všechny
druhy dávek nebo služeb sociální péče, zejména
se umisťují v ústavech sociální péče.

Ústavy sociální péče se dělí podle druhu zdra-
votního postižení a podle věku svěřenců. Diferen-
ciace ústavů má zajistit vysokou úroveň ústavní
péče.

Péče o mentálně postižené mladistvé, kteří ne-
jsou umístěni v ústavech sociální péče, se posky-
tuje v zařízeních pro denní, popřípadě týdenní po-
byt, aby se rodičům těchto mladistvých umožnilo
zapojení do práce.

K § 97

Dosavadní soustava sociální péče se doplňuje
o péči o občany společensky nepřizpůsobené. Jde
zejména o péči o osoby propuštěné z výkonu trestu
odnětí svobody, podmíněně odsouzené, o osoby
propadlé alkoholu nebo jiným toxickým látkám a
o osoby žijící příživnickým způsobem života nebo
vyhýbajícím se práci. Účelem této péče je zařadit
takového občana do pracovního procesu a před-
cházet opakujícímu se protispolečenskému chování.

Pro výkon konkrétní péče jsou ustanovováni
specializovaní sociální pracovníci národních výbo-
rů - sociální kurátoři. Navazují s těmito občany,
případně s jejich rodinami, osobní styk, aby tak
dlouhodobě ovlivňovali jejich postoje a názory,
zprostředkují styk s úřady, pomáhají uvedeným
občanům při zajišťování pracovního místa, ubyto-
vání - jsou-li bez přístřeší - v ubytovnách orga-
nizací nebo národních výborů, případně jim posky-
tují peněžitou nebo věcnou pomoc.

Organizacím se ukládá povinnost přijmout ob-
čana společensky nepřizpůsobeného do pracovního
poměru, pokud ho národní výbor doporučí. Pokud
jde o osoby propuštěné z výkonu trestu, je tato
povinnost uložena organizacím již v zákoně č. 59/
1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Návrh
rozšiřuje tuto povinnost organizací na všechny
osoby společensky nepřizpůsobené.

K § 103 až 118

O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují
orgány důchodového zabezpečení republik, pokud
rozhodování není přeneseno na národní výbory, a
příslušné orgány federálních ministerstev národní
obrany a vnitra a ministerstev vnitra a spravedl-
nosti republik. Zde se zachovává dosavadní stav.
Nově se stanoví, že byla-li přiznána dávka dů-
chodového zabezpečení, která vylučuje poskytová-

114

ní dávky dříve přiznané jiným orgánem sociálního
zabezpečení, rozhodne orgán přiznávající novou
dávku o odnětí dávky dříve přiznané, pokud ji vy-
plácel. Tato úprava přináší zjednodušení řízení,
zejména tehdy, kdy požívatelce důchodu manželky
bude přiznán vdovský důchod; dosud musel roz-
hodnout i v těchto případech o odnětí důchodu
manželky okresní národní výbor, takže po určitou
dobu mohlo docházet k výplatě obou dávek.

Důležitým článkem organizační soustavy soci-
álního zabezpečení jsou národní výbory, které plní
význačné úkoly v oblasti sociálního zabezpečení.
Posudkové komise sociálního zabezpečení, jako
správní komise národních výborů, byly zakotveny
v zákonu č. 101/1964 Sb.; podrobné vymezení pů-
sobnosti a jejich složení upravovala vyhláška
č. 108/1964 Sb., o působnosti národních výborů ve
věcech sociálního zabezpečení. Návrh zákona
v § 107 stanoví, že zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpeče-
ní posuzují správní komise národních výborů. Zři-
zování těchto komisí, jejich složení a celkový roz-
sah jejich působnosti upraví zákony národních rad
republik.

Řízení ve věcech sociálního zabezpečení je ří-
zením správním a postupuje se proto podle zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, pokud zákon ne-
stanoví odchylky. Takovou odchylkou je především
určení příslušnosti k podání žádosti o dávku dů-
chodového zabezpečení, kde zákon vychází ze zá-
sady, že žádosti se podávají tam, kde je pracující
zpravidla pracovně činný, tj. v organizaci, k níž je
v pracovním poměru, nebo v družstvu, jehož je
členem. Ostatní občané podávají žádosti u národ-
ního výboru v místě svého bydliště, kromě vojáků
z povolání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti
a příslušníků Sborů nápravné výchovy, kde platí
odchylná úprava. Řízení je zahájeno dnem, kdy se
pracující poprvé obrátil na příslušný orgán se svou
žádostí. Žádost o dávku nebo službu sociální péče
a zaopatřovací příspěvek se podává u národního
výboru, v jehož obvodu má žadatel bydliště. Bydliš-
těm se v řízení ve věcech sociálního zabezpečení
rozumí trvalý pobyt ve smyslu § 7 odst. 2 správního
řádu.

Povinnost organizací vést záznamy a podávat
hlášení je oproti dosavadnímu stavu rozšířena o po-
vinnost vést záznamy též o pracovní neschopnosti
pro nemoc a úraz a o dohodách o pracovní činnosti
s důchodci. Jestliže organizace porušila své povin-
nosti, odpovídá za škodu.

Jestliže byla dávka poskytnuta neprávem nebo
ve vyšší výměře než náležela zaviněním příjemce
dávky i organizace, návrh zákona k zamezení po-
chybností výslovně zakládá solidární odpovědnost
za vrácení neprávem vyplacené částky. Zákon ur-

čuje příslušnost krajských soudů v rozhodování
o sporech mezi organizací a příjemcem dávky
o rozsah míry zavinění a vzájemné vypořádání;
příslušnost krajských soudů v prvním stupni je
odůvodněna tím, že krajské soudy rozhodují
o opravných prostředcích a znají problematiku dů-
chodového zabezpečení.

Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového za-
bezpečení se vydává písemně. Návrh zákona však
umožňuje odchylky od správního řádu, pokud jde
o formální náležitosti rozhodnutí (§ 47 odst. 5
správního řádu), a to z důvodu použití automati-
zované výpočetní techniky (počítacích strojů, je-
jichž jazyk nepoužívá diakritických znamének),
čímž se urychlí důchodové řízení. Z těchže důvodů
nemusí být podle návrhu zákona rozhodnutí doru-
čeno vždy do vlastních rukou, s výjimkou stanove-
ných případů, kdy záleží na okamžiku doručení
z důvodu počítám a zachování lhůt.

K § 119 až 135

Jako vojáci z povolání budou podle návrhu zá-
kona nově zabezpečováni i vojáci přijatí do další
služby, kteří jsou po dobu činné služby hmotně
zabezpečováni jako vojáci z povolání. Realizací
této změny se posiluje zásluhové hledisko a re-
spektuje se, že tito vojáci vykonávají stejné funkce
a jsou na ně kladeny stejné požadavky jako na vo-
jáky z povolání. Tato změna má význam přede-
vším pro zabezpečení v invaliditě.

Stejně jako u starobního důchodu se upra-
vuje zachování nároku na invalidní důchod obča-
nům, kteří byli vojáky z povolání (příslušníky
Sboru národní bezpečnosti) a konali alespoň 20 ro-
ků službu v ozbrojených silách (ve Sboru národní
bezpečnosti), čímž se důsledně dodržuje zásada
shodných nároků pro případ stáří a invalidity.

Řízení o dávkách důchodového zabezpečení se
podle návrhu zákona přizpůsobuje podmínkám
v ozbrojených silách a ve Sboru národní bezpečnos-
ti. Nově se upravuje zahájení řízení o dávku na
žádost i při skončení služebního poměru, kdy se
dosud přiznával důchod z moci úřední; tím se do-
sáhne součinnosti oprávněného při rozhodování
o jeho nárocích.

Obdobná úprava platí též pro příslušníky Sbo-
rů nápravné výchovy.

K § 136 až 145

Podle § 136 se zvyšují starobní a invalidní dů-
chody přiznané podle předpisů platných před
1. lednem 1957 (popřípadě před 1. dubnem 1962)
bez zřetele k tomu, zda byly tyto důchody zvýšeny,
nebo nově vyměřeny podle pozdějších předpisů.

115

Nové vyměření důchodu podle § 18 zákona č. 55/
1956 Sb. se provádělo poživatelům starobního a in-
validního důchodu, kteří pokračovali po stanove-
nou dobu v zaměstnání.

Pro určení měsíční částky zvýšení důchodů
uvedených v § 137 je rozhodný den, od něhož byl
důchod přiznán. Výše měsíční částky zvýšení je
pak určena obdobím, do něhož rozhodný den spa-
dá. Bylo-li o nároku na důchod rozhodováno opě-
tovně např. proto, že po určitou dobu důchod
nenáležel nebo došlo ke změně druhu důchodu,
rozhodným dnem je den, od něhož byl důchod na-
posledy přiznán. Byl-li důchod zvýšen v důsledku
pozdějších zákonných opatření (např. v rámci zvý-
šení nízkých důchodů nebo v rámci úprav důchodů
účastníků odboje či na základě odstranění tvrdosti
zákona), nedošlo tím k novému přiznání důchodu,
nýbrž pouze ke změně výše důchodu. Výjimky
platí, jen pokud jde o důchody přiznané orgány
provádějícími důchodové zabezpečení vojáků z po-
volání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti a
příslušníků Sborů nápravné výchovy (§ 137 odst.
2) a jde-li o důchody přiznané sice podle předpisů
platných v době od 1. ledna 1957 do 31. prosince
1975, avšak k přiznání důchodu došlo po 31. pro-
sinci 1975 (§ 137 odst. 3). V kterých případech
dojde na použití ustanovení § 137 odst. 3, vyplývá
z přechodných ustanovení (§ 152 odst. 4, § 154
odst. 2, § 156 odst. 1).

K zvýšení důchodů ze zaměstnání I. a II. pra-
covní kategorie a důchodů účastníků odboje I. a II.
skupiny (§ 138, 139) se uvádí: nejvyšší výměry
těchto důchodů stanovené pevnými částkami podle
dosavadních předpisů značně přesahují nejvyšší
výměru důchodů pracovníků III. pracovní katego-
rie; v důsledku toho byly tyto důchody sníženy
z důvodu zvláštní daně z důchodu o vyšší částky,
než činí podle § 137 maximální zvýšení ostatních
důchodů.

Protože je odůvodněné, aby byli stejně posu-
zováni i důchodci, pobírající důchody přiznané
před 1. lednem 1957, popřípadě před 1. dubnem
1962 (§ 136), kteří vykonávali před vznikem náro-
ku na důchod práce nyní zařazené do I. nebo II.
pracovní kategorie, zvýší se jejich důchody stejně
jako ostatním důchodcům, pobírajícím důchod ze
zaměstnání 1. nebo II. pracovní kategorie. Navr-
hovaná úprava je proto v souladu s oceněním pra-
covních a společenských zásluh poživatelů těchto
důchodů.

Obdobně ani u důchodů, které jsou podle do-
savadní úpravy omezeny na 70 %, popřípadě 60 %
průměrného měsíčního výdělku (průměrné měsíč-
ní odměny), resp. u invalidních důchodů takto
omezených a zvýšených v důsledku pracovního
úrazu, a u důchodů účastníků odboje nesmí činit

zvýšení méně než kolik by činila zvláštní daň
i důchodu, o níž by byl důchod snížen, kdyby ne-
došlo k jeho dalšímu omezení na výše uvedenou
hranici. Zásada, že zvýšení důchodu nesmí činil
méně než činí částka snížení tohoto důchodu

o zvláštní daň z důchodu, je ostatně obecně vyjád-
řena v § 144 odst. 7.

Zvýšení se přizná k měsíční částce důchodu
náležející ke dni 31. prosince 1975 včetně zvlášt-
ního přídavku přiznaného podle čl. I zákona
č. 161/1968 Sb., zvýšení důchodu podle čl. I zá-
kona č. 106/1971 Sb., i případného zvýšení důcho-
du na nejnižší výměru stanovenou pro důchody,
které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce a ro-
dinných příslušníků (čl. II a III zákona č. 161/
1968 Sb., zák. č. 71/1970 Sb. a čl. II zák. č. 106/
1971 Sb. ). Proto u důchodů takto upravených nále-
ží celá částka nového zvýšení i v případě, kdy dů-
chod s tímto zvýšením přesáhne nově stanovenou
výši pro důchody, které jsou jediným zdrojem pří-
jmu důchodce a rodinných příslušníků, odkáza-
ných na jeho důchod. Toto zvýšení se jinak nedo-
týká zvláštních podmínek stanovených pro úpravu
důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu.

Ustanovení o zvyšování důchodů, jsou-li splně-
ny podmínky pro zvýšení více důchodu téhož poži-
vatele (§ 145), vychází ze zásady, že má být zdů-
razněno zásluhové hledisko. Proto se navrhuje při
souběhu důchodů zvýšit starobní, invalidní a čás-
tečný invalidní důchod, který je výrazem pracovní
činnosti, a nikoliv důchod vdovský nebo sirotčí,

i kdyby tento důchod byl vyšší. Sirotčí důchod
bude však i v těchto případech upraven na nej-
nižší výměru podle nových předpisů, jestliže jí ne-
dosahuje. Jestliže ze souběžných důchodů je zvýši-
telný jen jeden důchod, bude přiznáno zvýšení ná-
ležející k tomuto důchodu (např. při souběhu vdov-
ského důchodu z důchodového zabezpečení pra-
covníků se starobním důchodem z důchodového
pojištění osob samostatně hospodařících bude zvý-
šen důchod vdovský). Bude-li zvýšený důchod od-
ňat, bude zvýšen vdovský důchod, je-li zvýšitelný.
Zánik vdovského důchodu nebude mít vliv na po-
skytnuté zvýšení starobního nebo invalidního (čá-
stečného invalidního) důchodu. Zanikne-li důchod
zvýšený při souběhu se sirotčím důchodem, sirotčí
důchod se zvýší podle § 143.

K § 146 až 153

Podle § 146 odst. 1 bude za účinnosti zákona
náležet např. důchod za výsluhu let, i když se pod-
mínky nároku na tento důchod splnily před 1. led-
nem 1976 a trvají ke dni účinnosti zákona.

Zachovává se i nadále ochrana pracujícího
(důchodce), který požívá nebo požíval starobní,
invalidní (částečný invalidní) důchod, důchod za

116

výsluhu let nebo výsluhový důchod, vyměřený po-
dle předpisů platných před 1. červencem 1964
(před účinností zákona č. 101/1964 Sb. ), před mož-
ným budoucím poklesem jeho průměrného měsíč-
ního výdělku (§149).

Důchody členů jednotných zemědělských
družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší
úrovní hospodaření, byly dosud určovány důcho-
dovým pásmem a jsou do VI. důchodového pásma
při nižších příjmech zpravidla vyšší, než by činila
jejich výše podle předpisů platných pro pracující
v pracovním poměru. Tato výhoda vyššího pásmo-
vého důchodu, která se vzhledem k stoupajícím
pracovním odměnám družstevních rolníků proje-
vuje ve stále menším počtu případů, se zachovává
do roku 1980, do kdy lze očekávat, že se stane
bezpředmětnou (§ 150).

Pokud byly podmínky (věk, doba zaměstnání)
pro nárok na starobní důchod před 1. lednem 1976
nebo na poměrný starobní důchod před 1. červen-
cem 1964 odlišné a nároky na důchod za těchto
podmínek vznikly, zachovávají se i nadále a posu-
zují se podle dosavadních předpisů platných před
1. lednem 1976, popřípadě před 1. červencem 1964
(§ 151).

Navrhovaný zákon zajišťuje pracujícím, kteří
pokračují nepřetržitě v zaměstnání aspoň k 31. 12.
1975 po vzniku nároku na plný starobní důchod
dvojí výhodu: jednak jim může být starobní dů-
chod a jeho zvýšení přepočteno z průměrného mě-
síčního výdělku zjištěného ke dni skončení zaměst-
nání, je-li tento průměrný výdělek výhodnější než
průměrný výdělek zjištěný ke dni vzniku nároku
na důchod, jednak umožňuje, aby se starobní dů-
chod vyměřil podle nových předpisů, Jsou-li vý-
hodnější; podmínkou však je, že po dobu zaměst-
nání po vzniku nároku na důchod nepobírali sta-
robní důchod ani jeho část. Jestliže tito pracující
starobní důchod (jeho část) pobírali, byť i po
kratší dobu tohoto zaměstnání, posuzuje re jejich
nárok na důchod a jeho výše podle dosavadních
předpisů; zvýšení nároku za dobu zaměstnání vy-
konávaného do 31. prosince 1975 se přizná podle
dosavadních předpisů a za dobu zaměstnání vyko-
návaného po tomto dni podle nových předpisů. To
platí též pro pracující, kteří splnili podmínky pro
nárok na plný starobní důchod před 1. lednem
1976, byli zaměstnáni k tomuto dni nebo znovu
nastoupí do zaměstnání po 31. prosinci 1975, ne-
byli však po vzniku nároku nepřetržitě zaměstná-
ní. Zvýšení důchodu za dobu dalšího zaměstnání
se v tomto případě vypočte z průměrného měsíč-
ního výdělku, z něhož byl vyměřen starobní dů-
chod (§ 152).

Ustanovení § 152 odst. 5 však umožňuje, aby
výše plného starobního důchodu pracujících, jimž

vznikl nárok na tento důchod před 1. lednem 1976,
a kteří po vzniku nároku na důchod byli nepřetr-
žitě zaměstnáni aspoň k 31. prosinci 1975 a pobí-
rali starobní důchod nebo jeho část byla vyměřena
z průměrného měsíčního výdělku zjištěného ke dni
31. prosince 1975, jestliže je to pro pracujícího vý-
hodnější a pokud takový postup umožňovaly do-
savadní předpisy. Zákon o sociálním zabezpečení
č. 101/1964 Sb. takový postup i při pobírání dů-
chodu (jeho části) umožňoval. Ustanovením § 152
odst. 5 se proto sleduje zachování získaných ná-
roků v souladu s posilováním právních jistot pra-
cujících. Dosavadní zákon o sociálním zabezpečení
družstevních rolníků výslovně však stanovil (§ 42
odst. 2), že takový výpočet z výhodnějších výdělků
ke dni skončení pracovní činnosti nenáleží, jestliže
družstevník pobíral starobní důchod.

Družstevnímu rolníku, který získal před 1. led-
nem 1976 nárok na starobní důchod určený dů-
chodovým pásmem za dobu kratší než 25 roků
[např. ve věku 60 let za dobu 20 roků důchodo-
vého zabezpečení (pojištění)], pokračoval nepře-
tržitě ve své pracovní činnosti v družstvu bez po-
bírání důchodu, zajišťuje navrhovaný zákon nárok
na starobní důchod v poměrné výši podle nových
předpisů, je-li výhodnější než důchod podle dosa-
vadních předpisů (§153).

K § 155 a 156

Dojde-li u poživatele invalidního důchodu při-
znaného podle dosavadních předpisů ke změně
plné invalidity na částečnou, považuje se tato sku-
tečnost za vznik nároku na novou dávku (§ 155
odst. 1) a výše částečného invalidního důchodu se
stanoví podle nových předpisů; částečný Invalidní
důchod nesmí být nižší než polovina dosavadního
invalidního důchodu včetně zvýšení podle různých
opatření a event. zvláštního přídavku, s výjimkou
zvýšení poskytnutého z důvodu, že důchod je je-
diným zdrojem příjmu důchodce. To platí i v pří-
padech, kdy invalidní důchod pracujícího přizna-
ný podle předpisů platných před 1. lednem 1957
(u družstevních rolníků před 1. dubnem 1962] ne-
byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku
(průměrné měsíční pracovní odměny).

Dojde-li ke změně částečné invalidity na plnou
invaliditu, považuje se i tato změna za vznik ná-
roku na novou dávku [§ 155 odst. 2] a výše plného
invalidního důchodu se stanoví podle nových před-
pisů. Invalidní důchod nesmí být, stejně jako po-
dle dosavadních předpisů, nižší než částečný inva-
lidní důchod.

Se zřetelem k tomu, že nebyly převzaty do-
savadní předpisy, podle nichž vdovský důchod ne-
náležel ženě, která uzavřela manželství s pracují-