Ministr pro technický a investiční rozvoj ČSSR L. Šupka: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, soudružka poslankyně Šarišská formulovala svoji otázku velmi precizně, takže bohužel nemohu říci, že bych jí nerozuměl. Otázka se ovšem týká velmi rozsáhlé a složité problematiky. A proto, i když se vynasnažím, mám určité obavy zda dokáži odpovědět tak, aby přesto, že odpověď nemůže být vyčerpávající, ale alespoň taková, aby s ní byla s. poslankyně Šarišská spokojena. Jak lze stručně podle mého názoru odpovědět na I. část otázky: "Jak ministerstvo využívá poznatků získaných z resortní kontroly v řízení a plánování výzkumu a vývoje?"

Je třeba upozornit, že FMTIR není odvětvovým ministerstvem, které by mohlo využít pro tyto účely své resortní kontroly. V našem resortu jsou začleněny pouze dvě poměrně malé výzkumně vývojové organizace. To ovšem neznamená, že když nemáme k dispozici resortní kontrolu, že bychom mohli na kterémkoliv stupni řízení, tedy i na úrovni federálního ministerstva, plánovat a řídit technický rozvoj bez kontroly. Ovšem jako průřezové ministerstvo jsme se museli zaměřit na jiné způsoby a formy kontroly. V prvé řadě zajišťujeme kontrolu podmínek a předpokladů pro úspěšný výzkum a vývoj, ale i následnou realizaci jeho výsledků v praxi, již při výběru úkolů pro jejich zařazení do státního plánu technického rozvoje. Proto se ověřují již při úvodní oponentuře jednotlivých úkolů, tj. ještě před jejich zařazením do plánu, takové otázky jako je účelnost a potřeba řešení určitého úkolu pro naši ekonomiku, jeho zabezpečení, vynakládané prostředky a zajištění realizace. Kontrola postupu plnění jednotlivých úkolů probíhá pak v rámci průběžných a závěrečných oponentur.

Kromě těchto základních kontrol máme zajištěnu operativní čtvrtletní kontrolu postupu prací na všech úkolech zařazených do státního plánu technického rozvoje, jednak prostřednictvím statistiky, jednak tzv. kontrolních dnů.

Čtvrtletní statistická kontrola nemůže ukázat postup věcného řešení, ale signalizuje, které úkoly se opožďují a kde je řešení ohroženo. Na tuto statistickou kontrolu pak navazují kontrolní dny, tj. pravidelné čtvrtletní porady mých náměstků s náměstky odvětvových ministrů za účasti pracovníků dalších zainteresovaných orgánů. Pro tyto kontrolní porady jsou již připravovány poměrně podrobné podklady zpracované společně pracovníky našeho a příslušného odvětvového ministerstva. To umožňuje, aby byly na úrovni náměstků ministrů projednávány z žádoucí znalostí nedostatky vyskytující se jak při řešení výzkumných a vývojových úkolů, tak i při zabezpečování a zavádění výsledků tohoto řešení do praxe.

Musím ovšem popravdě říci, že i když jsou na každém kontrolním dnu přijímána opatření k odstranění zjištěných nedostatků, přesto se občas při dalším kontrolním dnu zjistí, že nedostatky nebyly v plném rozsahu odstraněny. V některých případech - při operativním charakteru kontrolních dnů - je to proto, že nebyly dostatečně postiženy základní příčiny zjištěných nedostatků, které často spočívají v jiných oblastech, než je řízení samotného technického rozvoje. Přesto však mají kontrolní dny svůj význam a jejich účinnost se postupně zvyšuje.

Při své práci čerpáme samozřejmě i z kontrol prováděných jinými ústředními orgány, zejména výboru lidové kontroly. Nemohu přirozeně opomenout ani informace získané přímo od poslanců FS, protože např. na 3. schůzi Sněmovny lidu a předtím před několika lety i Sněmovny národů jsme získali mnoho poznatků, které přinesl rozsáhlý poslanecký průzkum, provedený před zasedáním sněmoven.

Chtěl bych však zdůraznit, že veškerá naše kontrolní činnost nemůže oslabovat, ale naopak akcentovat nezastupitelnou odpovědnost odvětvových ministerstev, VHJ, podniků a ústavů za plnění úkolů, které jsou jim stanoveny státním plánem technického rozvoje a musí je také vést ke zvýšení účinnosti jejich vlastní kontrolní činnosti i v této oblasti.

Chtěl bych této příležitosti využít také k tomu, abych vás alespoň stručně informoval o hlavních poznatcích naší kontrolní činnosti v oblasti rozvoje vědy a techniky. Mohu říci, že všechny naše rozbory se shodují se závěry, které zde uvedl s. ministr Ondřich, protože ukazují, že i když ve vlastním výzkumu a vývoji jsou nepochybně nedostatky a rezervy, naším základním problémem je realizace výsledků výzkumných a vývojových prací v praxi, tj. především ve výrobě.

Máme celou řadu výsledků výzkumu a vývoje, jejichž uplatnění v praxi by přispělo ke zlepšení struktury naší výroby v zájmu snížení její materiálové a energetické náročnosti, ke zvýšení technické úrovně výrobků, jejich efektivnímu uplatnění na zahraničních trzích nebo k úsporám pracovních sil. Ke škodě věci v řadě případů neuplatňujeme tyto výsledky dostatečně energicky a rychle.

Nové výrobky se při dnešním tempu inovačních procesů ve světě začnou v řadě případů vyrábět příliš pozdě anebo v nedostatečném množství, v podstatě menším než bylo třeba pro vnitřní potřebu a vývoz. Tyto nedostatky se vyskytují při realizaci výsledků našich vlastních výzkumných a vývojových prací i při zavádění licenčních výrobků a technologií.

Tuto skutečnost, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, by bylo možno doložit na řadě příkladů. Domnívám se, že toto ode mne nečekáte, tím spíše, že poslanci na dnešním zasedání ve svých vystoupeních na řadě příkladů potvrzují tyto skutečnosti. Naší povinností je zamyslet se nad příčinami a tyto příčiny hledat. Je jich mnoho a souvisí nejen s úrovní řízení technického rozvoje, ale hospodářského řízení vůbec na všech stupních. Tedy zdaleka nejen na úrovni ministerstev, ale především na úrovni VHJ a podniků. Současná energetická krize však vytvořila ve všech zemích a přirozeně i u nás podstatně náročnější podmínky na světových trzích, takže vystoupila do popředí zájmu nezbytnost hospodaření prvotními zdroji energie, surovinami, zvyšování technické úrovně a kvality výrobků a všeobecného uplatňování moderní progresívní techniky.

V průběhu této 6. pětiletky jsme přijali v tomto směru větší počet dílčích opatření k rychlejšímu uplatňování moderní techniky v praxi. Je ovšem třeba popravdě říci, že dílčí opatření mohla přinést také dílčí výsledky. Jak je vám známo, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, při přípravě 7. pětiletky se přistoupilo ke komplexnějšímu řešení, a to jak v systému řízení, tak v přípravě konkrétních věcných opatření. Komplexní experiment řízení efektivnosti a kvality ukázal cestu k úpravě celkového systému řízení. Nové formy přípravy věcných opatření a rozhodnutí bych chtěl dokumentovat alespoň na jednom ze 17 cílových programů zpracovávaných v souvislosti s přípravami 7. pětiletky, tedy na období do roku 1985 a i na další výhled, to je na příkladu dlouhodobého programu racionalizace spotřeby, úspor a využití všech druhů paliv a energie, který, jak tady byla zmínka, byl projednán a schválen federální vládou a potvrzen také předsednictvem ústředního výboru strany. Chtěl bych upozornit, že tento program nelze ztotožňovat, pokud jde o jeho pojetí a obsah s obdobně nazvaným programem, který byl a je v 5. a 6. pětiletce součástí plánu na všech úrovních plánování a řízení a o kterém se kriticky ve svém vystoupení zde zmínil, myslím v souladu s fakty, s. poslanec Hojnoš. Když předsednictvo federální vlády schvalovalo poměrně velmi podrobné zadání pro přípravu tohoto zásadního programu, který obsahuje konkrétně rozpracovaná věcná opatření, tak přirozeně vycházelo z analýzy dosavadních zkušeností kladných i záporných v plánování i řízení úspor spotřeby paliv a energie v průběhu 6. a 5. pětiletky.

Promiňte mi to, jsem povinen odpovídat na otázku poslankyně Šarišské, ale v poznámce poslance Hojnoše, že naše tepelné elektrárny mají nelehký úkol ve snižování spotřeby měrného paliva na jednu vyrobenou kilowatthodinu bych chtěl říci, že to není úkol lehký. Velmi často vedeme tak dlouho diskuse o tom, co je náročné a reálné, až nás praxe sama přesvědčí, že úkol který jsme považovali za až příliš náročný, reálný je. Vývoj zatím nasvědčuje tomu, že patrně již v letošním roce docílíme té úrovně spotřeby měrného paliva na 1 kilowatthodinu vyrobené elektrické energie v našich tepelných elektrárnách, se kterou plán počítal až pro rok 1980. Dovolte, abych se vrátil k tomu programu, o kterém jsem chtěl mluvit a který, jak jsem řekl, byl před krátkou dobou projednán vládou ČSSR. Program se týká všech výrobních odvětví i nevýrobní sféry, obsahuje více než 100 jmenovitě určených konkrétních opatření, jejichž realizace bude v 7. pětiletce přednostně zabezpečována ve všech potřebných návaznostech, včetně prioritního vyčleňování investičních prostředků a jejich dodavatelského zajištění, a to i na úkor jiných, dosud uvažovaných méně důležitých akcí. Cílem programu je zabezpečit tak, jak to situace vyžaduje, dvojnásobné snížení energetické náročnosti růstu našeho národního důchodu v sedmé pětiletce oproti pětiletce šesté a ještě výraznější snížení v pětiletce osmé. Jsou to jistě vysoké cíle, ale při komplexním řešení a zabezpečení všech konkrétních akcí, to je ve všech návaznostech, je jejich dosažení reálné.

Poslankyně Šarišská zde správně připomenula, že i pro rozvoj výrobků v podniku, ve kterém pracuje, to je ZPA Prešov, má rozhodující význam výkonná polovodičová technika, včetně velmi výkonných tyristorů a jejich bloků.

Tady bych chtěl říci, že právě řešení této záležitosti, byť to vůbec nebude pro ČKD jednoduché, tvoří jeden ze závěrů státního programu racionalizace a úspor paliv a energie, o kterém jsem mluvil. Je to záměr velmi náročný a rozsáhlý, ale v rámci tohoto programu bude tak konkrétně propracován, abychom měli výkonné polovodičové techniky pro všechny aplikace, tedy i v podniku, kde pracuje poslankyně Šarišská, dostatek.

Pokud jde o nezbytný rychlejší rozvoj mikroelektrotechniky, včetně mikroprocesorů, o kterých poslankyně Šarišská mluvila, federální vláda a její předsednictvo přijaly v průběhu posledních tří let řadu zásadních rozhodnutí, týkajících se rozvoje tohoto pro technický pokrok skutečně klíčového oboru. Záleží přirozeně na tom, aby tato rozhodnutí byla důsledně zabezpečována příslušnými ministerstvy, ale také VHJ a podniky.

Chtěl bych informovat, že pro období několika příštích let mají být v nejbližší době v tomto směru předloženy vládě dva návrhy. Ministr Bahyl má ještě do konce tohoto roku předložit vládě návrh na rozvoj mikroelektroniky, vlastní elektronické součástkové základny. Do poloviny příštího roku máme společně s dalšími ministry předložit vládě návrh programu elektronizace národního hospodářství, to znamená uplatnění mikroelektroniky, mikroprocesorů, ve všech odvětvích národního hospodářství.

Soudružky a soudruzi poslanci, na těchto skutečnostech jsem chtěl dokumentovat jednu věc, že jsou uplatňovány nové účelnější způsoby a cesty k prosazení nových náročných cílů a že jsou také přijímána konkrétní rozhodnutí. Děkuji za pozornost.

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem ministrovi Šupkovi za jeho vystúpenie. Pýtam sa poslankyne Šarišskej, či je spokojná s odpoveďou. (Poslankyně E. Šarišská: Áno.)

Prosím teraz poslankyni Čermákovú, aby sa ujala slova. Pripraví sa poslanec Polák.

Poslankyně H. Čermáková: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, jednou ze součástí a forem kontroly je veřejná kritika. Proto významným úkolem, který má plnit naše výchovná a vzdělávací činnost, je výchova k nesmiřitelnosti, k nedostatkům, boj proti lajdáctví, výchova k rozvoji kritiky, jejímu správnému a konstruktivnímu využívání.

Nezastupitelné místo při plnění těchto náročných úkolů patří tisku a hromadným sdělovacím prostředkům. Lze konstatovat, že je dnes už běžnou praxí ve všech hromadných sdělovacích prostředcích, že redaktoři jsou v soustavném a operativním styku se životem, tj. se závody, JZD, školami, kulturními zařízeními. To se samozřejmě týká i krajských zpravodajů a filiálek, které dostávají konkrétní úkoly.

Na stránkách denního tisku jsou uveřejňovány pravidelné zprávy o situaci v terénu. Vyzdvihují kladné příklady a napomáhají rozšiřovat a zobecňovat pokrokové zkušenosti, příklady dobré práce, iniciativy, socialistického soutěžení a hospodárnosti, ale na druhé straně konkrétní kritikou přispívají k překonávání nedostatků, plýtvání materiálem apod.

Uvedu příklady: Rudé právo uveřejnilo článek "Chybu přiznali, jenomže...", ve kterém informuje o neprincipiálním stanovisku podniku ke kritice. Podnik reagoval až po upomínce redakce a v dopise uvádí důvody, proč dosud problém nebyl a není vyřešen, přestože byl na mnoha kontrolních poradách projednáván.

Svobodné slovo v rámečku uveřejňuje pod nadpisem "Tak ano" příklady dobré práce a iniciativy a pod nadpisem "Tak ne" kritizuje nedostatky. První část noticky svým obsahem nabádá kritizované k zjednání nápravy.

Mladá fronta uveřejnila článek pod nadpisem "Podruhé po šestnácti letech - téměř jako na začátku". V článku uvádí strastiplnou cestu vynálezce. Navrhl kotel, ve kterém je možno topit i dřevním odpadem, který by mohli použít i majitelé rodinných domků. Tím by se uspořily vlaky uhlí. Tento vynálezce marně usiluje o zavedení svého vynálezu do výroby, přestože došlo k jeho praktickému využití a tím i vyzkoušení.

Hromadné sdělovací prostředky se kritikou zabývají již delší dobu, ovšem k výraznému zlepšení došlo po 12. plénu ÚV KSČ a po výrazném zvýšení napětí v energetické situaci na počátku letošního roku. Tato kritika se nyní stala výraznější a aktivnější s cílem ovlivňovat politické a občanské uvědomění. Současně se snaží upozorňovat kontrolní orgány, kam zaměřit pozornost.

Vedle mimořádně závažných celospolečenských úkolů plní Čs. rozhlas svou organizátorskou a kontrolní funkci ve svém každodenním vysílání. Zaměřuje se přitom na všechny kategorie obyvatelstva. Tak např. hlavní redakce vysílání pro děti a mládež věnuje soustavnou pozornost negativním jevům v našem národním hospodářství v nejširším slova smyslu a současně konstatuje, zda jsou negativní jevy odstraňovány. Děje se tak zejména prostřednictvím vysílání Studia mladých i v některých pořadech Mikrofóra.

Nemalý podíl má i Čs. televize. Ústřední redakce televizních novin, svými pravidelnými zpravodajskými relacemi i publicistickými materiály, plní v oblasti propagandy, pochopitelně i mimo jiné, úkoly veřejné kontroly a kritiky v oblasti administrativně politické, národohospodářské a sociálně kulturní. Přitom usiluje o to, aby každý zpravodajský materiál, reportáž, komentář či poznámka měly problémový, věcný charakter, aby nespočívaly pouze v povrchním konstatování obecně známých skutečností. Nejde tedy jen o kritiku v hledání cest k řešení, nýbrž o kritiku konstruktivní. K tomu přispívá i snaha, aby kritika byla adresná, aby se k problémům vyjadřovali nejen redaktoři, ale také široký kádr externích spolupracovníků. (Např. televizní publicistika Reflektoru mladých, kde jde o přímé vysílání kontroly v podniku.)

Dalším příkladem je televizní pořad "To nechce klid". Od roku 1972, kdy se tento pořad začal vysílat, přišlo redakci zhruba 22 tis. diváckých dopisů.

Při této kontrolní činnosti hromadných sdělovacích prostředků jedním z podstatných problémů však zůstává skutečnost, že kritizovaní často mlčí, nereagují na připomínky k nedostatkům ve své práci. A zde je třeba kladně hodnotit hromadné sdělovací prostředky, že tím, že kritizují nedostatky veřejně, morálně nutí kritizované, aby na kritiku reagovali, přestože neexistuje právní povinnost na ni odpovědět. Podle právní úpravy vyřizování stížností, podnětů a oznámení občanů (Vládní vyhláška č. 150/1958 Sb.), nelze kritický materiál v hromadných sdělovacích prostředcích považovat za stížnost.

Např. v Čs. televizi na přelomu jara a léta letošního roku odvysílali více než 50 materiálů o nehospodárnosti při zacházení s půdou. Reakce ze strany kritizovaných organizací a pracovníků se nedostavila. Teprve po dalším vystoupení, v němž už byli kritizovaní podruhé jmenováni a výslovně vyzváni, aby se vyjádřili, vyplynulo z dopisů došlých redakci, že převážná většina kritizovaných skutečně přijala opatření k nápravě nežádoucího stavu.

Jedním z výrazných způsobů rozvoje kritiky je správná práce s dopisy pracujících v redakcích; jde buď o jejich zveřejnění nebo postoupení příslušným stranickým, státním nebo hospodářským orgánům, aby mohla být zjednána náprava, event. postoupení kontrolním orgánům. Tyto úkoly však vyžadují dlouhodobě založenou plánovitost a koncepci, úzkou koordinaci a spolupráci, zejména s orgány příslušných resortů, jejich představiteli a funkcionáři.

Velmi důležitým článkem je spolupráce mezi orgány Výboru lidové kontroly a hromadnými sdělovacími prostředky. Při průzkumu na Výboru lidové kontroly ČSR jsem zjistila, že v I. pololetí t. r. bylo redakcím deníků a časopisů předáno k zveřejnění celkem 52 článků, a také byla nebo jsou připravena k vysílání vystoupení předních pracovníků výboru lidové kontroly. Soustavná a cílevědomá spolupráce výborů lidové kontroly je s redakcemi krajského tisku, které umožňují širokou publicitu kontrolních poznatků. Bylo by však zapotřebí zvýšení účasti funkcionářů Výborů lidové kontroly KNV a NVP i v ústředních sdělovacích prostředcích, především při prověrkách se závažnou společenskou tematikou.