Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky? Nejsou.

Zjišťuji, že Česká národní rada je schopna se usnášet, protože ve schůzi je přítomno 176 poslanců podle prezenční listiny.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby uvedení poslanci byli zvoleni do návrhové komise, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikoli.

Děkuji. Tím je zvolena návrhová komise a prosím její členy, aby se podle pokynu předsedy komise soudruha Adama sešli k poradě v místnosti č. 28 vedle zasedací síně.

Jakmile návrhová komise připraví návrh usnesení, bude vám rozdán. Budete-li mít k němu nějaké připomínky nebo doplňky, předejte je o přestávce členům návrhové komise nebo u prezence.

Můžeme nyní přistoupit k rozpravě o zprávě vlády České socialistické republiky. Do rozpravy se zatím přihlásili poslanci: JUDr. Jan Němec, Marie Dubská, RSDr. Milan Mráz, Jiří Němec, Josef Cihlář, Marie Rylková, Radko Kotoulek, MUDr. Marcela Černá, ing. Josef Meier, Olga Divilová a akademik Bohumír Rosický.

Do diskuse se přihlásil rovněž prof. MUDr. Vlastimil Víšek, DrSc., předseda Českého ústředního výboru Československého červeného kříže. Vzhledem k významu této organizace doporučuji, abychom souhlasili s jeho diskusním vystoupením. Není námitek? Není.

Můžeme přistoupit k rozpravě. Slovo má poslanec dr. Jan Němec.

Poslanec JUDr. Jan Němec: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, součástí každého kontrolního jednání České národní rady je i posouzení stavu právní regulace kontrolované oblasti. Proto jsme v ústavně právním výboru posuzovali uplatňování a účinnost právních předpisů ve zdravotnictví.

V naší zemi patří právo na péči o zdraví mezi základní občanská práva zajištěná socialistickou Ústavou z roku 1960. Zdraví lidu bylo povýšeno na celospolečenskou hodnotu a péče o ně se stala záležitostí státních orgánů, hospodářských i společenských organizací i občanů.

Základním právním předpisem upravujícím péči o zdraví je zákon č. 20 z roku 1966. Podle něj zajišťuje náš socialistický stát plánovitou péči o zdraví lidu jako nedílnou součást hospodářské a kulturní výstavby celou řadou ekonomických, sociálních a zdravotnických opatření. Zákon řeší otázky péče o zdraví komplexně včetně péče o zdravé životní podmínky. Vychází z předpokladu, že vedle vysoké úrovně lékařské péče je základním a určujícím vlivem lidského zdraví prostředí, v němž člověk žije a pracuje, jeho způsob života a stupeň zdravotního uvědomění.

Zákon současně umožňuje uplatňování progresivních lékařských postupů, využívání moderních přístrojů i léků a dává i právní nástroje pro prohloubení řízení ve zdravotnictví. Jde o pokrokovou právní normu, jejíž účinnost je potvrzována i tím, že platí již 18 let, aniž byla novelizována. Rovněž prováděcí předpisy byly novelizovány jen v malém rozsahu. Lze tedy konstatovat, že zákon i předpisy vydané k jeho provedení vcelku vyhovují potřebám léčebně preventivní péče i ochraně zdravých životních podmínek a umožňují i v současném stupni vývoje naší společnosti realizovat úkoly, které pro zdravotnictví vyplývají ze závěrů XVI. sjezdu KSČ.

Připomínky jsou ovšem k předpisům nižší právní síly, tedy k resortním směrnicím, výnosům a instrukcím. Z prověrky provedené ministerstvem zdravotnictví vyplynulo, že z celkového počtu 285 zdravotnických právních předpisů týkajících se národních výborů je třeba 80 předpisů novelizovat a 43 předpisy zrušit. Realizace závěrů prověrky povede proto k dalšímu zjednodušení a k odstranění předpisů z hlediska potřeb praxe již překonaných.

Situaci v právní úpravě zdravotnictví potvrdily i poslanecké průzkumy, jejichž náměty na úpravu některých předpisů se týkaly především tvorby a ochrany životního a pracovního prostředí, nezávadnosti potravin v důsledku chemizace v zemědělství a vypouštění škodlivin do ovzduší. Jde např. o směrnici hlavního hygienika ČSR o zásadách o práci s chemickými karcinogeny, které je vytýkáno, že seznam látek uvedených v přílohách je ve srovnání s jinými státy malý, dále o směrnici o zásadních hygienických požadavcích, o nejvyšších přípustných koncentracích nejzávažnějších škodlivin v ovzduší. Dále pak o směrnici o cizorodých látkách v poživatinách, zejména pak obsahu dusičnanů. Podle sdělení hlavní hygieničky ČSR v ústavně právním výboru jsou tyto otázky meritorně zkoumány a podle výsledků se předkládají změny v současné právní úpravě.  

Náročnost právní úpravy v oblasti zdravotnictví vyžaduje, aby ministerstvo zdravotnictví věnovalo trvalou pozornost právní výchově lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků, zajímalo se systematicky o úroveň znalostí právních předpisů, které potřebují pro výkon své činnosti a pokládalo právní výchovu za součást své řídící práce. Trvalým úkolem resortu a neoddělitelnou součástí jeho legislativní činnosti by pak mělo být soustavné ověřování aktuálnosti a účinnosti všech zdravotnických předpisů.

V rámci socialistického zdravotnictví plní důležité funkce při tvorbě a ochraně zdravých životních podmínek, při plnění úkolů preventivní činnosti v ochraně zdraví orgány hygienické služby. Provádějí státní odborný hygienický dozor, organizují a řídí opatření proti přenosným nemocem a jsou významnou službo kontrolního systému naší společnosti.

Podobně jako u jiných obdobných orgánů, jako je například Vodohospodářská inspekce a Inspekce čistoty ovzduší se i tady často setkáváme s tím, že hygieniky navržené sankce okresními národními výbory a národními výbory na jejich úrovni ukládány nejsou, že se hledají náhradní řešení, a tím bývá zmařen původní účel opatření.

Jak uvedl soudruh ministr, v roce 1983 došlo k uložení pokut jenom v 68 % navržených případů a navržené částky byly vcelku sníženy o celých 45 %. Považuji proto za nutné upozornit, že důslednější provádění zákona o národních výborech, vyloučení místních, skupinových, případně podnikových zájmů z jednání národních výborů a jejich orgánů by mělo vést k větší efektivnosti podnětů hygienické služby.

V rámci péče o zdraví lidu nejde jen o léčení existujících nemocí, ale daleko více o prevenci. Každý občan má ve svém nejvlastnějším zájmu dbát o své zdraví a zároveň aktivně přispívat k obecnému vytváření zdravých životních podmínek a zdravého způsobu života a práce. Právě proto je třeba při prevenci důsledně využívat stávajících právních norem a předpisů a prohloubit jejich dodržování. Léčení má význam, je-li respektován léčebný režim opírající se o vědecké poznatky a stanovený právními předpisy.

K pochopení významu práva pro péči o zdraví člověka může sehrát významnou úlohu větší popularizace zdravotnických předpisů mezi širokými vrstvami obyvatelstva a zdravotnická osvěta vůbec. Nepochybně je třeba prohloubit její organizování a zapojit do ní v širším rozsahu lékaře a zdravotnické pracovníky.

Součástí právního řádu ve zdravotnictví jsou i předpisy o boji proti alkoholismu. Zásady nového zákona jsme již v minulosti v orgánech České národní rady projednávali. Bylo k nim mnoho výhrad a že nebyly nepodstatné svědčí to, že paragrafované znění zákona dosud nebylo předloženo. Dříve než bude rozhodnuto o vydání nového zákona, je třeba důsledněji využívat současnou právní úpravu.

Některé problémy vznikají s ochranným protialkoholním léčením, které je nařizováno soudy a národními výbory. Podle trestně právních předpisů se toto ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném ústavu. Za určitých podmínek jej lze vykonat i během výkonu trestu odnětí svobody. Opatření, která provádí Sbor nápravné výchovy ministerstva spravedlnosti ČSR vytvářejí podmínky k tomu, aby v závěru tohoto roku bylo již zcela reálné zabezpečit výkon všech ochranných protialkoholních léčení, která uloží soudy současně s nepodmíněným trestem odnětí svobody delším 8 měsíců. Ročně jde v průměru o 350 odsouzených, kteří zůstávají v pracovním procesu, takže dochází k úspoře cca 36 mil. Kčs.

Obtížnější situace je na civilním zdravotnickém úseku, kde počet lůžek pro ochranné protialkoholní léčení je nedostatečný. Doba nástupu na léčení se prodlužuje a počty těch, kteří léčení nemohli nastoupit se tak zvyšují. Provedená opatření přinesla jen částečnou nápravu. Např. v Jihomoravském kraji zabezpečil krajský národní výbor, že se ústavní protialkoholní ochranné léčení vykonává ve všech psychiatrických léčebnách, takže problémy s nástupem léčby byly odstraněny. Vhodný postup by bylo třeba zajistit i v dalších krajích, zejména v hl. m. Praze, ve Východočeském a Západočeském kraji.

Soudruh ministr ve svém vystoupení velmi otevřeně hovořil o některých morálních nedostatcích a porušování lékařské etiky a řekl, že jsou i důsledkem výchovy v rodině, škole a jinde. Plně s ním souhlasím a chtěl bych doložit toto jeho tvrzení jed ním příkladem.

V učebnici Sociální lékařství pro lékařské fakulty, kterou vydalo Avicenum v Praze v roce 1970 se na straně 443 píše: "Každý občan má právo přijímat dary a obdarovat. Dar, přijatý v souvislosti s poskytováním jakékoli veřejné péče není úplatek jen tehdy, když je dán nebo přijat po výkonu jako výraz vděčnosti za péči, která nebyla darem ovlivněna. Dar - i sebemenší - vytváří však psychologický vztah, jakýsi závazek vůči dárci, zavazuje ke zvláštní péči při eventuálním příštím ošetření, trochu svazuje ruce svobodnému rozhodování ve vztahu k dárci. Protože řada lékařských rozhodnutí má pro pacienta hmotný dosah, rozhod nutí o pracovní neschopnosti, lázeňská léčba, hospitalizace a jiné, je lepší pro zdravotníka vyhnout se přijímání daru." Myslím, že stačí k tomu dodat jedno staré české přísloví "moudrému napověz a hloupého trkni".

Soudružky a soudruzi, poslanci ústavně právního výboru vyjadřují přesvědčení, že důslednější plnění a dodržování zdravotnických právních předpisů je jednou z částí, která přispěje i k dalšímu úspěchu československého socialistického zdravotnictví. /Potlesk./