Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Klčovské.
Hovořit bude poslankyně Čermáková.
Poslankyně SN H. Čermáková: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, vstupujeme do období, jak na to před
několika dny opět poukázalo 5. zasedání
ústředního výboru KSČ, kdy
je třeba pozvednout na novou kvalitativní úroveň
rozvoj společenské výroby, převést
jej na důsledně intenzívní cestu rozvoje,
a tím řešit problémy vyplývající
z nedostatku pracovních sil, energie a surovin. To vyžaduje
především soustředěné
úsilí vědy a techniky, zintenzívnění
výroby i další úsilí o pronikání
vědy do celého širokého společenského
života, tj. zvědečtění řízení,
kultury, politické práce apod.
Za této situace si budování rozvinuté
socialistické společnosti vyžaduje soustavný
rozvoj vzdělanosti a plánovitou přípravu
kvalifikovaných pracovních sil.
Již v 60. letech - kdy v důsledku projevujícího
se vědeckotechnického pokroku se stala velmi aktuální
problematika kvalitativně nového způsobu
života - jsme si uvědomovali, že otázka
všestranného, harmonického rozvoje osobnosti
člověka a jeho výchovy se stává
důležitější a aktuálnější
než kdykoliv předtím. Kromě úsilí
o nové zaměření a nový obsah
rozumové výchovy, intenzívnější
rozvoj a prohlubování poznávacích
schopností, širšího a hlubšího
vzdělání všeobecného a odborného,
se stále intenzívněji do života uvádějí
požadavky účinnější světonázorové,
ideově politické, pracovní, mravní,
estetické a tělesné výchovy.
Zásadní společenské přeměny,
industrializace a socializace zemědělství,
bouřlivý rozvoj všech odvětví
národního hospodářství v průběhu
výstavby socialismu si vyžádaly odpovídající
rozvoj vzdělanosti a plánovitou přípravu
kvalifikovaných pracovníků. Československé
školství se s tímto odpovědným
úkolem postupně vyrovnává.
Naše společnost vytváří cílevědomě
podmínky k tomu, aby se pracující mohli vědomě
a aktivně přizpůsobovat měnícím
se nárokům na kvantitu a kvalitu jejich pracovního
výkonu, na kvalifikaci a užití všech schopností,
aby tak vlastním tvůrčím a aktivním
úsilím působili zpětně na žádoucí
rozvoj materiálních a duchovních podmínek
života společnosti. Cílem vzdělávání
a zvyšování kvalifikace pracujících
je příprava politicky, odborně i morálně
vyspělých pracovníků, lidí
přizpůsobených měnícím
se nárokům, které na ně společnost
klade.
Plnění náročných úkolů
7. pětiletého plánu je z tohoto hlediska
podmíněno i všestrannou kvalifikací
a vzděláváním těch, kteří
se na plnění těchto úkolů budou
podílet. XVI. sjezdem KSČ schválené
"Hlavní směry hospodářského
a sociálního rozvoje ČSSR na léta
1982 - 1985" pro dosažení těchto vytyčených
cílů ukládají zabezpečit trvalé
zlepšování kvalifikační struktury
pracovníků a podstatně lepší
využití vysoké kvalifikace pracujících
k zajišťování růstu technické
úrovně a kvality výroby, zdokonalování
technologických procesů a organizace výroby.
Na základě úkolů stanovených
XVI. sjezdem KSČ bude pro zvyšování
kvalifikace pracujících v nejbližším
období nezbytné:
- věnovat maximální pozornost výchově
mladého pokolení v učňovských
zařízeních i středních školách,
dále rozšiřovat učební obory
s maturitou, všestranně podporovat další
rozvoj středních škol pro pracující,
zejména pro dělnickou a zemědělskou
mládež, což mimo jiné vyžaduje důsledněji
a rychleji realizovat úkoly spojené s přestavbou
čs. výchovně vzdělávací
soustavy,
- prověřit, a to je myslím úkol pro
ministerstvo školství i příslušné
průmyslové resorty, jak se v praxi uplatňují
dvouleté učební obory zavedené od
1. září 1980 přibližně
pro 15 dělnických povolání. Při
průzkumu, který poslanci kulturních výborů
provedli v minulém roce, jsme se například
setkali s názory, že by bylo zapotřebí
znovu uvážit vzájemný poměr učební
doby věnovaný praktickému výcviku
a všeobecně vzdělávacím předmětům.
Řada žáků - učňů
vstupuje do tohoto učebního oboru proto, že
jsou manuálně zruční, avšak o
další učení ve třídách
nemají příliš zájem. Rozsah učiva
všeobecně vzdělávacích předmětů
některým z nich brání v dosažení
potřebné kvalifikace,
- ve složení přípravy odborníků
na jednotlivých stupních vzdělání,
posilovat podíl odborníků technických
směrů, a to zejména u žen, u nichž
dosud převládá studium humanitních
oborů,
- rozšiřovat dále přípravu kvalifikovaných
dělníků na nejrůznějších
odborně technických učebních zařízeních
a v odborných kursech,
- na vysokých školách zvyšovat počty
studujících při zaměstnání
a vytvářet podmínky pro další
rozvoj postgraduálního studia,
- po státní linii vytvářet jednotný
systém kvalifikace pracujících.
Jako mimořádně závažný
úkol se ukazuje potřeba lepšího rozmísťování
vysoce kvalifikovaných odborníků s přihlédnutím
k potřebám společnosti. Ukazuje se, že
např. mladí lékaři někdy jen
těžko shánějí zaměstnání
odpovídající jejich kvalifikaci. Tak např.
u loňských absolventů lékařských
fakult hlavní město Praha splnilo jen na 50 % plán
umístění absolventů fakulty všeobecného
lékařství. Vysoce však byl naproti tomu
překročen plán umísťování
absolventů hygienické a pediatrické fakulty
a o něco málo rovněž absolventů
stomatologie. V Severočeském kraji nebyl splněn
plán umístění absolventů prakticky
žádných oborů. Chybělo 41 absolventů
fakulty všeobecného lékařství,
9 dětských lékařů a 60 stomatologů.
V Severomoravském kraji nebyl splněn plán
rozmístění absolventů hygienické
fakulty a dětských lékařů,
zatímco byl tento plán vysoko překročen
u absolventů všeobecného lékařství.
A tak bychom mohli probírat kraj za krajem.
Také inženýrů specialistů je
v některých částech republiky a v
některých odvětvích národního
hospodářství nadbytek, zatímco jinde
nám tito lidé chybějí a v mnoha případech
pracují na místech neodpovídajících
jejich kvalifikaci.
V souvislosti s dalšími úkoly stanovenými
XVI. sjezdem KSČ záleží v nemalé
míře také na Revolučním odborovém
hnutí. Podle usnesení 9. všeodborového
sjezdu vytvářejí odbory soustavně
podmínky pro zvyšování kvalifikace a
ekonomického vzdělávání pracujících.
Je jistě správné, že Revoluční
odborové hnutí považuje toto zvyšování
kvalifikace pracujících, a to zejména ve
vazbě na konkrétní technologický proces
a úkoly jednotlivých pracovišť za jeden
ze svých hlavních úkolů, za součást
svého dlouhodobého výchovného programu.
Jestliže i tak závažný dokument, jakým
je "Soubor opatření ke zdokonalení soustavy
plánovitého řízení národního
hospodářství po roce 1980", ukládá
mimo jiné při plánování kvalifikovaných
pracovníků a v plánu přípravy
na povolání respektovat změny ve struktuře
a technické úrovně národního
hospodářství a jí odpovídající
kvalifikovanost práce, pak při zabezpečování
tohoto úkolu bude třeba zejména systém
přípravy na povolání mnohem důrazněji
než dosud podřídit plánu potřeb
kvalifikovaných pracovníků, plán jejich
přípravy navázat na dlouhodobé výhledy
jejich potřeby.
S růstem nároků na úroveň řízení
a s růstem obtížnosti úkolů nezbytně
porostou požadavky na vysokoškolské vzdělání,
a to v zájmu zkvalitnění především
řídící a vysoce odborné práce.
Z tohoto hlediska roste i význam programů a plánů
kádrového, personálního a sociálního
rozvoje jako základního nástroje řízení
a vzdělávání pracovníků.
Soudružky a soudruzi poslanci, všichni víme,
že pro rychlý růst efektivnosti naší
ekonomiky je nutno mnohem rychleji než dosud zavádět
vědeckotechnické poznatky do praxe, zdokonalovat
organizaci práce, zvyšovat její technické
vybavení a k tomu uskutečňovat potřebná
organizační a kádrová opatření.
S ohledem na to, že extenzívní zdroje pracovních
sil jsou u nás již vyčerpány, je velmi
důležité plně využívat vybudované
kapacity, zvyšovat mechanizaci a automatizaci výrobních
a řídících procesů, rychle
uskutečňovat potřebné strukturální
změny, koncentrovat a specializovat výrobu.
Všechny tyto nezbytné změny nelze uskutečnit
bez vysoce kvalifikovaných řídících
pracovníků, vzdělaných dělníků
a technickohospodářských sil.
Jde-li nám v současné době o podstatné
urychlení rozvoje výrobních sil, o zvýšení
produktivity práce, o lepší, efektivnější
a kvalitnější výrobu, o pohotovější
a rychlejší využívání výsledků
současného vědeckotechnického rozvoje,
pak nám současně musí jít o
další efektivní využívání
a zvyšování kvalifikace všech pracujících,
o růst vzdělanosti našich lidí.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Čermákové.
V jednání budeme pokračovat za 20 minut,
v 15. 40 hodin.
Jako poslední z písemně přihlášených
do rozpravy vystoupí poslanec Erban.
(Jednání přerušeno v 15. 20 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 15. 40 hodin.)
Předseda FS A. Indra: Soudružky poslankyně,
soudruzi poslanci, budeme pokračovat v jednání.
Slovo má poslanec Erban.
Poslanec SN E. Erban: Soudruhu předsedo, soudružky
a soudruzi poslanci, v nejvyšším zastupitelském
sboru československého lidu projednáváme
dnes v linii XVI. sjezdu KSČ vedoucí, inspirující
a sjednocující síly naší socialistické
společnosti základní materiální
otázky nejbližší budoucnosti. Přitom
si uvědomujeme, že podmínky života jsou
především závislé na výsledcích
práce a neoddělitelně od toho i na vnějších
silách a podmínkách, na mezinárodní
situaci, která v současné době znepokojuje
nejen nás, ale všechny mírumilovné lidi
světa.
Osudy lidstva, výrazně i evropského kontinentu,
jsou po léta vystaveny tlakům a rizikům těžké
politické, ekonomické, sociální a
morální krize kapitalismu v jeho imperialistickém
stadiu.
V důsledku hlubokých revolučních změn
ve vývoji moderní společnosti, na nichž
se podílíme, se před námi otevřela
nová, nadějná perspektiva míru, mezinárodní
spolupráce, národní a lidské důstojnosti.
Každý československý vlastenec, který
má v pořádku srdce i rozum, každý
Evropan na Východě i Západě, který
žije z vlastní práce, si uvědomuje,
že ve svých důsledcích nejhumánnější
a vývojově směrodatné události
lidské historie našeho věku jsou Říjnová
revoluce, porážka fašismu a grandiózní,
stupňovaný zápas o uchování
světového míru.
Pro československý lid nastala nová éra
národního a mírového života v
historickém okamžiku, kdy se v Evropě vytvořila
síla větší, než byla síla
německého imperialismu. S údivem posloucháme
občas při mezinárodních stycích
v rámci mírového soužití otázky,
proč se tak důsledně shodujeme s mírovým
programem Sovětského svazu a dáváme
mu bezvýhradnou podporu. Proč? Právem suverenity
této země a utrpení jejího lidu v
minulosti, odpovídáme v duchu závěrů
XVI. sjezdu KSČ a v souladu se životními zájmy
všeho československého lidu do celého
světa: Protože milujeme tuto svou krásnou,
společnou vlast, protože chceme žít v
míru, v tvořivé práci, bez nezaměstnanosti
a bídy, bez strachu o budoucnost své země,
svých národů, svých dětí.
Imperialismus strhnul svět do dvou strašných
světových válek za zisky a světovládu,
pod praporem tak barbarských, protihumánních
a hlavně velice výnosných ideologií,
jako je rasismus, šovinismus, militarismus. 0 vývojově
rozhodujících silách uvnitř společnosti
však vypovídá neklamně skutečnost,
že války vyvolané imperialismem vyústily
v revoluční změny, které pro imperialistickou
buržoazii znamenaly těžké třídní
porážky.
V první světové válce utrpěl
imperialismus nenapravitelnou porážku Velkou říjnovou
socialistickou revolucí. Druhá světová
válka, která podle plánů svých
strůjců měla zničit Sovětský
svaz a zatarasit cestu pokroku, vedla za strašných
obětí k porážce fašismu, vzniku
společenství socialistických zemí
a rozpadu kolonialismu.
A znovu s nutným psychologicko-politickým časovým
odstupem jsme svědky nástupu nejagresívnějších
sil imperialismu proti socialistické části
světa. Imperialisté stupňují horečné
zbrojení a znovu se pokoušejí zbraněmi,
tentokrát nukleárními bombami, zastavit lidský
pokrok.
V situaci, kdy ještě každodenně umírají
masy lidí, včetně dětí, nepřirozenou
smrtí - hladem, podvýživou, nemocemi, umírají
při hájení svých základních
lidských práv a národních svobod,
je lidstvo ohroženo snahami nejagresívnějších
kruhů amerického imperialismu pokračovat
ve zbrojení, vyrábět neutronové bomby
a další stále ničivější
prostředky, rozmístit v západní Evropě
nové rakety středního doletu, úsilí
propašovat do vědomí lidí nukleární
válku, iluzorní možností jejího
vedení jen v Evropě.
Národy, všechny bez rozdílu, musí mobilizovat
svědomí, vůli a mezinárodní
lidskou solidaritu, aby v mírové aktivitě
včas zabránily katastrofě. Aby uspěly
v politice sebezáchovy, musí v nejkratší
době zabránit stupňování nukleárního
zbrojení, výrobě stále strašnějších
zbraní a prosadit pak postupné odzbrojení.
Mají-li tento úkol splnit, nesmí se dát
odzbrojit morálně, politicky a psychologicky.
Náš revoluční humánní
optimismus pramení z několika skutečností.
Na obranu lidstva před všeobecnou katastrofou jsou
tu velké humánní síly, uvolněné
Říjnovou revolucí, které prokázaly
svou neporazitelnost v sociálních revolucích
a národně osvobozovacích zápasech,
v porážce fašismu, rozpadu kolonialismu, ve vítězící
zásadě mírového soužití
a mezinárodní spolupráce. V uplynulých
letech vzájemně užitečné spolupráce
Východu a Západu sílila naděje i vůle
národů, využít míru a práce
k blahu člověka v široké mezinárodní
spolupráci, ve vzájemném respektu a soutěži
v tvorbě materiálních a kulturních
hodnot.
Imperialismus zbrojil a zbrojí v marné snaze zničit
socialismus. Zisky ze zbrojení jsou pohádkové.
Přitom selhaly všechny pokusy politikou zbrojení
a všeobecnou i psychologickou přípravou nukleární
války vyřešit těžkou politickou,
ekonomickou a sociální krizi kapitalismu.
Celý tento nebezpečný vývoj po druhé
světové válce se kriticky vyhrotil, po období
úspěchů uskutečňování
zásady mírového sou - žití, v
posledních dvou letech. Odpovědí byly mohutné
protiválečné manifestace za mír a
odzbrojení. Politicky významné je to zvláště
v západní Evropě.
Všichni mírumilovní lidé spojují
velké naděje se zahájením sovětsko-amerického
jednání v Ženevě o jaderných
zbraních v Evropě, které je významným
úspěchem velké mobilizace světových
mírových sil.
Jako poslanci zákonodárných sborů
při plnění svých povinností
zjišťujeme, že neustále roste zájem
občanů o mezinárodní politiku, o uchování
míru. Chceme se jako volení zástupci lidu
zapojit do soustavného úsilí podněcovaného
KSČ, aby naše veřejné mínění
bylo na úrovni vážnosti doby, aby občané
a zvláště mládež byli dobře
informováni o situaci, o úkolech naší
socialistické země, o jejich plnění
při upevňování evropského a
světového míru.
Včera se sešly zahraniční výbory
obou sněmoven Federálního shromáždění
s ministrem Chňoupkem a vedoucími pracovníky
ministerstva zahraničních věcí, jehož
úkoly jsou stále odpovědnější
a náročnější. Při projednávání
příslušné kapitoly rozpočtu na
příští rok jsme se zabývali na
společné schůzi činností ministerstva
a zkoumali možnosti dalšího prohloubení
naší spolupráce také v oblasti propagandy.
Naše země má za povinnost připomínat
Evropě a světu, že součástí
přípravy Mnichova a pak agrese nebyla jen militarizace
ekonomiky a myšlení útočníka,
ale také kampaň lží, kterými
soustavně připravoval agresívní válku.
Je třeba ocenit velkou propagační a výchovnou
politickou práci, kterou v souvislosti s mezinárodním
vývojem a stupňovaným bojem o zachování
míru, o další rozvoj mezinárodní
spolupráce konají čs. sdělovací
prostředky, tisk, rozhlas a televize.