V oblasti rodinně právní má v dlouhodobém
vývoji stoupající tendence rozvodovost.
Je jistě naší prvořadou povinností
starat se o to, aby se zvyšovala úroveň projednávání
věcí před soudy a aby se také zlepšovala
úroveň a přesvědčivost soudních
rozhodnutí. Avšak i když se dosáhne a
my věříme, že toho v krátké
době dosáhneme, dalšího zvýšení
úrovně soudního řízení
a rozhodování, úspěšně
řešíme jen jednu stránku tohoto společensky
závažného problému.
V podobě případů, které projednávají
soudy, se řeší následně ty případy,
kde už k porušení zákona nebo alespoň
ohrožení práva došlo. Pokud jde o kriminalitu
nebo na občanskoprávním úseku o porušování
povinností plynoucích z občanskoprávních,
pracovně právních, rodinně právních
a dalších předpisů, v převážné
míře se dosud vypořádáváme
jen s následky, nikoli s příčinami.
Můžete namítnout, že tím postihujeme
i příčiny, zejména pokud výsledky
řízení, představované úrovní
a kulturou soudního jednání a přesvědčivostí
rozhodnutí, jsou způsobilými prostředky
nejen individuální, ale i všeobecné
prevence.
To je jistě pravda, a i když se nepodařilo
dosáhnout všeho, zvýšila se úroveň
soudního rozhodování a soudy jako jeden ze
státních orgánů dosáhly zejména
v působení vůči nejširší
veřejnosti určitých pozitivních výsledků.
Co se však ukazuje je to, že vysoké nároky,
které jsou nezbytným předpokladem pro úspěšné
plnění úkolů našeho současného
i dalšího politického, hospodářského,
sociálního a společenského rozvoje,
nemůže v celém rozsahu uspokojit i sebelepší
práce justice a prokuratury jako orgánů státu
při odstraňování následků
porušování práva, pokud se současně
nebude účinně předcházet příčinám
porušování práva.
Bude třeba věnovat větší pozornost
tomu, aby se už přijatá opatření,
koordinující činnost orgánů
bezpečnosti, prokuratury a soudů s jinými
státními orgány a hospodářskými
a společenskými organizacemi, rozhodněji
uváděla do života. Obdobně bude třeba
prohloubit součinnost s jinými orgány a organizacemi
i v občanském soudním řízení.
Na potřebnost komplexního přístupu
při řešení některých celospolečenských
problémů, které je třeba uvažovat
ještě v širších souvislostech, nikoliv
jen v měřítku soudní a prokurátorské
činnosti, nás zejména upozorňuje recidiva
trestné činnosti, která je dlouhodobě
jedním z nejzávažnějších
problémů boje proti trestné činnosti.
Nejen poznatky kriminologie, ale i zkušenosti praxe ukazují,
že jen zostření represe recidivní trestné
činnosti je málo účinné, i
když i tady víme, že máme rezervy, že
zde zvlášť platí požadavek komplexního
využívání prostředků trestního
práva a řekl bych, nejen trestního práva
V dlouhodobé perspektivě rozhodnější
obrat na tomto úseku může přinést
jen soustavná a cílevědomá prevence.
Osobnost recidivisty se z valné části formuje
již v raném věku v důsledku nepříznivých
osobnostních a výchovných podmínek.
A proto z tohoto poznání musí komplexní
boj proti recidivě vycházet.
Hovoříme-li o upevňování státní,
společenské a pracovní kázně,
zákonnosti a právního pořádku,
nemůžeme nevidět počínání
některých jednotlivců, u nichž přežívají
iluze o tom, že za socialismu je jim vše dovoleno, že
se mohou bezohledně a beztrestně chovat v rozporu
s právním řádem.
Známe jejich argumenty, že "účelovostí"
lze vše ospravedlnit, že právo se má uplatnit
jen tam, kde se to právě jim osobně hodí.
Víme také, jaké těžké
materiální škody způsobují společnosti
zejména tehdy, pokud se jimi řídí
nebo taková jednání tolerují někteří
vedoucí pracovníci.
Tyto iluze, tyto škodlivé a nesprávné
představy a postoje jsme povinni v zájmu společnosti
a i v nejvlastnějším zájmu jejich hlasatelů
důslednou a cílevědomou praxí co nejrychleji
vyvrátit a odsoudit.
To platí i ve vztahu k dodržování pracovní
a státní disciplíny. Kolikrát jen
v tomto shromáždění bylo řečeno,
že uvědomělá kázeň pracujících
je nesmírnou předností a bohatstvím
socialismu, a přesto je stále ještě
nevyužitou rezervou v materiální výrobě
i ve státní správě, ačkoliv
je to rychle návratná rezerva, k níž
není třeba investic. Přesto ještě
v jednotlivých případech v naší
praxi jsme svědky toho, že se toto pojetí v
některých organizacích, na závodech
nebo družstvech plně nevžilo. V souladu s tím
je třeba hledat nové, ještě dokonalejší
prostředky působení na oblast práce,
upevňovat politické, ekonomické, právní
i morální nástroje formování
nových, vskutku socialistických pracovních
návyků.
V oblasti pracovního práva stále ještě
není právní vědomí pracovníků,
a někdy i vedoucích pracovníků, na
žádoucí výši a na žádoucí
výši není ani úroveň právní
služby v socialistických organizacích. Jak
jinak hodnotit skutečnost, že návrhy podávané
v pracovněprávních věcech více
než z jedné polovice nejsou důvodné?
V některých organizacích, podnicích
a družstvech vznikají dosud zbytečné
těžkosti při plnění stanovených
úkolů proto, že se v pracovních kolektivech
dosud nedokázali vypořádat s těmi,
kteří od socialismu chtějí jen brát,
ale nic mu nechtějí dávat, že se připouští
smířlivost s bulači a fluktuanty a s těmi,
kteří se povrchním postojem k práci,
lajdáctvím a lhostejností přiživují
na výsledcích práce ostatních poctivých
pracovníků.
Nepodařilo se ještě všude vytvořit
takové ekonomické i organizační předpoklady,
které by vytvářely ovzduší společenského
odsouzení porušovatelů pracovní kázně
a podněcovaly ke kvalitní a produktivní práci,
iniciativě a hospodárnosti.
Také naše poznatky ukazují, že vedoucí
hospodářští pracovníci nevyužívají
ještě náležitě možnosti přímého
výchovného působení na podřízené
pracovníky. Jak lze hovořit o odpovědném
výkonu funkce, když v mnohých případech
zjišťujeme, že vedoucí pracovníci
socialistických organizací z pohodlnosti přenášejí
povinnosti i odpovědnost v řešení konkrétních
pracovněprávních případů
na soud, aniž by se předtím jen pokusili vyřešit
věc po náležitém vysvětlení
mimosoudně.
Jiný z konkrétních nešvarů, který
nám stojí v cestě, je neoprávněné
obohacování na úkor společnosti a
spoluobčanů, rozkrádání majetku
v socialistickém vlastnictví, korupce, úplatkářství
a nejrůznější způsoby získávání
prostředků a výhod z nepoctivých zdrojů.
O těchto jevech, které jsou pozůstatkem přežitků
ve vědomi lidí a mohly být v dnešních,
zcela odlišných hospodářských
a společenských podmínkách oživeny
jen proto, že někdo neplní své povinnosti
a toleruje je, dále nedůsledností společenské
kontroly a nedůsledností při vyvozování
závěrů ze zjištěného porušení
a obcházení právních předpisů,
musíme hovořit naprosto otevřeně,
protože jsme rozhodnuti se i s tímto negativním
problémem kategoricky vyrovnat.
Poznatky ze společenské a právní praxe
přinášejí dnes a denně řadu
příkladů o tom, že se ještě
hodnoty socialistického právního řádu
nedoceňují, že někteří
lidé považují jeho přednosti, výhody
a na něm založené sociální a
právní jistoty za samozřejmost, která
k ničemu nezavazuje, často ani k prostému
plnění základních, občanských,
rodinných nebo pracovních povinností.
Jak jinak lze hodnotit skutečnost, že přibližně
v jedné polovině z 50 000 sporů spojených
s užíváním bytů jde o spory pro
neplacení úhrady za užívání
bytu. Vždyť tito lidé, kteří odmítají
za užívání bytu zaplatit, se k pravidelnému
placení úhrady zavázali.
Stejně tak vysoký počet případů
vymáhání výživného pro
nezletilé děti cestou soudního výkonu
rozhodnutí nesvědčí o občanské
zodpovědnosti povinných.
Tyto nesprávné představy oslabují
celospolečenské úsilí o dosazení
lepších výsledků v hospodářském
a společenském rozvoji. Čím dříve
je překonáme, tím rychleji se vypořádáme
s řadou problémů, které nám
působí starosti, protože ve svých důsledcích
znehodnocují úspěchy a výsledky práce
poctivých lidí.
O vysokém humánním obsahu našeho právního
řádu, který chrání sociální
práva občanů, není pochyb. Musíme
však současně dbát o to, aby nedocházelo
k obcházení nebo zneužívání
právního řádu ve prospěch takových
individuálních záměrů, které
nejsou v souladu se zájmy společnosti. Víme
např. o tom, že někteří pracovníci
zneužívají zákonnou možnost skončit
pracovní poměr z důvodu nevyužívání
odborné kvalifikace jen proto, aby v nově navázaném
pracovním poměru odčerpali výhody,
které jsou jim nabízeny bez ohledu na to, zda jejich
druhá odborná kvalifikace bude využita či
nikoliv.
Musíme výrazně posílit kázeň
na pracovištích, upevnit veřejný pořádek,
potlačovat a zatlačovat společensky nejzávažnější
a v současné době zvláště
nebezpečné formy trestné činnosti,
jako je například trestná činnost
proti životu a zdraví, proti socialistické
ekonomice, rozkrádání majetku v socialistickém
vlastnictví a různé formy trestné
činnosti projevující se porušováním
hospodářské a finanční kázně.
Také důsledněji musíme chránit
i osobní vlastnictví občanů, potírat
krádeže, podvody a zpronevěry.
Rozsah trestné činnosti nás nutí k
zamyšlení a ke konkrétním opatřením
proto, že motivace protispolečenského jednání,
zejména dochází-li k němu u mladých
lidí, již neodpovídá naší
současnosti a je projevem přežitků ve
vědomí určitých skupin obyvatelstva.
Ale nejde jenom o přežitky, nemůžeme nevidět,
že někdy i nesprávnou praxí, nesprávnými
příklady, z nichž nikdo nevyvodil důsledky,
tuto motivaci tímto způsobem podporujeme.
Musíme si být vědomi toho, že stav zákonnosti
je svého druhu sociálním ukazatelem kulturního
rozvoje společnosti.
Proto kriticky přistupujeme k práci soudů,
vycházíme z toho, že stejně jako ve
všech ostatních oblastech společenské
činnosti ani činnost soudů nemůžeme
hodnotit jen podle množství vynaložené
práce, ale musíme ji hodnotit především
podle její společenské účinnosti,
která předpokládá všestranné
zvýšení její kvality a komplexního
využívání všech prostředků,
které mají soudy k dispozici pro ovlivňování
stavu zákonnosti a právního vědomí
společnosti.
Nemůžeme rovněž přehlížet,
že v současné době jsme svědky
toho, jak a kam až zachází nyní na Západě
buržoazní propaganda, namířená
především proti Sovětskému svazu,
proti nám i jiným socialistickým zemím.
Nikdo nesmí zapomenout, že nepřátelé
míru a pokroku a soudobý imperialismus se opírají
nejen o pomluvy socialistické společnosti, ale i
o živení předsudků a přežitků
minulosti ve vědomí lidí, zvláště
mládeže. Tato okolnost naznačuje mezi jinými
četnými skutečnostmi, o nichž dnes jednáme,
že upevňování zákonnosti a zvýšení
úrovně právní výchovy občanů
plní závažnou úlohu při zajišťování
právního pořádku i kázně
a proto mají velký politický význam.
Vážený soudruhu předsedo, vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, komunistická strana, naše společnost,
vytvořily u nás všechny podmínky nutné
pro úspěšnou soudní činnost.
Zároveň stálý postup naší
společnosti vpřed a další úkol
při výstavbě rozvinutého socialismu,
úkoly, které vyžadují vysokou uvědomělou
a pevnou kázeň, vytyčují nutnost dalšího
zdokonalování soudnictví, jakož i zvláštní
odpovědnost soudců za zajištění
zákonnosti a právního pořádku.
Chtěl bych vás, vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
ujistit, že k tomuto cíli budou pracovníci
československého soudnictví ze všech
sil pracovat v duchu závěrů XVI. sjezdu KSČ.
Předsedající první místopředseda
FS J. Marko: Ďakujem súdruhovi Ondřejovi.
Správu generálneho prokurátora a Najvyššieho
súdu Československej socialistickej republiky o
stave socialistickej zákonnosti prerokovali všetky
výbory obidvoch snemovní okrem mandátových
a imunitných výborov.
Za výbory Snemovne ľudu bol poverený funkciou
spoločného spravodajcu člen Výboru
ústavnoprávneho poslanec Josef Bartončík
a za výbory Snemovne národov poslankyňa Irena
Horečná.
Slovo má teraz spoločný spravodajca výborov
Snemovne ľudu poslanec Josef Bartončík.
Společný zpravodaj výborů SL J.
Bartončík: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky poslankyně
a soudruzi poslanci, dodržování socialistické
zákonnosti je důležitým předpokladem
účinného fungování našeho
státního a společenského zřízení
a proto je společnost povinna na ochranu svých zájmů
v každém jednotlivém případě
na porušení socialistické zákonnosti
přiměřeně reagovat.
Generální prokurátor ČSSR a předseda
Nejvyššího soudu ČSSR tu doplnil podrobnou
zprávu o dodržování socialistické
zákonnosti od posledního projednávání
v roce 1979. Dovolte mi, abych se zaměřil na některé
důležité otázky.
Předmětná zpráva konstatuje zvýšení
kriminality u nás v posledních letech. Nárůst
počtu stíhaných osob činil 9,5 % v
roce 1980,5,5 % v roce 1981 a 2,9 % v roce 1982. Trend nárůstu
v jednotlivých letech má tedy sestupnou tendenci,
nicméně je to stav závažný a
musíme mu věnovat velkou pozornost. V posledních
dvou letech bylo stiháno zejména více trestných
činů proti hospodářské kázni,
rozkrádání majetku v socialistickém
vlastnictví, trestných činů proti
majetku v osobním vlastnictví a korespondujících
přečinů.
Z poznatků o zvýšení kriminality u nás
v posledních letech lze učinit předběžný
závěr, že u postihu hospodářských
trestných činů jde především
o důsledek větší aktivity orgánů
trestního řízení při odhalování
trestné činnosti a lepšího plnění
oznamovací povinnosti.
Je třeba souhlasit se závěrem obsaženým
ve zprávě, že ochrana socialistické
ekonomiky je v současné době hlavní
frontou boje proti kriminalitě. Ekonomika tvoří
základ každé společnosti. Trestná
činnost v této oblasti poškozuje naši
společnost přímo tím, že působí
největší hmotnou škodu a také nepřímo
tím, že ve svých důsledcích deformuje
morálku lidí. Právě boj proti hospodářské
kriminalitě je spojen s prosazováním zákonnosti
vůbec. Samo důsledné dodržování
předpisů o ochraně majetku v socialistickém
vlastnictví, zlepšení kontrolní a řídící
činnosti a včasné uplatňování
hmotné a disciplinární odpovědnosti
by bylo účinným preventivním prostředkem
k omezení této kriminality.
Soudružky a soudruzi, naše ekonomika je od počátku
budování socialistické společnosti
předmětem intenzívního zájmu
nepřátel. Imperialistická propaganda se snaží
vyvolat přesvědčení, že ekonomika
je slabou stránkou socialismu. Zveličuje existující
nedostatky a popírá možnost jejich řešení.
Jejím cílem je rozvrat socialistického hospodářství,
a tím i socialistického zřízení.
Proto smířlivost k nedostatkům, k porušování
zákonnosti v této oblasti, objektivně nahrává
rozvratným snahám imperialistů. Útoky
imperialistické propagandy jsou motivovány samozřejmě
také snahou odvrátit pozornost od vlastních
problémů, ať jde o nezaměstnanost, ochranu
životního prostředí nebo bezpečnost
života, zdraví a majetku občanů.
Se socialistickou zákonností velmi úzce souvisejí
občanská práva. Socialistický právní
řád je našim občanům v široké
míře zaručuje, a to nejen formálně,
ale i materiálně. Není a nemůže
to však být vztah jednostranný. Jeho druhou
stránkou je požadavek, aby občané bez
rozdílu společenského postavení plnili
všechny své občanské povinnosti, které
jim náš právní řád ukládá.
Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, boj proti
kriminalitě, který naše společnost vede,
může být úspěšný
jen za předpokladu, že bude směřovat
především proti jejím příčinám
a podmínkám. Tento úkol nemohou orgány
činné v trestním řízení
splnit samy. Těžiště jejich práce
objektivně spočívá v postihu trestné
činnosti, která byla spáchána. Odhadují
sice také její příčiny a podmínky,
ale až dodatečně. Proto se v boji proti kriminalitě
a za dodržování socialistické zákonnosti
musí angažovat státní a hospodářské
orgány všech stupňů stejně jako
společenské organizace a jednotliví občané.

