Naše krajina - ktorá považuje medzinárodné
zmluvy za významný a nezastupiteľný
nástroj medzinárodnoprávnej stability - je
zmluvnou stranou 2478 zmlúv so 124 štátmi,
z toho 1754 dvojstranných a 724 mnohostranných.
Iba za posledné dva roky bolo podpísaných
219 dohôd, z toho 188 bilaterálnych a 31 multilaterálnych.
Do tohto počtu je zahrnutých aj 142 kultúrnych
dohôd a protokolov a 60 zdravotníckych dohôd.
Osobitný význam predstavujú zmluvy o priateľstve
a spolupráci, ktoré máme uzavreté
s 27 štátmi. Predovšetkým so všetkými
štátmi socialistického spoločenstva,
ako aj s niektorými rozvojovými krajinami, prevažne
socialistickej orientácie.
Uvedený výpočet svedčí o vysokej
prestíži a autorite našej socialistickej republiky,
o tom, že sme aktívnym činiteľom vo všetkých
oblastiach medzinárodných vzťahov.
Za vysoko pozitívnu považujeme skutočnosť,
že na rozvoji vonkajších vzťahov našej
republiky sa podieľa okrem pracovníkov zahraničnej
služby aj bohato rozvetvená štruktúra
inštitúcií a organizácií a bezprostredne
naši pracujúci v mnohých smeroch a na mnohých
úrovniach.
Zodpovedné a nezastupiteľný miesto v zahraničnopolitickej
činnosti prináleží Federálnemu
zhromaždeniu - jeho predsedníctvu, zahraničným
výborom, parlamentným skupinám.
Významnú úlohu v tejto oblasti rozvíjajú
organizácie Národného frontu, Ústredná
rada odborov a jej predsedníctvo. Bohaté zahraničné
kontakty má Socialistický zväz mládeže,
Československý zväz žien, ďalšie
federálne a republikové spoločenské
organizácie a inštitúcie. Za dobrú reprezentáciu
našej socialistickej republiky patrí všetkým
uznanie.
V tejto súvislosti oceňujeme každodennú
a efektívnu spoluprácu Federálneho ministerstva
zahraničných vecí s Federálním
ministerstvom zahraničného obchodu a ďalšími
centrálnymi orgánmi, ktorá účinne
prispieva k presadzovaniu našich zahraničnopolitických
cieľov.
Predložené fakty svedčia o tom, že medzinárodné
postavenie našej krajiny sa v hodnotenom dvojročnom
období ďalej upevnilo. Naša krajina sa vo svete
teší vážnosti, zodpovedajúcej jej
jednoznačnej politickej a ideologickej príslušnosti,
hospodárskej a kultúrnej vyspelosti a jej aktívnemu
úsiliu prispievať k riešeniu všetkých
dozrelých medzinárodných problémov.
Tieto pozitívne výsledky sme dosiahli vďaka
cieľavedomému vedeniu našej komunistickej strany
a podpore, ktorú zahraničnej politike poskytuje
celá naša spoločnosť. Dovoľte mi
preto, aby som z tohoto miesta vyjadril poďakovanie Ústrednému
výboru KSČ, Predsedníctvu ústredného
výboru a osobne generálnemu tajomníkovi a
prezidentovi ČSSR súdruhovi Gustávovi Husákovi
za sústavnú, každodennú starostlivosť.
Rovnako chcem poďakovať vám, súdružky
a súdruhovia poslanci, nášho najvyššieho
zastupiteľského a zákonodarného zboru,
za vašu sústavnú aktivitu a podporu.
Záverom by som vás chcel v mene pracovníkov
československej zahraničnej služby ubezpečiť,
že aj v nastávajúcom období vykonáme
všetko, aby sme splnili všetky úlohy, ktoré
pred nami stoja.
V duchu línie XVI. zjazdu KSČ budeme pokračovať
v posiľňovaní miesta ČSSR vo svete,
v upevňovaní a prehlbovaní spolupráce
so Sovietskym zväzom, s krajinami socialistického
spoločenstva, s pokrokovými a demokratickými
silami celého sveta. I naďalej, s neslabnúcou
energiou, budeme napomáhať rozvoju mierových
vzťahov a rozširovať všestrannú spoluprácu
na princípoch mierového spolunažívania
so štátmi s rozdielnym spoločenským
zriadením.
Pretože práve takáto politika plne a bezo zvyšku
zodpovedá záujmom nášho pracujúceho
ľudu a vychádza z humánnej podstaty našej
socialistickej spoločnosti. (Potlesk.)
Předseda FS A. Indra: Děkuji ministru Chňoupkovi
za jeho výklad.
Soudružky a soudruzi poslanci, předsednictva obou
sněmoven doporučují vytvořit šestičlennou
komisi pro přípravu usnesení ke zprávě
ministra zahraničních věcí.
Předsednictvo Sněmovny lidu doporučuje, aby
do komise byli zvoleni poslanci: Richard Nejezchleb, Miroslav
Štěpán a Norbert Požár. Předsednictvo
Sněmovny národů doporučuje poslance
Vladimíra Vedru, Evžena Erbana a Ninu Lefflerovou.
Jsou k předloženému návrhu nějaké
připomínky? (Nebyly.) Není tomu tak. Obě
sněmovny jsou usnášení schopné.
Prosím o hlasování nejdříve
poslance Sněmovny národů. Kdo z nich souhlasí
se zastoupením své sněmovny ve společné
návrhové komisi poslanců? (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo).
Nikdo.
Nyní prosím, aby se vyjádřili poslanci
Sněmovny lidu. Kdo z nich souhlasí s návrhem
svého předsednictva na složení společné
návrhové komise? (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo).
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo).
Nikdo.
Sněmovna národů i Sněmovna lidu schválily
navrženou komisi poslanců pro přípravu
návrhu usnesení. Prosím zvolené členy
komise, aby se na první schůzce sešli v místnosti
č. 033 v přízemí, na začátku
první odpolední přestávky.
Do rozpravy k výkladu ministra zahraničních
věcí se zatím písemně přihlásilo
13 poslanců v následujícím pořadí:
Josef Mevald, Ján Riško, Bedřich Švestka,
Jan Zelenka, Helena Nemcsková, Miroslav Hudeček,
Jozef Šimúth, Bohuslav Kučera, Mária
Humajová, Anna Salvová, Jaroslav Kalkus, Miroslav
Štěpán a Karel Rusov.
Soudružky a soudruzi, nyní přerušíme
naše jednání a budeme pokračovat v 15.20
hodin rozpravou ke zprávě ministra zahraničních
věcí. Jako první vystoupí poslanec
Mevald.
(Jednání přerušeno ve 14.57 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 15.20 hodin.)
Předseda FS A. Indra: Soudružky a soudruzi
poslanci, zahajuji rozpravu ke zprávě ministra zahraničních
věcí. Slovo má již ohlášený
poslanec Josef Mevald, připraví se poslanec Ján
Riško.
Poslanec SN J. Mevald: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky, vážení
soudruzi, obsáhlé expozé ministra zahraničních
věcí přesně charakterizuje obraz současné
mezinárodní situace, přínos zahraniční
politické aktivity Československa v boji za mír,
bezpečnost a odzbrojení i naše současné
úkoly v této oblasti. Protože jde o mimořádně
závažné problémy, považuji za nutné,
zmínit se o jedné aktuální souvislosti,
kterou si z řady důvodů je třeba připomínat.
Současné nebezpečné zostření
mezinárodní situace, které je výsledkem
hazardérské politiky nejreakčnějších
sil imperialismu, především Spojených
států amerických, dosáhlo nejvyššího
stupně od vítězství nad fašismem
v roce 1945. Lidstvu nehrozí jen další světová
válka, ale tragédie jaderné katastrofy.
Čtyřicet let po skončení útrap
a hrůz, do nichž národy přivedl imperialismus,
čtyřicet let poté, co se lid mnoha zemí
vymanil z fašistického otroctví, co skončilo
nezměrné utrpení organizované s pedantskou
důkladností fašistickými takzvanými
nadlidmi, se rýsuje úděsná propast
zkázy navzdory prohlášením, která
slibovala perspektivu trvalého míru. Proto je potřebné
připomenout historické zkušenosti, které
jsou pro nás v dnešním boji za mír a
odzbrojení stejným imperativem jako úkoly
vyplývající z rozborů současné
mezinárodní situace. Jsou to poučení,
která získal a protrpěl náš lid
v době, kdy podobně jako dnes imperialismus usiloval
o řešení svých rozporů válkou.
Jsou to poučení z boje proti fašismu a válce,
za národní osvobození a vytvoření
podmínek pro trvalý rozvoj naší vlasti
a zajištění bezpečnosti našich
národů. Jde o zkušenosti, které se výrazně
ztvárnily v národně osvobozeneckém
boji a revoluční aktivitě našeho lidu
před čtyřiceti lety, kdy opřen o vítězný
postup Sovětské armády vrcholil i v našich
zemích boj proti fašistické tyranii.
Tato doba především ukázala, že
buržoazie není schopna řešit základní
problémy světa, ani jednotlivých států
a národů. To platilo pro třicátá
léta, to zůstává skutečností
i dnes. "Východisko", které prosadila
koncem třicátých let, přineslo lidstvu
jen obrovské oběti a utrpení. A "řešení",
které prosazuje dnes, by pro lidstvo znamenalo katastrofu.
Buržoazie ztratila morální právo řídit
osudy národů, států a lidstva. Z tohoto
základního poznání vyvodil náš
lid před čtyřiceti lety důsledné
závěry.
Pod vedením KSČ jsme nastoupili cestu socialistické
orientace, cestu budování nové spravedlivé
společnosti, při které naše svoboda,
bezpečnost a svrchovanost jsou spolehlivě zajištěny
spojenectvím a nerozborným přátelstvím
se SSSR. V něm také spatřujeme základní
hodnotu života. Historické poučení,
které náš lid získal, nám přikazuje
ani v nejmenším neustupovat od plnění
úkolů, od plnění linie XVI. sjezdu
KSČ. Zároveň to znamená nedovolit,
aby se reakčním silám imperialismu podařilo
vytvořit iluze o své politice a jejich cílech.
V té souvislosti je namístě připomenout
slova Vladimíra Iljiče Lenina, který v roce
1922 zdůrazňoval, že lidem je třeba
znovu, zcela konkrétně vysvětlit, jak se
věci měly za poslední války a co nejdůkladněji
rozebrat všechna sofismata jimiž operuje buržoazní
tisk, protože právě ta jsou "hlavním
prostředkem, jimž jsou masy zatahovány do války".
Historické zkušenosti z tragických událostí
mnichovského diktátu a následujícího
vývoje nás dále dostatečně
poučily o tom, že reakčním silám
imperialismu nezabrání v uskutečnění
jejich protilidových a protinárodních záměrů
ustupování jejich agresívnímu tlaku.
Naopak, každá slabost, každé uvolnění
prostoru vždy vedlo ke zvýšení jejich
troufalosti, k vystupňování útočnosti
a ke vzrůstu odhodlání realizovat své
záměry. Touto draze zaplacenou zkušeností
se musíme řídit i nadále. A stejně
tak poznáním, že zmařit plány
reakce, donutit ji k ústupům, může jen
aktivní boj všech demokratických a pokrokových
sil. To je také jedno z největších poučení
z druhé světové války. Proto i usnesení
ústředního výboru Komunistické
strany Sovětského svazu ke 40. výročí
začátku Velké vlastenecké války
konstatuje "aby byl uhájen mír, jsou třeba
sjednocené, koordinované a aktivní akce všech
mírumilovných sil, proti agresívní
a dobrodružné politice imperialismu."
Když před čtyřiceti lety vrcholil národně
osvobozenecký zápas československého
lidu, když karpatsko-dukelskou operací začaly
přímé boje Sovětské armády
za osvobození Československa, když 9. května
roku 1945 vítala zmučená, ale zároveň
rozjásaná Praha osvoboditele našich národů,
dozrálo zároveň vědomí, že
boj našich národů proti smrtelnému nebezpečí
mohl být úspěšný jedině
proto, že byl součástí boje protifašistických
sil, že se mohl opřít o gigantický zápas
Sovětského svazu, hlavní síly protifašistické
koalice, že se rozvíjel na bázi těžkého,
ale vítězného zápasu Sovětské
armády, jejích vítězství, která
také byla rozhodujícími v porážce
vojenské síly fašistického Německa
a jeho spojenců.
Boj Čechů a Slováků mohl být
úspěšný jen díky podpoře
a pomoci prvního socialistického státu světa
- Svazu sovětských socialistických republik.
Taková je historická pravda. Žádná
falzifikace - a s blížícím se čtyřicátým
výročím vítězství nad
fašismem jich přibývá - ji nemůže
změnit.
Sovětský svaz nesl hlavní tíhu boje
s fašistickým Německem. Na východní
frontě byla zničena rozhodující část
vojenské síly třetí říše.
Na této frontě se odehrály nejvýznamnější
bitvy druhé světové války, které
nejprve podlomily sílu fašistického Německa
a posléze vedly k jeho úplné porážce.
Nepopírali jsme a nepopíráme, že podíl
na vítězství nad fašismem mají
i státy, které spolu se Sovětským
svazem tvořili protifašistickou koalici. Problém
je však v rozsahu tohoto vkladu a v tom, že zatímco
Sovětský svaz dal všechny své síly
do boje, na jehož výsledku závisela budoucnost
lidstva a existence mnoha národů a vedl jej důsledně,
reakční síly imperialistických států
nevyužily možností, které jim dávala
vyspělá ekonomika i odhodlání lidu
pro urychlení porážky fašismu, zkrácení
utrpení národů a zmenšení obětí
a ztrát.
Až příliš velké množství
dokladů svědčí dokonce o sabotérské
činnosti, která byla v podmínkách
druhé světové války pokračováním
jejich politiky vyúsťující do válečného
požáru. Nic jim nedáváme do úst.
Stojí však za to, vzpomenout výroku pozdějšího
prezidenta Spojených států amerických
Trumana, který tři dny po věrolomném
napadení Sovětského svazu prohlásil
- cituji. "Když uvidíme, že vyhrává
Německo, budeme pomáhat Rusku. Když bude vyhrávat
Rusko, budeme pomáhat Německu. Ať se také
sami co nejvíce vybíjejí." Konec citátu.
Tyto skutečnosti je nutné připomínat
zvláště v současné době
vyhroceného boje, kdy je v sázce budoucnost lidstva.
Stoupenci militantní Reaganovy politiky využívají
k dezorientaci lidu všech prostředků. Lež
a podvod povýšili na součást své
morálky, terorismus a vojenské intervence na součást
státní politiky. Dokazuje to opět příklad
ohrožené Nicaragui. V zájmu prosazení
svého kursu překrucují i dějiny druhé
světové války, aby znevážili
hrdinný boj sovětského lidu a Sovětského
svazu snižováním jeho role v porážce
fašismu. Věci došly tak daleko, že například
ve výčtu rozhodujících bitev druhé
světové války chybí vítězství
Sovětské armády u Stalingradu, velké
operace z roku 1944 i závěrečné z
roku 1945. Na druhé straně se úporně
snaží přivlastnit si rozhodující
zásluhy na vítězství nad fašismem,
aby se i dnes mohli vydávat za důsledného
pokračovatele boje proti agresi a bojovníky za mír.
Z těchto pozic dokonce útočí a obviňují
nás z toho, co ve skutečnosti dělají
sami. Překrucují fakta, pokrytecky hovoří
o nedoceňování či znevažování
boje Americké armády a podobně. U nás
v Západočeském kraji z toho máme dostatek
zkušeností.
V zájmu historické pravdy, v zájmu úspěšnosti
současného zápasu za udržení
a rozvíjení výsledků boje proti fašismu,
v zájmu současného boje proti novým
pokusům agresívních sil imperialismu uvrhnout
svět do ničivé katastrofy nemůžeme
nechat tyto projevy bez odpovědi. Nemůžeme
proto souhlasit například s tvrzením tehdejšího
velitele spojeneckých expedičních sil Eissenhowera,
který ve svých pamětech INVAZE DO EVROPY
píše, že 6. května 1945 dobyl pátý
sbor Plzeň. Nebylo již co dobývat, neboť
5. května, tehdy to byla sobota, převzal lid moc
v Plzni do svých rukou.
A nemůžeme mlčet ani k takovým činům
tehdejších západních účastníků
protihitlerovské koalice, které ve skutečnosti
zahajovali křižácké tažení
proti komunismu, rozvíjeného dnes Reaganovou administrativou.
Připomínám v této souvislosti zejména
ničivé nálety na Plzeň, uskutečněné
doslova několik dní před koncem války,
jejichž důsledkem bylo téměř
úplné zničení největšího
strojírenského podniku v Československu,
plzeňské Škodovky, a ztráta 769 lidských
životů.
Již v roce 1945 se pokoušel tehdejší americký
velvyslanec v Československu ospravedlnit tuto, z hlediska
vedení války již zbytečnou akci, argumenty,
které se před několika lety znovu objevily
v dopise zaslaném redakci Rudého práva velvyslanectvím
Spojených států v Praze. Cílem bombardování
prý bylo, cituji "vyřadit závod jako
možný pramen dodávek válečného
materiálu nacistickým silám a poskytnout
přímou podporu útočícím
spojeneckým silám". Konec citátu.