Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Sněmovna národů

V této souvislosti je správné připomenout také členitou kulturně-výchovnou sféru zahrnující rovněž různé formy mimoškolské výchovy a vzdělávání, kde přes všechny nedostatky, myslím, že nejdále postoupila koordinace a řízení kulturní aktivity různých institucí a společenských organizací a jejich kulturních zařízení, a to prostřednictvím jednotných kulturně-výchovných plánů zpracovávaných národními výbory. Že v tomto směru jsou velké možnosti, přesvědčil jsem se i ve svém volebním obvodě na Svitavsku, kde se významná akce "Kultura mládeže" rozšířila ze škol i do odborářských jednotných klubů pracujících a díky tomu přitahuje do těchot zařízení k aktivnímu kulturnímu životu tisíce mladých lidí. Pravda, jsou to zatím jen první kroky, často neúplné a nedůsledné, které ještě nezabezpečují realizaci všech cílů všestranného rozvoje socialistické osobnosti, jak je má na zřeteli komunistická výchova. Ale ukazují správný směr i to, jak veliká práce nás tu teprve čeká.

Jestliže vysoká kvalita výchovy a vzdělanosti v zájmu dalšího vzestupu rozvinuté socialistické společnosti vyžaduje posilovat všemi dostupnými formami jednotu a komplexnost výchovného působení, nesmíme opomíjet ani druhou jeho stránku, která umocňuje účinnost výchovy, a tou je respektování těch či oněch směrů výchovy.

Dovolte ještě jednou se odvolat na závěry zasedání ústředního výboru KSČ z března 1980, které zdůraznily nezbytnost větší kocepčnosti, hlubší diferencovanosti a vysoké odpovědnosti a vysoké odpovědnosti za práci s mláděží v rodině, škole, sdělovacích prostředcích, umělecké tvorbě a zvláště v působení Revolučního odborného hnutí, Socialistického svazu mládeže a Pionýrské organizace, celé Národní fronty.

O tom, že zvláště orgány a organizace Revolučního odborového hnutí a Socialistického svazu mládeže si uvědomují tuto odpovědnost, svědčí jejich úzká vzájemná spolupráce, kterán se promítá do konkrétních opatření ústředních orgánů, je uplatňována ale i na úrovni krajů, okresů a zejména v základních organizacích. Potvrdilo to i společné zasedání sekretariátu Ústřední rady odborů a sekretariátu ústředního výboru SSM v dubnu t.r., které ukázalo na četné pozitivní zkušenosti tohoto společného úsilí odborů a SSM v uplynulých letech.

Mládežnické pracovní kolektivy se postupně stávají nedílnou součástí hlnutí brigád socialistické práce, soucialistická soutěž o Rudý karafiát jim dává příležitost prokazovat pracovní mistroství a obětavost. Reflaktor mladých přináší energetické a materiálové úspory, činnost záloh brigád socialistické práce přispívá k výchově a přípravě mladé generace na dělnická povolání, hnutí ZENIT napomáhá řešení úkolů vědeckotechnického rozvoje atd. Úsilím ROH a SSM se daří řešit i mnohé problémy životních a pracovních podmínek pracující mládeže. Rozšiřují se možnosti pro aktivní využívání volného času mladých lidí a pro jejich oddech po práci v kulturních, tělovýchovných, sportovních a rekreačních zařízeních odborů a mládeže. Cenné zkušenosti byly získány z práce patronů dělnické mládeže, rozšířila se a zkvalitnila rovněž patronátní činnost brigád socialistické práce nad pionýrskými kolektivy, zvýšila se podpora činnosti stanic mladých techniků a přírodovědců, v pionýrských táborech ROH se postupně uplatňuje výchovný systém Pionýrské organizace SSM.

Není pochyb, že to všechno významně pojsiluje účinnost výchovného procesu započatého u mladého člověka školou a pomáhá upevňovat v jeho vědomí světonázorové, morální i pracovní hodnoty, kterými ho škola vybavuje do života. Zvláště některé formy, které se uplatňují v tomto společném výchovném působení Revolučního odborového hnutí a Socialistického svazu mládeže, zasluhují zvýšenou pozornost, protože mají bezprostřední vztah k hlavním cílům přestavby našeho školství.

Jsou to především stanice mladých techniků, které významně přispívají k pracovní a polytechnické výchově dětí. Nedávno hodnotila Ústřední rada odborů zkušenosti odborových orgánů při zakládání a činnosti stanic mladých techniků na obvodě Praha 9, kde jsou dosahovány velmi dobré výsledky. Od roku 1977, kdy vznikly první stanice při učebním závodě ČKD a v učňovském zařízení AVIA Letňany, s cílem, povzbudit větší zájem dětí o dělnické a technické profese, pracuje dnes v tomto obvodě již 9 stanic mladých tachniků, zahrnujících 15 odborných sekcí a přes 200 dětí. Většina jich rozvíjí činnosti při velkých strojírenských závodech, ale část také pod patronátem závodů přímo ve školách, ve školních dílnách, které jsou materiálně vybavovány patronátním závodem. Důležitou podporu při zakládání a činnosti stanic poskytují i stranické orgány, které dbají na to, aby ředitelé vybraných závodů zabezpečovali tento úkol ve spolupráci s ROH a SSM. Zkušenosti mladých techniků z obvodu Praha 9 ukazují, že v současné době je to jedna z nejprogresívnějších forem přípravy dětí na dělnická povolání, což se odráží i v úspěšném získávání učňů do technických profesí a ve zvýšeném zájmu o studium na středních průmyslových školách.

Další formou, která sice má již v našich závodech pevné místo, ale s novým pojetím výuky ve středních odborných učilištích nabývá kvalitativně nového významu, je instituce patronů dělnické mládeže.

Pracující a široká veřejnost uvítali, že středoškolské studium a příprava kvalifikovaného dělníka byly postaveny na stejnou společenskou úroveň. Nemůžeme však přehlédnout připomínky, které upozorňují i na nedostatky a mezery právě odborné přípravy v učilištích. Právě zde se, myslím, otevírá pro činnost patronů dělnické mládeže nové pole působení. Jde zejména o to, aby se úloha patronů výrazněji projevila tehdy, když chlapci a děvčata přecházejí od studia teoretických předmětů k odbornému výcviku, když si ve výrobní praxi mají osvojovat návyky, zručnost a skutečný fortel dělníka s vysokou kvalifikací.

Přestože jako patroni dělnické mládeže jsou vybíráni převážně zkušení dělníci, mistři, pracovníci s bohatými životními a pracovními zkušenostmi i s vřelým vztahem k mladým lidem, neobjdou se bez pomoci, aby si neustále rozšiřovali nejen politické a odborné znalosti, ale získávali a mohli uplatňovat i pedagogické schopnosti. Tady je opět názorně vidět, jak je nezbytná spolupráce školy, hospodářského vedení závodu, odborové organizace, SSM a dalších, v zájmu jednotného výchovného působení.

V souhrnu činitelů, které vstupují svým vlivem do výchovného procesu, přsto zapomínáme na odpovědnou úlohu vedoucích pracovníků v závodech, podnicích, ale i na ostatních pracovištích. Nejde jen o to, aby se vedoucí pracovníci aktivně podíleli na výchovných akcích, aby dělali školení apod. Mnoho problémů vzniká tím, že vedoucí pracovník často nedomýšlí výchovné důsledky svých rozhodnutí, organizačních a hospodářských opatřeních. A mnohdy se tato odpovědnost od něho ani důsledně nevyžaduje. Osobní příklad vedoucího pracovníka, jeho politický rozhled, odborné schopnosti, dodržování jednoty slov a činů hrají nesmírnhě důležitou úlohu z hlediska výchovy, pro podněcování tvůrčí iniciativy, posílení uvědomělé pracovní kázně a nastolení příznivého ovzduší v pracovních kolektivech, pro vytváření nezbytných podmínek všestranného rozvoje socialistické osobnosti.

Chtěl bych rovněž připomenout dva důležité nástroje, které byly vytvořeny s cílem prohlubovat cílevědomost, kompexnost i plánovitost v zájmu zkvalitňování socialistické výchovy a vzdělanosti, ale doposud jich nedostatečně využíváme. V závodech a podnicích existují komplexní plány kádrového, personálního a sociálního rozvoje, které zahrnují a mají zahrnovat i plány dalšího vzdělávání a zvyšování kvalifikace pracovníků. V obcích a ve městech máme kromě jednotných plánů kulturní činnosti také kulturně politické části volebních programů, které nejsou právě po této stránce ještě plně doceňovány. Učinit výchovu a vzdělávání opravdu věcí celé společnosti znamená, že cíle, které sleduje přestavba našeho školství, cíle komunistické výchovy, se musí promítnout i do úsilí a života pracovních kolektivů, celé naší občanské pospolitosti.

Soudružky a soudruzi poslanci, člověk jako jednotlivec - mladý i dospělý - formuje své aktivní postoje a uvědomělé praconí i společenské jednání v duchu socialismu nejen na základě racionálního pochopení, které mu dává a umožňuje škola a vzdělání, ale i poznámním a pod vlivem životní praxe. Výchovná práce bude mnohem účinnější, když se bude opírat o pevný základ sociálně ekonomické politiky strany, o upevňování materiálních a duchovních základů socialistického způsobu života, který vytváříme. Ruku v ruce s důslednou realizací všech opatření, která směřují k zdokonalení vzdělávací soustavy, jsme proto povinni usilovat o to, aby se v životě pracujících ještě výrazněji projevovaly dobré výsledky národního hospodářství, rychlejší technický pokrok, abychom důsledněji naplňovali program XVI. sjezdu Komunistické strany Československa a upevňovali tak životní a sociální jistoty našeho lidu, k nimž neoddělitelně patří i rostoucí úroveň vzdělanosti, naše socialistické školství.

Předseda SN D. Hanes: Ďakujeme poslencovi Kačírkovi. Udelujeme slovo poslankyni Kancírovej.

Poslankyně D. Kancírová: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, na 4. zasedání ÚV KSČ, které se v říjnu roku 1981 zabývalo úkoly rozvoje zemědělství a výživy, bylo kromě jiného zvláště zdůrazněno, že rozvoj zemědělství a celého komplexu odvětví zabezpečujících výživu lidu, je neoddělitelně spojen s celkovými úkoly naší ekonomiky, našeho národního hospodářství. O to více, řekl v závěru svého vystoupení na tomto jednání tajemník ÚV KSČ s. Pitra, vystupuje do popředí kategorická důsledná orientace na plné využití všech vnitřních zdrojů a rezerv. Ty, přece zdaleka, ani v našem zemědělství nejsou vyčerpány.

Na mnoha našich jednáních jsme se, soudružky a soudruzi, již od té doby zabývali odhalováním těchto zdrojů a možností; věnovali jsme problematice zemědělství i samostatnou schůzi Sněmovny národů v minulém roce. Dnes chci hovořit o jedné důležité a závažné rezervě a možnosti dalšího zvyšování zemědělské výroby, kterou je tvalitní a všestranná výchova vzdělávání odborníků pro zemědělství a potravinářský průmysl. Vzdělávání a výchova odborníků není jistě jen záležitostí mladé generace, toho jsme si všichni vědomi, ale hlavně na práci s mladými lidmi jsme se při poslaneckých průzkumech výboru pro zemědělství a výživu Sněmovny národů zaměřili a mladým jsme věnovali největší pozornost.

Skupinové poslanecké průzkumy byly, jak již bylo uvedeno ve zpravodajské zprávě, prováděny na Vysoké škole zemědělské v Brně, na Střední průmyslové škole potravinářské technologie v Pardubicích a na státním statku v Hubicích na okrese Bratislava-venkov. Tyto školy a státní statek byly vybrány jako reprezentanti našeho školství a praxe.

Velký význam měly však i individuální poslanecké průzkumy, mnoho poznatků a zkušeností bylo také získáno v rozpravách na jednáních výborů pro zemědělství a výživu SL a SN a mimořádně závažné byly a jsou i vlastní zkušenosti jednotlivých poslanců z jejich každodenní praxe.

Každý zemědělský i potravinářský podnik věnuje v současné době otázkám výchovy mladých odborníků značnou pozornost. Všichni si uvědomují, že takové budou výsledky v zemědělství, jací budou naši mladí, jaká bude jejich pracovní aktivita, jaký bude jejich zájem, jejich organizační schopnosti, umění získávat své spolupracovníky pro překonávání problémů, pro plnění úkolů, jak rychle si naši absolventi škol uvědomí svou povinnost vůči společnosti, nutnost mít rád svou právi a také nutnost dělat něco navíc než ukládá pracovní povinnost, pracovní řád.

Máme schopné mladé odborníky, máme absolventy škol, o kterých můžeme říci, že vyrostou v dobré vedoucí a řídící pracovníky. Je mnoho těch, kteří jsou odborně i politicky dobře připraveni pro praxi - o tom jsme měli možnost se při průzkumech přesvědčit. Nebylo by ale správné, kdybychom nezdůraznili, že toto nemůžeme konstatovat o převážné většině našich studentů a absolventů. Je skutečností, že mnozí mladí lidé se bojí odpovědnosti, nemají zájem o komplexní chápaní svého postavení v závodě, na statkum v družstvu, nebo v jiném místě svého bydliště. Často musíme přiznat, že mladí znají hodně o svých právech, méně již o svých povinnostech. Mnohdy si nechtějí uvědomit, že práce v zemědělství má své specifičnosti - svláště v délce pracovní doby, v tom, že není možno dělat rozdíl mezi oficiálními pracovními dby a dny pracovníhoi klidu. Zarážející je někdy i jejich malá schopnost jednání s lidmi, apolitičnost a navzájem o získávání nových odborných a politických znalostí a zkušeností. Samozřejmě, že to neplatí o všech mladých absolventech, ale není dobré, že se vůbec s těmito negativními jevy, které jsem uvedla, setkáváme. Jistě se jich postupně mladí zbavují, ale někdy až příliš pomalu. Rozhodně nechci patřit k těm, kteří kritizují naše mladé a nechtějí vidět dobré a kladné co v nich je. Nejen já, ale všichni jsme jistě přesvědčeni o tom, že pouze elán mladých a zkušenosti těch starších mohou plnit to, co od nás společnost očekává. Uvědomujeme si, že maturitou nebo získáním inženýrského nebo doktorského diplomu nekončí výchova člověka.

Je proto třeba znovu zhodnotit systém praktické přípravy absolventů a navrhnout opatření, která by tuto praktickou přípravu studentů vysokých škol podstatně posílila tak, aby studenti prostřednictvím výrobní a provozní dlouhodobé praxe v praktické práci poznali sociální prostředí zemědělství, získali úzké kontakty s pracujícími v tomto odvětví národního hospodářství, poznali namáhavost a odpovědnost práce v zemědělství, zapojili se do praktické a politické činnosti ve společenských a politických organizacích a naučili se praktické a politické otázky řešit.

Je třeba kladně hodnotit, a to bylo také při průzkumech zdůrazňováno, význam praxe po skončení školy, pozornost, která je věnována podnikům, kde ji absolventi vykonávají.

Ocenit bylo nutno zejména i zájem škol o umístění absolventa, o jeho další uplatnění v praxi, snahu o udržování kontaktu mezi školou a praxí.

Naše vysoké i střední odborné školy zemědělského zaměření se setkávají s celou řadou skutečností, se kterými se musejí vyrovnat. Je to např. fakt, že pouze nízké procento uchazečů o studium na vysoké škole zemědělské je z rolnických rodin, např. Vysoké škole zemědělské v Brně je to jen 10 % a téměř polovinu tvoří ženy. Na střední průmyslové škole potravinářské technologie v Pardubicích např. dívky tvoří převážnou část posluchačů - v roce 1982 bylo ze 144 studentů 116 dívek. Na této škole je přijímáno 60 - 70 % studentů z vesnic, problém je však v tom, že ne z míst, kde mají po skončení školy pracovat a pak nastávají potíže s odchodem z domova apod. Značný problém je i ten, že práce ve směnném provozu, často i fyzicky velmi náročná, není vždy pro mladé dívky nejvhodnější.

K některým dalším poznatkům jen velmi stručně: na vysokou školu zemědělskou přicházejí studenti z gymnázií dobře připraveni z teoretických předmětů, studenti ze zemědělských technických škol jsou zase naopak úspěšní ve studiu odborných předmětů a dobře se uplatňují v praxi. Je nutno velmi kladně vhodnotit úroveň vysokoškolských učitelů Vysoké školy zemědělské v Brně, jejich zájem o absolventy, o názornou výuku i o vlastní vzdělávání. Totéž je možno říci o pedagogickém sboru Střední průmyslové školy potravinářské technologie v Pardubicích. Významný je podíl vysokých škol na vědeckovýzkumné zýkladně, dobrá je spolupráce vysokých a středních škol s výzkumnými a šlechtitelskými ústavy, ale i s výrobními závody. Např. Vysoká škola zemědělská v Brně spolupracuje s 64 výrobními závody, JZD a státními, statky.

Je třeba se také zmínit o praktické přípravě studentů. Praxe jsou reslizovány ve vybraných zemědělských závodech, v maximální míře je respektována zásada sladění oboru studia s charakterem a výrobní specializací zemědělského podniku. Potíže však jsou s časovým zařazováním praxe do studia, např. podle učebních plánů má na oboru provoz a ekonomika zemědělství končit praxe v ll. ročníku, a to je vlastně před výukou profilujících předmětů.

Příprava studentů na řídící a vedoucí funkce se provádí jen výukou předmětů Řízení a organizace zemědělské výroby a řízení zemědělských podniků, a to se jeví jako nedostatečné. Je však nutno se zmínit o tom, že probíhá příprava systémů společensko-politické aktivivty, jejímž cílem je naučit studenty jednání s lidmi, organizovat a řídit kolektiv.

Rozmísťovacím zařízením je na školách věnována tradičně velká pozornbost a na vysokých školách zemědělských jsou prováděna prostřednictvím ústavu zemědělské praxe. Zájem o absolventy je poměrně značný a nabídky míst každoročně převyšují počty absolventů. Rozmísťovací řízení plní svůj účel i ve vztahu k potřebám požadavků krajských a okresních zemědělských správ. Např. v uplynulém roce bylo z celkového počtu posluchačů agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně umístěno přímo v zemědělských provozech téměř 90% sbsolventů. Nabídky volných míst absolventů střední průmyslové školy potravinářské technologie jsou především pro chlapce.

Celkově je možno říci, že zájem o absolventy ze zemědělské praxe je trvale vysoký. Bylo by dobré ještě více do budoucnosti sladit počty přijímaných uchazečů s reálnými požadavky jednotlivých okresů, zejména v pohjraničních oblastech.

Materiálové a dinanční zabezpečení škol - jak ukázali průzkumy - odpovídá potřebám. Prostory pro výuku jsou mnohdy nedostačující, teoretické předměty se musí vyučovat v náhradních prostorách, učebny není možno specializovat, výuka probíhá mnohdy v době od 7 hodin až do 20 hodin.