Prieskum nám ukázal, že podnikom sa zatiaľ
nedarí v širšom rozsahu a dôslednejšie
uplatňovať princípy chozrasčotu, spočívajúce
v krytí potrieb predovšetkým z vlastných
zdrojov organizácií podľa ich skutočnej
tvorby.
Príčin tohto stavu je viac a sú pomerne zložité.
V stavebných organizáciách je v priemere
nízka tvorba zisku a rentabilita. V roku 1983 dosiahli
podniky stavebnej výroby ČSR rentabilitu z nákladov
6,11 % a z výrobných fondov 7,7 %. V SSR rentabilitu
z nákladov 0,78 % a z výrobných fondov 0,94
%. To neumožňuje kryť v stavebných organizáciách,
na rozdiel od priemyslu, ich potreby predovšetkým
zo zisku. Fond rozvoja, pôsobiaci ako fond hmotnej zainteresovanosti
na princípoch chozrasčotu, bol zriadený iba
v 6 organizáciách stavebnej výroby v ČSR.
Aj napriek zvýšenému záujmu o rast celkovej
efektívnosti výsledkov stavebnej výroby v
podnikoch VHJ, v ktorých sme prieskum uskutočnili,
sme sa stretli s niektorými tendenciami, ktoré ovplyvňujú
dosahovanú úroveň ekonomickej efektívnosti
vykonaných prác, mimo ich vlastnú sféru.
Ide o prípady, keď stavebné podniky pociťujú
negatívny vplyv nedostatkov niektorých materiálov
a keď náhradné riešenie je nákladnejšie.
Podobne je to aj s vplyvom limitovania investičných
prostriedkov, keď tento neumožňuje rozvíjať
vlastnú výrobnotechnickú základňu
(dielne, sklady) i získanie potrebného strojného
vybavenia v závislosti od bilančných prídelov
príslušných orgánov. Nákladovosť
stavebnej výroby je ovplyvnená i medzikrajovými
presunmi kapacít.
Vykonaný poslanecký prieskum nás ďalej
presvedčil, že:
- vplyv Súboru opatrení za roky 7. päťročnice
na efektívnosť rozvoja národného hospodárstva
sa výraznejšie neprejavil v tých úsekoch
reprodukčného procesu, pre ktoré je charakteristický
dlhodobý cyklus, do ktorého spadá investičná
výstavba i technický rozvoj
- pre pomerne vysoký rast základných prostriedkov,
ktorý v roku 1982 dosiahol prírastok v sume 69,5
mld. Kčs, t. j. rast o 5,3 %, v roku 1983 bol vývoj
v podstate rovnaký a pre nízku dynamiku výroby
znížila sa účinnosť základných
prostriedkov. Nedarí sa výraznejšie zvyšovať
podiel likvidácie zastaralých a nepotrebných
základných fondov. Tieto a iné skutočnosti
nás vedú k záveru, že možnosti
ďalšieho skvalitňovania výsledkov ekonomiky
posilňovaním intenzifikačných faktorov
je potrebné hľadať v širšom rozsahu,
t. j. u všetkých účastníkov investičného
procesu i keď rezorty stavebníctva, hlavne z hľadiska
uplatňovania výsledkov vedeckotechnického
rozvoja v ňom zohrávajú obzvlášť
významnú úlohu.
Došli sme k poznatku, že pre splnenie požiadaviek
rozvoja zámerov našej ekonomiky v tejto i budúcej
päťročnici je nutný súhrn zlepšenia
vo všetkých oblastiach riadenia, t. j. v plánovaní,
koncepčnosti v rozhodovaní, v rozsahu začatých
stavieb a v komplexe hmotnej stimulácie.
Poznatky z uplynulého obdobia ukázali, že plán
ani Súbor opatrení pre urýchlenú realizácii
vplyvu technického rozvoja na kvalitu a úroveň
výroby a na riešenie niektorých problémov
nevytvorili zatiaľ komplexné podmienky. Problémy
v tejto oblasti majú charakter dlhodobého riešenia
pri intenzívnom využívaní súčasných
prvkov riadenia a skvalitnenia riadiacej práce.
Významnou etapou v uplatňovaní výsledkov
vedy a techniky v praxi sa stalo 8. zasadnutie ÚV KSČ,
ktoré stanovilo základnú orientáciu
vedeckotechnického pokroku za hlavný faktor intenzifikácie
našej ekonomiky. Podniky rezortov stavebníctva majú
zásady tohto uznesenia rozpracované na vlastné
podmienky so zameraním na využitie jestvujúcich
rezerv stavebnej výroby ďalším spriemyselňovaním
jednotlivých odborov stavebnej výroby, na zmenu
štruktúry a zvyšovanie adaptability stavebných
kapacít, zvyšovanie kvality, úspory palív,
energie a úzkoprofilových materiálov a na
znižovanie investičnej náročnosti.
Postupy sú rozpracované v realizačných
opatreniach VHJ, podnikoch a výskumných ústavoch.
V súčasnosti ide o 85 inovovaných programov
v stavebnej i priemyslovej výrobe.
Rozhodujúcim nástrojom riadenia vedeckotechnického
rozvoja rezortu sa vo väčšej miere stávajú
plány vedeckotechnického rozvoja a racionalizácie,
ktoré sú previazané s ostatnými dielmi
plánov a zvyšujú reálnosť vyčíslených
prínosov. V roku 1983 sa technický rozvoj podieľal
58 % na prírastku upravených vlastných výkonov
a 65 % na znižovaní celkových nákladov.
Obdobný vývoj pokračuje i v roku 1984.
Popri tom však pretrvávajú niektoré
problémy v systémovom prepojení jednotlivých
fáz cyklu, pri výbere a realizácii niektorých
úloh, v komplexnosti unifikácie stavebných
sústav pre občiansku výstavbu. Realizácia
týchto úloh však potrebuje úzku súčinnosť
rezortu stavebníctva s rezortami zabezpečujúcimi
materiálovú základňu stavebnej výroby
vrátane dopravných a mechanizačných
prostriedkov.
Vážené súdružky, súdruhovia.
Skúsenosti z doterajšieho pôsobenia Súboru
opatrení v podnikoch stavebnej výroby ukazujú,
že obdobne ako v celom národnom hospodárstve,
boli prijaté princípy zodpovedajúce požiadavkám
intenzifikácie našej ekonomiky. Uplatňovaním
Súboru v rámci celkovej spoločensko-organizátorskej
a riadiacej práce KSČ a štátu sa postupne
menia prístupy ľudí k riešeniu úloh
efektívnosti a kvality. Súčasne však
ukazujú, že jeho princípy nie sú doposiaľ
všade realizované a využité. Poslanecké
prieskumy plne potvrdzujú aktuálnosť plnenia
úloh stanovených XVI. zjazdom strany i následných
plén ÚV KSČ k dôslednému uplatňovaniu
a ďalšiemu rozvíjaniu princípov Súboru
opatrení.
Významným impulzom k realizácii týchto
zámerov sú i závery Vlády ČSSR
prijaté minulý mesiac ku kontrole úloh vyplývajúcich
zo stanoviska Predsedníctva ÚV KSČ k situácii
v stavebníctve, o ktorých hovoril s. Gerle, podpredseda
vlády ČSSR, vo svojom dnešnom vystúpení.
Realizácia týchto úloh kladie významné
požiadavky na orientáciu riadiacej a organizátorskej
práce v rezorte, na rozvoj všetkých foriem
účasti pracujúcich na riadení, k čomu
môžeme prispieť i my poslanci svojou prácou
vo volebných obvodoch i na svojich pracoviskách.
Ďakujem za pozornosť.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Vojtekovej.
Hovorí poslanec Kačírek, pripraví
sa poslanec Ernest Balog.
Poslanec B. Kačírek: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, problémy, kterými
se na dnešní schůzi Sněmovny národů
zabýváme, názorně svědčí
o tom, že hlavní starostí Komunistické
strany Československa a celé socialistické
společnosti je i v nynější složité
mezinárodní situaci vytváření
nových hmotných a kulturních hodnot, zabezpečení
harmonického mírového života dnešních
i příštích generací. Sotva může
být přesvědčivějšího
důkazu o naší vůli žít v
míru, nežli odhodlání cílevědomě
vytvářet příznivé životní
prostředí pro rozvoj socialistického člověka,
stavět nové domovy, ve kterých by se lidem
dobře žilo, a všestranně zabezpečovat
i cestou bytové výstavby uspokojování
materiálních a duchovních potřeb pracujících.
Stálé zkvalitňování úrovně
bydlení, rozsah i tempo a efektivnost komplexní
bytové výstavby, patří mezi základní
úkoly naší socialistické společnosti.
Soustřeďuje se na ně zájem urbanistů,
architektů, projektantů staveb a stavební
výroby, ale hlavně široké veřejnosti.
Jejich úspěšné řešení
je předpokladem realizace usnesení XVI. sjezdu strany
a naplnění slov generálního tajemníka
ÚV KSČ soudruha G. Husáka, že důsledné
zabezpečování jak průmyslové
investiční výstavby, tak i komplexní
výstavby a vybavenosti sídlišť je "nejen
ekonomická, ale velmi důležitá politická
úloha stavbařů, investorů, dodavatelů
a národních výborů".
Také poslanci výboru pro kulturu a výchovu
Sněmovny národů měli možnost
hlouběji nahlédnout do některých urbanistických,
architektonických i ekonomických problémů
současné bytové výstavby a její
občanské vybavenosti během průzkumu,
který byl organizován v rámci přípravy
tohoto zasedání. Přesvědčili
jsme se, že tato oblast představuje jeden z výrazných
zdrojů ovlivňující efektivnost národního
hospodářství, jež navíc plní
i důležité kulturní a sociální
poslání a podstatně se podílí
na vytváření socialistického způsobu
života.
U bytových a občanských staveb v posledních
letech právem kladně hodnotíme, že prokazují
určitý vzestup kvality a úrovně urbanistického
řešení i architektonického a stavebního
provedení jak některých typů obytných
domů, tak i objektů občanského vybavení
nových sídlišť. V rozhovorech s odpovědnými
funkcionáři a současně takříkajíc
v terénu, v Praze, v Bratislavě, v Nitře
a Piešťanech, jsme se setkali s doklady nezastupitelného
společenského poslání urbanistovy
a architektovy práce i s důkazy jejich odpovědnosti
a odpovědného přístupu k efektivnosti,
kvalitě, technické úrovni a komplexnosti
výstavby, ale také s problémy a rezervami,
které tu existují. S jejich zvládnutím
ovšem souvisejí četné a mnohdy značně
složité otázky, které je velmi obtížné
hlouběji analyzovat v jednom vystoupení. Z toho,
co jsme měli možnost poznat, chtěl bych proto
poukázat alespoň na dvě rozsáhlejší
skupiny problémů.
První z nich lze charakterizovat jako zabezpečení
dalšího rozvoje komplexní bytové výstavby
v podmínkách postupujícího vědeckotechnického
rozvoje. To vyžaduje všude prosadit takovou praxi, aby
architektonická a projekční řešení
respektovala procesy a potřeby technického rozvoje
a zprůmyslnění bytového stavitelství
a na druhé straně, aby technická politika
ve stavebnictví nesledovala jen plnění technologických
a ekonomických ukazatelů bez ohledu na ostatní
společenské požadavky. To všechno ovlivňuje
úroveň bydlení, hospodárnost výstavby
i provozní ekonomiku staveb, ale v neposlední řadě
také jejich úroveň.
Ze zkušenosti např. víme, že u obyvatel
nových sídlišť brzy vystřídají
první radost z přiděleného bytu starosti
s tím, jak v něm uspořádat život
rodiny vzhledem k rozložení a rozměrům
místností určených k obývání
i současným nárokům, zejména
mladých rodin na bydlení. Stavbaři říkají,
že postavili to, co navrhl architekt a co bylo vyprojektováno.
Architekti ovšem poukazují na to, že musí
navrhovat a projektovat podle toho, co jim dává
stavební výroba k dispozici, a v tomto případě
nejčastěji používané stavební
soustavy zatím neumožňují optimální
využití užitkové plochy vyjádřené
počtem pokojů a ostatních bytových
prostor podle jejich předpokládaných funkcí.
Nebo jiný příklad: Konstrukční
soustavy současné komplexní bytové
výstavby jsou založeny na důsledném
oddělení objektů občanské vybavenosti
od bytových. Z mnoha důvodů, k nimž
nepochybně patří i nedostatky v řízení
bytové výstavby, se stále ještě
nedaří dokončovat objekty občanské
vybavenosti včas tak, aby sloužila obyvatelům
hned, jakmile se do nových bytů nastěhují.
Že je však možné tento závažný
problém komplexní bytové výstavby
efektivně řešit, mohli jsme se přesvědčit
v Praze na výstavbě Jihozápadního
města, kde se urbanisté, architekti i stavební
dodavatelé právě v tomto bodě poučili
z nedostatků jiných, dříve stavěných
sídlišť. Stejně tak v Bratislavě
se u výstavby nových čtvrtí na Petržalce
podařilo integrovat do bytových objektů hlavní
objekty občanské vybavenosti, obchodní síť,
garáže i potřebné technické vybavení,
takže slouží obyvatelům ihned, jak je
sídliště předáno k bydlení.
S řešením dalšího technického
rozvoje v bytovém stavitelství ve smyslu rozšíření
sortimentu stavebních dílců souvisí
i možnosti volby různorodějších
architektonických tvarů individuálních
staveb i stavebních komplexů tak, aby se jednotlivá
sídliště od sebe odlišovala a nepůsobila
- jak tomu většinou bývá - dojmem uniformity
a fádnosti. S estetickým vzhledem, ale i s požadavky
nezbytné údržby souvisí nutnost zvýšení
kvality povrchových úprav obvodových plášťů
a panelových domů, zajištění
kvalitních nátěrových hmot či
jiných prvků, např. keramiky, které
podtrhnou estetický účin staveb a budou vyhovovat
i klimatickým podmínkám, a to jistě
není nepodstatná otázka.
Nelze opomíjet ani četné problémy,
kdy dnes používané konstrukční
soustavy nedovolují řešit uspokojivě
některé závažné ekonomické
požadavky, především zvětšování
hustoty zastavění a zvýšení provozní
hospodárnosti, zejména u vícepatrových
staveb tak, aby se zamezilo dosud značným ztrátám
tepelné energie apod.
Stále naléhavější nutnost přísného
hospodaření se zemědělskou půdou
bude nepochybně vyžadovat - kromě modernizace
starých budov - i postupný přechod k výstavbě
nového bytového fondu uvnitř měst.
Má-li být tato výstavba efektivní,
jistě bude muset být uskutečňována
převážně rovněž průmyslovými
metodami, tedy s prefabrikovanými prvky. Současně
půjde o to, aby tyto nové budovy vhodně zapadaly
do existující, často historicky cenné
zástavby. Proto by měly být včas a
plánovitě vytvářeny podmínky
zajišťující v potřebné míře
jak určitou individualizaci architektonického řešení
vzhledu a uživatelských potřeb, tak i využití
dosavadních osvědčených metod průmyslového
stavění bytů a občanských staveb.
Není jistě bez zajímavosti, že v Československu
se ve srovnání s jinými státy nejvíce
používá při výstavbě bytových
komplexů panelová technologie. Mám-li správná
čísla, pak je to 93,5 %, zatímco v SSSR 60
%, ve Francii 12 % a ve Švédsku dokonce pouze 8,6
%. Nabízí se otázka, zda při existenci
prakticky této jediné monopolní technologie,
kdy stavební výroba nedokáže zajistit
jinou moderní technologii, která by umožnila
také samozřejmě úspory materiálu,
vyšší ekonomické parametry i větší
přizpůsobivost urbanistickým a architektonickým
záměrům, existuje dostatečný
prostor pro plné využití technického
pokroku ve výstavbě bytů a občanské
vybavenosti sídlišť.
Jen z těchto několika poznatků, myslím,
dostatečně vyplývá, že řešení
současných aktuálních problémů
komplexní bytové výstavby tak, aby zajišťovala
moderní socialistické bydlení a vytvářela
zdravé životní prostředí, aby
byla také kvalitní a ekonomicky efektivní,
nemůže být jednostrannou záležitostí
pouze stavbařů nebo jen architektů, jak se
někdy zjednodušeně na tu nebo onu adresu kritizuje.
Konečné dílo může být
účelné, esteticky působivé
a současně ekonomicky efektivní a bude jistě
přispívat i k vytváření skutečně
socialistického bydlení, bude-li vždy výsledkem
společného úsilí architekta, projektanta
stavby, ekonoma a nakonec stavbaře, který dílo
realizuje, když ti všichni budou tvořit v celém
procesu přípravy i provedení stavby jeden
kolektiv.
Současné problémy komplexní bytové
výstavby jsou převážně odrazem
toho, že tato souhra je dosud nedostatečná,
že neodpovídá rostoucím nárokům
rozvíjející se socialistické společnosti.
Na jedné straně se vytýká architektům,
že málo respektují dané ekonomické
a realizační podmínky, na druhé straně
se dává vina stavební výrobě,
že není v technickém rozvoji dost pružná,
že je málo přizpůsobivá nárokům
na urbanistickou a architektonickou kvalitu obytných souborů
i jednotlivých staveb. Na zdokonalování vzhledu
našich měst a jejich obytných souborů,
na zvyšování jejich užitné hodnoty
i na celkovém zefektivnění bytové
výstavby se však musí vedle urbanistů
a architektů podílet všichni, technology a
organizátory stavitelství nevyjímaje.
Druhý komplex problémů dotýkajících
se bytové výstavby a její občanské
vybavenosti se soustřeďuje - jak je možné
odvodit z uvedeného průzkumu poslanců výboru
SN pro kulturu a výchovu - do souboru otázek místa
a úlohy urbanistů a architektů v naší
společnosti. V socialistické společnosti
je architektura povolána vytvářet kromě
užitných hodnot také hodnoty kulturní
a plnit důležité funkce sociální.
Není pochyb, že to plně platí především
v takové oblasti, jakou je komplexní bytová
výstavba. Navíc architektonická tvorba zde
plní i důležité poslání
ideologické a politické, přispívá
k formování socialistického způsobu
života, podílí se na plnění náročných
úkolů stanovených našemu stavebnictví
XVI. sjezdem KSČ a sedmou pětiletkou.
O tom, že nejvyšší stranické a státní
orgány přikládají architektuře
a urbanismu vysokou společenskou závažnost,
svědčí zřízení fakult
architektury a urbanismu na všech rozhodujících
školách Vysokého učení technického
po celé republice, i usnesení federální
vlády a usnesení vlád ČSR a SSR a
jiné dokumenty, které určují poslání
a směry dalšího rozvoje socialistické
architektury a urbanismu.
Z četných diskusí s představiteli
zejména projektantských útvarů, které
poslanci výboru pro kulturu a výchovu SN během
průzkumu navštívili, i z rozhovorů se
členy Svazu architektů však vyplynulo, že
realizace uvedených usnesení, a to i z hlediska
zajišťování komplexní bytové
výstavby, není vždy na odpovídající
úrovni. Doposud žádný státní
orgán, jak bylo poukazováno, nemá zákonnou
povinnost starat se o rozvoj architektury a urbanismu. Např.
zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu, uvádí pouze
velmi stručně, že územní plány
mají dbát také o architektonickou úroveň
navrhovaných řešení a stanoví,
že se mají zpracovávat urbanistické
studie. Z praxe je ovšem dobře známo, že
právě úloha architekta je velmi důležitá
- a doposud nejvíc chybí - zejména v procesu
stavební přípravy a pak samozřejmě
i realizace díla. Mnohokrát jsme se setkali s připomínkou,
jak je naléhavé přijetí autorizačního
zákona, jak už o tom hovořil s. Vedra, v němž
by bylo jasně stanoveno, kdo smí projektovat a jaké
z toho plynou povinnosti. Připomínky se ovšem
týkaly i složitosti nynějšího systému
vyhlášek a podobných norem o stavebnictví,
který komplikuje řešení řady
problémů i v komplexní bytové výstavbě.
Zdůrazňujeme právem, že v plánování
bytové výstavby, v investorské činnosti
i v samotné realizační praxi připadá
stále významnější odpovědnost
národním výborům. Je skutečností,
že ty se také této odpovědnosti ve stále
větší míře chápou. Přitom
na příslušných odborech výstavby
a územního plánování a na stavebních
úřadech, i po zvýšení pravomoci
národních výborů, působí
jen něco kolem pěti procent architektů. I
když jednou z příčin jsou i platové
otázky, citelně zde chybí závazná
nomenklatura funkcí, které by měli zastávat
připravení architekti a urbanisté tak, aby
rozhodování národních výborů
v těchto oblastech mohlo být skutečně
kvalifikované.

