- 82 -
dářství je v rozhodující - i když diferencované - míře
určen právě vědeckotechnickým pokrokem.
Proto se při tvorbě státního prováděcího plánu,
státního rozpočtu a hospodářských plánů postupně za- 
vede soustava souhrnných ukazatelů technicko-ekonomic-
ké úrovně výroby, kterou jednotlivé stupně řízení roz- 
pracují a uplatní podle specifických podmínek odvětví,
obora,VHJ a podniků. V experimentu se pro jeho časově
omezenou povahu hovoří pouze o státním prováděcím plá- 
nu; postupně je však třeba dospět k tomu, aby zmíněná
soustava souhrnných ukazatelů technicko-ekonomické ú-
rovně výroby byla stanovena dlouhodobě, minimálně na
období jedné pětiletky a aby bezprostředně navazovala
na věcné zaměření státní vědeckotechnické politiky a
jí pomáhala naplňovat tam, kde úkoly centra nebude mož- 
né formulovat jmenovitě věcně.
Plnění ukazatelů technicko-ekonomické úrovně výro- 
by současně vyjadřuje míru uplatnění vědeckotechnické- 
ho pokroku v ekonomice. Důležitým prvkem v tomto sys- 
tému je právě závazný a diferencovaný rozpis těchto u-
kazatelů, popř. doplněný o další specifické ukazatele
charakterizující různé formy úspory společenské práce,
dovedený až na úroveň VHJ a podniků a do osobní hmot- 
né zainteresovanosti jejich vedoucích pracovníků a ce- 
lých pracovních kolektívů.
Specifická postavení v rámci uvedených ukazatelů
má ukazatel zisku popř. přírůstku zisku. U něho je ově- 
řována možnost analyzovat faktory, na jejichž základe
byl zisk plánován a skutečně vytvořen. Z hlediska vě- 
deckotechnického pokroku, na jehož podporu by měl být
celý experiment zaměřen, je nesporné, že postup expe- 
rimentu postihuje pouze jeden faktor, v němž se vědec-
ko-technický pokrok projevuje, tj. zisk u výrobců no-
vých výrobků nebo užívatelů nových technologií /reali-
- 83 -
zátorů/.V tomto ukazateli se však projevuje maximálně
30 % účinků vědeckotechnického pokroku, především pro- 
to, 2e podstatná část účinků se projevuje v neadresné
poloze uživatelů, u nichž sledování těchto účinků je
podle shodného názoru teorie i praxe nereálné. Proto
experiment nepočítá s agregací získaných údajů na vyš-
ších stupních řízení a experimentální ověřovaní tohoto
prvku bude provedeno nikoliv ve všech experimentujících
VHJ a podnicích, ale pouze u těch, které vybere nadří- 
zený ústřední orgán v dohodě s federálním ministerstvem
financí.
Vedle některých úprav v oblasti financování tech- 
nického rozvoje, kde se zejména nově zavádí tvorba fon- 
dů technického rozvoje na základě normativu, věnuje ex- 
periment pozornost hlubšímu propracování chozrasčotu
uvnitř VHJ a podniku tak, aby pracoviště výzkumné a vý-
vojové základny byla odměňována též v souvislosti a pří- 
nosy jejich práce. V tomto směru se provádějí potřebné
úpravy v tvorbě cen výzkumných a vývojových prací a to
tím, že již při stanovení velkoobchodní ceny výzkumných
a vývojových prací se přiblíží k předpokládaným ekono- 
mickým účinkům řešení potvrzeným realizátorem.
Experiment také rozšiřuje parametrický způsob tvor- 
by cen a cenových limitů a rozšiřuje systém stupňovitých
cen, které nebudou vázány jen na předchozí zhodnocení
technické úrovně nebo jakosti výrobku.Uplatňuje se ta- 
ké komplexní aktualizace kalkulačních sazeb používaných
pro tvorbu cen. Experiment - a to i ve spojitosti s ex- 
perimentálním ověřováním některých opatření ve vnějších
ekonomických vztazích - směřuje k zreálnění a objekti-
vizaci hodnotových procesů, což je důležitý předpoklad
pro účinné uplatnění chozrasčotu.
Experiment napomáhá dále účinnějšímu organizační- 
mu sepětí výzkumu s výrobou a především správnému for-
- 84 -
mování úlohy a postavení předvýrobních etap v celé
organizační struktuře VHJ a podniků. Právě zde bude
záležet na úrovní přímé řídící a organizátorské pře- 
ci odvětvových Ministerstev a vedoucích hospodářských
pracovníků, jak se podaří záměry experimentu uplatnit
v konkrétních podmínkách každé VHJ a podniků. Charak- 
ter práce některé VHJ zřejmě vyžaduje větší centrali- 
zaci výzkumné a vývojové činnosti, v jiných případech
bude účelné kombinovat uspořádání výzkumné a vývojové
základny tak, aby některé její části byly přímo říze- 
ny generálním ředitelstvím, jiné spadaly pod řízení
vedení podniku anebo i závodu. Důležité je budovat vý-
robně-experimentální základny uvnitř VHJ a přitom pos- 
tupovat od nejnutnějšího vybavení zkušebnami, vývojový- 
mi a prototypovými dílnami a poloprovozy a začleňování
menších výrobních kapacit pro ověřování série případné
pro výrobu atypických zařízení nestandardní povahy až
po vytváření celých vývojových závodů; dle konkrétních
podmínek postupně vytvářet výzkumně-výrobní jednotky
na bázi samostatných ústavů výzkumně-vývojové základny
VHJ.
Experiment představuje v tomto směru jen první
krok. Dosavadní zkušenosti nejen naše, ale i ostatních
socialistických zemí ukazují, že je třeba postupně přis-
toupit ke strukturálním změnám celé výrobně-technické
základny a v rámci ní též výzkumné a vývojové nákladný.
V posledních letech se naše pozornost zaměřovala spíše
na uspořádání řídících vztahů po vertikální ose a ne- 
byly vždy doceněny vztahy horizontální, ať již jde o
organizační propojení výzkumu a vývoje
s výrobou a uži- 
tím /z hlediska organizačního tedy s komerční činností/
nebo kde vytváření velkých výrobních celků nešlo ruku
V ruce a charakterem výrobního programu a působilo sou- 
časně negativně na zájem o výrobu nesériových a atypic- 
kých strojů a zařízení, V tomto směru bude zřejmě vhod-
- 85 -
né využít i některých zkušeností s kombinátní for- 
mou uspořádání výrobně-technické základny uplatňo- 
vanou v NDR a obdobnými organizačními formami,které
se začínají uplatňovat v SSSR. Při takovéto formě
uspořádání výrobně-technické základny bude pak i mož- 
né skutečně důsledně brát k odpovědnosti vedoucí hos-
podářské pracovníky za neplnění plánem stanovených
úkolů.
Jestliže experiment je zaměřen především na ta- 
ková opatření, které by měla přispět ke zvýšení cel- 
kové úrovně řízení reprodukčního procesu a tím napo- 
máhat uplatnění vědeckotechnického pokroku v praxi,
neznamená to, že by nevěnoval pozornost i vlastnímu
plánování vědeckotechnického rozvoje. Kromě zdůrazně-
ní významu koordinačních plánů pro všechny řídící stup- 
ně posiluje se na jedné straně úloha státních plánů
technického rozvoje a současné se celý způsob pláno- 
vání těchto úkolů zjednodušuje. Důraz se klada na pě- 
tiletý plán a ročními prováděcími plány by se měly v
zásadě realizovat pouze nezbytné změny pětiletky.Ta-
ké postupně uplatňovaný přechod na širší využití výpo- 
četní techniky umožní snížit administrativní práce spo- 
jené s tvorbou a kontrolou plánu a uvolnit tak pros- 
tor pro rozvoj tvůrčí činnosti pracovníků ve výzkumu
a vývoji. První poznatky s uplatněním výpočetní tech- 
niky dávají k tomuto závěru plnou opodstatněnost.
V rámci experimentálního ověřování se dále ruší
dosavadní resortní, oborové a podnikové plány a nahra- 
zují se hospodářskými plány technického rozvoje. Sou-
časně se vymezuje náplň píjánu technického
rozvoje ře-
šení problémů, jejichž náklady jsou nižší než 100 tis.
Kčs a doba řešení nepřesáhne 6 měsíců, popř. ty úkoly,
u nichž příslušný ústřední orgán stanovili že se ne- 
považují za úkoly technického rozvoje se zabezpečují
v rámci racionalizačních a technicko-organizačních opa- 
tření, nikoliv z fondů technického rozvoje.
- 86 -
K výraznému zjednodušení dochází v plánovacím
procesu technického rozvoje tím, Že oponentní říze- 
ní, na jehož podkladě se v současné době rozhoduje
o zařazení úkolu do plánu, hodnotí se průběh řeše- 
ní i jeho výsledek, dostává fakultativní podobu. O
jeho konání rozhodne v případě potřeby oprávněný or- 
gán, tj. orgán rozhodující o zařazení úkolu do plá- 
nu popř. orgán jím zmocněný /u úkolů státního plá- 
nu podle příslušnosti FMTIR či MYT ČSR nebo MVT SSR/.
Rovněž propočty ekonomické efektivnosti se budou na- 
dále provádět závazně jen pro úkoly státního plánu
technického rozvoje, přičemž v etapě zahájení reali- 
zace se budou účinky propočítávat pouze v ukazateli
přírůstku zisku u realizátorů. U hospodářských plá- 
nů se tyto propočty nebudou provádět a úlohu ekono- 
mického kriteria budou plnit předběžné cenové limi- 
ty popř. nákladové limity.
Půjde nyní o to, aby možností, které dává expe- 
riment, bylo v praxi důsledné využito k posílení ú-
lohy tvůrčího výzkumného a vývojového potenciálu v
souladu s potřebami dalšího rozvoje ekonomiky. Zno- 
vu je však třeba zdůraznit, že experiment představu- 
je jen další krok v řešení tak závažné otázky,jakou
je uplatnění vědeckotechnického pokroku v naší socia-
listické ekonomice a zejména v oblasti plánování
technicko-ekonomické úrovně výrobků a výrobních pro-
cesů bude třeba získaných zkušeností využít k hlub- 
šímu propracování způsobu plánování kvalitativních
stránek produkce a její efektivnosti pro období 8.
pětiletky.
Řešení otázek zdokonalování soustavy plánovité- 
ho řízení národního hospodářství nelze, jak dosavad-
ní zkušenosti nejen naše, ale i ostatních socialis- 
tických zemí ukazují, odtrhovat od řešení věcných
problémů. Vedle potřeby zdokonalit aktivní působení
- 87 -
soustavy plánovitého řízení národního hospodářství
na široké uplatňování vědeckotechnického pokroku,
je stejně tak nutné vytvořit dlouhodobější koncep- 
ci rozvoje čs. ekonomiky a v jejím rámci státní vě- 
deckotechnické politiky. Vzhledem ke složitým pod-
mínkám, zejména v oblasti vnějších ekonomických a
politických vztahů, jde o úkol mimořádně náročný,
který lze zvládnout jen v rámci rozvoje socialistic- 
ké ekonomické integrace, v úzké spolupráci s SSSR.
Právě zkušenosti SSSR a jeho metodologický přístup
k této otázce ukazují, že jde o cestu reálnou. Je 
třeba si uvědomit, že jen  v rámci dlouhodobější kon- 
cepce a národohospodářského plánování přesahujícího
pětileté období, lze zabezpečit zásadnější komplexní
a strukturální změny ekonomiky vyžadující zpravidla
důsledné propojení výzkumně vývojové a investiční čin-
nosti, které je doposud slabým článkem jednoty inovač- 
ních procesů na všech
stupních řízení.
Usnesení vlády ČSSR č. 10 ze dne 20. ledna 1983
o stavu a dalším postupu prací na dlouhodobém vyhledá
rozvoje národního hospodářství ČSSR a o přípravě 8.
pětiletého plánu zakládá postup, který by měl vést i
k postupnému odstranění nedostatku v dlouhodobější
orientaci naší ekonomiky. Z hlediska řízení půjde ny- 
ní o to, propracovat celkový postup prací jak na sou- 
hrnné prognóze vědeckotechnického, ekonomického a so- 
ciálního rozvoje ČSSR na dvacetileté období, tak v da- 
né etapě zejména na základních směrech hospodářského
a sociálního rozvoje ČSSR na desetileté období tako-
vým způsobem, aby v nich našel své místo cílově-pro-
gramový přístup k plánování a byly zajištěny účinné
vazby mezi základními směry a pětiletými plány.
Při uplatňování cílově-programového přístupu by
měla případnou důležitá úloha státním programům, je- 
jichž prostřednictvím by se měla ve věcně vymezených
- 88 -
oblastech realizovat státní vědeckotechnické poli-
tika, orientovaná na stanovené sociálně-ekonomické
cíle. Státní programy zahrnující všechny fáze ino- 
vačního cyklu by měly tvořit v rámci směrnice pro
příslušný pětiletý plén východisko pro tvorbu stát-
ního plánu rozvoje vědy a techniky a vytvářet pod- 
mínky pro vstupy do ostatních části národohospodář- 
ského plánu. Důležité bude, aby se státním progra- 
mům dalo správné místo v celém procesu národohospo- 
dářského plánování, aby nefungovaly od tohoto pro- 
cesu odděleně a aby jejich úloha neskončila schvále- 
ním příslušného pětiletého plánu. Jde o to, podchy- 
tit v rámci státních programů důležité společenské
priority ve všech potřebných vazbách, bez ohledu na
organizační členění a zajistit promítnutí úkolů a li- 
mitů z těchto programů do pětiletého plánu. Přitom ča- 
sový horizont státních programů se nemůže vázat vždy
jen na pětileté období, i když pochopitelně míra pro- 
pracovanosti jednotlivých výstupů a vstupů a přísluš- 
ných vazeb bude úměrná časovému horizontu pro nějž bu- 
de program zformulován.
I při uplatnění cílově-programového přístupu se
výrazně projevuje význam přímého řízení, které pod- 
statnou měrou ovlivňuje úroveň realizace každé sou-
stavy plánovitého řízení národního hospodářství. Úlo- 
ha lidského činitele je i v řídící práci nezastupitel- 
ná.

