Je třeba ocenit, že ministerstvo spolu se Svazem družstevních
rolníků zařadí školení
o těchto otázkách do pravidelného
školení družstevníků. Od toho lze
očekávat, že se zvýší odpovědnost
a sníží lehkomyslnost a takovéto vědomí
jako - "mně se přece nemůže nic
stát". Myslím, že zde nevystačíme
s tím, že nám pracovník či člen
JZD podepíše, že byl informován a poučen.
Proti podceňování nebezpečí
je nutné účinněji působit.
Předpokládám, že zde pomohou i příslušné
další organizace, které mají přehled
a dost vhodných varovných příkladů.
Další pozornost vyžaduje ochrana socialistického
vlastnictví. Lesní a vodní hospodářství
patří k odvětvím, kde rozkrádání
národního majetku nedosahuje takové výše
jako u jiných resortů. Ale v zemědělství
zasluhují zvýšenou pozornost úhyny zvířat.
Složitější je však situace v ochraně
úrody a sklizně před nenechavci. Zdá
se, že někteří lidé snad ani
za krádež nepokládají to, když
si z pole sami sklidí nějakou zeleninu či
ovoce. Zvlášť tu, která případně
není na trhu.
Tam, kde jsou sady oplocené, lépe se brání
zemědělské podniky rozkrádání.
Méně úspěšné je to u polní
zeleniny, ale je zde určitá výhoda v tom,
že jde o ucelené plochy a je možno mít
o nich přece jen přehled. Těžké
je to však v případě ostatních
zemědělských plodin. Např. u kukuřice
jde o stovky hektarů v jednotlivých podnicích,
a to se těžko hlídá. Navíc je
nutno říci, že se zde často vychází
ze zásady, že především podnik
by si měl zajišťovat ochranu svého majetku.
Je však nutné upozornit, že je zde složitost
v tom, jak to realizovat. Auto zastaví u honu př.
kukuřice, lidé nalámou klasy a odjedou. Co
může ten, kdo je uvidí dělat? Snad si
zapsat číslo auto, pokud je blíž. Pokud
auto nemá, je téměř nemožné
zloděje identifikovat.
Na výboru jsme byli ujištěni, že resort
dobře pracuje s bezpečnostními orgány.
Myslím proto, že bude třeba zlepšit a
prohloubit i v tomto směru tuto spolupráci.
Za další vážnou otázku můžeme
považovat otázku životního prostředí
včetně ochrany povrchových a podzemních
vod. V poslední době těmto otázkám
věnují plným právem zvýšenou
pozornost sdělovací prostředky. Nechci opakovat
to, co známe z tisku, rozhlasu a televize. Ale těmto
informacím odpovídá i celkově hodnocený
stav.
Přes určité zlepšení v čistotě
vod, které nastalo zejména dík zrušení
některých provozů - mám na mysli zejména
papíren, je ještě příliš
mnoho výjimek na vypouštění odpadních
vod.
Také havárie se nám "stabilizovaly".
Je jich ročně stále kolem tří
set. To myslím není dobré a bylo by třeba
se nad tím hlouběji zamyslet a hlavně zanalyzovat
příčiny. V současné době
se zdá potřebné zvyšovat účinnost
inspekcí i případných represí,
včetně pokut. V řadě případů
zde jde o nedbalost či hrubé podcenění
zásad pro hospodaření s vodou a její
ochrany. To je především věc příslušných
podniků, a proto v případě zavinění
musí nést odpovědnost.
Na druhé straně nemůžeme nevidět,
že nejsou v řadě případů
vytvářeny podmínky pro hospodaření
s vodou, udržování a zlepšování
její kvality, snižování ztrát
i při zajišťování čističek
odpadních vod a čističek kouřových
plynů.
Chtěl bych připomenout, že materiálně
technické zabezpečení není na dobré
úrovni ani pro vodní hospodářství
ani pro zajišťování čistoty ovzduší.
Na tyto otázky položil důraz XVII. sjezd KSČ.
Myslím, že plným právem. Domnívám
se, že nastává určitý obrat k
lepšímu - jak jsem již uvedl - nastalo určité
zlepšení u vodních toků.
Spokojeni však být nemůžeme, neboť
někde se přes vyčleněné finanční
prostředky obtížně zajišťují
potřebné investice, výrobní kapacity
atd. Prostě jsme se dosud nenaučili docenit tyto
věci a věnovat jim odpovídající
pozornost a úsilí.
Proč o tom hovořím? Myslím, že
vyčleněné finanční prostředky
bychom měli využít právě v této
oblasti. Nepodaří-li se nám to, je nebezpečí,
že buď nebudou využity nebo budou přesunuty
na jiné úseky, kde se budou snáze realizovat.
A to by jistě bylo škoda.
Soudružky a soudruzi poslanci, uplatňování
socialistické zákonnosti při své mnohostrannosti
ukazuje, že vyžaduje neustálou pozornost. Chtěl
bych vyjádřit přesvědčení,
že při dalším jednání budeme
moci být více spokojeni s vývojem právního
vědomí i jeho realizace. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Josefu Meierovi. Slovo má poslankyně Mária
Koudelová, připraví se poslanec Josef Matějka.
Poslankyně Mária Koudelová: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci, v rámci přípravy na tuto schůzi
se výbor České národní rady
pro školství a vědu zabýval právní
výchovou na našich školách a s tím
související kriminalitou mládeže školního
věku.
Výsledky mravní výchovy našich škol
jsou neustále v centru pozornosti a mnohdy i oprávněné
kritiky naší veřejnosti, neboť jsme se
s nedostatky tohoto druhu zatím nedokázali plně
vypořádat. Jak se žáci, učni
a studenti chovají na veřejnosti, v pracovním
kolektivu, ve volném čase apod., je posuzována
zpravidla kvalita výchovného procesu ve škole.
Chci ale zdůraznit, že škola zde nemůže
zůstat osamocena. Je potřeba si neustále
klást otázku vzájemného podílu
odpovědnosti mezi školou, rodinou a vlastně
celou společností.
Nezastupitelnou roli musí vedle školy sehrát
výchova v rodině. Za poslední desetiletí
se zde mnoho změnilo. Pominuly existenční
starosti, ale vyvstaly jiné - bohužel v neprospěch
výchovy našich dětí. Životní
shon, mnohdy honba za pomyslnými hodnotami a nedostatek
rodičovské péče odsouvá do
pozadí to nejdůležitější
- vlastní, především citovou a mravní
výchovu. Náhrada citu hmotnými statky vede
u dětí k neúctě k práci a k
vytvořeným hodnotám, které jsou mnohdy
brány za samozřejmost. Vedle toho zde máme
stále vzrůstající rozvodovost, alkoholismus
a jiné neduhy. To vše má pochopitelně
na výchovu našich dětí a pozdější
kriminalitu mládeže značný vliv.
Neomlouvám zde nedostatky školy, i ona jich má
v této oblasti dost. Ale prapůvod trestné
činnosti mládeže je v rodině, která
často neplní svou funkci. Je potřeba se ptát,
kdo jsou rodiče takovýchto dětí? Co
dělali, když začaly směřovat
k šikmé ploše, která končí
trestným činem? Vždyť jejich násilnické
sklony se musely nějak projevovat už v chování
na veřejnosti i ve škole, mluvě, oblékání.
Proč se nikdo nezajímal o to, s kým se stýkají,
o co se zajímají a co dělají?
Bude nutno důsledně vyžadovat, aby došlo
k řádnému uplatňování
stávajících zákonných opatření
odpovědnosti rodičů za mravní a citovou
výchovu svých dětí a byla zvýšena
pravomoc soudních orgánů vůči
těm rodičům, kteří neplní
tuto svoji základní povinnost. Je zde stále
mnoho benevolence, anonymity a svalování podílu
odpovědnosti rodiny na někoho jiného.
Jde o to, abychom kriminalitě mládeže předcházeli
již v ranném věku, preventivně, to znamená
kvalitní výchovou v rodině a ve škole.
Musíme hledat a právními prostředky
prosazovat nové cesty k účinnější
spolupráci školy s rodinou, která je v současné
době uzavřenější a k výchovnému
ovlivňování a zásahům odmítavější.
Z toho, co jsem uvedla, vyplývá, že nám
v naší prevenci chybí určitá
kontinuita v celém výchovném procesu. Děti
mnohdy něco jiného slyší doma než
ve škole a na veřejnosti a v jejich myslích
vzniká určitý rozpor. Nejzávažnějším
momentem však je zde síla příkladu nás
dospělých, a to v obou směrech, tady žádný
zájmový kroužek nic nezmůže. Jen
pro názornost uvedu to, s čím se téměř
každý z nás asi setkal.
Jaký výchovný moment může mít
případ, kdy žák se dozví, že
by neměl krást, ale vraceje se s rodiči z
víkendu, je svědkem události, kdy otec zastaví
u družstevního lánu a sklízí
co nezasel? Jak asi může působit na učně
příklad, kdy v teoretické přípravě
je jim vštěpována zásada pracovitosti
a pořádku a při praktické výchově
v továrně jsou někdy u dospělých
svědky pravého opaku? Nebo jiný obrázek.
V občanské nauce učí škola k
úctě k vytvořeným hodnotám
a děti samy jsou mnohdy svědky doslova nepřípustného
vandalismu dospělých. Zavést skutkovou podstatu
trestného činu vandalství by zřejmě
bylo na místě a kompetentní orgány
by měly tento návrh zvážit.
Negativní příklady, které jsem uvedla,
vytvářejí v mysli mladého člověka
trvale negativní dojem, mnohdy těžko napravitelný.
Mládež je citlivým detektorem naší
společnosti. Hodně viny za dnešní nedostatky
mladých je v nás, dospělých. Budeme-li
děti vychovávat v rozporech, zanechá to nutně
na nich stopy. A že se to dnes projevuje hlavně nedostatkem
potřeby žít čestně, je vážná
věc.
Značným problémem, který rovněž
ovlivňuje kriminalitu mládeže, je nedostatek
zařízení pro obtížně vychovatelnou
mládež, včetně zařízení
pro nezletilé vyrůstající mimo vlastní
rodinu. Morálně narušení jedinci působí
v kolektivech mladých lidí výrazně
negativním směrem a podstatně ovlivňují
život v těchto kolektivech. Růst případů
šikanování i nealkoholové toxikománie,
kdy bude rovněž potřeba na právním
podkladě zpřísnit postih, jsou toho dokladem.
Nejde snad o to, budovat ještě více takovýchto
zařízení, jejichž chod stojí
naši společnost mnoho prostředků, které
by mohly být vynaloženy daleko účelněji.
Nezbývá, než vyvíjet maximální
prevenci a snahu k tomu, aby se - a to i za pomoci přísnějších
donucovacích prostředků - odstraňovaly
příčiny těchto negativních
jevů, nežli složitě a nákladně
řešily jejich následky.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, chci se v
závěru svého příspěvku
zmínit ještě o jednom nedostatku, který
v mnoha směrech negativně působí na
naši mládež. Je to specifický druh příživnictví
převážně mladých lidí,
kombinovaný s trestnou činností, kterému
se lidově říká "vexláctví".
Pomalu každý měsíc můžeme
číst v černé kronice, kolik lidí
se nezákonnou koupí a prodejem valut a tuzexových
poukázek v naší společnosti obohacuje
- jsou-li vůbec přistiženi. přitom nejde
o tisícové, ale statisícové částky.
Tento nedostatek do určité míry podporuje
i Státní banka, která není schopna
zabezpečit na turisticky atraktivních místech
výměnu cizích peněz tak, jak je ve
světě běžné.
Na poslaneckém průzkumu, na městské
prokuratuře v Praze, jsme se setkali s tím, že
občany zabývající se nezákonným
prodejem tuzexových bonů vlastně nikdo nestíhá.
Došlo to tak daleko, jak nám bylo sděleno,
že Národní výbor hl. m. Prahy byl požádán,
aby věc řešil vlastním obecně
závazným nařízením. Je tedy
namístě zvážit, zda by nebylo vhodné
upravit tuto problematiku v připravovaném zákoně
o přestupcích.
Jednou z příčin tohoto jevu je rovněž
existence prodejen Tuzexu. Kompetentní orgány by
se měly s plnou odpovědností zamyslet nad
oprávněností těchto přednostních
prodejen v socialistické společnosti i nad tím,
kolik morálních a politických škod ve
výchově naší mládeže způsobují.
A zda jejich devizový přínos skutečně
vyváží tyto celospolečensky negativní
dopady. Devizové záležitosti našich občanů
by snad bylo možno zabezpečit jiným - socialistické
společnosti odpovídajícím - způsobem.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni Márii Koudelové, slovo má poslanec
Josef Matějka.
Poslanec Josef Matějka: Vážené
soudružky, vážení soudruzi, také
výbor ČNR pro kulturu a výchovu se velmi
podrobně a několikrát zabýval zkoumáním
problémů, které souvisejí s dodržováním
socialistické zákonnosti nejen v odvětví
kultury, nýbrž i v širokém komplexu otázek
obsažených v předložené písemné
zprávě a ve vystoupeních generálního
prokurátora ČSR. Vzhledem k tomu, že zkoumané
problémové okruhy jsou značně široké
a všechny základní byly v různých
souvislostech zmíněny, chtěl bych v první
části svého vystoupení shrnout poznatky
z jednání našeho výboru, v druhé
pak upozornit na některé důležité
a limitující momenty, jejichž řešení
je nezbytné ke zvýšení účinnosti
právních norem v podmínkách přestavby
hospodářského mechanismu ČSSR.
Výbor především ocenil práci
orgánů prokuratury v ČSR, která spolu
s bezpečností a s justicí plní významné
a nezastupitelné úkoly při ochraně
socialistického společenského a státního
zřízení, majetku v socialistickém
i osobním vlastnictví, veřejného klidu
a pořádku při prohlubování
právního vědomí obyvatelstva naší
vlasti. V této souvislosti konstatoval, že kvalita
Zprávy generálního prokurátora ČSR
o stavu socialistické zákonnosti v České
socialistické republice z hlediska zpracování,
argumentační vyváženosti i navrhovaných
východisek a závěrů je nesporná.
Mohli bychom jít bod po bodu, přes všechny
problémové okruhy a všude, zvláště
v případech hospodářské kriminality,
delikvence mládeže, otázek recidivy trestné
činnosti aj., bychom vyslovili souhlas se zjištěnými
i s navrhovanými směry a východisky nápravy.
A právě tento moment zatím představuje
- podle názoru výboru - nejslabší místo,
poněvadž sebelépe pravdivě, fundovaně
a profesionálně napsaná zpráva, analýza
či studie i se správnými opatřeními
nemůže být společensky prospěšná,
pokud její závěry nebudou realizovány
v životě lidí. Jinými slovy řečeno,
vysoká odpovědnost, kázeň, disciplína
a socialistická morálka jako podmínky úspěšné
realizace přestavby, nemohou existovat jen na papíře,
nýbrž se musí stát každodenní
praxí.
Zkušenosti ukazují, že hlavní problémy
stále existují v realizační sféře,
kde se mnohdy za dodržování socialistické
zákonnosti považuje přednášení
verbálních výzev a nic neřešících
proklamací. Náš výbor se pozastavil
nad rozsahem kriminality a recidivy trestné činnosti.
Chtěl bych v této souvislosti uvést slova
Felixe Dzeržinského: "Daleko rychleji omezíme
a zlikvidujeme kriminalitu, jestliže zamezíme, aby
si dospělí kriminálníci vychovávali
novou generaci."
Dále výbor upozornil na kritický stav v oblasti
účinnosti podnikových kontrol, za alarmující
označil netečnost řady vedoucích pracovníků
k porušování právních norem v
okruhu jejich působnosti, za stále neuspokojivé
považuje plnění závěrů
Dopisu předsednictva ÚV KSČ k prohloubení
účinnosti boje proti porušování
zásad socialistické zákonnosti, morálky
a disciplíny z února 1983 ve všech sférách
života naší společnosti.
Proto v doporučeních generálnímu prokurátoru
ČSR poslanci - členové výboru - zdůraznili
nezbytnost vytvoření předpokladů k
tomu, aby se orgány činné v trestním
řízení mohly koncentrovat především
na prevenci, odhalování a postih závažných
trestných činů, zatímco méně
nebezpečná společenská jednání
by měla být postihována národními
výbory, případně dalšími
správními a hospodářskými orgány.
Přivítali jsme otevřené slovo generálního
prokurátora ČSSR, který v rozhovoru uveřejněném
v Rudém právu dne 17. 9. t. r. ukázal cesty,
jak tento problém bude v budoucnu řešen. Členové
výboru dále navrhli odmítnout projednávání
anonymů a účinnými právními
opatřeními chránit poctivé občany
před jejich působením, postihovat stěžovatele,
jejichž podání jsou motivována nízkými
pohnutkami, případně jinými (zejména
politicky nepřátelskými motivy), zvážit
stávající výchovné působení
masových sdělovacích prostředků
ve sféře "negativních vzorů"
(zejména televizní programy západní
provenience): zvýšit sankce proti osobám, které
páchají trestné činy pod vlivem alkoholu,
hledat příčiny kriminality, adekvátní
formy výchovy a prevence i součinnosti všech
zainteresovaných orgánů a institucí,
v souvislosti s přestavbou řízení
hospodářského mechanismu v ČSSR zvýšit
pozornost při dodržování technologické
kázně, obchodních předpisů,
odstraňovat předpoklady pro nezákonné
obohacování mj. právní normou, na
jejímž základě by občan musel
prokázat legální původ svých
příjmů.
Řadu námětů k zkvalitnění
činnosti resortu i odvětví výbor ČNR
pro kulturu a výchovu předal ministru kultury ČSR.
Právě v této sféře jsme se
totiž setkali s jevem, jehož neřešení
již delší dobu znepokojuje naši veřejnost
nejen v kultuře a umění, nýbrž
ve všech oblastech života naší společnosti.
Z tisku víme o naprosto nedostatečné činnosti
vnitřních podnikových kontrolních
orgánů a vedoucích pracovníků
obecně. Podle údajů Veřejné
bezpečnosti dali v roce 1986 podnět k trestnímu
stíhání v pouhém půl procentu
všech šetřených případů.
Kontroly probíhají administrativně, spousta
odpovědných pracovníků chodí
nevšímavě kolem jevů, které jsou
příčinou nedostatků a přitom
se neřeší. Tak bychom mohli široce hovořit
o úplatkářství, protekcionářství,
příživnictví, majetkovém prospěchu
z nepoctivých zdrojů i tolik potřebné
prevenci, zvláště směrem k mladé
generaci atd.
Přitom však víme, že stávající
útvary hlavních kontrolorů a podnikových
kontrol jsou ve svém postavení, hodnocení
a prémiování plně závislé
na vedeních svých organizací. Nemohou tedy
plnit svou funkci důsledného hájení
celospolečenských zájmů. Naopak, Převážně
či v některých případech dokonce
výhradně realizují příkazy
svých vedoucích pracovníků, čímž
se dostávají do rozporu se smysluplností
své existence. Podle našeho názoru správná
teze vyslovená soudruhem Rudolfem Rohlíčkem
v Novém slově dne 20. 11. 1986: "Cílem
je, aby kontrola byla aktivním nástrojem řídící
práce, především po vertikále
řízení, přitom však, aby byla
nezávislá na kontrolovaném subjektu",
zůstává nerealizovaným přáním.
Kontrola však byla, je a bude věcí veřejnou,
pro jejíž společensky prospěšnou
činnost musíme vytvořit organizační,
ekonomické a sociální podmínky.
Na druhé straně musí platit, že vedoucí
pracovník, který se obohatí na úkor
socialistického majetku, trpí přetrvávání
negativních jevů, nekázeň, neodpovědnost
a způsobí hospodářské a morální
škody (např. svou benevolencí, tolerováním
nepořádků, jejich omlouváním
či dokonce krytím a autoritou své funkce),
nemůže setrvávat nadále ve funkci. Rovněž
svévolné zasahování ve prospěch
osob, které se dopustily trestné činnosti
nebo jiných závažných protispolečenských
činů, je nutno přísně postihovat
až po odvolání z funkce.
Soudružky a soudruzi, v závěru mi dovolte dvě
poznámky. Při konstatování nedostatků
nikdy nezapomínejme na svou vlastní poslaneckou
činnost, její kvalitu a součinnost poslanců
všech stupňů v daném volebním
obvodu. Odstraňujme soustavně formalismus, nebojme
se střetů při důsledném prosazování
oprávněných zájmů našich
voličů, s nimiž musíme být v
pravidelném kontaktu. Upozorňuji na tuto okolnost
především proto, že při plnění
závěrů XVII. sjezdu KSČ se zejména
v poslední době setkáváme s tendencí
kritizovat všechny a všechno, často nejen z pozic
maloměšťáckého radikalismu, ale
i socialismu nepřátelských. Kritika a sebekritika
v leninském pojetí, včetně dodržování
socialistické zákonnosti vždy byla a nadále
zůstává socialistickou životní
normou v práci stranických i státních
orgánů, zákonodárných sborů
a organizací sdružených v Národní
frontě a nikoli senzací.