Na závěrem mi dovolte říci, že
vládu, nás všechny poslance, ale také
všechny pracující v Československu čeká
jen tvrdá a tvrdá práce, neboť kalkulace,
výkonnost rozhodne o tom, jak budeme rychle nejen odstraňovat
tzv. chyby minulosti.
Poslanci v-našem výboru znají, že zastávám
názor, že každý, kdo přijde do
vedoucí funkce, ať už ředitel podniku
nebo ministr, že dědí chalupu i s dluhy. Nic
se nevyplatí vymlouvat se na to, jak to kdo dělal
v minulosti špatně, protože sám nevím
dopředu, zda to budu dělat lépe. Teprve každodenní
práce a získání právě
toho elánu, který byl nutný k tomu, abychom
se zbavili přežitků minulosti, a udržení
tohoto elánu a získání všech
pro skutečně poctivou práci rozhodne o tom,
zda budeme žít lépe, zda budeme moci všechny
sliby, i ty, které byly dnes avizovány právě
těm nejhůře situovaným lidem a pracujícím
v republice, zabezpečit.
Přál bych vládě, aby jak při
vládním prohlášení, tak i při
její další práci měla úspěch.
A myslím, že nejen komunisté, ale všichni
poslanci jí dáme plnou podporu a že budeme
pracovat ve svých obvodech tak, abychom podpořili
její úsilí a její dobrý program.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Stanislavu Rázlovi. Přeje
si ještě někdo vystoupit? Poslanec Štěpánek.
Poslanec Vratislav Štěpánek: Pane předsedo,
dovolte mi tři stručné poznámky. Vážené
poslankyně, vážení poslanci, v souvislosti
s prohlášením naší nové
vlády bych se rád obrátil na ministra lesního
a vodního hospodářství a dřevozpracujícího
průmyslu, na ministra kultury a na ministra vnitra a životního
prostředí sice s lokální, ale ne zase
zanedbatelnou otázkou. Na všechny tři ministry
jsem se obrátil letos v únoru v souvislosti s pořádáním
šestidenní mezinárodní motocyklové
soutěže v okolí města Brna. Dostal jsem
odpověď ministra Bočka i ministra Jirečka,
ale žel žádnou odpověď od ministra
kultury, ačkoli se to týká i chráněných
oblastí.
Podle zkušeností a ohlasů občanů
města Brna a širokého okolí se vyvíjí
velká nespokojenost s pořádáním
šestidenní motocyklové soutěže,
která má jít po okraji chráněné
krajinné oblasti Moravský kras, která se
má dotýkat oblasti klidu a jít blízko
moravské stepi. Ministr Boček jako bývalý
ředitel státních lesů mi dá
za pravdu, že by na dlouhou dobu zničila lesy, které
kolem krasu jsou zachovalé.
Zatím, jak víte, se Svazarm zúčastnil
šestidenní motocyklové soutěže
svými delegáty v NSR a zatím se, pokud vím,
nic neděje v souvislosti s tím, aby tato šestidenní
motocyklová soutěž byla převedena do
takových oblastí, kde by nemohla poškodit přírodu.
Ptám se proto znovu všech tří ministrů,
zda v této věci mohou nebo jsou ochotni učinit
další kroky.
Druhá poznámka se rovněž týká
prohlášení předsedy vlády a týká
se křesťanských církví a náboženských
společností. Chci jako kněz křesťanské
církve přivítat to, že konečně,
když se jedná o zákoně týkajícím
se 60 % občanů této země, tedy věřících,
se také konzultuje s křesťanskými církvemi.
Chci to ocenit a uvítat a věřím, že
i konečné zákony budou takto konzultovány.
V souvislosti s připomínkou poslankyně ing.
Sobotové chci říci, že se jako křesťanský
duchovní samozřejmě ztotožňuji
se žádostí o revizi zákona o potratu.
Také ve zdravotním a sociálním výboru
při projednávání zákona jsem
si své poznámky řekl. Ale chtěl bych
doporučit, aby tento eventuálně revidovaný
zákon byl rovněž dán ke konzultaci křesťanským
církvím.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Štěpánkovi. Slovo má
poslankyně Marcela Černá.
Poslankyně Marcela Černá: Vážený
pane předsedo, vážení poslanci a poslankyně,
já si myslím, že musíme přivítat
velice otevřený program, se kterým vláda
dnes před nás předstoupila. Já samozřejmě
za svůj volební obvod a vzhledem k tomu, co obyvatele
trápí, vítám, že vláda
se bude i nadále zabývat plošnou plynofikací
oblasti. To je veliká bolest, která nás skutečně,
jak řekl poslanec Rázl, v Severočeském
kraji trápí. Lidé nechtějí
jen program. Oni umějí spočítat, co
to obnáší v technickém provedení.
Vítám jako poslankyně výboru pro kulturu
a výchovu to, že byla řečena slova o
našem kulturním dědictví a o tom, co
chce vláda udělat v oblasti památkové
péče a v oblasti rozvoje kultury a umění.
Myslím, že právě v oblasti památkové
péče nejde jen o zachování kulturního
dědictví, ale jde také o to, co jsme zde
už jako poslanci na předchozích jednáních
připomínali, že v těchto kulturních
památkách jsou umístěny tisíce
a možná desetitisíce bytů. Je zde i
možnost pro řešení bytové otázky
tak, aby bylo umožněno i pro mladou generaci zabezpečit
bydlení.
O otázkách údržby bytového fondu
v návrhu vlády nepadlo ani slovo, ale lze z toho
odvodit, že to nebude jen otázka národních
výborů, které budou tyto činnosti
zabezpečovat.
Já se z hlediska své profese nemohu nevyjádřit
k názorům, které zde zazněly k otázce
interrupčního zákona. Já si vážím.
věřících a vážím
si každého svobodného názoru. A osobně
si myslím, že pokud chceme mluvit o demokracii a chceme,
aby nebyla nikdy vrácena zpátky doba, kdy bychom
si svobodně nemohli vyjádřit názor,
musíme o demokracii pečovat. Ale k uvedenému
zákonu musím uvést jiné zkušenosti.
Já jsem viděla umírat ženy po nepovoleném
přerušení těhotenství. Viděla
jsem, že zemřely matky, které měly doma
3 - 4 děti, a to jenom proto, že se styděly
jít před interrupční komisi. A jsem
dost mladá, takže jsem nezažila tzv. andělíčkářky,
kdy tyto události byly daleko častější.
Já si myslím, že nikdo z nás lékařů
nevnucuje ženám, že musí jít na
interrupci, a že existence zákona nenutí žádnou
ženu, aby žádala o přerušení
těhotenství. Je to svobodná vůle ženy,
zda chce nebo nechce mít dítě. A hlavně
zda něco dělá pro to, aby ho neměla,
když ho mít nechce. Myslím, že bychom
neměli dopustit, aby bylo v zákoně zavedeno
omezení této svobody ženy, svobody rozhodnout
se, co bude sama dělat. Zákon nenutí žádnou
věřící ženu, aby šla na
interrupci. Já se k tomu přikláním
proto, že bych zase nerada viděla umírat matky,
které si na černo budou nechávat dělat
potrat. Ženy k tomuto problému musejí přistupovat
uvědoměle. Zákon však nemůže
bránit ženě, která si z jakýchkoli
důvodů nemůže těhotenství
ponechat, jít na interrupci. V opačném případě
to pak ženy řeší jiným způsobem,
který může mít tragické konce.
Děkuji. (Potlesk.) I
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslankyni Marcele Černé. Hlásí
se poslanec Anděl.
Poslanec Václav Anděl: Vážené
poslankyně, vážení poslanci, myslím,
že zde dochází k hlubokému nepochopení.
Velice si vážím poslankyně Marcely Černé
a beru vážně. vše, co ona zde řekla.
Musíte však pochopit, že věřící
lidé mají na některé otázky
jiné názory. A musíte také pochopit,
že jestliže náš národ má být
národem humanistickým, tak se musíme velice
vážně zabývat zákonem o umělém
přerušení těhotenství. Všichni
víme, a viděli jsme i řadu filmů,
že každá interrupce je vraždou.
Vím, že jsou problémy, že nebude jednoduché
tento zákon revidovat a změnit, ale ten zákon
se musí změnit. Nemůžeme přece
legalizovat v zákoně možnost vraždy.
Nezlobte se na mne, ale považoval jsem za nutné tento
názor zde říci. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Andělovi. Přeje si ještě
někdo vystoupit k tomu, co zde řekl předseda
vlády?
Poslankyně Jana Zimová: Vážené
poslankyně, vážení poslanci, předseda
vlády se zde velmi krátce zmínil o otázce
našeho školství.
Když jsem začínala ve svém prvním
období jako poslankyně, nekladla jsem si příliš
vysoké cíle, ale měla jsem snahu udělat
co nejvíce v oblasti školství, protože
tam jsem se cítila doma. Bohužel, velice často
jsem si připadala jako Don Quichot a možná,
že ještě méně úspěšně.
V současné době, kdy velice sílí
ekonomický tlak, mám obavy, aby tato situace nebyla
ještě horší.
17 let pracuji v oblasti učňovského školství.
Nemyslím, že by to bylo mnoho, ale také si
nemyslím, že by to bylo tak málo, že bych
zde nemohla odpovědně vystoupit.
Jestliže chceme, aby naši mladí lidé byli
opravdu takoví, jak si všichni přejeme, tzn.
zdatní profesionálové, ale i morálně
vyspělí, musíme zvažovat, kdo a jak
je bude vychovávat, v jakém prostředí.
Jestliže tomu bude tak, jako dosud, že se budou učni
učit na tom, co už nikdo nepotřebuje, mám
obavy, že příliš mnoho profesionální
zdatnosti a umu nedosáhnou. Pokud nám budou vedoucí
hospodářští pracovníci dávat
jako mistry ty, kteří neobstáli u nich, mám
opět obavy, že nikoho nic nenaučí.
Například když dříve byl někdo
dobrý zlatník, tak byl široko daleko vyhledáván
a každý si chtěl dát vyučit dítě
k němu. Ale dnes je to velmi často právě
naopak.
Dále bych měla dotaz na pana ministra školství:
Jak se bude řešit povinná desetiletá
docházka. Pracuji v oblasti mimoškolní výchovy,
tzn. oblasti dřívějších internátů,
domovů mládeže atd. Staráme se o děti
po době školního vyučování
a práce. Neumíte si představit, jak je těžké,
vychovávat děti, kterým je 14 let, kterým
chybí máma, kterým chybí táta,
protože dnes stále stoupá počet rozvodů.
Musíme často tuto rodinu nahrazovat, i když
jsem přesvědčena o tom, že kolektivní
výchova nikdy a v žádném případě
rodinu nenahradí.
Tím, že tyto děti ve 14 letech centralizujeme,
tím podporujeme určité negativní věci,
které v nich byly. Myslím, že bychom měli
opravdu zodpovědně zvážit, zda by měla
povinná desetiletá docházka vypadat tak jako
dosud. Pokud by měla být povinná desetiletá
docházka, tak ať je na základní škole,
nebo aby děti byly na základní škole
- jako dříve - aspoň do 15 let. Protože
dodnes mě nikdo nepřesvědčil o tom,
že toto je vhodné a nejlepší řešení.
Ptám se tedy pana ministra znovu, jestli pokládá
za vhodné, aby byla desetiletá docházka tak,
jak tomu je.
A ještě jedna věc. Měla jsem často
příliš sporů s pracovníky - ekonomy.
Já nejsem ekonom a myslím, že se jím
nikdy nestanu. Jsem pedagog a tak se také budu chovat a
tyto názory zastávat. V současné době
je mnoho těchto dětí - ať děláme,
že to vidíme nebo nevidíme - levnou pracovní
silou. A to nejen levnou pracovní silou v oboru, ale často
i na takové práce, které s učebním
oborem naprosto nesouhlasí.
Proto se ptám v této době, která je
velice demokratická a velice humánní: budeme
toto trpět ještě nadále? Děkuji.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslankyni Janě Zimové. Do diskuse
se dále přihlásil poslanec Sedláček.
Poslanec Josef Sedláček: Vážená
Česká národní rado, vážení
hosté, zaujímat stanovisko k nově rekonstruované
české vládě není jednoduché.
Musíme si totiž uvědomit, že v minulých
letech jsme zde tolikrát projednávali otázky
související s plněním programového
prohlášení vlády, že zaujetí
dnešního stanoviska musí být krajně
střízlivé.
Věc je komplikována i faktem, že jsme zpravidla
vždy jednomyslně znovu a znovu vládu podporovali
a přitom jsme dnes v situaci, že vláda, které
jsme před časem vyslovili důvěru,
již vládou není.
V současné době mně ani tak nejde
o věcnou stránku problému. Jde o otázku
politického přístupu k vládě
jako takové.
Především myslím, že je zapotřebí,
aby tato vláda měla kromě podpory stávajících
politických stran též podporu nových
politických seskupení, zejména Občanského
fóra. Dnes celá země hledá svůj
vztah k tomuto novému politickému jevu.
Chtěl bych říci, že u nás v Československé
straně socialistické jsme přesvědčeni.
že Občanské fórum je třeba pokládat
za významné politické seskupení, bez
ohledu na to, za co se pokládá ono samo. Jde samozřejmě
spíše o hnutí, avšak toto hnutí
formuluje zcela jasné politické požadavky a
disponuje nemalou silou je prosadit.
Profesionální politika musí být založena
na předvídavosti a racionálních úvahách.
Emoce zde nemají naprosto žádnou cenu. Proto
je naší povinností přistupovat k Občanskému
fóru nejen jako k jakési politické realitě,
ale vycházet z faktu, že představuje jednu
z nejvýznamnějších akčních
politických sil v současné době, která
má širokou podporu občanů.
Vláda nebude vstupovat do lehkého období.
Bude muset rovněž vytvořit všechny podmínky
pro to, aby kromě politické reformy, jež musí
být dovedena do konce, byla zajištěna realizace
hospodářské reformy. Naši poslanci ve
výborech, ale nakonec i při samotném hlasování
při předkládání tzv. ekonomických
zákonů, vyjadřovali četné pochybnosti
o tom, do jaké míry je hospodářská
reforma beze zbytku a dokonale založena. Tyto pochybnosti
v nás samozřejmě přetrvávají.
Nezbývá nám však nic jiného,
než vstoupit do nových podmínek a podrobit
celé národní hospodářství,
jeho jednotlivé subjekty, zvýšeným nárokům.
V tomto smyslu se domnívám, že svoboda slova,
která není prakticky již vůbec omezována,
i svoboda vědeckého bádání,
budou přispívat k poměrně rychlým
možnostem korekce nesprávných cest hospodářské
reformy.
Jestliže po období, kdy se veřejnost nemohla
vyjadřovat k otázkám politického života,
chce každý k této problematice říci
své, přijde opět doba, kdy ekonomické
otázky zprostředkovávané různými
úhly pohledu politických stran i různých
seskupení, půjdou znovu do popředí
pozornosti.
Požadujeme, aby všechny subjekty národního
hospodářství, počínaje podniky
a konče vládou, žily v tvrdém rozpočtovém
omezení. My, poslanci, budeme muset napříště
věnovat daleko větší pozornost tomu,
jaké prostředky vláda schválí
a jaké nikoli. To nejsou prostředky vlády,
to jsou prostředky lidu a my jsme odpovědni za to,
jak s nimi bude naloženo.
Proto musíme v tomto smyslu podstatně zvýšit
svou odpovědnost. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Sedláčkovi. Přeje
si ještě někdo vystoupit? Hlásí
se poslanec Niedoba.
Poslanec Vladislav Niedoba: Vážený pane
předsedo, vážené poslankyně a
poslanci, ČSSR je mnohonárodním státem,
kde kromě Čechů a Slováků žije
a spoluvytváří národní hodnoty
a národní důchod početná skupina
národnosti maďarské, polské, ukrajinské
a německé. V ČSR je to především
početná skupina národnosti polské
a německé.
Jako představitel polské národnostní
menšiny bych se chtěl zmínit o některých
palčivých otázkách, které nebyly
po řadu let řešeny vůbec, nebo byly
řešeny jen polovičatě.
Naše ústava zaručuje všem občanům
a všem národům a národnostem právo
na všestranný rozvoj vlastních forem národního
života. Právo je však věc jedna a realizace
je věcí druhou.
Uvedu několik příkladů.
Za prvé - soustavné násilné odnárodňování.
V rámci reorganizace školství před 10
lety došlo k násilnému zavírání
málotřídních škol s polským
jazykem vyučovacím a byly zřizovány
integrované školy. Děti do těchto polských
škol musejí dojíždět několik
kilometrů, zatímco mají ve vesnici českou
školu. Rodiče často v zájmu zdraví
a bezpečnosti svých dětí musí
je umisťovat do českých škol. Díky
této promyšlené akci téměř
z 10 tisíc dětí ve školách s
polským vyučovacím jazykem nám jich
zůstalo v současné době něco
málo přes 3000. Stejná situace je pokud se
jedná o mateřské školy.
Máme zákon o desetiletém povinném
školním vyučování. Po skončení
základní školy jdou do středních
škol a odborných učilišť, kde jsou
zbaveni možnosti výuky v mateřském jazyce.
Jedinou školou s polským vyučovacím
jazykem je gymnázium v Českém Těšíně.
Paralelní polské třídy jsou na SEŠ,
střední zdravotní škole a průmyslové
škole strojní, kde však značný
počet předmětů je vyučován
v jazyce českém.
Ve smyslu zákona 144/1968 Sb. byla stranickými a
správními orgány určena města
a obce, které jsou povinné dodržovat dvojjazyčnost.
Bohužel, nikdo toto nařízení nebere
vážně.
Většina nápisů, plakátů,
firemních označení apod. je vyráběna
v jazyce českém. Přitom je málo platné,
že obchod nebo úřad je označen v českém
i polském jazyce, když v tomto obchodě nebo
úřadě neumějí nebo nechtějí
vyřizovat věci v polském jazyce. Tento neradostný
jev ztrpčuje život hlavně starším
občanům.
Přitom celá řada inteligence je přemísťována
na pracoviště ve vnitrozemí a na území
národnostně smíšená. Přicházejí
lékaři a jiní pracovníci, kteří
neznají místní podmínky a často
bezcitně realizují politiku odnárodnění.