Za druhé porušování mezinárodních
dohod a konvenci: Ve smyslu dvoustranné dohody mezi ČSSR
a PLR z roku 1947 i dalších dvoustranných dohod
byl utvořen tzv. malý pohraniční styk,
který zaručoval občanům polské
národnosti žijícím v pohraniční
oblasti Karvinska a Frýdeckomístecka běžný
styk s příbuznými v PLR, běžný
kontakt s polskou kulturou a jazykem formou tzv. propustek pro
malý pohraniční styk.
Ze strany ČSSR v roce 1981 byly jednostranně zrušeny
dohody týkající se malého pohraničního
styku pro občany ČSSR. V současné
době je možné navštívit příbuzné
v PLR jen na základě zvláštního
pozvání časově omezeného, ověřeného
notářsky. Tyto administrativní bariéry
do značné míry omezují možnosti
kontaktu s nejbližšími příbuznými
a prakticky vylučují možnosti kontaktu s polskou
kulturou a jazykem.
Je podivné, jak rychle bylo možno zrušit překážky
při výjezdu do Rakouska a NSR. Nebylo by možno
rychle odstranit nesmyslné nařízení
rušící malý pohraniční
styk s PLR, která je přímou diskriminací
pro téměř 60 000 občanů polské
národnosti bydlících v pohraničních
oblastech?
Za třetí osvětová diskriminace: Zde
bych se chtěl zmínit o cenově neúnosné
nabídce polských knih, které jsou v porovnání
s analogickými knihami v českém jazyce často
až desetkrát dražší. Když porovnáme
kurs z konce listopadu mezi naší korunou a polským
zlotým, který činil v té době
1:140, pak polská kniha nakupovaná v našem
knihkupectví byla přepočítávána
1:13 v neprospěch našich občanů, kteří
tyto knihy nakupovali.
Nechci zdržovat řadou dalších problémů,
které trápí nás občany polské
národnosti. Jejich výčet by byl podstatně
delší. Narůstající problémy
svědčí o tom, že řadu let nikdo
nepřistupoval citlivě k jejich řešení.
Pod demagogickými hesly o internacionalismu a přátelství
mezi národy docházelo v posledních letech
k porušování práv národnostních
skupin, k cílevědomé asimilaci. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Niedobovi. Do rozpravy se hlásí
poslanec Mrázek.
Poslanec Miroslav Mrázek: Pane předsedo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, neměl jsem v žádném případě
v úmyslu vystupovat na tomto plénu k tomuto bodu
programu. Dosavadní průběh diskuse mne ovšem
nemůže nechat klidným a nezúčastněným,
i když mám smutek při představě,
že by tento parlament měl jednat takovýmto
způsobem. Zejména vystoupení mého
předřečníka mi prostě nedovoluje,
abych zůstal sedět v poslanecké lavici a
nereagoval.
Je mi 57 let, narodil jsem se na těšínském
Slezsku, celý čas tam žiji, pendrekem jsem
poprvé dostal od polského policajta před
zahájením 2. světové války
při polské okupaci Těšínska a
zažil jsem všechno, co bylo charakteristické
pro tuto oblast naší republiky.
Věta o násilném odnárodňování
mi zastavuje krev v žilách. Jestliže někdo
chce za násilné odnárodňování
prohlásit to, že státní orgány
v situaci, kdy je v jedné třídě 35
žáků, kdy je nedostatek učitelů
a já nevím co všechno, nechtějí
udržovat školu, kde je 17 žáků, k
tomu učitel, budova a ředitel, tak nevím,
co k tomu dodat.
Nevím, co dodat k návrhu o otevření
hranic mezi Československem a Polskem, protože já
jsem několikrát viděl a sám jsem byl
přítomen tomu, jak ženy v Havířově
doslova vyhazovaly polské turisty z obchodu, protože
ti byli ochotni koupit i regály v tomto obchodě.
Nemohu, nezlobte se, nemohu nereagovat na to, co zde bylo řečeno.
Mám za to, že naše vláda a její
staří nebo noví ministři jsou dostatečně
znalí situace a rozhodnou tak, aby to bylo v zájmu
této republiky a pracujícího lidu této
republiky. (Bouřlivý potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Mrázkovi za jeho vystoupení.
Hlásil se ještě poslanec Koláčný.
Bude mluvit. Ale řekli jsme si, že uděláme
po 90 minutých přestávku. Je připravena
káva. Můžeme se dohodnout. Bude si ještě
někdo potom přát slovo? Bude. Takže
slovo má teď poslanec Koláčný.
Poslanec Jan Koláčný: Pane předsedo,
já nezapříčiním, aby káva
vychladla. Chci jen říci tolik: Jsem pro všechno,
co je ve prospěch občanů této republiky.
Ať už je to v ekonomice, kultuře, školství,
ve všem. Mám pouze jednu jedinou otázku na
předsedu vlády, na jednotlivé ministry, zda
si myslí, že zákon o státním
podniku, tak jak byl přijat, je v současné
době tím, co pomůže řešit
to, co bylo předneseno -předsedou vlády soudruhem
Pitrou.
Já si myslím, pokud budeme mluvit o směnitelnosti
koruny, o rozvoji společnosti, musíme hovořit
o rozvoji ekonomiky, kultury a školství. Mám
také názor, že ten, kdo v tomto století
neumí psát a číst je negramotný.
Kdo nebude umět v příštím století
ovládat elektroniku a výpočetní techniku,
bude také negramotný. Ptám se proto, zda
současné zákony o státním podniku
a vůbec o ekonomice (stále mluvíme o směnitelnosti
koruny, ale myslím, že bychom měli mluvit o
směnitelnosti výrobků, protože to je
základ), zda tyto předpisy a zákony nám
to umožňují. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Janu Koláčnému.
Přihlásil se ještě do rozpravy poslanec
Václav Berenreiter.
Poslanec Václav Berenreiter: Vážené
poslankyně a poslanci, mimo jiné i pan předseda
vlády hovořil o zdravotnictví. Chtěl
bych jen poznamenat, že i přes pozornost vlády
a uvolnění prostředků stále
chybí celá řada léků, což
je předmětem kritiky občanů mého
volebního obvodu Teplice.
Dále bych chtěl využít příležitosti
plenárního zasedání a požádat
pana ministra zdravotnictví, zdali by nešlo rozšířit
výjimku, která platí pro lékaře
a farmaceuty, ale neplatí pro dentisty.
Domnívám se, že vzhledem k tomu, že jsme
si zvykli říkat, že národní výbory
jsou významným a důležitým článkem,
a vzhledem k tomu nedostatku zubařů v našem
kraji a okrese Teplice se domnívám, že tato
vyhláška by se měla vztahovat i na dentisty.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Václavu Berenreiterovi. Přerušuji
naše jednání na dobu 30 minut.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Budeme pokračovat v diskusi k programovým zámyslům
vlády ČSR. Přeje si ještě někdo
vystoupit?
Poslanec Jaroslav Henzl: Vážené poslankyně,
vážení poslanci České národní
rady, jsem zdravotník a ve vystoupení předsedy
vlády mě zaujala část týkající
se našeho zdravotnictví. Především
to, že zdravotní péče bude poskytována
bez ohledu na správní území, podle
přirozených spádových oblastí.
V minulosti to tak často nebylo. Jsem z okresu Havlíčkův
Brod. Ve výboru jsme před 2 - 3 lety řešili
otázku léčení pacientů, kteří
potřebují dialýzu, tedy umělou ledvinu.
Pacienti z Havlíčkova Brodu byli dováženi
do krajské nemocnice v Hradci Králové (100
km tam a 100 km zpátky), tedy třikrát
týdně. Zdravý člověk by tohoto
cestování měl jistě dost.
Přednesl jsem tuto připomínku soudruhu ministru
Prokopcovi. Otázka se dlouho neřešila. Pak
teprve na nátlak našeho zdravotního výboru
se věc začala řešit, ale její
vyřešení trvalo dlouhé tři roky.
Dnes už je tento problém vyřešen. Hranice
okresu se celkem lehko překročily, ale překročit
hranice kraje, v tomto případě Východočeského
a Jihomoravského, se ukázalo tak složité,
jako překročit čínskou zeď
Velice bych se přimlouval, aby zdravotní péče
byla poskytována a byla dostupná všem našim
občanům. Přimlouval bych se též
za svobodnou volbu lékařů a také za
to, aby tyto věci byly chápány jako účelné
hospodaření. Mohu to doložit dalším
konkrétním případem z našeho
okresu, kdy na hranicích Jihočeského kraje
se budovalo zařízení na zelené louce,
když toto zařízení ve vedlejším
okrese již dávno fungovalo. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Henzlovi. Hlásí se ještě
někdo do rozpravy?
Poslanec Josef Prudík: Vážený
pane předsedo, vážené poslankyně,
vážení poslanci, je nám všem jasné,
v jaké hospodářské situaci se nachází
naše národní hospodářství.
Po řadu let se schvalovaly zákony o pětiletých
plánech, které se bohužel v řadě
základních ukazatelů, především
pokud jde o kvalitu, neplnily. I naše ČNR se tak chovala.
Máme-li v nejbližších letech tyto problémy
řešit, je třeba, abychom jako nejvyšší
zastupitelský orgán nejen vládu podporovali,
ale musíme také kontrolovat, jak s plánovanými
zdroji zachází, zda jsou využívány
efektivně.
Příkladem nechť jsou některé
investice jak v Čechách tak i na Slovensku, které
jsou pro naše hospodářství ztrátové.
Například odsiřovací zařízení,
televizní věž v Praze, koksovna ve Stonavě,
Bratislavské automobilové závody apod.
Dalším našim úkolem by mělo být
pomoci české vládě při schvalování
státního rozpočtu. V minulých letech
řada investic byla přerozdělena na úkor
havarijní ekologické situace v Českých
zemích, základního strojního parku
apod.
Nechci, aby tento můj příspěvek vyzněl
tak, jakoby preferoval Českou republiku, ale je třeba,
aby začaly fungovat zejména tyto zásady:
co není ekologické, není ekonomické,
zásady samofinancování a chozrasčotu,
alokovat investiční zdroje pouze do vysoce efektivní
výroby zboží, která bude srovnatelná
se světem. Nedovolit, aby lokální zájmy
převažovaly nad celospolečenskými. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Josefu Prudíkovi. Má
ještě někdo připomínku, poznámku
nebo dotaz? (Nikdo se nehlásil.) Můžeme tedy
rozpravu k vystoupení předsedy vlády uzavřít.
Ptám se předsedy vlády, zda chce reagovat
na vystoupení poslanců? (Ano.) Uděluji mu
slovo.
Předseda vlády ČSR František Pitra:
Vážené poslankyně a vážení
poslanci České národní rady dovolte
mi, abych poděkoval za podporu, kterou jste v diskusi vyslovili
nástinu programu vlády, která se formovala
na principech koalice. Chci reagovat na diskusi i v tom
směru, že vláda se též formovala
s využitím námětů koordinačního
centra Občanského fóra.
Pokud jde o jednotlivé připomínky a náměty,
bude z hlediska ekonomie času racionální
nezaujímat stanoviska k jednotlivým věcem.
Obecně chci říci, že tyto náměty
využijeme při dalších pracích na
formování akčního programu a znovu
se k nim vrátíme v lednu, kdy budeme akční
program vlády v tomto orgánu posuzovat.
K otázkám, které souvisejí s problematikou
hospodářské politiky: Dotaz poslance Koláčného:
ano, myslím, že už jsem říkal ve
svém vystoupení, že počítáme
s korekcemi nejen zákona o státním podniku,
ale i zákona o družstevnictví ve všech
jeho formách. Federální vláda ve svém
programovém prohlášení odpoledne bude
konkrétně hovořit o revizi dalších
zákonných norem, zákona o národohospodářském
plánování atd.
Projekt přestavby hospodářského mechanismu
je pochopitelně produktem určitého kompromisu
a stěží by vedl naši ekonomiku na cestu
k výkonnosti, na cestu prosperity a velmi obtížně
by měnil i chování podnikové sféry.
Je proto zřejmé, že si vyžádá
revizi. To ale neznamená, že od 1. 1. 1990 budou platit
jiná než vyhlášená pravidla. Je
třeba, aby se podniková sféra podle nich
chovala. Jiný způsob by byl i za současné
situace nyní nereálný.
Co je důležité a co musíme velmi pečlivě
promyslet, je to, jak čelit rizikům, která
v nejbližším období z těchto pravidel
vyplývají, a souběžně vytvářet
podmínky pro efektivní fungování ekonomiky.
Asi se všichni shodneme na tom, že by bylo hazardem
podřídit podnikovou sféru okamžitě
podmínkám tržní ekonomiky. Neexistuje
soutěžní struktura ekonomiky, neexistují
ani soutěžní podmínky pro chování
jednotlivých subjektů. I kdybychom tvrdě
regulovali peněžní poptávku podniků
a domácností, tržní ceny by zákonitě
směřovaly k inflaci, k platební neschopnosti
řady podniků, ke znehodnocení úspor
a de facto k návratu k naturální směně.
To jsou důsledky, které je třeba velmi citlivě
vážit. A chtěl bych vás ubezpečit,
že v souladu se záměry federální
vlády tyto otázky budeme velmi pečlivě
propracovávat, aby i akční program vymezil,
co v jednotlivých časových etapách
bude třeba v této oblasti korigovat.
Celkově chci říci ještě jednou,
že pokud jde o konkrétní dotazy, které
byly vzneseny, budeme na ně v zákonné lhůtě
odpovídat, včetně jednotlivých ministrů,
na něž byly dotazy vzneseny. Děkuji ještě
jednou za pozornost a podporu. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji předsedovi vlády Františku Pitrovi
za závěr k této první části.
Přeje si ještě někdo z vlády
vystoupit? Ministr školství Milan Adam.
Ministr školství ČSR Milan Adam: Vážený
pane předsedo, slovutná ČNR, vážené
poslankyně, vážení poslanci, byl na
mne váženou poslankyní vznesen dotaz, co soudím
o desetileté povinné školní docházce.
Chtěl bych jen na tomto místě říci,
že jsem si vědom toho, že je nutno celou naši
školskou soustavu přebudovat. Ve vládě
jsme o těch věcech jednali a chtěl bych zde
říci, že ministerstvo již zahájilo
práce na přípravě nového vysokoškolského
zákona a také na přestavbě naší
školské soustavy.
Souhlasím s názorem vážené poslankyně,
že povinná desetiletá školní docházka
není ve všech směrech tím nejlepším
řešením vzdělanosti našeho národa.
Prosím vás, vážené poslankyně
a vážení poslanci, abyste nám dali možnost,
abych odpověděl v zákonné třicetidenní
lhůtě podrobněji. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji ministru školství profesorovi Adamovi
a uzavírám první kolo problémů,
které nastanou při projednávání
programového prohlášení vlády.
Nyní můžeme přistoupit k projednávání
prvního bodu pořadu schůze, kterým
je
Vláda ČSR pověřila odůvodněním
vládního návrhu zákona ministra financí,
cen a mezd ČSR Jiřího Nikodýma, kterého
prosím aby se ujal slova.
Ministr financí cen a mezd ČSR Jiří
Nikodým: Vážený pane předsedo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, vážení hosté, předložený
vládní návrh zákona o pravidlech hospodaření
s rozpočtovými prostředky ČSR (rozpočtová
pravidla republiky) má nahradit dosavadní platný
zákon č. 60/1971 Sb. o pravidlech hospodaření
státního rozpočtu ČSR a o hospodaření
s rozpočtovými prostředky. Je základním
dokumentem pro oblast rozpočtového hospodaření
ČSR. Byl vypracován v návaznosti na další
předpis upravující rozpočtové
hospodaření, kterým je zákon o rozpočtové
soustavě ČSSR a o pravidlech hospodaření
s rozpočtovými prostředky (rozpočtová
pravidla).
Jak jistě víte, tento zákon byl dne 15. listopadu
t. r. schválen Federálním shromážděním
a má účinnost od 1. ledna 1990. Zajištěna
byla také maximální jednota vládních
návrhů zákonů ČNR a SNR. V
souvislosti s urychlením procesu přestavby byl tento
návrh zpracován přímo v paragrafovaném
znění.
Všechny navrhované zákony upravující
rozpočtové hospodaření se řadí
mezi významné normy, které mají zabezpečit
realizaci přestavby hospodářského
mechanismu.
Do budoucna předurčí podobu rozpočtové
soustavy a řešení některých věcných
problémů spjatých s přestavbou řízení.
Ministerstvo financí, cen a mezd ČSR věnovalo
pracím na návrzích zákonů mimořádnou
pozornost a ve všech etapách prací prosazovalo
požadavek racionalizace vztahů mezi státními
rozpočty federace, ČSR a SSR, posílení
vlastních příjmů státního
rozpočtu ČSR a to v zájmu zvýšení
stability finančního hospodaření,
řízeného vládou ČSR a tím
i omezení nežádoucích přerozdělovacích
procesů mezi státními rozpočty federace
a ČSR. Vytváří předpoklady
k tomu, aby přerozdělování bylo postupně
omezováno.
Usilujeme o to, aby se podstatně zvýšila soběstačnost
státního rozpočtu ČSR. Zatím
se uvažuje se zvýšením soběstačnosti
v příštím roce z dosavadních
51,8 %. na 76,3 %. V dalších letech by měla
soběstačnost dále růst.
Má být dosažena zejména tím,
že mezi vlastní příjmy státního
rozpočtu ČSR bude zahrnut i podíl na výnosu
daně z obratu, který bude každoročně
stanoven zákonem o státním rozpočtu
federace. Pokud by tento podíl nepostačoval, bude
příjmem státního rozpočtu ČSR
i podíl na dalších příjmech federace
(na odvodech z výsledků hospodaření
federálních ústředně řízených
organizací), rovněž každoročně
stanovený zákonem o státním rozpočtu
federace.
Dalším novým příjmem státního
rozpočtu ČSR je odvod z objemu mezd a odměn
od federálně řízených organizací
a podíl na tomto odvodu za vnitřní organizační
jednotky těch organizací, jejichž sídlo
je na území SSR.
Nově se též navrhuje, aby státní
rozpočet ČSR mohl využívat ke krytí
svých potřeb úvěr. Vycházíme
především z toho, že odvody podnikům
mohou být stanoveny pouze zákonem. Nebude tedy možné
řešit vyrovnanost státního rozpočtu
ČSR v jednotlivých letech dodatkovými odvody
ze zisku nebo úpravami odvodů z odpisů, případně
úpravami metodiky financování podnikových
potřeb, jako tomu bylo dosud.