Česká národní rada 1986 – 1990

Pan poslanec Josef Lesák: Pane předsedo, dámy a pánové, leccos pamatuji, ale aby předseda vlády a česká vláda během 12 hodin dokázali konkrétně odpovědět na interpelace nás, poslanců, to jsem opravdu zažil poprvé.

Dovedu si představit, že to pro ně nebylo vůbec jednoduché. Dovedu si představit situaci paní ministryně Burešové, když měla vložit do již připraveného zákona o rehabilitaci nové ustanovení.

Chtěl bych všem, předsedou počínaje, všem ostatním ministrům a ministryním za tento postoj, poměr, k nám poslancům, upřímně poděkovat. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji poslanci Lesákovi. O faktickou připomínku se přihlásil místopředseda Šlouf.

I. místopředseda ČNR Miroslav Šlouf: Jsem přesvědčen, že vláda udělá vše, aby se pokusila postupně napravit smutný stav, o němž se zde včera hovořilo. My, kteří pracujeme v České národní radě již déle, některá uváděná čísla známe a na celou řadu problémů jsme v průběhu dvou posledních volebních období upozorňovali. Já osobně - a dovolím si to říci tak trochu lidověji - právě proto držím palce panu předsedovi vlády. Snad mně dr. Pithart odpustí, chtěl bych, aby ten stejný nebo podobný kabát, který dnes náhodou máme na sobě, nebyl jen symbolický (pozn. red. - narážka na shodné oblečení obou).

Včera nás předseda Šafařík vyzval, abychom pracovali konstruktivně a nezahajovali tady ve sněmovně předčasně předvolební kampaň. Přece jenom myslím, že se to nepodařilo všem. Proto jsem si dovolil po vystoupení členů vlády ještě na některé věci reagovat, i když věřte mi, nedělám to rád. Některé vznesené otázky kolem komunistické strany, kolem jejího majetku mě v noci tak trochu budily. Chtěl bych připomenout, že jenom na příspěvcích odevzdávali ročně členové Komunistické strany Československa asi miliardu 400 miliónů korun. Nechci vyvolávat polemiku, jsou důležitější věci. V revolučních dnech, po 17. listopadu bylo vytyčeno osm pravidel dialogu, držme se jich.

Dovolte mi ještě několik poznámek. Prosím zejména věřící o pochopení mých slov. Může snad katolická církev za inkvizici? . . . Zatratili Židé katolickou církev a Němce jako národ? . . . Mohou všichni Američané za Hirošimu? . . . Může gruzínský národ za Stalina? . . . Mohou opravdu všichni komunisté v různých obdobích za své vedení? Vždyť mnoho z nás věřilo. Věřili jsme tomu, co nám bylo předkládáno. A když jsme pochopili, mnoho, velmi mnoho z nás bojovalo za nápravu. Uvědomme si, v jakých konkrétních podmínkách a mezinárodních souvislostech jsme žili a pracovali. Ti z nás, kteří to mysleli s národem dobře, přece nesli své oběti. Nemluvím teď o válce, ale připomeňme si padesátá léta, sedmdesátá léta, jenom z členů strany půl miliónu vyloučených a vyškrtnutých. Dopady na jejich rodiny, děti, přibližně na 2 milióny lidí, možná více ... Víme, že neseme největší odpovědnost. Nezbavujeme se jí. Ale všichni neseme nějakou odpovědnost. Možná by bylo dobře, kdyby se pan poslanec Lesák dodatečně seznámil s tím, co komunisté v uplynulých letech tady ve sněmovně dělali, za co bojovali, jak třeba byli někteří postihováni vedením strany za své názory.

Myslím si, že bez jednoho miliónu osmi set tisíc komunistů, jejich vůle, jejich názoru, by nebyl listopad proběhl tak, jak proběhl, revoluce by nemohla být tak "sametová", jaká byla. Byl to boj celého národa s nezodpovědným vedením komunistické strany. Znám mnoho slušných lidí, velmi mnoho, bez rozdílu stranické příslušnosti. Ale znám a sledoval jsem také řadu nekomunistů, kteří profitovali a hodně profitovali na komunistickém režimu.

Chceme dnes pracovat co nejvíce, v tom vidíme naši povinnost a chceme vládě pomoci. Jestli budeme po volbách v koalici, nebo v opozici, není důležité. Důležitá bude práce a na tu v demokracii uvidí asi každý. Komunistická strana dnes má možnosti jen v demokratickém pluralitním systému. Kdyby dnes nebo zítra nebylo demokracie, nebude ani komunistická strana. Proto je pro nás demokracie životní nutností a pro demokracii je také životní nutností komunistická strana. Tedy celé politické spektrum, ne jeho část, která by vedla k další totalitě. Pocítili jsme na vlastní kůži, my komunisté, kam vede jednostrannost. Tak už si, prosím vás, nespílejme, ale společně pracujme. Za sebe slibuji, že jsem takto za komunistickou stranu vystoupil naposledy do konce volebního období. Vždy už jen k věci a k problémům. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji poslanci Šloufovi. O slovo se přihlásila poslankyně Němcová.

Poslankyně Helena Němcová: Vážené předsednictvo, paní a pánové, mluvím za občanské fórum, 21 obvod. Máme připomínku profesního charakteru. Včera a dnes zde bylo řečeno mnoho zajímavých věcí, dozvěděli jsme se mnoho zajímavých údajů a je nás asi 150, kteří jsme měli možnost se tyto věci dovědět. Vzhledem k tomu, že veškerý denní tisk je na malém formátu, že největší a nejčtenější, který přinášel přílohy a různé dokumenty jíž neexistuje, čtenářstvo se jednoduše tyto věci nedoví.

Měla jsem zájem o zprávu federální vlády, ale podařilo se i ji vyslechnout dvakrát, ale vždy od poloviny do konce, takže asi už tu první polovinu se mi nepodaří nikdy přečíst. Je absolutně vyloučeno, aby deníky přinesly v plném znění vše, co odeznělo ve federálním shromáždění nebo zde. Vzhledem k obsazení redakcí nelze také předpokládat, že ve výtazích bude to podstatné. Pochybuji, že by bylo v dohledné době možné vytvořit nějaký vládní deník, což by bylo asi zdlouhavé a nákladné, ale snad by mohla příslušná instituce zahájit jednání s ČTK, aby mohla vydat nějaký tisk v přiměřeném nákladu, aby všichni zájemci měli možnost si všechna tato jednání přečíst. Věřím, že takoví zájemci by byli v celé republice a bylo by jistě možné odhadnout v jakém nákladu by to mělo být. Bylo by to velmi rychlé a potřebné. Velice bych se za to přimlouvala, nevím jestli by to měla být instituce vlády nebo České národní rady.

Pokud se jedná o komisi, která bude rozhodovat o omezení a neomezení důchodů při práci, upozorňuje ze Syndikátu českých a moravských novinářů, že se v této oblasti po dvaceti letech velmi mnoho důchodců vrací do redakcí z kotelen a různých jiných exkluzivních pracovišť s velice mizernými důchody a jdou na místa, která jsou velice potřebná, do rozhlasu a televize, kde jistě tuto situaci znáte. Myslím, že by se ani zde nemělo omezení těchto lidí týkat. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuj paní poslankyni Němcové za její vystoupení. Slovo má poslanec Dohnal.

Poslanec Vojtěch Dohnal: Jsem z volebního obvodu 117, Turnov.

Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, česká vládo, moje svědomí mi velí, abych reagoval na vystoupení našeho místopředsedy pana Šloufa. Jeho výrok o tom, že komunistická strana vybrala na příspěvcích přes jednu miliardu, mně připadá jako manévrovací pokus zamlžit celou věc, týkající se majetku KSČ. Pokud mluvil pan poslanec Šlouf o příspěvcích ve výši 1 miliardy Kčs, tak měl také říci, jaký majetek Komunistická strana Československa v současnosti nashromáždila. Jinak jeho výrok se mí opravdu nelíbí. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji poslanci Dohnalovi za faktickou poznámku.

Doporučoval bych, abychom nyní dali ještě slovo členům vlády. Přišel pan ministr Adam, který se hlásí o slovo.

Ministr Milan Adam: Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, když jsem nastupoval do resortu ministerstva školství jako ministr, měl jsem vážné obavy, že společnost oblast školství podceňuje, ale četná vystoupení poslanců v České národní radě mě přesvědčila o opaku. Vidím, že o oblast školství je zasloužený zájem a že je mu věnována zasloužená pozornost. Vždyť při ozdravění naší společnosti má školství nepochybně klíčovou pozici.

Pan poslanec Vondráček na minulém zasedání vznesl na mne dotaz, jaké jsou záměry ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy při uvažované úpravě a reorganizaci českého školství.

Chtěl bych říci, že máme tři vůdčí myšlenky. První vůdčí myšlenkou je rozbití tuhé centralizace, která ovládala naší společnost a také oblast školství. Jako první krok jsme přistoupili k dání akademických svobod vysokým školám, kde byli zvoleni noví rektoři, noví prorektoři, děkani a proděkani. Připravili jsme v duchu těchto akademických svobod také předlohu vysokoškolského zákona, kterou jsme jíž vám, paní poslankyně a páni poslanci, předali k diskusi. Po diskusi budou tyto zásady přeměněny v paragrafované znění.

Připravujeme také novelizaci zákona 29, která vám v těchto dnech bude také dána, abyste se k ní mohli vyjádřit. Opět se snažíme rozbít centrální řízení a přenést řadu pravomocí přímo na ředitele a zjednodušit celé řízení školství tak, abychom ho vytvořili maximálně efektivní a demokratické.

Další vůdčí myšlenkou je zvýšení vzdělanosti našeho národa, to znamená, jak po stránce kvantitativní, tak po stránce kvalitativní. Po stránce kvantitativní se domnívám, že je třeba rozšířit síť našich škol, zvláště vysokých, protože dosavadní vysoké školy na zvýšené nároky - myslím po stránce kvantitativní, nejsou vybaveny. Dokonce některé fakulty po zrušení směrných čísel budou nabírat pro příští ročník menší počet studentů, nežli braly dosud. Pro zvýšení množství vysokoškolsky vzdělaných občanů se domníváme, že je třeba rozšířit síť vysokých škol. Velmi intenzívně v tomto směru se zabýváme zřízením tzv Slezské univerzity, která by byla lokalizována v Opavě, Ostravě a Karviné - tím odpovídám zároveň na dotazy některých pánů poslanců a poslankyň. Tato myšlenka je tam velmi živá a má velkou podporu místních orgánů, jak okresních národních výborů, tak městských národních výborů, kulturních institucí, podniků i široké veřejnosti.

Přípravný výbor Slezské univerzity zajistil vhodné budovy v Opavě a Karviné a má promyšleny i otázky stravování a ubytování studentů, bytů pro pedagogy, dalšího rozvoje univerzity apod. Zdá se, že se bude navrhovaná univerzita dělit na fakulty.

Filosofická fakulta by zajišťovala tříleté studijní směry péče o kulturní dědictví a český jazyk, učitelské kombinace pro druhý a třetí stupeň a byla by lokalizována v Opavě.

Přírodovědecká fakulta by měla učitelské kombinace pro II. a III. stupeň, popřípadě doktorantské studium ve vybraných směrech a byla by v Ostravě.

Pedagogická fakulta, která již existuje by byla pro učitelství pro I. stupeň v Ostravě.

Dále se předpokládá zřízení podnikatelské fakulty, kde by byly tříleté studijní směry zaměřené na terciární sféru - cestovní ruch, marketing a manažerství - v Karviné.

Rektorát by sídlil v Opavě.

Aby bylo možno zahájit provoz Slezské univerzity jíž v zimním semestru 1990/91 jeví se jako nezbytné vybavit děkana pedagogické fakulty v Ostravě doc. PhDr. Jaroslava Hubáčka, CSc. pravomocemi rektora zřizované vysoké školy a pověřit ho zahájením přijímacího řízení, vypracováním podrobné koncepce jednotlivých fakult a studijních plánů, přípravou a organizací konkursního řízení na místa pedagogických pracovníků a jednáním o ekonomickém zajištění Slezské univerzity.

Zajistit urychlené zřízení Slezské univerzity formou zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění a připravit legislativní kroky k řádnému zřízení univerzity podle nového vysokoškolského zákona.

Zároveň vyvíjejí velké snahy pracovníci v západních Čechách, kde mají zájem o přidružení některých fakult již k stávajícím vysokoškolským zařízením. tzn. k pedagogické fakultě v Plzni a k VŠ strojnické.

Je tam záměr vytvořit fakultu, která by se zaměřila na lázeňství, cestovní ruch a výuku ekonomiky. Zdá se, že by bylo vhodné tuto fakultu lokalizovat do Chebu, do města, ve kterém je k dispozici objekt, v němž sídlil obvodní výbor komunistické strany a objekt okresní politické školy. Objekt totiž představuje dvě velké a šest menších vyučovacích místností s celkovou kapacitou tisíc míst, dále tři administrativní patra, pohotovostní pokoje, garáže, kantinu apod.

Já chci navštívit ve čtvrtek západní Čechy, abych tyto možnosti prověřil. Takže kromě cestovního ruchu, ekonomiky, řízení techniky lázeňství, ekonomiky řízení výrobních jednotek v tržním mechanismu by pravděpodobně bylo možné zařídit i tříleté studium léčebné rehabilitace s lokalizací do Mariánských Lázní.

Ale tyto věci je třeba ještě dále ověřit. Jsou další místa, která mají zájem, jako např. Jihlava - o dřevařskou fakultu, která by byla součástí VŠ zemědělské a lesnické v Brně, východní Čechy mají zájem, pochopitelně i severní Čechy, a nakonec i Budějovice. Takže se zdá, že by došlo k rozšíření našeho vysokého školství na všechny současné kraje České republiky.

Domníváme se, že zřízení vysokých škol je nejen pomocí pro vzdělanost národa, ale také má velkou účinnost ve zvyšování kultury města, kde taková vysoká škola nebo fakulta je lokalizována, včetně celého rajonu.

Domnívám se, že zřízení fakulty v Chebu by pomohlo i českému, resp. západočeskému příhraničí.

Dále bych se chtěl zmínit o reorganizaci školství v oblasti základních škol, kde jsme připravili novelu zákona č. 29. Předpokládali jsme, že se vrátíme k povinné devítileté školní docházce, s tím, že by základ tvořilo prvních pět tříd a potom by docházelo k diferenciaci, k diferenciaci vnější, kde bychom zřizovali osmiletá gymnázia, kde zvláště v prvních dvou ročnících by byla prostupnost - mezí prvními dvěma třídami gymnázia a 6. a 7. třídou základních škol.

Domníváme se, že je to nutné pro to, že je potřeba brzy začít žáky, mládež, diferencovat podle schopností, protože je nutné je připravit na vysoké požadavky vysokých škol.

Nepůjde to jinak, chceme-li zvýšit vzdělanost a uplatnění našich vysokoškoláků, nežli tak, že se začne s poměrně brzkou diferenciací a se zachováním prostupnosti. Domníváme se, že gymnázia by v prvé řadě měla zajišťovat systematické myšlení, čili osvojení si systematiky myšlení, a tak připravit studenty na zvládnutí vysokých požadavků, které na ně budou kladeny.

Domníváme se, že na druhé straně, učňovské školství je potřeba zaměřit na řádné zvládnutí manuálních znalostí a dobře je připravit pro práci v našich továrnách, v našich podnicích.

Chtěl bych se při této příležitosti zmínit i o malotřídních školách, které byly v nedávné minulosti rušeny. Domníváme se, že je potřeba, naopak, tyto malotřídní školy podporovat, protože jejich zrušování vede k vylidňování určitých oblastí, zvláště příhraničí. Domníváme se, že jako pomoc příhraničním oblastem, ale nejen jim, je potřeba zachovat tyto malotřídní školy a dále je posilovat. Jsem si vědom toho, že pro pedagogy je to, svým způsobem, zvláštní specializace, že je potřeba získat zvlášť dobré pedagogy pro tyto školy, přičemž jsem si vědom také toho, že nemusíme mít v tomto ohledu, řekl bych, vždy nejsnadnější cestu. Ale musíme tyto školy zajistit, je to v zájmu právě těch určitých oblastí, kde chceme udržet obyvatelstvo. Rušení těchto škol v minulosti potom vedlo k vysídlování těchto oblastí. To nemůžeme připustit.

Vy víte, že jsme výuku jazyků postavili na bázi dobrovolnosti, že jsme řekli, že si studenti mohou vybrat z pěti světových jazyků podle zájmů a také možností, které ta která škola bude mít k dispozici. V tom smyslu jsme výuku jazyků již zahájili a budeme zintenzivňovat přeškolování pedagogů, kteří učili ruský jazyk. Jedná se skutečně o velké možnosti pedagogů. Je otázkou, jestli nutně všichni musejí být přeškolováni zrovna na některý další světový jazyk, případně jestli by nebylo možné je přeškolovat i na jinou aprobaci.

Chtěl bych upozornit, že každý pedagog je aprobován minimálně pro dva předměty, čili, že je ho možné využít v té druhé aprobaci. Aspoň v začátcích. Chtěl bych také upozornit na to, že se nám asi nepodaří všechny ty učitele ruštiny přeškolit ihned. Také se domnívám, že ti, kteří mají nedaleko do důchodu by měli preferentně ruštinu učit. U těch bychom přeškolování už nezačínali a využívali je v těch aprobacích, které mají.

V oblasti učilišť se právě řeší otázky financování. A o tom bych se vám rád zmínil.

Pan poslanec Anděl měl dotaz, jak budeme řešit otázky spojené s nedostatky ve školství, kdy bude hotový návrh novelizace zákona 29/84 apod. Na to jsem už částečně odpověděl. Chtěl bych odpovědět na dotazy, které se týkají zvláštního školství a které na mě byly vznášeny i včera. Oblast zvláštního školství je neobyčejně komplikovaná. Je to dáno tím, že mnohé vady se vyskytují v kombinacích. Je zde skupina mládeže, které musíme věnovat veškerou péči - ve smyslu připomínek, tak, jak tady zazněly. Je třeba se tím skutečně intenzívně zabývat. Ta záležitost není jednoduchá.

Chtěl bych tady jen upozornit na jeden takový moment. Když jsem rozebíral situaci, proč dochází neustále ke zvyšování poctu defektních dětí, které potřebují zvláštní školství, tak jsem se spolu s dalšími, dostal k takovým otázkám, které nám signalizují, jestli řada těchto případů není způsobena nedobře vedeným porodem, nedobře vedenou první poporodní dobou a používáním inkubátorů.

Chci tedy upozornit i na tuto věc a poprosit pana ministra zdravotnictví a sociální péče, aby těmto aspektům byla věnována pozornost. Domníváme se totiž, že je potřeba se také zaměřit na to, zda není možno snížit počty dětí, které zvláštní školu potřebují.

Teď bych chtěl uvést otázku středních odborných učilišť. Je tu situace, která je velmi vážná. Mnohé podniky se rozlučují, případně rozpadají, jiné podniky, protože vědí, že jsou do útlumu, pochopitelně snižují počty učilišť. Např. Severočeské hnědouhelné doly na příští rok z 1100 plánují přijmout pouze 500 učňů.

Já jsem o této situaci informoval vládu. Dohodli jsme se, že připravím materiál, který by tuto otázku řešil. Je potřeba se zamyslet nad celým učňovským školstvím. Je také, v té novele zákona, na to již reagováno - na to, že musí dojít ke změnám.

Domníváme se, že právě velké škody byly způsobené povinnou desetiletou školní docházkou, kde v učňovském školství bylo pak poměrně velké množství všeobecně vzdělávacích předmětů na úkor výuky předmětů speciálních. V připravované novele by základním modelem zřizování SOU měla být střední odborná učiliště zřizovaná ústředními orgány a národními výbory jako samostatné organizace, tvořící právní subjekt. V návrhu novelizace školského zákona se vláda zmocňuje ke stanovení způsobu tvorby fondu pro provoz a rozvoj středních odborných učilišť a středisek praktického vyučování a jeho použití. Do fondu budou přispívat organizace, včetně soukromých a akciových, které nepřipravují žáky ve středních odborných učilištích nebo střediscích praktického vyučování.

Dále se proti dosavadnímu školskému zákonu v připravované novele rozšiřují postavení učitelů o další pedagogické pracovníky, především o ředitele a zástupce ředitelů středních odborných učilišť a o mistry a vychovatele středních odborných učilišť. Zároveň se stanoví, že pracovníci středních odborných učilišť jsou pracovníky učňovského školství, Dojde tak k odstranění dvojkolejnosti personálního řízení.