Česká národní rada 1986 – 1990

Zásada č. 1

Národní výbory a ostatní státní orgány v rozsahu své působnosti a socialistické organizace v rámci svých úkolů a oborů činnosti zajišťují v souladu s právními předpisy socialistický pořádek, činí opatření k odstranění příčin a podmínek jeho porušování a vedou občany k jeho dobrovolnému dodržování. Při zajišťování socialistického pořádku uplatňují především prostředky přesvědčování, společenského působení a výchovy.

Zajišťování socialistického pořádku je záležitostí všech státních orgánů a státních, družstevních a dobrovolných společenských organizací. Tyto subjekty mají v systému zajišťování socialistického pořádku různé postavení, jež u státních orgánů vyplývá z jejich působnosti a pravomoci a u socialistických organizací z jejich úkolů a povahy činnosti. K tomu účelu mají též rozdílné prostředky. Opatření, která činí v zájmu zajištění socialistického pořádku, musí být v souladu s právními předpisy.

Z charakteru socialistického pořádku a dosaženého stupně rozvoje socialistických vztahů ve společnosti vyplývá, že socialistický pořádek se zabezpečuje především metodami a formami společenského působení a výchovy. Proto vedle principu socialistické zákonnosti se jako další výchozí principy stanoví princip prevence a princip priority metody přesvědčování a výchovy.

Zásada č. 2

Národní výbory a ostatní orgány státní správy dbají, aby socialistický pořádek nebyl narušován jednáním proti zájmům republiky, proti pořádku ve státní správě, proti veřejnému pořádku, proti socialistickému soužití občanů a proti majetku. Socialistický pořádek zajišťují především organizátorskou, preventivní a výchovnou činností za účasti a součinnosti se socialistickými organizacemi, školami, dobrovolnými společenskými organizacemi, zejména Revolučním odborovým hnutím a Socialistickým svazem mládeže, se svými aktivy a s občany, a pokud jde o mladistvé, též s jejich zákonnými zástupci.

Jestliže občan porušil socialistický pořádek způsobem uvedeným v tomto zákoně nebo v jiných zákonech, projedná se jeho jednání jako přestupek.

Méně závažné přestupky mohou národní výbory předat k výchovnému působení svému aktivu, dobrovolné společenské organizaci, jejímž je občan, který přestupek spáchal, členem, škole, kterou navštěvuje, nebo organizaci, u které je v pracovním nebo jiném obdobném poměru.

Národní výbory jsou povolány k zajišťování socialistického pořádku již ústavou a zákonem o národních výborech. Jako orgány státní moci a správy mají ve svých územních obvodech v oblasti socialistického pořádku nejširší působnost a rozhodující postavení. Působnost ostatních orgánů státní správy je omezena rámcem určitého odvětví nebo úseku státní správy. Tyto orgány mohou projednat přestupky jen, jsou-li k tomu výslovně zmocněny tímto zákonem nebo zákony zvláštními.

Postavení národních výborů a ostatních orgánů státní správy při ochraně socialistického pořádku je dále vymezeno předmětem této ochrany, jímž jsou zájmy republiky, pořádek ve státní správě, veřejný pořádek, socialistické soužití občanů a majetek. Orgány státní správy tyto společenské zájmy v rozsahu své působnosti chrání a jednání občanů, která proti nim směřují, projednávají za podmínek stanovených zákonem jako přestupky. Uvedené druhové objekty ochrany jsou také základem pro vymezení skutkových podstat přestupků a pro jejich členění ve zvláštní části tohoto zákona.

Základními metodami, jimiž národní výbory a ostatní orgány státní správy působí, jsou organizátorská, preventivní a výchovná činnost. Tyto metody se uplatňují nejen při předcházení poruchám, ale i následně, kdy socialistický pořádek již byl porušen. Národní výbor může méně závažný přestupek předat k výchovnému působení. To předpokládá, že národní výbor v řízení o přestupku spolehlivě zjistil, že pachatel spáchal přestupek, a došel k závěru, že výchovné působení k jeho nápravě postačí. Z aktivů podle zákona o národních výborech, jimž věc lze předat k výchovnému působení, přichází v úvahu zejména občanský výbor. Výchovné působení spočívá především v pohovoru s osobou, která přestupek spáchala.

II

Obecná část

Zásada č. 3

Přestupkem je zaviněné jednání, které je v rozporu se zájmy socialistické společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo v jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin ani přečin.

Pojem přestupek je vymezen jeho formálními a materiálními znaky. Ty musí být naplněny současně. To znamená, že jednání, které sice má formální znaky přestupku, ale není v rozporu se zájmy socialistické společnosti, není přestupkem. Materiální pojetí přestupku je v souladu s koncepcí zajišťování socialistického pořádku, vyjádřenou v základních ustanoveních. Jednání (konání či opomenutí), které není v rozporu se zájmem společnosti, společnost nemá důvod postihovat.

Materiální znak přestupku bude zpravidla rozhodující pro posouzení jeho závažnosti, ať již z hlediska rozhodování o předání k výchovnému působení, nebo z hlediska stanovení maximální výše pokuty, či v jiných případech.

Přestupkem je jednání občana, které je za přestupek výslovně zákonem označeno. Skutkové podstaty přestupků budou uvedeny ve zvláštní části tohoto zákona nebo v jiných zákonech. Zákon o přestupcích tedy není koncipován jako úplná kodifikace skutkových podstat přestupků. Respektuje se tím stav, který se již vytvořil vydáním zákona č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství, zákona ČNR č. 86/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat, celního zákona č. 44/1974 Sb., zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, zákona ČNR č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, zákona ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zákona ČNR č. 65/1986 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, zákona ČNR č. 20/1987 o statní památkové péči a zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči. Tyto zákony zpravidla obsahují podrobná ustanovení o přestupcích, k nimž dochází v jednotlivých odvětvích státní správy. Zároveň se nevylučuje, aby v souvislosti s úpravou právních povinností na příslušném úseku státní správy i budoucně zvláštní zákony stanovily, jaká jednání jsou přestupky.

Společenský zájem, proti němuž přestupek směřuje, může být zároveň porušen trestným činem, přečinem nebo jiným správním deliktem. Zákon proto musí řešit vztah k těmto deliktům a vyloučit možnost dvojího potrestání za jeden a týž čin. Vztah přestupku k trestnému činu a přečinu je řešen negativním vymezením pojmu přestupku.

Podle platné úpravy orgány státní správy projednávají nejen přestupky, ale i jiné správní delikty spočívající v zaviněném porušení povinností ve státní správě. Postih těchto jednání je upraven zvláštními zákony (např. zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší, zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, zákon č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, zákon č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole, zákon ČNR č. 37/1973 Sb., o veřejných sbírkách a o loteriích a jiných podobných hrách, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, zákon ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví, zákon ČNR č. 36/1975 Sb., o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, zákon ČNR č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci a zákon ČNR č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci). Právní režim postihu těchto jednání je odůvodněně odlišný od právní úpravy projednávání přestupků.

Zásada č. 4

K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.

Rozlišení dvou forem zavinění - úmyslu a nedbalosti - je nezbytné z toho důvodu, že zákonným rysem jen některých přestupků je úmyslné zavinění, a dále proto, že forma zavinění je jedním z hledisek pro uložení a výměru trestu za přestupek. Pojmy úmysl a nedbalost budou vymezeny v paragrafovaném znění zákona obdobně jako v trestním zákoně.

Zásada č. 5

V případech, které budou výslovně uvedeny ve zvláštní části tohoto zákona nebo ve zvláštních zákonech, jsou přestupkem též jednání směřující bezprostředně ke spáchání přestupku, jestliže k dokonání přestupku nedošlo, navádění jiného ke spáchání přestupku, organizování jeho spáchání nebo poskytnutí pomoci jinému ke spáchání přestupku.

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se budou postihovat výjimečně též některá jednání spočívající v pokusu, návodu, organizátorství nebo pomoci ke spáchání přestupku. Bude to stanoveno jen v těch případech, kde je odůvodněn celospolečenský zájem postihovat i tyto formy jednání.

Zásada č. 6

Za přestupek neodpovídá ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil 15. rok svého věku.

Za přestupek není též odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době spáchání přestupku nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo jiné návykové látky.

Odpovědnost podle věku se upravuje shodně s dosavadní právní úpravou. Na rozdíl od ní však zákon výslovně stanoví, že za přestupek neodpovídá ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání přestupku nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání.

Zásada č. 7

Přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněného zákonem, jestliže jím nebyl způsoben stejně závažný nebo závažnější následek než ten, který hrozil, a nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak.

Tato zásada upravuje jednání, které není v rozporu se zájmy socialistické společnosti. V tomto směru bezprostředně navazuje na zásadu č. 3. Potřeba této úpravy vyplývá ze zkušeností z projednávání přestupků, zejména přestupků proti socialistickému soužití občanů a proti pravidlům silničního provozu. Ukazuje se, že ani u přestupků nelze vyloučit oprávněnost jednání směřujícího k odvrácení závažnějšího následku, než je ten, který hrozil zájmu chráněnému zákonem. V těchto případech se vylučuje odpovědnost za přestupek.

Zásada č. 8

Přestupky osob požívajících výsady a imunity podle mezinárodního práva nebo osobního osvobození nelze projednat ani za ně uložit blokovou pokutu; nelze ani vykonat trest nebo v jeho výkonu pokračovat, jestliže se osoba, jíž byl trest uložen, stala později osobou, požívající podle mezinárodního práva výsady a imunity.

Přestupky spáchané osobami podléhajícími vojenské kázeňské pravomoci, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky Sboru nápravné výchovy se projednávají v kázeňském řízení podle zvláštních předpisů.

Přestupky soudců z povolání, prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury se projednávají v kárném řízení podle zvláštních předpisů.

Jestliže přestupky osob uvedených ve druhém a třetím odstavci vyjdou najevo až v době, kdy už uvedenými osobami nejsou, projednávají se podle tohoto zákona.

Přestupky osob ve vazbě a osob ve výkonu trestu odnětí svobody se projednávají podle zvláštních předpisů.

Zásada upravuje výjimky z osobní působnosti zákona.

Vojáci v činné službě, příslušníci Sboru národní bezpečnosti a sborů nápravné výchovy, soudci z povolání, prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury jsou za přestupky sice odpovědni, ale přestupky, které spáchali, se projednávají a postihují v kázeňském nebo kárném řízení podle zvláštních předpisů.

K zabezpečení záměru, aby jako kázeňské přestupky mohla být postihována protiprávní jednání osob podléhajících vojenské kázeňské pravomoci příslušníků Sboru národní bezpečnosti, příslušníků sborů nápravné výchovy a osob ve výkonu trestu odnětí svobody a osob ve vazbě a jako kárná provinění protiprávní jednání soudců z povolání a prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury, pokud tato jednání vykazují zákonné znaky přestupků, respektive aby za tato jednání mohly být ukládány napříště též tresty propadnutí věci a zákaz činnosti, bude třeba novelizovat zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků (úplné znění č. 122/1978 Sb.), zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání, zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře (úplné znění č. 20/1970 Sb.), zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 59/1965 Sb. (úplné znění č. 84/1969 Sb.), rozkaz ministra spravedlnosti ČSR z 30. 4. 1969, kterým byl vydán Řád výkonu vazby (reg. částka 25/1969 Sb.) a rozkaz ministra spravedlnosti ČSR, kterým se vydává úplné znění Řádu výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech, ve znění změn a doplňků (reg. částka 32/1973 Sb.).

Zásada č. 9

Za porušení povinnosti uložené organizaci odpovídá podle tohoto zákona ten, kdo v rámci plnění úkolů organizace za ni jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání na příkaz, ten, kdo dal k jednání příkaz.

Za porušení povinnosti, jež je přestupkem, odpovídá ten pracovník, v jehož pracovní náplni je dbát o splnění povinnosti uložené organizaci. Nejde proto vždy o odpovědnost vedoucího organizace.

Zákon o přestupcích důsledně vychází z principu osobní odpovědnosti. Organizace nemůže být pachatelem přestupků.

Touto zásadou není dotčena odpovědnost organizace podle zvláštních předpisů, které upravují ukládání sankcí přímo organizacím (např. celní zákon č. 44/1974 Sb., stavební zákon č. 50/1976 Sb.).

Zásada č. 10

Podle tohoto zákona se posuzuje odpovědnost za přestupek, který byl spáchán na území Československé socialistické republiky, a odpovědnost za přestupek, který spáchal československý občan nebo jiný obyvatel Československé socialistické republiky v cizině, a nebyl za toto jednání postižen v cizině. Odpovědnost za přestupek proti pořádku ve státní správě spáchaný v cizině se však podle tohoto zákona posuzuje pouze tehdy, pokud jím uvedená osoba porušila povinnost, kterou má podle československých právních předpisů mimo území republiky, nebo pokud to vyplývá z mezinárodních dohod.

Odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější.

Zásada upravuje místní a časovou působnost zákona, kterou dosavadní úprava postrádá.

Odpovědnost za přestupky spáchané na území ČSSR bude bez ohledu na to, zda pachatelem je československý občan, cizinec nebo bezdomovec.

Ochrana zájmů státu však vyžaduje, aby bylo možno potrestat československého občana, popř. jiného obyvatele ČSSR i pro porušení právních povinností, které má podle československých právních předpisů mimo území ČSSR.

Ustanovení o časové působnosti je v souladu se zásadou platnou v trestním právu.

Zásada č. 11

Za přestupek lze uložit za podmínek uvedených v zásadě č. 14 tyto tresty:

a) důtku,

b) pokutu,

c) zákaz činnosti,

d) propadnutí věci.

Od uložení trestu se upustí, jestliže k nápravě postačí samotné projednání přestupku, zejména prokáže-li ten, proti němuž se vede řízení o přestupku (dále jen "obviněný z přestupku") svým jednáním, že k jeho nápravě již došlo. Trest se neukládá, byla-li věc předána k výchovnému působení.

Za přestupek lze uložit za podmínek uvedených v zásadě č. 15 tato ochranná opatření:

a) omezení směřující k tomu, aby pachatel vedl řádný život pracujícího člověka,

b) zabrání věci.

Na rozdíl od současné právní úpravy se sankce za přestupek namísto "opatření" označují jako tresty. Tím se vyjadřuje jejich skutečná podstata.

Potřeba posílit účinnost postihu zejména závažnějších přestupků vyžaduje, jak prokazují výsledky analýz, změnit druhy trestů. Upouští se od napomenutí a veřejné důtky. Napomenutí, jehož výchovný a morální význam je prakticky stejný jako pouhé projednání přestupku a upuštění od potrestání, nemá náležitou sankční hodnotu. Proto je napomenutí nahrazeno důtkou, která lépe vyjadřuje funkci trestu ryze výchovné povahy. Od veřejné důtky se upouští proto, že pro občany je sankcí zpravidla nepřiměřeně tvrdou, která způsobuje postiženému i jeho rodině vážnou morální újmu, a je sankcí neopravitelnou. Ani trestní právo takový trest nezná.

Naproti tomu se nově zavádí trest zákazu činnosti, který je velmi účinným sankčním prostředkem.

Propadnutí věci se konstituuje jako trest, který může být uložen samostatně nebo s jiným trestem.

Přestupky jsou jednání nestejné závažnosti. Je proto nutné diferencovat tresty za ně ukládané. Od potrestání lze upustit jen za předpokladu, že příslušný orgán státní správy po provedeném řízení zjistil, že obviněný z přestupku spáchal přestupek zaviněným protiprávním jednáním. O tom, zda k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku, rozhoduje orgán státní správy provádějící řízení o přestupku podle svého uvážení.

Jako ochranné opatření se nově zavádí omezení směřující k tomu, aby pachatel vedl řádný život pracujícího člověka.

Zásada č. 12

Při určení druhu trestu a jeho výměry se přihlédne zejména k závažnosti přestupku, ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobním poměrům obviněného z přestupku.

Zásady pro ukládání trestů v dosavadní úpravě chybějí. Proto je třeba zásady stanovit v zájmu jednotnosti rozhodování a splnění účelu trestu. Týkají se jednak výběru druhu trestu (pokud druh trestu je stanoven alternativně), jednak jeho výměry (u pokuty a zákazu činnosti).

Zásada č. 13

Projednává-li správní orgán více přestupků téhož obviněného z přestupku, uloží trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpříměji trestný; přitom lze uložit též trest zákazu činnosti, pokud jeho uložení dovoluje ustanovení o některém z projednávaných přestupků.

Zásada řeší ukládání trestů při souběhu přestupků. Dosavadní úprava nemá zvláštní ustanovení o souběhu.

Navrhované řešení je založeno na principu, podle něhož se při souběhu přestupků uloží trest stanovený za přestupek nejpříměji trestný a při výměře trestu se přihlédne k tomu, že přestupce spáchal více přestupků. Toto řešení je však možné jen v případech, kdy se koná společné řízení, v němž je obviněný z přestupku stíhán týmž orgánem za více přestupků.

Zásada č. 14

Důtku lze uložit za každý přestupek; nelze ji uložit spolu s pokutou.

Za přestupek lze uložit pokutu do výše 1 000 Kčs, nestanoví-li zvláštní část tohoto zákona nebo jiný zákon pokutu vyšší. Pokutu lze uložit samostatně nebo se zákazem činnosti, popřípadě s propadnutím věci.

V blokovém řízení lze uložit pokutu do 500 Kčs a v příkazním řízení do 2 000 Kčs.

Pokuty ukládané orgány národních výborů jsou příjmem příslušného národního výboru. Pokuty ukládané jinými správními orgány České socialistické republiky se odvádějí do rozpočtu této republiky.

Zákaz činnosti lze uložit, jde-li o činnost, kterou pachatel vykonává v pracovním nebo jiném obdobném poměru, nebo jde-li o činnost, k níž je třeba povolení nebo souhlasu státního orgánu, a pachatel spáchal přestupek touto činností nebo v souvislosti s ní. Do doby zákazu činnosti se započítává i doba, po kterou občan na základě souvisejícího opatření orgánu státní správy nesměl již činnost vykonávat.

Zákaz činnosti lze uložit v případech, ve kterých jeho uložení dovoluje zvláštní část tohoto zákona nebo jiný zákon. Lze jej uložit bud samostatně nebo s jiným trestem.

Zákaz činnosti se ukládá nejdéle na jeden rok; ukládá-li se však za přestupek spáchaný pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky anebo, je-li to výslovně uvedeno ve zvláštní části tohoto zákona, až na dva roky. V příkazním řízení lze však trest zákazu činnosti uložit vždy pouze do jednoho roku.

Od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti lze po výkonu poloviny tohoto trestu upustit, jestliže další výkon trestu není potřebný.

Propadnutí věci lze uložit, jestliže věc náleží pachateli a věc

a) byla ke spáchání přestupku užita nebo k tomu určena anebo

b) byla přestupkem získána nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou.

Propadnutí věci lze uložit bud samostatně nebo s jiným trestem. Trest propadnutí věci lze uložit i v příkazním řízení.

Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

Zákon upraví principy pro ukládání a výkon trestů za přestupky.

Trest důtky je vykonán dnem, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

V zájmu zvýšení účinnosti postihu se horní hranice pokuty oproti dosavadnímu stavu zvyšuje na 1000 Kčs. U závažnějších přestupků bude ve zvláštní části tohoto zákona stanovena pokuta až do výše 5 000 Kčs, u přestupků vytvořených k postihu protiprávních jednání projednávaných dosud jako trestné činy a přečiny až do výše 10 000 Kčs, u přestupků proti zájmům republiky až do výše 20 000 Kčs. V blokovém řízení se horní hranice pokuty zvyšuje na 500 Kčs. Protože zákon upraví příkazní řízení, je třeba stanovit výši pokuty, kterou lze v tomto řízení uložit. Částka 2 000 Kčs je přiměřená povaze tohoto řízení (viz zásada č. 49).

Ustanovení zvláštních zákonů o maximální přípustné výši pokut za přestupky nebudou dotčena.

Zákon ČNR č. 60/1971 Sb., o pravidlech státního rozpočtu České socialistické republiky a o hospodaření s rozpočtovými prostředky, nestanoví, do kterého rozpočtu plynou pokuty placené občany. Proto se navrhuje upravit tuto otázku v zákoně o přestupcích. Organizátorské činnosti národních výborů při zajišťování socialistického pořádku odpovídá, aby pokuty ukládané orgány národního výboru byly příjmem národního výboru. Ze zásady, že pokuty ukládané jinými orgány České socialistické republiky se odvádějí do rozpočtu této republiky, vyplývá, že pokuty vybírané federálními orgány se odvádějí do rozpočtu Československé socialistické republiky. Vzhledem k tomu, že správa, výkon a kontrola pokut vybíraných federálními orgány náleží do výlučné působnosti Československé socialistické republiky, nelze tuto úpravu pojmout do zákona o přestupcích.

Zákaz činnosti je závažným zásahem do právního postavení pachatele přestupku. Zákon proto musí přesně stanovit podmínky, za kterých lze tento trest uložit, a to omezujícím způsobem. Zákaz činnosti lze uložit jen, stanoví-li tak výslovně zákon. Omezující podmínky jsou stanoveny tak, že musí jít o činnost, kterou pachatel vykonává v pracovním nebo obdobném poměru, nebo o činnost, k níž je třeba souhlasu nebo povolení příslušného státního orgánu, a že přestupek spáchal právě touto činností nebo v souvislosti s ní. Pokud pachateli přestupku bylo již předem zamezeno vykonávat činnost, jež je předmětem vysloveného trestu zákazu činnosti (např. zadržením řidičského průkazu), započte se doba, pro kterou občan nemohl z tohoto důvodu činnost vykonávat, do doby trestu zákazu činnosti za předpokladu, že šlo o opatření související s jednáním, jež bylo postiženo jako přestupek.

Vzhledem k navrhovaným přesunům některých přečinů a trestných činů do sféry přestupků je nutno umožnit, aby v případech zvláště v této zásadě uvedených bylo možno uložit trest zákazu činnosti až na dva roky. Návykovými látkami se rozumí, kromě alkoholu, omamné látky, psychotropní látky a ostatní návykové látky, které jsou schopny negativně ovlivnit psychiku člověka a snížit jeho reakční a rozumové schopnosti.

V souvislosti se zavedením trestu zákazu činnosti je nutno zakotvit též možnost upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu. Jinak by došlo k tomu, že úprava platná pro postih trestných činů a přečinů by byla pro potrestaného příznivější, než úprava postihu za přestupek.

Trest propadnutí věci je upraven v podstatě shodně s dosavadní úpravou. Návrh však umožňuje, aby za propadlou byla prohlášena i věc vyšší hodnoty.

Zásada č. 15

Omezení směřující k tomu, aby pachatel vedl řádný život pracujícího člověka, musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného přestupku. Toto ochranné opatření lze uložit za přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými návykovými látkami, přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti socialistickému soužití občanů a přestupky proti majetku. Lze ho uložit nejdéle na dobu jednoho roku, a to jedině spolu s trestem.

Věc lze zabrat, jsou-li dány podmínky uložení trestu propadnutí věci a vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem, ale pachatele nelze za přestupek stíhat nebo nebyl za přestupek potrestán anebo mu věc nepatří. Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

Uložení omezení, které směřuje k tomu, aby pachatel vedl řádný život pracujícího člověka, má za účel omezit podmínky, které spolupůsobí a umožňují páchání přestupků. Bude spočívat zejména v zákazu navštěvovat určitá místa, místnosti a podniky, např. sportovní utkání a taneční zábavy.

Ochranné opatření spočívající v zabrání věci je již obsaženo v platné právní úpravě. Dochází pouze ke zpřesnění tohoto institutu. Ustanovení § 90 celního zákona č. 44/1974 Sb. o zabrání zboží zůstává nedotčeno.

Zásada č. 16

Při posuzování přestupku osoby, která v době jeho spáchání dovršila 15. rok a nepřekročila 18. rok svého věku (mladistvý), se přihlíží ke zvláštní péči, kterou socialistická společnost věnuje mládeži.

Mladistvému nelze uložit trest v příkazním řízení.

Horní hranice pokuty se u mladistvých snižuje na polovinu. Mladistvému však nelze uložit pokutu vyšší než 2 000 Kčs, v blokovém řízení vyšší než 200 Kčs. Není-li mladistvý výdělečně činný, nelze mu pokutu uložit.

Trest zákazu činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku a jen, nebrání-li výkon tohoto trestu jeho přípravě na povolání.

V této zásadě je vymezen pojem "mladistvý" obdobně jako v trestním zákoně. Tato zásada vyjadřuje zvláštní péči, kterou socialistická společnost věnuje mladistvým. Zvláštní ustanovení týkající se mladistvých jsou soustředěna v jedné zásadě, kromě otázek týkajících se řízení.

Zásada č. 17

Byla-li přestupkem způsobena majetková škoda a poškozený uplatnil nárok na její náhradu v řízení o přestupku, správní orgán, který přestupek projednává, působí k tomu, aby byla dobrovolně nahrazena. Jestliže škoda nebyla dobrovolně nahrazena, lze uložit povinnost ji nahradit, pokud výše škody byla spolehlivě zjištěna. V ostatních případech správní orgán odkáže poškozeného na řízení před soudem, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem. Zjistí-li správní orgán, že řízení o náhradě škody bylo již zahájeno u soudu nebo u jiného příslušného orgánu, náhradu škody neprojedná.

Zásada upřesňuje a doplňuje dosavadní úpravu. Důraz je položen na to, aby správní orgán působil k dobrovolné náhradě škody. Tímto ustanovením nejsou dotčena ustanovení zvláštních zákonů o projednávání nároků na náhradu škody, např. zákona č. 35/1965 Sb., o regresních náhradách.

Zásada č. 18

Přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok anebo vztahuje-li se na přestupek amnestie.

Jestliže uplynula od spáchání přestupku delší doba, snižuje se význam jeho stíhání, které tak přestává plnit svou společenskou funkci. Po uplynutí jednoho roku od spáchání přestupku nelze protiprávní jednání projednat jako přestupek.

Jestliže řízení o přestupku bylo zahájeno, avšak lhůta stanovená k projednání přestupku již uplynula, nelze v řízení o přestupku pokračovat Bylo-li o přestupku pravomocně rozhodnuto v této lhůtě, ale pravomocné rozhodnutí bylo zrušeno v obnově řízení, v mimoodvolacím řízení nebo na základě protestu prokurátora, nemůže být po uplynutí stanovené lhůty od spáchání protiprávního jednání vydáno nové rozhodnutí, že se pachatel dopustil přestupku.

Způsob vyhlášení amnestie bude upraven v části o řízení o přestupcích.