Česká národní rada 1986 – 1990

Zásada č. 37

V řízení o přestupku mají vedle obviněného z přestupku postavení účastníků řízení

a) poškozený při projednávání náhrady majetkové škody způsobené přestupkem,

b) vlastník věci, která může být zabrána nebo byla zabrána, v části řízení týkající se zabrání věci,

c) postižený, na jehož návrh bylo zahájeno řízení o přestupku, s výjimkou rozhodování o trestu.

Z povahy věci vyplývá, že poškozený (osoba nebo organizace, které byla přestupkem způsobena majetková škoda) se v ústním jednání bude vyjadřovat ke skutkovému stavu, jen pokud jde o vznik, zavinění a popis způsobené škody. K jeho návrhům správní orgán přihlíží jen tehdy, když se týkají majetkové škody.

Rovněž vlastníkovi věci, která má být nebo byla zabrána, se umožní v ústním jednání, aby se vyjádřil ke skutkovému stavu týkajícímu se souvislostí s touto věcí.

U návrhových deliktů se postiženému přiznávají všechna procesní práva; nemůže se však vyjadřovat k druhu a výši trestu.

Zásada č. 38

V prvním stupni koná správní orgán o přestupku ústní jednání za přítomnosti obviněného z přestupku. V jeho nepřítomnosti lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu a jeho účast není nezbytně nutná pro zjištění skutečného stavu věci.

O projednávání přestupku mladistvého vyrozumí správní orgán zákonného zástupce mladistvého a orgán péče o dítě; jim se také rozhodnutí o přestupku oznamuje.

Obligatorní ústní jednání se zavádí jen v řízení u správního orgánu prvního stupně. V odvolacím řízení zůstává ústní jednání fakultativní (§ 21 odst. 1 správního řádu).

Vyrozumíváním zákonného zástupce mladistvého a orgánu péče o dítě se sleduje zájem důsledné právní ochrany mladistvých. Z tohoto důvodu se také stanoví, že rozhodnutí o přestupku se kromě účastníků řízení oznamuje též zákonnému zástupci mladistvého a orgánu péče o dítě. Jinak o předvolávání a předvedení platí ustanovení správního řádu.

Zásada č. 39

Kdo má u sebe věc důležitou pro zjištění skutečného stavu věci, nebo věc, která může být prohlášena za propadlou nebo za zabranou, je povinen na výzvu správního orgánu ji vydat; nevydá-li ji, může se mu věc na základě rozhodnutí správního orgánu odejmout. Odvolání proti rozhodnutí o odnětí věci nemá odkladný účinek.

Nebude-li vydaná nebo odňatá věc prohlášena za propadlou nebo zabranou, musí být bez zbytečných průtahů vrácena tomu, komu nepochybně patří, popřípadě tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.

Přebírá se tu dosavadní právní úprava (§ 21 odst. 3 zákona č. 60/1961 Sb.), která se doplňuje ohledně vrácení zajištěné věci. Nevydá-li se věc dobrovolně, odejme se podle ustanovení správního řádu o výkonu rozhodnutí.

Zásada č. 40

Správní orgán řízení o přestupku zastaví, jestliže se v něm zjistí, že

a) skutek, o němž se vede řízení, nebyl spáchán nebo jeho spáchání nebylo prokázáno,

b) skutek není přestupkem,

c) skutek nespáchal obviněný z přestupku,

d) obviněný z přestupku požívá podle mezinárodního práva výsady a imunity nebo požívá osobní osvobození,

e) obviněný z přestupku v době spáchání přestupku nedovršil 15. rok svého věku nebo trpěl duševní poruchou, pro niž nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo ovládat své jednání,

f) trestnost přestupku zanikla (zásada č. 18), g) přestupek byl projednán v blokovém řízení,

h) o skutku již bylo pravomocně rozhodnuto soudem nebo jiným správním orgánem,

ch) o skutku již bylo rozhodnuto v kárném nebo disciplinárním řízení a rozhodnutí se považuje za postačující,

i) obviněný z přestupku zemřel,

j) navrhovatel, na jehož návrh bylo řízení o přestupku zahájeno, vzal návrh zpět nebo se, ač řádně a včas předvolán, k ústnímu jednání bez náležité omluvy nebo bez důležitého důvodu nedostavil.

O zastavení řízení podle písm. a) až c), j) se vydá rozhodnutí, v jehož výroku se uvede i okolnost, pro kterou se řízení zastavuje. Zastavuje-li se řízení z důvodů d) až i), účastníci se o zastavení a jeho důvodech pouze vyrozumí.

Ustanovení § 30 správního řádu o zastavení řízení je příliš obecné. Pro účely řízení o přestupcích je proto třeba případy zastavení řízení podle jejich povahy specifikovat.

Na rozdíl od odložení věci se vydává o zastavení řízení rozhodnutí, ve kterém správní orgán uvede důvody, pro něž se řízení zastavuje. V zájmu zjednodušení řízení se taxativně stanoví, v kterých případech není potřebné vydat správní rozhodnutí; je to tehdy, jestliže důvod zastavení řízení je tak zřejmý, že nevyžaduje zvláštní dokazování.

Zásada č. 41

Výrok rozhodnutí o přestupku obsahuje zjištění viny a, nejde-li o upuštění od potrestání, též druh a výši trestu. Součástí výroku rozhodnutí je rozhodnutí o nákladech řízení.

Součástí výroku rozhodnutí je též případné rozhodnutí o uložení ochranných opatření a rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody.

Se zřetelem na zvláštní povahu řízení o přestupcích se uvádějí další náležitosti výroku rozhodnutí o přestupku, než které vyplývají z § 47 odst. 2 správního řádu.

Zásada č. 42

U přestupků, které lze projednat jen na návrh postiženého, lze návrh podat nejpozději do tří měsíců od spáchání přestupku. V návrhu musí být uvedeno, kdo je postiženým a kdo a z jakých důvodů je ze spáchání přestupku podezřelý.

U přestupků, které lze projednat jen na návrh, může navrhovatel vzít svůj návrh až do skončení řízení zpět. Tyto přestupky nelze projednat v blokovém ani v příkazním řízení.

U přestupků urážky na cti se národní výbor pokusí uraženého na cti a obviněného z přestupku smířit. Dojde-li ke smíru, stane se vykonatelným, jestliže jej schválí národní výbor. Teprve nedojde-li ke smíru, národní výbor přestupek projedná.

Řízení o přestupcích, které lze projednat jen na návrh, je přizpůsobeno jejich povaze. Přejímá se v podstatě úprava obsažená v dříve platném zákoně č. 89/1950 Sb., o trestním řízení správním, pro projednávání urážek na cti.

U přestupků, které se projednávají na návrh, může národní výbor podle správního řádu v rozhodnutí uložit obviněnému z přestupku, aby nahradil postiženému nutné náklady, které mu vznikly řízením.

Zásada č. 43

Obviněný z přestupku nese náklady, které mu vznikly v řízení; vůči státu má nárok na náhradu těchto nákladů, bylo-li řízení zastaveno, s výjimkou zastavení řízení z důvodů uvedených v zásadě č. 40 písm. f), ch), i) a j).

Nárok na náhradu nákladů řízení zaniká, nebyl-li uplatněn do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení, a v případech, kdy se rozhodnutí o zastavení řízení nevydává, ode dne vyrozumění o zastavení řízení.

Občan, který byl pravomocným rozhodnutím uznán vinným z přestupku, uhradí státu náklady spojené s projednáním přestupku paušální částkou. Tuto částku a způsob jejího ukládání stanoví ministerstvo vnitra a životního prostředí ČSR v dohodě s ministerstvem financí, cen a mezd ČSR obecně závazným právním předpisem.

V zásadě se upravuje nově nárok obviněného z přestupku na náhradu nákladů řízení v případech, ve kterých by bylo nespravedlivé, aby sám nesl tyto náklady. Jde o případy mimo dosah zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným postupem.

Odchylně od § 31 odst. 1 správního řádu se stanoví, že obviněný z přestupku je povinen nahradit státu náklady, které vznikly projednáním přestupku. Obdobně jako v trestním řízení se navrhuje určit paušální částku obecně závazným právním předpisem. Předpokládá se, že při stanovení způsobu ukládání náhradu nákladů řízení státu bude zakotvena možnost snížit nebo prominout náhradu nákladů řízení.

Zásada č. 44

Proti rozhodnutí o přestupku vydanému v prvním stupni může se odvolat v plném rozsahu jen obviněný z přestupku a, jde-li o mladistvého, v jeho prospěch i jeho zákonný zástupce a orgán péče o dítě.

Poškozený se může odvolat jen proti nesprávnosti výroku o náhradě škody.

Vlastník zabrané věci se může odvolat jen proti té části rozhodnutí, ve které se vyslovuje k zabrání věci.

U přestupků, které lze projednat jen na návrh, se může postižený odvolat jen proti té části rozhodnutí, která se týká zjištění viny obviněného z přestupku nebo nákladů řízení mu vzniklých.

Včas podané odvolání proti rozhodnutí o přestupku má vždy odkladný účinek, který není možno vyloučit.

Postavení obviněného z přestupku a zúčastněných osob v řízení o přestupku se promítá také do úpravy oprávnění odvolat se proti rozhodnutí o přestupku.

Místo a lhůta k podání odvolání jsou upraveny správním řádem.

Zásada č. 45

V odvolacím řízení nemůže správní orgán změnit uložený trest v neprospěch obviněného z přestupku, pokud se nezjistí nové podstatné skutkové okolnosti.

Vyjadřuje se tu zákaz změnit v odvolacím řízení rozhodnutí, týkající se trestu, v neprospěch obviněného z přestupku. To však neplatí, budou-li při projednávání odvolání zjištěny nové závažné skutkové okolnosti.

Zásada č. 46

Správní orgán své pravomocné rozhodnutí o přestupku na návrh potrestaného zruší, byl-li potrestaný za týž skutek pravomocně odsouzen soudem. Potrestaný má nárok na vrácení částky, kterou už zaplatil na úhradu pokuty a na náhradu nákladů řízení.

Zásada řeší kolizi vzniklou tím, že o témže skutku rozhodl pravomocně soud i správní orgán.

Zásada č. 47

Přestupky lze vyřídit v blokovém řízení, jestliže je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.

Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.

Blokové pokuty jsou oprávněny ukládat a vybírat správní orgány, v jejichž působnosti je projednávání přestupků, a osoby jimi pověřené a dále orgány určené tímto zákonem nebo zvláštním zákonem.

Přejímá se tu institut blokového řízení z dosavadní právní úpravy, která se v praxi osvědčila. Zvýšením blokové pokuty z částky 100 Kčs na 500 Kčs se sleduje pružnější postihování většího počtu méně závažných přestupků.

Při stanovení okruhu orgánů oprávněných k blokovému řízení se vezme za základ současný stav. Mimo jiné bude vzat zřetel na zákon č. 43/1976 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví, zákon ČNR č. 96)1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, a celní zákon č. 44/1974 Sb. Napříště bude možné zmocnit další orgány k blokovému řízení jen zvláštními zákony (u orgánů v působnosti federace zákony federálními).

Zásada č. 48

Příslušníci Sboru národní bezpečnosti mohou projednat v blokovém řízení přestupky

a) proti pořádku ve státní správě na úsecích dopravy a silničního hospodářství, pokud jimi byla porušena pravidla silničního provozu, ochrany před alkoholismem a jinými návykovými látkami, bezpečnostní správy a ochrany státních hranic,

b) proti veřejnému pořádku,

c) proti socialistickému soužití občanů.

Oprávnění příslušníků Sboru národní bezpečnosti při ukládání a vybírání blokových pokut za uvedené přestupky je nezbytné výslovně založit v zákoně. Vybavit orgány SNB touto kompetencí je nutné v zájmu zabezpečení plnění základních úkolů SNB vyplývajících z ust. § 4 zákona č. 40/1974 Sb.

Předpokládá se, že federální ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvy vnitra a životního prostředí republik upraví resortním předpisem jednotný postup příslušníků Sboru národní bezpečnosti v blokovém řízení.

Zásada č.49

Není-li pochybnosti o tom, že obviněný z přestupku se přestupku dopustil a věc nebyla vyřízena v blokovém řízení, může správní orgán bez dalšího řízení vydat příkaz o uložení trestu za přestupek (příkazní řízení).

Příkazem lze rozhodnout též o předání věci k výchovnému působení.

Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí o přestupku. Oznamuje se vždy písemně.

Obviněný z přestupku může proti příkazu podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odpor správnímu orgánu, který příkaz vydal. Včasným podáním odporu příkaz pozbývá platnosti a správní orgán přestupek projedná. V tomto řízení nelze obviněnému z přestupku uložit jiný druh trestu, s výjimkou důtky, nebo vyšší výměru trestu, než byly uvedeny v příkaze, ledaže se při projednávání přestupku zjistily nové podstatné skutkové okolnosti.

Příkaz, proti kterému nebyl včas podán odpor, má účinky pravomocného rozhodnutí.

V zájmu zjednodušení a urychlení řízení zákon umožní postihnout přestupky bez předchozího ústního jednání, což se před počátkem účinnosti zákona č. 60/1961 Sb. osvědčovalo. Jde o jeden z prostředků ke snižování administrativní pracnosti, zejména u národních výborů.

Podmínkou pro použití příkazu je, aby nebylo pochybnosti o tom, že obviněný z přestupku je pachatelem přestupku. Ochranu práv obviněného z přestupku zaručuje zejména možnost podání odporu proti příkazu.

Zásada č. 50

Rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek lze vykonat do 5 let po uplynutí lhůty určené pro její zaplacení.

Výkon rozhodnutí o uložení pokuty a o náhradě nákladů řízení správního orgánu lze provést též zabavením a prodejem movitých věcí, které vlastní povinný. Výkon rozhodnutí tímto exekučním prostředkem provádí správní orgán, který ji jinak podle správního řádu příslušný k výkonu rozhodnutí, a to z vlastního nebo jiného podnětu. Postupuje přitom přiměřeně podle občanského soudního řádu (ustanovení § 321 až 334).

Odchylně od správního řádu se prodlužuje doba ke skončení výkonu rozhodnutí z 3 let na 5 let.

Exekuční prostředek spočívající v zabavení a prodeji movité věci správní řád nezná. Lze očekávat, že obnovení tohoto institutu při výkonu rozhodnutí správní exekucí umožní účinnější vymáhání peněžitého plnění uloženého v řízení o přestupcích. Navrhované řešení bude praktické nejen u osob, které se vyhýbají zaplacení pokuty, ale též u osob, které nejsou zaměstnány.

Zásada č. 51

Ústředním orgánem státní správy ve věcech přestupků je ten ústřední orgán státní správy České socialistické republiky, do jehož působnosti náleží úsek, na němž došlo k porušení povinností zakládajících přestupek. Pokud nelze takto ústřední orgán státní správy určit, je jím ve věcech působnosti České socialistické republiky ministerstvo vnitra a životního prostředí České socialistické republiky.

Protože o některých přestupcích rozhodují jako odvolací orgány krajské národní výbory, je nutno stanovit, který orgán bude příslušný k přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení nebo k rozhodování o protestu prokurátora.

V

Společná a závěrečná ustanovení

Zásada č. 52

Amnestii ve věcech přestupků, jejichž projednávání patří do působnosti orgánů České socialistické republiky, uděluje vláda České socialistické republiky.

Vzhledem ke zpřísnění postihu za přestupky se navrhuje obnovit institut amnestie. Zavedením tohoto institutu budou odstraněny disproporce, které vznikaly při udělování amnestie za trestné činy a přečiny.

Zásada č. 53

Zruší se:

1. zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění předpisů jej doplňujících a pozměňujících,

2. vyhláška č. 61/1961 Sb., o blokovém řízení, ve znění předpisů ji doplňujících a pozměňujících,

3. ustanovení § 3 zákona č. 126/1968 Sb., o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady ze dne 17. února 1989 o přestupku proti opatřením k upevnění veřejného pořádku,

4. ustanovení § 49 až § 51 zákona ČNR č. 127/ 1981 Sb., o vnitřním obchodě,

5. zákonné opatření předsednictva České národní rady ze dne 17. února 1989 o přestupku proti opatřením k upevnění veřejného pořádku.

Zrušované právní úpravy budou s platností pro ČSR nahrazeny novým zákonem ČNR o přestupcích.

Porušení povinností při prodeji zboží občany bude postihováno jako předstupek na úseku hospodářského podnikání, obchodu, služeb a cestovního ruchu.

Politiko-ekonomický rozbor

k zásadám zákona České národní rady o přestupcích

I.

Rozvoj socialistické společnosti je nerozlučně spjat s dalším upevňováním socialistického státu a posilováním socialistické demokracie. Prohlubování socialistické demokracie však vyžaduje nejen rozšiřování práv občanů a zajištění podmínek jejich uplatňování, ale též uvědomělé plnění občanských povinností. Důležitým úkolem všech státních orgánů je tomuto procesu napomáhat, pěstovat úctu k zákonům a vychovávat občany k dodržování zákonů a pravidel socialistického soužití a zároveň vést účinný boj proti jejich porušování. Socialistický stát proto věnuje stálou pozornost zdokonalování právního řádu a dodržování socialistické zákonnosti. Je to důležité pro růst vnitřní síly státu, posilování jistot a důvěry občanů k socialistickému zřízení a pro uplatňování socialistické demokracie.

Většina občanů respektuje právní předpisy a dodržuje i pravidla socialistického soužití. Vyskytují se však jednotlivci, kteří tyto předpisy a normy nedodržují, ztěžují výkon státní správy, narušují veřejný pořádek a zásady občanského soužití anebo poškozují majetek v socialistickém i jiném vlastnictví. V těchto případech se jedná často o protiprávní jednání pro společnost méně nebezpečná, která nedosahují intenzity skutků zakládajících soudní postih. Jde o jev, který narušuje pozitivní proces vývoje socialistické společnosti a proto jej nelze podceňovat a je nutné naopak vyvíjet trvalé úsilí o jeho potírání.

Vzhledem k tomu je třeba orgány státní správy, které jsou pověřeny projednáváním přestupků, vybavit účinnými zákonnými prostředky v zájmu efektivnějšího postihu správních deliktů. Týká se to v prvé řadě národních výborů, jimž v boji proti přestupkům připadá nejvýznamnější úloha. Z ostatních státních orgánů projednávají přestupky pouze útvary Sboru národní bezpečnosti na úseku porušování pravidel silničního provozu finanční správy ve věcech daní, poplatků a dotací a orgány celní správy, pokud jde o porušování celních předpisů a o nedovolený vývoz a dovoz deviz.

II.

Stíhání přestupků je od 1. července 1961 až dosud upraveno zákonem č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Koncepční zaměření a principy, na nichž je zákon č. 60/1961 Sb. založen, zejména jeho základní instituty a sankční prostředky, se staly již dříve předmětem kritických připomínek.

Zákon, v němž se projevují některé charakteristické rysy tehdejších představ o stupni vyspělosti socialistických společenských vztahů, byl v průběhu doby pozměněn více zákony. Přechodně v době od 1. 8. 1965 do 31. 12. 1969 byl zákon č. 60/1961 Sb. modifikován zákonem č. 58/1965 Sb., kterým se upravuje postih provinění a přestupků osob opětovně se dopouštějících výtržností, násilností a příživnictví. Další změny a doplňky byly provedeny zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení, který i pro projednávání přestupků zavedl rozhodování o odvolání po vertikální linii, zákonem Č. 126/1968 Sb., o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku, zákonem č. 150/1969 Sb., o přečinech, kterým byla zrušena ustanovení upravující projednávání a postih provinění národními výbory, zákonem ČNR č. 33/1970 Sb., o finančních správách (byla založena působnost finančních správ k projednávání přestupků ve věcech daní a dotací), zákonem č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství, zákonem ČNR č. 86/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat, celním zákonem č. 44/1974 Sb., zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákonem č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství, zákonem ČNR č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, zákonem ČNR č. 65/1986 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, zákonem ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči a zákonem č. 87/1987 Sb. o veterinární péči. Změny a doplňky provedené uvedenými zákony se týkají zejména zavedení účinnějších opatření za přestupky, popřípadě formulace skutkových podstat přestupků.

V souvislosti s úpravou nejvyšších dovolených rychlostí jízdy v silniční dopravě byly zákonem ČNR č. 153/1979 Sb., zvýšeny horní hranice pokut ukládaných za přestupky spáchané v silničním provozu překročením přípustných rychlostí. Zřizování a činnost správních komisí k projednávání přestupků na národních výborech byly upraveny zákonem č. 49/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech a upravuje působnost národních výborů ve střediskových obcích.

Zkušenosti z více jak dvacetipětileté praxe národních výborů a ostatních orgánů uplatňujících zákon č. 60/1961 Sb. ukazují, že platná právní úprava projednávání a postihu přestupků vykazuje zejména tyto nedostatky:

Celková koncepce zákona byla ovlivněna tehdejšími názory o postupném snižování konfliktnosti ve společnosti, což se projevilo přílišným zdůrazněním výchovné funkce zákona, zejména účinnosti generální prevence v oblasti ochrany veřejného pořádku, a přeceněním společenského působení v oblasti drobné proti společenské činnosti. Předpokládalo se, že k řešení drobné protispolečenské činnosti postačí výchovná opatření společenského charakteru a že ukládání sankcí, pokud přijde v úvahu, bude mít omezený rozsah;

- opatření, která je možno ukládat za přestupky podle zákona, jsou v současné době již málo účinným prostředkem k postihu zejména závažnějších přestupků. Nízká horní hranice pokut (500 Kčs, v blokovém řízení 100 Kčs) neodpovídá vždy povaze přestupků a stupni jejich nebezpečnosti pro společnost. To vedlo právě k tomu, že některé pozdější zákony stanovily za určité přestupky vyšší horní hranici pokut, zpravidla do 5 000 Kčs, což narušilo jednotnost právní úpravy. Zkušenosti z výkonu státní správy a z ochrany veřejného pořádku ukazují jako aktuální potřebu zavést obecně důraznější sankce za přestupky;

- nebyla dostatečně zhodnocena společenská funkce práva, jak ve směru hmotněprávním, tak i ve směru procesním. V důsledku toho je právní úprava rámcová a všeobecná a neřeší řadu důležitých otázek hmotného přestupkového práva, ani některé otázky procesněprávní se zřetelem na specifickou problematiku projednávání přestupků.

Uvedené nedostatky vedly v posledních letech ke zpracování několika návrhů na novelizaci zákona č. 60/1961 Sb. V zájmu toho, aby právní úprava projednávání přestupků byla účinnější a odpovídala současným potřebám praxe a dalšímu vývoji. Prvým takovým návrhem byl vládní návrh zákona ČNR na dílčí změnu právních předpisů upravujících postih přestupků, který byl v roce 1973 předložen k projednání České národní radě. Jednalo se především o novou úpravu sankcí za přestupky, záležející ve zvýšení horní hranice pokut až na 5 000 Kčs a v zavedení trestu zákazu činnosti. Další podstatné problémy tento návrh neřešil a jako částečná novela ani řešit nemohl, a to zejména z toho důvodu, že přehodnocení celé koncepce přestupkového práva předpokládalo delší dobu. Na doporučení federálních orgánů bylo nakonec přijetí návrhu odloženo v zájmu věcné a časové koordinace s jinými právními předpisy.

Později bylo rozhodnuto přistoupit k celkové komplexní úpravě přestupkového práva. Byl proto vypracován návrh zásad zákona o přestupcích a připraven k projednání ve vládě ČSR a v jejích legislativních orgánech. V průběhu projednávání se však prokázala nutnost koordinovat jeho obsah s připravovanými zásadními legislativními úpravami protiprávních jednání zakládajících soudní postih. Při tomto podrobném zkoumání v rámci politickoprávních analýz trestních zákonů i na základě již dříve provedeného dvojího širokého připomínkového řízení s ústředními orgány federace i republik a národními výbory se projevila jednoznačně potřeba přijetí nové komplexní právní úpravy přestupkového práva. Její potřeba se prokázala i v souvislosti s řešením problematiky tzv. drobné delikvence. Politickoprávní analýza provedená na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze 7. ledna 1987 vyústila do požadavku na urychle né vypracování zákona o přestupcích.

III.

Navrhovaná právní úprava komplexně upravuje obecnou hmotněprávní i procesní stránku projednávání přestupků. Pokud jde o zvláštní část hmotněprávní týkající se úpravy skutkových podstat přestupků, zachovává připravovaná právní úprava v platnosti ustanovení o přestupcích obsažená ve zvláštních zákonech přijatých po roce 1961, a současně nevylučuje možnost, aby zvláštní zákony i v budoucnu upravovaly skutkové podstaty přestupků z jednotlivých odvětví státní správy, popřípadě zavedly speciální sankce.

Při takto přijaté koncepci otevřené kodifikace přestupkového práva vyvstala zásadní ústavněprávní otázka, zda právní úpravu v takovém rozsahu lze provést zákony národních rad nebo zda je k ní třeba zákona Federálního shromáždění ČSSR. Z ústavního zákona o československé federaci totiž jednoznačně nevyplývá, zda základní právní úprava přestupků náleží do výlučné působnosti federace nebo do působnosti republik, popřípadě do společné působnosti federace a republik.

Ústavněprávní problematika spojená s vydáním nového zákona o přestupcích byla již dříve posuzována pracovní skupinou, ustavenou ze zástupců republikových ministerstev vnitra a životního prostředí, Úřadu vlády ČSR, Úřadu vlády SSR a Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Byl přijat závěr, že jako nejschůdnější se jeví vydání komplexní právní úpravy přestupků a jejich projednávání formou zákonů národních rad. Z interpretačního pravidla, zakotveného v čl. 9 ústavního zákona o československé federaci, je nutno dovodit, že zmíněná právní úprava náleží do výlučné působnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, když není výslovně svěřena do působnosti Československé socialistické republiky. Na podporu tohoto závěru je možno poukázat i na to, že při zajišťování socialistického pořádku mají nejširší působnost a rozhodující postavení národní výbory, k čemuž jsou povolány ústavou a zákonem o národních výborech. Proto také podle navrhované úpravy budou nadále přestupky projednávat, až na výjimky stanovené v zákoně o přestupcích nebo v jiném zákoně, národní výbory, a to i přestupky, které spočívají v porušení povinnosti v oblastech působnosti federace. Úkoly národních výborů při zajišťování socialistického pořádku a projednávání přestupků svědčí plně pro právní úpravu přestupků formou zákonů národních rad, zvláště když postavení a působnost národních výborů mohou podle ústavy upravovat v mezích ústavních zákonů Československé socialistické republiky pouze orgány národních rad.

Pochybnosti vyvstaly při posuzování dílčí otázky, zda lze zákony národních rad upravovat též postih ve správních oblastech, v nichž jinak normotvorná působnost přísluší federaci. Tomu, že takové řešení je možné, svědčí jako precedent případ novelizace zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, provedené zákonem České národní rady Č. 153/1979 Sb. a zákonem Slovenské národní rady č. 154/1979 Sb., kterými byl upraven postih přestupků porušování pravidel silničního provozu, i když právní úprava na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích spadá do působnosti federace. Úprav přestupkového práva, týkajících se převážně vymezení některých skutkových podstat přestupků a za ně ukládaných sankcí, které jsou obsaženy ve federálních zákonech, například v zákoně č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství, v celním zákoně č. 44/1974 Sb. či v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, se přitom připravovaný zákon o přestupcích nedotkne.

Navrhované ústavněprávní řešení nebrání tomu, aby v budoucnu byly přestupky, spočívající v porušování povinností upravovaných federací, převzaty do příslušných federálních zákonů. Možnost upravit z důvodů nezbytné praktické potřeby přestupky ze správní sféry federace zákonodárstvím národních rad se opírá o čl. 38 odst. 2 ústavního zákona o československé federaci.

V zásadách nové zákonné úpravy se zdůrazňuje rozhodující úloha národních výborů v boji s drobnou protispolečenskou činností v jejich územních obvodech. Proto především národním výborům se dostane v připravovaném zákoně účinného právního prostředku k důslednému projednávání a postihování přestupků.

Nová právní úprava sleduje odstranění nedostatků zákona č. 60/1961 Sb. Přitom převezme z dosavadní právní úpravy její klady, zejména zakotvení priority prevence a výchovného působení v boji proti drobné protispolečenské činnosti a spojení všeobecné působnosti jednotlivých orgánů národních výborů s jejich věcnou příslušností k projednávání přestupků.

Zásady zákona řeší všechny základní otázky postihu přestupků:

- upravují podrobně obecné hmotněprávní otázky postihu přestupků, včetně stanovení nových sankcí a podmínek pro jejich ukládání;

- provádějí ve zvláštní části klasifikaci přestupků a vymezují, za které přestupky lze uložit pokutu vyšší než 1 000 Kčs;

- upravují řízení o přestupcích za podpůrného použití správního řádu.

Méně závažné přestupky budou moci národní výbory předávat k výchovnému působení svému aktivu nebo dobrovolné společenské nebo jiné socialistické organizaci. V zájmu větší efektivnosti zajišťování socialistického pořádku se v zákoně stanoví; že národní výbory organizují součinnost a koordinují opatření státních orgánů a socialistických organizací při zajišťování socialistického pořádku.

V obecné hmotněprávní části se vedle definice pojmu přestupku upravuje řada institutů potřebných pro náležité projednání přestupků. Řeší se rovněž místní, osobní a časová působnost zákona, jakož i podmínky, za kterých může správní orgán uložit náhradu škody způsobené přestupkem. Druhy trestů se vymezují odlišně od dosavadní právní úpravy; konkrétně se zavádí důtka, pokuta, zákaz činnosti a propadnutí věci a stanoví se zásady pro ukládání trestů při souběhu přestupků. Zachovává se možnost upuštění od potrestání.

Na rozdíl od dosavadní úpravy budou v zákoně definovány formy zavinění, tj. úmysl a nedbalost. U některých jednání, kde to však musí být zvlášť výslovně stanoveno, bude jako přestupek stíhán i pokus, návod, organizování a pomoc k protiprávnímu jednání.

Ve zvláštní části zákona se zavádí kategorizace přestupků na přestupky proti zájmům republiky, přestupky proti pořádku ve státní správě, přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti socialistickému soužití občanů a přestupky proti majetku. Zákonnými znaky jsou zároveň vymezeny jejich konkrétní skutkové podstaty. výjimkou z toho jsou přestupky proti pořádku na jednotlivých úsecích státní správy, které v převážné většině spočívají v porušení povinností zakotvených v obecně závazných právních předpisech. Ke konkretizaci těchto přestupků dojde při přípravě paragrafovaného znění zákona ve spolupráci s příslušnými resorty a krajskými národními výbory (NVP) a ve zvláštní části z nich budou zakotveny jen ty přestupky, kde bude možno uložit sankci vyšší než 1 000 Kčs, popřípadě zákaz činnosti.

Jako přestupky budou nově postihována některá méně závažná protispolečenská jednání, která dosud projednávají soudy jako trestné činy nebo přečiny.

Konkrétně z trestního zákona přecházejí do oblasti přestupkového práva jednak některá jednání, která byla dosud postihována jako opuštění republiky podle § 109 tr. zák., pokud nebudou nadále stíhána jako trestný čin, a vniknutí na území republiky podle § 110 tr. zák. a dále některé případy nedovoleného požívání alkoholu nebo užívání jiných návykových látek, postihovaných dosud jako trestný čin opilství podle § 201 tr. zák.

Ze zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech, se převádějí mezi přestupky protiprávní jednání, která jsou dosud postihována jako přečin pytláctví podle § 4, jako přečin proti zájmům socialistické společnosti v oblasti styku s cizinou podle § 5 písm. d) (porušení předpisů o cestovních dokladech) a jako přečin proti socialistickému soužití podle § 9.

Předpokládá se, že přestupky nedovoleného překročení hranic a setrvávání v cizině bez povolení, jakož i porušení předpisů o cestovních dokladech budou projednávat orgány Sboru národní bezpečnosti ve federální působnosti; jejich působnost v tom směru bude nutno založit zákonem Federálního shromáždění.

Pokud jde o případy opilství, jejichž postih je přebírán ze soudní sféry, půjde většinou o opilství v dopravě; tyto přestupky budou projednávat orgány Sboru národní bezpečnosti v oboru působnosti ministerstev vnitra a životního prostředí republik.

V části upravující řízení o přestupcích se především zakotvuje podpůrná platnost obecných předpisů o správním řízení. Podle správního řádu se bude postupovat vždy, pokud v zákoně o přestupcích nebo ve zvláštním zákoně nebude stanoveno jinak. Upravují se proto jednotlivé procesní instituty, které jsou specifické pro řízení o přestupcích a liší se od obecného řízení ve věcech správních. Kompetence k projednávání přestupků vychází z toho, že působnost ve věcech přestupků náleží zásadně národním výborům. Útvarům Sboru národní bezpečnosti se zachovává i jejich dosavadní působnost na úseku projednávání přestupků, jimiž se porušují předpisy o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Nedotčena zůstane i dosavadní působnost dalších státních orgánů, která je již v současné době založena ve zvláštních zákonech, konkrétně celnic a finančních správ.

Místní národní výbory, městské národní výbory a obvodní národní výbory budou projednávat v prvním stupni přestupky, kterými byly porušeny povinnosti ve věcech patřících do jejich působnosti, jakož i přestupky proti veřejnému pořádku, proti socialistickému soužití občanů a proti majetku. Tyto národní výbory budou tedy i nadále projednávat největší počet přestupků. Ostatní přestupky budou projednávat v prvním stupni okresní národní výbory, pokud nebudou k jejich projednání příslušné jiné orgány státní správy, než jsou národní výbory. Všechny stupně a druhy národních výborů mohou napříště zřídit k projednávání přestupků správní komise.

Nově se zavádí povinnost přestupce uhradit státu náklady, které vzniknou z projednávání přestupků. Pokud jde o výkon trestu, zavádí se jako nový prostředek exekuce na movité věci.

IV.

Navrhované zásady zákona o přestupcích sledují zvýšení autority národních výborů při řešení protispolečenské delikvence i při uplatňování preventivního působení na občany. Zároveň zásady přesněji vymezují základní pojmy, což přispěje k právní jistotě občanů a k prohloubení socialistické zákonnosti při projednávání přestupků.

V boji proti drobné delikvenci plní národní výbory významné úkoly především organizátorskou, výchovnou a preventivní činností. To však neznamená, že represivní prostředky jsou jen okrajovou a výjimečnou formou v této oblasti.

Roční rozbory projednávání přestupků národními výbory svědčí o tom, že přes vynaložené úsilí v oblasti prevence dochází stále k nárůstu počtu projednaných přestupků, jak vyplývá z tohoto přehledu o počtu projednaných přestupků národními výbory v ČSSR:

Nejvyšší podíl na přestupkovosti ve všech uvedených letech činily přestupky proti socialistickému soužití, které v roce 1983 představovaly 67,2 %, v roce 1984 66,4 %, v roce 1985 67,2 %, v roce 1986 66,3 % a v roce 1987 64,6 % všech projednaných přestupků. Rozhodující podíl na vysokém počtu přestupků tohoto druhu mají fyzická a slovní napadení druhé osoby (58,4 % až 58,9 % a všech přestupků tohoto druhu).

Z majetkových přestupků výrazně převyšují přestupky spočívající v útocích proti majetku v socialistickém vlastnictví. V roce 1983 ze 6 848 přestupků majetkového charakteru byl 4 441 přestupek proti majetku v socialistickém vlastnictví, v roce 1984 bylo přestupků proti majetku v socialistickém vlastnictví 4 867, v roce 1985 z 8 322 majetkových přestupků byl 5 561 přestupek proti majetku v socialistickém vlastnictví, v roce 1986 z 9122 majetkových přestupků byly 6133 přestupky proti majetku v socialistickém vlastnictví a v roce 1987 z 9 444 majetkových přestupků bylo 6 036 přestupků proti majetku v socialistickém vlastnictví.

V.

Navrhovaná legislativní úprava bude znamenat zvýšení pracovního zatížení národních výborů. Nenárokuje se však původně uplatňované posílení mzdových fondů ani finanční prostředky na materiálně technické vybavení souvisící s výkonem agendy přestupků u národních výborů se zřetelem na to, že se upouští od původně zamýšleného širokého přesunu deliktů ze soudní sféry mezi přestupky projednávané národními výbory.

Navrhovaná právní úprava přinese též zvýšené pracovní nároky na činnost orgánů Sboru národní bezpečnosti, které budou rozhodovat o dopravních přestupcích, pokud již nebudou vyřešeny blokově, včetně jednání, které bylo dosud postihováno jako trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. Při takovém rozhodování bude zpravidla uvažováno o trestu zákazu činnosti a o diferencovaném uložení pokuty do 5 000 Kčs, případně 10 000 Kčs u dnešního § 201 tr. zák. Proti současnému stavu bude odpovědnost rozhodujících orgánů podstatě vyšší a vyžádá si u nich vysokoškolskou kvalifikaci a nepochybně i větší administrativní náročnost.

K zajištění účinného potrestání přestupků v dopravě bude nutné na každém okrese a kraji nově zřídit jedno místo s požadovanou vysokoškolskou kvalifikací (celkem 85 + 8 míst) a na většině okresů jedno místo s úkoly převážně administrativního charakteru (celkem 50 míst). Původně se předpokládalo, že na tento úsek budou zařazeni příslušníci se zkušenostmi ve vyhledávání trestných činů a při objasňování přečinů, které budou převedeny do přestupků. Protože k takovému převodu dochází z hlediska působnosti ministerstva vnitra a životního prostředí ČSR jen u trestného činu podle § 201 tr. zák. a výjimečně u některých přečinů a dosavadní vyhledávání a objasňování se nezjednodušuje, nepřichází takový postup (i s ohledem na další nárůst úkolů VB zejména v pořádkové a vnější službě) v úvahu.

Za těchto okolností bude možné racionalizací činností dopravní služby posílit pouze kraje a systemizovaný stav příslušníků bude nutné zvýšit o 135, což představuje zvýšení finančních nákladů cca o 8 miliónů Kčs ročně.

V Praze dne 29. března 1989