Česká národní rada 1986 – 1990

OBECNÁ USTANOVENÍ

Zásada č. 1

Omezování vzniku odpadů a jejich využívání jako zdrojů druhotných surovin a energií snižuje nežádoucí působení odpadů na přírodní složky životního prostředí a šetří prvotní surovinové zdroje. Účelné hospodaření s odpady a druhotnými surovinami tvoří neoddělitelnou součást péče o životní prostředí a racionální využívání přírodních zdrojů a přispívá k účinnějšímu zhodnocování surovinové základny.

Odpady vznikají v naprosté většině výrobních a nevýrobních činností. Vznik odpadů zvyšuje v mnoha případech materiálovou a energetickou náročnost výrobních procesů. Hromadění odpadů v přírodním prostředí nepříznivě působí na kvalitu ovzduší, vody a půdy.

Druhotné suroviny představují důležitý doplněk surovinové základny národního hospodářství. Hospodaření s odpady a využívání druhotných surovin přispívá jak k účinnějšímu zhodnocování surovinové základny, šetření přírodních zdrojů, tak i významně ovlivňuje péči o životní prostředí.

Zásada č. 2

(1) Zákon stanoví povinnosti orgánů a organizací při hospodaření s odpady a druhotnými surovinami a povinnosti občanů při ukládání odpadů.

(2) Zákon se vztahuje na

a) odpady vznikající v organizacích,

b) odpady ukládané občany na určená místa a odpady sebrané nebo vykoupené od občanů.

(3) Zákon se nevztahuje na

a) odpadní vody, [§ 22 až 24 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).]

b) odpadní plyny, [§ 2 a 13 zákona č. 35/1967 Sb., a opatřeních proti znečišťování ovzduší.]

c) odpady drahých kovů, [§ 2 vyhlášky ministra hutního průmyslu a rudných dolů č. 93/1962 Sb., o státní službě pro drahé kovy, ve znění pozdějších předpisů.]

d) radioaktivní odpady přirozené i umělé, [§ 3, 6 a 7 vyhlášky Čs. komise pro atomovou energii č. 67/1987 Sb., o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady. § 3 vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSR č. 59/1972 Sb., a ochraně před ionizujícím zářením.]

e) konfiskáty živočišného původu, [§ 19 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči. § 85 až 89 vyhlášky federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 121/1987 Sb., o zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů.]

f) neopuštěné odvaly, výsypky nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností, a na uskladňování radioaktivních a jiných průmyslových odpadů v podzemních prostorech, [§ 4 a 34 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). § 2 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.)]

g) organizování a kontrolu sběru kovového odpadu od organizací a na hospodaření s kovovým odpadem. [§ 80 zákona č. 194/1988 Sb., a působnosti federálních ústředních orgánů státní správy.]

Zákon upravuje jednak hospodaření s odpady, které vznikají v organizacích, a jednak hospodaření s odpady ukládanými občany na určená místa a s odpady sebranými nebo vykoupenými od občanů.

Předmětem zákona nejsou odpadní vody, odpadní plyny, radioaktivní odpady, odpady drahých kovů, konfiskáty živočišného původu a neopuštěné odvaly, výsypky nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností. Zákon se nevztahuje na uskladňování radioaktivních a jiných průmyslových odpadů v podzemních prostorech. Zákon se rovněž nevztahuje na organizování a kontrolu sběru kovového odpadu od organizací a na hospodaření s kovovým odpadem, neboť tato problematika je podle § 80 zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy, v působnosti federálního ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky. Všechny výše uvedené odpady podléhají režimu zvláštních předpisů.

Zásada č. 3

Pro účely tohoto zákona mají následující pojmy tento význam:

a) odpady jsou suroviny, materiály a výrobky, které vznikly v procesu těžby, zpracování, výroby, dopravy, spotřeby nebo užití a nemají nebo ztratily svoji původní užitnou hodnotu,

b) nebezpečné odpady jsou odpady obsahující jedy nebo jiné škodlivé látky, [§ 1 nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví. § 19 vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSR č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.] které mohou samy nebo svými produkty rozpadu či biologické přeměny nepříznivě působit na zdraví člověka nebo na životní prostředí,

c) druhotné suroviny jsou suroviny získané z odpadů a určené k dalšímu hospodářskému využití,

d) nezávadné zneškodnění odpadů je nakládání s odpady způsobem neohrožujícím zdraví člověka nebo životní prostředí,

e) skládkování odpadů je nezávadné zneškodnění odpadů, při kterém jsou odpady ukládány na skládky,

f) skládky jsou stavby nebo terénní úpravy [§ 54 a 71 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). § 1 vyhlášky federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 85/1976 Sb., a podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění vyhlášky č. 155/1980 Sb.] určené k ukládání odpadů,

g) veřejné skládky jsou skládky určené k ukládání odpadů od občanů a odpadů od organizací, které nemají vlastní skládky.

Pojmy v oblasti hospodaření s odpady a druhotnými surovinami nejsou dosud upraveny žádnou československou státní normou.

Pro účely tohoto zákona je zvláště důležité rozlišení pojmů "odpad" a "druhotná surovina".

Odpad vzniká jako nežádoucí výstup těžby, zpracování, výroby, dopravy a spotřebních činností, při kterých dochází ke ztrátě původní užitné hodnoty suroviny, materiálu nebo výrobku.

Druhotná surovina se získává z odpadů a její možno znovu využít ve výrobním nebo jiném procesu.

Pojem "nebezpečné odpady" vychází z toho, že obsahem těchto odpadů jsou jedy nebo některé jiné škodlivé látky ve smyslu nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví.

V pojmu "nezávadné zneškodnění odpadů" je zdůrazněn způsob neohrožující zdraví člověka nebo životní prostředí.

Dále jsou rozlišeny pojmy "skládky" jako stavby nebo terénní úpravy ve smyslu § 54 zákona č. 50/1976 Sb. a ve smyslu § 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb., které podléhají režimu zákona č. 50/1976 Sb., a "veřejné skládky", které slouží k ukládání odpadů od občanů a těch organizací, které nemají vlastní skládky.

Část druhá

POVINNOSTI ORGANIZACÍ A OBČANA

Zásada č. 4

Organizace jsou při hospodaření s odpady a druhotnými surovinami povinny dbát na ochranu životního prostředí a zdravých životních podmínek v souladu se zvláštními předpisy [Např. zákon č. 61/1977 Sb., a lesích, zákon č. 138/1973 Sb., zákon č. 35/1967 Sb., zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 44/1988 Sb.] tak, aby při těchto činnostech zejména:

a) nebylo ohroženo lidské zdraví,

b) nebyly ohroženy vody, ovzduší, půda, fauna a flóra,

c) nebyly poškozeny zájmy státní památkové péče a státní ochrany přírody,

d) nebyly dotčeny zásady územního plánování upravující funkční využití území a jeho organizaci,

e) byly chráněny přírodní zdroje surovin.

Využívání odpadů jako zdrojů druhotných surovin a energie představuje významný přínos pro ochranu životního prostředí, protože přispívá k šetření prvotními surovinami a energetickými zdroji a omezuje vypouštění škodlivin do přírodních složek prostředí. Současně však při zneškodňování odpadů a zpracování druhotných surovin vznikají emise a tím je nepříznivě ovlivňováno životní prostředí a zdraví člověka. Proto zákon vede organizace k minimalizaci těchto vlivů.

Zásada č. 5

Povinnosti organizace, při jejíž činnosti vznikají odpady

(1) Organizace, při jejíž činnosti vznikají odpady (dále jen "původce"), je povinna vznik odpadů co nejvíce omezovat; vzniklé odpady je původce povinen chránit před znehodnocením nebo odcizením.

(2) Původce je povinen zajistit hospodárné a účelné využití vzniklých odpadů jako zdrojů druhotných surovin a energie při své vlastní činnosti.

(3) Pokud nemůže původce využít odpady při své činnosti, je povinen nabídnout je organizacím, které mohou takové odpady využít jako zdroj druhotných surovin a energie, nebo organizacím, jejichž předmětem činnosti je sběr, výkup a úprava odpadů. Nelze-li odpady takto využít, je původce povinen zajistit nezávadné zneškodnění odpadů.

(4) Způsob využití nebezpečných odpadů, způsob a místo jejich nezávadného zneškodnění předloží původce ke schválení příslušnému orgánu hygienické služby. [§ 71 a 75 zákona č. 20/1966 Sb. § 8 nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb.]

(5) Výskyt, množství, charakteristiku a způsob využití, místo a způsob nezávadného zneškodnění nebezpečných odpadů je původce povinen ohlásit okresnímu národnímu výboru příslušnému podle místa vzniku nebezpečných odpadů.

Povinnosti uvedené v tomto zákoně se vztahují na všechny organizace, při jejichž činnostech vznikají odpady. Původci jsou tedy nejen organizace výrobní, ale mohou jimi být i organizace sběrové, organizace využívající nebo zneškodňující odpady atd. Specifické povinnosti těchto organizací vyplývající z povahy jejich činnosti jsou uváděny v zásadách č. 6 až 9.

Využívání odpadů má význam ekonomický i ekologický. Proto je třeba důsledně prosazovat zásadu "kdo odpad produkuje, zajišťuje i jeho využívání anebo nezávadné zneškodnění", tzv. princip původce. Podle tohoto principu odpovídají za zhodnocení odpadů na druhotnou surovinu zásadně ty organizace, při jejichž činnostech odpady vznikají (původci).

Původci budou stanovené povinnosti plnit s přihlédnutím k povaze své činnosti. Konkrétní opatření v institucích správního charakteru se budou odlišovat od opatření organizací výrobních anebo obchodních. Všechny organizace však vytvářejí podmínky pro využívání druhotných surovin a rozvíjejí materiálně technickou základnu zabezpečující hospodaření s odpady.

Při rozhodování o konkrétních opatřeních určených k využití nebo zneškodnění odpadů je nejdříve nutno zvažovat možnost omezení vzniku odpadů. Pokud jsou taková opatření neuskutečnitelná, nebo jen obtížně uskutečnitelná, je nutno zabývat se využitím odpadů jako zdrojů druhotných surovin a energie ve vlastní organizaci.

Jestliže nelze využít odpadů jako zdrojů druhotných surovin a energie při činnosti původce, nabídne původce odpady buď přímo organizacím, které druhotné suroviny využívají, nebo organizacím, jejichž předmětem činnosti je sběr, výkup a úprava odpadů. Původce může odpady nabídnout k využití i prostřednictvím organizací, které se zabývají zprostředkováním využitelných odpadů (např. informační systém Registr recyklace odpadů).

Teprve v případě, že využití odpadů jako zdrojů druhotných surovin a energie není možné, přichází v úvahu uložení odpadů na skládku pro tento druh určenou, nebo jiné nezávadné zneškodnění odpadů.

Nebezpečné odpady jsou zvláště významné z hlediska zvýšené možnosti ohrožení životního prostředí a zdraví lidí. Informace o výskytu, množství a charakteristických vlastnostech nebezpečných odpadů vznikajících u původců musí být proto poskytnuty okresním národním výborům příslušným podle místa vzniku těchto odpadů, po předchozím schválení způsobu využití, způsobu a místa nezávadného zneškodnění orgány hygienické služby.

Zásada č. 6

Povinnosti výrobní organizace

(1) výrobní organizace (dále jen "výrobce") je dále povinna

a) přednostně zavádět do své hospodářské činnosti maloodpadové a bezodpadové technologie,

b) vést evidenci vznikajících odpadů podle druhů,

c) shromažďovat odpady utříděně podle druhů.

(2) Výrobce je povinen zpracovat a podle potřeby upřesňovat program hospodaření s odpady, ve kterém budou zahrnuty úkoly vědeckotechnického, ekonomického a organizačního charakteru (dále jen "program"). Při zpracování programu je výrobce povinen respektovat vyjádření místního nebo městského národního výboru příslušného podle sídla výrobce.

(3) Výrobce je též povinen

a) zabývat se v předvýrobní přípravě výrobků budoucím využitím opotřebovaných výrobků nebo jejich částí jako zdrojů druhotných surovin a energie, popřípadě způsobem jejich nezávadného zneškodnění,

b) uvádět v průvodní dokumentaci výrobků údaje o způsobu využití výrobků nebo jejich částí jako zdrojů druhotných surovin a energie, popřípadě o způsobu jejich nezávadného zneškodnění,

c) dbát při dovozu surovin, materiálů, polotovarů a výrobků na jejich složení z hlediska budoucího využití jako zdrojů druhotných surovin a energie, popřípadě z hlediska jejich nezávadného zneškodnění,

d) vyžadovat od dodavatelů dovážených výrobků informace, z nichž by bylo zřejmé složení výrobků z hlediska jejich budoucího využití jako zdrojů druhotných surovin a energie, po případě způsob nezávadného zneškodnění.

(4) Výrobce smí požadovat dovoz pouze takových odpadů, které budou využity jako zdroj druhotných surovin a energie.

Výrobce je povinen kromě povinností uvedených v zásadě č. 5 plnit další povinnosti, které jsou pro něho specifické.

Maloodpadové a bezodpadové technologie jsou základními postupy omezujícími vznik odpadů při výrobních činnostech. Proto je přednostní zavádění prvořadou povinností výrobních organizací.

Další povinnost, která není uložena ostatním původcům odpadů, je vedení evidence vznikajících odpadů. V této evidenci je nutno zaznamenávat odpady podle druhů. Minimální rozsah evidence by měl odpovídat požadavkům šetření o odpadech, druhotných surovinách a skládkách, které je uskutečňováno krát za 5 let Federálním statistickým úřadem (viz Směrnice k jednorázovému zvláště organizovanému šetření o odpadech, druhotných surovinách a skládkách za rok 1987).

Nezbytným předpokladem pro hospodárné využití odpadů vlastní nebo jinou organizací je utříděné shromažďování odpadů, a proto je tato povinnost uložena rovněž výrobním organizacím.

Zákon ukládá výrobci povinnost zpracovat a podle potřeby upřesňovat program hospodaření s odpady. Program vychází z koncepce surovinového a materiálového zabezpečení národního hospodářství ČSSR, z odvětvových a územních koncepcí tvorby a ochrany životního prostředí, z koncepce rozvoje výrobních programů organizace a z dalších dokumentů. Jeho smyslem je vymezit postup organizace při omezování vzniku odpadů, jejich využívání, popřípadě zneškodnění.

Kromě stručné charakteristiky hlavních výrobních úkolů by měl program obsahovat zhodnocení výskytu a využití odpadů ve výrobní činnosti, přehled hlavních problémů spojených se zvýšeným využíváním druhotných surovin, cíle, kterých organizace hodlá v této oblasti dosáhnout, a konkrétní technická, ekonomická, organizační, výchovně vzdělávací a další opatření k realizaci těchto cílů.

Vzhledem k významu územního faktoru při hospodaření s odpady je výrobce povinen předložit návrh programu příslušnému národnímu výboru k vyjádření a při zpracování konečného znění programu musí stanovisko národního výboru respektovat.

V zákonu je rovněž zdůrazněna povinnost výrobců zabývat se již v předvýrobní fázi složením výrobků i z hlediska jeho možného využití jako zdroje druhotné suroviny a energie, popřípadě z hlediska jeho nezávadného zneškodnění. I zde jde o maximální využití výrobků, které se v procesu společenské a individuální spotřeby stávají odpady.

Důraz je kladen i na to, aby dokumentace hotového výrobku obsahovala jeho složení s ohledem na využití jako zdroje druhotných surovin a energie, popřípadě s ohledem na jeho nezávadné zneškodnění. Stejný požadavek je kladen i na výrobky, které se dovážejí. V zákoně je zdůrazněna povinnost vyžadovat od dodavatelů dovážených výrobků informace, z nichž by bylo složení výrobků zřejmé.

V zákoně je též výrobním organizacím uloženo požadovat pouze dovoz takových odpadů, které budou využity jako zdroje druhotných surovin a energie. Důvodem je ochrana životního prostředí a zdraví obyvatel, v jejichž zájmu je nutno vyloučit případný dovoz odpadů určených ke zneškodnění.

Zásada č. 7

Povinnosti organizace, jejímž předmětem

činnosti je sběr, výkup, popřípadě i úprava odpadů

Organizace, jejímž předmětem činnosti je sběr, výkup, popřípadě i úprava odpadů (dále jen "sběrová organizace"), je povinna:

a) stanovovat a zveřejňovat druhy odebíraných odpadů a podmínky jejich odběru,

b) odebírat zveřejněné druhy odpadů,

c) vést evidenci druhů odebíraných odpadů,

d) upravovat odpad na druhotné suroviny, popřípadě jej předávat k úpravě jiným organizacím,

e) nabídnout odpady, které mohou být využity jako druhotné suroviny, organizacím, které druhotné suroviny využívají,

f) rozšiřovat síť sběren.

Zákon ukládá sběrovým organizacím povinnost stanovovat druhy odpadů, které budou odebírat, a tyto druhy zveřejňovat. Stejně tak je sběrová organizace povinna stanovit podmínky výkupu odebíraných odpadů a tyto podmínky zveřejnit. Zákon předpokládá, že sběrové organizace budou okruh odebíraných odpadů rozšiřovat, povinnost není proto uložena jednorázově.

Důležitou povinností sběrových organizací je vedení evidence odebíraného odpadu, a to podle zvláštních předpisů.

Sběrové organizace upravují vykoupené odpady samy nebo je předávají k úpravě jiným organizacím.

Odpady upravené nebo odpady, které lze využít jako druhotné suroviny bez úpravy, nabízejí sběrové organizace zpracovatelským organizacím nebo jiným organizacím, které mohou upravený odpad využít.

Sběrové organizace jsou povinny rovněž pečovat o soustavný rozvoj sítě sběren, aby byly schopny podchytit co největší množství odpadů využitelných jako druhotné suroviny.

Zásada č. 8

Povinnosti organizace provozující skládku nebo veřejnou skládku

(1) Skládkování odpadů provádějí:

a) původce, který skládkuje na svých skládkách vlastní odpady, popřípadě i odpady jiných organizací (dále jen "provozovatel skládky"),

b) organizace, která provozuje veřejnou skládku (dále jen "provozovatel veřejné skládky").

(2) Organizace uvedené v odstavci 1 jsou při skládkování odpadů povinny zřizovat a provozovat skládky pro určené druhy odpadů v souladu s požadavky stanovenými obecně závaznými právními předpisy [Např. zákon č. 50/1976 Sb., zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona č. 22/1985 Sb., zákon č. 44/1988 Sb.] a dbát na možnost budoucího využití uložených odpadů, včetně posouzení ekonomického využití skládkového plynu.

(3) Provozovatel veřejné skládky je dále povinen:

a) zveřejňovat druhy odpadů, pro které je veřejná skládka určena, a odebírat tyto odpady od organizací a občanů,

b) zveřejňovat podmínky převzetí odpadů, ve kterých se uvede i výše náhrady, kterou bude původce platit za skládkování odpadů,

c) odmítnout převzít a skládkovat odpady, pro které není veřejná skládka určena.

Nezávadné zneškodnění nevyužívaných odpadů skládkováním provádějí původci odpadů, kteří ukládají na svých skládkách vlastní odpady nebo i odpady jiných organizací, se kterými se na uložení jejich odpadů dohodnou.

Skládkování provádějí též provozovatelé veřejných skládek. Na tyto skládky mohou ukládat odpady jak občané, tak i organizace, která nemá vlastní skládku. Provozovatelem těchto skládek jsou organizace, které k tomu mohou být i zřízené, může to být i národní výbor nebo jeho organizace.

Odpady ukládané na skládku představují potenciální zdroj druhotných surovin a energií, využitelný v případě dalšího vývoje postupů zpracování zatím nevyužitelných odpadů.

Zároveň mohou skládkované odpady ohrožovat životní prostředí záborem půdy, průsakem škodlivin do povrchových a podzemních vod a znečišťováním ovzduší. Proto je nutné, aby všechny organizace, které skládkují odpady, dodržovaly při zřizování a provozu skládek předpisy, které upravují režim skládkování.

Provozovatelé veřejných skládek mají dále za povinnost odebírat odpady, pro které je skládka určena, od organizací a občanů a jsou povinni odmítnout skládkovat odpady, pro které skládka určena není. Tito provozovatelé jsou povinni též vhodnou formou zveřejňovat druhy skládkovaných odpadů a podmínky, za kterých lze odpad převzít ke sládkování. V těchto podmínkách je provozovatel veřejné skládky povinen rovněž uvést výše náhrad, které bude na organizaci (původci) za skládkování odpadu požadovat.

Zásada č. 9

Organizace, která provádí nezávadné zneškodnění odpadů jiným způsobem než skládkováním, je povinna činit opatření k využití surovin nebo energií vznikajících při nezávadném zneškodnění odpadu.

Činnosti spojené s nezávadným zneškodněním odpadů, které nejsou ukládány na skládky, mohou být spojeny s negativním působením na životní prostředí, zároveň však mohou být potenciálním zdrojem druhotných surovin a energie (např. spalovny odpadů). Ochrana životního prostředí a zdraví člověka je řešena v zásadě č. 4. v této zásadě je proto zdůrazněno možné využití surovin nebo energií.

Zásada č. 10

Občané

(1) Pokud občan nevyužije odpad pro svou potřebu, ani jej neodevzdá sběrové organizaci, je povinen odpad uložit na místa určená místními národními výbory a postupovat přitom způsobem neohrožujícím životní prostředí a zdraví lidí.

(2) Rozsah odpadů a druhotných surovin, které mohou občané sbírat na základě povolení, obsah žádosti občana o udělení povolení, podmínky udělování povolení a důvody odnímání povolení upraví ministerstvo vnitra a životního prostředí ČSR obecně závazným právním předpisem.

V zákonu je pamatováno na odpady od občanů. Občanům je uložena povinnost uložit odpady na místa určená místními národními výbory, pokud tyto odpady nevyužije občan pro svou potřebu, nebo je neodevzdá sběrovým organizacím.

Místní národní výbory budou určovat místa pro ukládání odpadů občany. Těmito místy jsou např. kontejnery nebo jiné nádoby na odpady a veřejné skládky odpadů. Na jiná místa nebude smět občan odpady odložit.

Porušení těchto povinností občanem bude postihováno jako přestupek ve smyslu připravovaného přestupkového zákona.

Místní a městské národní výbory budou udělovat jednotlivým občanům povolení ke sběru odpadu a druhotných surovin. Podrobnosti upraví ministerstvo vnitra a životního prostředí ČSR. Občané budou moci na základě těchto povolení sbírat zejména odpady, které mohou být zdrojem druhotných surovin a nacházejí se na různých tzv. divokých skládkách apod.

Sběr odpadů občany na divokých skládkách povolený národním výborem je v souladu s celospolečenským zájmem na využití odpadů; příslušné ustanovení občanského zákoníku bude třeba v budoucnosti novelizovat. Příjem, který občané touto činností získají, bude podléhat dani.

Část třetí

PŮSOBNOST NÁRODNÍCH VÝBORŮ

Zásada č. 11

(1) Národní výbory v rámci své územní působnosti

a) vykonávají státní dozor nad hospodařením s odpady a druhotnými surovinami,

b) plní další úkoly v oblasti hospodaření s odpady a druhotnými surovinami vyplývající z tohoto zákona a zvláštních předpisů:

(2) Krajské národní výbory vedle působnosti uvedené v odstavci 1 dále

a) spolupracují s ústředními orgány federace a České socialistické republiky na přípravě prognóz, koncepcí a komplexního programu hospodaření s odpady a druhotnými surovinami týkajících se území, jehož rozvoj řídí a koordinují,

b) koordinují přípravu a realizaci koncepcí tvorby a ochrany životního prostředí v kraji i z hlediska hospodaření s odpady a druhotnými surovinami,

c) zabezpečují zpracování koncepcí týkajících se ukládání nebezpečných odpadů vznikajících na území kraje.

(3) Okresní národní výbory vedle působnosti uvedené v odstavci 1 evidují nebezpečné odpady, které jim nahlašují původci (zásada č. 5).

(4) Místní národní výbory vedle působnosti uvedené v odstavci 1 dále

a) určují místa pro ukládání odpadů od občanů,

b) zajišťují odstranění živelně vzniklých skládek,

c) udělují jednotlivým občanům povolení k provádění sběru odpadu a druhotných surovin (zásada č. 10, odstavec 2),

d) vyjadřují se k programům zpracovávaným výrobci (zásada č. 6, odstavec 2).

(5) Národní výbory, které mají postavení stavebního úřadu, [§ 117 zákona č. 50/1976 Sb.] dále

a) určují území vhodná pro zřizování skládek nebo veřejných skládek,

b) určují, pro které druhy odpadů bude skládka nebo veřejná skládka zřízena.

Jedním ze základních úkolů národních výborů je péče o životní prostředí na území, jehož hospodářský a sociální rozvoj řídí. Problematika hospodaření s odpady a využívání druhotných surovin tvoří nedílnou součást komplexně pojaté ochrany a tvorby životního prostředí, protože hospodářské využití odpadů jako zdrojů druhotných surovin a energie představuje jen jednu z forem omezení negativního působení odpadů na životní prostředí.

K prohloubení účinnosti práce národních výborů v této oblasti je proto účelné rozšířit povinnosti i práva národních výborů ve vztahu k organizacím vyvíjejícím činnost spjatou s produkcí, využíváním a zneškodňováním odpadů.

Úkoly stanovené národním výborům jsou v souladu se zákonem České národní rady o národních výborech č. 115/1988 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 140/1988 Sb.), kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech.

Kromě povinností vyplývajících z povinnosti pečovat o zdravé životní prostředí, ukládá zákon krajským národním výborům povinnost spolupracovat s ústředními orgány federace a České socialistické republiky při přípravě dlouhodobých programů hospodaření s odpady a druhotnými surovinami, které se týkají svěřeného území. Krajské národní výbory dozírají na to, aby při přípravě a realizaci těchto dokumentů byla vzata v úvahu i hlediska hospodaření s odpady a druhotnými surovinami a zabezpečují zpracování koncepce skládkování nebezpečných odpadů v kraji; je účelné zřídit v každém kraji alespoň jednu takovou skládku.

Okresní národní výbory budou mít povinnost evidovat všechny nebezpečné odpady, jejichž výskyt, množství, charakteristiku a způsob využití, místo a způsob zneškodnění, jim nahlásí původci odpadů podle zásady č. 5.

Místní a městské národní výbory budou mít za úkol určovat místa, na která budou ukládat odpady občané (kontejnery, nádoby na odpady a veřejné skládky). Plněním této povinnosti budou dbát národní výbory na to, aby se na jimi spravovaném území nevyskytovaly odpady pocházející od občanů na místech, kde by ohrožovaly životní prostředí.

Místní a městské národní výbory budou mít rovněž za povinnost zajišťovat odstranění živelně vzniklých skládek.

Stupeň místních a městských národních výborů je zvolen proto, že tyto národní výbory mají přehled o všech tzv. divokých skládkách, na rozdíl od okresních národních výborů. Okresní národní výbory prozatímně spravují národní majetek, u něhož při jeho nabytí státem není patrno, která státní organizace má k tomuto majetku právo hospodaření (§ 65 odst. 3 novelizovaného hospodářského zákoníku).

V zásadě je využito možnosti dané uvedeným ustanovením, aby tento majetek prozatímně spravoval jiný státní orgán - v tomto případě místní a městské národní výbory.

Místní a městské národní výbory se vyjadřují k programům výrobců (zásada č. 6), kteří musí vyjádření těchto národních výborů respektovat. vyjádření k programu může mít různou formu; půjde-li v programech o investice, bude mít v souladu se zákonem o národních výborech i formu závazného stanoviska.

Národní výbory, které mají postavení stavebního úřadu ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb., budou vybírat území vhodná pro zřizování skládek a budou určovat, pro které druhy odpadů bude příslušná skládka zřízena.