Část čtvrtá
STÁTNÍ DOZOR NAD HOSPODAŘENÍM
S ODPADY A DRUHOTNÝMI SUROVINAMI
Zásada č. 12
(1) Státní dozor nad hospodařením s odpady a druhotnými surovinami vykonávají národní výbory.
(2) Při výkonu státního dozoru dozírají národní výbory, zda organizace a občané dodržují podmínky a plní povinnosti stanovené na základě tohoto zákona, jakož i povinnosti uložené opatřeními orgánů státní správy.
(3) Zjistí-li národní výbor nedostatek, vyzve organizaci nebo občana, aby byla zjednána náprava; národní výbor může při výkonu dozoru vydávat ve své působnosti nezbytné zákazy a činit zatímní opatření k odstranění nedostatků.
(4) Pracovníci národního výboru jsou při výkonu státního dozoru oprávněni vstupovat do objektů organizací, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů, provádět potřebná šetření, požadovat potřebné údaje a vysvětlení a nahlížet do příslušných dokladů. Při výkonu státního dozoru jsou povinni vykazovat se průkazem a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících předmět státního, hospodářského nebo služebního tajemství.
(5) Při výkonu státního dozoru se národní výbory opírají o zkušenosti a iniciativu pracujících a spolupracují s orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací.
Státní dozor nad hospodařením s odpady a druhotnými surovinami vykonávají národní výbory všech stupňů vzhledem k tomu, že odpovídají za komplexní rozvoj svého území a mají odpovědnost i za oblast životního prostředí na tomto území. Cílem výkonu státního dozoru je sledování dodržování stanovených povinností organizacemi a občany.
Národní výbory jsou oprávněny vyzvat organizaci, která porušuje povinnosti stanovené zákonem, k odstranění nedostatků, mohou učinit ve své působnosti příslušné zákazy a mohou činit i zatímní opatření k odstranění nedostatků (zákazy činnosti, provozu apod.).
Pracovníci národních výborů, kteří budou konkrétní dozor vykonávat, musí být vybavení příslušnými oprávněními, aby mohli zjišťovat všechny skutečnosti potřebné pro posouzení, zda organizace plní povinnosti stanovené zákonem. Dále musí dodržovat ochranu utajovaných skutečností.
Při výkonu státního dozoru národní výbory využívají zkušenosti a iniciativu pracujících a součinnost se společenskými organizacemi.
Zásada č. 13
Pokuty organizacím
(1) Okresní národní výbor, městský národní výbor nebo místní národní výbor ve střediskové obci může uložit organizaci, která
a) neplní povinnosti uvedené v zásadách č. 4 písm. d), č. 5 odst. 2, č. 6 odst. 3, č. 7 písm. d), e) a f) a č. 9 pokutu do výše 200 000,- Kčs,
b) neplní povinnosti uvedené v zásadách č. 4, písm. b), c) a e), č. 5, odst. 1 a 3, č. 6 odst. 1, č. 7 písm. c) pokutu až do výše 300 000,- Kčs,
c) neplní povinnosti uvedené v zásadách č. 4 písm. a), č. 5 odst. 4 a 5, č. 6 odst. 2 a 4, č. 7 písm. a) a b), č. 8 odst. 2 a 3 pokutu až do výše 500 000,- Kčs.
(2) Zjistí-li porušení povinnosti podle odstavce 1 jiný národní výbor, než který je uveden v odstavci 1, oznámí to příslušnému okresnímu národnímu výboru s návrhem na uložení pokuty.
(3) Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti a době trvání protiprávního jednání, k míře zavinění, k rozsahu způsobené škody a k míře ohrožení životního prostředí a zdraví lidí.
(4) Při opakovaném porušení téže povinnosti může národní výbor uložit organizaci pokutu až do výše dvojnásobku uložené pokuty.
(5) Uložením pokuty organizaci zůstává nedotčena odpovědnost organizace, popřípadě jejich pracovníků, podle zvláštních předpisů.
Organizacím může uložit pokutu okresní národní výbor, městský národní výbor nebo místní národní výbor ve střediskové obci. Tyto národní výbory s výjimkou okresního národního výboru, ukládají pokutu pouze v případě, že porušení povinnosti samy zjistily. Pokud zjistí porušení povinnosti jiný národní výbor, oznámí tuto skutečnost okresnímu národnímu výboru, který je oprávněn uložit pokutu jako jediný i v případě, že porušení povinnosti sám nezjistil.
Národní výbory ukládají pokuty podle porušených povinností mimo jiné i s ohledem na nebezpečnost tohoto porušení pro společnost a životní prostředí. Maximální výše pokut je odstupňována podle závažnosti porušené povinnosti a nebezpečnosti tohoto porušení pro společnost a životní prostředí. Za nejzávažnější je považováno porušení povinností vedoucích přímo k ohrožení lidského zdraví, povinností souvisejících s výskytem nebezpečných odpadů, s dovozem odpadů a povinností, které organizace vedou ke koncepčnímu cílevědomému hospodaření s odpady. V těchto případech je stanovena maximální výše pokuty 500 000,- Kčs. Jde-li o porušení povinností souvisejících s ohrožením složek životního prostředí a přírodních zdrojů a dále povinností týkajících se řádného evidování a utříděného shromaždování odpadů a jejich zneškodňování, může být uložena pokuta až do výše 300 000,- Kčs.
Při nesplnění ostatních sankcionovaných povinností je stanovena maximální výše pokuty 200 000,- Kčs.
Národní výbory jsou oprávněny při opakovaném porušení téže povinnosti uložit pokutu až do výšky dvojnásobku uložené pokuty.
Zásada č. 14
Lhůty pro ukládáni pokut a výnosy pokut
(1) Pokutu lze organizaci uložit do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl příslušný národní výbor, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
(2) Pokuty uložené podle zásady č. 13 jsou příjmem národních výborů, které je uložily. výnosů pokut použije národní výbor pro účely péče o životní prostředí.
V zásadě je stanovena lhůta pro uložení pokuty, a to do jednoho roku ode dne, kdy se národní výbor oprávněný ukládat pokutu dozvěděl o tom, že organizace porušila nebo nesplnila povinnost; nejpozději do 3 let ode dne, kdy k porušení nebo nesplnění povinností došlo. Návrh subjektivní a objektivní lhůty sleduje rychlení správního řízení v souvislosti s uložením pokuty a včasný postih za porušení právní povinnosti organizacemi.
Výnosy z pokut budou příjmem národních výborů, které pokuty uložily, a které jich použijí v oblasti péče o životní prostředí.
Část pátá
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Zásada č. 15
Zrušovací ustanovení
Zruší se:
1. nařízení vlády č. 68/1960 Sb., o hospodaření s kovovým odpadem a sběrnými surovinami, s výjimkou ustanovení upravujících organizování a kontrolu sběru kovového odpadu od organizací a hospodaření s kovovým odpadem;
2. vyhláška ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů č. 106/1960 Sb., o hospodaření s kovovým odpadem, ve znění vyhlášky č. 103/1981 Sb., s výjimkou ustanovení upravujících organizování a kontrolu sběru kovového odpadu od organizací a hospodaření s kovovým odpadem;
3. vyhláška ministerstva vnitra ČSR č. 118/ 1971 Sb., o hospodaření se sběrnými surovinami, ve znění vyhlášek č. 109/1974 Sb. a č. 137/1978 Sb.;
4. směrnice ministerstva vnitra ČSR čj. MH-5/11613/1389/82, o sběru druhotných surovin občany na základě osvědčení vydaného národním výborem, reg. v částce č. 6/1983 Sb.
Předmětem zrušovacího ustanovení jsou předpisy o hospodaření s kovovým odpadem a sběrnými surovinami (tj. nařízení vlády č. 68/1960 Sb., o hospodaření s kovovým odpadem a sběrnými surovinami, vyhláška č. 106/1960 Sb., o hospodaření s kovovým odpadem, ve znění vyhlášky č. 103/1981 Sb., a vyhláška č. 118/1971 Sb., o hospodaření se sběrnými surovinami, ve znění vyhlášek č. 109/1974 Sb., a č. 137/1978 Sb.). Ustanovení těchto předpisů jsou nahrazena zásadami, které jsou v souladu s předpisy k zabezpečení přestavby hospodářského mechanismu (zákonem o podniku, hospodářským zákoníkem apod.).
V platnosti zůstanou ta ustanovení, která upravují oblast kovového odpadu, který je v působnosti FMHSE.
Předmětem zrušovacího ustanovení je též směrnice ministerstva vnitra ČSR čj. MH-5/11613/82, neboť její obsah je nahrazen těmito zásadami.
Politický a ekonomický rozbor
I.Úvod
Omezování vzniku odpadů a vyšší využívání druhotných surovin představují významný přínos pro ochranu životního prostředí a racionální využívání přírodních zdrojů, protože přispívají k šetření prvotními surovinovými a energetickými zdroji a snižují množství škodlivin emitovaných do přírodních složek prostředí. Využívání odpadů jako zdrojů druhotných surovin omezuje požadavky na dovoz a těžbu prvotních zdrojů, šetří výrobní a zpracovatelské náklady; umožňuje komplexní využití surovin a má tedy i významný přínos pro národní hospodářství.
Podle výsledků šetření prováděného Federálním statistickým úřadem o odpadech, druhotných surovinách a skládkách vzniklo v československém národním hospodářství v roce 1987 asi 157 mil. tun tuhých odpadů (bez skrývky). Tuhých komunálních odpadů bylo asi 5 mil. tun. Využíváno bylo zhruba 40-45 % průmyslových a 5 % komunálních odpadů. Asi 40 % nevyužívaných odpadů různou měrou ohrožuje životní prostředí, 16 % tohoto množství je zdravotně závadných. Ekonomické ztráty z nedostatečného zpracovávání odpadů na druhotné suroviny jsou rovněž značně vysoké a podle některých odhadů dosahují hodnoty více než deset miliard Kčs ročně. Hospodaření s odpady a druhotnými surovinami představuje důležitou oblast, jejíž význam vzhledem k postupnému přechodu čs. ekonomiky na intenzívní způsob hospodaření bude dále vzrůstat. Ve státní koncepci tvorby a ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů do roku 2000 schválené usnesením vlády ČSSR č. 219/1988 je stanoven jako jeden ze základních koncepčních cílů do roku 2000 požadavek "… v hospodaření s odpady postupně omezovat jejich likvidaci skládkováním a dosáhnout celkově jejich využití u průmyslových odpadů na 60 %, u komunálních odpadů na 40 %". K účinnému hospodaření s odpady a druhotnými surovinami je proto třeba vytvářet věcné a systémové předpoklady.
Usnesení vlády ČSSR č. 55/1982 a následná usnesení vlády ČSR č. 75/1982 a vlády SSR č. 85/1982 uložila ministerstvu průmyslu ČSR a ministerstvu průmyslu SSR (dále jen "ministerstva průmyslu") připravit ve spolupráci s příslušnými ústředními orgány státní správy republik a federace návrh zásad základní právní úpravy sběru a hospodaření s druhotnými surovinami (dále jen "návrh zásad").
První návrh zásad byl předložen v prosinci 1983 legislativním radám vlády ČSR a vlády SSR. Legislativní rady po projednání návrhu zásad v květnu 1984 shodně nedoporučily jeho další ústavní projednávání zejména proto, že nejsou vytvořeny základní věcné a organizační předpoklady pro účinné působení navrhované právní úpravy, a že z návrhu zásad nebylo zřejmé, jakou formou by navrhovaná právní úprava měla být vydána.
V červnu 1985 projednala vláda ČSR a následně vláda SSR harmonogram prací na vypracování nového návrhu zásad, ve kterém byl stanoven konečný termín předložení návrhu zásad vládě ČSR a vládě SSR 30. září 1988. Byla ustavena meziresortní pracovní skupina pro přípravu návrhu zásad; bylo v ní zastoupeno více než 30 ústředních orgánů federace a republik. Ve stanoveném termínu byl ministerstvem průmyslu ČSR předložen vládě ČSR návrh zásad. Po projednání v Legislativní radě vlády ČSR dne 6. prosince 1988 byl návrh dopracován a upraven podle jejích připomínek a doporučení, koordinován s předkladateli obdobného návrhu zásad zákona SNR o hospodaření s odpady a druhotnými surovinami a předložen vládě ČSR ke schválení 31. března 1989. Současně bylo ministerstvem průmyslu SSR předloženo vládě SSR stejné znění zákona SNR.
II. Rozbor platné právní úpravy
Platná právní úprava, která se svým obsahem dotýká problematiky hospodaření s druhotnými surovinami, a která vznikala již v šedesátých letech, je rozptýlena do velkého počtu předpisů různé právní síly.
Její už nepostačující účinnost pro řízení složitých vztahů při hospodaření s druhotnými surovinami v národním hospodářství spočívá v tom, že se nevztahuje na všechny druhotné suroviny a jejich zdroje, nýbrž pouze na kovový odpad a na vybraný okruh sběrných surovin, a také v tom, že se nezabývá všemi fázemi hospodaření s odpady a druhotnými surovinami, neboť upravuje pouze získávání druhotných surovin a jejich výkup. Právní úprava zcela pomíjí (na rozdíl od jiných států RVHP) oblast zpracování a využití druhotných surovin. Bez právní úpravy jsou i vztahy mezi ekonomickým využitím druhotných surovin a ochranou životního prostředí před znehodnocováním odpady, ekonomické vazby mezi využitím druhotných surovin a náklady na zneškodňování odpadů. Platnou právní úpravou není dostatečně zdůrazňován ekologický význam využívání odpadů jako zdrojů druhotných surovin, není podchycen ani význam vývoje maloodpadových a bezodpadových technologií.
Platná právní úprava neumožňuje využití některých odpadů jinou formou, než prostřednictvím sběrových organizací. Podle platné právní úpravy nelze např. předat vybrané druhy odpadů přímo jiné organizaci k využití bez zprostředkování sběrovými organizacemi.
Platná právní úprava neupravuje povinnosti organizací při skládkování odpadu, neurčuje povinnosti organizací při zacházení s nebezpečným odpadem a neukládá konkrétní povinnosti při hospodaření s odpadem a druhotnými surovinami ve vztahu k životnímu prostředí.
Platná právní úprava nepostihuje důsledně ani povinnost občanů podílet se na hospodaření s odpady.
Platná právní úprava neobsahuje žádnou formu státního dozoru nad dodržováním právních norem upravujících hospodaření s odpady a druhotnými surovinami, nadaného přiměřenými sankčními oprávněními.
Všechny tyto skutečnosti charakterizující současný stav právní úpravy jednoznačně odůvodňují závěr o nekomplexnosti a neadekvátnosti platné právní úpravy ve vztahu k dosaženému stupni sociálně-ekonomického rozvoje naší společnosti, k novým ekonomickým podmínkám vyplývajícím z přestavby hospodářského mechanismu a k požadavkům důsledné ochrany životního prostředí a zdraví lidí.
III. Charakteristika návrhu zásad
Ze zadání úkolu připravit návrh zásad i ze souvislostí, v jakých byl úkol formulován (zdokonalování služeb), vyplývá, že původním záměrem bylo zdokonalit systém hospodaření s druhotnými surovinami, zejména s jejich vybranou částí, tj. se sběrnými surovinami.
Z tohoto záměru také na začátku přípravy návrhu zásad ministerstva průmyslu vycházela. Analytické práce provedené meziresortní skupinou v roce 1986 však prokázaly, že pro vytvoření účinně fungujícího systému hospodaření s druhotnými surovinami je bezpodmínečně nutné zahrnout do tohoto systému i podstatné činnosti související s využíváním odpadů jako zdrojů druhotných surovin, popřípadě se zneškodňováním odpadů, i proto, že komplexní zákon o odpadech, ze kterého by se dalo vycházet, zatím neexistuje. Ministerstva průmyslu iniciativně rozšířila původní zadání úkolu o tuto etapu, což s sebou přineslo i nutnost respektování ekologického významu odpadů. Návrh zásad proto obsahuje i ustanovení týkající se ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů. S tím souvisí i úprava samotného názvu návrhu zásad tak, aby lépe odpovídal předpokládanému obsahu.
K legislativní formě nové právní úpravy lze uvést:
Podle ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, má Federální shromáždění zákonodárnou pravomoc ve věcech svěřených do výlučné působnosti ČSSR, (čl. 7) a dále ve věcech patřících do společné působnosti federace a republik (čl. 8, 10-28) v části svěřené ČSSR. Problematika řešená návrhem zásad do těchto věcí nezasahuje.
Federální shromáždění má dále zákonodárnou pravomoc mj. v zásadních věcech tvorby životního prostředí, vyžaduje-li to jednota právního řádu (čl. 37). Mimo skutečnosti vymezené čl. 37 spadá problematika životního prostředí do výlučné působnosti republik (čl. 9 ú. z.). vymezení pojmu "životní prostředí" přitom dosud není ustálené. Mezi jeho přírodní složky jsou řazeny ovzduší, voda, půda, flóra a fauna, mezi umělé složky stavby (zejména z hlediska rozmístění v prostoru) atd. Zatímco tvorba životního prostředí představuje soubor činností vedoucích k vytváření složek podle potřeb společnosti, je ochrana životního prostředí většinou chápána jako zamezování negativních důsledků činností člověka a působení přírodních jevů.
Odpady patří mezi komponenty formované civilizací, které se výrazně podílejí na znečišťování ovzduší, vody a půdy. Činnosti řazené do hospodaření s odpady směřují k zamezování znečišťování a tedy k ochraně životního prostředí využíváním odpadů jako zdrojů druhotných surovin, případně jejich zneškodňováním; nelze je považovat za činnosti s výrazným charakterem tvorby životního prostředí.
Zákonodárnou pravomoc ve věcech tvorby životního prostředí si Federální shromáždění ponechává především v úpravě základních otázek životního prostředí (srovnej zákon č. 61/1977 Sb., o lesích, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách aj.) zatímco dílčí otázky související např. s hospodařením jsou svěřeny zákonodárství republik (srovnej zákon ČNR č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, zákon č. 35/1967 Sb., ve znění zákona ČNR č. 146/1971 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší, zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, zákon ČNR č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu atd.).
Zásady státní koncepce tvorby a ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů, schválené usnesením vlády ČSSR č. 226/1985, předpokládají vypracování tzv. zákona o odpadech, který by komplexně řešil tuto problematiku, včetně určení ústředního orgánu na federální úrovni zodpovědného za její řízení. Je připravován federální zákon o životním prostředí. Předkládaný návrh zásad nepostihuje všechny aspekty, jimiž se musí uvedené budoucí federální zákony zabývat, a soustřeďuje se především na oblast hospodaření s odpady jako zdroji druhotných surovin a energie.
Považuje se proto za zdůvodněné, že legislativní formou, která je ve shodě s výše uváděnými skutečnostmi, je právní úprava na úrovni republik, tj. zákony národních rad. Forma zákona je navrhována především proto, že obsah navrhované právní úpravy představuje souhrn základních práv a povinností, které ve své komplexnosti a systematičnosti dosud československý právní řád neobsahuje.
Předmět návrhu zásad:
Některé druhy odpadů mají vzhledem ke své povaze speciální režim a platí pro ně zvláštní předpisy, proto nebyly do návrhu zásad zahrnuty. Jedná se o odpadní vody, odpadní plyny, odpady drahých kovů, radioaktivní odpady, konfiskáty živočišného původu a odpady uskladňované v podzemních prostorech.
Po předložení návrhu zásad vládě ČSR byl zpracován návrh zákona o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy, kde je federálnímu ministerstvu hutnictví, strojírenství a elektrotechniky svěřena působnost "organizovat a kontrolovat sběr kovového odpadu od organizací a hospodaření s kovovým odpadem". Tento zákon byl schválen Federálním shromážděním dne 13. prosince 1988. Proto je nutno vyjmout hospodaření s kovovým odpadem z působnosti předkládaného návrhu zásad tak, jak doporučuje stanovisko Legislativní rady vlády ČSR.
Předmětem návrhu zásad jsou odpady vznikající v organizacích, odpady ukládané občany na určená místa a odpady sebrané nebo vykoupené od občanů, pokud se na ně nevztahuje speciální režim podle předcházejících odstavců.
Základním principem, z něhož návrh zásad vychází, je "princip původce", což znamená, že ten, kdo odpady produkuje, zajišťuje i jejich využívání, popřípadě nezávadné zneškodnění. Podle tohoto principu odpovídají za hodnocení odpadu na druhotnou surovinu ty organizace, při jejichž činnostech odpady vznikají ("původci odpadů").
Kromě povinností, které jsou uloženy všem organizacím, při jejichž činnosti vznikají odpady, stanoví návrh zásad zvláštní povinnosti výrobním organizacím, sběrovým organizacím, povinnosti organizacím při skládkování a nezávadném zneškodňování odpadů a povinnosti občanům.
Návrh zásad umožňuje předat odpad k využití i jiným organizacím než sběrovým.
Tento záměr vychází z principů přestavby hospodářského mechanismu, které předpokládají zvýšenou samostatnost podniků při volbě optimálních zásobovacích a odbytových cest.
Návrh zásad se zabývá významnou úlohou národních výborů na úseku hospodaření s odpady jako součásti péče o životní prostředí v území, které spravují. Národní výbory reprezentují zájmy obyvatel příslušných územních obvodů. Odpady od obyvatelstva jsou součástí celkových zdrojů odpadů, proto je nezbytné zájmy této části "producentů" odpadů náležitě uplatňovat. Mimo tuto nezastupitelnou funkci ve vztahu k lidovému sběru představují národní výbory důležitý orgán ovlivňující celkový hospodářský a sociální rozvoj příslušného území a mohou tedy v souladu se svými pravomocemi výrazně ovlivnit podmínky pro rozvoj organizací vyvíjejících činnost v oblasti hospodaření s odpady a druhotnými surovinami na jejich území.
V návrhu zásad jsou národním výborům uloženy i významné povinnosti spojené se skládkováním odpadů.
Národní výbory podle návrhu zásad dále vykonávají státní dozor nad hospodařením s odpady a druhotnými surovinami. Tato úloha národních výborů všech stupňů vychází ze skutečnosti, že odpovídají za komplexní rozvoj svého území, a je o to významnější, že návrh zásad nepředpokládá, že by řízení oblasti hospodaření s odpady a druhotnými surovinami bylo svěřeno jedinému ústřednímu orgánu státní správy.
Při neplnění povinností uvedených v návrhu zásad ukládají okresní národní výbory, městské národní výbory nebo místní národní výbory organizacím pokuty, jejichž výše závisí na závažnosti protiprávního jednání, míře zavinění a míře ohrožení životního prostředí a zdraví lidi. Neplnění povinností uložených návrhem zásad občanům je postihováno příslušnými ustanoveními zákona o přestupcích.
IV. Ekonomický rozbor
Protože se jedná o novou problematiku, která dosud nebyla pokryta jednotnou právní normou, nelze uvádět přesný rozbor ekonomického dopadu navrhované právní úpravy na státní rozpočet. Navrhované řešení předpokládá začlenění problematiky hospodaření s odpady a druhotnými surovinami do systému péče o životní prostředí. Ten by měl být v rámci přestavby hospodářského mechanismu posilován při současném snižování administrativní náročnosti řízení národního hospodářství jako celku. Proto úkoly vyplývající z návrhu pro orgány národních výborů je reálné zajistit jednak v rámci péče o životní prostředí, jednak v souvislosti s omezováním administrativy při řídících činnostech. Naplnění návrhu zásad nebude mít za následek požadavky hospodářských organizací na investiční prostředky ze státního rozpočtu, neboť k základním principům návrh zásad patří tzv. princip původce. Opatření k ochraně všech složek životního prostředí, k čemuž slouží i hospodaření s odpady, budou v souladu s návrhem zákona o státním podniku financována z vlastních zdrojů organizací.
Realizace celospolečensky nejzávažnějších opatření v oblasti hospodaření s odpady a druhotnými surovinami je a bude i v budoucnu součásti koncepčních programů (např. státního plánu ekologických investic). Realizace návrhů zásad nebude přímo ovlivňovat změny a doplnění uvedených koncepčních programů, a proto také nevyvolá požadavky na investiční prostředky ze státního rozpočtu.
Z dlouhodobého pohledu by realizace obsahu návrhu zásad měla znamenat snížení požadavků na státní rozpočet, protože nebude nutné krýt z celospolečenských zdrojů odstraňování škod vzniklých na životním prostředí a zdraví lidu nedostatečným využíváním odpadů, nebo jejich nadměrnou produkci.
V Praze dne 19. dubna 1989
František Pitra v. r.
předseda vlády
České socialistické republiky
Petr Hojer v. r.
ministr průmyslu
České socialistické republiky