Česká národní rada 1986 – 1990

Předkládá skupina poslanců ČNR: Milan Vondruška v. r., Marie Jarošová v. r., Zdeněk Krč v. r., Oldřich Burský v. r., Josef Kaňa v. r.

Zásada 1 -Účel a rozsah zákona

Účelem zákona je chránit ovzduší mimo uzavřené prostory (dále jen "ovzduší") jako důležitou složku životního prostředí před znečišťováním, kterým se rozumí vypouštění, popřípadě vnášení znečišťujících látek, s výjimkou radioaktivních látek, do ovzduší ze zdrojů znečišťování ovzduší uvedených v zásadě 2 (dále jen "zdroje").

Znečišťující látky jsou pro účely tohoto zákona látky, které buď přímo nebo po chemické změně v ovzduší nebo ve spolupůsobení s jinou látkou nepříznivým způsobem ovlivňují životní prostředí.

Zákon se vztahuje na organizace, popřípadě občany, kteří mají zdroje ve správě, vlastnictví nebo v užívání (dále jen "pozorovatelé zdrojů"), jakož i organizace, které výstavbu zdrojů plánují a projektují.

Navrhovaná úprava řeší ochranu volného ovzduší před znečišťováním z hlediska technickoekomických aspektů znečišťování ovzduší; nikoliv tedy ochranu ovzduší v uzavřených prostorách. Na ovlivňování ovzduší fyzikálními příčinami (odpadní teplo, elektromagnetické vlnění), se zákon rovněž nevztahuje, protože nejde o škodlivinu odpovídající definici znečišťující látky ani o škodlivinu v ovzduší ve smyslu předpisů o zdraví lidu. V gesci příslušných orgánů státní správy se ponechává úprava problematiky radioaktivních látek speciálními předpisy tak, jak je již provedena v současné době, především zákonem č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení a vyhláškami č. 59/1972 Sb. a č. 65/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením.

Jaderně energetická zařízení v případech, kdy jsou producenty znečišťujících látek (kromě radioaktivity) - např. prachu - se považují za zdroje; v těchto případech se na jejich provozovatele budou vztahovat všechny uložené povinnosti stanovené provozovatelům zdrojů.

Působnost ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí republik při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, a to zejména působnost orgánů hygienické služby zůstává nedotčena.

Respektují se zvláštní podmínky mezinárodních smluv, upravujících ochranu ovzduší, jimiž je Československá socialistická republika vázána, tj. např. Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházející hranice států.

Zásada 2 - Zdroje a jejich rozdělení

Zdroje jsou zařízení technologických výrob nebo jiná zařízení vypouštějící, popřípadě vnášející znečišťující látky do ovzduší.

Zdroje se rozdělují do čtyř kategorií:

I. kategorie

- a) zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW,

- b) zařízení zvlášť závažných technologických výrob;

II. kategorie

- a) zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW,

- b) zařízení závažných technologických výrob,

- c) skládky, uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření nebo zapaření;

III. kategorie - zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu do 0,2 MW a zařízení technologických výrob nezařazených do I. a II. kategorie;

IV. kategorie - mobilní zařízení: vozidla se spalovacími motory, parní a motorové trakce, letadla.

U zdrojů s novou technologickou výrobou a při pochybnostech o zařazení technologické výroby do kategorie určí kategorii ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší republiky.

Za nové zdroje se pro účely tohoto zákona považují zdroje, pro jejichž zřízení bude vydáno stavební povolení po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí účinnosti zákona.

Rozdělení zdrojů do kategorií je provedeno především podle jejich závažnosti z hlediska negativního vlivu na čistotu ovzduší.

Kategorizace zdrojů je nutná zejména z hlediska ukládání povinností provozovatelům zdrojů a je jí přizpůsoben i rozsah evidence zdrojů a sledování jejich emisí.

Do I. kategorie patří zdroje, které mohou závažně ohrožovat čistotu ovzduší při nedostatečné péči o tyto zdroje. Jsou to zdroje představující rozhodující podíl celkového objemu vypouštěných znečišťujících látek. Zvlášť závažné technologie (výroby) jsou takové, které vypouští do ovzduší anebo zachytí v odlučovacích zařízeních více než 20 tun S0₂ za rok, nebo jiné škodliviny v množství, které je ekvivalentní poplatku za uvedenou hmotnost emisí SO₂.

Do II. kategorie je zařazeno velké množství středních kotelen, technologické výroby, jejichž emise co do množství zatěžují čistotu ovzduší méně než zdroje I. kategorie pod 20 t SO₂ za rok, dále skládky, uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření nebo zapaření.

III. kategorie zahrnuje velké množství lokálních topenišť a technologické výroby nevýznamné pro čistotu ovzduší, na něž se nebudou vztahovat některé povinnosti vyplývající ze zákona (např. nebudou pro ně stanoveny emisní limity).

IV. kategorii tvoří mobilní zdroje (zařízení) vypouštějící znečišťující látky při silničním a železničním provozu apod.

Pro nově vzniklé technologické výroby a v pochybnosti, zda konkrétní technologická výroba patří do I. nebo II. kategorie stanoví kategorii ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší republiky individuálním rozhodnutím.

Z hlediska příslušnosti k určení emisního limitu zákon stanoví, které zdroje se ke dni nabytí účinnosti zákona považují za nové.

Zásada 3 - Základní povinnosti při ochraně ovzduší

Provozovatelé zdrojů jsou povinni při veškeré činnosti zamezovat znečišťování ovzduší. Jsou povinni plánovat a činit opatření k omezování znečišťování ovzduší, vypracovat a dodržovat provozní řád pro provoz zdrojů a pro zařízení k omezování znečištění ovzduší. Provozní řády schvaluje orgán státní správy ochrany ovzduší. Provozovatelé zdrojů I. kategorie jsou povinni zabezpečit provádění uvedených činností odbornými pracovníky.

Provozovatelé zdrojů I. a II. kategorie jsou povinni zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek.

Orgány státní správy ochrany ovzduší mohou ukládat provozovatelem zdrojů při neplnění stanovených povinností provedení potřebných opatření, v krajních zdůvodněných případech až po možnost nařízení zastavení provozu.

Mezi základní povinnosti, jejichž plnění je nutně požadovat od provozovatelů všech zdrojů i při provozování zdrojů, patří vybavení odlučovacím a měřícím zařízením a zajištění jeho řádného provozu, údržby a modernizace, dodržování stanovených emisních limitů, dále vypracování a dodržování provozních řádů. Provozní řády zahrnují zejména podmínky výrobce zařízení, technické podmínky provozu, popřípadě postup při haváriích a vycházejí z technických norem a místních podmínek. Za provozní řád se pokládají i dosavadní technické reglementy a další provozní předpisy, jestliže obsahují náležitosti stanovené pro provozní řád a schválí je orgán státní správy ochrany ovzduší.

U zdrojů I. kategorie je nutná soustavná péče o ochranu ovzduší pracovníky s odpovídající odborností; příslušná funkce může být kumulována s jinou činností.

Provozovatelům zdrojů I. a II. kategorie se ukládá zvláštní povinnost zjišťovat množství emisí. Výsledky tohoto zjišťování budou použity při kontrole dodržování emisních limitů, při evidenci a při výpočtu poplatků.

Povinnost zjišťovat množství emisí se neukládá provozovatelům zdrojů III. a IV. kategorie, protože emise budou zjišťovány hromadně v rámci územních celků organizací pověřenou vedením evidence (zásada 9) a odvozovány z jiných údajů, např. výpočtem ze spotřeby paliva a jeho sirnatosti.

Opatření, které ukládají orgány státní správy ochrany ovzduší provozovatelům zdrojů při neplnění povinností, jsou např. povinnost měřit emise, zřídit a modernizovat odlučovací techniku. V mimořádných opodstatněných případech mohou orgány státní správy ochrany ovzduší nařídit provozovatelům zdrojů event. i zastavení provozu.

Zásada 4 - Povinnosti při výstavbě zdrojů a jejich změnách a při výrobě a dovozu technických zařízení

Investorské organizace a orgány posuzující a schvalující dokumentaci staveb jsou povinny již při plánování staveb zabezpečovat požadavky ochrany ovzduší stanovené předpisy o ochraně ovzduší.

Při přípravě a realizaci výstavby nových zdrojů a při modernizaci a rozšíření dosavadních zdrojů jsou investorské a projektové organizace povinny navrhnout takové technické řešení stavby, které zaručí účinnou ochranu ovzduší před znečišťováním. Podkladem pro toto řešení je zejména emisní limit pro konkrétní zdroje a výpočet rozptylu znečišťujících látek.

Návrhy územně-plánovací dokumentace, návrhy na vydání územního rozhodnutí a žádosti o vydání stavebního povolení pro zdroje I. a II. kategorie jsou orgány územního plánování a stavební úřady povinny projednat s orgány státní správy ochrany ovzduší, které jsou dotčenými orgány státní správy ve smyslu stavebního zákona. Orgán státní správy ochrany ovzduší může svůj souhlas vázat na splnění technických požadavků u zdrojů zajišťujících ochranu ovzduší; svůj souhlas vydá v dohodě s příslušným orgánem hygienické služby.

Při vývoji, výrobě a dovozu technických zařízení, při zavádění vynálezů a zlepšovacích návrhů jsou výrobce a organizace požadující dovoz povinni zajistit podmínky ochrany ovzduší způsobem odpovídajícím současnému stavu technického pokroku. Orgány, které jsou oprávněny schvalovat tyto činnosti, jsou povinny při svém rozhodování zvažovat vliv těchto činností na čistotu ovzduší a pro zdroje I. kategorie si vyžadovat stanovisko orgánu státní správy ochrany ovzduší a toto stanovisko respektovat.

Tato zásada vyjadřuje prevenci při provádění ochrany ovzduší jako jeden z důležitých principů nového zákona, tj. provádění opatření k ochraně ovzduší již při plánování a přípravě výstavby nových zdrojů, modernizaci a rozšiřování.

Projektantům a investorům se ukládá navrhovat a realizovat potřebná opatření k omezování vypouštění znečišťujících látek (např. druh, počet či účinnost odlučovačů).

U určitého okruhu zdrojů, které výrazným způsobem mohou negativně ovlivnit čistotu ovzduší, se zavádí pro investory další povinnost zpracovat výpočet rozptylu znečišťujících látek jako podklad pro orgán rozhodující o přípravě a realizaci výstavby nového zdroje. Výpočet rozptylu znečišťujících látek se provede s ohledem na význam zdroje, potřebnou výšku komína, znečištění oblasti a dalším okolnostem.

V zájmu zvýšení ochrany čistoty ovzduší se navrhuje u SSR projednání ve stadiu územně plánovací dokumentace, územního řízení (přípravné dokumentace staveb) a stavebního řízení (projektová dokumentace staveb).

Po posouzení dokumentace předložené investorem, orgán státní správy ochrany ovzduší vydá souhlas ve smyslu stavebních předpisů; souhlas ve smyslu stavebních předpisů; souhlas bude obsahovat technické podmínky stavby z hlediska technologie paliv, odlučování apod. Stavební úřad je tímto souhlasem vázán podle § 126 zákona č. 50/1976 Sb. (stavebního zákona) a stanovené podmínky zahrne do svého rozhodnutí (rozhodnutí o umístění stavby, stavební povolení). Respektován bude zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon).

Ochranu ovzduší je nutno zajišťovat i při vývoji, výrobě a dovozu technických zařízení a při zavádění vynálezů a zlepšovacích návrhů. Přitom je nezbytné respektovat výsledky technického pokroku, vyjádřené zejména např. emisními limity a povinností instalovat měřící techniku ve stanoveném rozsahu. Za tím účelem se stanoví povinnosti postupu orgánů schvalujících tyto činnosti a oprávnění orgánu státní správy ochrany ovzduší.

Zásada 5 - Emisní limity

Emisní limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné, popřípadě vnášené do ovzduší, stanovené pro zdroj.

Emisní limity pro vybrané druhy nových zdrojů I. a II. kategorie stanoví ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší republiky.

Emisní limity pro ostatní nové zdroje I. kategorie určí ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší republiky po projednání s ústředním orgánem státní správy péče o zdraví lidu republiky.

Emisní limity, popřípadě podmínky k omezování znečišťování ovzduší pro ostatní nové zdroje II. kategorie určí orgán státní správy ochrany ovzduší.

Emisní limity, popřípadě podmínky k omezování znečišťování ovzduší pro dříve zřízené zdroje I. a II. kategorie, určí orgán státní správy ochrany ovzduší.

Emisní limity pro zdroje III. kategorie se nestanoví.

Emisní limity pro zdroje IV. kategorie stanoví federální ministerstvo dopravy a spojů.

Emisní limity jsou jedním ze základních nástrojů k minimalizaci emisí a k regulaci čistoty ovzduší. Stanoví provozovatelům zdrojů nejvýše přípustné množství znečišťujících látek vypouštěných ze zdrojů v případech, kdy existují technické možnosti omezování emisí. Emisní limit může být vyjádřen hmotností za časovou jednotku, koncentrací, hmotností na jednotku výroby.

Emisní limit je nejzazší hranicí pro vypuštěnou znečišťující látku, při jehož překročení nastupuje sankční postih provozovatele zdroje.

Emisní limity pro nové nejzávažnější zdroje I. a II. kategorie, o nichž jsou dostatečné znalosti, u SSR budou stanoveny jednotně obecně závazným právním předpisem; výčet zdrojů bude obsahovat zejména zařízení ke spalování paliv, technologii chemické a hutní výroby a výroby stavebních hmot. Pro ostatní nové zdroje I. kategorie je nutné emisní limity určit individuálně, protože půjde především o jednotlivé nově vyvinuté výrobní postupy, pro které by jinak musel být novelizován obecně závazný právní předpis. Pro ostatní nové zdroje II. kategorie se určí emisní limity a v některých případech podmínky k omezování znečišťování ovzduší (např. ochrana skládek před zapařením a hořením). O emisní limity pro ostatní nové zdroje I. a II. kategorie je třeba požádat tak, aby mohly být promítnuty do dokumentace staveb (Zásada 4).

Pro dříve zřízené zdroje I. a II. kategorie budou při určení emisního limitu orgány státní správy ochrany ovzduší postupovat podle časového postupu určení emisního limitu (pro zdroje I. kategorie do 5 let od nabytí účinnosti zákona), dostupnost odlučovací techniky, posouzení závažnosti zdroje (územní hledisko, toxicita emisí), časové omezení platnosti emisního limitu v případech, kdy existují reálné možnosti dalšího snížení znečišťování ovzduší. Pro tyto zdroje bude po skončení platnosti dočasně určeného emisního limitu určeného po přechodné období od nabytí účinnosti zákona určen přísnější režim opírající se o nový zpřísněný emisní limit. Navržený postup zohledňuje především ekonomické možnosti národního hospodářství.

Pro zdroje III. kategorie, které jednotlivě není účelné omezovat z hlediska množství vypouštěných emisí, se emisní limity neurčují; platí však pro ně povinnost dodržovat stanovený stupeň tmavosti kouře podle Zásady 6. Tyto zdroje budou řešeny především hromadně podle teplofikačních programů.

Pro zdroje IV. kategorie jsou emisní limity stanoveny zvláštními předpisy, např. vyhláškou federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích; pro motorovou trakci byly emisní limity stanoveny předpisem č. 623 Mezinárodní železniční unie (ČSSR je jejím členem); obdobně jsou určovány emisní limity pro letadla, které se vydávají individuálním rozhodnutím.

Zásada 6 - vypouštění tmavého kouře

Provozovatelé zdrojů na spalování paliv nesmějí při spalování tuhých a kapalných paliv vypouštět z komína kouř tmavší než odpovídá přípustnému stupni tmavosti kouře.

Vznik tmavého kouře při spalování je ukazatelem nesprávného a neekonomického spalovacího režimu a jeho příčinou je zpravidla nedodržování technologické kázně, tj. nesprávné vedení spalovacího procesu, způsobené nedbalou obsluhou a údržbou zařízení. Správné vedení spalovacího procesu představuje kromě snížení emisí i hospodárnější využití paliv a vyšší účinnost spalovacího zařízení.

Úprava vychází ze skutečnosti, že podle hmotnostního měření úletu znečišťujících látek nelze tento způsob znečišťování ovzduší postihovat, neboť obsah látek způsobujících i nejtmavší zabarvení kouře je hmotnostně malý. Je tedy nejen pro ochranu ovzduší, ale i pro ekonomiku spalování účelné stanovit nejvyšší přípustný stupeň tmavosti kouře.

Stupně tmavosti kouře budou zjišťovány mezinárodně používanými metodami podle Ringelmanna a Bacharacha (optické stupnice), popřípadě dalšími optickými metodami.

Přípustný stupeň tmavosti kouře je diferencován pro dobu zátopu a pro dobu provozu.

Zásada 7 - Zvláštní ochrana ovzduší

V oblastech vyžadujících zvýšenou ochranu ovzduší mohou být stanovena zvláštní opatření k omezení znečišťování ovzduší. Tyto oblasti a opatření stanoví vláda České socialistické republiky nebo vláda Slovenské socialistické republiky nařízením.

V oblasti se silně znečištěným ovzduším a v dalších oblastech, kde je nutno udržet čistotu ovzduší na vysoké úrovni (např. lázně, národní parky, chráněné krajinné oblasti, rekr. oblasti), je třeba intenzivněji chránit čistotu ovzduší. Vlády republik mohou tyto oblasti vymezit a stanovit potřebná opatření (např. podmínky provozu zdrojů, omezení jejich provozu, vymístění zdrojů).

Pokud jde o oblasti s vysokou koncentrací znečišťujících látek v ovzduší, kde za určitých nepříznivých atmosférických podmínek dochází k neúnosně vysokým koncentracím těchto látek ohrožujících zdraví obyvatelstva, mohou být těmito opatřeními např. zřízení systému sledování znečišťování ovzduší (monitoring), časově omezené regulace zdrojů. (V Severočeské pánvi bylo již k tomuto opatření přikročeno na základě usnesení vlády ČSSR č. 19/1981 a č. 187/1981).

Zásada 8 - Ochrana ovzduší při haváriích

Při havárii, tj. při úniku znečišťujících látek ze zdroje do ovzduší způsobeném zpravidla poruchou technického zařízení, které mohou bezprostředně ohrozit zdraví lidí nebo ve větším rozsahu poškodit přírodní prostředí, uloží potřebná opatření orgán státní správy ochrany ovzduší v součinnosti s příslušnými orgány státní správy, zejména orgány hygienické služby a státní ochrany přírody.

K havárii dochází převážně při poruše technického zařízení, při němž dojde k náhlému zvýšení emisí toxických látek, může být však způsobena i porušením povinností provozovatele zdroje, nedbalostí při obsluze technického zařízení.

Při znečištění ovzduší v souvislosti s havárií zdroje zákon zmocňuje k uložení okamžitých a preventivních opatření k zabránění škod orgány státní správy ochrany ovzduší, které na základě znalostí místní situace a stupně ohrožení operativně stanoví rozsah a intenzitu opatření k nápravě, např. dočasný zákaz nebo omezení provozu havarovaného zdroje. Tato opatření jsou připravována v součinnosti s příslušnými orgány státní správy, zejména s orgány hygienické služby a státní ochrany přírody.

Tím nejsou v případě havárie dotčeny jiné povinnosti provozovatele zdroje stanovené pro případy havárií v provozních, požárních a bezpečnostních předpisech apod. (Zásada 3).

Zásada 9 - Evidence o zdrojích

Provozovatelé zdrojů jsou povinni vést evidenci o zdrojích a sdělovat údaje organizaci pověřené ústředním orgánem státní správy ochrany ovzduší republiky.

Ústřední evidenci o zdrojích a jejich emisích v jednotlivých republikách vede a získané údaje vyhodnocuje organizace pověřená ústředním orgánem státní správy ochrany ovzduší republiky.

Řádná evidence a vyhodnocování údajů o zdrojích jsou nezbytné pro účinná opatření na úseku ochrany ovzduší; proto se provozovatelům zdrojů ukládá povinnost vést evidenci a oznamovat bezplatně údaje potřebné např. ke zjištění emisí a k výpočtu poplatků. Rozsah údajů o druhu a spotřebě paliv, použité technologii, odlučovací technice, komínech, měření apod. a časové období pro jejich předkládání bude diferencován podle kategorií zdrojů.

Pro výpočetní zpracování a pro kontrolu údajů bude využíván "Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší", který tvoří součást "Informačního systému o území", zavedený na základě usnesení vlády ČSSR č. 20/1973.

Evidence bude představovat systém komplexní inventarizace všech údajů o zdrojích.

Ústřední evidenci povede organizace řízená ústředním orgánem státní správy ochrany ovzduší republiky.

Zpracované údaje budou především využívat orgány státní správy ochrany ovzduší jako podklad pro přijímání opatření k omezování znečišťování ovzduší.

Zásada 10 - Pokuty

Orgány státní správy ochrany ovzduší uloží pokuty provozovatelům zdrojů, jestliže poruší stanovené povinnosti tím, že

a) nezabezpečí opatření k omezování znečišťování ovzduší, nebo nezřídí potřebné odlučovací a měřící zařízení,

b) nezabezpečí řádný provoz a údržbu odlučovacích a měřících zařízení,

c) nevypracují provozní řád nebo ho nedodržují,

d) nezjišťují při provozování zdrojů I. a II. kategorie množství vypouštěných znečišťujících látek stanoveným způsobem,

e) nesplní povinnosti k ochraně ovzduší stanovené pro přípravu výstavby a výstavbu nových zdrojů, popřípadě při modernizaci a rozšíření dosavadních zdrojů,

f) překročí stanovené emisní limity, nebo nedodrží stanovené podmínky k omezování znečišťování ovzduší,

g) překročí přípustný stupeň tmavosti kouře při spalování tuhých a kapalných paliv,

h) nesplní stanovená nebo uložená opatření v oblastech vyžadujících zvýšenou ochranu ovzduší nebo při havarijním úniku znečišťujících látek,

i) nesdělí organizaci pověřené ústředním orgánem státní správy ochrany ovzduší republiky předepsané údaje o zdrojích I. a II. kategorie, j) neplní jiné povinnosti stanovené tímto zákonem, zákony národních rad o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích a o Státním fondu ochrany ovzduší, nebo nesplní opatření podle nich uložené rozhodnutím orgánu státní správy ochrany ovzduší.

Pokuty se ukládají od Kčs 5 000,- do Kčs 1 000 000,- podle míry porušení povinností a společenské závažnosti, a to

- při porušení povinností uvedených v písm. c), i) do výše 100 000,- Kčs,

- při porušení povinností uvedených v písm. d), e), g), j) do výše 500000,- Kčs,

- při porušení povinností uvedených v písm. a), b), f), h) do výše 1 000 000,- Kčs.

Poruší-li provozovatel zdroje v době do jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty jakoukoliv povinnost, za niž se ukládá pokuta podle tohoto zákona, uloží se další pokuta až do výše dvojnásobku pokuty, kterou by bylo možno jinak uložit.

Orgány státní správy ochrany ovzduší ukládají pokuty i pracovníkům provozovatele zdroje, kteří porušení povinností provozovatele zdroje zavinili, nejde-li o trestný čin, a to až do výše trojnásobku jejich průměrného měsíčního výdělku; při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k míře zavinění a k rozsahu způsobené škody.

Byla-li uložena pokuta provozovateli zdroje nebo jeho pracovníkovi, nelze jim za totéž porušení povinností uložit pokutu podle jiných předpisů. Uložením pokuty není dotčena povinnost provozovatele zdroje, popřípadě jeho pracovníků nahradit škodu ani trestní odpovědnost pracovníka.

Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán státní správy ochrany ovzduší o porušení povinnosti dověděl, nejpozději do tří let ode dne, kdy k porušení těchto povinností došlo.

Provozovatel zdroje při opožděném zaplacení pokuty je povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 1 promile z částky včas nezaplacené.

Dosavadní systém ukládání pokut podle zákona č. 35/1967 Sb. je nesprávný, protože pokuty závislé na výši poplatků zpravidla neodpovídají závažnosti porušení uložených povinností.

Nová právní úprava vychází z kvalitativně nového pojetí. Výše pokuty bude stanovena podle míry porušení některé z povinností a podle společenské závažnosti; maximální výše pokut je upravena analogicky jako u jiných právních úprav k ochraně životního prostředí.

Jednotlivé skutkové podstaty jsou rozděleny do tří skupin se stanovením maximální výše pokuty. U pokut ukládaných pracovníkům provozovatelů zdrojů se vyžaduje prokázání zavinění.

Zamezuje se dvojímu postihu provozovatelů zdrojů a jejich pracovníků za totéž porušení povinností podle jiných právních předpisů. K takovým případům by mohlo dojít uložením pokuty pracovníkovi provozovatele zdroje za přestupek podle § 25 zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, nebo uložením pokut provozovateli zdroje podle § 26 odst. 1, písm. c) zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.

Důležitým nástrojem je dvojnásobná pokuta ukládaná provozovatelům zdrojů, jestliže poruší do jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty stejnou nebo jinou další povinnost v případech, kdy toto porušení tvoří skutkovou podstatu pro uložení pokuty podle tohoto zákona. Průměrný výdělek upravuje § 275 zákoníku práce.

Splatnost pokuty se řídí § 47 správního řádu. Otázky výnosu pokut a penále budou řešit zákony národních rad o státní správě ochrany ovzduší, o poplatcích a o Státním fondu ochrany ovzduší.

Zásada 11 - Společná a závěrečná ustanovení

1. Ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší republiky obecně závaznými právními předpisy podrobněji upraví:

a) zařazení technologických výrob do I. a II. kategorie zdrojů a vypracovávání provozních řádů,

b) rozsah a způsob zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek a výpočet jejich rozptylu,

c) emisní limity pro vybrané druhy nových zdrojů I. a II. kategorie a zásady pro stanovení emisních limitů, popřípadě podmínky k omezování znečišťování ovzduší pro ostatní nové zdroje II. kategorie a pro dříve zřízené zdroje I. a II. kategorie,

d) přípustný stupeň tmavosti kouře a způsob jeho měření a hodnocení,

e) rozsah evidence o zdrojích, způsob jejího vedení a vyhodnocování jejich údajů.

Úpravy uvedené pod písmeny b) a c) vydá ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší republiky v dohodě s ústředním orgánem státní správy péče o zdraví lidu republiky, úpravu uvedenou pod písmenem e) v dohodě s federálním ministerstvem národní obrany s federálním ministerstvem vnitra a s ministerstvy spravedlnosti republik.

2. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) se nevztahuje na určení kategorie zdrojů (Zásada 2), schvalování provozních řádů (Zásada 3), stanovení emisních limitů (Zásada 5) a ukládání opatření při haváriích (Zásada 8).

3. Zrušuje se zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší.

4. Tento zákon nabývá účinnosti dne……………………

Zařazování nových zdrojů do kategorií, popř. rozhodování o zařazení zdrojů v případě pochybností, a schvalování provozních řádů budou orgány státní správy ochrany ovzduší provádět individuálním rozhodnutím. Jednotný přístup při stanovení emisních limitů bude zajištěn zásadami vydanými prováděcím předpisem. Vzhledem k odbornosti a postavení orgánů státní správy ochrany ovzduší by bylo vedení správního řízení nadbytečné; současně je nutné v uvedených případech rozhodovat operativně. Nezbytnost okamžitého uložení opatření je i v případě havárií; při tom objektivní posouzení je zajištěno projednáním odpovídajícího opatření s orgány hygienické služby.

Zmocnění k vydání prováděcích předpisů k jednotlivým zásadám se soustřeďuje do společných a závěrečných ustanovení. Při projednávání těchto předpisů bude zvážena možnost jejich spojení. Působnost a pravomoc republikových orgánů státní správy pro životní prostředí bude dodatečně promítnuta do návrhu paragrafovaného znění připravovaného zákona.

Předpokládá se, že zákon nabude účinnosti nabytím účinnosti zákonů České národní rady a Slovenské národní rady, které budou vydány ve smyslu čl. 38 odst. 2 zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, které upraví působnost orgánů státní správy ochrany ovzduší, placení poplatků za znečišťování ovzduší a zřízení Státních fondů ochrany ovzduší republik.