Česká národní rada 1986 – 1990

k prováděcímu předpisu V

Příloha

Emisní limity pro nové zdroje

(příklady hodnot jednohodinového průměru)

1. Pro tuhé emise

Nejvýše přípustné množství tuhých emisí vypouštěných ze zdrojů je

a) do objemového průtoku 10 000 m³/h celkového množství plynů vypouštěných do ovzduší nesmí hmotností koncentrace tuhých emisí přestoupit hodnotu 500 mg/m³, [Všechny údaje o objemu jsou vztaženy na normální stav plynu.]

b) u objemových průtoků nad 10 000 m³/h celkového množství plynu vypouštěných do ovzduší nesmí hmotností proud emisí přestoupit hodnotu 5 kg/h nebo koncentraci 150 mg/³.

Uvedené hodnoty neplatí pro druhy zdrojů, uvedené jmenovitě v další části.

2. Výroba páry a elektrické energie spalováním tuhých paliv

a) u kotlů o tepelném výkonu nad 200 mW nesmí hmotností koncentrace tuhých emisí (popílku) překročit hodnotu 100 mg/m³ a SO₂ 400 mg/m³,

b) u kotlů o tepelném výkonu od 75 do 200 MW hodnotu tuhých emisí 150 mg/m³,

c) u kotlů o tepelném výkonu od 1 MW do 75 MW hodnotu tuhých emisí 200 mg/m³

3. Úpravy rud - aglomerace

Hmotnosti koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnotu 100 mg/m³.

4. Výroba cementu

Hmotností koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnotu 700 mg/m³ pro rotační pece a chladiče slívku, pro ostatní zdroje 50 mg/m³.

5. Výroba magnezitu

Hmotností koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnotu 100 mg/m³ pro šachtové a rotační pece, pro ostatní zdroje 50 mg/m³.

6. Výroba obalových živičných směsí

Hmotností koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnotu 50 mg/m³.

7. Výroba sazí

Hmotností koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnotu 50 mg/m³.

8. Výroba a zpracování chlóru

Při elektrolýze vodních roztoků alkalických chloridů, elektrolýze kyseliny solné, katalytické oxidace chlorovodíku vzduchem a zpracování chlóru nesmí hmotností koncentrace emisí chlóru přestoupit hodnotu 10 mg/m³.

9. Výroba chlorovodíku

Hmotností koncentrace chlorovodíku nesmí přestoupit hodnotu 25 mg/m³.

Při výrobě kyseliny solné nesmí poměrná emise chlorovodíku přestoupit hodnotu 0,05 kg/t vyrobené kyseliny solné.

10. Výroba kyseliny sírové

Poměrná technologická emise oxidu siřičitého nesmí přestoupit hodnotu 2,2 kg/t vyrobené kyseliny sírové.

11. Výroba kyseliny dusičné

Poměrná technologická emise oxidů dusíku (jako NO₂) nesmí přestoupit hodnotu 3,5 kg/t vyrobené kyseliny dusičné.

12. Výroba papíru a celulózy

U sulfitové výroby buničiny nesmí celkové poměrná technologická emise oxidu siřičitého přestoupit hodnotu 4 kg/t vyrobené absolutně suché buničiny.

13. Zpracování dřeva

Při všech operacích, při nichž vzniká tuhý dřevní odpad, který je odsáván, nesmí hmotnostní koncentrace tuhých emisí přestoupit hodnotu 50 mg/m³.

14. Výroba pigmentů

Hmotnostní koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnoty 50-100 mg/m³ dle druhu pigmentu.

15. Spalovny odpadu

Hmotnostní koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnotu 150 mg/m³. Hodnoty pro plynné emise budou stanoveny dle druhu spalovaného odpadu.

16. Výroba vápna

Hmotnostní koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnotu 150 mg/m³.

17. Elektrické obloukové pece

Hmotnostní koncentrace tuhých emisí nesmí přestoupit hodnotu 50 mg/m³.

VI. Tmavý kouř (k zásadě 6)

1. Při spalování tuhých paliv nesmí být odcházející kouř tmavší než stupeň 2 Ringelmannovy stupnice a hodnota extinkce při měření optickými přístroji nesmí být větší než 40 %. Výjimečně smí být kouř tmavší při roztápění po stanovenou dobu, nejvýše však smí dosáhnout stupně 3 Ringelmannovy stupnice nebo hodnoty 60 % extinkce.

2. Při spalování kapalných paliv musí být spalovací proces veden tak, aby při kontrole testem podle Bacharacha nebyl kouř uvnitř komína nebo kouřovodu tmavší než odpovídá stupni 4 Bacharachovy stupnice alespoň u dvou ze tří provedených testů a stupně 5 u žádného ze tří po sobě provedených textů.

3. Pro některé technologické výroby spojené se spalováním paliv mohou být stanoveny odchylné hodnoty přípustného stupně tmavosti kouře podle Ringelmannovy stupnice. Např. u výroby obalových živičných směsí nesmí být překročen stupeň 1 Ringelmannovy stupnice s výjimkou 10 minut najíždění spalovacího procesu, kdy nesmí být překročen stupeň 3.

4. Ringelmannova stupnice tvoří soubor pěti polí tak, že každé pole odpovídá určitému procentu černé barvy na bílém podkladě. Ringelmannův stupeň 0 tvoří čistě bílé pole, stupeň 1 odpovídá 20 % rovnoměrně rozložené černé barvy na bílém podkladě a každý další stupeň obsahuje o 20 % černé barvy více. Tmavý kouř se s touto stupnicí porovnává stanoveným postupem zrakem nebo jednoduchými optickými přístroji.

5. Při měření a hodnocení tmavosti kouře testem podle Bacharacha se porovnává kruhová barevná skvrna získaná prosátím stanoveného množství kouřových spalin přes filtrační papír s deseti postupně tmavšími skvrnami Bacharachovy stupnice. Stupnice je tištěna na bílém papíře s odrazivostí světla 85 % (stupeň 0). Každý další stupeň má odrazivost světla o 10 % menší.

Evidence

1. Provozovatelé zdrojů I. kategorie každý rok do 15. února sdělují pověřené organizaci evidované údaje za uplynulý rok.

2. Náplň předepsaného tiskopisu pro zdroje I. kategorie zahrne zejména

- identifikační údaje zdroje,

- údaje o kotlech a výrobě tepla,

- údaje o jakosti a spotřebě paliva,

- údaje o výrobě u technologií,

- údaje o zařízení u technologii,

- údaje o provozu a údržbě zařízení,

- údaje o zařízení k omezování emisí,

- údaje o komínech, emisích a jejich zjišťování.

3. Provozovatelé zdrojů II. kategorie jednou za pět let v určeném termínu sdělují pověřené organizaci evidované údaje za uplynulý rok.

4. Předepsaný tiskopis pro zdroje II. kategorie zahrne

- identifikační údaje zdroje,

- údaje o kotelně a palivu,

- údaje o technologii a emisích.

5. Pozorovatelé zdrojů III. a IV. kategorie, vedou běžnou evidenci o spotřebě paliv.

6. Provozovatel více zdrojů provozovaných v místě a organizačně vymezené jednotce (závod, odloučená provozovna apod.) sděluje údaje společně za všechny tyto zdroje. Je-li alespoň jeden z nich zdrojem I. kategorie, sděluje je každoročně.

7. Vznik a zánik zdroje I. a II. kategorie oznamuje provozovatel zdroje do 2 měsíců pověřené organizaci; rovněž tak oznamuje změnu údajů ovlivňujících zařazení zdroje do kategorií.

8. Evidence o zdrojích a emisích je vedena ve formě Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší jako součást Informačního systému o území.

B. Prováděcího předpisu k zákonu ČNR o státní správě ochrany ovzduší, o poplatcích a o Státním fondu ochrany ovzduší

Poplatky za znečišťování ovzduší (k zásadě 8)

1. Poplatky za znečišťování ovzduší se vypočítávají ze znečišťující látky ze všech zdrojů téže výrobně místní jednotky patřící témuž provozovateli. Souhrnný poplatek však musí být vyšší než 2 000 Kčs ročně, jinak se neplatí. Pro výpočet poplatků se užívá údajů o emisích uvedených v evidenci emisí. Výše poplatků za jednotlivé znečišťující látky a zdroje se vypočte násobením množství emisí sazkou pro příslušnou znečišťující látku.

2. Ve zvláštních oblastech určených podle zásady 7 zákona o ochraně ovzduší se platí přirážka k poplatkům ve výši 20 až 100 % poplatku. Výše přirážky se stanoví v nařízení vlády republiky při vyhlášení příslušné oblasti.

3. O výši poplatku včetně přirážky vypočtené podle emisí uplynulého roku obdrží provozovatel každoročně do 30. září výměr, proti kterému může uplatnit námitky.

4. Poplatky včetně přirážek a penále se platí okresní, popř. městské finanční správě, která je odvádí Státnímu fondu ochrany ovzduší do 1 měsíce po obdržení.

5. Zálohu na poplatek (včetně přirážky) zaplatí provozovatel do 30. června jednorázově nebo ve 2 čtvrtletních splátkách podle vlastního předpokladu, popř. výpočtu nebo podle předchozího platného výměru.

6. Do 31. října se zúčtuje vyrovnání se zálohou zaplacenou v I. pololetí (nedoplatky a přeplatky).