ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1989
V. volební období
135
Zásady
zákona České národní rady o působnosti orgánů státní správy České socialistické republiky na úseku matrik, jména a příjmení a ověřování opisů a podpisů
Zásada č. 1
Státní správu na úseku matrik, jména a příjmení a ověřování opisů (fotokopií) listin a pravosti podpisů vykonávají národní výbory a ministerstvo vnitra a životního prostředí České socialistické republiky (dále jen "ministerstvo").
Touto zásadou se vymezuje působnost orgánů státní správy na úseku matrik, jména a příjmení a ověřování opisů a pravosti podpisů. Vedením matrik jsou pověřeny místní, městské a obvodní národní výbory, stejně tak jako rozhodováním o jménu a příjmení a ověřováním opisů listin a pravosti podpisů. Naproti tomu okresní a krajské národní výbory a ministerstvo plní úkoly na tomto úseku pokud jde o metodickou, kontrolní a řídící činnost.
Zásada č. 2
Matriku vede místní, městský nebo obvodní národní výbor, nestanoví-li národní výbor nejblíže vyššího stupně jinak (dále jen "matriční úřad").
Jestliže na některém z národních výborů uvedených v prvním odstavci nejsou splněny věcné nebo osobní předpoklady pro zabezpečení řádného vedení matrik nebo bude-li změnou matričního obvodu možné dosáhnout efektivnějšího výkonu této činnosti, může národní výbor nejblíže vyššího stupně pověřit jeden z těchto národních výborů výkonem matriční činnosti i pro obvody jiných národních výborů, a to po jejich vyjádření. V tomto případě se vede jen jedna kniha manželství; kniha narození a kniha úmrtí se vede pro každou obec samostatné.
S cílem co nejvíce přiblížit výkon státní správy občanům, povedou i nadále matriky národní výbory základního stupně. Za podmínek uvedených v zásadě se připouští, aby národní výbor nejblíže vyššího stupně po vyjádření zúčastněných národních výborů pověřil vedením matrik jen jeden matriční úřad i pro obvody dalších národních výborů.
Termín "národní výbor nejblíže vyššího stupně", byl použit se zřetelem na skutečnost, že nejvýstižněji vyjadřuje tento stupeň národního výboru. Jde totiž o to, že v hlavním městě Praze jsou matričními úřady jak místní národní výbory, vůči kterým je nadřízeným orgánem obvodní národní výbor, tak obvodní národní výbory, vůči kterým je nadřízeným orgánem Národní výbor hlavního města Prahy.
Zásada č. 3
Matrika se vede na svázaných tiskopisech.
Národní výbor nejblíže vyššího stupně může pověřit matriční úřad po dohodě s ním vedením matriky na volných tiskopisech, pokud se tím dosáhne účelnějšího způsobu vedení matriky a zabezpečí se ochrana tiskopisů před zneužitím.
Matrika se v současné době vede na předem svázaném tiskopise. Tento způsob vedení matriky se předpokládá i do budoucnosti. V zájmu účelnějšího výkonu státní správy na tomto úseku se však umožňuje, aby se matrika vedla i na volných tiskopisech. Půjde zejména o případy, kdy se vyskytuje velký počet zápisů (např. matriční úřady ve městech, kde je zdravotnické zařízení a pod.). Tento způsob vedení matriky bude vhodný i při vykonávání zápisů mimo úřední místnosti matričního úřadu (např. ve zdravotnických zařízeních a v historických objektech, kde se uzavírají manželství apod.). Oprávnění určit vedení matriky tímto způsobem se svěřuje národnímu výboru nejblíže vyššího stupně.
Zásada č. 4
K provedení zápisu narození nebo úmrtí do knihy narození nebo knihy úmrtí je příslušný matriční úřad, v jehož obvodě se osoba narodila nebo zemřela. Nezjistí-li se, kde došlo k narození nebo úmrtí, provede zápis matriční úřad, v jehož obvodě byla narozená nebo zemřelá osoba nalezena.
Narodí-li se nebo zemře-li osoba v dopravním prostředku, zapíše narození nebo úmrtí matriční úřad, v jehož obvodě došlo k vyložení narozené nebo zemřelé osoby z dopravního prostředku.
K provedení zápisu rozhodnutí soudu o prohlášení československého státního občana za mrtvého je příslušný Obvodní národní výbor v Praze 1, jde-li o státního občana České socialistické republiky. Tento národní výbor je příslušný i k zápisu rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého cizince nebo osoby, která v rozhodné době není příslušníkem žádného státu nebo jejíž státní občanství nelze určit (dále jen "bezdomovec"), měla-li poslední trvalý pobyt na území České socialistické republiky.
V této zásadě se upravuje místní příslušnost matričního úřadu k provedení zápisu narození nebo úmrtí. Ta se řídí místem, v němž došlo k zapisované události.
Vzhledem k nutnosti určit přesně místo, kde k narození nebo úmrtí došlo, bylo stanoveno jako místo narození nebo úmrtí osob, k němuž došlo v dopravním prostředku, místo vyložení z těchto prostředků.
K provedení zápisu rozhodnutí soudu o prohlášení občana České socialistické republiky nebo cizince či bezdomovce, kteří měli na území České socialistické republiky trvalý pobyt, za mrtvého, bude Obvodní národní výbor v Praze 1. Svěřením této pravomoci jednomu národnímu výboru se má zjednodušit případné pozdější zjišťování potřebných údajů v této věci. Vzhledem k malému počtu těchto případů se nepředpokládá zvýšení administrativní pracnosti na uvedeném národním výboru.
Zásada č. 5
K zápisu o uzavření manželství do knihy manželství je příslušný matriční úřad, před kterým bylo manželství uzavřeno.
Oddávajícím je předseda národního výboru, který je matričním úřadem; matriční úřad může pověřit funkcí oddávajícího i jiného poslance tohoto národního výboru.
Místní příslušnost národního výboru k uzavření manželství upravuje obecně § 4 zákona o rodině. Navrhovanou zásadou se proto stanoví jen příslušnost matričního úřadu k provedení zápisu do knihy manželství. Oprávnění oddávat přiznává zákon o rodině a předsedovi místního národního výboru pověřeného vedením matrik. Podle této zásady bude vrak možné manželství uzavřít i před jiným poslancem téhož národního výboru.
Navrhovanou právní úpravou není dotčeno ustanovení zákona o rodině o příslušnosti národního výboru k uzavření manželství v případě, je-li život toho, kdo chce manželství uzavřít přímo ohrožen, dále ustanovení o uzavření manželství zástupcem a ustanovení umožňující uzavřít manželství před matričním úřadem, v jehož obvodě nemá ani jeden ze snoubenců trvalý nebo přechodný pobyt.
Zásada č. 6
Matriční úřad vydá rodný, oddací nebo úmrtní list (dále jen "úřední výpis") nebo povolí nahlédnout do matriky a činit výpisy z ní osobě, jíž se zápis týká, nebo členům její rodiny nebo k opatření podkladů, které slouží ke studijním, vědeckým nebo literárním účelům nebo pro úřední potřebu anebo k provádění statistických zjišťování. Za členy rodiny se pro účely tohoto zákona pokládají manžel, rodiče, děti a sourozenci.
Vzhledem k požadavku náležité ochrany i utajení zápisů, které se týkají osobního stavu, řeší se v zásadě podmínky, za nichž je možno vydat úřední výpis, povolit nahlédnout do matrik a činit výpisy z nich.
V současné době není zcela jasné, koho lze pokládat v souvislosti s nahlížením do matrik za člena rodiny. Vzhledem k tomu, že matrika obsahuje údaje o osobním stavu, je snaha omezit okruh osob, které do nich mohou nahlížet. Proto je výslovně stanoveno, kdo je v této souvislosti považován za člena rodiny.
Zásada č. 7
Matriční úřad provede zápis o osobním stavu vyplývajícím z rozhodnutí cizího úřadu nebo soudu do matriky jen po projednání s národním výborem nejblíže vyššího stupně.
Vzhledem k složitosti postupu při zápisu cizích rozhodnutí do matriky se výslovně ukládá matričním úřadům povinnost projednat vše s národním výborem nejblíže vyššího stupně. Má se tak předejít případným pochybením a s tím spojeným těžko napravitelným následkům.
Zásada č. 8
Veřejné a jiné listiny, které slouží jako podklad pro zápis, dodatečný zápis, dodatečný záznam nebo jejich změnu do matriky, ukládá do sbírky listin matriční úřad, který ji ve lhůtě stanovené prováděcím předpisem odevzdá národnímu výboru nejblíže vyššího stupně.
Nahlédnout do sbírky listin nebo poskytnout informace o údajích v ní uvedených lze jen, stanoví-li tak zákon.
Sbírka listin plní důležitou funkci druhopisu matrik; lze podle ní ověřovat správnost zápisů v matrice nebo ji obnovit, jestliže se ztratí nebo zničí. Proto se stanoví matričnímu úřadu povinnost ukládat listiny uvedené v zásadě do sbírky listin.
Oprávnění nahlížet do sbírky listin má pracovník příslušného národního výboru a kontrolní orgán. Umožňuje se, aby do sbírky listin mohly nahlížet i jiné orgány, stanoví-li tak zákon, například orgány činné v trestním řízení, statistické orgány a pod.
Zásada č. 9
K vedení matriky ustanoví matriční úřad matrikáře a jeho zástupce; je-li to vzhledem k rozsahu činnosti třeba, ustanoví též vedoucího matrikáře a potřebný počet matrikářů (dále jen "matrikář")
Matrikář je při výkonu funkce veřejným činitelem.
Matrikářem může být ustanoven československý státní občan, který:
a) je zletilý,
b) je občansky bezúhonný,
c) prokázal znalosti vedení matriky, ověřování opisů (fotokopií) listin a pravosti podpisů na listinách a znalosti předpisů o užívání a změně jména a příjmení a dalších předpisů vztahujících se k vedení matriky složením zkoušky u národního výboru nejblíže vyššího stupně.
Nemůže-li matriční úřad vykonávat úkoly spojené s vedením matriky, národní výbor nejblíže vyššího stupně učiní ve své působnosti ve spolupráci se zúčastněnými matričními úřady opatření k zabezpečení řádného výkonu státní správy na tomto úseku.
Navrhovanou úpravou se ukládá povinnost matričnímu úřadu ustanovit matrikáře a jeho zástupce, případně vedoucího matrikáře a další matrikáře, je-li to potřebné. Zohledňují se přitom poznatky a požadavky národních výborů.
Výslovně se upravují podmínky výkonu funkce matrikáře. Vzhledem k tomu, že výkon státní správy na úseku matrik se týká osobního stavu a následně i práv a povinností osob, stanoví se, že matrikář musí být odborně připraven úkoly na tomto úseku zabezpečovat na náležité úrovni. Z tohoto důvodu se vyžaduje prověřovat znalosti týkající se vedení matrik, ověřování, státního občanství, správního řízení, vybraných otázek z rodinného práva, mezinárodního práva soukromého a procesního, práva finančního apod. formou zkoušky, která se skládá u národního výboru nejblíže vyššího stupně.
Národnímu výboru nejblíže vyššího stupně je stanovena povinnost zabezpečit řádný výkon státní správy na úseku matrik v případech, kdy je matrikář dlouhodobě nepřítomen a matriční úřad by nemohl tuto činnost zabezpečit. V těchto případech přichází v úvahu například přeložení matrikáře z jiného matričního úřadu podle § 25 odst. 2 písm. c/ zákoníku práce.
Zásada č. 10
Zápisy do matriky se provádějí v úřední místnosti matričního úřadu, který může rozhodnout, že je lze provádět i mimo jeho úřední místnosti na jiném vhodném místě.
Zápisy do matriky se provádějí v úředních místnostech matričního úřadu. Tento postup se osvědčil, protože zabezpečuje ochranu matriky před nepovolanými osobami. Jde-li u matričního úřadu pouze jeden matrikář, je tento způsob provádění zápisů nejvhodnější.
Umožňuje se však, aby se zápisy prováděly i mimo úřední místnost matričního úřadu, např. ve zdravotnických zařízeních, kde by po provedení zápisu byl vystaven rodný list dítěte, který by mohl být předán matce dítěte již při odchodu z tohoto zařízení, dále v místnostech, kde se uzavírá manželství, by manželé obdrželi oddací list ihned po uzavření manželství.
Zásada č. 11
Na vedení matrik dozírají národní výbory vyššího stupně a ministerstvo.
Národní výbor nejblíže vyššího stupně je povinen nejméně jednou ročně provést kontrolu vedení matrik podle sbírky listin a učinit opatření k odstranění nedostatků.
Krajské národní výbory a ministerstvo provádějí kontrolu metodické, kontrolní a řídící činnosti národních výborů na úseku matrik, užívání a změny jména a příjmení a ověřování opisů (fotokopií) listin a pravosti podpisů na listinách. U vybraných matričních úřadů provádějí kontrolu vedení matrik podle sbírek listin. Při zjištění nedostatků jsou povinny učinit opatření k jejich odstranění.
Povaha a složitost výkonu státní správy, na úseku matrik a možné negativní důsledky chybných či neúplných údajů zapisovaných v matrice na právní postavení osob, vyžaduje soustavnou a pravidelnou kontrolu této činnosti. Navrhovaným řešením se dává této kontrolní čiností výslovný zákonný podklad. Prováděcí předpis upraví v jakých časových úsecích se budou provádět tyto kontroly ze strany krajských národních výborů a ministerstva.
Výslovně se stanoví způsob provádění kontroly zápisů do matrik podle sbírky listin, přičemž rozsah kontroly se ponechává úvaze kontrolujícího orgánu. Obdobně se postupuje při kontrolách na ověřování opisů (fotokopií) listin a pravosti podpisů na listinách národními výbory.
Zásada č. 12
Československý státní občan má právo i povinnost užívat jména a příjmení, kterým je zapsán v matrice.
Při zápisu příjmení ženy se užívá tvar odpovídající pravidlem českého nebo slovenského pravopisu. Zjistí-li matriční úřad, že příjmení ženy není zapsáno v souladu s těmito pravidly, zjedná nápravu z úřední povinnosti, nejdéle však do dvou let od provedení zápisu do matriky. Na žádost ženy, které se věc týká, nebo když bylo příjmení ženy dříve zapsáno v matrice správně, lze provést opravu i po této lhůtě.
Jméno a příjmení je nejvýznamnějším identifikačním znakem osoby. Právo na ochranu jména a příjmení zabezpečuje občanský zákon (§ 11).
V zásadě se vychází z toho, že prvotním údajem o jménu a příjmení osoby je zápis v matrice, a proto právo i povinnost používat jméno a příjmení se u československých státních občanů vztahuje jen na jméno a příjmení zapsané v matrice vedené matričním úřadem. Je tomu tak i přes to, že v současnosti s rozvojem výpočetní techniky se pro účely řady evidencí stalo základním identifikačním znakem osoby i rodné číslo.
Výslovně se rovněž upravuje povinnost zapisovat příjmení žen v souladu s pravidly českého nebo slovenského pravopisu. Vzhledem k častým problémům, které se v praxi vyskytují, byla tato problematika zařazena přímo do zákona. Opravu nesprávně zapsaného příjmení lze provést z úřední povinnosti pouze do dvou let od provedení zápisu do matriky. Tímto ustanovením však není dotčena možnost provést opravu nesprávně zapsaného příjmení za předpokladu, že již před tím bylo v matrice zapsáno správně. Rovněž není dotčena možnost provést opravu příjmení na žádost osoby, které se věc týká i po uplynutí dvou let. Dvouletou lhůtou pro provedení opravy nesprávně zapsaného (přechýleného) příjmení žen se odstraňuje tvrdost tohoto ustanovení.
Zásada č. 13
Československý státní občan má právo i povinnost užívat jedno jména a jedno příjmení, není-li zákonem stanoveno jinak.
Je-li zapsáno v matrice více jmen, platí v úředním styku jméno uvedené na prvním místě; je-li však některé z těchto jmen označeno v matrice jako hlavní, platí v úředním styku toto jméno.
Československý statní občan může užívat více příjmení, pokud je nabyl podle dříve platných právních předpisů a je oprávněn je k účinnosti tohoto zákona užívat nebo pokud je nabyl uzavřením manželství s osobou, která již více příjmení užívá. Rovněž dítě narozené z takovéhoto manželství může užívat více příjmení. Československý státní občan se může po rozvodu manželství nebo po nabytí zletilosti rozhodnout, že bude užívat pouze jedno z takto nabytých příjmení. Obdobně lze postupovat i v případech, kdy československý státní občan užívá více příjmení podle právních předpisů platných do účinnosti tohoto zákona.
Tato zásada upravuje základní pravidlo o užívání jmen a příjmení československého státního občana tak, že tento může užívat jen jedno jméno a jedno příjmení. Používání jen jednoho jména podle nyní platné právní úpravy se osvědčilo a nejsou žádné důvody k její změně. Výjimka z tohoto pravidla se však připouští jen při užívání příjmení, a to v případech výslovně upravených touto zásadou. Užívání více příjmení jako například Horák - Skalský se v současnosti jeví jako anachronismus a nemá opodstatnění.
Zásada č. 14
Změnu jména nebo příjmení lze na žádost československého státního občana povolit, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné.
Mají-li manželé společné příjmení, změna příjmení jednoho z nich se vztahuje i druhého manžela a společné nezletilé děti. Za trvání manželství je třeba ke změně příjmení jednoho z manželů souhlas druhého manžela.
Mají-li rodiče nezletilého různá příjmení, změna příjmení toho z rodičů, jehož příjmení má nezletilý se vztahuje i na nezletilého, jen souhlasí-li s tím druhý z rodičů. Tohoto souhlasu není třeba, žijí-li rodiče dítěte v manželství a mění-li se příjmení rodiče, které užívá i nezletilý, na příjmení druhého rodiče.
Zásada všeobecně stanoví možnost změnit jméno nebo příjmení, jsou-li proto důvody hodné zvláštního zřetele. Matriční úřad povolí například změnu jména nebo příjmení hanlivého, výstředního anebo cizojazyčného. Obdobně se umožňuje změna jména, chce-li občan užívat jako hlavní jméno jiné, než to, které je za hlavní v matrice označeno. Obdobně se postupuje, jde-li o změnu jména nebo příjmení osob s nevyhraněným pohlavím.
Výslovně je stanoveno, že změna příjmení za trvání manželství se vztahuje na oba manžele. Na jednoho z nich se vztahuje pouze v tom případě, že má každý z manželů jiné příjmení a jeden z nich chce přijmout příjmení druhého manžela. Kromě posledně uvedeného případu je třeba ke změně příjmení souhlasu obou manželů.
Zvlášť se též upravuje změna příjmení toho z manželů, jehož příjmení má nezletilý. Změna příjmení rodiče, které má i nezletilé dítě se na toto dítě vztahuje jen tehdy, je-li do žádosti pojato a souhlasí-li se změnou jeho příjmení druhý z rodičů. V opačném případě se postupuje podle § 49 zákona o rodině. Výjimku tvoří případy, kdy rodiče nezletilého žijí v manželství, každý užívá jiné příjmení a nezletilý užívá příjmení toho z rodičů, které se bude měnit na příjmení druhého rodiče.
Zásada č. 15
Užívání cizojazyčného jména v českém nebo slovenském ekvivalentu, popřípadě překladu, nevyžaduje povolení. Nelze překládat cizojazyčná jména, která
a) se vyskytují v českém nebo slovenském jazyce v domácím, popřípadě přeloženém i cizojazyčném tvaru,
b) mají v českém nebo slovenském jazyce dva ekvivalenty,
c) nemají český nebo slovenský ekvivalent.
Užívaní jména zapsaného v souladu s pravidly českého pravopisu ve tvaru odpovídajícího pravidlům slovenského pravopisu a naopak, nevyžaduje povolení.
Československý státní občan, jehož se zápis týká, nebo jeho rodiče, jde-li o nezletilého, oznámí matričnímu úřadu, kde je narození zapsáno, že bude nadále užívat jméno v přeloženém tvaru. Stejně tak příslušnému matričnímu úřadu oznámí, že bude užívat jméno zapsané podle pravidel českého pravopisu ve tvaru odpovídajícím pravidlům slovenského pravopisu anebo naopak; po vyznačení změny do knihy narození lze další změny dosáhnout jen v řízení podle zásady č. 14.
Užívání cizojazyčného jména v českém nebo slovenském ekvivalentu, případně překladu se nechává na vůli občana. Matriční úřad o těchto věcech nerozhoduje, jen provede dodatečný záznam do matriky na základě oznámení. Je výslovně stanoveno, která jména nelze překládat. Podle prvního odstavce písni. a) jde například o jména Vincenc - Čeněk, Teodor-Bohdan, Bianka - Běla a pod., podle písm. b) Jan - Hanuš, Ondřejka - Andrea a podle písm. c) Hors, Olaf a pod.
V souladu s potřebami praxe se výslovně ustanovuje, že československý státní občan užívající jméno zapsané v knize narození v souladu s pravidly českého pravopisu nepotřebuje k jeho užívání ve tvaru odpovídajícímu slovenskému pravopisu povolení a naopak.
Československý státní občan a jde-li o nezletilce jeho rodiče, budou povinni oznámit matričnímu úřadu kde je narození zapsáno, že jméno nadále bude užívat v přeloženém tvaru nebo, že bude jméno zapsané v souladu s pravidly českého pravopisu užívat ve tvaru odpovídajícímu pravidlům slovenského pravopisu či naopak. Od vyznačení změny bude občan užívat takto změněné jméno.
V zájmu zachování stability jmen se výslovně stanoví, že takovéto oznámení lze učinit pouze jednou.
Zásada č. 16
Změnu jména nebo příjmení nelze povolit, pokud by tím došlo k porušení obecně závazného právního předpisu, pokud by takováto změna byla v rozporu se zájmem společnosti nebo by byla v rozporu se zájmem a potřebami nezletilého.
Zásada upravuje podmínky při splnění kterých matriční úřad nepovolí změnu jména nebo příjmení. Půjde například o případy, kdy rodiče v rozporu s navrhovaným zákonem o matrikách žádají povolit změnu jména dítěte na jméno, které má jeho žijící sourozenec; dále o změnu příjmení za trvání manželství, s níž by druhý manžel nesouhlasil. Není v zájmu společnosti, ani nezletilého měnit příjmení dítěte, které nabyla uzavřením nového manželství jeho matka, která se o dítě řádně nestará a výchovu zabezpečuje otec.
Na postup podle této zásady se nevztahuje správní řád.
Zásada č. 17
Pravomocné cizí rozhodnutí ve věci změny příjmení československého státního občana žijícího v manželství s cizincem, je platné na území České socialistické republiky teprve po uznání tohoto rozhodnutí ministerstvem.
Vzhledem k rostoucímu počtu případů, kdy československý státní občan žijící v manželství s cizincem žádá o změnu společného příjmení, bylo třeba stanovit postup pro uznání platnosti cizích rozhodnutí i na území České socialistické republiky. Podá-li se žádost tohoto druhu matričnímu úřadu, postupuje se podle zásady č. 19.