139
Vládní návrh
Zákon
České národní rady
ze dne
o vydávání a šíření neperiodických publikací
(vydavatelský zákon)
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
(1) Neperiodické publikace jsou rozmnoženiny literárních, vědeckých a uměleckých děl [§ 2 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon.)], zejména tiskoviny, zvukové, obrazové a zvukově obrazové snímky, které jsou vydávány [§ 10 odst. 2 autorského zákona.] zpravidla jednou ročně anebo po částech i častěji.
(2) Tento zákon se nevztahuje na vydávání
a/ filmových děl [§ 6 autorského zákona.], která byla pořízena státní filmovou organizací pro účely jejich veřejného promítání,
b/ kartografických děl,
c/ výtvarných děl, která jsou rozšiřována podle zvláštních předpisů [Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 149/1961 Sb., o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oberu výtvarných umění ve znění vyhlášky č. 39/1966 Sb.],
d/ děl, které vyžaduje provozní potřeba při výrobě a odbytu výrobků nebo při poskytování služeb anebo děl, jež jsou součástí výrobků
e/ děl, která jsou určena společenskému nebo rodinnému životu, zejména pozvánek, oznámení, zvukových, obrazových a zvukově obrazových snímků osobních a rodinných událostí.
(1) Neperiodickou publikaci lze vydat, nestanoví-li tento zákon jinak, jen na základě vydavatelského oprávnění, které se udílí na písemnou žádost organizace. Vydavatelské oprávnění se může týkat jedné nebo více neperiodických publikací a může být jednorázové nebo trvalé.
(2) Žádost o udělení jednorázového vydavatelského oprávnění musí obsahovat název organizace, jméno autora, název a rozsah díla, předpokládaný počet jeho rozmnoženin určených k šíření (dále jen "náklad") a u zvukových, obrazových a zvukově obrazových snímků i jména výkonných umělců,
(3) Žádost o udělení trvalého vydavatelského oprávnění musí obsahovat název organizace a tématické vymezení neperiodických publikací, které chce organizace vydávat.
§ 3
Vydavatelské oprávnění se nevyžaduje k vydávání neperiodických publikací
a/ státními orgány k plnění jejich úkolů,
b/ pořadateli veřejnosti přístupných uměleckých, kulturně výchovných, sportovních a branných akcí k jejich přímé propagaci a k informovanosti návštěvníků, zejména plakátů, katalogů výstav a programů divadelních a jiných představení,
c/ státními filmovými, rozhlasovými nebo televizními organizacemi, jde-li o zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové snímky,
d/ vysokými školami, jde-li o učební texty, vědecké a jiné tiskoviny pro jejich potřeby,
e/ Československou akademií věd v oboru její činnosti,
f/ pracovišti vědeckých, technických a ekonomických informací k šíření těchto informací v rozsahu jejich pověřovacích listin [§ 12 vyhlášky Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 21/1985 Sb., o soustavě vědeckých, technických a ekonomických informací.]
§ 4
(1) Ministerstvo kultury České socialistické republiky (dále jen "ministerstvo") rozhoduje o udělení
a/ trvalého vydavatelského oprávnění,
b/ jednorázového vydavatelského oprávnění k vydání
1. zvukových, obrazových a zvukově obrazových snímků,
2. plakátů republikového nebo celostátního významu,
3. kalendářů,
4. knih krásné literatury a literatury pro děti a mládež,
5. dalších tiskovin, pokud jejich rozsah převyšuje 5 autorských archů [ČSN 880129 vymezuje autorský arch takto: u textu 36 000 tiskových znaků počítajíc v to mezery mezi slovy, u básní 620 veršů, u reprodukci 2 300 cm2 potištěné plochy,] nebo náklad je vyšší než 3 000 výtisků,
(2) Krajský národní výbor, Národní výbor hlavního města Prahy, Národní výbor města Brna, Národní výbor města Ostravy, Národní výbor města Plzně a Národní výbor města Ústí nad Labem (dále jen "krajský národní výbor") rozhoduje o udělení jednorázového vydavatelského oprávněni, není-li toto rozhodování vyhrazeno podle odstavce 1 ministerstvu, k vydání tiskoviny
a/ krajského významu,
b/ republikového nebo celostátního významu.
(3) Okresní národní výbor rozhoduje o udělení jednorázového vydavatelského oprávnění k vydání tiskoviny okresního nebo místního významu, není-li toto rozhodování vyhrazeno podle odstavce 1 nebo 2 ministerstvu nebo krajskému národnímu výboru.
(4) K udělení vydavatelského oprávnění je místně příslušný orgán státní správy podle sídla organizace.
§ 5
(1) Vydavatelské oprávnění obsahuje i povolení k šíření vydaných neperiodických publikací (dále jen "oprávnění k rozšiřování").
(2) Na písemnou žádost organizace která nemá vydavatelské oprávnění, anebo občana, může krajský národní výbor příslušný podle sídla organizace nebo podle předpokládaného místa výkonu činnosti občana udělit oprávnění k rozšiřování.
(3) Oprávnění k rozšiřování se nevyžaduje pro
a/ politické strany a společenské organizace sdružené v Národní frontě,
b/ organizace provozující obchodní činnost [§ 13 odst. 1 zákona České národní rady č. 12/1981 Sb., o vnitřním obchodě, ve znění zákona České národní rady č. 116/1988 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 142/1988 Sb.).] a organizace odvětví kultury, pokud tato činnost vyplývá z jejich organizačních předpisů,
c/ organizace šířící neperiodické publikace vydané v tuzemsku pro potřeby československé výchovně vzdělávací soustavy, školských zařízení a vědeckotechnického rozvoje
d/ organizace podle § 3, pokud šíří neperiodické publikace, k jejichž vydání nepotřebují vydavatelské oprávnění.
(4) Oprávnění k rozšiřování, udělená orgány Slovenské socialistické republiky, platí též na území České socialistické republiky.
§ 6
(1) Ministerstvo vypracovává koncepce vydavatelské činnosti v souladu s kulturně politickými potřebami společnosti, koordinuje činnost organizací, které mají trvalé vydavatelské oprávnění a podílí se na koncepci rozvoje materiálně technické základny vydavatelské činnosti,
(2) K plnění úkolů ministerstva podle odstavce 1 jsou organizace, které mají trvalé vydavatelské oprávnění povinny předkládat ministerstvu ediční plány včetně jejich změn a dlouhodobé ediční záměry. Ministerstvo se k nim vyjadřuje z hlediska celospolečenských zájmů, koncepce vydavatelské činnosti a vzájemné koordinace,
§ 7
(1) U každého vydání neperiodické publikace je organizace, která má vydavatelské oprávnění, nad smluvně sjednaný nebo jinak určený náklad,
a/ povinna pořídit rozmnoženiny pro archivní, bibliografické, dokumentační a studijní účely (dále jen "povinné rozmnoženiny") a bezplatně je odevzdat
b/ oprávněna pořídit rozmnoženiny pro pracovní potřeby (dále jen "pracovní rozmnoženiny"),
(2) Počet povinných rozmnoženin a pracovních rozmnoženin a nakládání s nimi upraví ministerstvo obecně závazným práv ním předpisem.
(3) Podle odstavce 1 postupují také organizace vydávající neperiodické publikace podle § 3.
§ 8
(1) Organizace, která vydá neperiodickou publikaci bez vydavatelského oprávnění, je-li takového oprávnění třeba, nebo v rozporu s ním anebo šíří neperiodickou publikaci bez oprávnění k rozšiřování, může být uložena pokuta až do výše 50 000 Kčs,
(2) Při stanovení výše pokuty podle odstavce 1 se přihlédne zejména k závažnosti, způsobu a době trvání protiprávního jednání.
(3) Pokutu lze organizaci uložit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy k porušení právní povinnosti došlo.
(4) Pokuta uložená podle odstavce 1 je splatná do 30 dnů a je příjmem národního výboru, který ji uložil.
(5) Občanovi, který vydá neperiodickou publikaci nebo šíří neperiodickou publikaci bez oprávnění k rozšiřování, lze uložit za toto jednání jako za přestupek pokutu až do výše 5 000 Kčs; vedle toho může být vysloveno propadnutí věci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy [Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].
(6) K řízení podle odstavců 1 a 5 je příslušný okresní národní výbor.
§ 9
Vydavatelská oprávnění a oprávnění k rozšiřování podle dosud platných předpisů se považuji za oprávnění podle tohoto zákona.
§ 10
Zrušují se
a/ zákon č. 94/1949 Sb., o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací, ve znění pozdějších předpisů,
b/ položka 29 přílohy C zákona České národní rady č. 146/1971 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech a upravuje působnost národních výborů na některých úsecích státní správy,
c/ zákon č. 44/1923 Sb., o zevní-úpravě předmětů státem vydaných neb státem podporovaných a významných po stránce výtvarné nebo veřejného vkusu,
d/ vyhláška ministerstva informací a osvěty č. 51/1949 Ú.l.I., o podávání žádosti za udělení oprávnění k vydávání neperiodických publikací a o povolení ke zřízení vydavatelských podniků,
e/ vyhláška ministra informací a osvěty č. 1068/1949 Ú.l.I., o úpravě vydávání pohlednic,
f/ vyhláška ministra informací a osvěty č. 1116/1949 Ú.l.I., o rozšiřování antikvárních neperiodických publikací,
g/ vyhláška ministerstva informací a osvěty č. 1231/1949 Ú.l.I., o opatřeních v oboru rozšiřování neperiodických publikací majiteli vydavatelských oprávnění,
h/ vyhláška ministerstva kultury č. 200/1955 Ú.l., o zrušení slev při prodeji neperiodických publikací,
i/ instrukce ministerstva kultury ze dne 6.7.1954, čj. 105 518/54-HSV/5, poř. č. 191/1954 Sb. instr., ve znění instrukce reg.č. 105/P-1957, o nové úpravě povolovacího řízení pro určité neperiodické tiskoviny (reg. v částce 9 Sb. směrnic pro národní výbory 1966, pol. H 6),
j/ směrnice ministerstva školství a kultury ze dne 1.3.1961, čj. 42 258/60-VIII/l, pro vydávání neperiodických publikací v krajích reg. v příloze vyhlášky předsedy vlády č. 75/1966 Sb., o zrušení směrnic, instrukcí, výnosů a jiných obdobních předpisů některých ústředních orgánů státní správy, pol. XVI/8.
§ 11
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.
Důvodová zpráva
Obecná část
I.
Neoddělitelnou součástí funkcí socialistického státu je mj. i jeho organizátorská činnost na úseku výroby a společenského uplatňování rozmnoženin literárních, vědeckých a uměleckých děl, jakož i rozmnoženin záznamů uměleckých výkonů při provádění těchto děl výkonnými umělci.
Pro plnění této funkce státu vytváří již téměř čtyřicet let právní předpoklady zákon č. 94/1949 Sb., o vydávání a rozšiřování knih hudebnin a jiných neperiodických publikací jehož prostřednictvím je dosud usměrňována vydavatelská činnost na úseku neperiodických publikací, ovšem rozmnožovaných převážně tiskovou technikou. V době přípravy a vydání citovaného zákona po únoru 1948 byla totiž veškerá výroba rozmnoženin zvukových záznamů (tehdy jen gramofonových desek) i zvukově obrazových záznamů (kinematografických filmů) soustředěna ve specializovaných státních organizacích a bylo tedy jen logické že zákon a jeho režim povolovací řízení se na tyto druhy rozmnoženin děl nevztahoval.
Rozvoj a zdokonalování různých technik záznamu zvuku a obrazu se stále více promítá do života společnosti a výrazným způsobem ovlivňuje kulturní život obyvatelstva. V poslední době se rozšiřují zejména nové audiovizuální prostředky - videokazeta a videodeska, souborně označované jako videogramy.
Zkušenosti se zaváděním těchto nových technických prostředků ve vyspělých kapitalistických zemích ukazují, že jejich společenské působení z hlediska kulturního i ekonomického je významné i když z pohledu politickovýchovného ne vždy pozitivní protože o edičních záměrech a programové náplni zde rozhoduje, jak je pro kapitalistickou společnost přirozené, výhradně komerční zájem.
Rovněž naší socialistické společnosti otevírají moderní audiovizuální prostředky nové možnosti v řadě oblastí činnosti, protože ediční politiku, výrobu programů a jejich šíření by měly ovlivňovat výhradně zájmy celospolečenské a kulturně politické. Zde bude videogram především důležitým přínosem pro tvorbu a šíření kulturních a uměleckých záměrů, pro šíření významných filmových a televizních děl, dobré společenské zábavy, přínosem pro racionalizaci a modernizaci poskytování kulturních služeb a k prohlubování výchovného a vzdělávacího procesu. V podstatě budou videogramy převážně prostředkem pro rozšíření a další zkvalitnění prezentace a interpretace kulturních hodnot.
Uživateli, daných technik se zřejmě již také stávají průmysl doprava, zemědělství, zdravotnictví, tělovýchova atd. K využití dojde dále zejména v oblasti hromadného zpracování dat, šíření pracovních návodů, technologické dokumentace, racionalizace výuky apod. Od samého začátku je však nutno rozlišovat videogram, který bude využíván neveřejně, tj. pro vnitřní zájmové okruhy a videokazety či videodesky pro nejširší veřejnost, připomínající knihu nebo gramofonovou desku či ozvučenou kazetu, vyráběné jako kulturní statky ve větších nákladech a prodávané nebo půjčované ve veřejné distribuční síti.
V oblasti ediční politiky hromadně množených moderních audiovizuálních prostředků byly zpočátku v zahraničí využívány z větší části materiálové fondy televizních a filmových společností. Tyto zdroje však již - jak ukazuje zahraniční vývoj ustupují do pozadí a zejména v oblasti umění se čím dále tím více prosazuje původní specializovaná produkce. To vyplývá především z vysoké umělecké i technické náročnosti kladené na programy, u nichž se očekává častější opakování. Tato možnost častější opakovatelnosti videokazety a videodesky jejím vlastníkem přináší totiž nová hodnotová kritéria a snižuje do jisté míry použitelnost dříve vyrobených audiovizuálních záznamů (klasickou filmovou technikou). Videogram si proto nezbytně najde svou vlastní specifickou polohu v životě společnosti a nebude nahrazovat či zdvojovat funkce jiných masových sdělovacích prostředků.
Cílový stav programování na videogramu je nutno mít na zřeteli již od samého počátku. Celý proces od společenského k jedinečnému a jeho řešení bude nutno postupně usměrňovat podle stupně dosažených kulturně politických, uměleckých a odborných výsledků. Důležité však v této etapě je stanovit základní vydavatelské, ediční, výrobní a distribuční gesce.
II.
Usnesením předsednictva vlády ČSSR ze dne 6. března 1985 č. 44, o koncepci rozvoje moderních audiovizuálních prostředků v ČSSR a usnesením vlády ČSR ze dne 10. dubna 1985 č. 96, k zajištění úkolů z citovaného usnesení předsednictva vlády ČSSR vyplývajících, bylo uloženo mj. připravit a projednat se všemi zainteresovanými resorty návrh na principy spolupráce při vytvoření společensky zdůvodněného systému tvorby a šíření programů a při právním zabezpečení rozvoje a využívání moderních audiovizuálních prostředků. Dále pak bylo uloženo zřídit celostátní ediční radu pro tvorbu a distribuci audiovizuálních programů a zabezpečit její činnost. Tyto obsahové úkoly při prosazování videogramů byly v působnosti republik svěřeny do ingerence ministrů kultury ve spolupráci s příslušnými zainteresovanými orgány a institucemi.
Z uvedených usnesení byl odvozen návrh, aby k celostátní koordinaci tvorby a výroby videogramů bylo využíváno porad ministrů kultury ČSR a SSR, rozšířených o vedoucí pracovníky organizací a institucí, které působí mimo odvětví kultury, s cílem určovat základní směry a kulturně politické úkoly v oblasti videogramů, schvalovat globální koncepční záměry, koordinovat činnost organizací a institucí ve vztahu k materiálně technické základně a posuzovat působnost nižších článků řízení.
Dále vyplývá z citovaných usnesení úkol svěřit v ČSR řízení vydavatelské, ediční a distribuční politiky v oblasti videogramů příslušnému republikovému ministerstvu kultury a na jeho úrovni ustavit komisi, v níž budou zastoupeny všechny hlavní spolupracující instituce a organizace. Tento orgán se bude zabývat zejména projednáváním edičních plánů a koncepcí, slaďováním proporcí jednotlivých edičních řad, otázkami bilancování počtu výrobků, přidělováním nenahraných kazet, řešením problematiky distribuce sítě půjčoven, zakládáním videoklubů atd.
Z těchto aspektů je nyní nutné zejména doplnit platný právní stav tak, aby bylo zabezpečeno jednotné řízení ediční politiky, tedy aby nedocházelo k nežádoucím disproporcím v jednotlivých žánrových oblastech a mezi nimi, aby bylo možno průběžně stanovovat hlavní kulturně politické články v programování videogramů a aby byly vyloučeny možnosti komercializace videogramu nebo dokonce jeho zneužití proti zájmům socialistické společnosti.
III.
Článek 8 odst. 1 písm. o/ ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, svěřuje věci tisku a jiných informačních prostředků do společné působnosti Československé socialistické republiky a obou republik. Ustanovení § 1 zákona č. 167/1968 Sb., o vymezení působnosti Československé socialistické republiky ve věcech tisku a jiných informačních prostředků, pak svěřilo do výlučné působnosti Československé socialistické republiky mj. "přijímat zákonodárnou úpravu na úseku tisku a jiných informačních prostředků a stanovit zásady vydavatelského práva"; tato kompetence se dosud neuplatnila, Podle článku 38 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, mohou národní rady upravit vlastním zákonodárstvím i věci patřící podle článku 37 odst. 1 písm. b/ citovaného ústavního zákona do společné působnosti, kam podle článku 8 odst. 1 písm. o/ téhož ústavního zákona patří i věci tisku a jiných informačních prostředků.
Hlavní postuláty jímž je stanovení nových státních kompetencí v souvislosti s rozvojem technických prostředků k rozmnožování autorských děl - ve skutečnosti jde vlastně jen o rozšíření již tradiční kompetence na nové technické způsoby rozmnožováni, u nichž technický vývoj už vylučuje důsledné uplatňování státního monopolu - navrhují ministerstva kultury republik uskutečnit dvěma věcně plně konformními zákony národních rad, jimiž by byl současně s nezbytnou aktualizací a modernizací nahrazen dosavadní zákon z roku 1949.
Předložený návrh zákona České národní rady má umožnit aktivní vliv státních orgánů na vydávání a šíření rozmnoženin literárních, vědeckých a uměleckých děl jak v knižní formě tak i ve všech dalších známých formách a technikách rozmnožování. Tím se zároveň dosáhne toho, že čs. státní orgány budou moci efektivněji zajišťovat plnění mezinárodněprávních závazků, zejména při potírání tzv. pirátství na úseku autorského práva a práv příbuzných právu autorskému, které pro Československou socialistickou republiku vyplývají z Revidované úmluvy bernské o ochraně literárních a uměleckých děl (srv. vyhl. č. 133/1980 Sb.) Všeobecné úmluvy o právu autorském (srv. vyhl. č. 134/1980 Sb.). Mezinárodní tzv. Římské úmluvy o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací (srv. vyhl. č. 192/1964 Sb.) a Ženevské úmluvy o ochraně výrobou zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich snímků (srv. vyhl. č. 32/1985 Sb.).
Návrh zákona přebírá v plném rozsahu principy dosavadní zákonné úpravy která se osvědčuje. Zachovává především stěžejní právní institut povolování výroby rozmnoženin neperiodických publikací pro účely jejich veřejného šířenu jakož i samostatný institut povolování veřejného rozšiřování ze strany subjektu, který není nositelem vydavatelského oprávnění. Pojem "veřejné rozšiřování" rozmnoženin je nutno chápat ve smyslu vnitrostátního práva správního tak, že se nedotýká nijak předpisů jiných tedy zejména např. těch, které upravují hospodářskou činnost ve styku se zahraničím a které patří do působnosti federace. To znamená, že působnost ministerstva kultury ČSR (resp. ve SSR táž působnost ministerstva kultury SSR se bude vztahovat na rozšiřování rozmnoženin autorských děl jednak vyrobených výlučně v tuzemsku, jednak rozmnoženin těchto děl legálně - tj. v souladu s předpisy o hospodářských stycích se zahraničím - z ciziny dovezených.
Návrh zákona byl v závěrečném, stadiu přípravy doplněn podle současných společenských potřeb i sankčním ustanovením, v souladu s novelou tiskového zákona č. 81/1966 Sb., která je tč. v závěrečném stadiu schvalovacího řízení, jakož i s připravovaným novým zákonem o přestupcích.
Realizace navrhovaného zákona nevyžaduje zvýšené nároky na státní plán a rozpočet, ani na rozpočty národních výborů a na plán pracovních sil. Národním výborům se oproti dosavadnímu právnímu stavu zjednoduší administrativní agenda v souladu s tendencemi, sledovanými usnesením vlády ĆSR ze dne 16. prosince 1985 č. 335, ke zprávě o stavu administrativní pracnosti v činnosti národních výborů nové úkoly související s udělováním oprávnění k vydávání a rozšiřování zvukových, obrazových a zvukově obrazových snímků bude zabezpečovat ministerstvo kultury v rámci existujícího administrativního aparátu.
S nabytím účinnosti navrhovaného zákona se zároveň dosáhne podstatného snížení počtu obecně závazných právních předpisů na daném úseku státní správy. Návrh předpokládá vydání pouze jediného obecně závazného prováděcího právního předpisu nižšího řádu, tj. vyhlášky, jíž bude podle nové, reálně úsporné koncepce nahrazena v dohledné době dosavadní vyhláška č. 140/1964 Sb., o povinných a pracovních výtiscích. Přitom účinnost této vyhlášky není třeba spojovat s nabytím účinnosti zákona.