Zásady působení ekonomických nástrojů
v nové soustavě hospodaření zemědělsko-potravinářského
komplexu jsou jistě správné; jde však
o to, zda odbourání značné části
dotací spolu s nepřízní povětrnostních
podmínek loňského a letošního
roku není mnoho najednou, zejména pro slabší
zemědělské podniky.
Vážené soudružky a soudruzi, ve svém
vystoupení jsem mohl využít jen několik
poznatků, ostatní využijeme postupně
ve své práci ve výborech pro zemědělství
a výživu. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Jandovi,
slovo má poslankyně Klůzová a připraví
se poslanec Brabenec.
Poslankyně SN V. Klůzová: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
při projednávání kapitol státního
závěrečného účtu v našich
výborech se jednání často soustřeďovalo
na otázky vyplývající z realizace
strategické linie urychlení ekonomického
a sociálního rozvoje naší ekonomiky,
vytyčené XVII. sjezdem KSČ, k němuž
se v plné šíři přihlásila
i Československá strana socialistická.
Mohu říci, že rozprava ve výborech se
shodovala s názory a poznatky také z mého
volebního obvodu.
Ukazuje se stále zřetelněji, že přestavba
ekonomického mechanismu spolu s přestavbou dosavadního
způsobu myšlení nebude jednoduchou záležitostí
ze dne na den a že složitost jejího prosazení
není omezena pouze na chozrasčotní sféru.
Na jedné straně se zpracovávají přijaté
zásady do komplexního dokumentu o přestavbě
hospodářského mechanismu a na druhé
straně se ověřují některé
principy v experimentu zvýšení samostatnosti
a odpovědnosti hospodářských organizací
za efektivní rozvoj. V tom samotném není
rozpor, ale hodnota zkušeností experimentujících
hospodářských organizací bude závislá
na mnoha dalších okolnostech.
První věc je otázka výběru.
Předpokládá se, že v nejbližší
době bude experimentovat nebo se připravovat asi
14 výrobních hospodářských
jednotek a podniků. Tyto hospodářské
organizace na sebe nijak nenavazují a mají proto
zajistit zkušenosti z různých oblastí
výroby. To však znamená, že nová
pravidla platí pouze uvnitř organizace, která
však sama plave v moři naprosto jiných ekonomických
pravidel. Konkrétně u n. p. Československé
hudební nástroje v Hradci Králové
se za současného stavu koncentrují hlavní
problémy experimentu na oblast odběratelsko-dodavatelských
vztahů u surovin, materiálů a konstrukčních
podsestav. Jde o kostry pianin vyráběných
z bukového dřeva, které dodávají
neexperimentující Jihomoravské dřevařské
závody. Pro nedostatek těchto koster bylo nutno
dokonce zastavit ve dvou provozech v České Lípě
a v Liberci na řadu dní výrobu. Přitom
se bukové řezivo vyváží přímo
jako surovina a n. p. Československé hudební
nástroje jsou nuceny uvažovat o jeho dovozu ze zahraničí.
Protože počet experimentujících jednotek
bude dále narůstat, domnívám se, že
by bylo účelné zvážit možnost
budování celého experimentu naopak na zásadě
provázanosti experimentujících hospodářských
organizací. Tím by uvnitř rozrůstajícího
se - dalo by se říci jakéhosi kombinátu
- platila jednotná pravidla. Jistě by to alespoň
částečně zlepšilo pro experiment
nejpalčivější situaci v oblasti dodavatelsko-odběratelských
vztahů.
O úspěchu experimentu uvnitř organizace budou
jako vždy nakonec rozhodovat lidé. Dosavadní
zkušenosti ukazují, že i v nejlepším
případě je nutno počítat až
se šestiměsíční dobou k tomu,
aby nová pravidla pronikla do všech stupňů
vnitropodnikového řízení, zakotvila
v myšlení lidí a začala skutečně
působit. V přípravě organizací
na experiment se dělají právě v tomto
směru největší chyby. Je nutno znovu
důrazně opakovat, že novou situaci nenastolí
systém sám o sobě, ale lidé, kteří
ho budou uplatňovat.
Jeden z nedobrých příkladů jsem poznala
v podniku Jablonecké sklárny, Desná. V nejlepší
snaze důkladně informovat, seznámit a zapojit
do experimentu co nejširší kolektiv svých
pracovníků, zpracovali a všem rozdali leták,
který měl zřejmě vysvětlit
jeho podstatu a vyvolat širší zájem o
jeho realizaci. Leták popisuje odborně náročným
způsobem ekonomické podmínky a ukazatele
experimentu a jejich vazby v nadpodnikové sféře;
teprve však v závěru dvoustránkového
textu, sice srozumitelně, ale zase zcela obecně
popisuje zdroje ekonomického a organizačního
rozvoje a jejich možné využití. Přitom
je však těžko předpokládat, že
se některý pracovník podniku k tomuto závěru
vůbec dočte.
Skutečnosti, o kterých hovořím, jsem
si ověřila při rozhovorech s dělníky
přímo na pracovištích. Dělníků
se experiment prakticky nijak nedotýká. Na jejich
pracovištích a v jejich dosahu nedochází
k žádným změnám v organizaci
výroby a práce, na úseku odměňování,
řízení, evidence atd. Podnik samozřejmě
již tuto chybu napravuje, ale sám o sobě názorně
ukázal nepružnost a formálnost dosavadního
způsobu myšlení. Přitom základním
předpokladem je propracovat nová pravidla až
na nejnižší chozrasčotní články
a tomu případně přizpůsobit
i organizační uspořádání.
Zásahům do organizačního uspořádání
se pravděpodobně nevyhneme ani na vyšších
stupních řízení. Zjistila jsem, že
v experimentujících organizacích může
narůstat i rozpor mezi zájmy podniků a VHJ,
ať už z hlediska vlastních organizačních
vazeb, z ekonomických důvodů, jako je přerozdělování
zdrojů, nebo v důsledku zásahů do
dodavatelsko-odběratelských vztahů. Z tohoto
hlediska je poučný příklad VHJ Pivovary
a sladovny.
Nositelem experimentu je koncernová organizace, která
nadále pracuje s velkým rozsahem redistribucí
v oblasti zisku, odvodů a hmotné zainteresovanosti.
To znamená, že podnik jako bezprostřední
tvůrce zdrojů nemá jistotu, jaký podíl
bude z nich mít k dispozici. V řadě případů
bude nutno interní pravidla hlouběji propracovat
a jednoznačně stanovit. Otázkou zůstává,
zda některé zásahy pod přísným
měřítkem konečného cíle
experimentu vůbec obstojí. Jen namátkou uvádím,
že v podniku Jihočeské pivovary došlo
ke zvýšení odvodů ze zisku o 5 %, provádí
se odvod z výrobních fondů z pořizovací
hodnoty základních prostředků, což
nevytváří podmínky pro modernizaci
opotřebovaného zařízení, zvýšení
mzdových a ostatních nákladů je postihováno
hned třemi druhy odvodů.
Tvorba rezervního fondu je dána normativem 0,06
%, což konkrétně představuje pouhých
33 tis. Kčs z plánovaného zisku ve výši
56 mil. Kčs, základ pro hmotnou zainteresovanost
vedoucích pracovníků byl snížen
o 5 % a její růst vázán na růst
rentability z výrobních fondů. To je obecně
v pořádku, ale v konkrétním případě
se nebere v úvahu, že dva závody tohoto podniku
jsou v rekonstrukci a růst výrobních fondů
bude v celé pětiletce převyšovat možnosti
růstu zisku.
Stručně řečeno: co tedy podporuje
iniciativu tohoto podniku v rámci koncernové organizace
ke zvýšení kvality a efektivnosti vlastní
práce?
Jsou však i jiná hlediska, která bude nutno
při rozšiřování počtu
experimentujících podniků brát v úvahu.
V potravinářském průmyslu, který
se v současné době na zavedení experimentu
připravuje, se projevují, podle mého soudu,
důvodné obavy z potíží, které
je nutno očekávat na úseku cenové
politiky. Vzájemné vztahy velkoobchodních
a maloobchodních cen, které jsou modifikovány
systémem daní a přímých i nepřímých
dotací, mají ve svých důsledcích
vliv jak na spotřebu jednotlivých druhů potravin,
tak na rozsah výrobních kapacit, použitou technologii
a výslednou ekonomickou efektivnost. Přitom je současně
nutno prosazovat i celospolečenský zájem
na zdravotně optimální strukturu výživy,
a tím zajišťovat celospolečenský
zájem na zdraví národa. Z toho je zřejmé,
že problematika cen a dotací bude v odvětví
potravinářského průmyslu hrát
úlohu zásadní, a že je tedy bezpodmínečně
nutno metodickou přípravu experimentu pro toto odvětví
zvlášť podrobně a důsledně
připravovat a řešit.
Určité problémy přináší
i vztah k zahraničnímu obchodu. Například
VHJ Ogako má být ve vztahu k zahraničí
řízeno docíleným saldem vývozu
a dovozu. V současné době neplní vývoz
do nesocialistických zemí. Znamená to, že
v důsledku nedostatku deviz bude příprava
na další modernizaci výroby, se kterou plán
počítal, odsunuta? V jiných případech
by vztah k zahraničí mohl být řízen
devizovým normativem. To by však vyžadovalo daleko
užší i organizační i ekonomické
propojení výroby se zahraničně obchodní
činností.
Závěrem chci zdůraznit, že přístup
k zavádění experimentu v podnicích
mého volebního obvodu je pozitivní. Získané
poznatky z praxe jsou velmi cenné. Přitom při
postupném schvalování podmínek experimentu
pro hospodářské organizace jsou jednotlivá
ustanovení měněna podle potřeb. Myslím,
že se i na tom učíme diferencovanému
přístupu v rámci jednotných zásad.
Považuji však za naléhavé, aby postupně
byly vytvořeny finanční a hmotné rezervy
pro vlastní zavedení nových pravidel do celého
národního hospodářství. Jde
o překrytí některých nepředvídaných
výpadků nebo mimořádných potřeb
ve vnitřní ekonomice, případně
i ve vztahu k ostatním státům RVHP. Za každé
situace musí být splněna základní
podmínka pro rozhodný obrat k efektivnosti, tj.
dosažení a udržení rovnováhy na
vnitřním trhu v její makro i mikrostruktuře.
Soudružky a soudruzi, dnešní projednávání
státního závěrečného
účtu československé federace ukazuje,
jaký krok k intenzifikaci jsme již učinili.
První praktické zkušenosti v rámci přípravy
na přebudování hospodářského
mechanismu postupně odhalují úskalí
a překážky, které musíme překonávat.
Důležité však je, že nestojíme
se založenýma rukama v očekávání,
že naše dnešní problémy vyřeší
někdo za nás. V tomto pozitivním proudu chceme
i my, poslanci, členové Československé
strany socialistické, přiložit ruku k dílu.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Klůzové.
Slovo má poslanec Brabenec. Připraví se poslanec
Štáfek.
Poslanec SL F. Brabenec: Vážený soudruhu
předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, ze zprávy
o plnění státního závěrečného
účtu za rok 1986 jsme se dozvěděli
o příčinách nedostatků, které
v minulém roce nepříznivě ovlivňovaly
naši ekonomiku a které zároveň brání
dalšímu plynulému postupu při plnění
úkolů 8. pětiletého plánu.
Výbory pro sociální politiku společně
s výbory pro kulturu a výchovu a ústavně
právními výbory Sněmovny lidu a Sněmovny
národů zorganizovaly na počátku letošního
roku skupinové poslanecké průzkumy, mj. i
v koncernovém podniku Škoda Plzeň.
Chtěl bych vás nyní seznámit s poznatky
ze zmíněného průzkumu. Nebudu se držet
obsahu zadané osnovy, protože považuji za správné
zobecnit zde návrhy a připomínky, které
poslanci ve svém styku s funkcionáři a pracujícími
získali.
Při těchto setkáních jsme se mohli
přesvědčit, že pracujícím
k. p. Škoda Plzeň jde o plnění a překračování
úkolů národohospodářského
plánu zvyšováním produktivity práce,
snižováním všech druhů nákladů
a o vysokou kvalitu výroby. Toto úsilí je
vyjádřeno v uzavíraných socialistických
závazcích, v dalších formách
iniciativy. A není jistě bez zajímavosti,
že tato snaha je v současné době vyjádřena
v připravované výzvě koncernu Škoda,
prostřednictvím které vyhlásí
závazek splnit řadu rozhodných ukazatelů
8. pětiletého plánu o 1 měsíc
dříve. Je to zároveň odpověď
Škodováků na úkoly 5. zasedání
ÚV KSČ, neboť právě v oblasti
vědeckotechnického rozvoje a hospodárnosti
si cíle ve výzvě dávají největší.
Současně jsme ale vyslechli velice otevřené
kritické názory a stanoviska, která nemohou
zůstat bez povšimnutí jak představiteli
koncernového podniku, tak dalšími kompetentními
orgány. Za hlavní problém při zajišťování
reprodukce pracovních sil v plzeňské Škodovce
je možné označit především
neatraktivnost strojírenské metalurgie a strojního
obrábění, pramenící ze zastaralé
výrobní základny, což vede k neustálému
úbytku pracovníků na těchto pracovištích.
Názor většiny pracujících na
strojní obrábění a metalurgii, jak
jsme zjistili, je možné změnit pouze urychlenou
modernizací, jež vsak není vždy v silách
podniku a která by v konečné fázi
uspořila pracovní síly a zlepšila pracovní
podmínky.
Z besed a setkání dále vyplynulo, že
se stále více vytrácí zájem
mládeže o nosné učební obory,
na nichž závisí výroba podniku a zejména
pak její kvalita.
Jde o profese strojního obrábění kovů
a profese strojírenské metalurgie - tedy slévač
a kovář. V těchto oborech nejsou naplňovány
požadované počty žáků a
počet vyučených nenahradí pracovníky
těchto profesí, kteří odcházejí
do důchodu. Hlavní příčinou
je nezájem pracovat v profesích, které jsou
fyzicky náročné, a tam, kde jsou velmi ztížené
pracovní podmínky. U strojírenských
profesí se nezájem ještě zvyšuje
náročnou úrovní norem spotřeby
práce, jejichž plnění i u zkušených
pracovníků vyžaduje maximální
úsilí i kvalifikaci. Vysoce kvalifikovaná
odborná náročnost bez. prostředně
spojená s manuální i fyzickou zdatností
bude totiž v budoucnu i při uplatňování
mechanizace a robotizace důležitým předpokladem
převažující kusové výroby.
Neřešení tohoto stavu a zejména jeho
příčin může vážně
ovlivnit vývoj podniku.
Kvalifikovaný dorost, který je prakticky jediným
zdrojem při zabezpečování potřebné
odborné struktury, nekryje totiž ani prostou reprodukci
pracovních sil. K řešení tohoto nepříznivého
vývoje podnik předložil návrhy již
v roce 1983 prostřednictvím VHJ a resortního
ministerstva, které však federální ministerstvo
práce a sociálních věcí zamítlo.
Dosavadní nezájem o zmíněné
strojírenské obory má za následek,
že se nenaplňuje plánovaný nábor
žáků do středního odborného
učiliště. Dokazují to následující
fakta:
V průběhu 8. pětiletky, včetně
roku 1986, bude vyřazeno z učilišť přibližně
4200 absolventů. V porovnání se skutečností
7. pětiletky je to o 740 absolventů méně.
Tato skutečnost je ovlivněna jednak nízkými
zdroji dorostu v letech 1982-1986 a dále nenaplňováním
směrných čísel do oborů strojírenské
metalurgie a strojního obrábění. Zvlášť
nepříznivá je situace v počtech žáků
připravujících se na povolání
v učebním oboru obráběč kovů.
V průběhu 8. pětiletky by mělo být
vyřazeno 550 obráběčů, tj.
o 270 méně než v 7. pětiletce a o 360
méně než v 6. pětiletce.
Kromě neatraktivnosti strojírenství působí
na získávání žáků
do středních odborných učilišť
i tyto základní momenty: žáci jsou o
rok mladší a výrazně se zvýšil
počet dětí odcházejících
na gymnázia a střední odborné školy.
V minulosti šlo o zhruba 23 % populace, v současnosti
stoupl tento počet na více než 40 % a počítáme-li
s určitým procentem neúspěšnosti
u přijímacích zkoušek, pak se procento
připravovaných ke studiu na těchto školách
ještě zvyšuje. Tento faktor značně
ovlivňuje kvalitu potenciálních uchazečů
o učební obory, především o tzv.
společensky neatraktivní obory strojního
obrábění, strojírenské metalurgie.
Rovněž nedostatečný časový
rozestup mezi přijímacími zkouškami
ke studiu (počátek dubna) a přijetím
na učební obory (počátek května)
příslušného kalendářního
roku nevytváří dostatečný prostor
pro naplnění "struktury učebních
oborů". Zájmové obory jsou již
obsazeny a rodiče nereagují na nabídku společensky
méně atraktivních oborů. Dochází
ke zřizování dalších studijních
tříd, tím i k porušování
záměru původního plánu a plán
přestává být nástrojem řízení.
Proto je nutné, aby centrální orgány
věnovaly větší pozornost přijímacímu
řízení, dbaly na správnost bilancí
a skutečného stavu vycházejících
žáků ze základních škol.
Těmito základními opatřeními
pokryjeme požadavky podniků a bude splněna
i podmínka, že žáci jsou přijímáni
nejen na základě svých schopností,
ale i v souladu s potřebami společnosti.
Předmětem vážných připomínek
je i současný systém výuky mládeže
pro dělnická povolání. Začíná
to již osnovami, kde převažuje výuka teoretických
předmětů na úkor praktické
výuky a přípravy. Důsledkem toho je,
že mladí lidé v naprosté většině
nejenže neovládají své řemeslo,
ale mnohdy u nich nebyl v období výuky vypěstován
vztah k němu a k manuální práci vůbec.
Podnik již delší dobu řeší
problematiku potřebné adaptace vyučenců
zejména strojírenských profesí. Tady
udělali velký kus práce patroni a instruktoři,
jejichž úkolem je systematická dlouhodobá
pomoc a předávání dovedností
a zkušeností. Přesto však mnoho absolventů
středních odborných učilišť
nedosahuje potřebné výkonnosti a tím
i potřebné úrovně výdělku.
Mladí lidé pak odcházejí mimo podnik
do méně důležitých odvětví
a dokonce na zcela nekvalifikovanou práci, kde jsou pracovní
a mzdové podmínky výhodnější.
Vezmeme-li v úvahu problémy spojené s časovou
náročností, dojížděním
na pracoviště, s možností trvalého
ubytování, pak obvykle po určité době
vyučenci z podniku odcházejí. Jiné
organizace totiž velmi rády zaplatí Škodovce
náklady na vyučení, protože je pro ně
mimořádně výhodné získat
kvalifikovaného a perspektivního pracovníka.
O tom, že tomu tak je, svědčí následující:
Z podniku odešla v roce 1986 52 % pracovníků
dělnických profesí ve věku do 25 let,
z nichž bylo 58 % vlastních absolventů a zbývající
12 % jsou pracovníci bez kvalifikace. Přesto, že
při odměňování mladých
pracovníků se postupuje podle platných předpisů,
včetně všech forem mzdového zvýhodnění,
převažují odchody motivované možností
vyššího výdělku. U finančních
důvodů nejde vesměs o absolutní výši
platu, ale o podmínky, za kterých byl dosažen.
Jsou to především pracovní prostředí,
fyzická námaha, intenzita práce a doprava
do zaměstnání.
Soudružky a soudruzi, uvedený problém se nevyskytuje
jen u "kvalifikovaných" mladých lidí.
Vážná situace je i u nekvalifikovaných,
ale potřebných pracovníků. Poslanci
se mohli osobně pře. svědčit, že
v zápustkové kovárně koncernového
podniku Škoda, kde jsou nejen mimořádně
složité až rizikové pracovní podmínky,
se neobejde např. tříčlenná
četa u kovacího stroje bez nekvalifikovaného
pracovníka, a právě těch je stále
trvalý nedostatek. Jen na okraj uvádím, že
v tomto provoze projde rukama jednoho pracovníka za směnu
cca 8 tun výkovků.
Vzhledem k nevalnému zájmu o tyto "profese"
se snaží podnik, ale i samotní kováři
tyto lidi udržet za každou cenu. Na tom nic nemůže
změnit II. etapa ZEÚMS vzhledem k nízkému
meziročnímu růstu mzdových prostředků.
Tak např. mzdová opatření u pracujících
strojního obrábění se zpětně
negativně odrazila na snížení rozdílu
výdělku v kovárnách a hutích
v porovnání s výdělky ve strojírenských
závodech, což z pohledu požadovaného vysokého
nárůstu produktivity práce není dobré,
ani dlouhodobě únosné.