Dovolte, abych se vrátil k mému volebnímu
obvodu. Okres Olomouc měl za I. pololetí 1987 pracovní
neschopnost 4,65 %. Sousední okres Přerov, který,
jak se domnívám, má vcelku obdobné
životní a pracovní podmínky, má
4,03 % a umístil se v ČSR na prvém místě.
Zdá se, že svádět vše jen na negativní
podmínky životního a pracovního prostředí
je liché. Jsou totiž organizace, které se jimi
vůbec nezabývají, nebo je pokládají
za administrativní a věnují jim jen formální
pozornost.
Ve výborech pro sociální politiku obou sněmoven
se pravidelně zabýváme problematikou pracovní
neschopnosti. Přáli bychom si, aby vedoucí
a hospodářští pracovníci konečně
pochopili podstatu, význam i účel rozvoru
pracovních neschopností. Měli by pochopit,
že nejde o tu pověstnou čárku za splnění
úkolu, ale o vážné řešení
vlastních problémů. Měli by pochopit,
že zodpovědný přístup k této
problematice má kladný dopad na sociálně
ekonomické výsledky, stabilizaci pracovních
kolektivů i jednotlivců, dobré pracovní
klima, ale především dopady na vývoj
celé společnosti.
V okrese Olomouc jsou organizace, které se příkladně
věnují problematice pracovní neschopnosti
- jmenoval bych Uničovské strojírny, Pozemní
stavby, závod 01 Olomouc, Masokombinát, závod
3, ČSAD, závod 707 Olomouc, Farkakor Olomouc, Park
kultury a oddechu Olomouc atd. Okres Olomouc dosáhl ve
zdravotnictví nejen mnoha úspěchů,
ale má i své chronické problémy; je
to například údržba a rekonstrukce zdravotnických
zařízení. Dovolte, abych uvedl příklad.
Budova polikliniky na náměstí Hrdinů
v Olomouci je za plného provozu v rekonstrukci již
několik let, a to za pomoci většinou několika
učňů či pracovníků z
jiného okresu a za brigádnické pomoci lékařů
a zdravotnického personálu. Na jedné straně
lze jistě ocenit brigádnickou činnost zdravotníků
při zmíněné stavební akci,
ale na druhé straně si myslím, že je
vhodnější, aby lékař léčil
či se v§oval aktivně rozvoji svého oboru,
místo toho, aby pracoval - často nekvalitně
a neodborně - jako zedník či kopáč.
Mám za to, že podniky by měly více sdružovat
finanční prostředky a přednostně
uvolňovat kapacity na opravy zdravotnických zařízení,
a tím tuto situaci řešit.
Dnešního dne projednáváme návrh
státního rozpočtu. Jistě chápeme,
že není možné uspokojit finanční
požadavky pro všechny resorty. Samozřejmě,
každý by chtěl více. Troufám
si však tvrdit, že zdraví, které je nejcennější,
co člověk má, by mělo být i
v tomto smyslu preferováno, i když - jak patrno z
toho, co jsem uvedl - i zde by se mělo mnohdy jednat šetrněji
a hospodárněji. Hovořil jsem o tom, že
současný zdravotní stav obyvatelstva je vyvolán
celou řadou příčin stojících
mimo resort zdravotnictví. Jsme všichni natolik realisty,
že si dobře uvědomujeme, že opatření,
která musí být přijata a která
již byla přijata, musí mít komplexní
systémový charakter zahrnující všechny
vlivy a příčiny. Je nezbytné, aby
sociální otázky i zdraví občanů
přestalo mít z pohledu národohospodářů
a finančních odborníků pouze zbytkový
charakter. Vždyť si uvědomme jen jeden jediný
příklad. Kdyby se podařilo snížit
pracovní neschopnost jen o jednu desetinu, znamenalo by
to získat do pracovního procesu jen v rámci
ČSR téměř 5 tisíc pracovníků
a dosáhnout úsporu ve výplatě nemocenského
ze státního rozpočtu ve výši
120 mil. Kčs. Právem soudruh Gorbačov již
několikrát zdůraznil, že i sociální
otázky je třeba chápat nově jako aktivní
moment rozvoje národního hospodářství.
Chtěl bych své vystoupení, věnované
problémům pracovní neschopnosti, zakončit
ještě jednou myšlenkou. Nečeká
nás jenom úkol měnit negativní objektivní
podmínky určující vývoj pracovní
neschopnosti, ale musíme do budoucna počítat
s možností jejího zvýšení
i z důvodů, kdy mnozí pracovníci,
kteří se nebudou s to vyrovnat s novými požadavky
doby souvisejícími s přestavbou hospodářského
mechanismu i společenského života vůbec,
budou svou neschopnost řešit prostě "útěkem
do nemoci". Proto bude na místě zkvalitnit
rovněž i kontrolu pracovní neschopnosti.
Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych na závěr
jménem Klubu poslanců Československé
strany socialistické ve Federálním shromáždění
prohlásil, že i v nelehkých podmínkách
budeme činit vše, co je v lidských silách,
abychom napomohli prosazování těch pozitivních
tendencí, které povedou k celkovému příznivému
zvratu v sociálně ekonomickém rozvoji naší
společnosti. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN J.
Janík: Ďakujem poslancovi Slavětínskému.
Slovo má poslanec František Stütz.
Poslanec SN F. Stütz: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, vážení hosté, dovolte mi,
abych v rámci dnešní rozpravy k návrhu
zákona o státním rozpočtu na rok 1988
poukázal na skutečnost, že úspěšné
zvládnutí úkolů státního
plánu a uskutečnění přestavby
hospodářského mechanismu se netýká
jenom sféry hospodářské, řídící
a organizační, ale i sféry ideologické,
protože předpokládá vysokou pracovní
aktivitu a změny myšlení i postojů lidí.
Tomu musí účinně napomáhat
celý výchovný a informační
systém včetně hromadných sdělovacích
prostředků - nejdůležitějších
nástrojů státní propagandy.
Na pracovišti i ve volebním obvodu se stále
přesvědčuji o tom, jak je důležité,
aby široká veřejnost byla o všech úkolech
a společenských procesech správně,
otevřeně a včas informována v souladu
s leninskou zásadou otevřené informovanosti
a "glasnosti", která se v současném
období stala významným demokratizačním
faktorem přestavby sovětské společnosti.
Jedině taková propaganda může získat
plnou důvěru občanů, aktivizovat je
k osobní účasti na realizaci nových
úkolů a postupně vést i k pozitivním
změnám v myšlení lidí. To se
začalo projevovat i v praxi našich sdělovacích
prostředků. Zvýšení veřejné
informovanosti a kritičnosti můžeme sledovat
prakticky všude, i když nejdále v tomto směru
postoupil centrální stranický tisk, především
Rudé právo. Ke zřetelnému posunu došlo
i ve vysílání Československého
rozhlasu a Československé televize.
Největší posun je zřejmý v ekonomické
propagandě, protože prioritu v přestavbě
má pochopitelně hospodářská
reforma. Téměř všechny příspěvky
s ekonomickou tématikou s ní souvisejí. Ve
zpravodajství pak po zveřejnění zákona
o státním podniku, zemědělském
družstevnictví a nezemědělských
družstvech vysílání probíhalo
po dvou hlavních liniích:
1. objasňování vlastních návrhů
a
2. organizování diskuse k návrhům
v programové řadě "Slovo do diskuse".
Například v Československém rozhlase
se odvysílalo celkem 112 pořadů, v nichž
vystoupili 123 diskutující, převážně
hospodářští pracovníci výrobních
hospodářských jednotek a podniků,
na druhém místě dělníků
a po nich pracovníků centrálních orgánů.
Obdobně tomu bylo i ve zpravodajských pořadech
Československé televize, ve kterých vystoupilo
celkem na 200 respondentů.
Nejde však jenom o počet odvysílaných
pořadů nebo účastníků
diskuse. Důležitým prvkem bylo posílení
demokratičnosti vysílání a jeho kontaktnosti
jak v Čs. rozhlase, tak v Čs. televizi. Například
v Čs. rozhlase byla od 12. srpna 1987 zřízena
zvláštní telefonní linka s nahrávacím
zařízením, na kterou mohou posluchači
volat 24 hodin denně své názory a připomínky.
Jenom během diskuse k návrhům zákonů
telefonovalo na tuto linku přes tisíc posluchačů.
Nahrané záznamy pak byly využity v dalších
pořadech a jejich přepis předán tvůrcům
zákona.
Vzhledem k vývoji národního hospodářství
v 8. pětiletce, který není vždy v souladu
s plánovanými úkoly, je příprava
příspěvků Čs. Rozhlasu o plnění
plánu na letošní rok velmi obtížná.
Ve zpravodajství vysílá Československý
rozhlas programovou řadu s názvem "Na návštěvě
u neplničů". Jejím cílem je ukazovat
na možnosti a metody, jak se vyrovnat s úkoly plánu
i přes různé objektivní potíže.
Ne každý odpovědný vedoucí hospodářský
pracovník však stojí o kritické zveřejnění
výsledků své práce; někteří
to přímo odmítají.
Zpravodajové přesto navštívili celou
řadu podniků, které neplní plán
a z natočených pořadů mimo jiné
vyplynulo, že např. lepší organizace práce
uvnitř podniků a zvýšení úrovně
řízení mohou řadu problémů
řešit i vyřešit. Tento poznatek je možné
zobecnit.
Za připomenutí stojí i rozhlasový
cyklus "Dluhy, dlužníci, věřitelé",
vysílaný v rámci pořadu "O
čem se hovoří", stejně jako
známé televizní magazíny "Perspektivy",
Hospodářský zápisník"
nebo "Volné tribuny", besedy "U kulatého
stolu" a další, které jsou dokladem toho,
že televizní obrazovka se stává opravdovou
tribunou pracujících.
Celkově lze konstatovat, že letošní rok
se stal významným předělem v ekonomické
propagandě. Přispělo k tomu 5. zasedání
ÚV KSČ a následná práce na
přestavbě hospodářského mechanismu
a celé společnosti. Zvýšila se zejména
otevřenost, tématická pestrost a kritičnost
zpravodajství a publicisticky v tisku, rozhlasu i televizi.
Hromadné sdělovací prostředky tak
plní významné funkce informační
a politicko výchovnou, ale i kontrolní a organizátorskou.
Přes pozitivní výsledky, o nichž jsem
hovořil, se však ukazuje - i připomínky
voličů tomu nasvědčují - že
je nutné v některých oblastech činnost
hromadných sdělovacích prostředků
ještě v mnohém zlepšit.
Jen namátkou: je potřebné např. prohloubit
zpětnou vazbu s posluchači, což se mnohdy nedaří.
Tak třeba vedoucí hospodářští
pracovníci často poukazují na nutnost rozšířit
informační služby monopolních výrobců
směrem k odběratelům, a to např. v
situacích podstatnějšího omezení
dodávek materiálů. Právě je
akutní tento problém ve stavebnictví, způsobený
nedostatkem cementu a dalšího kompletačního
materiálu.
Soudružky a soudruzi poslanci, o nutnosti hospodářské
přestavby na podkladě kritických a rozborových
materiálů čteme nebo slyšíme
v centrálních sdělovacích prostředcích
denně. Najdeme však konkrétní příklady
tohoto procesu s právě takovou kritickou náročností
i v místním tisku? Myslím, že ne vždy.
Snadno by tak mohl u čtenářů
vzniknout dojem, že tyto otázky jsou pro ně
vzdálené, kdesi v centru. Je třeba si uvědomit,
že to, co označujeme jako místní tisk,
reprezentuje v současné době v ČSSR
téměř 300 titulů okresních,
závodních a podnikových periodik. To je určitě
prostor pro široké působení na vědomí
občanů.
Problémem zůstává oblast kritiky na
stránkách místního tisku. Při
jejím rozvoji musí i místní tisk konkrétněji
pronikat k tomu, co je podstatné, co je základem
chyb a nedostatků, aby se tak účinněji
vyvozovaly z kritiky správné závěry
a nacházely cesty k řešení problémů.
Nedostatky vidím mimo jiné v postavení novinářů
závodních, podnikových, ale i okresních
novin vůči případně kritizovaným,
vlastně vůči svým vydavatelům.
Těžko si představit, že například
vedení podniku nebo závodu stejně jako ONV
budou systematicky odhalovat své nedostatky a předávat
je novinářům. Tady je proto nezastupitelná
role stranických orgánů. Např. z praxe
okresních novin "Rozvoj" v Mostě je známo
několik případů kritiky pracovníků
ONV, při nichž musel okresní výbor KSČ
jednoznačně ve prospěch novinářů
zasáhnout. Na druhé straně to však neznamená
- a to se týká i novinářů,
komentátorů a reportérů centrálních
sdělovacích prostředků - že by
měli vystupovat např. při kritice zjištěných
nedostatků z pozice jakéhosi arbitra a činit
své subjektivní soudy, které ani nemusí
být správné. To přísluší
odpovědným orgánům a funkcionářům.
Ani sami čtenáři si dosud nezvykli ve větší
míře využívat místního
tisku k řešení svých problémů.
Jedná se nepochybně o zvyk a především
o mylnou představu, že centrální sdělovací
prostředky snad zmohou více. Proto je potřebné,
aby příslušné politické a vydavatelské
orgány působily na zvyšování
celkové úrovně a poslání svých
novin na principu leninské zásady otevřené
informovanosti a tím i na zvyšování
důvěry občanů.
Z mých poznatků, které jsem si ověřoval
ve svém volebním obvodu, vyplývá,
že k posílení prestiže novinářů
by přispělo následující opatření:
změnit postavení místního tisku vůči
vydavatelům, kterými by měly být pouze
stranické orgány, tak, jak je tomu u krajských
a ústředních sdělovacích prostředků.
Přehodnotit vzhledem k náročnosti práce
hromadných sdělovacích prostředků
jejích systemizaci tak, aby byly vytvořeny předpoklady
pro náročné zpracování analytických
a kritických materiálů. Dosud nevyřešenou
otázkou je i jejich nízké platové
ohodnocení, které má vliv na získávání
a stabilizaci redaktorů místního tisku a
reportérů Čs. rozhlasu pro okresní
vysílání, na jejichž místech
pracuje mnoho důchodců. Bylo by žádoucí
zlepšit i materiální a technické vybavení
redakcí.
S tím souvisí i pozoruhodný problém,
který stojí za zamyšlení, a to, že
rozšiřování nákladů a
zvyšování odběru novin, které
je v souladu s potřebami naší propagandy, nebrání
v žádném případě nezájem
čtenářů, ale limity papíru
stanovené federálním a národními
úřady pro tisk a informace.
Touto situací se minulý měsíc znovu
zabývaly i naše výbory pro kulturu a výchovu
a svým usnesením upozornily příslušné
činitele vlády na vážné problémy
související se zabezpečením výroby
papíru a doporučily jejich urychlené a uspokojivé
řešení.
Soudružky a soudruzi poslanci, náročné
úkoly 8. pětiletky a přestavby hospodářského
mechanismu, které se promítají i do plánu
a rozpočtu na rok 1988, nelze splnit bez aktivní
a uvědomělé účasti všech
pracujících. Procesu jejich uvědomování
pravdivé a otevřené informovanosti musí
účinně napomáhat i všechny nástroje
naší propagandy, na předním místě
hromadné sdělovací prostředky, které
musí mít přístup k potřebným
zdrojům informací, jež občané
neustále konfrontují se svou každodenní
zkušeností.
Vytvářejme proto pro jejích společensky
významnou práci všechny podmínky, ale
uplatňujme též nároky na jejich politickou
angažovanost, zvyšování profesionální
kvality, účinnosti práce a vysoké
společenské odpovědnosti ve smyslu nejlepších
tradic naší revoluční žurnalistiky.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN J.
Janík: Ďakujem poslancovi Stützovi, ktorý
bol posledný z písomne prihlásených
rečníkov.
Hlási sa ešte niekto z poslancov do rozpravy? (Nikdo.)
Nehlási sa nikto. Vyhlasujem preto rozpravu za skončenú.
Teraz sa prihlásil o slovo podpredseda vlády Československej
socialistickej republiky a predseda Štátnej komísie
pre vedeckotechnický a investičný rozvoj
súdruh Obzina, aby odpovedal na otázky spoločného
zpravodajcu výborov Snemovne ľudu poslanca Hůlu.
Udeľujem mu slovo.
Místopředseda vlády ČSSR a předseda
Státní komise pro vědeckotechnický
a investiční rozvoj J. Obzina: Soudruhu předsedo,
milé soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, v otázce poslance soudruha Hůly,
v jehož zprávě byly uvedeny problémy
týkající se realizace výstupů
z vědeckotechnického rozvoje v 8. pětiletce
a jmenovitě pak proč dochází k odkládání
těchto realizačních výstupů
nebo k jejich rušení a v čem je příčina
toho, že pro rok 1988 je objem těchto realizačních
výstupů snížen přibližně
o 1 mld. Kčs, a v druhé části byl
jeho dotaz veden k otázce zvýšení efektivnosti
československé výzkumné a vývojové
základny.
K první otázce: Je třeba říci,
že v expozé ministra financí soudruha Žáka
bylo uvedeno, že z realizačních výstupů
za léta 1986 až 1987 bylo dosaženo výroby
o 4 mld. Kčs větší, než předpokládal
plán. Čili je třeba vzít uvedený
fakt snížení objemu realizačních
výstupů pro rok 1988 v souvislosti s tím,
jak byly plněny úkoly v roce 1986 a 1987; to znamená
v roce 1986 byl splněn plán o více než
3 mld. Kčs; objem výroby z realizačních
výstupů činil více než 27 mld.
Kčs. Ke 30. říjnu t. r. byl plán výroby
z realizačních výstupů splněn
na 21 mld. Kčs a do konce tohoto roku dosáhne opět
více než 28 mld. Kčs, takže plán
tohoto roku bude nejen splněn, ale i překročen.
Proč tedy dochází k snížení
realizačních výstupů v roce 1988,
když v prvních dvou letech byly tyto realizační
výstupy plněny? Dochází k tomu z toho
důvodu, že dochází k celkové
úpravě národohospodářského
plánu, k snížení investic takřka
o 8 až 10 mld. Kčs a k dalším opatřením.
Ale i při snížení plánovitého
objemu realizačních výstupů v roce
1988 o necelou 1 mld. Kčs, pokud bude takto upravený
plán splněn, úkol za tři léta
bude rovněž splněn.
Problém tedy nespočívá podle našeho
názoru v tom, že se nedaří plnit objem
realizačních výstupů. Nás znepokojuje
hlavně ta skutečnost, že dochází
k odkladu některých realizačních výstupů,
které sice nerozhodují objemově o množství
produkce, ale rozhodují o sortimentu, který je nezbytný.
Celkem sedmnáct realizačních výstupů
za uplynulá dvě léta není splněno.
To představuje necelé 1 procento ze všech realizačních
výstupů v 8. pětiletce, to znamená
z 1700 realizačních výstupů. Ale mezi
nimi jsou 3-4, které rozhodují o významných
oblastech národního hospodářství,
a proto nás to znepokojuje.
Neplnění tohoto jednoho procenta, těchto
17 realizačních výstupů, se nevztahuje
na všechna výrobní odvětví, ale
jen na čtyři: na federální ministerstvo
hutnictví a těžkého strojírenství,
federální ministerstvo všeobecného strojírenství,
federální ministerstvo elektrotechnického
průmyslu a ministerstvo stavebnictví České
socialistické republiky. Ostatní ministerstva se
se svými úkoly v tomto směru vypořádala.
Znepokojuje nás i druhá část realizačního
výstupu, a to je kvalita výroby. Chci to ukázat
na tomto příkladu: Přijali jsme tady novelu
zákona o státním zkušebnictví,
která zavádí pro výrobky světové
úrovně jakostní stupeň Q. Ještě
se tato zákonná norma zcela nevžila a už
jsou požadavky, abychom udělovali tuto značku,
jakostní stupeň, i výrobkům, které
nedosahují světové úrovně.
Takové návrhy nemůžeme přijmout.
I kdybychom je chtěli přijmout, tak nám to
přece nikdo ve světě neuzná. My můžeme
ve statistických hlášeních nebo jiných
plánovacích dokumentech uvádět, že
hodnotíme doma tyto výrobky jako výrobky
"světové", ale nemůže jim
být nikdy tato značka světové kvality
udělena, protože by to narušovalo všechny
naše mezinárodní závazky, nehledě
na certifikační smlouvy mezinárodního
charakteru jak s kapitalistickými, tak se socialistickými
státy. Na 43. zasedání RVHP přece
podepsal předseda vlády s. Štrougal certifikační
dohodu i v rámci RVHP. Čili ve vztahu k nim by to
bylo narušení těchto dohod. Můžeme
doma vyplácet prémie, pokud jsou k tomu zdroje,
můžeme to statisticky subjektivně vykazovat
jako světové výrobky, ale nemůžeme
změnit objektivní skutečnost, že tyto
výrobky nedosahují světové úrovně
a pokud jí nedosahují, nesmí na ně
dát státní autorizovaná zkušebna
tuto značku.
Podle mého názoru to jsou hlavní příčiny,
které nás znepokojují při řešení
realizačních výstupů, a proto se domnívám,
že důraz, který byl položen ve výkladu
soudruha poslance Hůly na problém objemu je vedlejší.
Navíc je vytržený z kontextu, protože
objem realizačních výstupů v 8. pětiletce
představuje 168 mld. Kčs, což je ve srovnání
se 7. pětiletkou, kdy to bylo 62 mld. Kčs, více
než dvojnásobek. Je to tedy výrazný
skok a přesto je až dosud plněn.
K druhé otázce, to je efektivnost práce československé
výzkumné a vývojové základny.
Je třeba se podívat otevřeně pravdě
do očí. Československá výzkumná
a vývojová základna, jak je uvedena statisticky,
je tvořena 1750 (přesně 1764) samostatnými
a nesamostatnými ústavy, ale z nich jen 399 jsou
ústavy samostatné. Ostatní jsou ústavy
takzvaně nesamostatné, v rámci jednotlivých
výrobních hospodářských jednotek,
podniků nebo fakult. Avšak úkoly státního
a hospodářského plánu technického
rozvoje jsou převážně plněny
399 samostatnými ústavy, i když na zbývajících
takřka 1400 tzv. nesamostatných ústavů
připadá plných 38 procent pracovních
sil naší výzkumné a vývojové
základny. To znamená více než jedna
třetina. Globální statistické údaje
tedy skutečnost mohou významně zkreslovat.
Nemůžeme tento fakt přehlédnout. Jestliže
vyjdeme ze skutečnosti, že z těchto 399 ústavů
je přibližně 140 ústavů, které
řídí ministři; 130 ústavů,
které řídí generální
ředitelé a podnikoví ředitelé
a 126 ústavů Československé akademie
věd a Slovenské akademie věd, vidíme,
že na nesamostatných výzkumných a vývojových
pracovištích jsou naše největší
zálohy, rezervy, největší zdroje, kde
je třeba nejvíce napnout, abychom mohli zvýšit
efektivnost. Je to takřka 40 procent naší výzkumné
základny, která se prakticky na hlavních
úkolech státního a hospodářského
plánu technického rozvoje, až na výjimky,
nepodílí.