Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Ze své zkušenosti projektantky Projektového ústavu těžkého strojírenství vím, že u spousty staveb narůstají investice právě v důsledku dlouholetého neinvestování do určitých výrob. Všichni investoři byli nuceni čekat, až co dá stát, a pak si zdůvodnili doprovodné investice a dostavěli závod. Oni prakticky asi moc jiných možností neměli. Zůstává skutečnost, že za neschopného byl považován ten investiční pracovník, který neprosadil zvýšení investičního limitu či prodloužení výstavby. Všichni počítali s tím, že si stát nemůže dovolit nedostavět rozestavěnou stavbu, ať už to mělo dopad jakýkoliv.

A jaké jsou následky? U části staveb není zajištěna plynulá realizace, efektivní využívání, ani odbyt, u značné části není prokázána reálnost zdrojů pracovních sil, u části staveb jsou nedostatky technického řešení, u některých není prokázáno finanční krytí. Prakticky všechny potřebné náležitosti mělo ze 30 staveb zařazených do prováděcího plánu resortů jen 6, což je 20 %. Velice závažné zjištění je, že v letech 1986 a 1987 bylo 20 až 30 % kapacit nově uvedených do provozu nevyužito pro nedostatek pracovních sil. Přitom je zapotřebí, aby investiční rozvoj nezvyšoval nároky na pracovní síly, ale naopak přinášel cestou intenzifikace výrobních procesů jejich absolutní úspory.

Není to však vždycky bezpodmínečně vina podnikové sféry. Mnohdy i ústřední orgány prosazují investice, jejich společenské přínosy včetně ekonomických jsou mírně řečeno sporné.

Posílení samostatnosti a odpovědnosti hospodářských organizací s sebou ponese náročnější požadavek na skutečně ekonomické posuzování jednotlivých staveb a tomu se musí především přizpůsobit odborný profil pracovníků odpovědných za jejich zpracování.

Není sporu o tom, že rozhodnutí, zda investovat či nikoliv, chceme-li prosadit efektivnost jako existenční podmínku, je rozhodnutí velmi závažné a vyžaduje vysoce kvalifikovanou přípravu.

Investor nemá a ani nemůže mít vždy po ruce připravený kádr odborníků. Proto tuto funkci ve světě plní poradenské a inženýrsko projektové firmy. Zde se otevírá i v našich podmínkách široký prostor pro dnešní projektově inženýrské organizace, které jako státní podniky budou nutně volit jiné, dosud netradiční oblasti své činnosti.

Nezastupitelné místo zde má i centrum, které by se mělo zaměřit na organizování nezbytných nadstavbových složek moderního řízeni projektů, a to od přípravy kádrů, typů škol pro projektové manažery, přes volbu vhodných motivačních nástrojů až po odstraňování administrativních bariér. Zde zůstala mnoho dlužna i Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, která by měla v tomto směru dopracovat své, již založené programy.

Mohu doložit - a mám s sebou i grafické znázornění - že dnešní soustava vyhlášek a zákonů v investiční výstavbě nevytváří stimulaci pro kratší průběh investičního procesu než 42 měsíce. Vždyť jen vyhláška o dokumentaci staveb č. 5 obsahuje 77 paragrafů, 16 příloh a na každý paragraf se váže celkem 65 dalších vyhlášek, dalších závazných předpisů. Když vezmeme v úvahu ještě stávající plánovací proces: jednotlivé časy od schválení investičního záměru, tj. 12 měsíců zpracování projektového úkolu, 6 měsíců jeho schválení, 12 měsíců na úvodní projekt a schválení do osmého měsíce před zahájením stavby, zpracování prováděcích projektů, lze lehce vypočítat čas od investičního záměru až do realizace. Tím to však obvykle nekončí. K tomu přibude mnohdy až 1 rok hledání vyššího dodavatele stavby či zpoždění schvalování. A jsme z pětiletky venku.

Zde již nepomůže novela vyhlášky o dokumentaci staveb tak, jak byla prováděna v minulosti, kdy základní systém vyhlášky byl vždy zachován.

Nová situace vyžaduje zásadní zásah. Příprava investic se musí podřídit systému bez zbytečných administrativních stupňů, který umožní investorovi organizovat přípravu investice podle svých potřeb a s ohledem na konkrétní podmínky.

Zde bych chtěla uvést jednoduchý příklad ze své vlastní praxe: stavba ŽĎAS, Žďár nad Sázavou, Sklad 222. Docela jednoduchá záležitost v našich podmínkách, kde projektujeme miliardové stavby, rozpočtové náklady 19 mil. 600 tisíc Kčs. Vše probíhalo bez problémů až do projednávání úvodního projektu. Nastal rozpor v předávání dokumentace. Pozemní stavby Brno nepřistoupily na dělenou dokumentaci. Rozpor řešil ředitel Pozemních staveb Brno a investiční náměstek Žďárských strojíren. Vyřešili spor jednoduše. Kovoprojekta předá kompletní prováděcí projekty, avšak nebyl dodržen potřebný termín pro zahájení stavby. Dochází k posunu stavby z dubna na září roku 1989. Všichni byli nadšeni, že je konečně projednání bez rozporu. Co se však ve skutečnosti stalo? Od jedenáctého měsíce jsou ve Žďáru podmínky tak jenom pro lyžování. A v těchto podmínkách se stavba bude zahajovat. V původních termínech bylo z 18 měsíců výstavby jedno zimní období, které by určitě stavbě neuškodilo. Teď se do výstavby dostanou dvě zimní období a dnes už lze říci, že tato stavba má reálnou naději na prodloužení o čtyři až šest měsíců. I takto škrtem pera nám roste rozestavěnost a klesá efektivnost investic.

Přitom zájem všech účastníků se soustředil nesprávným směrem, a to k diskusím, zda příslušný stupeň dokumentace odpovídá vyhlášce, a ne k řešení věcných problémů vedoucích ke zkvalitnění a zefektivnění celého projektu.

Vážené soudružky a soudruzi, investiční výstavbu, její efektivnost a společenský efekt, považuji za prubířský kámen každé soustavy řízení. Vždyť zde se rozhoduje řádově o osmi stech miliardách korun za pětiletku. Jestliže každý z nás ve své domácnosti chce vědět, co mu každá vynaložená koruna přinese, o to více je důležité znát výsledky stovek miliard korun vynaložených na investice v národním hospodářství. Přestavba hospodářského mechanismu vytváří předpoklady pro radikální změny i v investiční výstavbě. Nakonec však - jako vždy - záleží na lidech, na nás všech, jak dokážeme dané možnosti využít.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Frýbortové. Slovo má poslanec Zavadil.

Poslanec SN M. Zavadil: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, s velkou pozorností jsme vyslechli programové prohlášení vlády ČSSR přednesené předsedou soudruhem Adamcem. Jménem skupiny poslanců - funkcionářů ROH chci zdůraznit, že tento program plně podporujeme. Je reálnou cestou k naplňování všech funkcí, povinností a práv nové federální vlády tak, jak vyplývají z ústavních zákonů, z očekávání poslanců obou sněmoven Federálního shromáždění a zejména všech našich voličů.

Zájem ROH na rozvíjení spolupráce a těsné vzájemné součinnosti s federální vládou je upřímný. Velmi nás zaujala otevřená a jasná slova soudruha Adamce už na ustavující schůzi vlády, když vyjádřil složitost situace, nutnost změny přístupu k samotnému poslání vlády a úloze jednotlivých členů, když vyjádřil, že nelze jednat na úkor dneška ani zítřka, když reagoval na to, co zaznělo i na celostátní všeodborové konferenci. Programové prohlášení vlády na tato slova úzce a přímo navazuje. Oceňujeme, že její přístup ke klíčovým, někdy ostře vyhraněným otázkám vytváří předpoklady pro zkvalitnění přestavby na takovou úroveň, která bude v nových podmínkách souměřitelná s revolučními činy období Února 1948.

Vyjadřuje jasně představy vlády o koncepčních otázkách. Důležité však je, že ukazuje cesty i k řešení současných problémů. Slyšíme z něj odhodlání, že vláda chce a bude skutečně vládnout. Energicky, spravedlivě a moudře. Je z něho patrné i úsilí o to, aby pracující viděli, že vláda ví o těžkostech a starostech, jimiž žijí, aby znali její konkrétní přístup k činorodému řešení problémů.

Naši lidé jsou pracovití, obětaví a vzdělaní. Dokáží překonávat mnohé nesnáze s velkou trpělivostí. Umí pochopit i nezbytnost těch kroků, jež nepatří mezi populární, ale perspektivně znamenají dobro společné věci.

Chtějí však být plně a pravdivě informováni, chtějí důkazy, že se netrpí a nebudou trpět nepořádky jakéhokoliv druhu a že se stručně řečeno - vyplatí čestně pracovat. Vládní prohlášení toto vše vyjadřuje. Je věcné a reálné. Neoslňuje krásnými přísliby, ale poctivě nabízí cestu k dalšímu rozmachu socialismu. Odbory se k němu plně hlásí. Říkáme otevřeně, neustoupíme z kursu důsledné obhajoby zájmů a oprávněných potřeb pracujících. Ale jak jsme to vyjádřili na celostátní všeodborové konferenci, nemáme jen nastavenou dlaň. Naše rozhodnutí přispět iniciativní prací ke zlepšování situace na vnitřním trhu je toho důkazem, a ne jediným. Chceme a budeme důsledně dělat konstruktivní odborovou politiku.

K úspěšné práci potřebujeme klid a pořádek. V rozporu s tím byly pokusy určitých skupin v Praze zneužít oslav 70. výročí republiky, snahy narušit proces přestavby. Chartistům a jim podobným nešlo a nejde o demokracii, o přestavbu, usilují o zásadní změny, které míří proti Únoru 1948, za obnovení poměrů buržoazně demokratických poměrů, s nimiž měly předchozí dělnické generace smutnou zkušenost. Dělnická třída a naprostá většina ostatních pracujících prokázala při oslavách 70. výročí republiky svůj vztah k socialismu a dala jasně najevo, že republiku si rozvracet nedáme!

Také chci při této příležitosti projednávání vládního prohlášení ocenit i význam nedávné návštěvy soudruha Adamce v Moskvě, která přispěla k dalšímu prohloubení československo-sovětské spolupráce a potvrdila náš životní zájem na širokém a důsledném zavádění novátorských forem součinnosti mezi oběma zeměmi.

Soudružky a soudruzi, vyjadřuji jménem skupiny poslanců, funkcionářů ROH, prohlášení vlády ČSSR jednoznačnou podporu a přeji nové vládě plný úspěch.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Zavadilovi. Slovo má poslanec Benda, připraví se poslanec Andrš.

Poslanec SL B. Benda: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych ve svém diskusním příspěvku obrátit vaši pozornost na to, co nejvíce zajímá inženýry, techniky i mně osobně - to je na tu část vládního prohlášení, ve které se mluví o vědeckotechnickém rozvoji.

Význam vědeckotechnického rozvoje byl nejednou podrobně uveden jak ve stranických, tak i vládních dokumentech, zároveň však bylo konstatováno, že naše dosavadní výsledky při plnění 8. pětiletky, a jsou to výsledky dosud neuspokojující, jsou v podstatné míře negativně ovlivněny pomalým zaváděním poznatků vědy a techniky do výroby, což se projevuje malým tempem inovace výrobků a technologií a také nedostatečným využíváním moderních metod organizátorské práce. Je zřejmé, že takto už dlouho pokračovat nemůžeme. Co je třeba udělat, víme. Usnesení byla přijata a bylo by zbytečné je zde citovat nebo opakovat. Jsou to v podstatě úkoly, které byly vytyčeny 5. plénem ústředního výboru KSČ v minulém roce, jsou to úkoly, které známe a nyní tedy hlavní problém spočívá v tom, abychom tato správná usnesení skutečně realizovali. Jejich plnění značně pokulhává. Nechtěl bych tím říci, že se nic nedělá, nebo že se nic neudělalo. Pokroku bylo dosaženo na mnoha úsecích, zejména i na jednom z rozhodujících, to je při stanovení správné orientace výzkumu a vývoje. Zde mnoho udělala Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj spolu s dalšími organizacemi i vysokými školami a zde mnoho udělala a dělá zejména naše Československá akademie věd. Myslím, že jednou bude - a chci to uvést jako příklad - oceněno, že jsme včas pochopili význam biotechnologií, jakožto jednoho klíčového směru dalšího rozvoje a že tedy neopakujeme chybu, ke které došlo před více než dvěma nebo třemi desítkami let, kdy jsme zanedbali a nepochopili význam mikroelektronizace. Jaké to mělo a má důsledky, vidíme dnes, kdy přes všechnu snahu, přesto, že tempo nárůstu elektronické výroby podstatně převyšuje tempo výroby v ostatních odvětvích průmyslu a kdy tato odvětví překračují své plánované úkoly, stále v tomto oboru zaostáváme, což má negativní dopad na celé národní hospodářství.

Pokroku bylo dosaženo i v řadě vytyčených úkolů, například v postupné modernizaci projekčních, konstrukčních a technologických útvarů - zde mám na mysli nasazování automatizovaných inženýrských pracovišť, kterých ještě do konce tohoto roku nasadíme více než 500, a mohl bych uvádět další konkrétní pozitivní přínosy.

Skutečností však, soudružky a soudruzi, je, že pozitivní posun nastal, či nastává pouze na jednotlivých úsecích. My ovšem potřebujeme dosáhnout obratu na celé frontě, na všech úsecích vědeckotechnického rozvoje a k tomu máme, bohužel, velice daleko. Nejhorší však je to, že nevyužíváme ani těch možností, které nevyžadují ani investice, ani devizy, které chtějí jen nasadit a zapojit naši šedou kůru mozkovou a také se nebát řešit problémy, kde se můžeme dostat do konfliktů. Jeden z příkladů, který jsem si shodou okolností také připravil, zde uvedla soudružka Frýbortová. Ztrácíme mnoho času, mnoho peněz, mnoho tempa tím, že zbytečně máme příliš složitý systém projektování a mnohdy nasazujeme vícestupňové projektování, kde bychom vystačili s jednoduchým systémem takovým, jako třeba i my sami uplatňujeme při práci v zahraničí. Mohl bych uvést další příklady, jak jsem o nich již z této tribuny mluvil, týkající se byrokratismu, kdy ztrácíme mnoho času i peněz tím, že složitým způsobem vyřizujeme naše dovozy. Mohl bych mluvit o tom, že se neplní a nebo jen nedostatečně plní to usnesení, které mělo přivést k patřičnému ohodnocení naše špičkové inženýry a techniky, kteří pracují v průmyslu. Mohl bych uvádět další příklady, ale myslím, že o to nejde.

Vysoce vítám tu část vládního prohlášení, kde se mluví o tom, že je třeba řadu věcí dát do pořádku a tento přístup velmi oceňuji. My máme v Československé vědeckotechnické společnosti velmi podrobnou evidenci všech usnesení, která se přijala k technickému rozvoji a také poměrně dobře víme, jak se plní. Já bych doporučoval i žádal vládu, aby zde provedla určitou inventuru, určité podtržení, aby v té době, kterou soudruh Adamec slíbil, to je začátkem příštího roku nebo v prvé třetině příštího roku, aby tato problematika byla do té evidence toho co se bude dělat zahrnuta Samozřejmě, že my, členové Československé vědeckotechnické společnosti, velmi rádi nejen v evidenci, ale i ke stanovení postupů a řešení jednotlivých úkolů přispějeme, a to konkrétními svými činy.

Pokládám to za velice důležité, vždyť značná část našich spolu občanů přijímá naše usnesení a prohlášení s jistou rezervou. Chce vidět skutečně hmatatelné výsledky, a to pokud možno co nejdříve, a ne až ve vzdálené budoucnosti. To je skutečnost, ze které je nutno vycházet, abychom mohli iniciativu lidí rozvíjet. Prostě musíme dokázat a stále dokazovat, že naše slova a činy nejsou v rozporu.

Mnohdy se mluví o tom, že lidé jsou pasivní, že nechtějí dělat, že by chtěli všechno zadarmo, že je velký stupeň demoralizace atd. To je pravda, ale týká se to jen určité části lidí a není to problém nový. Kdo z nás, bohužel jako já, máme nějaký ten křížek za sebou, můžeme potvrdit, že jsme se s těmito problémy mnohonásobně ve svém životě setkali. Kdo jste si snad studoval nebo četl některé materiály z první republiky při příležitosti 70. výročí, tak víte, že o tom mluvili i představitelé za první republiky. My se ovšem musíme orientovat ne na ty, kteří prohráli všechno předem, nebo na ty, kteří jsou duševně a fyzicky líní, ale na iniciativní lidi, a těch máme dost. O tom svědčí výsledky na mnoha pracovištích, ale i výsledky, které jsme například v minulém týdnu mohli vidět na výstavě Elektronizace 1988, předtím na Invexu.

Vidíme, že řada lidí velmi obětavě a někdy v těžkých podmínkách, někdy doslova na koleně vyrábí, dělá, vnáší své myšlenky, realizuje to, co je potřeba. Bohužel, současně také vidíme, že špatně ještě umíme tuto iniciativu usměrnit, že se s mnoha pracemi plýtvá, že se práce opakuje, vyhazuje atd. Vyplývá z toho, že moderní metody řízení a organizace práce musíme zavádět cíle vědomě nejen do výroby, ale i do výzkumu a vývoje. Jsou tu opravdu velké rezervy.

Je nesporné, že řadu zlepšení přinesou nové ekonomické podmínky, přechod valné části výzkumných a vývojových ústavů i pracovišť na samofinancování, ovšem pouze na ekonomická pravidla spoléhat nemůžem. Je tedy správné, abychom i zde po přechodnou dobu, i zde na těchto úrovních, tak jako to chce dělat vláda, uplatňovali kombinaci řízení ekonomického i administrativního a pochopitelně, aby naše rozhodování bylo správné a aby je lidé mohli dobře pochopit.

Soudružky a soudruzi, naše budoucí úspěchy či neúspěchy, jsou jednoznačně spjaty s pokrokem, který dosáhneme, nebo také nedosáhneme při komplexní přestavbě naší společnosti. Přestavba je skutečně komplexní, její realizace však znamená postupné uskutečňování jednotlivých vzájemně propojených dílčích kroků. Pro rozvoj iniciativy pracujících, pro jejich zapojení do přestavby, by bylo pro nás velkým přínosem, kdybychom jim mohli ukázat zcela jasný harmonogram těchto postupných dílčích řešení, těchto dílčích kroků, a kdybychom jim také mohli říci, kdy a kým mají být uskutečněny a jak se do této práce mohou zapojit. Takovýto harmonogram potřebujeme nejen při přestavbě nějaké velké budovy, nebo při stavbě nějakého mostu nebo při nějaké jiné velké akci, ale tím spíše jej potřebujeme - řekněme síťový diagram - při přestavbě celé naší společnosti.

Osobně to považuji za jeden z nejdůležitějších úkolů, který nyní před námi stojí, abychom jasně viděli a mohli před lidi předstoupit s takovýmto programem. Je nám zřejmé, že jeden z dílčích úkolů takové přestavby spočívá v tom, aby nově ustavené státní podniky dobře pracovaly, aby byly řízeny moderně, skutečně pokrokovými způsoby a aby úloha vědeckotechnického rozvoje se v nich mohla plně projevit. Nemůžeme si ani zde dělat iluze, že vše půjde snadno, bez problémů. Vždyť kupříkladu snaha po co největším okamžitém zisku a okamžitých úspěších může být v přímém protikladu s perspektivou, může budoucnost podniku doslova podkopat. Je tedy úspěšný chod nových státních podniků klíčovou otázkou a je třeba mu všemožně pomáhat. Zde ovšem vláda může udělat mnoho, zdaleka ne vše, a je proto třeba, abychom jí všichni účinně pomáhali.

My jsme jako dílčí krok k řešení tohoto problému v Československé vědeckotechnické společnosti zřídili nyní speciální realizační skupiny složené z předních československých odborníků - jsou tam pracovníci kupříkladu z Inorgy, VÚSTE a dalších. Tyto realizační skupiny budou přímo na závodech, v nových státních podnicích napomáhat při zavádění moderních způsobů řízení podniků v podmínkách přestavby. V tom vidíme jádro problému, v tom, aby velké i malé podniky dobře fungovaly. Hlavní podmínkou pro to je správné moderní řízení, dokonalá provázanost všech činností podniků a její jednoznačné ekonomické hodnocení a samozřejmě i správně založená koncepční politika celého podniku, včetně vědeckotechnického rozvoje.

Soudružky a soudruzi, vláda Československé socialistické republiky svým programovým prohlášením se uchází o důvěru našeho Federálního shromáždění. Domnívám se, že jak vlastní náplň prohlášení, tak i přístup, jakým chce vláda své plány plnit, si zaslouží, abychom jí tuto důvěru vyslovili. Současně ovšem je bezpodmínečně nutné, aby vláda získala na svou stranu pro aktivní uskutečňování svých záměrů skutečně všechny iniciativní, poctivé občany naší socialistické republiky. K tomu bychom jí měli všichni svou činností napomáhat. Děkuji.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Bendovi. Slovo má poslanec Andrš, připraví se poslanec Říman.

Poslanec SN J. Andrš: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, chtěl bych velice ocenit nové prvky, které zazněly z programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky, předneseného předsedou vlády soudruhem Adamcem. Vítám především postup vlády, nevyhýbat se, neobcházet ožehavé problémy dneška, ale přistupovat k jejich řešení. Jsem si plně vědom toho, že všechny problémy se nemohou řešit ze dne na den, že je nutný uvážlivý, racionální a věcně podložený postup, ale také nelze nic zbytečně odkládat a s řešením otálet.

Dnes se již nemůžeme spoléhat na to, že urči té mechanismy fungují samy o sobě jakoby automaticky, a otevřené problémy si žádají i otevřené politické řešení prostředky socialistické demokracie. Jak bylo řečeno i na 10. zasedání ÚV KSČ, je stále mezi lidmi nespokojenost s postupem přestavby. Příčiny jsou i v nedostatečném pochopení složitostí problematiky i v nedobrých zkušenostech. Tím více je třeba ocenit otevřené vládní prohlášení, které ukazuje cesty i způsoby, kterými chce vláda v následujícím období postupovat. Politika je věc veřejná, federální vláda k tomu tak přistupuje, a je i na nás, poslancích, abychom v orgánech Federálního shromáždění trvale a systematicky posuzovali průběh plnění programového prohlášení vlády. A je také na nás, abychom jako členové zákonodárného sboru vládě pomáhali její úkoly plnit, a to nejen v orgánech Federálního shromáždění, ale i ve své masové politické práci mezi občany ve volebních obvodech i na svých pracovištích.