Čo ma však v tomto parlamente mrzí najviac?
Najviac ma mrzí vzájomná nedôvera slovenského
a českého národa. Nedôvera, ktorej
sme sa, žiaľ, ani pádom totalitného režimu
nezbavili. Nedôvera, ktorá, žiaľ, nahlodáva
našu jednotu zo 17. novembra. Toto dedičstvo totalitnej
minulosti musíme čo najskôr zahodiť,
zhodiť zo stola, a nielen zo stola, pretože onedlho
- nechcem byť naozaj nejakým zlým prorokom
- sa nebudeme škriepiť o názve spoločného
štátu, ale o to, kade povedie hranica a kde budú
stáť hraničné prechody s colníkmi.
A ja by som veľmi nerád onedlho svojej dcére
vysvetľoval, prečo potrebujeme do Českej republiky
vízum, keď do Rakúska ho nepotrebujeme.
Osobne som za spoločný návrh pána
prezidenta a skupiny českých a slovenských
poslancov, a to za názov Československá federatívna
republika. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Nahoře se hlásí
ještě jeden poslanec, jméno nevím. Chce
vystupovat, nechce vystupovat?
Poslanec SN J. Lentvorský: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
pani poslankyne, páni poslanci, začnem trochu netradične.
Už sme vo výboroch mali nový návrh nového
znaku štátnosti, v ktorom je i lev i trojvršie
s dvojitým byzantským krížom, ktorý
v roku 863 cez Bratislavu a Devín na území
Veľkej Moravy priniesli vierozvestcovia sv. Cyril a Metod.
Je logickým pokračovaním historického
odkazu a želaní, vyjadrených v dohodách
a zmluvách medzi Slovákmi a Čechmi v Clevelandu
a Pitsburgu a v ďalších, ktoré už
tu boli spomínané. Zvýrazňuje federatívnosť
našej republiky a rovnocennosť a rovnoprávnosť
našich národov. Na tom sme sa, myslím si, dosť
jednomyseľne zhodli.
Som presvedčený, že i stanovisko, vyjadrené
v návrhu ústavného zákona tak, ako
ho navrhuje pán prezident, Republika česko-slovenská,
je už tým, že ho po veľkom zvážení
podáva pán prezident, želaním našich
národov a vedie nielen v sebarealizácii, k sehaurčeniu,
k identite, ale i k veľkej miere zodpovednosti vo vzájomnom
spolunažívaní - to by som chcel podčiarknuť
- Čechov a Slovákov v jednom suverénnom štáte.
V dnešnej dobe, keď sa otvárajú nové
možnosti nového života európskych národov,
sú tieto atribúty veľkou devízou pre
obidva národy. Na to nesmieme zabúdať.
Myslím si, že naše národy musia začať
myslieť v dimenziách ozaj európskych a tak
i konať. Ak bude na týchto myšlienkach založený
i náš dom ako štát, pretrvá tento
dom veky a žiadne sily ani katastrofy ho nepremôžu.
Naopak, bude rásť do krásy, silnieť a
prinášať pre naše národy úžitok.
Preto podporujem názov Republika česko-slovensko.
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Ptám
se, hlásí se ještě někdo do rozpravy?
Poslanec Růžička.
Poslanec SL J. Růžička: Pane
předsedo, pane předsedající, dámy
a pánové, vážení poslanci, vystupuji
proto, že pocházím ze smíšeného
manželství, otec je Čech, matka je Slovenka.
Ať se na mě někdo zlobí nebo nezlobí,
já se považuji za Čechoslováka. Každou
volnou chvíli, kterou mám, strávím
na Slovensku, mám hrozně rád Roháče,
mám rád Jižní Čechy, žiji
na Moravě.
Obávám se, že to, co tady teď řešíme,
není otázka pomlčky ani názvu státu,
ale vůbec jednoty Čechů a Slováků
jako takových. Já myslím, že v tomto
okamžiku je nám všem v první řadě
třeba tolerance. Je potřeba, aby si český
národ uvědomil slovenskou identitu, nebral Slováka
jako mladšího bratra. Při výrocích,
které jsou spojené v kontextu československém
nepoužíval přívlastek český,
ale československý, jak se to často stává.
Na omluvu českému národu bych řekl,
protože Čechy znám, že to vůbec
nemyslí jako útok proti slovenské identitě,
ale je to, řekl bych, deformace.
Na druhé straně bych žádal Slováky
o toleranci, co se týče tohoto, protože slovenský
národ je daleko senzitivnější než
český národ. To, co slovenský národ
pociťuje, český národ nepociťuje.
Také bych žádal český národ,
aby co se týče ekonomických záležitostí,
nebral Slovensko jako přívěsek, ale jako
část naší republiky, která má
právo dostat se ekonomicky na stejnou úroveň
jako je náš stát. A myslím si, že
pokud se na to budeme dívat z tohoto pohledu, tak ta čárka
nebo ten název je druhořadý. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Jako poslední
se přihlásil do diskuse předseda Federálního
shromáždění pan Dubček. Než
mu dám slovo, dovolte, abych i já se vyjádřil
v diskusi a nebude to snad považováno za zneužívání
té role, kterou dnes dopoledne plním.
Chtěl bych vám přečíst kousek
dopisu, který jsem nyní dostal; těch dopisů
bylo mnoho, ale tento dopis má, myslím, jistý
smysl a zejména bych rád, aby slovenští
poslanci mu věnovali pozornost: "Lidi mají
mít svůj názor a stát za ním.
Teda, proč se hádáte, vždyť se
doslova hádáte. Slováci jsou naši bratři,
proč ta čárka? My, Češi, jsme
Čechy a ne "česko", pokud to není
spojeno dohromady se slovem "slovensko". Jsem stará,
třeba tomu nerozumím, ale je to hrozné Vás
poslouchat. Je nás mnoho, upozorňujeme, že
nepůjdeme k volbám". Následují
podpisy.
Vážení poslanci, já jsem proto, aby
byl přijat název, který vyjadřuje
to, že Československo je státem dvou rovnoprávných
národních republik, České a Slovenské.
Byl jsem tedy i proto - a na galerii je ředitel Ústavu
pro jazyk český, doc. Daneš, kterému
se omlouvám, že jsem mu způsobil řadu
osobních nepříjemností, protože
jsme spolu s ním obhajovali onen spojovník, pro
někoho rozdělovník, pro někoho pomlčku,
v televizi a možná - a tady se musím mluvit
Občanskému fóru, že jsem možná
přivodil ztrátu hlasů, protože mnoho
lidí mě v České republice považuje
za člověka, který nemá smysl pro české
národní povědomí, který nechápe,
co to je v Českém národě ono vědomí
"československého" apod.
Ještě bych si dovolil jednu historickou paralelu:
v roce 1968 jsem se zúčastnil přípravy
československé federace. Byla to práce velmi
složitá, obtížná a prosazování
racionálních hledisek bylo také velmi složité.
Takže to proti mně na české straně
vyvolalo nelibost, že neprosazuji důrazně české
zájmy. Tehdejší čelní představitel
slovenského národa G. Husák mě napadl
na městské konferenci a představitel Společnosti
pro Moravu pan Barta žádal mé odvolání
z České národní rady. Čili
říkám to proto, že hledání
racionálního stanoviska a kompromisu bývá
obtížné a chce-li se někdo vést
na vlně nacionální vášně,
pak je to v politice velmi snadné. Ale ptejme se, kam nás
tato vlna dovede. Chceme jít do Evropy z té zeměpisné
polohy ve které se nacházíme, čili
ze středu Evropy, a nebo chceme jít do Evropy cestou
desintegrace přes Balkán? To není řečnická
otázka, tj. alternativa před kterou stojíme.
Vždyť ne nadarmo se říká, jako
se svého času říkávalo v té
známé Marxově a Engelsově práci,
že Evropu obchází strašidlo komunismu;
teď se říká, že střední
a východní Evropu obchází strašidlo
nacionalismu. A není to problém nevýznamný.
Zatím snad nikdo nejde s kosami, jako tomu bylo v Rumunsku.
Ale, koneckonců jsou jiné nástroje. Čili
berme tyto problémy v úvahu a snažme se skutečně
dosáhnout řešení!
Já bych klidně hlasoval pro Republiku česko-
(pomlčka, spojovník nebo rozdělovník)
-slovenskou. Ale protože jsem si uvědomil, že
skutečně v českém národě
z důvodů, o kterých bychom si mohli dlouho
hovořit, toto řešení kdybychom ho, mocí
prosadili vyvolá velmi nežádoucí reakce,
tak doporučuji řešení jiné, které
podle mého soudu odpovídá tomu, o co jde:
že jde o federativní stát. Doporučuji
tedy název Československá federativní
republika, tak jak ho doporučuje i pan prezident Havel
ve svém včerejším dopise.
A ještě mi dovolte několik slov k diskusi.
Nechci ji hodnotit, ale jsou to - na to snad mám právo
- poznámky k některým vystoupením.
Velmi jsem uvítal a ocenil, že Klub komunistických
poslanců vyjádřil to stanovisko, které
formuloval poslanec Mohorita. A z tohoto hlediska jsem byl velice
zklamán a musím říci, že velmi
nepříjemně překvapen dvěma
nacionalistickými projevy, pana poslance Bagína
a pana poslance Kanise, které přesáhly myslím
- míru toho co by oni jako členové komunistické
strany, kteří uvažují o své odpovědnosti
za politiku této strany, si měli uvědomit.
Poslanec Zelenay to formuloval, že to bylo jednou tak jednou
onak. Ono se nedá říci, že jenom český
národ potlačoval slovenský národ.
Můj přítel Miro Kusý to napsal velmi
krásně v jedné své vynikající
stati o problematice československé: že jak
Češi tak Slováci byli obětí nedemokratického
totalitního systému moci, které představovalo
ono vedení té strany, k níž se oba poslanci
hlásili a kterou představovali. Čili měli
by si uvědomit zda se chtějí vést
na této vlně, ale potom ať si uvědomí,
že to byla komunistická strana představovaná
po dlouhou dobu právě G. Husákem jako člověkem,
který dal federaci onen nedemokratický obsah, ačkoliv
federace v roce 1968 měla sloužit jako východisko
k demokratické, rovnoprávné úpravě
československých vztahů. Vím, že
většina poslanců, kteří dnes
tu představují slovenskou veřejnost nenese
odpovědnost za vedení KSČ v čele s
G. Husákem. Ale ať, prosím vás, berou
v úvahu to, že v českém životě
vedení této strany právě představované
tímto prezidentem a tímto generálním
tajemníkem je spojeno s obdobím, jehož devastační
míru pro český národ nevím,
s čím bych v historii srovnal. Čili i tento
moment musíme vzít v úvahu, budeme-li vážně
uvažovat o východiscích nejenom pro název
státu, ale pro hledání základů
pro naše další společné soužití.
Berme tedy i tyto momenty v úvahu!
A ještě k poslanci Mičietovi. Z jeho formulace
by to vypadalo tak, že jenom pro český národ
bylo výhodné, aby tedy jako "československý
národ" v první republice měl tento národ
takto spojený většinu ; jako by to nebylo výhodné
i pro tu jeho část - užívám tehdejší
formulace - slovenského národa v rámci státu,
v němž bylo asi 3,5 mil. německé menšiny;
kolik byla tehdy maďarská menšina, to přesně
nevím. Čili toto jsou jevy, které musíme
chápat v jejich historickém kontextu a ne je formulovat
takovýmto jednostranným způsobem. Já
tím neobhajuji čechoslovakismus a znovu připomínám,
že jsem v roce 1968 patřil k těm, kteří
na české straně se rozhodně stavěli
za federalizaci Československé republiky, čili
myslím, že mám morální právo,
abych o tom mluvil. Ale nemyslím si, že to, co je
spojeno se soužitím českého a slovenského
národa od roku 1918, že znamená jenom to, co
v roce 1968 napsal způsobem pro český národ
urážlivým a nepřijatelným tehdejší
národní umělec - nevím, zda tento
titul používá nebo zda se ho vzdal - Mináč,
když napsal, že " ... český národ
způsobil pro slovenský národ genocidu ...".
Čili to jsou také jevy, které samozřejmě
jsou tíživým dědictvím naší
minulosti. My se jich zbavit nemůžeme, minulost je
tu, ale můžeme se s tímto tíživým
dědictvím vyrovnat. Ale já si zase nemyslím,
že toto dědictví je jenom tíživé,
nemyslím si, že má jenom temné stránky,
myslím, že má i řadu pozitivních
stránek pro oba národy, a protože si myslím,
že to je dědictví celkově pozitivní,
tak se s ním můžeme vyrovnávat tím,
že v rámci demokratického uspořádání
našeho státu budeme hledat a nově koncipovat
zásady našeho federativního uspořádání
v československé ústavě pro budoucí
federaci takovou, jako ji bude chtít dát tvář
vůle lidu po svobodných volbách.
Prosím vás - berme všechno toto v úvahu.
Pokud budeme hlasovat negativně pro název Republika
česko-slovenská, neznamená to, že nemůžeme
hlasovat pozitivně pro název Československá
federativní republika. Říkám to proto,
abychom si uvědomovali, že hlasování
v jednom případě nás nezavazuje k
hlasování ve druhém případě.
Berme to v úvahu jako připomínku pro postup
v další fázi jednání.
Dávám slovo panu předsedovi Dubčekovi.
(Potlesk.)
Předseda FS Á. Dubček: Vážené
dámy a páni, dovoľte mi len stručne
sa vyjadriť k prerokúvanej problematike. Mnohokrát
sme o tejto veci už hovorili, i v kluhoch, a široko
sa diskutovalo o tom, ako tento problém vyriešiť.
Na úvod by som chcel povedať, že hnutie novej
obrody a jeho úspešný nástup umožnila
šírka nástupu občianskeho hnutia. Otvorila
sa tým nová cesta k ďalšej demokracii,
o ktorú sme sa pokúšali pre viac ako dvadsať
jedným rokom. Ako všetci dobre vieme, doma i v zahraničí,
táto naša cesta bola kruto potlačená
a bola zastavená. Federácia nesplnila svoje poslanie
práve preto, že to najdôležitejšie,
z čoho mala vychádzať a o čo sa mala
opierať, to je demokratický prvok, bolo v období
dvadsať rokov totalitným režimom potlačené.
Preto Slovenská ani Česká republika nemohli
plne rozvinúť svoju štátnosť. Ak
tu už predtým pôsobil asymetrický model,
myslím si, že nejde len o slovenskú štátnosť,
o jej rozvoj, ale i o českú štátnosť,
ktorá sa nemohla v plnej miere rozvinúť. Myslím,
že dôsledok bol rovnaký na rozvoj českej
i slovenskej štátnosti, obe boli v predchádzajúcim
období potlačené.
Viem, že pre vyriešenie dnešného problému
potrebujeme dosiahnuť väčšinu. Všetci
dobre vieme, že v názve republiky sa prejavujú
rôzne názory. a, samozrejme, sa to prejaví
i v hlasovaní. To, že sú tu rôzne názory,
samo o sebe nie je zlé. Je v tom vyjadrený postoj
ľudí, ktorí takto zmýšľajú
a, podľa môjho názoru, zmýšľajú
poctivo, nemajú nekalé úmysly. chcú
pomôcť veci tak, aby sa to vyriešilo z toho hľadiska,
ako to oni vidia. Preto si myslím, že by nebolo správne
dávať nejaký punc názorom tých,
ktorí sú za jeden, alebo druhý návrh.
Problém, podľa môjho názoru, spočíva
v tom, ako ďalej postupovať, ako tento závažný
problém, pred ktorým stojíme, vyriešiť.
Ja to chápem tak, že v záverečnej fáze
nášho rokovania by sme predsa mali hľadať
cestu, ktorá zjednotí väčšinu poslancov
Federálneho zhromaždenia. Tak ako mnohí iní
poslanci, ani ja si nemyslím, že problém spočíva
v dramatickom posudzovaní veci. Myslím, že
tento problém je predovšetkým vo sfére
politickej, a preto i z tohto hľadiska je, podľa môjho
názoru, treba k nemu pristupovať.
Sú tu dva návrhy. Prezident republiky navrhuje názov
Republika československá. Ďalej je tu iniciatívny
návrh názvu Československá federatívna
republika. Sú teda predložené dva návrhy
zákonov, jeden z iniciatívy prezidenta, druhý
z iniciatívy poslancov. Ako to povedal profesor Jičínský,
poslanci majú možnosť vyjadriť sa hlasovaním
k jednému i k druhému návrhu, čo nijako
nebráni procesu zjednocovania v záujme toho, aby
sme z tohto rokovania odišli s vyriešeným problémem.
Na prvom iniciatívnom návrhu pána prezidenta
sa zhodla celá reprezentácia slovenských
poslancov. To dávalo predpoklad k tomu. že i v ďalších
rokovaniach sa k tomuto návrhu pripoja českí
poslanci a tento problém bude možné vyriešiť.
Ako sa ukazuje, nie je to celkom jednoznačné, i
keď je samozrejmé, že tento návrh je naďalej
tu. rokujeme o ňom a bude sa o ňom hlasovať.
Prečo tento prvý návrh spomínam? Pretože
v predošlých zmenách bol tento návrh
pána prezidenta konzultovaný s vedením Federálneho
zhromaždenia a vychádzalo sa z poznatkov, skúseností
a hlasov, ktoré prichádzali do Federálneho
zhromaždenia, do prezidentskej kancelárie. Vychádzalo
sa tiež z rokovania SNR a ďalších inštitúcií.
Tí, ktorí sa budú za tento návrh vyslovovať,
budú plne v súlade s týmto návrhom.
Prečo to hovorím? Hovorím to z toho dôvodu,
že v liste pána prezidenta republiky je, podľa
môjho názoru, tento návrh veľmi dôstojne
a plne odôvodnený. Rovnako tak v pracovnom materiáli,
ktorý sme dostali v priebehu rokovania a ktorý spracoval
poslanec Zelenay, je historicky doložené, že
takýto názov republiky tu bol a nie je v rozpore
s naším dejinným vývojom a so vznikom
našej republiky. Preto i ja pri hlasovaní budem hlasovať
za návrh pána prezidenta.
Súčasne by som sa chcel dotknúť toho,
že pred sebou máme návrh skupiny poslancov,
ktorý odporúča, aby názov republiky
znel Československá federatívna republika.
Dúfam, že budem správne pochopený, keď
poviem, že i za tento návrh budem hlasovať, ako
to vyplýva zo zákona. Prečo? Za prvé
preto, že sa budem snažiť, aby sme v našom
rokovaní dosiahli väčšinu hlasov, ktoré
by sa zjednotili na tomto návrhu v prípade, že
by prvý návrh nebol prijatý. Prečo
budem takto postupovať? Pretože si myslím, že
sa od nás očakáva, že Federálne
zhromaždenie neodíde hez vyriešenia tohto problému.
Návrh iniciatívnej skupiny poslancov je ďalším
krokom k tomu, aby sme sa na tejto platforme zjednotili a tento
závažný problém vyriešili. Myslím,
že je to problém politický a takto by sme ho
mali chápať. Myslím, že keď budeme
takto postupovať pri našom ďalšom rokovaní
a takto budeme pristupovať k hlasovaniu, odídeme z
našej zasadacej siene s vyriešeným problémom,
a to je to, čo od nás naše národy a
naši ľudia očekávajú. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji předsedovi
Federálního shromáždění
panu Dubčekovi. Prosím místopředsedu
vlády dr. Hromádku.
Místopředseda vlády ČSSR J. Hromádka:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, vážený
poslanecký sbore, vážení hosté,
není pro mne jednoduché reagovat na právě
skončenou diskusi, kterou jsem s pozorností sledoval,
i když jsem musel někdy odběhnout ze sálu.
Vůbec si nemohu nárokovat slovo v tom smyslu, jak
by to mohl učinit pan prezident, v jehož zastoupení
zde stojím při jednání o předloženém
návrhu zákona.
Obě varianty, o kterých se zmínil včera
ve svém dopise poslaneckému sboru, mají svoji
racionalitu, mají i své jádro a oba z těchto
návrhů mohou být obhájeny řadou
argumentů. Zásada pro jednání ve sporných
otázkách, kterou jsem tady - odpusťte - trochu
postrádal, by měla vycházet ze základního
předpokladu: uchopit, pochopit opačný nebo
alternativní názor z jeho nejkladnější
stránky a vyrovnávat se s tímto protinávrhem
na jeho výšinách a ne v jeho slabinách.
To, co nás čeká, je vážné
i při dalších rozhodováních.
Proto prosím tento parlament, aby dříve,
než vás váš předsedající
vyzve k měření a sčítání
sil, uvážil svou velkou odpovědnost.
A trochu odlehčení pro toto vážné
rozhodování. Když volili papeže, populárního
muže Jana Pavla II., byl zvolen až v 7. kole a vůbec
se na něm nemohli dohodnout. Když jim to nešlo,
tak regule jednacího řádu předpisují,
že se udělá celá jednodenní pauza
v konkláve, ale nikoho ven z konkláve nepustí,
nechají je o chlebu a vodě, aby zpytovali své
svědomí (Potlesk.) a dostali se pak opravdu k argumentům
vážným.
Parlament by měl přistoupit k hlasování
ve chvíli, kdy shodně název republiky přijme.
Nikoli proto, aby jedním i druhým hlasováním
zjistil, že takového závažného
rozhodování vůbec není schopen. To
bych našemu parlamentu nepřál a věřím,
že tak neučiní.
Jsem přesvědčen, že tento parlament
za krátkou dobu své existence přijal už
řadu velmi významných dokumentů prospěšných
pro další vývoj naší země.
Sledujete je vy jistě s pozorností a s mnohem větší
pozorností celá veřejnost. A tak v této
vážné chvíli už nemohou pomoci
žádné další argumenty, snášené
ze všech možných stran a pohledů, protože
jsem přesvědčen, že v každém
z vás zápasily argumenty pro i proti jednomu i druhému
návrhu i ve vaší mysli, že taková
jednoznačnost, abyste mohli říci "jsem
jen pro jednu alternativu a druhou definitivně vylučuji",
v žádném z poslanců tohoto Federálního
shromáždění není. Ale to ve své
podstatě vyjadřuje, že přece jen jste
poslaneckou sněmovnou, která ví, co chce.