Pátek 20. dubna 1990

Nelze, než zopakovat slova obsažená ve stanovisku našeho Klubu na minulém zasedání, že zdánlivě vysoká hra jitřící vášně a city toho či onoho národa, té či oné sociální, společenské či věkové skupiny může v očekávání okamžitých politických zisků přinést hluboké ztráty pro všechny do budoucna. Pominout nelze ani určité problémy, které by vznikly - a bylo zde již o tom hovořeno - při realizaci návrhu předloženého dohodovacím výborem z pohledu uplatnění názvu ve vztahu k zahraničí. A v neposlední řadě nás k tomu vedly i důvody, jako vážný důvod obavy, aby dlouhotrvající diskuse, týkající se názvu naší země neohrozila zodpovědné projednávání zákonů, které z hlediska lepší budoucnosti tolik potřebujeme a na něž lidé čekají. A předběžný pořad příští společné schůze již dnes obsahuje 29 bodů.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jen 3 % dotázaných při výzkumu veřejného mínění, v době od 27. března do 4. dubna, považovalo za prioritní jednání o změně názvu republiky a státního znaku. Ukazuje se, že se někde udála chyba, kterou je nutné napravit alespoň tím, že jednání nebudeme dále prodlužovat, odsouvat, že se otázka názvu státu nestane předmětem předvolebního zápolení.

Proto chci ještě jednou jménem Klubu komunistických poslanců podpořit návrh předložený poslancem Kučerou, aby naše společná vlast se jmenovala Česká a Slovenská Federativní Republika. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Ďalej má slovo pani Hyková.

Místopředsedkyně SN B. Hyková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych k této problematice názvu státu tlumočila stanovisko Klubu poslanců Československé strany socialistické. Chtěla bych především podotknout, že jsme vycházeli z toho, že název státu je tak závažný akt, že by neměl být předmětem neustálých změn. Proto poslanci naší strany od prvopočátku stojí jednoznačně za původním návrhem prezidenta republiky, návrhem, který odpovídá našim historickým tradicím a má svůj mezinárodní význam, návrhem na název Československá republika.

Na minulém plenárním zasedání Federálního shromáždění jsme s ohledem na nutnost respektování specifických republikových zájmů akceptovali doplněk na Československou federativní republiku. Nesouhlasili jsme však ani s výkladem, který byl podán, z něhož by vyplývala taková interpretace, že je víceméně věcí jazyka toho kterého národa, jak bude název státu pojímat. Došlo v té době k vzedmutí vášní a emocí a objevovaly se i úvahy o vyhlášení samostatného Slovenského státu. Tyto úvahy, ač nebyly převažující, se nás bolestně dotýkaly. Jestliže totiž jen s ohledem na otázku názvu státu by mohla být obrácena vniveč celá naše československá vzájemnost, tak je cosi nedobrého ve vztazích v té části slovenského národa k naší společné vlasti. Češi, Moravané, Slezané by jistě mohli rovněž přinášet desítky výhrad a stesků na dosavadní fungování naší pseudofederace. Nikoho však nenapadlo vyhlásit Samostatný Český stát. Je však třeba říci, že jsou hranice, které nesmí být překročeny, aby nedošlo k narušení sebeúcty národa. Hazardování s těmito otázkami je velice nebezpečné, ale nelze připustit, a bylo by to příliš křehké spojenectví, aby kvůli okrajovým otázkám mohly být brány v potaz otázky zásadního charakteru.

Chtěli bychom říci, že jestliže na jedné straně máme za to, že název Československá republika je názvem nejvhodnějším, pak na druhé straně zcela jednoznačně konstatujeme, že jsme důslednými, a řekla bych i důraznými zastánci názoru na plnou republikovou samosprávu i finanční soběstačnost, podloženou komplexem daňových zákonů. Jak je vidět, tyto otázky s názvem státu vůbec nesouvisejí.

Nezakrýváme rovněž, že stálé předkládání tohoto problému bude v zájmu určitých kruhů i určitých politiků, kteří - a tohoto dojmu se nemůžeme zbavit, chtějí odvádět pozornost celé naší veřejnosti od problémů kardinálních a klíčových. Cui bono, kdo má užitek z tohoto stavu? Nepochybně například politikové, u nichž by jinak přicházely v úvahu zcela jiné otázky. Zájem na udržení našeho názvu vyplývá i z našeho postavení strany státotvorné, neboť pokládáme za naprosto nevhodné měnit ústavní zákony v téže otázce z týdne na týden.

Navrhovaný název státu bude mít samozřejmě i velice rozporuplné důsledky v běžném názvosloví. Je totiž víceméně pravděpodobné, že u všech institucí, které mají vyjadřovat celostátní působnost, bude třeba namísto dosavadního přívlastku československý používat česko a slovenský. Budou vznikat naprosto absurdní situace hraničící často až s komičností. Nelze samozřejmě nevidět, že v zahraničí bude nový název státu budit značné rozpaky.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nelze vyloučit, že spory o název státu jsou jen vrcholem ledovce a že signalizují, že existují kruhy, které si rozpad Československé republiky přejí. Poslanci naší strany byli vystaveni značným tlakům ze strany oficiálních politických institucí, abychom přistoupili na navrhovaný název Česká a Slovenská Federativní Republika. Bylo nám dokonce naznačováno, že budeme rozbíjet republiku, pokud nezměníme stanovisko, neboť separatistické tendence na Slovensku jsou značné, a že nepřijetí nového názvu bylo vhodnou záminkou pro vyhlášení samostatného Slovenského státu. Ano, přesně tak to je. Šlo by o záminku. Vůbec se nemůžeme zbavit dojmu, že jde stále více o hledání záminky a že jsou v běhu procesy, které skutečně nemají na mysli nic jiného, než rozdělení našeho státu. Tak jako Sarajevský atentát nezapříčinil první světovou válku, tak ani nepřijetí nového názvu nemůže být vlastní příčinou pro rozpad země. Chtěli bychom v této souvislosti zdůraznit, že pro Čechy, Moravany a Slezany by rozpad Československé republiky byl nepochybně bolestivý. Domnívám se však, že pro naše bratry Slováky by byl ještě bolestnější. Právo svobodné volby jim však nikdo nemíní vzít.

Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, skutečně nechceme vnášet do rozpravy jakékoliv disharmonické tóny, i když již v tomto momentu si dovedu představit různá efektní vystoupení napadající naše stanovisko. Ne my, jsme způsobili, že tato otázka je stále znovu a znovu předkládána, nejsme to my, kdo by nesl vinu za jakékoliv rozhodnutí. Již jsem hovořila o tom, že jsme byli vystaveni různým nátlakům. Domnívám se, že pokud má být budována demokracie, bude respektován jeden její základní rys, to jest možnost svobodného vyjádření názoru. Nikomu nebereme právo na to, aby zastával názor, aby název Česká a Slovenská Federativní Republika byl názvem našeho státu, ale na druhé straně nemůžeme souhlasit s tím, aby totéž právo bylo upíráno nám. V situaci, kdy slyšíme, že pokud budeme mít názory jiné než ostatní, tak nahráváme temným silám, opět si začínáme klást otázku, zda se opět nevracíme k totalitě. Naše strana i my, poslanci dostáváme desítky ohlasů, a to i ze Slovenska, které nás vedou k tomu, abychom zastávali stanovisko k názvu státu v Masarykovském pojetí Československé republiky. Dovolím si odcitovat pouze jeden telegram, který přišel našemu poslanci Ládrovi z Plzně, kde schůze účastníků Občanského fóra děkuje naší straně, že podporujeme návrh na název státu Československá republika. Chci tím říci, že ohlasy, které dostáváme, jsou většinou z jiných okruhů než z naší strany. Zdá se nám absurdní, když je za nedemokratické pokládáno, jestliže poslanci respektují přání svých voličů. Kam jsme to dospěli? To chceme mít zglajchšaltovaný celý parlament i stát? Bez ohledu na jakékoliv poryvy emocí, bez ohledu na jakékoliv výhrady, vědomi si toho, jaké je skutečné přesvědčení převažující části našich voličů, svůj názor měnit nebudeme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Ďalej má slovo pán Šimúth.

Místopředseda FS J. Šimúth: Vážený pán predseda Federálneho zhromaždenia, vážený pán predseda Českej národnej rady, vážený pán predseda Slovenskej národnej rady, vzácni hostia zo SNR a ČNR, milé poslankyne a poslanci, pristupujeme k mimoriadne dôležitému a významnému aktu - k schváleniu názvu a výsostných znakov nášho štátu. Uvedomujeme si to nielen my, poslanci za Demokratickú stranu, ale aj ako členovia tohto zákonodarného zboru. Vieme, že naše rozhodovanie sleduje naša spoločnosť s veľkým záujmom a sme si vedomí i toho, že napravujeme nešťastný priebeh a nemožnosť uplatniť v praktickom živote názov, ktorý sa schvaľoval na našom predchádzajúcom zasadaní.

Obraciam sa na všetkých poslancov Federálneho zhromaždenia bez rozdielu politickej a národnej príslušnosti, aby sme si uvedomili, akú zodpovednosť za osud tohto šátu berieme na sebe. Je len na nás, či podporíme jeho suverenitu, alebo uviazneme v prvej skúške, pred ktorú nás osud a ťažko získaná sloboda a demokracia postavili.

Chceme upevniť jednotu československého štátu a potvrdiť národnú svojbytnosť Čechov a Slovákov. Svojím hlasovaním za návrh názvu Česká a Slovenská Federatívna Republika dávame najavo svoju zodpovednosť za osud tohto štátu, zodpovednosť za ochranu slobody, ktorú sme získali, zodpovednosť za stabilitu Európy i sveta, zodpovednosť za budúcnosť.

V mene tejto zodpovednosti, ktorú z nás nikto nemôže preniesť na nikoho iného, alebo odôvodniť čímkoľvek, v mene tejto vlasti, v ktorej chceme všetci bez rozdielu národnosti šťastne žiť, sa upevňujeme v jednote, ktorá má byť príkladom pre ostatné národy. Nech táto jednota, ktorú verejne dávame najavo, je požehnaním všetkých pokolení, ktoré budú užívať blaho vo vlasti, ktorú nám zverila Prozreteľnosť. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Do rozpravy nemám žiadne ďalšie prihlášky. Hlási sa ešte niekto o slovo? Pán Kučera.

Poslanec SL P. Kučera: Pane předsedo, dámy a pánové, je mi velmi smutno, protože jsme tady vyslechli stanovisko Československé strany socialistické, stanovisko, které bylo opakováno i na výborech, které je dnes do jisté míry i ve Svobodném slově. Byl jsem členem Československé strany socialistické.

V této straně jsme se pokoušeli pozdvihnout pocit odpovědnosti za dění před listopadem, pokoušeli jsme se, a bylo nás opravdu jenom hrstka, kterým šlo skutečně o věc, aby strana jako legální organizace napomohla procesu boje proti totalitě, nástupu demokracie.

Byl jsem u toho, organizoval jsem "melantrišské balkóny".

Nechci hodnotit to, co dělali poslanci Československé strany socialistické a řada jiných v té době, ale chtěl bych říci, že jedna z věcí, která by neměla být nadále v této straně - je záležitost čechoslovakismu, úzké pojetí soužití dvou národů v jednom státě.

Pojetí, které je překonáno a které je tendenční. Na jedné straně slyšíme ujišťování o tom, že chceme jít jednotně, že nám záleží na dobrých vztazích. A já se ptám: Copak představitelé strany socialistické nechápou, že oprávněné zájmy transparentní vyjádření subjektivity slovenského národa, ale i autenticity Slovenské republiky by mělo být a mají na to právo vyjádřeno i v názvu státu? Je to slovo, které bych asi nepronášel, nebýt tak zásadního postoje, který jsme tady slyšeli. Apelovali jsme, a bylo nás více na to, abychom si uvědomili, oč jde.

I my chápeme, že soužití obou národů je zatíženo minimálně 40 lety, že je třeba kámen po kameni znovu vybudovat pevné, dobré vztahy mezi oběma národy, postavit demokratický, ale i v jednotě obou národů jdoucí stát. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem panu Kučerovi. Hlási sa pani Hyková.

Místopředsedkyně SN B. Hyková: Myslím, že jsem ve svém vystoupení přednesla stanovisko naší strany. Na to mám tady právo. Domnívám se, že pan Kučera z titulu, že byl členem naší strany, nemá právo posuzovat naše postoje. Já rovněž neposuzuji postoje Občanského fóra. Nejsem k tomu oprávněná. Myslím si, že jeho vystoupení nemělo být předneseno a protestuji proti němu.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Pán Jičínský vystúpi s faktickou poznámkou. Pán Kučera tu prednášal návrh za navrhovateľov zákona.

Místopředseda FS Z. Jičínský: Paní poslankyně, páni poslanci, nejsem tu rád, ale přece jen považuji za nezbytné vyjádřit své stanovisko ke stanovisku Československé strany socialistické. Přece jen některé formulace v projevu poslankyně Hykové mě k tomu nutí.

V této straně se dnes snadno mluví o pseudofederaci, ale nevzpomínám si, že by po roce 1969 až do 17. 11. poslanci této strany se kdy proti této pseudofederaci vyjádřili, že by alespoň uznali jistý díl odpovědnosti, kterou za to, že vztahy mezi našimi národy nejsou v pořádku, nesou i oni. Myslím, že strana která se hlásila k odkazu prezidenta Masaryka, prezidenta Beneše a slov potomka Benesovi rodiny, která se hlásila vždy k zásadě státotvornosti, dnes tuto zásadu chápe způsobem, který sotva ten, kdo pociťuje odpovědnost za osud tohoto státu, může sdílet. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Hlási sa poslanec Fišera.

Poslanec SL I. Fišera: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Mne velmi mrzí, že ve chvíli, kdy budeme rozhodovat možná o věcech vážnějších než dokážeme domyslet, jsme se začali dostávat do střetů stranických. A to ve chvílích, kdy nám jde o to, abychom udrželi a posílili vnitřní pocit jednoty. Já zdůrazňuji vnitřní pocit jednoty tohoto státu.

Začíná nás mnoho věcí rozdělovat. Velice vás prosím, abychom na to v tuto chvíli zapomněli a hlasovali až po minutě klidného uvažování. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Konštatujem, že v zasadacej sieni je prítomných 168 poslancov Snemovne ľudu, 57 poslancov Snemovne národov zvolených v Českej republike a taktiež 57 poslancov Snemovne národov zvolených v Slovenskej republike.

Sme teda uznášenia schopní.

Na prijatie ústavného zákona je potrebný súhlas 3/5 väčšiny poslancov Snemovne národov zvolených v Českej republike a 3/5 väčšiny poslancov zvolených v Slovenskej republike, ako aj súhlas 3/5 väčšiny poslancov Snemovne ľudu.

Najprv prosím o hlasovanie poslancov Snemovne ľudu.

Kto súhlasí s návrhom ústavného zákona o zmene názvu Česko-slovenskej federatívnej repubilky, (tlač č. 371), nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.

Je niekto proti? (Dvacet.) Dvadsať.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Osm.) Osem.

S návrhom vyslovilo súhlas 143 poslancov, čo je potrebná trojpätinová väčšina a teda Snemovňa ľudu zákon schválila. (Potlesk.)

Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne národov zvolených v Slovenskej republike.

Kto je za predložený návrh, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.

Je niekto proti? (Nikdo.) Nikto.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikdo.) Nikto.

Poslanci Snemovne národov zvolení v Slovenskej republike prijali návrh jednomyseľne. (Potlesk.)

Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne národov zvolených v Českej republike.

Kto súhlasí s návrhom ústavného zákona o zmene názvu Československej federatívnej republiky, (tlač 371), nech zdvihne ruku.

Ste všetci na svojom mieste, aby počítač správne ukazoval?

(Faktická poznámka: Může být technická porucha v kontaktu. Přepočítejte fyzické osoby.)

Předseda FS A. Dubček: Je možné urobiť hlasovanie tak, aby poslanci zvolení v Českej republike zo Snemovne národov vstali a tým by sa ukázal počet. Hádam je to lepšie než zdvihnutá ruka. Ide o celkový počet.

(Poslanci zvolení v České republice vstávají a počítá se.) Vychází padesát osm jako předtím.

(Faktická poznámka: Mimo kontakt je člen vlády Dvořák.)

Předseda FS A. Dubček: Je 61 prítomných. Zopakujeme si teraz hlasovanie, lebo nemuseli byť dobre zrátané čísla.

(Hlasy ze sálu: Tady také počty nesouhlasily. Je odhlasováno!)

Předseda FS A. Dubček: Prosím vás, hlasujeme v českej časti Snemovne národov.

Kto je za predložený návrh? (Hlasuje sa.) (Čtyřicet čtyři.) Štyridsaťštyri.

Kdo je proti? (Jedenáct.) Jedenásť.

Zdržal sa niekto hlasovanie? (Tři.) Tri.

Štyridsiatimi štyrmi hlasmy bol návrh zákona tesne schválený. (Potlesk.)

Vzhľadom na súhlasné uznesenie obidvoch snemovní konštatujem, že Federálne zhromaždenie schválilo návrh ústavného zákona o názve štátu.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 179, SL č. 269, SN č. 279)

Ďalej prerokujeme

19

Návrh prezidenta Československej federatívnej republiky na vydanie ústavného zákona o státnych symboloch Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky (tlač 311) v znení spoločnej správy výborov

Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač 373).

Za navrhovateľa podá výklad podpredseda vlády ČSFR ThDr. Josef Hromádka.

Místopředseda vlády ČSFR J. Hromádka: Vážený pane předsedo, vážený zákonodárný sbore, na tomto místě bych skoro nechtěl povědět skoro nic, protože v řadě výborů jste probrali navrhovaný bod, který je před námi ze všech stran, ale po lekci, kterou jsem opět dostal v tomto parlamentě právě v této chvíli, si dovolím jedno malé srovnání.

Před dvaceti lety jsem byl několikrát přítomen a hostem britského parlamentu a jeho jednání o nesnadných problémech, které parlament projednával a tak mi dovolte, abych jenom ve dvou - třech minutách se už nevrátil k tomu, co máte na stole a co jste probrali ze všech stran, ale spíš k několika myšlenkám, které bych rád předal a svěřil v této chvíli našemu parlamentu.

Události v naší zemi po 17. listopadu 1989 opět učinily z našeho státního společenství, tj. ze dvou rovnoprávných národů a dalších národností, které tvoří živé samostatné útvary národních republik, - nebo možná učiní - opět dynamický, demokratický stát. Ovšem stát organizovaný demokracií je dynamický, je věru dynamický útvar, který prochází dějinami. Je na cestě a v pohybu, je tedy také plný proměn, které podmiňuje život. Proměn a změn, které uskutečňuje občanská odpovědnost všech, kdo státní společenství utvářejí.

Byly a jsou státy ve světě podobné muzeu, kde je takřka vše bez proměny a mocní v takovém státním seskupení usilují toliko o leštění a oprašování vystavovaných exponátů. Naše státní společenství - po mém soudu - bude společenstvím poutníků communio viatorum, které směřuje k cíli svobodné, participující společnosti. Je pochopitelné, že při pochodu rozestupy nejsou vždy stejné. A žádný stát by neměl být jenom sevřený útvar jakéhosi vojenského seskupení. To jen některé historické podoby státního společenství se snaží o jeho dokonalé seskupení ať hierarchickou strukturou nebo ideologickým zákonictvím nebo dokonce někdy obojím.

Základní směr a cíl je bezpochyby správný tam, kde se o něm radí všichni společně. A snad právě tato významná potřeba konsensu všech, činí postup vpřed velice nesnadný, ale po mém soudu jedině správný. Je pochopitelné, že některým se zdá, že jdeme příliš pomalu, ale ti jsou vždycky vpředu - a vidím to i v tomto parlamentu - a zmateně pobíhají a přebíhají. Některým zase připadá naše putování přímo jako bezhlavý, zběsilý úprk. A ti se snaží všelijak pochod brzdit a zpochybňovat cestu a cíl. A jsou tu i jiní, kteří překážky, které na pochodu objeví, chtějí jedni obcházet zprava, druzí zleva. A jsou i takoví, kteří se chtějí postavit čelem, byť to bylo i jít hlavou proti zdi. A to už nemluvím o těch, kteří by rádi odvedli nebo svedli celý putující zástup někam jinam. Taková je situace tohoto parlamentu a taková je situace celého našeho státního společenství. Tím vzniká přirozeně napětí, polemizuje se, nedůvěřuje, protože - a to, prosím, vykládám ad optimam partem, tedy z nejlepšího pohledu - se hledá nejlepší cesta.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP