Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Zamazalovi. Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny národů poslance J. Kučeráka.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec J. Kučerák: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni, vypočuli ste si správu, ku ktorej sa ako spoločný spravodajca za Snemovňu národov pripájam.

Ak si pamätáte, tento návrh na jednej z posledných schôdzí vlastne už neprešiel rozdielom štyroch hlasov. Vyzerá to tak, žo by pri určitom zvážení mohol prejsť, ale po ďalších diskusiách, či už medzi poslancami alebo vo výboroch sme dospeli k tomu, že keby sa úprimná snaha navrhovateľov presadila, bola by proti ich pôvodným zámerov. Vychádzam z určitých súvislostí, ktoré prosím, aby ste zvážili.

Po prvé: Zákonom o akciovej spoločnosti sme legislatívnym spôsobom umožnili, aby sa zblížilo vlastníctvo s užívaním. Tieto akciové spoločnosti vytvárajú predpoklady, aby sa efektívnešie hospodárilo v akýchkoľvek formách akciových spoločností. Sú to spoločnosti, ktoré zabezpečujú z krátkodobého a dlhodobého hľadiska lepšie spojenie vlastníctva s užívaním. A v každom prípade lepšie ako pri štátnych majetkoch alebo JRD. A pokiaľ vieme, štátne majetky ani JRD nikto nezakazoval ani zakazovať nemieni.

Hovorí sa o tom, že týmto doplnkom by sa malo zabrániť špekuláciám s pôdou. Tu sa vychádza z určitých predpokladov, že trhová ekonomika, obchodovanie, je nejaká neresť, pred ktorou treba brániť nás, pôdu i užívateľov. Ovšem musíme si uvedomiť, že obchodovanie je normálna záležitosť, kde si ľudia vymieňajú svoje produkty práce, alebo vôbec produkty, ktoré majú sociálny zmysel. V cene nie je vôbec vyjadrená otázka špekulácie, ale sú tam vyjadrené ekologické, sociálne, výrobné a iné faktory. Mimochodom, bez obchodovania hoci aj s pôdou nedospeje nikto k žiadnemu vyjadreniu ceny. Nedospeje ani k tomu, akú hodnotu má vôbec pôda z ekologického hľadiska.

Akciovej spoločnosti, ktorej by sme neumožnili v prípade s hospodárením s pôdou neumožnili by sme dokonca ani akciovú spoločnosť, upisovanie akcie len zamestnaneckou formou, teda ako zamestnanecké akcie. My vieme, že akciová spoločnosť, ktorá upisuje len zamestnanecké akcie, vytvára lepšie predpoklady pre lepší vzťah vlastníctva k užívaniu, než napr. ako je tomu v JRD. Ak by už chceli navrhovatelia - naozaj z obáv pred tým, že by mohlo dôjsť k nejakému nežiadúcemu používaniu pôdy - snaď by mohli zvážiť a po určitom čase precizovať tento zákon, alebo ho novelizovať s tým, že by navrhli, že pri užívaní s pôdou možno pripustiť len akciové spoločnosti, ktoré sú založené na emisii upisovania zamestnaneckých akcií. Bolo by dobré počkať s týmto až po určitom čase, lebo vychádzať s katastrofickej hypotézy, že akciové spoločnosti nám budú ďalej devastovať pôdu myslím, by nebolo správne, lebo to je hypotéza, ktorá je založená na niečom, s čím nemáme skúsenosti a nebolo by správne vychádzať s určitej presumpcie viny, že akciové spoločnosti budú za niečo zlé zodpovedné. Nebolo by správne vopred zakazovať činnosti, o ktorých sme si sami vytvorili predstavu, že by boli negatívne.

Pokiaľ ide o špekuláciu, ako som už povedal, obchodovanie nie je špekulácia. Na nenormálne špekulácie máme iné zákony a máme tiež zákony, ktoré sú na ochranu pôdy a tie zákony platia bez ohľadu na to, aké formy podnikania uzákonime.

Preto navrhujem, podobne ako kolega spravodajca zo Snemovne ľudu, aby sme tento návrh neprerokúvali. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Kučerákovi. Písemně se do rozpravy k tomuto bodu programu přihlásil poslanec Mojmír Kovář. Žádám ho, aby se ujal slova.

Poslanec SN M. Kovář: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dostali jsme se do jednání k bodu, na který jsou rozporné názory. Poslanec Kučerák sice vypráví ve své důvodové zprávě, že žádné nebezpečí tady nehrozí, že půda ohrožována nebude, že hospodaření s ní toto nenaruší a přitom sám nemá vůbec žádné zkušenosti s hospodařením s akciovou společností. To je první věc, na kterou nás upozorňují odborníci.

Druhá věc: Poslanec Kučerák sám prohlašuje, že on je ekonom a zemědělství nerozumí. Neříkám to proto, aby to mělo nějaké zabarvení. Je třeba tento fakt zvážit. Jeden z našich nejlepších odborníků na otázky oceňování půdy docent Zavíral, se kterým jsem tuto otázku velmi dlouho konzultoval, nám doporučuje, abychom toto omezení vzali velmi vážně, protože toto nebezpečí, dokud nemáme zákon na ochranu půdy, který, jak zde poslanec Sláma řekl, ještě nezačal připravovat, tady hrozí. Dále poslanec Kučerák říká, že máme zákon na ochranu půdy. Ano, takový zákon máme od roku 1964 a mysleli jsme si, že je to zákon dobrý. Stav, jaký je v ochraně půdy, nemusíme zdůrazňovat.

Je to další argument k tomu, abychom se nad touto otázkou zamysleli a už vůbec nemůže být takový kategorický imperativ, abychom tento zákon neprojednávali, nebo aby vůbec někdo neřekl z tohoto pléna své připomínky. To by bylo zase černobílé vidění.

Dovolil bych si říci vám několik faktických informací. V akciové společnosti je anonymita kapitálu. Jsou tam akcie na majitele, a tak se nikdy neví, kdo je akcionář. Hodnota akcie nesmí být uhrazena převodem zemědělské půdy. Akciový kapitál nemůže být splácen výnosem půdy. Zemědělská půda může být do akciové společnosti přenechána podle § 47 odst. 1) písm. a) zákona o zemědělských družstvech. V případě iniciativního návrhu je třeba rozeznávat hospodaření na půdě od hospodaření s majetkovou podstatou této půdy, v našem případě jde o problém politický a ekologický.

Politický problém je v tom, že struktury, které v minulém období ovládaly a kontrolovaly venkov, vyvíjejí snahy profitovat z nenormálnosti našich podmínek pro tržní ekonomiku. Ekologický problém je v tom, že v případě půdy jde, vedle její produkční funkce, o funkci mimoprodukční, která je kořistnickou politikou, předcházejících dvaceti let, vážně ohrožena.

Vzhledem k tomu, že půda je nevyrobitelná, nerozšiřitelná a nenahraditelná, je to vlastně národní bohatství tohoto státu, nemůže být její vlastnictví předmetem spekulativních transakcí, nemůže být změňována její majetková podstata, a to podle našeho názoru z těchto důvodů.

1. Neexistuje tržní vztah, který by se plynule historicky vyvíjel jako je tomu ve vyspělých zemích, na které se stále odvoláváme, kdy a kde půda jako výrobní prostředek byla a je buď kupována, nebo pronajímána.

2. Z tohoto důvodu neexistuje objektivně stanovená cena půdy a je reálné nebezpečí, že při současné nevyváženosti trhu, v investičních a jiných prostředcích by došlo ke spekulativnímu rozprodeji části nenahraditelného národního bohatství, u něhož nemáme ani ujasněny vlastnické vztahy. V současné době v republice neexistuje ani statistika půd podle vlastností, takže nemůžeme ani říci, kolik půdy je vykazováno v soukromém vlastnictví, ve státním vlastnictví, v družstevním vlastnictví. Ujasnění těchto vztahů již z technickoprávních a ekonomických poměrů nelze realizovat dříve než za tři roky.

Pozemkové vlastnictví v Československu je značně komplikovanější než vlastnictví ostatních nemovitostí a majetkových podstat. Po roce 1946 do roku 1952 proběhly tři etapy pozemkových reforem, ve kterých bylo v pohybu, tj. konfiskováno bez náhrady a přiděleno, přes čtyři a půl miliónu ha zemědělské a lesní půdy, což je více než 1/3, neboli u těchto 4,5 mil. ha mohou existovat dva vlastníci: původní, kterému bylo konfiskováno, a následný, kterému bylo přiděleno. Proto je celkem pravděpodobné, že by nejméně 1/3 akcií, vypsaných na pozemkové vlastnictví, byla vypsána dnešními uživateli, aniž by bylo ověřeno jejich vlastnictví.

4. Forma akcií, vypisovaných na majetkovou podstatu pozemků, by umožnila skrytý latentní výprodej majetkové podstaty, která při neexistenci objektivního trhu, by po rozvinutí turistického ruchu, stavební činnosti, veřejně prospěšných staveb, mohla být zneužita ke spekulativním účelům, kdy např. společenské náklady na ozdravení severních Čech by byly po určitých letech vlastně realizovány jako výnosný efekt ze spekulace s nemovitostmi.

5. Nejzávažnější je potřeba řešení ekologických problémů, a to jednak plným rozvinutím mimoprodukčních funkcí protierozních ochranných pásů zemědělské půdy, opatření u zemědělských půd, pro jehož funkci doporučujeme, alespoň po dobu nynější ekonomické přestavby, to znamená do doby, než vyjde zákon o půdě, ale vyžaduje se i pro období privatizace, deetatizace, aby do § 1 odstavec 1 zákona č. 114/1990 Sb., o akciových společnostech, bylo zahrnuto omezení, které vyjímá hospodaření se zemědělskou půdou a lesní půdou jako předmětu podnikatelské činnosti s majetkovou podstatou půdy.

Věřím, že tyto argumenty toto shromáždění zváží a zaujme k němu jediné správné stanovisko, které bude ve prospěch našich dětí a našich vnuků, jejichž tento základní majetek je v současné době - dovolím si tvrdit - jak to vyplývá ze zprávy SKVTIR, v tomto státě nejvíce ohrožen. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Kovářovi. Dále o slovo požádal poslanec Fišera. Dříve, než se ujme slova, upozorňuji na doporučení zpravodajů - návrh neprojednávat. Hovoří poslanec Fišera, připraví se poslanec Novosád.

Poslanec SL I. Fišera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se k otázce, zda projednávat, nebo neprojednávat, rovněž vyjádřil.

Jsem přesvědčen, že bychom měli tuto závažnou otázku projednat, a to z důvodu prostě logického. Bylo zde řečeno, že navrhovatelé snad vycházejí z předpokladů, že trh je neřest. Klasická ekonomie vychází z toho, že trh je právě nástrojem vyrovnání a kompenzace inidviduálních "neřestí". Přirozeně za předpokladu, že tento trh je v dostatečné míře rozvinut. To je základní logika ekonomie, tak jak se vyvinula.

My do této situace vstupujeme rovnýma nohama a měli jsme - myslím - oprávněnou odvahu do ní jako poslanci vstoupit tím, že jsme odhlasovali řadu zákonů. Jenom u jediné věci se zastavujeme s určitými pochybnostmi, a to je půda. Nechceme udělat nic jiného, než aby v logice věci bylo, že nejdříve budeme precizovat v souvislostech a teprve potom rozhodovat.

Poslanec Kučerák navrhoval - jak jsem já jemu rozuměl abychom nejdříve rozhodovali a potom precizovali. Neobviňujeme z ničeho akciové společnosti. Vycházíme jenom z toho, že individuální zájmy mohou v určitém okamžiku, kdy nebude zcela jasno o ceně půdy, kdy nebudou provedeny rozumné odhady, převládnout. Nebudeme jednat v souladu se svými zájmy, jestliže akciové společnosti s půdou nebudou v kontextu dalších zákonů, bez korekce vyvinutého trhu.

Doporučuji proto, abychom projednali tento zákon a vyšli z logiky, že jde o to odložit o několik měsíců rozhodnutí o možnosti akciového vlastnictví půdy, abychom jej mohli v lepších podmínkách přijmout. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Fišerovi. Diskutuje poslanec Novosád, připraví se poslanec Axmann.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, rád bych se vrátil k některým bodům, které zde už zazněly. Zmíním se o kolektivním užívání půdy jako takovém. Dispozice s těmito pozemky je omezena v obou případech to znamená jak v družstevním užívání, tak i v užívání k zajištění zemědělské výroby - souhlasem soukromého vlastníka. Toto omezení dopadá podle ustanovení § 2 odstavec 4 a § 9 odstavec 2 zákona č. 123/1975 Sb., ve znění změn a doplňků, i na užívání staveb. Při použití všech těchto omezujících pravidel je jisté nebezpečí v nesprávné aplikaci ustanovení § 41 zákona o zemědělském družstevnictví. Cituji:

"K podpoře svého rozvoje se mohou družstva sdružovat mezi sebou i s jinými československými a - zahraničními právnickými osobami, a to na základě dobrovolnosti a společného zájmu, přičemž bez omezení mohou využívat všech forem sdružování přípustných československým právním řádem." Konec citace.

Dále s tím souvisí ustanovení § 47 odstavec 1 písmeno a), z něhož také cituji:

"V odůvodněných případech může družstvo ponechat se souhlasem vlastníka k užívání písemnou smlouvou sdružené pozemky jiné zemědělské organizaci, nebo organizaci založené podle § 41 zákona."

I když tato ustanovení jistá nebezpečí odůvodňují, domnívám se, že zemědělská půda, užívaná k zajištění zemědělské výroby nebo v družstevním užívání, nemůže podle současného československého právního řádu být zhodnocena jako akcie ve smyslu zákona o akciových společnostech, neboť základem akciové společnosti je vlastnictví peněžních prostředků akcií, zaplacených, respektive předaných členy, jako i majetku nabytého při její hospodářské činnosti. Zemědělská půda může však být do akciové společnosti přenechána podle § 47 odstavec 1 písmeno a) zákona o zemědělském družstevnictví, přičemž i nadále bude v soukromém vlastnictví občana a v družstevním užívání zemědělského družstva, tj. nemůže se opět stát akcií, avšak vlastníkem věcí nabytých z hospodářské činnosti na takto přenechané půdě bude akciová společnost.

Rád bych zakončil trochu veseleji. Skutečnost, o jakou nám jde, už je precizována v jedné známé české písni, kde se zpívá: "Počkej, myslivečku, povím na tě, žes prodal žitečko na stojatě." Než skončím své vystoupení, rád bych upozornil na další zákon. Je to zákon devizový, doplněk zákona č. 162/1989 Sb., kde se píše: "Devizový cizozemec nemůže nabývat vlastnické právo k nemovitostem devizového tuzemce na území České a Slovenské Federativní Republiky s výjimkou dědění." Zajímalo by mne, jakým způsobem by potom byla prováděna likvidace akciové společnosti se zahraniční kapitálovou účastí. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Novosádovi, diskutuje poslanec Axmann, do rozpravy se připraví poslanec Šilhán.

Poslanec SL F. Axmann: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pocházím ze zemědělství a od útlého dětství v něm dělám. Pouze 28 let. Doufám tedy, že nemohu být označen - jako můj kolega Kučerák - že zemědělství nerozumím.

Jednoznačně podporuji stanovisko zpravodajů obou sněmoven tento iniciativní návrh této skupiny poslanců vůbec neprojednávat. Před týdnem jsme se k tomu vyjadřovali, ale neodsouhlasili jsme to. Pokud vůbec chceme dělat nějaké reformy a kroky k přechodu na tržní mechanismus, pak je to úplně jasné. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Axmannovi. Diskutuje poslanec Šilhán.

Poslanec SL V. Šilhán: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám jen dvě poznámky. Někdy nás zaujetí pro tržní hospodářství vede až k některým naivním tvrzením, jako například, že je nepřípustné, aby novela omezila vlastnické právo k půdě z hlediska jejího využívání. Půda je zvláštním druhem zboží v ekonomice, které se naprosto liší od zboží jiného, jako je například televizor nebo auto. Nemá svou zvláštní funkci jen proto, že je na ní možné postavit mnoho dobrých věcí, jako jsou byty, silnice, železnice, že je na ní možné také vyrábět - a to trvale, pokud ji udržujeme, prostě dělat všechno to, čím jsme živi, ale tvoří také náš domov a utváří nás jako lidové společenství, jako národ.

Je to zcela mimořádný druh zboží nejenom ekonomicky, ale také z hlediska ekologie a z hlediska života celého národa. Není možné tedy k němu přistupovat z normálních hledisek tržního hospodářství, které se někdy navíc chápe jen jako jarmark, a ne jako složité předivo společenství vztahů.

Problém obchodování s půdou není pouze problém zcizení věci od jednoho majitele k druhému. Tak to s půdou prostě není. Proto řada států, kde o rozvinutém tržním hospodářství nemají pochyby. má zcela mimořádné zákonodárství s ohledem na vlastnictví a hospodaření s půdou, předávání dědictví atd. A mně se zdá, že v našem romantickém zaujetí pro tržní hospodářství jdeme až příliš daleko a vzdalujeme se realitě pečlivého a efektivního hospodaření s půdou. Proto plně chápu návrh poslanců, který byl předložen. Mají jistý druh obavy, aby se půda, o které předpokládám, že ji mají rádi, a že mají starost o to, aby s ní bylo nakládáno jak má být, nestala se předmětem jarmarku a spekulace. To znamená takového neprodukčního hospodaření, které by poškodilo celé naše obyvatelstvo. To už není jen otázka omezení vlastnického práva jednotlivce, ale otázka odpovědnosti celých velkých komunit, obcí, státu, které s touto věcí, jako je půda, musí hospodařit, jak zákon káže, jak je třeba.

Chtěl jsem tedy říci tyto dvě poznámky. Chápu důvody, pro které poslanci pozměňovací návrh předkládají. Zároveň jsem chtěl poznamenat, že půda je zcela něco mimořádného, že k ní nemůžeme přistupovat jako k normálnímu zboží na trhu, že všechny důvody, které z ní tvoří "krajinu našeho domova, prostředí a poslední podmínku hospodaření", jsou velmi vážné a důležité.