Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
se Smlouvou mezi vládou Československé socialistické
republiky a vládou Indie o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu a Protokolem
k ní, podepsanými v New Delhi dne 27. ledna 1986.
Indická republika je významným státem
mezi rozvojovými zeměmi. Svou účastí
v mírovém táboře a v hnutí
nezúčastněných zaujímá
významné mezinárodní postavení.
V současné době je vystavena tlaku imperialistických
mocností, které se snaží podrývat
postavení indických demokratických sil a
omezovat zahraničně politickou aktivitu vlády
R. Gándhího.
Rozvoj vzájemné československo-indické
spolupráce je realizací československých
zájmů vůči této zemi, jejichž
cílem je mimo jiné podpora indické zahraniční
politiky. Československo-indické styky se rozvíjejí
velmi intenzivně a jejich význam a perspektivy byly
zdůrazněny návštěvami indického
prezidenta Gjání Záila Singha v ČSSR
a předsedy vlády ČSSR s. L. Štrougala
v Indii. Mimořádný význam pro upevňování
československo-indických vztahů má
hospodářská spolupráce zahrnující
účast československých podniků
na investičních projektech v Indii, výrobní
kooperaci s indickými podniky, využívání
československých patentů a technických
znalostí a obnovení dynamického vývoje
vzájemného obchodního obratu.
Československo-indické kulturní styky mají
dlouholetou tradici, k čemuž významnou měrou
přispěla československá indologie.
Kulturní výměna se uskutečňuje
na základě dvouletých prováděcích
protokolů ke kulturní dohodě z roku 1959.
Tyto protokoly patří mezi nejobsažnější,
které ČSSR uzavírá s nesocialistickými
zeměmi.
V 70. letech byl vybudován téměř komplexní
smluvní systém, který upravuje vzájemné
čs.-indické vztahy ve všech důležitých
oblastech.
Rozvoj hospodářské spolupráce je nepříznivě
ovlivňován dvojím zdaněním,
tj. současným zdaněním jak ve státě
příjemce, tak i ve státě zdroje příjmu.
Dvojí zdanění působí nepříznivě
i na rozvoj kulturních styků, protože postihuje
příjmy umělců za využívání
autorských práv a z umělecká činnosti.
V souladu se zájmem na rozvoji mezinárodní
hospodářské i kulturní spolupráce
je nutno dvojí zdanění vyloučit nebo
alespoň omezit jeho důsledky. Protože mezinárodní
dvojí zdanění je výsledkem kolize
daňových zákonů dvou států,
může být, účinně vyloučeno
jen opatřeními obou států vzájemně
koordinovanými mezinárodní smlouvou.
Smlouva mezi vládou československé socialistické
republiky a vládou Indie o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu, podepsaná
dne 27. ledna 1986 v New Delhi, upravuje zdanění
všech druhů příjmu s výjimkou
příjmů z námořní dopravy,
které je upraveno článkem 12 Dohody mezi
vládami ČSSR a Indie o spolupráci v námořní
dopravě č. 93/1980 Sb. Smlouva neupravuje zdanění
majetku, protože majetkové daně nejsou vybírány
ani v ČSSR ani v Indii.
Ustanovení článků 1 a 2 vymezují,
na které osoby a na které daně se smlouva
vztahuje.
Vzhledem k tomu, že smlouva řeší kolize
daňových zákonů dvou států,
jsou v článcích 3 - 5 definovány výrazy
důležité pro její aplikaci. Definice
výrazů, které mají význam jen
pro jediný článek smlouvy, jsou obsaženy
v tomto článku.
Články 5 a 7 stanoví, v jakém rozsahu
mohou být zisky z průmyslové a obchodní
činnosti podniků jednoho státu zdaněny
v druhém státě. Zisky z provádění
letecké dopravy však mohou být zdaněny
jen ve státě sídla podniku /článek
8/.
Článek 9 umožňuje daňové
správě zabránit daňovému úniku
skrytým převodem zisku mezi podniky spojenými
vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami
tím, že daňový základ zvýší
tak, aby odpovídal objektivním podmínkám,
jaké by existovaly mezi podniky na sobě nezávislými.
Dividendy, úroky, licenční poplatky a příjmy
za technické služby se podle článků
10 - 12 zdaňují ve státě zdroje bez
ohledu na náklady vynaložené na dosažení
příjmu. Aby zdanění ve státě
zdroje nepřesáhlo únosnou míru, stanoví
smlouva horní hranicí, kterou nesmí daň
překročit.
Příjmy fyzických osob z jejich osobní
činnosti mohou být podle článků
14 - 21 zdaněny ve státě bydliště;
ve druhém státě mohou být tyto příjmy
zdaněny jen v případech výslovně
stanovených.
Způsob, jak se v daňovém řízení
ve státě sídla nebo bydliště
postupuje, aby bylo vyloučeno dvojí zdaněni
příjmu, který smlouva vyhražuje ke zdanění
státu zdroje, stanoví článek 23.
Ustanovení článků 24 - 26 zajišťují
rovné podmínky pro zdanění organizací
i občanů obou států, umožňují
neformální řešení sporů
o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací
nutných pro její provádění
mezi ministerstvy financí smluvních států.
Závěrečná ustanovení upravují
podmínky nabyti platnosti smlouvy, počátek
jejich účinností a možnosti výpovědi.
Nedílnou součástí smlouvy je protokol,
obsahující doplňující ustanovení
k některým článkům smlouvy,
která mají spíše,výjimečný
charakter. Na základě ustanovení bodu II
protokolu jsou příjmy z letecké dopravy prováděné
podnikem jednoho smluvního státu osvobozeny ve druhém
smluvním státě od daně s účinností
od 1. 1. 1961. Tímto ustanovením se smluvně
potvrzuje vzájemné osvobození příjmů
z letecké dopravy, které v obou státech existovalo
na základě faktické reciprocity.
Sjednáni smlouvy nevyžaduje změn v československém
právním řádu a nedotýká
se závazků z jiných mezinárodních
smluv, jimiž je československá socialistická
republika vázána.
S ohledem na indické právní předpisy,
které smlouvy tohoto druhu pokládají za mezivládní,
jsou jako smluvní strany uvedeny vlády ČSSR
a Indie. Z tohoto důvodu není nabytí platnosti
smlouvy mezi ČSSR a Indií vázáno na
výměnu ratifikačních listin. Smlouva
nabude platnosti vzájemným oznámením
smluvních států, že byly splněny
postupy vyžadované jejich právními předpisy
pro nabytí její platnosti.
Smlouva nebude mít přímý dopad na
státní rozpočet, ovlivní však
příznivě příjmy státního
rozpočtu následně tím, že se
zvýši příjmy československých
organizací a tím jejich odvod do státního
rozpočtu.
Smlouva ani její provádění nebudou
mít dopad na plán pracovních sil.
Smlouva se předkládá Federálnímu
shromáždění k vyslovení souhlasu
podle článku 36 odst. 3 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, protože upravuje odchylně od ustanovení
federálních.zákonů daňové
povinnosti organizací a občanů a poskytuje
daňová osvobození a jiné úlevy.
se dohodly takto:
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště
či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.
1. Daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:
(a) v Indii:
(1) daň z příjmu se zvýšením
podle zákona o dani z příjmu č. 43
z roku 1961;
(2) dodatková daň podle zákona o dodatkové
dani ze zisku společností č. 7 z roku 1964
(dále nazývané "indická daň");
(b) v Československu:
(1) odvod ze zisku a daň ze zisku,
(2) daň ze mzdy,
(3) daň z příjmů z literární
a umělecké činnosti,
(4) zemědělská daň,
(5) daň z příjmů obyvatelstva a
(6) domovní daň
(dále nazývané "československá
daň").
2. Smlouva se bude také vztahovat na všechny totožné
nebo podstatně obdobné daně, které
budou ukládány smluvními státy po
podpisu této smlouvy vedle dani uvedených v odstavci
1 tohoto článku nebo místo nich.
3. Příslušné úřady smluvních
států si budou ke konci každého roku
oznamovat všechny významné změny, které
byly provedeny v jejich příslušných
zákonech upravujících daně, které
jsou předmětem této smlouvy, a zašlou
si opisy příslušných zákonů
a vyhlášek.
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
(a) výraz "Indie" označuje území
Indie a zahrnuje pobřežní vody a vzdušný
prostor nad nimi a všechna jiná mořská
pásma, nad nimiž Indie vykonává svrchovaná
práva a jiná práva a pravomoci podle indických
zákonů a v souladu s mezinárodním
právem a s Úmluvou Organizace Spojených národů
o mořském právu;
(b) výraz "Československo" označuje
Československou socialistickou republiku;
(c) výrazy "jeden smluvní stát"
a "druhý smluvní stát" označují
Indii nebo Československo, jak to vyžaduje souvislost;
(d) výraz "daň" znamená indickou
daň nebo československou daň, jak to vyžaduje
souvislost;
(e) výraz "osoba" má význam určený
daňovými zákony platnými v příslušných
smluvních státech;
(f) výraz "společnost" označuje
každou právnickou osobu nebo každou podstatu,
která je posuzována jako společnost podle
daňových zákonů příslušných
smluvních států;
(g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu"
a "podnik druhého smluvního státu"
označuji podle okolnosti podnik provozovaný osobou
mající bydliště či sídlo
v jednom smluvním státě a podnik provozovaný
osobou mající bydliště či sídlo
v druhém smluvním státě;
(h) výraz "příslušný úřad"
označuje v případě Indie ministerstvo
financí ústřední vlády (odbor
státních příjmů) a v případě
Československa ministra financi Československé
socialistické republiky nebo jeho řádně
zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak
definován, má pro aplikaci ustanovení této
smlouvy jedním ze smluvních států
význam, který má podle zákonů
platných v tomto smluvním státě, které
upravují daně, jež jsou předmětem
této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
1. Výraz "osoba mající bydliště
či sídlo ve smluvním státě"
znamená pro účely této smlouvy jakoukoli
osobu, která je podle daňových předpisů
tohoto smluvního státu považována za
osobu bydlící v tomto smluvním státě,
případně mající v tomto smluvním
státě sídlo.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanoveni
odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech,
bude její bydliště pro účely
této smlouvy určeno podle těchto pravidel:
(a) Bude se předpokládat, že tato osoba má
bydliště v tom smluvním státě,
v němž má stálý byt. Jestliže
má stálý byt v obou smluvních státech,
bude se předpokládat, že má bydliště
v tom smluvním státě, s nimž jsou její
osobní a hospodářské vztahy nejužší
(v dalším textu "středisko životních
zájmů").
(b) Jestliže nemůže být určen smluvní
stát, v němž tato osoba má středisko
životních zájmů, nebo jestliže
nemá stálý byt v žádném
z obou smluvních států, bude se předpokládat,
že má bydliště v tom smluvním státě,
ve kterém se obvykle zdržuje.
(c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních
státech nebo jestliže se obvykle nezdržuje v
žádném z nich, bude se předpokládat,
že má bydliště v tom smluvním státě,
jehož je státním občanem.
(d) Jestliže tato osoba je státním občanem
obou smluvních států nebo jestliže není
státním občanem žádného
z nich, rozhodnou příslušné úřady
smluvních států otázku vzájemnou
dohodou.
3. Jestliže osoba jiná, než osoba fyzická
má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou
smluvních státech, bude se předpokládat,
že má sídlo v tom smluvním státě,
v němž je místo jejího skutečného
vedeni.
1. Výraz "stálá provozovna" označuje
pro účely této smlouvy trvalé zařízeni
pro podnikání, v němž podnik vykonává
zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje:
(a) místo vedeni;
(b) závod;
(c) kancelář;
(d) továrnu;
(e) dílnu nebo skladiště;
(f) důl, lom, naleziště nafty nebo jiné
místo těžby přírodních
zdrojů;
(g) staveniště, montáž nebo dozor nad
nimi, jestliže takové staveniště, montáž
nebo dozor trvají déle než 6 měsíců
nebo jestliže taková montáž nebo dozor
související s prodejem strojů nebo zařízení
netrvají déle než 6 měsíců,
avšak výlohy, které se mají platit za
montáž nebo dozor, přesahují 10 % prodejní
ceny strojů nebo zařízení.
3. Výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
(a) zařízení, které se využívá
pouze za účelem uskladnění nebo vystaveni
zboží patřícího podniku;
(b) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladněni nebo vystavení;
(c) Zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
jeho zpracování podnikem druhého smluvního
státu;
(d) trvalé zařízení pro podnikání,
které se udržuje pouze za účelem nákupu
zboží nebo shromažďovaní informací
pro podnik;
(e) trvalé zařízeni pro podnikání,
které se udržuje pouze za účelem reklamy,
poskytování informací nebo vědeckých
rešerší, jestliže takové činnosti
mají pouze přípravný nebo pomocný
charakter pro výrobní nebo obchodní činnost
podniku. Toto ustanovení se však nepoužije, jestliže
podnik udržuje trvalé zařízení
pro podnikání v druhém smluvním státě
pro jiný účel nebo pro jiné účely
než ty, které jsou uvedeny v tomto odstavci.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě
pro podnik nebo v zastoupení podniku druhého smluvního
státu - jiná než nezávislý zástupce,
na kterého se vztahuje odstavec 5 - se bude považovat
za stálou provozovnu tohoto podniku v prvním smluvním
státě, jestliže:
(a) má a obvykle vykonává v tomto smluvním
státě plnou moc opravňující
ji jednat a uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud
její činnost není omezena na nákupy
zboží pro podnik; nebo
(b) obvykle udržuje v prvním smluvním státě
sklad zboží patřícího podniku,
ze kterého pravidelně dodává zboží
v zastoupení podniku, nebo
(c) obvykle shromažďuje objednávky v prvním
smluvním státě výhradné nebo
téměř výhradně pro podnik nebo
pro podnik a jiné podniky, které jsou jím
ovládány nebo mají na něm účast
zajišťující jim právo podnik řídit.
5. Nepředpokládá se, že podnik jednoho
smluvního státu má stálou provozovnu
v druhém smluvním státě jenom proto,
že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře
nebo jiného nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v řádném
rámci své činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která
má sídlo v jednom smluvním státě,
ovládá společnost nebo je ovládána
společnosti, která má sídlo v druhém
smluvním státě, nebo která provádí
činnost v tomto druhém smluvním statě
(ať prostřednictvím stálé provozovny
či jinak), neučiní sama o sobě z jedné
z obou společností stálou provozovnu druhé
společnosti.
7. Bude se předpokládat, že podnik jednoho
smluvního státu má stálou provozovnu
v druhém smluvním státě, jestliže
provádí činnost, která pozůstává
ze zajišťování služeb veřejně
vystupujících umělců (jako divadelních,
filmových, rozhlasových a televizních umělců
a hudebníků) nebo sportovců v tomto druhém
smluvním státě, pokud podnik není
přímo nebo nepřímo, zcela nebo podstatně
podporován z veřejných prostředků
vlády prvního státu ve spojení se
zajišťováním takových služeb.
1. Příjem z nemovitého majetku může
být zdaněn pouze ve smluvním státě,
ve kterém je takový majetek umístěn.
2. Výraz "nemovitý majetek" se určí
ve shodě s právem a zvyklostmi smluvního
státu, ve kterém je tento majetek umístěn.
Výraz v každém případě
zahrnuje příslušenství nemovitého
majetku, živý i mrtvý inventář,
užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, na která se aplikují
ustanovení občanského práva o pozemkovém
vlastnictví, právo požívání
nemovitého majetku a právo na proměnlivé
nebo pevné platy, poskytované jako náhrada
za těžení nebo za právo na těžení
nerostných ložisek, naftových pramenů,
lomů a jiných přírodních zdrojů.
Lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjem
plynoucí z přímého užívání,
nájmu nebo jakéhokoli jiného způsobu
užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se vztahují
rovněž na příjem z nemovitého
majetku podniku a na příjem z nemovitého
majetku užívaného k provádění
nezávislých odborných služeb.
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají
zdanění pouze v tomto státě, pokud
podnik neprovozuje činnosti v druhém mluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže
podnik takovou činnost provozuje, mohou být zisky
podniku zdaněny v tomto druhém státě,
avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze
přičítat
a) této stálé provozovně,
b) prodejům zboží v tomto druhém státě,
jestliže jde o zboží stejného nebo podobného
druhu jako zboží prodané prostřednictvím
této stálé provozovny, nebo
c) jiným činnostem prováděným
v tomto druhém státě, jestliže jde o
stejné nebo podobné činnosti jako ty, které
se provádějí prostřednictvím
této stálé provozovny.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu
provozuje činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém
smluvním státě této stálé
provozovně zisky, které by mohla podle očekávání
docílit, kdyby jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo podobné činnosti za stejných
nebo podobných podmínek a obchodovala zcela nezávisle
s podnikem, jehož je stálou provozovnou. V každém
případě, jestliže nemůže
být určena správná částka
zisků, které mají být přičteny
stálé provozovně nebo jestliže její
stanovení působí výjimečně
potíže, mohou být zisky, které se mají
přičíst stálé provozovně,
odhadnuty rozumný způsobem.
3. Při stanovení zisků stálé
provozovny se povoluje odečíst náklady, které
byly vynaloženy a činnosti této stálé
provozovny, včetně nákladů na vedení
a všeobecných správních výdajů
takto vynaložených, ať vznikly ve státě,
ve kterém je stálá provozovna umístěna,
či jinde, a to v souladu s ustanoveními a s výhradami
obsaženými v daňových zákonech
tohoto státu. Nepovolí se však odečíst
částky, které byly zaplaceny (jinak než
jako náhrada skutečných výloh) stálou
provozovnou vedení podniku nebo některé jiné
jeho kanceláři ve formě licenčních
poplatků, náhrad nebo jiných podobných
platů za využívání patentů,
know-how, nebo jiných práv, nebo ve formě
provize, jiných platů za zvláštní
poskytnuté služby, za správu a řízení
nebo, pokud nejde o bankovní podnik, ve formě úroků
z peněz zapůjčených stálé
provozovně. Podobně při stanovení
zisků stálé provozovny se nepřihlédne
k částkám, jimiž stálá
provozovna zatíží (jinak než za skutečné
výlohy) vedení podniku nebo některou jinou
jeho kancelář za licenční poplatky,
náhrady nebo jiné podobné platy za využívání
patentů, know-how, nebo jiných práv, nebo
za provizi nebo jiné platy za zvláštní
poskytnuté služby, za správu a řízení
nebo, pokud nejde o bankovní podnik, ve formě úroků
z peněz zapůjčených vedení
podniku nebo některé jeho jiné kanceláři.
4. Stálé provozovně nebudou přičteny
žádné zisky z toho důvodu, že tato
stálá provozovna pouze nakupovala zboží
pro podnik.
5. Zisky, které se mají přičíst
stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý
rok podle stejné metody, pokud neexistují závažné
a dostatečné důvody pro jiný postup.
6. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o
nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy,
nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
- LETECKÁ DOPRAVA
1. Příjem z provozování
letadel podnikem jednoho smluvního státu nebude
zdaněn v druhém smluvním státě,
pokud letadla nejsou využívána k dopravě
zcela nebo hlavně mezi místy ležícími
v druhém smluvním státě.
2. Odstavec 1 se použije
obdobně na účasti podniků letecké
dopravy na poolu jakéhokoli druhu.
3. Úroky z fondů
přímo spojených s provozováním
letadel v mezinárodní dopravě se pro účely
odstavce 1 považují za příjem z provozování
takových letadel.
- Článek 9
- SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
a) podnik jednoho smluvního
státu se podílí přímo nebo
nepřímo na vedení, řízení
nebo jmění podniku druhého smluvního
státu nebo
b) tytéž osoby se
podílejí přímo nebo nepřímo
na vedení, řízení nebo jmění
podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu, a jestliže v jednom nebo v
obou případech byly mezi oběma podniky v
jejich obchodních nebo finančních vztazích
sjednány nebo jim uloženy podmínky, které
se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi nezávislými podniky, mohou být zisky,
které by byly bez těchto podmínek docíleny
jedním z podniků, které však pro tyto
podmínky docíleny nebyly, zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následkem toho zdaněny.
- Článek 10
- DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené
společností, která má sídlo
v jednom smluvním státě, osobě mající
bydliště či sídlo v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Takové dividendy však
mohou být zdaněny také ve smluvním
státě, v němž má sídlo
společnost, která je vyplácí, a to
podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže příjemce je skutečným
vlastníkem dividend, daň takto ukládaná
nepřesáhne:
(a) 15% hrubé částky
dividend, jestliže skutečný vlastník
dividend je společnost, která vlastní nejméně
25% podílů na společnosti vyplácející
dividendy,
(b) 25% hrubé částky
dividend ve všech jiných případech.
Tento odstavec se nedotkne zdanění
zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy
vypláceny.
3. Výraz "dividendy",
použitý v tomto článku, označuješ
příjmy z akcií nebo z jiných práv,
pokud nejsou pohledávkami, spojených s účastí
na zisku, právě tak jako příjmy z
jiných společenských práv, které
jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy
z akcií podle zákonů státu, v němž
má sídlo společnost vyplácející
dividendy.
4. Ustanovení odstavců
1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, mající bydliště
či sídlo v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním stát,
v němž má sídlí společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, které je tam umístěna,
nebo poskytuje nezávisle v tomto druhém státě
osobní služby ze stálé základny
tam umístěné a jestliže vlastnictví
akcií, na jehož základě se dividendy
vyplácejí, je skutečně spojeno s takovou
stálou provozovnou nebo stálou základnou.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost
mající sídlo v jednom smluvním státě
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního
státu, nemůže tento druhý stát
zdanit dividendy vyplácené touto společností,
ledaže jde o dividendy vyplácené osobě
mající bydliště či sídlo
v tomto druhém státě nebo vlastnictví
akcií, na jehož základě se dividendy
vyplácejí,je skutečně spojeno se stálou
provozovnou nebo se stálou základnou, které
jsou umístěny v tomto druhém státě,
ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků
společností, i když vyplacené dividendy
nebo nerozdělené zisky pozůstávají
zcela nebo z části ze zisků nebo z příjmů,
které pocházejí z tohoto druhého státu.
- Článek 11
- ÚROKY
1. Úroky mající
zdroj v jednom smluvním státě a placené
osobě mající bydliště či
sídlo v druhém smluvním státě
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové úroky
však mohou být zdaněny také ve smluvním
státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle
právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže příjemce je skutečným
vlastníkem úroků, daň takto ukládaná
nepřesáhne 15% hrubé částky
úroků.
3. Nehledě na ustanovení
odstavce 2,
(a) úroky budou osvobozeny
od zdanění ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj, za předpokladu, že
jejich příjemcem a skutečným vlastníkem
je
(i) vláda, nižší
správní útvar nebo místní úřad
druhého smluvního státu nebo
(ii) ústřední
banka druhého smluvního státu,
b) úroky budou osvobozeny
od zdanění ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj, jestliže jejich skutečným
vlastníkem je osoba mající bydliště
či sídlo v druhém smluvním státě
, která tyto úroky pobírá v souvislosti
s půjčkou nebo úvěrem, které
byly poskytnuty nebo zaručeny:
(i) v případě
Československa Československou obchodní bankou,
pokud úroky plynou výlučně z financování
vývozu a dovozu,
(ii) v případě
Indie Vývozní a dovozní bankou (the Export-Import
Bank of India - Exim Bank), pokud úroky plynou výlučně
z financování vývozu a dovozu,
(iii) jakoukoli institucí
smluvního státu, pověřenou financováním
zahraničního obchodu z veřejných prostředků,
(iv) jakoukoli jinou osobou za
předpokladu, že půjčka nebo úvěr
byly schváleny vládou prvního smluvního
státu.
4. Výraz "úroky"
použitý v tomto článku označuje
příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu,
zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti, poskytujících
i neposkytujících právo na účast
na zisku dlužníka a obzvláště příjmy
z veřejných dluhopisů a obligací,
včetně prémií a výher spojených
s těmito dluhopisy a obligacemi. Penále za opožděné
placení se nepovažuje za úroky pro účely
tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců
1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který má bydliště
či sídlo v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo poskytuje v tomto druhém státě nezávisle
osobní služby ze stálé základny
tam umístěné a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, je skutečně
spojena s takovou stálou provozovnou nebo stálou
základnou. V takovém
případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho,
o jaký případ jde.
6. Bude se předpokládat,
že úroky mají zdroj v jednom smluvním
státě, jestliže plátcem je tento smluvní
stát sám, nižší správní
útvar nebo místní úřad tohoto
státu nebo osoba, která má bydliště
nebo sídlo v tomto státě. Jestliže však
plátce úroků, ať má či
nemá bydliště nebo sídlo v některém
smluvním státě, má v jednom smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojení s nimiž vznikl závazek
platit úroky, a
jestliže takové úroky jdou k tíži
této stálé provozovně nebo stálé
základně, bude se předpokládat, že
zdroj těchto úroků je ve smluvním
státě, ve kterém je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka
úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce,
ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku
zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem
úroků nebo mezi oběma a třetí
osobou částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijíc se ustanovení tohoto
článku jen na tuto poslední částku.
Část placených úroků, která
ji přesahuje, bude v tomto případě
podrobena zdanění podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
- Článek 12
- LICENČNÍ UJEDNÁNÍ A PLATY ZA TECHNICKÉ SLUŽBY
1. Licenční poplatky
a platy za technické služby, které mají
zdroj v jednom smluvním státě a jsou placeny
osobě mající bydliště či
sídlo v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční
poplatky a platy za technické služ y mohou být
však také zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže
příjemce je skutečným vlastníkem
licenčních poplatků nebo platů za
technické služby, daň takto ukládaná
nepřesáhne 30% hrubé částky
licenčních poplatků nebo platů za
technické služby.
3. Výraz "licenční
poplatky" použitý v tomto článku
označuje platy jakéhokoli druhu přijaté
náhradou za užití nebo za právo na užití
jakéhokoli autorského práva k literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému dílu
včetně kinematografických filmů nebo
filmů a pásek pro rozhlasové nebo televizní
vysílání, jakéhokoli patentu, ochranné
známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného
vzorce nebo postupu nebo
za užití nebo právo na užití průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení
nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti
z oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Výraz "platy za
technické služby" použitý v tomto
článku označuje platy v jakékoli výši
vyplácené jiným osobám než zaměstnancům
plátce za služby řídící,
technické nebo poradenské povahy včetně
obstarávání služeb technického
a jiného personálu.
5. Ustanovení odstavců
1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků nebo
platů za technické služby, mající
bydliště či sídlo v jednom smluvním
státě vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční
poplatky nebo platy za technické služby zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo poskytuje nezávisle
v tomto druhém státě osobní služby
ze stálé základny tam umístěné
a jestliže právo, majetek nebo smlouva v souvislosti
s nimiž jsou licenční poplatky nebo platy za
technické služby placeny, jsou skutečně
spojeny s takovouto stálou provozovnou nebo stálou
základnou. V takovém případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ
jde.
6. Předpokládá
se, že licenční poplatky a platy za technické
služby mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento smluvní stát
sám, nižší správní útvar
nebo místní úřad tohoto smluvního
státu nebo osoba mající bydliště
či sídlo v tomto státě. Jestliže
však osoba, která platí licenční
poplatky nebo platy za technické služby, ať má
nebo nemá bydliště
či sídlo v některém smluvním
státě, má v jednom smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s nimž vznikl závazek platit licenční
poplatky nebo platy za technické služby, a tato stálá
provozovna nebo stálá základna nese
ke své tíži
tyto licenční poplatky nebo platy za technické
služby, předpokládá se, že tyto
licenční poplatky nebo platy za technické
služby mají zdroj v tom státě, ve kterém
je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
7. Jestliže částka
licenčních poplatků nebo platů za
technické služby přesahuje v důsledku
zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma a třetí osobou částku,
která by byla placena, kdyby nebylo takových vztahů,
použijíc se ustanovení tohoto článku
jen na tuto poslední částku.
Část platů, která ji přesahuje,
bude v tomto případě podrobena zdanění
podle právních předpisů každého
smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
- Článek 13
- ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky docílené osobou,
která má bydliště či sídlo
v jednom smluvním státě ze zcizení
nemovitého majetku uvedeného v článku
6 a umístěného v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Zisky ze zcizení movitého
majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, kterou podnik jednoho
smluvního státu má v druhém smluvním
státě, nebo movitého majetku příslušejícího
ke stálé základně, kterou osoba mající
bydliště v jednom smluvním státě
má v druhém smluvním státě
pro poskytování nezávislých osobních
služeb včetně zisků ze zcizení
takové stálé provozovny (samotné nebo
spolu s celým podnikem) nebo takové stálé
základny, mohu být zdaněny v tomto druhém
státě.
3. Zisky ze zcizení lodí
nebo letadel užívaných v mezinárodní
dopravě nebo movitého majetku příslušejícího
k provozování takových lodí nebo letadel
budou podléhat zdanění jen ve smluvním
státě, ve kterém má zcizitel bydliště
či sídlo.
4. Zisky ze zcizení podílů
na jmění společnosti, jejíž majetek
pozůstává přímo nebo nepřímo
hlavně z nemovitého majetku umístěného
v některém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto státě.
5. Zisky ze zcizení podílů
na společnosti jiných než těch, které
jsou uvedeny v odstavci 4, budou zdaněny ve smluvním
státě, ve kterém má společnost
sídlo.
6. Zisky ze zcizení jiného
majetku, než který je uveden v odstavcích 1,
2, 3, 4 a 5 budou podléhat zdanění jen ve
smluvním státě, ve kterém má
zcizitel bydliště či sídlo.
- Článek 14
- NEZÁVISLÉ OSOBNÍ SLUŽBY
1. Příjmy, které
pobírá fyzická osoba mající
bydliště v jednom smluvním státě
za poskytování odborných služeb nebo
za provádění jiných nezávislých
činností podobné povahy, budou podléhat
zdanění jen v tomto státě, v dále
uvedených případech mohou být takové
příjmy zdaněny také v druhém
smluvním státě,
(a) jestliže příjemce
má pravidelně k dispozici v druhém smluvním
státě stálou základnu pro provádění
svých činností, v takovém případě
může být v tomto druhém státě
zdaněna jen taková část příjmů,
kterou lze přičítat této stálé
základně, nebo
(b) jestliže jeho pobyt v
tomto druhém smluvním státě trvá
během jednoho nebo více období v celku 90
nebo více dní v příslušném
"dřívějším roce" nebo
v "roce příjmu" podle okolností
případu, v tomto případě může
být v tomto druhém státě zdaněna
jen ta část příjmu, která byla
docílena z činností
vykonávaných v tomto druhém státě.
2. Výraz "odborné
služby" zahrnuje nezávislé činnosti
vědecké, literární, umělecké,
vychovatelské nebo učitelské, a nezávislé
činnosti lékařů, chirurgů,
právníků, inženýrů, architektů,
dentistů a účetních.
- Článek 15
- ZÁVISLÉ OSOBNÍ SLUŽBY
1. Mzdy, platy a jiné podobné
odměny, které osoba mající bydliště
v jednom smluvním státě pobírá
ze zaměstnání, podléhají s
výhradou ustanovení článků
16,17,18,19,20 a 21 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno
v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou
být odměny přijaté z tohoto zaměstnání
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které
osoba mající bydliště v jednom smluvním
státě pobírá ze zaměstnání
vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvním státě,
jestliže:
(a) příjemce se
zdržuje v druhém státě během
jednoho nebo více období, která vcelku nepřekročí
183 dnů v příslušném "předchozím
roce" nebo v "roce příjmu" podle
okolností případu, a
(b) odměny jsou placeny
zaměstnavatelem nebo na účet zaměstnavatele,
který nemá bydliště či sídlo
v druhém státě, a
(c) odměny nejdou k tíži
stálé provozovně nebo stálé
základně, kterou má zaměstnavatel
v druhém státě.
3. Odměny ze zaměstnání
vykonávaného na palubě lodi nebo letadla
provozovaných v mezinárodní dopravě
podnikem některého smluvního státu
mohou být bez ohledu na předchozí ustanovení
tohoto článku zdaněny v tomto státě.
- Článek 16
- TANTIEMY A ODMĚNY VEDOUCÍCH ŘEDITELŮ SPOLEČNOSTI
1. Tantiemy a podobné platy,
které pobírá osoba mající bydliště
v jednom smluvním státě jako člen
správní nebo dozorčí rady společnosti,
která má sídlo v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Mzdy, platy a jiné podobné
odměny, které pobírá osoba mající
bydliště v jenom smluvním státě
jako vedoucí ředitel společnosti, která
má sídlo v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
- Článek 17
- UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které
pobírají na veřejnosti vystupující
výkonní umělci (např. divadelní,
filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci
a hudebníci) a sportovci ze své osobní činnosti
jako takoví, mohou být bez ohledu na ustanovení
článků 14 a 15 zdaněny jen ve smluvním
státě, ve kterém jsou tyto činnosti
vykonávány. Tyto
příjmy však nebudou zdaněny v uvedeném
smluvním státě, jestliže návštěvy
umělců nebo sportovců v tomto státě
je přímo nebo nepřímo, zcela nebo
podstatně podporována z veřejných
prostředků druhého smluvního státu.
2. Výraz "veřejné
prostředky" označuje pro účely
tohoto článku prostředky smluvního
státu, jeho nižších správních
útvarů, místních úřadů
a jiných veřejných orgánů.
- Článek 18
- ODMĚNY A PENZE VE VEŘEJNÝCH SLUŽBÁCH
1. (a) Odměny jiné
než penze, vyplácené některým
smluvním státem, jeho nižším správním
útvarem nebo místním úřadem
fyzické osobě za služby prokázané
tomuto státu, správnímu útvaru nebo
místnímu úřadu, podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
(b) Takové odměny
však podléhají zdanění pouze
v druhém smluvním státě, jestliže
služby byly vykonávány v tomto druhém
státě, příjemce má bydliště
v tomto státě a
(1) je státním občanem
tohoto státu , nebo
(2) nezískal bydliště
v tomto státě jen z důvodu konání
těchto služeb.
2. (a) Jakékoli penze vyplácené
některým smluvním státem, jeho nižším
správním útvarem nebo místním
úřadem nebo z fondů jimi zřízených
fyzické osobě za služby prokázané
tomuto státu, správnímu útvaru nebo
místnímu úřadu, podléhají
zdanění jen v tomto státě.
(b) Takové penze však
podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže příjemce
má v tomto druhém státě bydliště
a je státním občanem tohoto státu.
3. Ustanovení článků
15,16 a 17 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané ve spojení s průmyslovou
nebo obchodní činností prováděnou
smluvním státem, jeho nižším správním
útvarem nebo místním úřadem.
- Článek 19
- SOUKROMÉ PENZE A RENTY
1. Penze jiné, než
penze uvedené v článku 18, a renty, které
pobírá osoba mající bydliště
v jednom smluvním státě ze zdrojů
v druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny jen v prvním smluvním státě.
2. Výraz "penze"
označuje pravidelné platy poukazované v souvislosti
s dřívějším zaměstnáním
nebo jako odškodnění za škody na zdraví
utrpěné při výkonu zaměstnání.
3. Výraz "renta"
označuje stanovenou peněžní částku,
která se platí pravidelně po dobu života
nebo po určené nebo určitelné časové
období na základě závazku poskytovat
tyto platy za přiměřenou a plnou protihodnotu
v penězích nebo penězi ocenitelnou.
- Článek 20
- STUDENTI A UČNI
1. Fyzická osoba, která
má bydliště v jednom smluvním státě
a zdržuje se dočasně v druhém smluvním
státě pouze
(a) jako student na uznávané
univerzitě, koleji nebo škole v tomto druhém
smluvním státě nebo
(b) jako učeň nebo
(c) jako příjemce
podpory, příspěvku na výživu
nebo stipendia od státu, náboženské,
dobročinné, vědecké, literární
nebo vzdělávací organizace,
nebude podrobena dani v tomto
druhém smluvní státě
(aa) z úhrad poukázaných
z ciziny na její výživu, vzdělání,
praxi, studium nebo výzkumnou činnost a
(ab) z podpory, příspěvku
na výživu nebo stipendia.
2. Pro účely tohoto
článku a článku 21 se bude předpokládat,
že fyzická osoba má bydliště v
jednom smluvním státě, jestliže měla
podle okolností případu bydliště
v tomto smluvním státě v "předchozím
roce" nebo v kalendářním roce, ve kterém
navštívila druhý smluvní stát,
nebo v bezprostředně předcházejícím
"předchozím roce" nebo v kalendářním
roce, ve kterém navštívila druhý smluvní
stát, nebo v bezprostředně předcházejícím
"předchozím roce" nebo kalendářním
roce.
- Článek 21
- PLATY PROFESORŮ, UČITELŮ A VÝZKUMNÝCH PRACOVNÍKŮ
1. Profesor nebo učitel,
který má nebo měl bydliště v
jednom smluvním státě dříve,
než navštívil druhý smluvní sát,
aby tam vyučoval nebo pracoval ve výzkumu nebo aby
tam vykonával obě tyto činnosti na univerzitě,
koleji, škole nebo jiném uznávaném ústavu
v tomto druhém smluvním státě, bude
v tomto druhém státě osvobozen od daně
z odměny za takové vyučování
nebo výzkum po dobu nepřesahující
dva roky od data příjezdu do tohoto druhého
státu.
2. Tento článek
se nepoužije na příjem z výzkumu, jestliže
je takový výzkum prováděn především
pro soukromý prospěch určité osoby
nebo určitých osob.
3. Pro účely odstavce
1 se "uznávaným ústavem" rozumí
ústav, který byl v tomto ohledu schválen
příslušným úřadem dotčeného
smluvního státu.
- Článek 22
- JINÉ PŘÍJMY
1. Příjmy osoby
mající bydliště či sídlo
v jednom smluvním státě, kdekoli je jejich
zdroj a o nichž se výslovně nepojednává
v předchozích článcích této
smlouvy, podléhají s výhradou ustanovení
odstavce 2 zdanění jen v tomto smluvním státě.
2. Ustanovení odstavce
1 se nepoužije na příjmy jiné než
příjmy z nemovitého majetku uvedeného
v článku 6 odstavce 2, jestliže příjemce
takového příjmu, který má bydliště
či sídlo v jednom smluvním státě,
vykonává průmyslovou nebo obchodní
činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo poskytuje v tomto
druhém státě nezávisle osobní
služby ze stálé základny tam umístěné
a právo nebo majetek, pro které jsou příjmy
placeny, jsou skutečně spojeny
s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
3. Příjmy osoby
mající bydliště či sídlo
v jednom smluvním státě, o nichž se
nepojednává v předchozích článcích
této smlouvy a které mají zdroj v druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu
na ustanovení odstavců 1 a 2 zdaněny v tomto
druhém státě.
- Článek 23
- VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. Zákony platnými ve smluvních státech
se bude i nadále spravovat zdanění
příjmu v příslušném smluvním
státě, pokud tato smlouva neobsahuje ustanovení
odlišné.
2. Dvojí zdanění
se v obou smluvních státech vyloučí
tímto způsobem:
(a) Jestliže osoba mající
bydliště či sídlo v jednom smluvním
státě pobírá příjmy,
které mohou být podle ustanovení této
smlouvy zdaněny v druhém smluvním státě,
vyjma první stát s výhradou ustanovení
odstavce, takové příjmy ze zdanění,
avšak při výpočtu daně z ostatního
příjmu této osoby může použít
sazbu daně, která by se použila, kdyby příjmy
vyňaté ze zdanění
nebyly ze zdanění vyňaty.
(b) Smluvní státy
mohou při ukládání daní osobám,
které mají na jejich území bydliště
či sídlo, zahrnout do základu daně,
ze kterého se takové daně vyměřují,
ty části příjmu, které mohou
být podle ustanovení článků
10,11 a 12 této smlouvy zdaněny také v druhém
státě, avšak povolí odečíst
od částky daně vypočtené z
takového základu částku rovnající
se dani zaplacené v druhém smluvním státě.
Částka, která se odečte, však
nepřesáhne takovou část daně,
která se vybírá
v prvním státě, vypočtené před
tím než byla odečtena daň zaplacená
v druhém státě, a která se vztahuje
na příjmy, které mohou být zdaněny
podle článků 10, 11 a 12 této smlouvy
v tomto druhém státě.
3. Výraz "daň
zaplacená v druhém smluvním státě"
zahrnuje pro účely odstavce 2b) jakoukoli daň,
která by se měla platit, kdyby druhém smluvním
státě nebyla podle platných zákonů
upravujících zdanění příjmu
povolena úleva ve formě snížení
zdanitelného příjmu, osvobození od
daně, snížení daně nebo úleva
v jiné formě.
- Článek 24
- 1. Příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných okolností a za stejných podmínek podrobeni příslušníci tohoto druhého státu.
2. Zdanění stálé
provozovny, kterou podnik jednoho smluvního sátu
má v druhém smluvním státě,
nebude v tomto druhém státě nepříznivější
než zdanění podniků tohoto druhého
státu, které vykonávají stejnou činnost
za stejných okolností nebo za stejných podmínek.
3. Žádné ustanovení
tohoto článku nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal
osobám, které nemají bydliště
v tomto státě, osobní srážky,
úlevy a snížení daně, které
podle zákona příslušejí jen osobám,
které na jeho území mají bydliště.
4. Podniky jednoho smluvního
státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo, ve vlastnictví
nebo pod rozhodujícím vlivem osoby nebo osob majících
bydliště či sídlo v druhém smluvním
státě, nebudou podrobeny v prvním smluvním
státě žádnému zdanění
nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou
jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být za stejných
okolností nebo za stejných podmínek podrobeny
jiné podobné podniky tohoto prvního státu.
5. Výraz "zdanění"
označuje v tomto článku daně, které
jsou předmětem této smlouvy.
- Článek 25
- ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba mající
bydliště či sídlo v některém
smluvním státě domnívá, že
opatření učiněná jedním
nebo oběma smluvními státy mají nebo
budou mít za následek pro ni zdanění,
které není v souladu s touto smlouvou, může
nezávisle na opravných prostředcích
podle vnitrostátního práva těchto
států předložit
svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu, ve kterém
má bydliště či sídlo. Případ
musí být předložen do tří
roků od data doručení opatření,
které je základem zdanění, které
není v souladu s touto smlouvou.
2. Příslušný
úřad se bude snažit, aby případ
rozhodl vzájemnou dohodou s příslušným
úřadem druhého smluvního státu
za účelem vyloučení zdanění,
které není ve shodě s touto smlouvou, bude-li
námitku považovat za oprávněnou a nebude-li
sám s to dospět k uspokojivému řešení.
Dosažená dohoda
bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních
zákonů smluvních států.
3. Příslušné
úřady smluvních států se budou
snažit rozhodnout vzájemnou dohodou obtíže
nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkonu
nebo aplikaci této smlouvy. Mohou se také poradit
za účelem vyloučení dvojitého
zdanění v případech, které
nejsou upraveny touto smlouvou.
4. Příslušné
úřady smluvních států mohou
vejít v přímý styk za účelem
dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže
se ústní výměna názorů
považuje pro dosažení dohody za účelnou,
může se taková výměna konat v
rámci komise, složené ze zástupců
příslušných úřadů
smluvních států.
- Článek 26
- VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné
úřady smluvních států si budou
vyměňovat informace nebo doklady nutné pro
provádění této smlouvy nebo za účelem
zabránění nebo odhalení daňového
úniku ve věci daní, které jsou předmětem
této smlouvy. Všechny informace nebo doklady takto
vyměněné budou považovány za
tajné a mohou být sděleny jen osobám
včetně soudů nebo správních
úřadů
pověřeným vyměřováním,
vybíráním nebo vymáháním
daní, které jsou předmětem této
smlouvy, nebo vyšetřováním a trestním
stíháním ve věci těchto daní
a daňových podvodů, nebo osobám, jichž
se informace nebo doklady týkají.
2. Výměna informací
nebo dokladů bude prováděna obvyklým
postupem nebo na žádost ve zvláštních
případech. Příslušné úřady
smluvních států se čas od času
dohodnou na seznamu informací nebo dokladů, které
budou zasílány obvyklým postupem.
3. Ustanovení odstavce
1 nebudou v žádném případě
vykládána tak, že ukládají smluvnímu
státu povinnost:
(a) provést administrativní
opatření, která by se odchylovala od zákonů
nebo správní praxe tohoto nebo druhého smluvního
státu,
(b) poskytnout informace nebo
doklady, které by nemohly být dosaženy na základě
zákonů nebo v řádném správním
řízení tohoto nebo druhého smluvního
státu,
(c) poskytnout informace nebo
doklady, které by odhalily živnostenské, podnikové,
průmyslové, obchodní nebo profesionální
tajemství nebo obchodní postup nebo informace, jejichž
sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
- Článek 27
- DIPLOMATIČTÍ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI
Ustanovení této
smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatickým
a konzulárním úředníkům
podle obecných pravidel mezinárodního práva
nebo podle ustanovení zvláštních
dohod.
- Článek 28
- NABYTÍ PLATNOSTI
Smluvní státy si
vzájemně oznámí, že byly splněny
postupy vyžadované jejich právními předpisy
pro nabytí platnosti této smlouvy. Smlouva nabude
platnosti dnem pozdějšího z těchto oznámení
a bude se používat:
(a) v Indii na příjmy,
které vzniknou v každém předchozím
roce, který započne 1. dubna 1985 nebo později,
(b) v Československu na
příjmy, které vzniknou v každém
roce příjmu, který započne 1. ledna
1985 nebo později.
- Článek 29
- UKONČENÍ SMLOUVY
Tato smlouva se sjednává
na neurčitou dobu, avšak každý ze smluvních
států může po uplynutí pěti
roků od data nabytí platnosti této smlouvy
dát do 30. června každého kalendářního
roku druhému smluvnímu státu diplomatickou
cestou písemnou výpověď. V takovém
případě se smlouva přestane používat:
(a) v Indii na příjmy,
které vzniknou v každém předchozím
roce, který započne 1. dubna následujícího
po kalendářním roce, ve kterém byla
dán výpověď, nebo později,
(b) v Československu na
příjmy, které vzniknou v každém
roce příjmu, který započne 1. ledna
následujícího po kalendářním
roce, ve kterém byla dána výpověď,
nebo později.
NA DŮKAZ TOHO podepsaní,
kteří k tomu byli řádně zmocněni,
podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení
V New Delhi dne 27. ledna 1986 v anglickém jazyku.
|
|
|
|
|
|
|
|
- PROTOKOL
Při podpisu smlouvy o zamezení
dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
uzavřené tohoto dne mezi vládou Československé
socialistické republiky a vládou Indie, podepsaní
zmocněnci se dohodli, že dále uvedená
ustanovení tvoří nedílnou část
smlouvy.
- I. ČLÁNEK 5 (STÁLÁ PROVOZOVNA)
(i) Výraz "montáž"
použitý v ustanovení odstavce 2g) zahrnuje
instalaci zařízení.
(ii) Ustanovení odstavce
3a) a b) se obdobně použije na případ,
kdy zařízení pro uskladnění
zboží nebo zásoba zboží se využívají
kromě k uskladnění nebo vystavení
zboží také pro zasílání
náhradních dílů a součástek
na výměnu ze skladu ve smluvním státě
po dobu příslušného obchodního
kontraktu.
- II. ČLÁNEK 8 (LETECKÁ DOPRAVA)
Ustanovení článku
8 vztahující se na leteckou dopravu se budou bez
ohledu na ustanovení článku 28 používat
od 1. ledna 1961. Daň, pokud byla zaplacena, se vrátí
na žádost, která musí být podána
do 12 měsíců ode dne nabytí platnosti
této smlouvy.
|
|
|
|
|
|
|
|